Príspevky užívateľa

Roihu se mínil tvářit jakoby nic! Jestli mu to pujde, to se uvidí, ale herec ještě bejt zvládne, he? A tak pohledem zkoumal cizáka necizáka, aby si byl na sto procent jistej, že nemluví s nějakym přízrakem či duchem. „Možná bys byl v šoku, kdybys zjistil, jaký návyky mám od máti,“ odfrknul si. Jó, ty sprostý slovíčka ho naučila všecky ona. Aspoň něco, že jo? Kdyby si z ní měl ale brát příklad, tak by se nemohl každý ráno probouzet s čistym svědomim. A aj ten incident s timhle týpkem s tim mě co dočinění! Máti v Roihovi neviděla nikdy víc než jenom lůzu, co skončí jako kriminálník. Vražda by jí akorát nahrála! A tak byl rád, že týpek žije. I když to byl kkt. „Vim. Něco takovýho asi jednomu neunikne. Co mu chceš?“ Takže byla to pravda! Týpek měl teď paměť akvarijní rybičky! Haha! Štěstí pro něj.

Roihu by byl polichocenej, kdyby se dozvěděl, že s nikym takovym ještě tenhle maník neměl tu čest. Jó, on zvládl už hodně prvenství, a tohle by si zapsal na jejich pomyslnej seznam jako další vítězství. „Nikdo neřek', že vypadáš dobře. Jenom jako někdo, kdo nemakal tlapkama. To máte ale asik v rodině,“ pokrčil rameny. Jó, ani Tim nebo Ryumee nevypadaly, že se v životě zrovna dvakrát předřely, ale reálně je neviděl dělat něco jinýho, než makat. Nudnej život, kdybyste chtěli znát Roihův názor na workoholiky. „Né, to si nemyslim. Já jsem zrovna na lovu, abych měl čim nakrmit svý děcka. Vedle toho jsou tvoje problémy s tim, že si nepamatuješ, kdes nechal rodinu, fakt druhořadý.“ Haha, jo!! On byl teď otec, on je teď všechno jenom né nejvc zbytečnej!! Je jako ty maminy z fejsbůku, co po porození prvního potomka spolknou šalamounovo govno, a rázem jim nikdo nesahá ani po kotníky. Ale zas tak vysoký ego Roihu neměl, naah. „Jestli smečce zvládneš bejt užitečnej, to posoudí šéf, né já.“ Tim chtěl zastavit tu jeho otravnou obhajobu. Nezájem!!
„He?“ Přimhouřil oka nad tim, jak Valérian začal mluvit jak navedenej. Ryumee je co? Roihu by tuhle větu dokončit zvládnul, ale nejspíš by to vyvolalo v tomhletýpkovi nějakou nepřimeřenou reakci. A ač to mohlo bejt zajímavý ke sledování, Roihu se toho zdržel. Protože se nemínil rvát, a ani nikoho až moc s*át. Nemínil ty nedokončený věty teda vůbec dál rozpitvávat.
„No jo, požár,“ zopakoval. Vždycky to všem vykouzlilo ne ksichtě úšklebek, a tak věděl, že je to nehorázně cringe, dávat si sám sobě takový jména, ale jemu to dělalo dobře. Dělalo mu dobře, když to v ostatních vyvolávalo cringefarkty. Když se k němu týpek přiblížil, tak se Roižn zakabonil a ucouvnul. Nuže, týpek byl fakt prvotřídní weirdo. „Víceméně. Moje čaje s kterou mám děcka. Proč? Chtěl ses snad o hašení mýho ohně postarat ty?“ Uchechtl se, ale v hloubi duše věděl, že takhle se chovat by dva roky zpátky byl schopnej aj on. Jenže... tenhle týpek už byl dávno dospělej.

