Príspevky užívateľa

cw: vulgarismy

Roižánkovi se moc chodit nechtělo, protože to v aktuálním stavu jeho packy nešlo, ale už byl tak zdřevěnělej po tejdnu na lůžku, že se musel začít hejbat. Doktorem mu bylo jasně doporučený, že nemá chodit nikam daleko, maximálně kolem doupěte a zas zpátky, ale to by nebyl on, aby si zas nehrál na ňákýho rebela. Jenže teď to asi ani nedělal z rebélie, ale nějakýho beefu, kterej vedl se svojí zavázanou tlapkou. Asi naivně očekával, že se mu rána po tejdnu zacelí, a tak se nutil "učit" znovu chodit. Jenže to dopadlo přesně tak, jak se dalo očekávat – bolelo to jako čert, a po takovym kilometru se mu čerstvě zacelující rána opět rozkrvácela. „Já se na tu můžu vysrat!“ Pronesl skutečně od srdíčka, když si všiml, jak mu obvazem začíná prosakovat krev. No, naštvanej mohl bejt ale tak akorát na sebe. Od doktora Tima dostane pořádně za uši, to mohu garantovat.
A kdyby v blízkosti nezacejtil pach ňákýho vetřelce, na místě by se otočil, a vrátil. Tenhle pach taj ale neměl co dělat, a patřil nějakýmu ignisanovi. Jéžišmarjá! On má vlastní problémy, a teď taj bude muset ještě řešit ňákýho krypla na území? To snad ne!! Snad se zas ti idioti nepokoušej o atentát na ňákýho nevinnýho člena jejich smečky? Roihu nechtěl bejt obětí! A nemoh' ani dovolit, aby to byl kdokoli jinej, takže se vydat týpka vyhmátnout.
Překousnul bolest, kterou v tlapce cejtil, a co nejrychlejš se dostavil až za autorem pachu. Byl to ňákej modrej mátonoha, dost bizarně vypadající, a ač byl dost blízko hranic, neměl taj co dělat! A Roižn na něj mínil naběhnout. Aktuálně fakt neměl náladu na to bejt na někoho milej, takže týpek dostane céres. Rvát se nechce, protože minule to moc fajnově nedopadlo, magii ale použije. Když nebude zbytí. „Hej!!“ Zařval na něj. „Co taj hledáš, smrade? Vim, že je taj tráva zelenější než u vás, ale nemáš taj co vokounět!!“

Nadšení, který z Heluš sálalo, Roiha zrovna dvakrát netěšilo. Ale už jednou na to kejvnul, tak bylo blbý vycouvat. „Požář, co po tomhle kondičnim cvičení asi hodně rychle dohoří,“ zamrmlal, ale nepatrně se nad tim ušklíbnul. „Hlavně mě nesmíš moc zřídit. Už teď se potřebuju vydejchat,“ řka. A taky tak posléze učinil. Jestli mu tohle posilní duševní zdraví, tak jí snad fakticky poděkuje. Zatim v to ale nevěřil – on nevěřil, že běh dokáže z těla všechny deprese vyhnat! Ale bylo tomu tak. Naštěstí Héla uznala, že by tu chvilku k pauzičce dostat mohl. A to využije i k něčemu jinému, než jen vydejchání. K rozhovoru, no jo, ale jen small talku, kterej ona sama po něm vyžadovala. To se skutečně moc neodpočinul!
Nesměl přiznat, že mu energie snad trochu pohasla! Když to řekla takhle, musel ze sebe vydat maximum. „No jo, už jdu.“ Nemínil to týrání dál oddalovat a prostě se zas zvednul, a klusal za ní. „Zlehka, přesně tak!“ Aby ho nevodrovnala!! Stačilo, že jeho vodrovnal už sám život.

Ježíšku na křížku, ale Roihu se přece nechtěl bavit o bylinkách!! On jim vůbec nerozuměl, a tak v takový konverzaci bude leda za vola. Za většího vola, než jakym fakticky je. „Heh, mám dojem, že nesmrtelnej už nejsem. Teda jak kdy a jak při čem. Já doktory obdivuju, hele, ale sám vim o tom velký prd. A to jsem ještě při svatym přijímání do smečky musel identifikovat sněženku! Tak jsem rád, že aspoň tu teď bezpečně poznám.“ Jó, krušné to časy. Teda... tehdá byl docela jinym jedincem, ale krušný to nebylo. Krušno bylo potom. „Já jsem rimor! Takovej reportér, co nosí domů zajímavý zprávy z okolního světa. Je to zajímavý, a baví mě to. Ale zatim jsem na nic zajímavýho úplně nepřišel.“ Žádnej sólokapr se vskutku ještě nekoná.

