Príspevky užívateľa

Roižek byl prostě a jednoduše oněmělej! Jednou mu taky konečně sklaplo, a bůh ví, kdy se k nějakýmu slovu dostane. Když viděl, jak Anjel začala se slzama na tváři čistit jejich prvorozený dítě, rozbrečel se prostě taky. Byl to nejjednodušší způsob jak ze sebe dostat všecky tyhle overwhelming emoce! A že jich bylo, tyjo! Vůbec mu ani nevadilo, že na to dítě zprvu skoro ani neviděl, stačil mu fakt, že ho slyší kníkat. Slyšel ho žít, a to bylo směrodatný. Jejich utrpení skončilo, protože tady je ten cíl, do kterýho se snažili těch několikero tejdnů dostat. „Já...,“ chtěl říct, že nemá žádnejch slov, ale ani ty vlastně nakonec nenašel. Ty pocity, který v sobě teď měl, by jenom těžko popisoval, ale přál by je každýmu zažít. Fakt jo!
Když se pak šlo dítě jíst, konečně si ho mohl svýma ajkama pořádně prohlídnout. Bylo to hnědý dítě, jako Anjel, a to stačilo k tomu, aby bylo dokonalý. Ono stačilo, že bylo živý, a už bylo perfektní, tož co si budem. „Je úžasnej,“ potvrdí slova všech. Tohle stvořili!! Jak jen je to možné? No, musel Anjel chuděrku blíznout na tvář, však to ona to taj zatim oddřela! A on byl na ňu pyšnej, hrozně moc.

No, Roihu by si možná ani neuvědomil, kdyby mu někdo tu facku dal. V takovym byl stresu!! A moc dobře věděl, že se musí uklidnit. „Doktore, já vim.“ Musí začít pořádně zhluboka dejchat, protože to se tak dělá, né? Dejchá se. A tak doufal, že aj jeho děcka teď budou dejchat. Záviselo na tom úplně všecko! Nemohl ale ztratit svůj vlastní dech předtim, než ten zázrak uvidí, nemohl! A nemohl ani ztratit vědomí! Jenže... nebylo by to pak všechno snazší? Kdyby na něj začly přicházet mrákoty, oukéj, nebude se jim snad ani bránit. Ale ne!! To přece nemohl Anjel udělat! Ona ho teď potřebovala! jenže on nedokázal bejt takovou oporou jako tady doktor, připadalo mu. Protože byl úplně vyřízenej!
Ale fakticky se uklidnil, až to dítě začalo lízt na svět. A ani on se nechtěl koukat, protože když se koukal minule, bylo to dost traumatický. Jenže byl aj zvědavej. Byl podělanej, ale aj zvědavej, a tak se to v něm pralo. Nakonec se teda ale podíval, když tak o něm doktor mluvil! Je to přece jeho dítě, musí vědět, jestli je dobrý! Jestli je skutečně dobrý. A ten pohled!! Ten z něj sebral všecka slova, jestli teda vůbec ještě nějaký na jazyku měl. To dítě se hejbalo!! Fakticky!! Koukal na něj přes Anjelina záda, a na vlastní ajka to viděl! „Ono se hejbe,“ pronesl tiše. Kromě tohohle faktu nevnímal asi vůbec nic, jenom hřejivej pocit, kterej se mu rozlejval po těle. Bylo to divný, fakt dost, ale krásný. Oni maj živý dítě!!

„Panebože na nebesích!!“ Chytal by se Roihu za hlavu. Takže ne, Tim se skutečně nemejlil, protože on už začínal panikařit. Jakože věděl, že nesmí, jennže to bylo těžký! Na tehel den tak dlouho čekali, ale vlastně by byl radši, kdyby se dal ještě oddálit. A věřil, že aj Anjel to tak cejtí, protože podívejte!! Podívejte se na ten její utrápenej výraz! Roihu to sledoval, a cejtil se nejvíc guilty, protože tohle způsobil zas a znova jenom on!! Božínku, bože!! Copak se fakticky nepoučil? Jó, nemohl za to jenom on, ale i tak! Vidět tu chuděrku teď takhle trpět, to bylo prostě těžký! „Anjel, promiň mi to!!“ Aaaaa!!
Ale na tenhle výkřik už se musel uklidnit, protože doktór po něm hodil ne zrovna dvakrát vlídnej fejs. No... no jo, teď musí bejt tý chuděrce oporou, když už nic jinýho. Zpátky tohle nevezme, ale že by teď zrovna v tenhle moment chtěl, protože toho stresu kolem!! No fuj. A tak než znova otevřel hubu, dvakrát se rozmyslel. V předstíranym klidu se k Anjel posadil, tak, aby nepřekážel, ale byl u ní co nejblíž. „My to dáme, nakonec to všecko zvládnem. jako vždycky,“ řka, ačkoli rychlost, kterou to pronesl, pořád nasvědčovala tomu, že byl ve stresu, a klidu moc nedošel. Nevadí, musí se tak tvářit! Musí napodobit zde přítomnýho doktora. Jak ten to ale dělá?? Vypadal úplně v chillu!

