Príspevky užívateľa

Je čím dál tím těžší vybrat jen jednu z tolika skvělých postav, které nás v Norestu těší (nebo trápí!) svojí přítomností. Za mě to tentokrát bude můj milovaný synátor - Daněk. Dannyho příběh ani zdaleka není tak obyčejný jak se může zdánlivě zdát - Přízračný emigrant s trampským duchem bojující za dobro a spravedlnost. Hodný a sympatický hoch, kterému Nihil sluší, a díky i jeho zásluze tato smečka může prosperovat. Můj protěžovaný synek, ale z velmi dobrého důvodu - je o něj jeho hráčkou s láskou pečováno, a já jí tímto děkuji.
Danny je budoucnost - budoucnost je Danny!

Roihu mu tuhle taktiku odkejval. „Jo, ztěžovat terén je logický. Já běhám se svojí nejkou na nekonečnejch pláních, to je pořádnej plac na běhání. Je to ale spíš o vytrvalosti než o nějakym orientačnim běhu.“ Pověděl mu. Třeba se mladej inspiruje a taky si půjde zaběhat na nekonečný planiny. Nebo bude chtít jít s nim. Ugh, to by se musel Roižánek zase vykroutit, protože Héle by se to jistě nelíbilo. Nebo si přál, aby se jí to nelíbilo? Jejich běh byl prostě jejich trejn! Nikoho dalšího tam nepotřebovali - nebo jó? Třeba Jessicu, he?
„Je to tak jak říkáš, kámo,“ odsouhlasil mu to. „Emoce škoděj v takovejch situacích.“ Ale sám je neuměl perfektně ukočírovat. Dneska už asi mnohem líp jak kdysi, ale pořád bylo na čem pracovat. Ale takovej už byl život, hej.

Naklonil hlavu do strany. „Hej fakt? Se stalo i u nás jednou. Synátor šéfový vstal z mrtvejch! Jednou. Napodruhý už se mu to nepovedlo.“ Vzpomínal na tuhle šaškárnu z loňskýho podzimního klání. On to oživnutí Guláše neviděl, protože mu byl pohřeb děcka psychicky nepříjemnej, ale samozřejmě pak viděl oživlýho Guláše, takže se dovtípil. Ne, nedovtípil - muselo mu to bejt vysvětlený, ačkoli na zmrtvejchvstání moc logiky zrovna nejni. „Takže pozor - příště už to může bejt definitivní.“ Protože v konečnym důsledku smrti nikdo neuteče. Nezvratnej osud nás to všecky snad naučil, he?
Vlastně mu bylo docela blbý to nějak vysvětlovat, protože mu došlo, že Héle nikdy ani neřekl o zmizení Anjel. Né proto, že by snad nechtěl, ale vždycky se to něčim zakecalo. „No, líbí se mi. A jsem dost osamělej.“ Přiznal teda barvu. Ovšem zapomněl dodat proč je v první řadě osamělej - to byla docela klíčová informace.

Roihu nebyl zas takovej máster, aby se tady zřídil, ale nechtěl zas vypadat jak líná lemra. Chtěl trochu pokořit svoje limity, aby se dostal ještě do lepší kondičky a měl tak právo na někoho dělat dobrý dojmy. Jestli mínil Jessicu sbalit, tak musel vypadat sakra dobře. I když- nevypadal on dobře i bez pořádnejch bicáků? Ovšem že jó, jen se musel častějš teďka mejt.
Nic na to neřek', když Héla souhlasila - nebo se tak aspoň zdálo -, jen se usmál do větru. „No to nevim. Mladej a nesmrtelnej jsem tady zatim jenom já, he?“ Uchechtl se. Nikdo jinej tady ještě nedosáhl toho věčnýho mládí, který si Roižánek nosil v srdíčku. A v hlavě - tam hlavně. Byl to stav mysli, kterej si mínil uchovat až do svý smrti. On nikdy nezestárne - protože si to nedovolí. Víceméně podobnej mindset měl aj šéf Sarik, jenomže ten už svůj věk zapřít nemohl. Chudák už se sotva plahočí! „He? No, jenom tak. Nebo proto, že jí chci víc poznat?“ Uchechtl se a víc k tomu zatim neřekl.