Když tak toho malýho týpka Roihu viděl, zaraženýho, neschopnýho slova, změknul ve fejsu. Povolil ten namíchnutej výraz, a možná si i trochu uvědomil, že není logickýho důvodu bejt na Guláše nasranej. Je to jenom děcko. „Uletěly ti snad včely?“ Ptal se ho, ale bylo mu víc než jasný, že to týpek nepochopí. „Co ti teda vadí? Víš to vůbec?“ Dobere se nějaký odpovědi na otázku, co ho na Roihovi tak vytáčí, že na něj musí nabíhat s kyselym ksichtem? Ale už ho nebudu dál dissovat, už ho nechá bejt. Chudák z něj bude ještě zmatenej, a bůhví, jestli si pak na něj nebude u velevážený lex stěžovat. To by mu moc ve společenskym žebříčku nepomohlo.
„No, mohli jsme bejt dobrý kámoši, a slušně se pobavit, to mi věř! Ale když chceš na mě házet tyhle ksichty, tak asi nebudeme kamarádi!“ Teď ho bude emočně vydírat, ano. Trochu ho poškádlí, a hej, třeba by fakticky mohli bejt kamarádi. Spíš asi ve smyslu, že by ho chtěl Roihu naučit nějaký pranky, který by on pak prováděl na svojí máti. Haha.

Chudáček Roižánek se po svym nepříjemnym zážitku s bezďákem Enkidem nějak dobelhal nejen na území smečky, ale dokonce aj k doktorovi. V ordinaci takřka padl vyčerpáním a stresem, ale dostalo se mu první pomoci, a to bylo směrodatný. Doktor Tim mu podal léky na bolest, a pak se mu hrabal v ráně, což bylo skutečně dost nepříjemný, a jsem si jistá, že se to neobešlo bez hlasitýho skučení raněnýho. Hezky mu ránu vyčistil, a byl by jí asi i zašil, kdyby to bylo možný, ale nic z toho Roihu úplně nevnímal. Nekoukal se na zákrok, protože by jináč omdlel!
A teď už byl tady, na svym peleši, kam s doktorem došel, aby mu dal obvaz, a možná i nějaký instrukce jeho rekonvalescénce. Roižn si říkal, jestli důvod, proč se bude léčit na svym vlastnim pelechu neni takovej, že Tim nechce mít na lůžku v ordinaci tak ukvičenýho vola? „To hrozně bolí! Doktore!! Dej mně toho na bolest víc!!“ Žadonil ho. Tohle bylo nejspíš první Roihovo setkání se skutečnou fyzickou bolestí. Jako by ta psychická nestačila!! „Já chci svůj prst zpátky!“ Aaaaa. Ale to si měl rozmyslet ještě předtim, než se rozhodl vyprovokovat toho tuláka až do bělostnejch končin. Protože v týhle končině on měl už jenom tři prsty na pravý tlapce. A to nebylo hezký!!

