Príspevky užívateľa

Zrovna Roihovi bylo fakt jedno, jestli se jeho děcka flákaj nebo ne. Však byly ještě mladý! A zrovna u Světlušky se nebál, že by se skutečně flákala a zahazovala svůj potenciál. jen ať odpočívá a na skutečnou práci se zatím jen připravuje. „Klidně taj spolu můžem jenom chvilku posedět, užít si přítomnýho momentu. Pak se můžem projít třeba k hranicím a obhlídnout je.“ Jó, ať to nevypadá zas až tak moc blbě, he? A třeba cestou k hranicím objevěj nějaký stopy po Daňkovi se Štístkem.
Roihu se o synátory bál, to je jasný, ale nechtěl tenhle strach zbytečně předávat i cérce. Ještě nejsou pryč tak dlouho, aby začal skutečně plašit, he? Každej rodič by ale plašil, a obzvlášť takovej, co si prožil to co Roihu s Anjel. „Né, jsem si jistej že by bez důvodu neutekli. Jsou to ale kluci, ty jsou srdcem i duší dobrodruzi, takže ani to nemusí nic znamenat.“ Chtěl tím říct, že třeba jenom zkoumali svět, a brzo se vrátěj. Sic to rodičům mohli oznámit předem, ale budiž. Pořád by byl radši, kdyby se vrátili ze svejch toulek s takovou verzí událostí, než kdyby se jim stalo. Nebyl tu však prostor nad tím polemizovat.
„Vy jste se narodili v noře doktorský, pod dohledem odborníka.“ Řekl. Žel, její místo narození nebylo tak zajímavý, ale bylo to tehdy pro dobro všech. Anjel musela rodit pod dohledem doktora, protože její první porod byl život ohrožující. Nechtěli, aby se i ten druhý zvrtnul. Chtěla tohle ale cérka slyšet?

Roihu měl v úmyslu se Světlou zůstat, otázkou ale je, jestli to bude cérce stačit. Bude jí stačit lajf jenom s otcem? Jako... takovejch dětí asi je, ale hej, pokavaď by taj byl způsob, jak jí dopřát plnohodnotnou rodinu, tak by to bezpochyb udělal. Do týhle doby to tak aj vlastně bylo, jenomže na sluncem zalitý obloze se dřív nebo pozdějš vždycky objeví temnej mrak. „Dík,“ povzdechl si. Byl rád aspoň za tyhle slova.
Finn měl možná pravdu, ale pro Roiha to bylo samos těžký pochopit. S Anjel měl přec dokonalý vztah, a hledat v něm důvod proč by chtěla odejít na takovou cestu sama, to šlo jen těžko. Áno, byla taj cérka, ale byl to důvod dostatečnej? Snad ano. Chvílu ale potrvá, než se s tím Roižek smíří. A možná, že se tak nikdá ani nestane. Možná prostě jednoduše zešílí.
„Já-,“ začal, avšak se zasekl. Co chtěl říct? Že je rád, že je rád? „Cenim si toho. Možná to tak nevypadá, ale jo - teď si cenim každý podpory, protože je to pro mě těžký.“ Bylo tomu tak, řekl to tak, jak to cejtil.

