Príspevky užívateľa

Zanedlouho spatřil koutkem oka pohyb. Vítr mu sice nenahrával, ale oko bylo bystré. Otočil hlavu a chvíli jen tak zíral do trávy. Všechny možné barevné kruhy ho rozptylovaly. Stávalo se vždy když dlouho koukal do světla.
Zatřepal hlavou a ohlédl se. Druhý vlk už o něm také věděl. Vítr byl přeci jen nakloněn na jeho stranu, musel ho tedy cítit. Remi se rozhodl ho navštívit, možná měli podobné zájmy.
Přišel k němu blíž, ale stále dodržoval uctivou vzdálenost, kdyby náhodou nebyl vítán. "Zdravím. Zahlédl jsem Vás tu, jak obdivujete západ slunce. Hádám, že také nejste místní, že?" Začal mile. Vlk se mu zdál jakýsi plachý, nechal mu tedy spoustu prostoru a nenaléhal na něj.

Něco ho táhlo právě k poušti. Přišlo mu zvláštní, že je zde takové sucho, protože odsud bylo nedaleko k moři. Samozřejmě viděl písek na pláži, ale tohle mu přišlo jiné, byla to doslova poušť. Opuštěné místo, kde byl život, aniž by o tom jeden něco tušil. Tlapky v rozehřátém písku ho příjemně štípaly, ale každý krok mu přišel jako dva. V takových místech se moc často nezdržoval, ale dnes to bylo jiné. Chtělo se mu tu být. Na chvíli se zastavit.
Rozhlédl se kolem. Měl žízeň, ale voda nikde, ani stopy. Z moře by se též nenapil, spíše by měl ještě větší žízeň, kvůli soli ve vodě. Musel si najít něco jiného. Možná tu řeku, kterou prošel severně odsud. Rozešel se tím směrem.

Cestoval zatím spíše středem území Norestu. Potkal pár vlků, i některé ze smeček, ale nikterak ho nezaujali. Tulácký život mu přišel mnohem lepší a hlavně se nemusel nikde vázat. Byl spokojený s tím, co měl a jak žil. Stále si šel za svým snem a hledal kraj jemu nejkrásnější. Bůh ví proč, ze zaseknul zrovna zde, ale něco mu říkalo, aby zůstal aspoň chvíli déle. Zvláštní to myšlenky se mu hnaly hlavou, jako motýli na loukách, a přesto stejně krásné.
Pohlédl daleko za obzor, aby spatřil zapadající slunce. Vydechl dlouze, obdivující tu nádheru a na to se posadil. Vždy se bál, že oslepne, pokud bude se dívat ke slunci dlouho. Zatím se to nestalo, ale ani jeho oči dlouho nevydržely onen pohled.

Vycítil, že je něco v nepořádku a pochopil, že asi narazil na vlka jiných zvyků, než měl on sám. Musel zkusit navázat tuto nevydařenou konverzaci na začátek nového tématu. Tušil, že rozebírat to by nebylo nijak ohleduplné na mladého vlčka. Samozřejmě ho mohl zkusit naučit dobrým zvykům, ale co nezvládli rodiče, to už nejspíše nezvládne ani Remus.
"Pokud to zde pro tebe není důležité, nech to plavat," poradil mu. "Jsem Remus, moc to zde neznám, no, vlastně skoro vůbec. Zrovinka jsem sem dorazil, ale je to tu hezké..." Nadhodil téma nové. Čekal už spíše jen jestli se vlk chytí, či nikoliv.

Natočil hlavu na stranu s výrazem údivu. "Páni," začal a hlavu narovnal. Ať už byl jakkoli překvapen, rozhodl se z toho nedělat kdoví jakej deal a vlkovi vše raději vysvětlit. "No asi takhle. V mé domovině jsme si mezi kamarády a rodinou tykali, prostě jsme si říkaly ty, ale cizince jsme oslovovali vy. Vykali jsme jim. Ono to sic zní, jako byste byli dva, ale takhle prostě oslovíš někoho s úctou. Chápeš mě?" Pokusil se mu nastínit situaci, ale nebyl upřímně moc dobrý ve vysvětlování takových věcí. Kdybych měl jen vlčata, neznala by svět.. pomyslil si. Nebyl si jistý, jestli by byl schopný vůbec vysvětlit, co je to strom. Byla to zapeklitá situace pro mladého vlka.

Lehce zaskočen vlkovou odpovědí se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že pochopil správně. "Och, vy... Ty nejspíše neznáš slušného oslovení. Copak si ve zdejší krajině nevykáte?" Optal se nazpět. Bylo to zvláštní, zatím totiž na svých cestách nepotkal nikoho, kdo by neznal dobré zvyky. Remimu vždy přišlo slušné cizím vlkům vykat. Jeden nikdy nevěděl, na koho narazí a nechtěl si udělat u ostatních špatný dojem. Spousta vlků, ve smečce výše postavených, často brala tykání za neslušné. Nikdy si neuvědomil, že by mohl narazit na kraj, kde se tyto způsoby nemají.