Anjel navrhla přesně tu variantu, který se Roin bránil jak čert kříži. „To nevim teda. Blbě po mně čumí, jako, blbějš než jiný. Ten mě moc rád nemá,“ vyřkl svý domněnky nahlas. Teda, ony to nebyly jenom domněnky, Roižn to moc dobře věděl. Nakonec on ho vedl k hvězdný jeskyni, a tam byly jejo nesympatie dost jasně zřetelný. „Hah, to teda budeš! Jestli to teda dřív nevzdám,“ uchechtl se. Ale né, nemínil to vzdát, obzvlášť když ho k tomu Héla dokopala. Mohl se Anjel líbit i jako krypl bez svalový hmoty, ale myslil si, že bude určo radši, když k něčemu bude vypadat. Slintat mohla i nad namakanym týpkem!
Uchechtl se. „To by teda mohl. Bejt rimor je vlastně docela těžký. Myslim jako úspěšnej rimor! Protože dopátrat se nějaký skutečně žhavý informace, která by mohla bejt smečce prospěšná, to je těžký. Hádám, že mě šéf bude potřeba třeba i jako poštovního holuba – proto musim rychle zlepšit kondičku, abych neměl problém s vytrvalym během.“ Pověděl jí. Jó, byl zklamanej, že ještě na žádnýho sólokapra nenarazil, ale věřil, že to jednou přijde. No, ale to netušil, že brzičko bude muset kvůli nemocenský přestat běhat!! Osud nechce, aby měl tělo jako herci z Pobřežní hlídky! „Jednou ze mě třeba bude i rimor delegát, haha!“ Zavtipkoval. Haha no, to tak! Diplomat Roihu! Spíš si uměl představit Anjel jako diplomatku, to jí rozhodně slušelo!
Rozhodl se po nějakém tom ujitém metru kolem jezera si hačnout. Můžou s čajinou hezky pozorovat vodní hladinu, a když bude čas, třeba i přivítat první hvězdy na obloze. Záleží na tom, jestli se bude muset Anjel jít domů ještě učit. Jinak by taj aj přespat mohli!

cw: vulgarismy

Zaregistroval, že ten blbeček ho po ráně klackem pustil. Vlastně přímo odpadl, což Roihovi došlo asi po pár minutách prodejchávání tý bolesti. Mdlobám se ubránil, a tak mohl začít takřka plně vnímat svý okolí, a poskládat si do sebe, co se to vlastně odehrálo. Ještě se ze země nezvedal, teď se jal prohlídnout si svojí nebohou pacičku, od dnešního dne navždy zdeformovanou. Myslel si, že to nebude tak hrozný, ale bylo!! Tlapka se mu chvěla, a on si pořádně ani neviděl na zranění, který mu Enkid způsobil, protože měl celou tu tlapku od krve. Od místa, kde se měl nacházet jeho pravý boční prst, řinoucí krev vytvořila krvavý potůček až k jeho hrudnímu koši. „Ty zmrde!! Ty zmrde,“ zakňučel, když si uvědomil, že z něj bude teďka krypl.
Ten krypl. Kde byl? Roihovi tím docvaklo, že už se nějakou dobu vůbec neozval, a to ho donutilo se aspoň otočit na břicho, aby se mohl rozhlídnout. A týpek tam bezvládně ležel, nejspíš se Roihovi skutečně podařilo ho poslat do limbu. Nebo snad...? Když přimhouřil oka, aby se mu rozstřil obraz, všiml si u jeho hlavy krve. „No do hajzlu!“ Vydal ze sebe, a to byste čuměli, jak rychle se dokázal zvednout na nohy! Zamotala se mu teda přitom hlava jak blázen, a absolutně nepřipadalo v úvahu, že by si stoupl na svojí zraněnou ručičku, ale nakonec to ustál. Ustál to, aby se doskákal podívat, jak mrtvolně tenhle bezďák vypadá. „Sakra, já ho snad zabil!!“ Ano, rozkřič to po celym Norestě ještě hlasitějš!! Roihu byl strachy podělanej. Co když má tenhle týpek ňáký kámoše, co jakmile se dozvěděj, že je mrtvej, tak pujdou po jeho vrahovi? A nebude těžký ho najít, protože Roižn ještě pořád krvácel, a jeho stopy tak snadno z tohohle místa nezmizej! Zmocňovala se ho panika, a jeho prvotním pudem sebezáchovy bylo utýct z místa činu. Utýct po třech, protože kromě toho, že byl strachy posranej, byl taky ve slušnejch bolestech. Ty poškozený nervy v jeho tlapce byly neskutečně hlasitý!!
Ale nějak zatnul zuby, a rozhodl se bez delšího přemejšlení z místa činu uniknout. Kdyby měl nějaký základy první pomoci, a vůbec života, mohl velmi snadno zjistit, že Enkidu mrtvej neni. Teď má akorát o starost navíc!!