Jó, Roihu nevěděl, co se děje s kancem, kterej se stal středobodem zájmu všech ostatních, on musel mít ajka přilepený na tom dalšim, kterej felil opodál. Teda, nevypadal, že by zrovna klidně někde odpočíval, vlastně vypadal dost... nastartovanej. Jako, že i když o Roihovi zatim nevěděl, tak by se dokázal z nuly na sto přepnout do nějakýho běsnýho módu. Aspoň tak to strakáčovi připadalo. Myšlenky se mu stáčely právě k čuněti, ale byl tak strašně zabranej do pohledu na něj – zkoumal všechny ty štětiny na jeho zádech, a kly lemující jeho nevzhlednej fejs –, že nečuměl pod nohy, a to byla veru chyba! Chyba veliká, protože šlápl na kus klacku. To by ostatně nebylo nic převratnýho, že jo, kdyby na něj šlápnul svojí zdravou nohou. Žel se ale trefil přímo do svého nedávného zranění, které se samozřejmě okamžitě ozvalo štiplavou bolestí. „Au!!“ Zahalekal, ale to neměl dělat.
Samozřejmě, že tenhle hekot ono prase zaregistrovalo, a hned se ohlídlo kolem, jakej další živej tvoj to vydal, aby z danýho jedince mohl rychle udělat tvora neživýho. Než si Roihu stačil zanadávat nad svou bolístkou, mohl začít nadávat nad tim, že se stal středem zájmu divokýho čunčete. Jo, to prase si ho dost zjevně vyhlídlo jako jednohubko, a rozběhlo se jeho směrem. „No do hajzlu!“ Ano, to jediný mohl vydat, než vzal nohy na ramena, a s křikem se rozběhl nějakym směrem pryč od prasete. Jenže budou jeho schopnosti stačit na to, aby unikl? A co vůbec to prase, které se mělo stát obětí smečky? Jistě si tohohle křiku také nemohlo nevšimnout!

Roižek byl na procházce. Né tak ledajaký! Pracovní. Šel očumovat hranice. Nechtělo se mu od domova moc daleko, kdyby náhodou se doma dělo něco duležitýho s mimískama, ale chtěl bejt užitečnej. Aspoň trochu. A tak byl zrovna na hlídce, když se k němu dostal pach nějakýho cizáka. Cizáka, kterej se zdál bejt ale tak docela známej. Ajéje. Co tohle je za pobudu, kterýho už Roihu potkal? Snad to nebude někdo, kdo si jde pro odvetu! Tak či onak to bude muuset jít prozkoumat, a potencionálního vetřelce zastrašit. V tom byl expert! Stačilo na někoho promluvit tim jeho přiblblym žargónem, a lekl se kde kdo!
Jenže když se přiblížiš, a spatřil, komu ten smradex patří, byl docela v šoku. Flashbacky na vietnam se mu před očima začaly míhat rychlostí blesku! To je on!! Ten týpek, kterýho "zabil"!! A teď jde pro pomstu!! Ale ne, počkat- však má z mozku tekon salát! Tož ulevilo se strakáčovi, ale stejně mínil bejt opatrnej. I když si ho týpek nemusí pamatovat, furt je to ten nebezpečnej exemplář, co ho připravil o prst. To Roihu by se taj měl mstít!! „Hej,“ pozdravil, a slušnějš to už nešlo. „Víš, že seš nebezpečně blízko hranic smečky? Co chceš?“ Rovnou k věci.

Podíval se na svojí invalidní tlapku. Jestli týpek nic na první oka nepoznal, znamenalo to možná, že už si pomalu našel ten krok? „Tak možná, že už jsem se zotavil. Ale myslel jsem, že se to ani nestane,“ řka. Fakticky si myslel, že bude kryplem už navždycky. Ale jeho rekonvalescence očividně začínala přinášet ovoce.
„Tož já to vyřídim.“ Pronesl, vlastně pořád docela překvapenej. Jak mu všichni říkaj, že ignisané jsou zlo, tak jakoukoli interakcí s nima v to ztrácel víru. Spíš jí teda nikdy neměl. Rožko je ready hledět do budoucnosti, protože ta minulost, v který byly ignisané bad guys, se vzdalovala mílovýma krokama. Ta vražda teda tak dávno nebyla, ale co se týče ostatních událostí, ty Roihu ani za svýho pobytu taj nezažil. „Aha, no jo, to asi dává smysl. Jakože nový jméno nesmaže vaše hříchy, to je jasný, ale já jsem progresivní mozek, a ta myšlenka se mně líbí.“ Ano, on je progresivní!! Haha, tak leda vtipálek. Ale nemohl před členem Azarynu vypadat jako tupec, že jo! „No jo, možná to ví ten, co to jméno vybral, he?“ Pak se ale mohl o ten význam podělit!!
„Moje jméno – Roihu – znamená požár. Jakože mám v sobě neuhasitelnou energii, stejně tak, jako bejvá neuhasitelnej požár.“ Pověděl mu, protože na svý jméno byl pyšnej. Mocinky. Vybral si ho totiž sám, jeho máti vybírat moc neuměla.