Aj Roihu byl už den a noc jak na trní! Asi se mu podařilo na chvíli přes noc zamhouřit oka, ale teď byl plně při vědomí, protože vypadalo, že se to neodkladně blíží. Blíží se to, čeho se tak strašně obávali, ale na co se i přesto tak moc těšili. teda, na samotnej porod asi ne, ale na výsledek! Na ten výsledek jo. Nervózně svou čaje sledoval, jak neklidně chodí kolem pelechu, u kterýho on sám stál. Byl na tom sice líp jak ona, ale o nic klidnější rozhodně nebyl. Aj on měl strach, jenže mohl jí to teď říct? Mohl jí ještě víc stresovat? Však ona stejně sama věděla, že se aj on bojí, říkat to nemusel. „Už je to tady? Jako fakticky tady?? Mám zavolat doktora?“ No, trochu panikařit začal. Má zavolat doktora, kterej byl reálně jenom kousek od nich, a nejspíš to aj všecko sledoval? Božínku, on ještě bude upe neschopnej! Ale snad schopnější jak minule.

„Hm, hm,“ zamrmlal si pod fousky. To teda rozdíl nebude! Za tim si stál. Jeho děcka budou strašně spořádaný, no, však po tatínkovi! Docela ho ale vyděsilo číslo, který Hela v kontextu počtu děcek zmínila. Osum??? „Cože?! To snad nejde, né? Ještě jsem neviděl, že by měl někdo osum děcek! Možná tak pět. A ani to bych teda nechtěl, to máš fakt.“ Ale furt lepší pět jak nula nula nic. I když si fakt neuměl představit, jak by něco takovýho zvládal. „Uznávám, že takovej ranec děcek už nadělat bordel dokáže. A to možná i tady.“ Ale jen možná!!
Bohužel si mohl jenom představova,t že pohoštění bud eza něco stát. „Kůra? No potěš! Takhle se chováš ke svejm hostům, jó? Však jsem první návštěvník, já to tady svou přítomností pokřtim!“ Prvenství už má za sebou několik, a tohle si do svý knihy o těhle úspěších taky zapíše. Teď se ale musel tvářit adekvátně uraženě. Héla ho moc nepotěšila, no jo!

Opětovně se ušklíbnul. No to mu bylo skoro jasný, že by se na něco takovýho běloch moc netvářil. Proto ho tolik zklamalo, že se nakonec opravil, a třeba by mu to aj nevadilo. Achjo. „Jaj, no, já moc týmovej hráč nejsem. Spíš ale asi proto, že to neumim.“ Ale výzva, že to má týpek teda zkusit, se mu aj líbila! Možná by mu změna prospěla, aby už neměl chutě se rvát s kdekym na potkání. Třeba by mu to ulevilo. Jenže počká s timhle rozhodnutim až po narození děcek. Teď se tolik mlátit nechtěl, asi proto, aby se Anjel zbytečně nestresovala.
Tož možná bude týpek ochotnej ho fakt něco naučit? Bylo to k nevíře, ale už to tak vypadalo. „No, já nejsem moc velkej, oproti všem těm místnim titánům, takže bych chtěl vědě, jestli i tak můžu někomu nakopat zadek. Potřeboval bych nějakou taktiku, abych jenom nekopal kolem sebe.“ Prostě měl drive a game, nebo jak se tomu nadává, ale nevěděl jak efektivně to zužitkovat. Proto vždycky skončil jako první na zemi, i když měl možná trocha na víc.
Přimhouřil ajka. „To nebyly. Existujou důvody, proč nikdá nelezu do vody,“ řka, přičemž právě zamrzlou vodu v močariskách sledoval. Nebyl to žádnej socialistickej pohled do budoucnosti, byl to pohled plnej strastí z dětství!! Ach, jak on to měl těžký, no jo. Ale už se z toho oklepal. Lajf jde dál.