Udržet s Hélou tempo bylo snazší jak udržet přitom konverzaci srozumitelnou. Kdykoli se chtěl nadechnout aby něco řekl, ztratil přitom na chvíli rychlost. Ach, dělat více věcí najednou, to je pro muže jakým byl Roihu takřka věc nemožná!
Helča zmínila svojí skutečnou sestru, snad jako by cejtila, že by o ní Roihu chtěl mluvit. né sám od sebe, ale když teď tu konverzaci započala, tak bude muset. „Jó, ale tvoje ségra by se přidat někdy mohla. Je to pěkná holka.“ Řekl úplně na féra, jako by neměl žádnou soudnost. Ale on soudnost měl! Jen říkal, co se pamatoval. Slíbil Jesse, že spolu pujdou koukat ty zdivočelý prasata, tak ten slib bude muset splnit. „No, ale neklepne Kiler pepka? Z běhání v tomhle horku?“ Myslel si. Ale pokud má Héla v plánu tu babču poslat na věčnost, tak asi v pohodě.

Héla očividně neměla vůbec čas na to Roižánkovi cokoli říkat. Někam spěchala, ale to fakt nechápal kam - vždyť maj na trénik celičkej dníček! Nebo snad ne? Neuměl si představit, že by měla tahle čajina něco aktuálně důležitějšího jak setkání se svym bff! „Meškáme? A na co jako? Kam jdem??“ Ptal se jý ve spěchu, ale hej - běžel za ní. Teda vedle ní, protože jeho kondička už byla natolik uspokojivá, že se hned nemusel zadejchat. A dokonce s Hélou mohl držet krok! Jestli se taj má dneska zničit, tak je na to připravenej . žádný vnitřní bolístky ho nezastavěj. A hej, on je všechny už stejně umlčel! Teď byl prostor na to, aby Roihu vstal z popela jako fénix! A tak přidal plyn, aby nedělal ostudu sobě ani svý smečce. Ale kdyby přec ztrapnil smečku, nebyla by to taková katastrofa jako kdyby ztrapnil sebe, he?

To on se furt nemohl přestat šklebit. „No, už jsem dostal hej,“ prozradil. Se za to nestyděl - teda v případě, že šlo třebas o ten vánoční prank šéfovi. „Spal jsem pak na mrazu! Ale- ale možná jsem si to zasloužil. Jen nevim, jestli jsem do příště poučenej,“ uchechtl se. Ne, on se nikdy nepoučí. Prank na šéfa byl jeho core memory, a ač to týpek vůbec nepochopil, Roihu cejtil zadostiučinění.
Pokýval hlavou. Jo, pro něj to bylo důležitý, ale bylo upe v pořádku, že pro jiný ne. Že jo? „Hah, to bych chtěl vidět.“ Znělo to jako výsměch jejím velkejm řečím, co? Ale tak to nebylo. „Ne- hej, myslim, že to fakt chci vidět! Jak někomu dáváš do držky!“ Musel bejt pěknej pohled, kterej by si on nenechal ujít. Hah, ale to se asi až moc ve svejch myšlenkách rozvášnil! Takže klid, jo. „To rozhodně nemám. Ale snažim se s nima vycházet, už pro svý vlastní dobro, víš. Mít v sobě zbytečnej vztek je ztráta energie.“ To už za život taky zjistil. Smutná to věc.
Ach, zrovna přirovnání k vodě Jessa použila, he? To Roihu nebyl nadšenej. „Z vody mám vítr. Takže si to umim představit.“ V odstínech rudé a černé! Taková byla tahle představa. Mrknul. „Až se uzdravim, tak si tě najdu.“ Jj, na to se můžete spolehnout. V stopování čajin byl Roihu přeborník, asi do doby, než se ztratila Anjel. Tam jeho um skončil, haha.