Tož zamyslel se. „No jo, vlastně by mi nápomocnej bejt mohl. Zdá se bejt v tělocvíčku zběhlej, a tak by mi mohl poradit,“ myslil si. Ale to by holt musel vyheldat jej, a né taj klábosit s nějakym random azaryňanem! Ale tak, musel si dělat přehled, že jo? Svý nepřátele by měl dobře znát, nebo tak něco. I když on tyhle týpky za nepřátele nepovažoval, když je sotva znal. Ten vrah jejich členky už ve smečce nebyl, né? To bylo důležitý.
Pokejvanul hlavou. „Jo, to asi řádí. I u vás?“ Zajímal se, protože úkolem jeho povolání koneckonců bylo zajímat se. Věděl, že jeho esem v rukávu je jeho magie, ale on jí nechtěl používat, když nemusel. Možná bude schopnej se dozvědět nějaký zajímavý věci i bez pomoci kouzel, he? „Fakticky? Já myslel, že vy jste moc hrdý na to nabízet pomoc. Dobrý vědět, že jsem se mejlil. Proč jste se vůbec přejmenovali?“ Zeptal se na plnou hubu, protože takovej on prostě byl. Tahle informace mu bude k prdu, ale byl zvědavej. „Znamená to jméno něco? Protože moje jó, tak bych chtěl vědět, jestli i to vaše smečkový má ňákej hlubokej význam.“ S významem svýho jména by se k ohnivejm brotkům vlastně dost hodil.

Protočil ajka vsloup. „Proč by mě to vlastně mělo zajímat, he? Seš pro mě jenom random cápek z ulice.“ No jo, byl to jenom bezďák, kterej v životě Roiha žádnou úlohu neměl. Ovšem jestli tohohle pobudu S'Arik snad přijme mezi Přízraky, tak už by malou součástí jeho lajfu bejt mohl. Takovej blázen mohl mít špatnej vliv na jeho děcka!! Což je paradox, protože první špatnej vliv na svý děcka může mít on sám, že jo.
Povytáhl pomyslný obočí. „Prosim? Já měl těžkej život, a ten se na mý imidži vodráží. Za to ty vypadáš, žes celej život nemakal. Takový ve smečce šéf asi chtít nebude.“ Jako by Roižn mohl kázat, haha! Ale ano, on aspoň něco dělal. Se snažil čas od času někde vyšvihnout, plnit džob rimora, a tak. Teď jak měl to zranění, bylo těžký se práci naplno věnovat, a už vůbec v tomhle počasí, ale už se to poddává. „Moje čaje mě má jako vagabunda ráda, takovej já prostě jsem.“ On má swag!!
Roihu rodinku Estreláků samozřejmě dobře znal. Ryumee ho tak moc vytáčela svou existencí – aspoň v dobách minulých –, že by jen těžko zapomněl na její fejs. Teď už to mezi nima bylo asik v chillu, ale že by se nějak kamarádíčkovali, to fakt ne. S Gulášem taky neměl nejvíc super vztah, a doktor Tim se na něj taky moc dobře netvářil. Ten ale aspoň držel hubu, a navíc se tak dobře staral o Anjel a mimísky. „Tož Ryumee je náš lex. To znamená, že je zástupce šéfa, nebo něco takovýho, takže jo, znám jí, a to moc dobře. Toho tvýho fotra neznám, ten u nás určo nejni.“ Říká mu, a následně si ho ještě jednou prohlídne. No, nějaký ty rodinný rysy tam jsou, ale od Ryumeme se tenhle čáhlo docela liší. „Jsem Roihu. A to znamená požár – neuhasitelnej požár, kterej mám v sobě.“