Čenichal kolem, hledal nějakou zábavu, která mu trochu rozvíří myšlenky od strastiplný budoucnosti, a hle! Sice nenarazil na známej fejs, ale na známej pach určitě. Patřil ňákýmu ignisanovi, co si asi vyrazil na lov. To Roižn jenom soudil tak z pachů co všude kolem cejtil. Asi see rozhodnul, že tomu pachu půjde naproti, protože ač to nebyl žádnej frendík, tak je to příležitost jít pracovat. Ne, neočekával, že se s nim týpek bude vybavovat nějak dvakrát přívětivě, ale však on si třeba pomůže svýma superschopnsotma! Ano, očekával, že mu to projde velice snadno.
„Zdravíčko,“ pozdravila teda týpka, když se snažil bejt slušnej. „Jak ti dupou králící?“ No, to byl výtečnej začátek pro utužování mezismečkovejch vztahů! „A jak se má Feier? To je můj oblíbenej brotek, tak snad je v klidexu.“ Ach, Feier! Naposled co ho viděl, tak ho trochu potrollil, a nerozešli se upe upe nejlíp, ale mohlo bejt hůř. Už tehdá totiž Roižn přemejšlel, že zneužije svejch schopností, a vytáhne z milého ignisana nějaké to žhavé info přímo ze srdíčka smečky. Nebyl ale dost inteligentní na to, aby vymyslel, na co se bude ptát. A tak to dopadlo tehdá dobře. Jak to ale bude dnes?

Uchechtl se. Teď, když věděl, že týpka nezabil, už mu bylo vlastně docela do smíchu. Ale zas tak moc najevo to dávat nechtěl, přece jenom tomu debílkovi ublížil. On ublížil aj jemu, ale hej... klidně ho fakt mohl zabít, kdyby se trefil třeba o kousek jinam. „Se nezdám, no jo,“ řka a blýsknul očima. „Myslíš, že bych měl změnit džob, jo? Jak by ses na to tvářil?“ Ušklíbnul se. Toť otázka, hah! Roihovi by se to aj líbilo, jenom měl pocit, že s tou svou vejškou by se umbrám typu Hariuha jen těžko nějak vyrovnal. „Jako neříkám nic, něco bys mě moh' naučit.“ Pasivně navrhnul. Byl to návrh troufalý, ale však ten běloch mu stejně rozbít hubu chce, tak proč z toho aj něco nevytěžit?
Přimhouřil oka. No jo, možná... možná by ho aj sám Roihu měl přestat furt tak předčasně odsuzovat. On to nebyl zloduch, kterýho z něj ve svý hlavě dělal. „No, tak sorry, že z tebe dělám takovýho Herodése,“ řka, a ač to neznělo zas příliš upřímně, myslel to vážně. Nakonec by bylo fajn, kdyby nějakou imaginární válečnou sekeru zakopali, a to kvůli Anjel. Nemusej se bratříčkovat, ale ani furt vysírat, he? „To já jenom, že vlci dokážou bejt hodně zlý, a to aj na mimina. O tom vim svý.“ Nemluvil samozřejmě o nikom jinym, než o svý matce. Ta shodou okolností potrápila v dětství i tady Hariuhu, což ovšem Roižek nemohl tušit.

Týpek měl až moc otázek, který Roižnovi dodávali pocit, že je zas u výslechu. „Tendle incident se stal poblíž Ignisa, abych byl přesnej, ale ten týpek mě vysíral už dřív, a to přímo taj nad planinou!“ Ukázal packou směrem, kde si myslel, že leží planina hnus. No, vysíral ho v kotlině, ale to Hariuha vědět nemusí, he? „A co já vim, co tam dělal někdo z Nihila.“ pokrčil ramenama. Vlastně nevěděl, že ani Nihil nemá s Ignisem upe nejvřelejší vztahy. „Dostal pořádnou šlupku klackem, přímo do hlavy! Vlastně jsem si myslel, že jsem ho zabil. To asi ten adrenalin, co mě v tu chvíli přepadnul,“ pověděl mu teda, jak se to stalo. Možná ho to přece jenom skutečně zajímalo.
Co se ale konverzace o děckách týče, tam se nikam neposunuli. „Tož jsme to nějak blbě načasovali, no,“ uznal. Ono to nejde úplně ovládnout, že jo! To je prostě buď a nebo! Ale tomuhle tenhle běloch rozumět nemohl, když zůstane asi nadosmrti single. „Hele, věř mi, že jsem z toho podělanej až za ušima. Možná jsme počkat měli, ale to už je teď docela jedno, ne? Přestaň si furt na mě hledat něco, abys do mě mohl rejt.“ Odfrknul si. „Nechci, aby ses takhle ksichtil aj na moje děcka, jenom proto, že ti moje existence nevoní. Na mě si buď jakej chceš, ale je do toho netahej, jasný?“ Tak se mu zdálo, že je v pozici, kdy si může dovolit určovat tyhle podmínky. O to mu ale nakonec nejvíc šlo – aby jeho děcka neutrpěli na přítomnost blbců ve smečce.