Ne, neopustila ho bez důvodu, ale... on to v tom na vteřinu viděl. A zastyděl se za tyhle myšlenky. Ona taková přec nejni, ona by ho neopustila! Ona se vrátí, vrátí se i se Štístkem, nebo s Dannym! Pokavaď je teda Roihu nenajde dřív, což je možný, že se nestane, protože jak sám teď Finn říká - Světluška ho taj potřebuje. „Já vim, máš pravdu,“ spolknul teda ten knedlik, co se mu začal nebezpečně rychle tvořit v krku.
Pokejval hlavou. „Já Světlušku neopustim. Né, dokud jsem živej a zdravej.“ Teď to slíbil, a dodrží to. Dokavaď on bude dejchat, tak cérku z ajek nespustí! A nejspíš aj když přestane dejchat, tak jí bude dělat strážnýho anděla, ve snech a nočních můrach. „Jsem týhle smečce přece dlužnej. Šéf mi nabídnul domov, když jsem byl v ouzkejch, a nijak mojí situaci ani nekomentoval, i když nebyla ideální, tak jak bych teď mohl beze stopy zmizet? Cejtil bych se blbě.“ To byl fakt. Jenže S'Arik, chudák, byl už křehkej, a když ho Roihu viděl teď na tom pohřbu, docela se zděsil. Bylo na něm už evidentní, že ho ten věk žere, a bylo na místě mít obavy o jeho životnost. Až odejde aj on - za duhu -, tak taj Roiha nic držet nejspíš nebude, takže vezme Světlu, a někam spolu odejdou. Teda... to přeháněl.
Snad se mu očka zalily slzičkama, protože to, co Finn dál říkal, ho dojalo. Dojalo, ale asi ve špatnym slova smyslu - co když už tenhle pocit nikdy nezažije? „Měl jsem jít s ní.“ Řka. Čas na to, aby se mučil novým guilt tripem.

Jindy by objetí asi jenom tak nepřijal, a když se teda v moment, kdy se k tomu odvážil Finn, nevzpíral, muselo to znamenat, že je to zlý. Nepřiznal by si, že je to až tak zlý, ale nejspíš bylo. On se svýma emocema vždycky bojoval zuby nehty, a vždycky prohrál, a tak aspoň teďka chtěl vydržet s tou chladnou hlavou, aby přišel na nějaký rozumný odpovědi na jeho otázky. Aby zvládl výst to vyšetřování Dannyho zmizení.
Nádech, výdech, slzám se musí ubránit. Prozatím.
„Jo, to máš pravdu. Anjel je silnější jak kterejkoli jinej vlk. I než já.“ V tomhle se nemohl mýlit - ona ho nad vodou podržela tolikrát, až se tomu věřit nechtělo. Jestlipak jí to dostatečně oplatil? Možná by jí to měl oplatit teď, když se jí vydá bezmyšlenkovitě hledat. „Ona by mě jenom tak neopustila. Musí se vrátit. Já bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo. To prostě nejde.“ Zakroutil hlavou. Jestli se jí na cestě něco stane, tak se snad aj ukončí. Tohle všecko prožívala stejně jenom díky němu.
Podíval se pak Finnovi do ajek. Znělo to divně, když říkal, že je možný, že se Anjel nevrátí. Né, takovej konec si on pro svou story nepřeje! „Pak já půjdu za ní.“ Řka a posmutněl. Oni jsou věční, a najdou si sebe i po smrti, přec! Až umřou, zreinkarnujou se do čapího páru! A pak... pak do dalších zvířat! Budou spolu žít navždy spokojenej zamilovanej život, no ne?

„Několik dní.“ Řekl Roižek, ale nebyl si tim tak docela jistej. Nebylo to pár tejdnů? Né, určitě né! Nebo už se mu skutečně ten čas pletl? Začínal šílet? Nebylo na to ještě brzo? „Neměl jsem jí nechat jít - měl jsem jít já. Ale... Anjel na tom takhle trvala. My jsme se ale nedohodli na ničem, že je bude hledat až do konce svejch dnů. Já-,“ zmlknul. Nevěděl, nechápal. Pro jeho mozek byla těžce pochopitelná tahle situace. On a Anjel jsou přeci spřízněnou duší, tak co tu sakra dělal? Co tady sám dělal? Ano, musel tady bejt kvůli těm děckám, ale nakonec... děcka jsou už velký. „Víš, už bylo v první řadě divný, že zmizel Daněk se Štístkem. Jó, jsou to kluci, dobrodruzi, a takoví z domu občas utečou. Taky jsem z domu utíkal, ale sakra, já utíkal z domova proto, že jsem se domů vracet nechtěl. Neměl jsem se doma dobře, ale naši kluci se dobře měli! Takže co se stalo?“ Jo, teď už z něj bylo to zoufalství cejtit bezpochyby.

