Príspevky užívateľa

cw: vulgarismy

Roihu byl sice zastánce názoru, že dokázat lze všecko, když tomu jeden dostatečně věří, no, dneska si asi dostatečně nevěřil. A to byl jinak dost sebevědomej jedinec! Nebo si to aspoň nalhával. To bylo důležitý – vypadat jako někdo, kdo se nebojí žít, jako někdo, kdo není úplná sračka. To mu ale teď v tuhle chvíli zrovna dvakrát nepomohlo, protože když vyskočil ze svýho úkrytu, nebo co že to vlastně udělal, tak se srnec dal na útěk. Ale úplně jinam, než nejspíš Hela chtěla, protože vyhrkla šokem, a pak se jala za nim sprintovat!!
„Do hajzlu!!“ zabědoval Roižek, a vyběhl za čajnou. Plánoval se svou již dávno pokaženou kondičkou toho srnca dohnat! Do mozku Héluš neviděl, a tak nevěděl, co měla na mysli za manévr, který by bylo v tuto chvíli vhodnější zkusit. To jsou ty jeho nulový zkušenosti s týmovym lovem, no jó! Měl by to co nejdřiv napravit, aby se tenhle trapas nemusel stávat víckrát.

Tak Roihu se neplánoval za blbý nepochopení jeho slov rvát, on na to byl už zvyklej. A hlavně? S holkama se on nerve! Jenom tehdá s Rikouškem, ale to už bylo dávno zapomenutý. Tady ta cápka stejně nevypadala, že by měla temperament jako tehdejší divoška z plání. „Aha, a dřív jo? Kam? Do Ignisa snad?“ Ptal se zcela intuitivně. Nebyla to žádná dedukce, možná jenom random tip.
„Tak to jó. Já jsem taky bejvával bezďák. Mělo to svý kouzlo, ale byl to těžkej život. Já nejsem kdo ví jak dobrej lovec, takže život ve smečce se mně vyplatí víc. Ale o tom se nebavme, já nejsem někdo, kdo by básnil o kráse smečkovýho života.“ Tyhle politický cancy se mu samotnýmu hnusily. Nebyl to žádnej zarytej pro-smečkař, jestli chce bejt někdo tulák do konce bytí, budiž. Však je blbost co říkal Enkidu, tne debílek z hor – že na smečce není žádná výhoda. Naopak! „Jsem z Přízračnejch, no jo. Ale jestli jsme se rozrostli? To bych teda neřek. Já jsem možná poslední nováček, kterej se k nim připojil, a to už jsem tam přinejmenšim půl roku.“ Asi by se hodilo řady trochu rozšířit. „Ale stihl jsem za tu dobu povýšit, což považuju za svůj životní highlight.“ Zbytek jeho života je fraška. Ještě za zmínku stojí fakt, že neutekl od svý čajiny v moment, kdy mu řekla, že je zbouchnutá. To je taky na potlesk, přátelé!

Tak nad tim Roižek nepřemejšlel vůbec nikdá. Zatim totiž vždycky magie fungovala. „Jako, že se může vybít? To se mně ještě nestalo. Vybiju se tak maximálně já,“ odvětil. No, ono kdyby magiu používal častejš, zjistil by, jaký omezení má, a že i když se možná jeví dost OP, je nebezpečná i pro něj samotnýho. Baterka jeho magie se projevuje na jeho energii, na jeho zdravotním stavu, a když by to přehnal, mohlo by to mít i katastrofální následky. Nu, doufejme, že to se v nejbližší době nestane.
Povzdech si nad tim. „Jo. My jsme se se ségrou ale rozešli v míru, tak aspoň jí můžu navštěvovat,“ řka. No jo, tne hříšník Roihu, kterej leze cizím na území! Ale on musí, protože chce vědět, jestli ségra žije. „Ale v tomhle ohledu asi cejtim, že jsem sám. Jenže já z rodiny měl vždycky tak maximálně jí.“ No, a proto se teď cejtil v tomhle osamělej! Ségra byla fuč, a co on? Aspoň, že má Anjel, a smečku, která ho víceméně přijala i přes fakt, že je kretén.
„Mám pocit, že přesně tohle mi půjde nejlíp. Vytáhnout z někoho informace, to já umim.“ No, díky té magii. Může takřka kohokoli donutit udělat cokoli. A to bylo drsný. „Budu se muset snažit, protože jsem nikdy žádnou funkci nezastupoval, ale tohle je mně šitý na míru.“

cw: vulgarismy

Feierovi očividně nikteráč nevadilo, že na něj Roižn zvýšil hlas. No jo, tak se pozná stabilní a vyrovnanej jedinec! Jenom Roihu fakt teď nebyl v rozpoložení, v kterym by tohle dokázal posoudit. Ani taj od toho nebyl. Žel se mu do krku dostavil onen zmiňovanej knedlík, kterej mu asi nedovolý o tomhle dál souvisle mluvit bez vzlyků nebo minimálně mokrejch ajek. „Fakt mě to mrzí, ale,... ale zároveň štve. A j-já nevim, jestli to mám ještě pořád ventilovat ven, nebo v sobě držet,“ popotáhl nosem, knedlík se mu v krku jen a jen zvětšoval. „Už je to podle mě dost dlouho, a konečně na to nemusim myslet dvacetčtyřisedm, ale bolí to pořád stejně!“ A to prostě nechtěl!! Už dokázal fungovat bez toho, aby na to myslel, a trápil se tim každou vteřinu, v hloubi duše to v něm ale zůstává. „A navíc je tu chudák Anjel.“ Chudák, kterýmu zničil lajf.
Ale až v moment, kdy si vybavil, jak se to všecko stalo, se mu ajka zalily slzama. Nevzlykal však, ani nefňukal. Měl by bejt přece silnej, a prostě se vzchopit – nebejt sračka. „Vlastně ne. Léčitelé se shodli, že za to nejvíc mohl náš věk. My jsme neměli ani dva roky.“ Zakroutil hlavou. „Anjel pak málem umřela. Měla vážnou infekci, nebo tak, nevím.“ Nyní vzlyknul. Jo, tehdá to vypadalo, že skutečně posral všechno, co mohl. Naštěstí Bog dal, a Anjel mu taj nechal. Co by bez ní dělal? Co by s takovou vinou dělal?