Woah, Roihu jde běhat? Ano - ano jde!! Docela se těšil, až se zase se svou bff Hélou uvidí, protože naposled se spolu setkali na její svatbě. Chtěl jí celičkou tu akci vychválit hezky osobně, protože tehdá tam na to nebyl prostor. Nebo jako- no, on se nechtěl s Hélou na svatbě dlouze vybavovat, snad proto, kdyby po něm chtěl Enkidu skočit. Hodně nesebevědomej to týpek, hej! Hodlal jí taky konečně říct o tom, jak se Anjel před xy měsíci ztratila, protože- protože teď hodlal sbalit její ségru, a bez kontextu by mohl vypadat jako slušnej idiot. On byl přec vždycky věrnej, dobrej a hodnej kluk! Nemohl by nechat Hélu v přesvědčení, že podvádí nebohou Anjel!
A nebo jí to taky nebude říkat vůbec. „Hélo!“ Zavolal nazpět, když slyšel hlas vysoký čajiny. Jakmile jí spatřil, tak zrychlil svůj ležérní klus, aby jí byl rychlejš nablízku. „Heyo! Jak se máme?“ Sám byl o poznání veselejší než předchozí měsíce. On už nechtěl depkařit, on chtěl žít!

Chvíli na tou otázkou Roihovi v hlavě jenom cvrčci cvrlikali. Podělit se o zkušenosti, he? To snad radši ne - by se za sebe pak musel stydět. Nebo si něco vymyslí? „Heh, si to moc nepamatuju. Ale dřív jsem neměl zrovna dvakrát dobrou kondičku, takže je určitě dobrý, že se jí snažíš zlepšit. Vytrvalost je při lovu asi to nejdůležitější, teda aspoň co se týká lovu takový srny.“ Lov, kde bylo důležitější číhání a vyčkávání na kořist tolik vytrvalosti nepotřebovalo - spíš trpělivost. Ale i to se dalo asik naučit.
Zamyslel se. „No, třeba když je ten nepřítel moc silnej a tobě už síly docházej. Pak je možná lepší vzít nohy na ramena.“ Moc ale nevěděl, protože dlouho v žádný pořádný rvačce nebyl. A ani o to už nestál - pokud teda někdo nehodlá ubližovat jeho děckám. Pak se z něj stane těžká váha. „To nevim. Já moc přemejlšet neumim. Musíš hlavně udržet klidnou hlavu.“ Ani teď se mu nechtělo nad tím moc uvažovat. Hah, lenoch.
Usmál se, ale k Anjel už se tématem nevracel. Pokud to nebylo nutný. „To snad nebude teda,“ řekl. Ryumee se na odchod nechystá, he? Ale po těch všech srandách z jara by se asi nedivil, kdyby jí hodlalo klepnout. Jenomže šéf už by to za ní asi nemohl převzít, když sám vypadá jak kdyby měl každym dnem odejít za duhu, he? On nesmí odejít, hej.