Nejdřiv byl zamyšlenej strakáč, a nakonec to vypadalo, že tady Finn dává menší pozor na cestu jak on! Málem do sebe hoši vrazili! Ale jen málem. A Roihovi by to bylo dost jedno, kdyby se tak stalo, teda. Již nebyl jedincem, který vypění kvůli každý kravině. Hlavně Finn byl jeho rodině, chtě nechtě, a ač týpkovi mnohdy moc nerozuměl, žádnej problém s nim neměl. Ale možná bude. Možná bude bratr zuřit, až se dozví, že má Roihu pohřešovanou ženu, a nejni už na cestě jí hledat. Jenomže... ono to nebylo tak černobílý. „Šla hledat Štístka s Dańkem. Kluci se pohřešujou.“ Řekl mu teda. „Já jsem taj zůstal pro případ, že by se jeden z nich vrátil, a taky kvůli Světlušce.“ Znělo to jako obhajoba, ale nebyla, žel. Možná si to chtěl obhájit před sám sebou, ale... na co?

Meno postavy: Pstruh
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ Oběť/osvoboditel?
S kým a kde hrala: Na řece Igně s Ancunínem
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 5
Krátke zhrnutie príbehu: Pstruh šel na výlet k řece, poprvé za hranice, a tu potkal příšeru. Samotného ďábla! Chudák chtěl před ním utéct, ale upadnul k vodě, a byl paralyzován. Musel sebrat všechnu odvahu, která v něm dřímala, aby zvládnul to monstrum oběhnout a vrátit se domů.
Dopad na postavu: Pstruh nyní bude věřit v peklo s čertama, a dá se (nejspíš) na víru, takže myslím, že dobrý.

Meno postavy: Timothée
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ Čumil? Přihlížející?
S kým a kde hrala: Ošetřoval aftermath po Apollyon x Daněk fajtce, a byl na pohřbu Guláše
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: xy (na pohřbu 3)
Krátke zhrnutie príbehu: Nevím, jestli se to do akce počítá? Ale zkrátka ošetřoval zranění Apollyona z akce, a objevil se na pohřbu zakletého Guláše.
Dopad na postavu: On už toho za svůj život zažil tolik bizarního, že tohle s ním nic neudělá.

Meno postavy: Roihu
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ Čumil
S kým a kde hrala: Pohřeb u studánky
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 1
Krátke zhrnutie príbehu: Přišel na pohřeb a po chvilce zas odešel.
Dopad na postavu: Roiha určitě ovlivní Apollyon x Daněk fajt, protože díky tomu je jeho syn nezvěstný, a on má aspoň co za záhadu řešit. Taková hra se také odehrála, v noře smečky, ale asi už není halloween relevantní.

Roihu měl poslední dny na programu jen a pouze hledání odpovědí, že by ho ani nenapadlo, že i jej může mít někdo v hledáčku! Zrovna teď teda nic nehledal - tady by těžko našel ztracenou ženu, nebo vraha Apollyona, ale doma být nemohl. Nemohl v klidu ležet na pelechu, když u sebe neměl svou drahou polovičku, a nevěděl, kde má svoje synátory. Nejsou pryč ještě ani tak dlouho, a on už začíná snad šílet! Kdo by se mu však divil? Vždy byl s Anjel jedno tělo, jedna duše, a když tomu tak teď nebylo, byl nervózní. Něco se dělo.
Když se tu procházel s hlavou plnou těžkejch myšlenek, sotva si všimnul svýho švagra. Ale byl taj, a když byl před ním jen pár metrů, Roihu jako by ho ze snů vytrhla noční můra. „Finne,“ oslovil ho trochu zaskočeně. „Hledáš něco?“ Snad hledal svou sestru, Roihovu ženu! Týpka strakáč už dlouho neviděl, ale to u něj nebylo zrovna nic neobyvklýho. Na vteřinu se Roihu zacejtil dotčeně, že Anjelin bratr není víc přítomnej realitě, a teda ví prd o tom, co se v jejím životě děje. Hhhh!