Jó, rozhodně bylo neskutečně zvláštní, jak rychle se všecko seběhlo, a kolik se toho za jedinej rok stihlo udát. Teď už jsou spolu možná dýl, he? Když řekla, že spolu překonaj všecko, tak se na nepatrnou vteřinku zasekl. No ano, neskutečně těžký věci spolu už překonali, takže teď jsou naprosto neporazitelný. „Spolu jsme neporazitelný,“ spokojeně zamručel. Už neni nic, co by spolu nedokázali.
Pokejval hlavou. „Tak jó. Taky jsem přemejšlel, že bych se zkusil zlepšit v bojovejch dovednostech, ale upe nevim, za kym zajít.“ Jó, byl taj problém – jeden rváč je starej boomer, a druhej bílej blb. Asi by se mohl poradit s Aikanem, kterej Roihovi připadal dost inteligentní. A to, ž eje starej, může bejt vlastně výhoda – víc zkušenej. „Ale začal jsem cvičit! Abych zas získal zpátky svoje krásný tělo topmodela. Už mě nebaví vunět po pár kilácích na cestě.“ Řka. Období, kdy se snad dva měsíce válel v depresích, na jeho kondičce skutečně zanechalo nějaké stopy. Již tomu ale začíná být konec. „To mě pak musíš říct co všechno chtěl vědět. Chci se zasmát nad tim, kolik šéfovo otázek bych neuměl zodpovědět.“ Haha, to se bude smát asi hodně dlouho a intenzivně.

cw: vulgarismy, krev

Roihu moc rád žvanil hovna, který ostatní vytáčely do bělostných končin. Dělal to už od dětství, už od samýho mládí, a očividně se doteďka nenaučil trochu líp se krotit. Na třetí roček života mu táhlo, avšak choval se pořád jak malej mimís. A i když ho možná jeho životní trauma v podobě smrti děcek v širším spektru změnilo, od základů jeho buňky změnit nepujde. Jen se bude muset naučit emoce víc krotit, a tu přebytečnou energii vkládat na lepší místa. Snad na to někdy přijde.
Né, fakt nevěřil, že mu tenhle cápek něco udělá, protože naposledy bylo těžký ho vůbec rozhejbat k nějakýmu pohybu. Teď měl ale díky Heluš asi víc sebevědomí, úplně přirozeně, a tak se nějak neostýchal před Roihem bránit. Roihova slabina teď rozhodně byla jeho fyzička, no, pořád sázel na svojí moc – svojí magii. Jenže tim, jak se soustředil na nějaký fyzický boj, neměl příliš na kouzlení pomyšlení. „Já ti jenom pořádně kožich vyprášim!!“ Odpověděl mu, protože on přeci není vrah. Chtěl mu dát jenom pořádnou lekci, aby věděl, že se smečkovym týnejdžrem si nesmí zahrávat!
Jenže jeho dovednosti tomu vůbec neodpovídaly! Když se mu totiž Roihu zakousnul do šíje, s bezďákem to snad ani nic neudělalo! Jakože se ošil, ale že by se chystal padat k zemi? To asi ne! A to do toho dal Roižánek fakt sílu!! Nebo byl o tom minimálně přesvědčenej. Enkidu se jeho směrem otočil, a dost rychle do zpacifikoval. Roihu stihnul tak maximálně oči vykulit, ale vybavit si slova, který by chtěl použít, aby ho svou magií přepral, nenacházel. Protože byl v pajči, tak je to. Ještě se snažil bránit, hlavně před tim, aby ho týpek na záda nepoložil, protože to bejvá vždycky konečná – ale stalo se.
Doposud Roihu utrpěl nějaký škrábance a mnoho vytrženejch chlupů, když ho ale rohatej blb vzal a přišpendlil k zemi, dostal strach, že ho čeká možná i preparace nějakejch orgánů. A tedy jeho konec. Pořád měl ale dost kuráže na blbý kecy. „Já se smrti nebojim, protože kdo se bojí chcípnout, bojí se i žít. A já žiju svuj život naplno, nebojim se dejchat, já se kurde teda nebojim ani zdechnout!!“ Do těhle slov dal všechno, protože mohly bejt jeho poslední! Né, že by chcípnout chtěl, ale kdyby náááhodou se neubránil, chtěl, aby jeho poslední věta byla tak moc ikonická.
Zíral mu do ksichtu, odvážně, a vyslal mu vzkazy telepatický, že se bez boje nevzdá. Na to ho začal kopat do břucha a smýkat celym tělem, jenže to už Enkid měl v držce jeho packu. Zase!! On má snad na to ňákou úchylku!! Roihu zavrčel víc než dost, a chtěl ho zas fláknout do ksichtu tlapkou druhou, jenže ono to tak dobře nešlo. Týpek ho měl přišpendlenýho za rameno, a Roižn se teda nezvládnul nad jeho ksichtem rozmáchnout. Asi Roiha do poslední vteřinky nenapadlo, že si bude chtít Enkid dát ke sváče jeho prstíček, a když mu to došlo, bylo fakticky pozdě. „Nedělej–,“ Stihl ajka vykoulit a vztekat se pod vahou jeho těla ještě víc, ale bylo mu to prd platný, protože bezďák pevně skousnul prst jeho pravé přední tlapky, a více než křupnutí patřičné kosti neslyšel. To proto, že takřka upadl do mdlob – hlava se mu zamotala, a měl dojem, že přes bolest nevidí. Neslyšel ani sám sebe kvičet, ale to se vsadit můžete, že řval.
Nevnímal, kolik času uběhlo, a ani kolik krve mu z tlapky odteklo, až do chvíle, kdy ho mdloby začaly trochu opouštět. Nejspíš to byly jen pouhopouhé desítky vteřin, neboť bylo-li by to déle, možná už by byl fakticky kaput. Tenhle týpek to teda asi myslel smrtelně vážně. A proto musel Roižn začít bojovat o holý život. Jenže jak, když byl sotva schopný zaostřit svůj zrak na zdejší okolí? Použít teď magii je absolutní sci-fi! Cejtil, jak mu teplá krev stéká přes tlapku až k hrudi, ale ajkama toho příliš nezachytával. A tak se teda v rozostřenym výhledu podíval kolem sebe, aby spatřil, že přímo vedle něj leží tak užitečný přírodní nástroj – klacek. A byl to nejspíš dost velkej klacek na to, aby týpka omráčil. Aspoň aby se Roihu nějak zvládnul zvednout a utýct. I když i to byla sci-fi představa, vzhledem k jeho pulzující bolesti na tlapce.
Po klacku se natáhl jak nejrychlejš mohl, sebral veškerou sílu, a praštil jím Enkida po hlavě. Zbytky adrenalinu kolujícího v jeho žilách z týhle rány mohly udělat i smrtelnej zásah, kdyby se trefil na správné místo. Vražda nikdy nebyla jeho záměr, ale v jeho aktuální situaci nedokázal myslet vůbec na nic, a už vůbec né na nějaký morální zásady.