Přimhouřil oka, páč očekával, že mu to Hariuha neuvěří. Ale zdálo se, že možná aj jo. A však to byla aj pravda! On byl patronem všech nebohejch čajin v nesnázích, a Héla byla v nesnázích, když chodila s tim blbečkem!! Paradoxně to byla snad stejná situace jako tahle – aj o Anjel se Hariuha bál, protože Roihu vypadal jako pacholek. Eh, možná ten Enkid byl jenom rozjívenej týnejdžr, jako on?? Ale ne, tak to určo nebylo, jeho čuch by ho neklamal! „Jasně, že to ví,“ skoro aj protočil oči. Tak přece jenom si myslí, že je blbej!! „Toho týpka pak ošetřovala nějaká čaje z Nihilu. Má prej něco s pamětí, nebo co.“ Dal mu takovou šlupku do mozkovny, že z toho ztratil paměť.
Poněvadž očekával, že běloch vybuchne, mohl bejt ledově klidnej. Pro jednou. Musel si ale povzdechnout, protože cejtil, že se musí obhájit. On držet hubu nemůže!! „Dík za poznatek. Kdybysme věděli, že ta zima bude vypadat takhle, tak věř, že si je neuděláme.“ Sám tomu nevěřil. Teď se ale musel před nim tvářit strašně chytře a uvědoměle, protože je přece už dospělej. „Mysleli jsme, že si je uděláme v zimě, aby se narodili na jaro. Kdo moh' čekat, že jaro přijde nejspíš o dost pozdějš?“ Hm?? S touhle myšlenkou si ta děcka nedělali, ale teď to mohl na to svýst. Však on byl sám z toho úplně podělanej, tady bílá tlama ho nemusí ještě víc děsit!!

Tož ušklíbl se nad její poznámkou. „Lepší, než aby se jmenovali Roihu Junior a Anjel Junior, he?“ Ač maj krásný jména, bylo by to dost trapný. Aj ty jeho tehdejší návrhy typu Anhu a Roijel nezněly už jeho uším tak líbezně, jako kdysi. „Jó, Hvězdička, to je jako po tobě.“ Ale možná mu to moc připomínalo Polárku, a tak to v sobě tak nějak zavrhnul. „Snížek je super! Pro bílý dítě ideální, ale takový mít asi nebudem.“ Myslil si. No, to se bude asi ještě hošánek divit, co si pro ně příroda připravila!! Jen aby nebyl překvapenej ve špatnym slova smyslu, heh. „Jedno dobrý jméno pro holku mám, ale možná s tím počkám. Třeba se nám naroděj jenom samý kluci, a tak to nechcu zakřiknout.“ Spíš nechce zakřiknout, že se žádný děcko nakonec nádechu nedožije. Achich ach. A tak si radši zas a znova odložil hlavinku na Anjelin břuch.

„Jen jestli tomu "troška" pomůže,“ uchechtl se. Tohle bude potřebovat přímo nějaký čistící komando! A on se mezi něj určo počítat nebude, úklid nesnášel! Kdyby se mu byť jen na chloupek chtělo, nabídl by se jako pomocník, ale ne. Nemůže!! Upadly by mu ručičky. „Jó, to si taky říkám, proto do toho radši nešťourám. Já jsem spokojenej, tak na co bych si stěžoval, že jó?“ Tož ještě aby nebyl spokojenej! S Anjel se měl takřka jak prase v žitě. Pomineme-li všechny ty dramata a traumata, ale to k životu prostě patří. Bůhví, jak hrozně by na tom byl teď bez ní. „Hah, no počkej, jednou ti budou moje rady dobrý!“ Jednou tyhle kecy někde využije. Ať už ke sbalení nějakýho chábra, tak už třeba k přebalování vlastních mimin. Ale to teprv Roiha čeká, a bůhví, jak si vlastně povede.
Sledoval, jak si čaje užívá výstup v týhle barabizně. „No ale to taj budeš muset nejdřív uklidit. Jinak nebude žádnej rozdíl, když taj moje děcka něco někde trocha rozhážou nebo okoušou.“ Jakoby on jim to dovolí, protože tenhle kutloch mohl bejt vůbec rád, že stojí. Jeho děcka budou moct všechno na co si ukážou. „Tož co máš v nabídce?“ Jako králík by bodnul, né že né! Asi bude muset Héla zase na mráz, a tu kořist pohledat.