Nevěděl, kde začít s hledáním svý ztracený rodiny, ale byl nejvyšší čas začít. Anjel se před několika dny rozhodla, že se vydá hledané syny hledat, a Roihu litoval, že neudělal to rozhodnutí on. Ano, ve smečce byla ještě Světluška, a ta taky rodiče potřebovala, ale on se měl vydat na cestu - má to přec v krvi! Tak co se stalo, že nechal Anjel odejít? Oni se přec nedohodli na tom, že Anjel bude v hledání pokračovat i někde mimo Norest! On... on by šel s ní, kdyby mu řekla, no ne? Tak co se dělo? Roihu nevěděl, a nejspíš na sobě začínal pociťovat zoufalství. Zoufalství se pak přehoupne bezpochyby do šílenství, a půjde to s ním z kopečka dolů. A nebo taky ne. Třeba to ustojí.
Teď se ale soustředil na hledání stop v terénu. Říkal si, že kdyby tu potkal Feiera, tak ten by mu třeba mohl poradit? Navést ho na správnou cestu, jako v myšlenkách. To nevěděl, že Feier je už dávno za zenitem, a tady v těchto končinách se nepohybuje.

Když Roihu slyšel svolávající vytí, nechápal, co se zas děje. Došel na místo setkání, a tak zjistil, že se zas dějou pěkný srandy. Kdo že zemřel? Ghulass? No to snad ne! Vždyť to byl ještě mladej týpek, Roihu si ho pamatoval jako malýho fracka, a teď ho měli pohřbívat? Co se to poslední dobou sakra dělo? „Todle je zlý,“ řekl si pod fousky. Nebyl taj nikdo, kdo by ho v reakcích krotil, nebyla tu Anjel, tak musel krotit sám sebe. Udělalo se mu až nevolno. Nechtěl bejt netaktní, ale měl tolik otázek! Jak Guláš zahynul? Byl za to zodpovědnej stejnej vlk, jako ten co se pokusil zabít i Apollyona? Kam se sakra poděli jeho synové? A kde je Anjel?? Co se doprčic děje!!
Ač by rád na obřadu setrval - kvůli famílii Guláše -, tak se nejspíš samotnýho pohřbívání nezúčastní. Jen vzpomínky na pohřbívání vlastních děcek mu obracely žaludek, a tohle... tohle rozhodnutí je pro jeho mentální zdraví to nejlepší. Počká, až se dav začne přesouvat na louku, a pak se nenápadně vytratí.

Netrvalo dlouho, a za chvíli na místo určení dorazila i jeho dnešní svěřenkyně. Vlčice, jejíž jméno bylo snad Vashta Nerada, a pocházela z famílie šéfa. Šéf měl očividně dost rozvětvenou rodinu, a Roihu by si z toho rád vzal příklad, a rozsel své geny také po celém světě. Žel s pohřešovanou ženou to půjde už jenom asi těžko. „Brej večír,“ pozdravil schválně tak moc buransky, aby nováčkovi bylo hned jasný, kdo tady má ty smečkový pravidla nejvíc v pajči. Teda, ona to byla už jenom taková póza - Roihu byl hodnej, pokavaď mohl, tak už nikde žádný maléry netropil. Snad aby to zas brzo změnil? „Pravidla jsou jednoduchý - vlezeš dovnitř, zaspíš, a až se probudíš, tak mi řekneš o tom, co se ti zdálo, kapiš?“ Shrnul jí dění dnešního večera, a jak se zdálo, tak to čajina aj pochopila, a vydala se vstříc neznámu.
Jako aj při minulým svatým přijímání, i teďka sám skoro usnul, když musel čekat, až se čaje pod omamnýma plynama probere zpět k životu. Ale zvládnul to! V bdělosti mu pomohl fakt, že měl těžkou hlavu z těch svejch pohřešovanejch děcek. A to se mu brzo bude pohřešovat aj žena. Troska lajf coming soon.
Když se Vashta Nerada z jeskyně vrátila, předstíral, že vůbec neporžil žádný mikrospánek. Byl čilý jako právě do růžovoučka vyspinkaný! „No, tak? Cos měla za halušky?“ Nebylo tajemstvím, že čim byl starší, tím míň věřil v to, že za vize v jeskyni jsou nějakym působem odpovědný hvězdy.