Kdyby slyšel ty cizákovo myšlenky, tak by byl definitivně přesvědčenej, že taj mluví s bláznem nebo ňákým delulu jedincem. I když... to si myslel aniž by ty myšlenky fakt číst uměl. „No jó, vypadá to tak. Kdys naposled viděl nějakou živou duši, he? Bych řekl, že dost dlouho ne.“ Uchechtl se. Jó, týpek sic jako pravej pobuda nevypadal, ale jako šlechtic se rozhodně taky nejevil. Prostě jen blázen.
Ač slyšel rád, že se teda týpek hodlá dát do klidu, ve svym sebejistym postoji nepolevil. Hranice nebyly až tak blízko, ale Valérian vypadal tak zmatenej, že by je klidně mohl překročit i bez toho, aniž by si to uvědomoval. „Jako kdo všichni? Přízračný? To já jsem přízračnej. A všichni ostatní jsou doma, na území.“ Ježišku na křižku! Ať je tenhle mátonoh trochu konkrétnější, jestli chce teda skutečně pomoct, a jenom nemarnit čas iracionálnim tlachánim. „Eh? Tak to gratuluju, ale nevim, jestli to někoho bude jakože zajímat. Nikdá jsem o tobě neslyšel, což ve mně evokuje, že na tebe nikdo úplně nečeká. Kdo má bejt tvůj fotr? Snad sám šéf S'Arik? Totiž, nemyslim, že máme ve smečce jinak víc dědků.“ Pokrčil ramenama. Tenhle vlk nebyl v Roižnovejch očích nejmladší, a tak si nemyslel, že by někdo ze smečky byl jeho rodič. Jó, Ryumeme a Tim s Everettem taky byli dávno dospělý, ale rozhodně né ve věku, v kterym by mohli dělat papánka tomuhle jedinci. „Seš to ty, no jo, mně to neříkej, hele. Pomůžu ti ale, ať už tě mám rychle z krku.“ Povzdechl si. Pokud se nebude snažit vběhnout na území a spáchat tam atentát, tak oukéj. Seriozně nebo vražedně se Valérian mohl tvářit jak chtěl, protože s Roihem by to nehlo. Je to sakra Roihu!!

Zrovna Roihu s Ignisem, teda teď už Azarynem, žádnej problém úplně nikdy neměl. Jenom s tou čajinou, jejíž jméno už si nepamatoval. Byla černá a její přístup smrděl sebechválou až za humny daleko. Jen málo věděl, že tahle čajina už je dávno ze smečky pryč. „No, řek' bych že dobrý. Blbý počasí, ale mám důvod se veselit. Osobní důvod.“ Ano, ty mimísky, který s Anjel očekávaj. To ale týpkovi víc přibližovat nechtěl, protože to by bylo odhalení slabin, no ne? On nechtěl, aby jejich děcka byly předmětem nějakýho atentátu, nebo co že se to v těch akčních filmech vždycky děje.
„Jo? Tak to rád slyšim. Dal mně naposled ňáký rady ohledně tréninků, ale neměl jsem čas se upe využít. Zranil jsem se.“ Teď neodhalil slabinu smečky, ale slabinu svou!! No panebože! Jenže on byl slabina celej, vzhledem k tomu, jak (ne)přemejšlel. „Tož snad neni nemocnej, nebo tak něco. Vim, že je to doktor, tak by se snad raz dva vyléčil, ale.. jeden nikdy neví, což? Ta zima dokáže zalízt pod kůži slušně, brrr. Já mám zjevně dobrou imunitu, protože se furt cejtim skvěle.“ Jo, ale pár kolegů už slyšel ve smečce hekat. Musel se od těhle jedinců držet dál, protože nechtěl bejt nemocnej, aby nakazil Anjel, a to pak ovlivnilo mimísky. Jejich děckám se nesmělo nic stát!

Roihu ta ajka mhouřil čím dál tím víc, když měl před sebou týpka, co se taj rozhod iracionálně čertit nad svym vlastnim problémem. Boga jeho, a co on s tim? „To máš teda problém, kámo. A ode mě čekáš, že ho vyřešim, nebo co?“ He?? Tenhle týpek mu začínal lízt na nervy, a to se sotva znali!! Ale to u Roižna nebylo nic neobvyklýho, jenom teďka se snažil držet víc v klidu než jindy. „Chceš pomoct, ale ksicht kterej taj na mě házíš o tom moc nevypovídá. Tendle tvůj postoj si vyprošuju,“ odfrknul si. Tenhle vlk byl bezďák, a ještě k tomu namyšlenej! On neměl vůbec právo na to mít tenhle postoj!! „Hned!! Hned se ani vlk nevykadí, tak se klidni!“ Protočil oči vsloup. Aaaaa! Roižek by taj na něj nejradši křičet začal, ale nešlo to. Nastavil si ňáký hranice, který už nehodlal překračovat. Bude to muset sakra prodejchat.
Né, fakt nečekal, že když se týpek na chvilku uklidnil, tak ve vteřině zase začne šílet. Drama queen!! Úplně jak z nějaký soap opery. „He?“ Podíval se na něj nechápavě, ale po dalších slovech se dovtípil. Přízrační! Tenhle pobuda teda zjevně někdy patřil k nim. Né ale za dob, co byl Roižn tady, to je jasný. „Radim ti, ať zůstaneš tam kde seš!“ Přikrčil se a na týpka zavrčel, když se k němu rozhodl udělat několik troufalejch kroků. Bezďáci nejsou na jejich území vítaný, a vůbec né teď, když tam maj mimísky. Jeho mimísky!! Takže ať si tenhle mátonoh zkusí ho obejít. Dostane čouda. „Přikazuješ?“ Zopakoval a uchechtl se. „Víš, že ve svý pozici mi nic rozkazovat nemůžeš? Seš jenom bezďák, kterýho já vidim poprvý v životě. Neexistuje. Já vo tobě nejdřiv musim říct šéfovi, a až potom se uvidí, jestli budeš moct překročit naše hranice.“ Propálil ho pohledem. Zcela upřímně si myslil, že tady Valérian je jen pomatenec. Ale to přehodnotil ve chvíli, kdy mu řekl celý jméno. No, tak je to pomatenec příbuznej s jejich doktorama, fakt že jo. „Ehe, a jak mám vědět, že na mě nešiješ boudu? To spešl jméno maj aj naši doktůrci, to já vim. Taky vypadáš přichcíple jak oni, takže bych dokázal uznat, že v tomhle nekecáš. Běžet je imbecilně obejmout ale teď hned nemůžeš.“ Řekl mu to stručně a jasně.