Uchechtl se. „No, to teda. Byly doby, kdy jsem s tim měl problém i ve dvojici.“ Vzpomínal na první lov s Helčou, kterej nedopadl úplně nejvíc dobře. Ale nedávná fajtka s medvědem byla docela slušnýho kalibru. Byl na svůj výkon pyšnej, ale ještě šťastnější byl, že to on aj Danny přežili bez větší úhony. Schválně, jestli na to nakonec jeho synátor princeznu sbalil? Měl by, jinak si za tím králem Roižánek osobně dojde, a vysvětlí mu, čeho je jeho synek hoden. Princezniny ruky, no ovšem!!
„Jo, jeden nad útokem musí víc přemejšlet. Ale když už to začne jít do tuhýho, jít do toho na sílu. Ale včas couvnout, když je jasný, že je to předem prohranej boj.“ To s Daňkem tehdy vypočítali jen tak tak! Medvěd byl po zimě ještě ospalej, a tak asi proto ho nakonec uplně zničili. Další otázky na Anjel, ach! Né, že by mu to bylo nepříjemný, ale zrovna dvakrát se z toho taky neveselil. Prostě to pořád bolelo - a možná nikdy ani nepřestane. „Měla ráda zvířata. Vopravdicky byla zaříkávačkou všeho živýho kolem sebe - nakonec měla i ochočenou jezevčici, Rozmarýnu. Její nejoblíbenější kytka byl mák. Na louce vlčích máků se totiž narodila.“ Pověděl mu. Ať mu tyhle informace k něčemu budou nebo ne, Roihu se o to nakonec podělil docela s ochotou. Když bude o Anjel předávat tyhle informace dál, nikdy neumře - vždycky zůstane přítomná ve vzpomínkách a legendách.
Zastříhal ušima. „Třeba se to jednoho dne změní. A když ne, tak to je přec fuk - já to jenom tak navrhnul.“ Jó, určitě do něj ale tuhle myšlenku násilím nijak netlačil. Jestli to není jeho drým lajf, tak prostě nebyl.

Jó, běloch byl ve fajtění dobrej. „Fakt? A tak poučný to bylo, ne?“ Rozhodně to byl vlk kompetentnější jak tady Roižek. Ten a učit děcko nějakejm zázrakům? Né, snad radši by to přenechal jinejm. teorii, to jo, ale co se týkalo pak praxe, tak to by radši vynechal.
„Víš, já mám vždycky hlavně plnou hubu keců než abych něco skutečně předváděl. Ale o nějaký poznatky z rvaček v kterejch jsem se za život ocitl ti určo dám,“ řka. byl to takovej kompromis - Roihu tady ze sebe nemusel dělat žádnýho šášulu, a přesto se podělí o něco zdánlivě užitečnýho. „Fakticky nikdy se mi neosvědčilo, abych ve rvačce jednal vyloženě ze vzteku. Taková pomsta umí vlku vehnat pořádnej vztek do žil, a to bejvá dost neefektivní. Sice seš přitom pár sekund jak vraždící mašina, ale spíš se vyčerpáš, a pak už nemáš energii na to nějak taktizovat. Mít drive je skvělý a určitě důležitý, ale taky se musíš umět kontrolovat. Chápeš mě?“ Nevěděl, jestli to bylo srozumitelný. Jet jako magor fakticky neznamenalo, že se protivník zalekne nebo dostane největší damage. Přemejšlet bylo důležitější - ale né že by zrovna Roihu měl s touhle aktivitou velký zkušenosti.
Usmál se. „Jo, to rozhodně byla.“ Byla - protože už není. Nevěděl to jistě, ale skoro jistě. Totiž, kdyby ještě stále někde pobíhala, už by se dávno vrátila domů. Nenechala by Roižánka a dětičky se strachovat o její maličkost. „No jo, třeba to budeš právě ty, kdo za pár let smečku povede. Podívej, kam to dotáhl mátonoh jako já!“ Vskutku zázrak, kterej by měl bejt zapsanej do brložský knihy rekordů.