Že se ho teď ten mladej bude ptát na příběh seznámení s Anjel, to úplně Roižek nečekal. Nějak tušil, že to je tomu děcku nejspíš dost jedno - vůbec v týhle chvíli -, ale tak... nikdy nepromarní šanci povídat o svojí ženě, he? „Jednou v lese.“ Ano, to byl krásný příběh, že? „Byl jsem tehdá tulák, a ona mě nakonec k týhle smečce přivedla.“ Ale to nebyl tak jednoduchej příběh, no. Nevěděl, jestli je tohle děcko hodno toho to slyšet. Možná jindy.
Najednou si Roihu přál, aby už to děcko bylo dospělý, a on s nim nemusel mít víc společnýho. Anjel ho chtěla, tak kdyby s nim tyhle konverzace o Bohu vedla radši ona! Ale né, schytal to on - chudák Roihlík!
„Hele, nic takovýho nenaznačuju. Děcku by jenom tak nikdo neublížil - možná jenom další děcko. Jenom řikám, že to nemuselo bejt tak jednoznačný, ajk se z tvýho pohledu může zdát - Danny je můj syn, a je jasný, že pokavaď v tom má prsty, budu chtít slyšet i jeho příběh. Vim, že on by nikomu neublížil, kdyby nemusel.“ Přimhouřil ajka zas a znovu. „On nejni ten typ, co by ze dne na den zmizel ze smečky. To je další věc.“ Ne, Daněk nebyl žádná Rachel Amber! V jeho zmizení prostě musel mít prsty někdo další.
Hněv Boží, ano, to pozná i zde Apollyon, jestli bude Roiha ještě chvíli vytáčet. Nebo obviňovat jeho synka z pokusu o vraždu. „Výborný. O totéž se pokusim i já.“ Půjde k hrázi. Místo už asi bylo ohledaný, ale co kdyby? A pak se vydá hledat Dannyho.

O Bogu už se bavit nechtěl, takže bylo fajn, že to víc ten mladej nevytahoval. Aspoň prozatím teda. Roiha docela zajímalo, z jaký rodiny pocházel, ale očividně dost nábožensky založený. Roižek proti Bogu nic neměl, ani v něj nijak nevěřil. „Tož třeba se někdo objeví. Na to máš ještě čas, ostatně.“ Vskutku čajin taj moc nebylo, a jeho vlastní dceru mu bude těžko dohazovat. By pak byli jak rodina Cullenových.
„Náhodný halucinace, který ale pocházej z tvýho podvědomí. Jsem si jistej, že když při svatym přijímání lezou vlci do smečky, jediný na co myslej je, že jsou součástí týhle komunity. Pak s těmahle myšlenkama ty plyny pracujou.“ Však to dávalo smysl víc než dost! Nad jeho dalšíma slovama se ale musel zasmát. „Chlapče, ty vůbec nevíš, co mluvíš. Ke mně se tyhle síly zády obrátily už několikrát. Asi bych tuhle konverzaci ukončil, nebo se vytočim.“ Ano, tak to bude lepší. Vytočenej už byl, ale tohle bylo jen a pouze děcko, a nemohl taj na něj začít řvát, že ví o jeho životě úplnou pajču. Jakože věděl, ale to nejni jeho problém. Nemyslel si, že jeho život je trest boží, i když by bylo rozhodně příjemnější smrt vlastních děcek moct na koho svést, kromě sebe ovšem.
Měl ajka přimhouřený.„Já zdejší vlky znám docela obstojně, a svýho syna už vůbec. Nikdo by se taj jenom tak ze dne na den nerozhodnul ublížit děcku!“ Jo, dal by za to ruku do ohně. Mezi Přízračnejma byli blbci, a dost jakože, ale vrazi? To ne. Chtěl mu ještě něco o Dannym od srdíčka říct, ale to si pak týpek sundal ten šátek z hlavy, a Roižek na několik chvil oněměl. Well, chlapec může bejt fakticky rád, že žije. Roihu by s něčim takovym na ksichtě asi ani žít nechtěl. „Dohajzlu-,“ špitl si pod fousky a pak začal přehodnocovat svý slova. „Jen ti poradim, ať s jakymkoli obviněním počkáš do doby, než budou existovat důkazy.“ Musel najít Dannyho.