S přimhouřenýma ajkama si týpka prohlížel. Hm. Neměl žádnej super nabušenej bodybuild, to vůbec, spíš připomínal chcípáčka. A na rozdíl od Roiha musel bejt ouldanej, viděl mu to na očích. Vláčel s sebou asi celý vetešnictví, vzhledem k tomu, kolika cetkama byl ověnčenej. Trochu mu připomínal tu jejich doktorskou famílii, soudě dle těch vlasů a absence pohlavního výrazu. Tenhle cápek vypadal jako čajina, ale jeho nos rozhodně nelhal – byl to jednoznačnej muž!! A taky byl zamtenej, asi tim Roihovym výstupem, což bylo oukéj. Roihu takovejhle dojem dělal naprosto na každýho. „No, ty!“ Ujistil ho, že fakt čumí na něj. „Rodinu, jo tak. Tož kdes jí viděl naposled? A jak se vůbec stane, že jí ztratíš z dohledu? Seš už velkej kluk, né?“ No, fakticky si ho nechtěl dobírat a nebo trollit, ale hej. Týpek byl už dost starej na to, aby si pamatoval, kde tu rodinu nechal, ne? Kdyby to bylo nějaký mimino, neřekne ani půl slova.
Švihl ocasem, ale nechtěl dělat vítr. Rvát se fakticky nehodlá, obzvlášť když je evidentní, že tenhle cizák žádnou hrozbou nejni. Né s touhle postavou! Byl sic vyšší jak Roižn, ale asi by mu zvládl dát na frak! „Seš u hranic smečky Přízračný. Tebe jsem v okolí nikdá neviděl, takže přišels asi z daleka, což?“ Odtušil. Ani neměl ten správnej pach místních bezďáků, to Roižn věděl.

Věk děcek se pomalu stáčel k třetímu tejdnu, a tak Roihu usoudil, že je nejvyšší čas se začít hejbat. A tim myslel sháňku po žrádle mimo území, protože doma bylo velký H. A on se musel teď činit, né nosit dom jenom ňáký chcíplý veverky nebo nedomrlý myše. To nestačilo! za chvíli budou aj děcka maso žrát, tak bude muset máknout. Ale on se snažil. Snažil se, a víceméně se mu to aj dařilo.
Měl hlavu plnou mimísků, který už začínaly pomalu zkoumat svět. Teď přicházelo období, kdy se to bude lámat, a bude jich všude plno. No, Roiha čekaly asi krušný časy, ty nejkrušnější. Trocha se toho bál, jako jestli to všecko zvládne, ale byl připravenej do toho dát maximum. Ty děcka chtěl, byly nejvíc vymodlený, tak je jasný, že to nevzdá. Nakonec byly jeho, ne? Musí si vzpomenout na to, jakej byl on fakan, a pak bude jistě ready i na ty svý pacholky. Nebo naopak. No, jenže zpátky k lovu – žel mu ho překazil cizí pach, pach nějakýho mátonohy, co taj neměl co dělat. Nebo jako jo, měl tu co dělat, páč to byl pach tuláčskej, a na území nebyl, takže vlastně cajk. Roihu to i tak musel jít prověřit, protože takhle blízko hranic mohl mít ňákej běsnej tulák zas nekalý úmysly, a Roihu byl teď nastartovanej víc než kdy dřív. Protože teď musel chránit i mimísky!!
No a tak po chvilce následování pachu zbystřil toho týpka, jemuž pižmo patřilo. Viděl ho z dálky, a věděl, že ho po ksichtu nepoznává. „Hej!“ Zavolal, jak jinak. „Co ty taj?“ Nechce bejt úplně nejvíc nepřátelskej, to je jasný, ale musí mu dát jasně vědět, že se pohybuje v okolí smečky, která na území cizáky nestrpí. Oni nejsou žádnej azyl pro chcípáky!