No, jako Roihu měl teď plnou hlavu nadcházejícího porodu, ale přemluvil se, aby šel makat. Vykonávat džob se musí i v takovejch chvílích, ne? Byl už ve větším hnoji, jako mentálně, a stejně se snažil se něco dělat. Snažil, to je slovo klíčový. Teď měl prostě nakadíno až za ušima, protože i když se těšil, že by konečně mohl spatřit živý vlastní děcka, bál se, že uvidí to, co minule. Teror, krveprolití a smrt!! Už to nechtěl zažít, ach!!
A tak i když se snažil soustředit na to, proč taj je, stejně byl ztracenej ve svejch myšlenkách. Snažil se nevzdalovat moc od domova, kdyby nááhodou se chystalo něco přihodit s Anjel, aby tam byl zpátky cobydup. Protože měl díky jejímu střetu s nějakou divou ketkou o důvod víc se o ní bát, no jo. Zdálo se, že se všecičko zas kazí, tak snad to je jenom ňákej blbej pocit, a k lepšímu se to obrátí. Mohl by taj třeba potkat nějakej známej fejs, he? Docela by se mu chtělo někomu na ramínko vyplakat, zas a znova.

„Tak to bude hezký překvápko,“ uchechtl se Roižek. Možná budou mít rožky všici nakonec! To by mohlo bejt zajímavý, i když by chtěl i nějaký obyč děcko. Jenom tak, aby se necejtil prachobyčejně jedinej. Obyč je sic možná navenek, uvnitř je ale přece jedinečnej. A jeho děcka snad tuhle jedinečnost zděděj! Což by ale mohlo znamenaj, že jejich dětství a dospívání by mohlo bejt pro rodiče slušný utrpení. Eh. Roihu by si měl pro svý vlastní dobro přát, aby to byly spořádaný šprti jako jejich matinka. Ať s nima nemaj moc práce!
Usmál se. „Jo, já taky.“ Uznal. Nedovolí si žádný špatný myšlenky, dovolí si jedině se těšit! Ale když se Anjel zeptala na jména, tak se přece jen pozastavil. No, on by děckám teď žádný jména dávat nechtěl. Měl přece jedno vybraný - Světlušku. Ale snad radši aby to nahlas nevyslovil. „Jó, napadlo. Pro holky, třeba; Hvězdička, Vichřice, Vánice.“ To myslel asi na den, kdy se rozhodli ty děcka mít, a venku zuřila sněhová vánice! Bylo by to hezký jméno, ale omen nomen! Taková čaje by byla živel.

Rozhodně Roižn nebude zklamanej, ať už se narodí jakýkoliv děcko. To si asi neuměl představit doposud to nejhorší. „Budou sladký aj bez nich. Jak rychle takový rohy vůbec rostou?“ No jo, jaká jiná otázka od nevzdělance Roiha by mohla přijít, žeo? Ale evidentně nebyl tak blbej, když nepředpokládal, že by se s rohama už ti fakánci rodili. To by asi nebylo moc příjemný, he? Hlavně, když porod už tak nemohl bejt vůbec procházkou růžovym sadem!! „Jo, nebo rezavý mimino s flekama po mně.“ Tak aspoň někdo tady vidí Anjel jako zrzavou... „Jiný ani bejt nemůžou.“ Blíznul jí zas a znova. Jistojistě je vyrobili krásný.
Čas letěl, no to je fakt, tentokrát ale myslel Roižn spíš všeobecně. „Letí to, jakože... už jsme teď dospělí.“ Vyzdvihnul tenhle fakt, i když se k tomu dvakrát neměl. „Udělali jsme dospělácký rozhodnutí, a udělali si děcka. A jak říkáš – za chvíli jsou taj.“ Wow. Děsivé, ale zároveň to Roižek přijal docela v chillu. Přijal, že někdy ty dospělácký rozhodnutí bude muset začít dělat, a tak proč nezačít tim nejvíc zodpovědnym rozhodnutím ever, že? Dobře to ale dopadnem. Děcka zvládne mít každej debil, no jen se dívejte! „Tak to taky doufám.“ Mohlo by třeba přestat permanentně sněžit??