Uchechtl se. Nic ho nemohlo zastavit! Teď už teda pár věcí jó, ale dřív byl skutečnej nezastavitelnej požár. Teď už byl jenom menší požárek, kterýho zvládne uhasit hasič jménem Anjel. V hašení jeho energie měla už dost velkou praxi. A určitě nebyla jediná, kdo ho zvládla uhasit, rozhodně to ale uměla nejlépe. Ostatní ho dokázali zkrotit tak leda slovním výpraskem, a toho fanoušek nebyl. „Aha, tak takhle to teda je!“ Zasmál se a hlavou do čajiny šťouchnul. I když to byl možná vtípek, nedivil by se, kdyby to byla pravda. Sám by si asi zas tolik nevěřil.
Vlastně ani nechápal, jak je možný, že tak zdravej vztah vypěstoval ze svýho shit nabalování. Ani si v první chvíli nemyslel, že to bude takovej match! Ovšem se mu Anjel líbila hnedka, ale jemu se líbilo přece za lajf už dost vlků. Né tak hodně jako právě jeho srnčí žena, ale jo. Nikdy to ale neklaplo. Možná proto, že to byl fakt osud, že si jsou souzený. Byl za to rád, a nechtěl to však nějak rozpitvávat. Darovanýmu koni na zuby čumět nebude. „V zimě se o sebe teda postarat zvládnem.“ Řka, načež mu čajina blízla ucho, a jím zas projela jeho velmi oblíbená forma energie. Láskyplná energie, tak je to. Čumákem jí jemně šťouchl do tváře. Jen jemně, protože chtěli přeci konverzovat, né se celou dobu jen voblizovat na tomhle šmajchplatze! Na to bude čas pozdějš.
Jako tenhle džob nebyl nic pro něj, on by to samos nedokázal, takže už teď Anjelku obdivoval. „No to asi jó. A toho se nebojíš? Já vim, že kde koho přepereš, ale jestli bys dokázala i nějakou techniku boje mu vyjmenovat. Já totiž asi ne, ale to tě asi nepřekvapuje.“ Haha no, neschopnej týpek. Může bejt rád, že je tady v tý smečce tak vítanej. „Takže i bylinky vlastně. To ses ale něco přiučila na tom... eee, sezení?“ On neznal slovo workshop. Znal slovo boomer, ale workshop? Neblázněte!