Jo, byl úplně rozmělněnej, a navíc uhranutej tim malym mžourajícím synem, že si ani nevšimnul, že aj cérka u něj má už oka otevřený. A to jí před chvílí, fakt před vteřinou, tak důkladně čistil! No, maj to ale šikovný dětičky, nakonec, což? „Jé, Světluško,“ oslovil jí a blíznul jí mezi uši. Na tu její malou mozkovnu to muselo bejt jak tornádo, ale zasloužila si to. Zasloužila si pořádnej blízanec, za to, jak je šiki. Miloval ty děcka, všecky stejně, ale už teď věděl, že pro cérku má soft spot. To proto, že je to holka, a bude jí muset chránit před ouchylama světa. Kluci se třeba o sebe jednou zvládnou postarat a rozbít ostatnim ciferník, ale děvenku si jako drakobiječku zrovna nepředstavoval. To ty stereotypy, no jo. „Jste tak šikovný! Celý po tatínkovi,“ uchechtl se, ale samozřejmě jen žertoval. On měl k šikovnosti docela daleko, aspoň v některejch ohledech. Aspoň ra děcka udělal tentorkát dobře, heh. „Tak ještě Danny.“ Pokynnul hlavou k poslednímu zrzkovi. Ten je měl ale zatim pevně zavřený, tak si to asi šetří jako to nejlepší na konec.

Uchechtl se. „Je mně to teda nakonec jedno. Nevim. Osud rozhodne,“ řka. No prostě – hlavně až jsou živý a zdravý!! Tohle přání se ale rozhodl nevyslovit, protože by to mohl ještě zakřiknout. Už byl ze všeho paranoidní! Ale lze se jim divit? „No to né! Necháme si je všecky, i kdyby nám měli všecky chlupy vytrhat.“ Heh, no samozřejmě! Věděl, že Héla si dělá jenom srandičky, a s takovým tónem koneckonců i odpovídal. „Neboj sa, až to bude možný, ukážu ti je.“ Snad. Musel dát taky na slova Anjel, a když se ta vysloví, že nechce, aby je za nějakou tulačkou tahal, bude to respektovat. Nechtěl by jí způsobovat zbytečnej stres! Už tak se bála dost.
„Hej! Snad si nemyslíš, že za tebou poběžim!!“ Zavolal po ní, když jak laňka vyběhla zas do sněhu. Jéšížku na křížku! On byl přec unavenej a ještě pořád invalidní!! A o to evidentně Héle šlo – zas ho rozhejbat. Aaaa!!! No a tka teda šel. Ale né nějakou převratnou rychlostí! To aby jí bylo jasný, že z toho tělocviku, co ho čeká, rozhodně nadšenej nejni!

„No přesně. Chuděra už tak je jak na trní, kvůli tomu všemu, co se stalo minule. I já jsem,“ řekl, aby to uvedl na pravou míru, aby připomněl, že pro ně je to těžký! Ale sou přec statečný, a vyhlížej s Anjelkou lepší zítřky. Na děcka se těšej, ač strach z nich nikdá asi uplně nevymizí. Nuže, nedá se nic dělat, aspoň taj běloch už ho nechal bejt.
Vida, moc bílej! Úplně si neuměl představit, že někomu tohle vadí, ale to holt neznal rod heltyráckej. Kdyby jo, bylo by mu to víc než jasný. „Aha, tož děcka si vždycky najdou nějakej důvod k šikaně. Stačí, aby jeden jenom dejchal,“ pokrčil rameny. To se jako netýkalo jenom děcek, ale asi obecně. Když si někdo rýpat do jinejch chtěl, důvod si našel. Sám Roihu to ví, protože ani on nebyl vždycky svatej. Nevzpomínal si, že by do někoho ale jel kvůli vzhledu. „No a tos byl děcko tulácký? Nebo kde se taková šikana tolerovala?“ V jaký smečce se nad něčim takovym přimhouří oko, mávne tlapkou?