Roihu se snažil příliš neusmívat, aby to nebvypadalo, že se zbláznil, že tak najednou začal tohohle týpka brát. ALe- ale možná cejtil i vinu, když štěkal na Guláše, kterej už byl mrtvej dost na to, aby se mu snad mohl omluvit. Chtěl to teda napravit timhle? Ne, věděl, že to se napravit nedá - a že by nebylo férový vůči Asterimu to tak brát. Roihu už prostě nechtěl dělat problémy - teď, když mezi údajně zkorumpovaný vedení smečky patřil aj on, hm? Jako jedinec neměl žádnou fancy rodinku, byl vlastně zástupcem menšiny.
„Tak nějakou teorii možná?“ Přemejšlel. „Ale největší machr je taj na to určitě Hariuha. S tim užs mluvil?“ Chtěl vědět, aby ho tady nezačal učit nějaký úplný kraviny, jestliže ho má už pod dozorem běloch. „To je pěkná myšlenka, a myslim, že by to Anjel i tvůj tatík ocenili.“ No, ale při další otázce se trochu zarazil. Mluvit o Anjel... jo, to už dávno dokázal, ale zvládne to i v tomhle kontextu? Musí. Aby bylo jasný, že už se přes to nějak přenesl. „Anjel ke všemu přistupovala s láskou a respektem - i ke svýmu povolání. Ač byla v povaze velmi jemná, dokázala bejt autoritou - nejenom pro mě, ale i pro jiný, kteří se k ní přišli učit.“ Řekl dost zasněně. Vzpomínal na ní a její vůni - jako by tu právě byla! byly to hořkosladké vzpomínky. „Milovala naší rodinu, ale ctila své pocinnosti ke smečce. Byla skvělou matkou, ale věřim, že by byla ještě lepší jako alfa Přízračnejch.“ Miloval jí matku svejch dětí, ale věděl, že její potenciál měl na víc. Nemusela bejt jenom ženská v domácnosti, ale jít ve šlépějích třebas Ryumee.
„No, a nebo smečku jednou povedeš ty.“ I to bylo možný, protože v tomhle panoptiku se stát může fakticky cokoliv.

„Mi nepřipadá, že bych je zatim moc poslouchal,“ ušklíbl se. Samos obrazně řečeno - někdy se poslouchat prostě muselo, nebo to tak aspoň muselo vypadat. „Možná proto jsem ji vděčnej, že si mě tam chtěli vždycky nechat. I když jsem takovej jakej jsem, přijali mě. A to jsem nikde jinde dřív necejtil.“ To byl prostej fakt. Ani u matky se necejtil vítanej, ale naštěstí tyhle vzpomínky byly už tak zakalený v šedi, že ho to víc netrápil. Už dávno zjistil, že je víc než jen matčiny předsudky - a že když se jima netrápí, tak dokáže skoro že zázraky. To pro něj bylo důležitý. „Ale neber to tak, že bych ti vnucoval mojí pravdu. Vidíš to jinak, a to je oukej.“ Nebylo důležitý, aby se smečkám klaněla - stačilo, když bude respektovat vlky z tama pocházejíc. Pokud si respekt teda ovšem zasloužej.
Zasmál se. „Jo, přesně to říkám,“ mrknul. „Ale bejt houmlesák není ostuda - je to jiná svoboda, než kterou znaj vlci ve smečce narozený. Vlastně by mě zajímalo, jak vlci smečkoví co se pak stanou tulákem tohle vnímaj.“ Ale Roižánek byl opačnej případ, kterej si nechal dát na své nohy okovy! Vtip. on to tak neviděl, i když se toho při vstupu do smečky původně dost bál.
Jo, chtěl původně už zmlknout, ale byl rád, že si někdo přisednul aby ho poslouchal. Občas už se cejtil osaměle - né občas, ale vlastně dost často. „Když nás žádnej z nich nebude mít nakonec v večeři, tak asi dobrý, he? A nakonec aj možná domů přinesu nějaký zajímavý poznatky!“ Jako rimor by měl tyhle čistě pozorovací akce dělat z vlastní vůle častejš, ale to by nesměl bejt Roihu. Jeho samotnýho fakt nebavilo zírat na nějaký divoký zvířat jak se pasou na paloučku kilometr před nim. Ale s Jessou by ho to bavit mohlo.