Ach ano, Roihovo povýšení bylo skutečně trochu trapné, hlavně když hoch nic nedělal! Tedy, snažil se něco dělat, ale pořád neobjevil toho sólokapra, to něco, co ho vyšvihne do záře reflektorů. Věřil ale, že se v tý práci trochu víc najde, jakmile poprvý na něco velkýho přijde. Už tak ho to bavilo, zatim ale neměl žádný velký výsledky.
Vzpomínal si na to, a trochu se nad tim ušklíbl. Né škodolibě, to stejně už bylo dávno za vodou. „No jo, to jsem byl dost divokej. Na ten led jsem neměl lízt, však jsem ohrozil nás oba.“ No páni, to si snad na vteřinu zvládl uvědomit následky svých činů? To je pokrok tedy. „Eště, že ještě jezero teď neni zamrzlý, jinak by mě ten vnitřní čertik zase pokoušel!“ Uchechtl se, ale dělal si jen srandu. Blbou srandu, každopádně nikam k vodě blízko lízt neplánoval. Když mluvila o tom zahřátí, otřel se o ní, a snad by i zavrněl. „Přesně jsem na to myslel! Však se zahřejeme navzájem, jen se neboj. A navíc? Láska nás hřeje už teď.“ Jak to dořekl, zacejtil, jak mu zabušilo srdíčko. Jo, jejich láska je furt stejně čerstvá jako kdysi. Nic zkaženýho, jak to u některejch párů po čase bejvá.
Učení v dobrym slova smyslu? To neexistuje. „Já věřim, že ty se to dobře naučíš, a pak vytřeš šéfovi zrak!“ Pronesl zarputile, když klusal vedle svojí čajiny. „Myslíš, že bude chtít vidět i ňáký fyzický dovednosti? Budeš mu ukazovat ňákou bojovou techniku?“ Zajímalo ho.

Jupí, výlet!! Konečně se čajina odtrhla od učení, aby se společně se svym chábrem Roihem vydala do hor. Roižánkovi už pořádnej vejletíček chyběl. On jako chodil pořád, dokonce přece cvičil, ale s čajinou to bylo jiný. Lepší. Jenže ta se připravovala na svou zkoušku aesta, která byla reálně snad stokrát těžší, než jeho přijímání ke smečce. Aspoň co tak pochytil. A vzhledem k tomu, že ona se taj narodila, to bylo docela neférový vůči ní. Né, že by si stěžoval, no, ani nadšenej z toho nebyl. On totiž nechápe, jak těžký je vystudovat peďák. On snad nikdá nikoho pořádně učit nebude, hah.
„Vzpomínám, jak jsem se sem sněhem brodil, když jsem mířil na naše první rande. A brzo možná zas nasněží, už cejtim pěkně studenej vzduch, fuj!“ Postěžoval si. Jenomže tuhle zimu bude mít výhodu – bude mít smečku, která mu zajistí základní potřeby, a taky Anjel, do jejíž srsti si zaboří hlavu kdykoli mu budou oušiska mrznout. „Tobě jak to jde s učením?“ Protože není nic lepšího, než konverzace o škole. Roihovi to ale nevadilo, protože měl realnej zájem na kariéře svý holky. Už teď byl na ní pyšnej, ale chtěl bejt ještě víc! A dobrej post na astrálovi tomu jen a jen pomůže. Již brzy doma bude mít tu nejvíc atraktivní úču!