Očkem pozoroval Majdalenku, jejíž reakce byla naprosto k nezaplacení. Rád vlčicím lichotil, ovšem nikdy ještě v žádné nenašel zalíbení, ať už byly krásné sebevíc. Ani zde přítomná Majda, která tu před ním teď postávala, nebyla výjimkou. Nemusela hledat v jeho slovech moc velkého významu, i když možná toužila se o to pokusit, nic hlubšího, než prostou lichotku, by stejně nenašla. Zalíbilo se mu, že nenechala řeč jen tak stát a hned mu pár pěkných slov vrátila nazpět. "No prosím! Ke švestkám mě ještě nikdo nikdá nepřirovnal," cukly mu koutky, jak se tomu chtěl zasmát. "Ale, že bych byl navenek pomačkaný jsem si také nevšiml," dodal ještě a letmo se ohlédl na své tělo. "Smím žádat o vysvětlení?" zamračil se zvědavě na hnědavou vlčici. Takové různé vtípky si musí nechat vysvětlit, to by nebylo ono.
Zamyslil se. "Nu, a zvládla byste třebas nějakou pěknou náušničku?" optal se hned, jak mu dala prostor k odpovědi. Vlčice to byla ukecaná, to nebylo pochyb. Aspoň se dlouho nenudil.

Rem již prozkoumal kus nového území. Majdalenka mu zůstala na mysli. Byla to vlčice, se kterou by mohl strávit století a nenudil by se. Neměl sice zájem o ní samotnou, necítil nic víc než ke komukoliv jinému, ale její osobnost se mu zdála jedinečnou a jistě by ji chtěl vidět znovu. Doufal však, že nebude jediným vlkem, kterého zde potká. Krajina zde byla sice krásná, ale nezáleželo jen na tom. Zatím neplánoval delší pobyt v Norestu, ale vše se mohlo změnit.
Zaslechl kroky, alespoň tušil, že jsou to kroky. Měly zvláštní rytmus, takový hopsavý. Rozhodl se tedy zjistit, kde mají zdroj a rozešel se za zvukem.
Prolezl houštím, za kterým spatřil mladého vlka, možná stále ještě vlče. "Jaký to hezký jarní den, koukám, že si jej patřičně užíváte." Upozornil na sebe krátkou větou.

Nikoliv zlomené srdéčko, spíše než neveliký zájem o druhé pohlaví. Ač bylo jaro a on byl již chvíli dospělý, netoužil o usedlost a rodinu, nýbrž o poznávání. Nedokázal by být s někým jiným, pokud by ten někdo projevil city k jeho osobě, nechtěl by ublížit. Nechtěl se vázat s nikým, než s přírodou. "Nikdy jsem, Majdalenko, neřekl, že hledám krásu pouze jen v zemi. Vím, že bych ji mohl najít již zde, před sebou." Odmlčel se, dívaje se na ni milým pohledem a poté odvrátil zrak k nebi. "Neprošel jsem sice ještě zdejší kraj, ale líbí se mi tu, jsou zde vlci jako vy?" Optal se a naposledy ze sebe sklepal kapky vody. Srst mu přiléhala k tělu a byla slepená k sobě.
Překvapen Majdalenky výrazem se lehce zasekl v řeči a chvíli jen koukal do jejích podezíravých očí. Snažil se zjistit, o čem tohle celé bylo. "Neberte mne zle, neovládám stejné ani zdaleka podobné řemeslo jako vy. Naopak, jsem vlk, který se všemu rád přiučí, mám rád krásné věci a chtěl bych nějaký šperk pro sebe, pokud byste zvládla i něco, co by potěšilo mou maličkost," přešlápl na místě. Chápal, že šperky jsou převážně pro vlčice, ale to mu nezabránilo v tom, se aspoň zeptat.

Vlčice byla jistě zajímavá pro vlka, jako byl zrovna Rem. Ať už to bylo vzhledem, či byla prostě jiná, opravdu se mu zamlouvala její osobnost a povaha. V jeho domovině nebyl nikdo takový, ale jestli vlci zde byli, nejspíše mohl uvažovat, že zde stráví nějakou nemalou chvilku. "Jsem si jistý, že jsem o bratra nezavadil ani levou zadní, přísahám Vám na všechny své životy, že ani bratrance toho jména nemám," řekl sebevědomě. Jistě, že nemohl mít když jeho matka ani babča neměly ani jedna sourozence. Alespoň to tedy věděl. "Štramákem, chcete-li, mne nazývat můžete, ovšem stále preferuji své jméno," řekl jen pro objasnění.
Sledoval, jak sešla k vodě, pak se podíval po okolí. Nepřišlo mu slušné dívat se na ni takhle dlouho. Sám z vody vyšel a oklepal se. "Nechal jsem za sebou mnoho. Mám takový jistý sen, totiž, chtěl bych najít nejkrásnější kousek světa a samozřejmě putuji už nějakou chvíli. Viděl jsem toho hodně, ale ještě ne všechno." Začal a možná i skončil, záleželo na publiku, na které byl příběh orientovaný a hlavně reakci, kterou dostane. Nikdy si nemyslel, že to se slovy umí, ale nechal rozhodnout druhou stranu.
"Bezdomovec a vagabund, to máme jistě společné, to ano, možná i trhanem bych mohl být. Paninku nemám, to ne, ale šperkařství já rád. Je to překrásné řemeslo," znovu se oklepal. Byl zvědav, zda mu Majdalenka něco ukáže.