Haha, jestli byl nyní Asteri překvapenej, že Roihovi něco nejde, tak ho měl vidět dřív. Roihu se za svou neschopnost nikdá úplně nestyděl, prostě něco mu šlo a něco né - tak to prostě je. Né každej je tady všeuměl! „Jo, myslim si to. Já bejt tvůj fotr, tak pyšnej jsem - za to, že to takhle pěkně zvládáš, a tak.“ Nezněl teď až moc cringe? Holt měl Roižánek asi slabší chvilku - jak mu tady ten jeho vlastní synek chyběl. Teď už věděl, že se má tam za horama dobře, ale- ale stejně by ho tady nejradši měl u sebe.
No a tak si poslechnul, co má ten mladej v plánu. „Hele, to je dobrej plán. Umět se rvát je vděčná schopnost, to já umim líp jak lov divoký zvěře. Prostě každej není šikovnej na všechno, chce to si najít to svoje.“ Ale umět od každýho kousek je nepochybně dobrá věc. „Moje Anjel taky byla učitelkou. Je to těžký povolání, ale myslim, že hodně důležitý. Není to jenom o tom mít rád děcka, ale taky umět jim něco předat. Nejenom znalosti, ale i kousek sebe.“ Myslel si. Anjel ho naučila hodně- ať už o životě nebo o věcech, které by ho předtím ani nenapadly.
„Někdy stačí jenom chtít - a taky pro svý cíle něco málo udělat. Pak jich dosáhneš dřív nebo pozdějš.“ Roihu nebyl nejmoudřejší, ale už si taky něco zažil. A je dost možný, že hluboko v něm nějaký moudra ležely.

Uchechtl se. „No, asi vlastně jo. Občas tady jsou fakticky divný zvířata, to musim uznat.“ On byl taky takový divný zvěř, hah! Nebo snad divý zvíře? Možná obojí - to záleželo, v jakým rozpoložení zrovna byl.
A divoškou byla očividně aj tady Jessa, když přiznala, že se za mlada ráda rvala! Teda- né že by teď nebyla mladá, ale hej! „Já už to asi dokážu brát nějak nad věcí. Když jsou to ještě jenom kecy o smečkách, tak dobrý. Pravdou je, že smečkovej lajf je jednoduší než ten venku. Ale hlupáky najdeš jak mezi smečkovýma maníkama, tak aj bezdomáčema.“ Nakonec Héla je taky tulák, ale rozhodně by se o ní nedalo říct, že byla bezdomovec. Měla domov se všema těma kámoškama, který jí uměli podržet kdykoli to potřebovala. Héla nebyla tulák v pravym slova smyslu. „Jako- asi? Já si to už moc nepamatuju, a je možný, že jsem to tehdá přehnal, ale jo - zdálo se mi, že to tak bylo. Ten týpek myslel jenom na jedno.“ Protože kluci takoví prostě jsou! ALe Roihu né, on né! OTen má tohle období snad už za sebou.
Ušklíbl se, když vytáhla zase ty sympatie k Héle. „Hej, neříkám nic - je to pěkná holka. Ale já jsem byl vždycky věrnej, a když jsme se s Heluš poprvé potkali, už jsem byl zadanej. Neměl jsem nikdy myšlenky, který by snad směřovali k aféře. Byl jsem s Anjel šťastnej.“ Povzdech v sobě potlačil. No, jestli mu tohle hodlá Jessa věřit nebo ne, to už bylo na ní. On ale mluvil pravdu a jen a pouze pravdu. Miloval Anjel a asi by se sám ze sebe zeblil, kdyby jí snad měl chuť podvést. Teď- teď už to podvádění nebylo, protože ona byla tak na 99 % po smrti. A byl čas, aby šel chlapec dál.
Musel se docela upřímně usmát, když čajina jeho návrh nakonec odsouhlasila. Možná byl tak trochu zoufalec, ale takovej, s kterym je radost žít. Fakticky. „Třeba přitom narazíme i na nějaký divnější zvíře - uvidíš!“ Ano, ale- ale co mohlo bejt reálně divnější? Tomuhle praseti ještě chyběli bobří zuby, aby tady mohl cvakat stromy na potkání. „Budu s tim počítat.“ A Roihu nezapomíná.