„Bog, no jó.“ Snad by aj ajka vykroutil, kdyby tohle byla jiná situace. Nutně to děcko víc nervovat nechtěl, ale jen v tuto chvíli. O pár vteřin později mu nějaký nervování děcka bude totiž dost šumák. Jestli ho ale bavil nějakej cápek na obloze, tak si měl o azyl žádat v Kultu.
Pokejval hlavou. „Tak seš na to ještě malej. Ale až budeš starší, tak si aj na moje slova třeba vzpomeneš, jakmile po tobě nějaká čajina bude pokukovat!“ Nevěděl, že má hlavu jenom plnou víry - to si Roihu neumyl představit. V jeho životě byl chtíč docela silný, to nejni žádný tajemství. U soudu s Bohem by zrovna nevinnej nevypadal, no. Holt každej to měl v mozku nastavený jinak.
Roihu nechápal, že Apollyon nechápal jeho slova. Hhh!! „Ne, prostě-,“ nadechnout se musel uprostřed věty, ano. „Prostě to se tak říká. Tady vlci věřej v to, že to jsou zprávy od mrtvejch předků, ale já říkám, že to jsou jenom halucinace z těch plynů v jeskyni.“ Dávalo to smysl, he? On si dal fakt záležet na tom, aby tuhle myšlenku tomu mladýmu uchu předal! „Můžeš to brát jako zprávy od hvězd, můžeš si to přebrat jako jako nějaký poselství. Já ale řikám, že je komunikace s mrtvolama těžce nepravděpodobná, a teda to jsou jenom nesmysly.“ Jako, on by si přál v to věřit, ale žel byl nevěřícím Tomášem.
„Leda by se bál, he? Strach nejednoho přinutí k zoufalejm činům.“ Jestli byl v tomhle Danny zapletenej, určitě to nebylo jenom tak. Jeho syn nebyl vrah! Nikoho by úmyslně nezabil. Byl na to příliš... hodný. Hodný a možná i jednoduchý.

„Jako Osud? Ten v tom prsty určitě měl.“ Jasně, Osud si připraví pro nejednoho křapíka bizarní událost. I v jeho životě měl Osud dost důležitou roli - on jej svedl dohromady s Anjel, nakonec. A nebejt osudu, tak by nebyl dneska ani tady. Nevěděl však, že Apollyon mluví k ňákýmu Bogovi. Byl trochu divnej, ale bůh ví co si zažil se svýma rodičema, co?
Chybějící oko!! No, panečku, to byla fatk velká jizva. „Jsem si jistej, že jó. Na to určo sbalíš ňákou čaje, věř mi. Holky maj rády drsný kluky.“ A stejně mu to musel říct! Bude teď vypadat sic jako pirát nebo snad Kenny, ale holkám se to líbit bude. Jenom ho to asi ovlivní v běžným životě - při lovu a tak. Nějakou omezenou tu viditelnost asi mít bude, a nepochybně se bude víc bát o svůj zrak, když už má jenom jediný ajko.
Rozhodně ho vykolejilo, že Apollyon se tu snažil snad hodit vinu na jeho syna. „Cos tam vůbec dělal? Děcka by tam chodit neměly!“ Nekřičel na něj, křičel si pro sebe. „Jeskyň ti má ukázat, jaký je tvoje poslání ve smečce. Má to bejt vzkaz od mrtvejch předků, nebo tak něco. Jenomže tam jsou rajský plyny, co ti vyvolaj halušky, a ty můžou bejt různý. Nemusej nic znamenat.“ Jeho víra byla fakticky chabá.
„Danny je hodnej kluk. Můj kluk. Něco takovýho by neudělal! Né, pokud k tomu neměl důvod-,“ a vzápětí se podezíravě podíval po Apollyonovi. Udělal on něco jeho dítěti?