Zcela poklidně stál ve vodě a hleděl na odraz v ní. Nedíval se na sebe často, neobdivoval se, ale něco ho nutilo nad sebou přemýšlet. Všechny barvy v jeho srsti měly minulost. Vždyť měl přece každou barvu po někom z předků! Nic jiného s ním však z domoviny neodešlo.
Zvedl hlavu a oči se zastavily při zemi, na které se odrážela světýlka různých barev. Působila je křídla příchozí cizinky, která zde nejspíše žila. Podíval se o kus výše k jejím očím a zvědavě si ji prohlédl. Líbila se mu, byla taková zvláštní, jiná. Směsice barev v její srsti a ta zvláštní křídla, kterými se pyšnila. I její vyjadřování ho překvapilo. "Nikoliv, nebude třeba odbíhat," zavrtěl lehce hlavou. "Nemám zde příbuzného, vše, co mi bylo blízké je za mými zády," odpověděl jednoduše. Podíval se znovu k zemi a dobrou minutu hleděl na duhu, která se občas pohnula. "Jsem Remus." Zvedl opět hlavu, aby se představil a pokývl hlavou na pozdrav.

Překračoval zrovna hory a s nimi i hranice. Povšiml si, že se zde objevuje hodně vlčích pachů. Některé byly staré, jiné čerstvé, ale rozhodně narazil na území osídlené vlky. Pokračoval dál, dokud nenarazil na vodu. Sehnul se, aby se osvěžil. Bylo jí hodně, pravděpodobně se hladinu dost zvedla po zimě. To musela být pořádná zima... pomyslel si a podíval se směrem k severu. Zajímalo ho, kdo zde žije a jak je území zdejších velké. Možná mohl narazit i na nějaké smečky, ale nebyl si jistý, zda tady hodlá trávit delší dobu. Měl své poslání a nemohl se zastavit, dokud nenajde nejkrásnější kus země, který existoval. Byl docela unavený po dlouhé cestě a zde byla voda hezky čistá. Měl chuť se v ní okoupat, ale neodvážil se dál než po břicho. Neměl žádnou jistotu, že neonemocní a obzvláště teplo také nebylo. Díval se tedy na svůj odraz a přemýšlel.

Jméno
Remus

Přezdívka
Rem, Remi

Věk
Mladý dospělý (26. 11. 2020)

Pohlaví
samec

Matka
Poppy

Otec
Neznámý

Sourozenci
Rocky

Charakteristika
U Remuse si na první pohled lze všimnout, že má slabost pro barvy. Vnímá je jinak než ostatní a vidí ve všem něco víc. Není šťastný nikde a zároveň všude, je zvláštní osobností, kterou je složité pochopit. Již od malička chtěl objevovat krásy přírody a vysnil si, že najde ten nejkrásnější kus světa, kde se usadí. Proto, když nadešel čas, opustil starou smečku a vydal se na vlastní pěst do neznáma.
Nerad mluví o své minulosti, i když k tomu nemá nějaký větší důvod, prostě se raději soustředí na to, co má před sebou. Moc toho nenamluví, pokud mu nedáte prostor, ale rád poslouchá. Je to vlk gentleman a rád podá pomocnou tlapu ostatním. Často se ztrácí ve svých vlastních myšlenkách. Je přátelský a porozumí si téměř s každým, kdo o to má zájem, umí se přizpůsobit. Nesoustředí se na věci, které se týkají jeho osoby, naučil se neřešit blbosti jako je pomlouvání, ale pokud si ho získáte, dá se říct, že je to kamarád do nepohody. Má bohužel také zvláštní nutkání říkat nevhodné věci v nevhodných chvílích, ale to je naštěstí často schopný kontrolovat. Jakmile si k vám získá důvěru, je ochotný se více otevřít, abyste mohli nahlédnout do jeho nitra, to ale nějakou dobu trvá. Není téměř nic, co by neměl rád, snad až na chrobáky, ti mu nahánějí hrůzu.

Zajímavosti
- miluje barvy a přírodu
- i přes svoji milou povahu říká čas od času velmi nevhodné věci
- bojí se chrobáků

Magie
Rostliny
Remi má schopnost kontrolovat růst všech rostlin. Je schopen je nechat klíčit na různých místech a také kontrolovat již vyklíčené rostliny. Může je nechat ještě více růst a tvarovat je do tvarů, které chce. Nemůže však nechat růst rostlinu, kterou alespoň jednou neviděl, stejně jako ji nemůže nechat uschnout. Terén, na kterém chce magii využít, výrazně ovlivňuje úbytek jeho energie a představivost omezuje jeho schopnosti.

Obrázek


Další postavy na brlohu - Ryumee, Discord - lemon