No bylo mu upe na blití! „Tvojí vlčici?? Já doufám, že si jenom domejšlíš scénáře, protože takovýho krypla, jako seš ty, snad nikdo ani chtít nemůže!“ Ale od Héluš moc dobře věděl, že tenhle cápek už zvládl minimálně jedný vlčici hlavu zamotat. A z jejích i jeho dřívějších slov to nevypadalo pro ní dobře. On byl v tenhle moment strážce nevinnejch čajin, on byl vlastně na straně zákona. Takže ve výsledku nedělal nic špatnýho! Spíš si tedy hledal důvody, proč dneska řádit. „Po dnešku můj ksicht už nezapomeneš, o to se postarám.“ Zavrčel dost sebevědomě. Sebevědomějš, než by asi měl actually bejt.
A to když ho chytil za ručičku, to se teda lekl! Né, že by nějakej útok nečekal, ale zrovna tohle asi né! Chtěl mu jí vytrhnout ze spárů, ale zjistil, že čím víc se o to snaží, tím víc jeho stisk bolí. „Pust mě!!“ Se čertil, a následně ho druhou volnou packou mínil fláknout přes ksicht. Jestli se mu to podařilo, nevíme, ale nakonec Roiha přeci jen pustil. Trocha odskočil, díky fyzikálním zákonům, ale nehodlal ustoupit úplně. Cejtil, že tam nějakej hryzanec mít bude, to teď pod tím všim adrenalinem ale bylo vedlejší. „To ty budeš, jestli ohrozíš někoho na tomhle území žijícího!“ Řka a na to se do něj pustil. Dneska měl očividně dobrej sebevědomej dníček! Hezky mířil na zátylek, asi s vidinou, že by ho mohl na zem sejmout.

Samozřejmě, že ta líbezná Roižánkova slova týpečka rozčílila! A v pořádku, přesně o to mu šlo! Sice byl mátonoha pořádně nabušenej, ale přes i on sám už začal cvičit! Nemohl se fyzicky týpkovi rovnat, ale věřil, že magii má mocnější. Nejmocnější, z celýho posranýho Norestu! A na to, jako vždycky, sázel všechny svý karty. „Nepros!! Jsem ti slíbil, že ti příště rozbiju hubu – tak tady jsem! A mám k tomu důvod navíc!“ I on vycenil zuby, postoj napjatý a připravený se kdykoli bránit. Bránit. Teda nepočítal s tim, že bude první, kdo mu hubu rozbije? Ale jó, jenom pořád držel tak trocha zpátečku. Kdyby se ho nááhodou vlk zaleknul, a sám mínil přistoupit na ňákou dohodu. „To já si tvuj ksicht pamatuj dost dobře! Říkám ti, nech ju bejt, ty hovado! A od smeček se drž taky dál!!“ Packama do něj strčil. Takže teď je jak co? Strážce morálky?? Ne, myslim, že byl jenom slušně rozjetej, a neuvědomoval si, jaký následky jeho chování může mít. Jako vždycky.

Jakože, Roihu měl chuť to dítě poslat tam, kam patří, ale neudělal to. Protože by vypadal jak morous, a někdo, kdo nemá rád děcka. A on vlastně nevěděl, jakej k nim má postoj. Asi byl ohledně každýho cizího děcka salty, že mohlo bejt živý. Možná by mohl zkusit svojí zášť přejít, a chovat se normálně. Tohle děcko, a ani žádný jiný, nemohlo za jeho zatracenou životní situaci. A když do něj Anjel šťouchla, tak toho mínil fakt nechat, a zkusit to přehodnotit. Do příště teda. „Já se taj přece neksichtim na cizí! Hezky sedim a poslouchám.“ Otočil se na Anjel. Tož jak měl na tohle děcko reagovat! Ksichtit se na něj nemohl zpátky, ale ani ho seřvat!
Jenže když viděl, jak se na to fakáně Anjel tváří, tak ho asi ani seřvat nechtěl. „Když na mě nebudeš házet tyhle ksichty, tak můžeš klidně zůstat.“ Řka teda ke Gulášovi. Týpek nevypadal extra spokojeně, ale to ani Roižn. Díky tomu děcku z výkladu o něčem, co ho upřímně dost nezajímalo, bude mít velký prd! Takže mu má vlastně poděkovat?