Uchechtl se nad timhle poznatkem. „To teda nevim. Ale nechám se klidně přesvědčit!“ Na módní přehlídky teda neni, ale za nějakej čas se asi nechá zas na chvíli mučit, esli to čajině udělá dobře. Cokoli pro ňu! „Ale až za nějakej čas. Pro teď mně to stačí,“ zazubil se a koukl Anjel do očí s pohledem, kterým jí jasně říkal, že pro ní to vytrpí s ochotou. V čase budoucim!! A jelikož měli myšlénky propojený, určitě ho dost jasně pochopila.
„To jsem rád, že jsem to dobře našel!“ Na tato slova jí blíznul letmo na tvář. Mnohejm jedincům by to asi úsměv na ksichtě nevykouzlilo, naštěstí jeho čaje byla nenáročná. A aj jemu by koneckonců udělal takovej dárek radost, protože jemu stačilo, že by to bylo od ní. „Já taj ňáký týpky znám, tak nějak od pohledu.“ Jó, třeba ten debílek, s kterym sem přišla Helenka! „Chceš se jít s někym seznámit, nebo mně teda ukáže, jak to pořádně rozbalit?“ Haha, party time!

Roižnovi ani nevadilo, že si k němu brotek přisednul. Je dost starej a tim pádem i zkušenej, a možná by mu mohl nabídnout nějaký rozuzlení tohohle trápení. I když možná ani žádný rozuzlení neexistovalo. Ale tak si cápka aspoň vyslechne. „Jo, je to těžký, hrozně. Ale vim, že máš pravdu. Že nemůžu bejt troska až do konce bytí, takovej bych byl k ničemu.“ Říká mu s povzdechem. „Nechci na ně zapomenout, ale na tu bolest bych zapomněl hned, kdyby to šlo, a to bez váhání.“ No a pokud by zapomenout na tu bolest znamenalo zapomenout i na ně, udělal by to? Představa, že by tu teď mohl bejt s půlročníma děckama, a povídat jim stórky o svym životě, byla ale tak hezká, že se jí vzdát nechtěl. Byla to představa bolavá, ale zároveň mu dodávala i jistou formu dopamínku.
„Sejdu se s nima někde v životě po smrti? Esli ňákej je,“ zeptal se Aikana, a věnoval mu pohled. Jestli život po smrti existuje, doufá, že je uvidí, a bude je moct obejmout. Doufá, že je bude moct poznat, zjistit, jaký vlci by z nich byli. Jó, tahle přání nejsou zase nic jinýho, než jenom další trápení.

Chvíli po jeho příchodu sem dovalila i jedna z čajin smečky, kterou on teda znal jenom z vidění. Možná se o ní dneska dozvím něco víc, možná né – nakonec kvůli tomu taj nebyl. On si hezky hačnul na nějakej zdejší koberéček, a mínil všechno hlavně sledovat. Nepřišel sem dělat vlny! Jenomže vlny taj asi mínilo dělat děcko z týhle rodiny. Ten malej týpeček se na něj po jeho zdvořilém pozdravu otočil a vyplázl na něj jazyk!! No, už měl pár poznámek na jazyku, ale rozhodl se pro jednou zachovat skoro-dospěle – vyplázl na něj jazyčisko zpátky, a dál si ho nemínil všímat. Pff, to děcko ho ani nezná, a už se na něj ksichtí? Děcka jsou prostě zvláštní. Jako by vás svym pohledem dokázali proskenovat až na kost! A to včetně čtení myšlenek. A o ty se Roižn dělit s nikym nechtěl! Možná ale lepší, než kdyby k němu to vlče naběhlo, a začalo se až moc kamarádit. Mohlo by to v něm vyvolat vzpomínky na svý trauma, a to nechtěl. By mohl ještě třeba začít bulet!

cw: vulgarismy

Tak bohužel, ségra se taj nespawnula. Zjevil se taj ale někdo, koho tak vidět fakt nechtěl. Tak on byl ready si vylejt ségře srdíčko, vybulet se jí na rameni, a místo toho bude tolčok s tímhle debílkem? To je fakt karma za všechny ty srajdy, co za svuj lajf Roižn udělal. Osud se mu mstí 24/7!! Na jedno z aut vyskočil modrej brotek od Anjel. Ano, dalo se žel říci, že tento dežo jednou bude součastí jeho rodokmenu. Děsivé, vskutku!! A tak zavrčel zpátky.
„Si piš!” Odpověděl na jeho dotaz ohledně otravování. No, aspoň hned věděl, co taj Roižn chtěl, a tak se ušetřil čas. Čas je drahej! „Ani se mě nesnaž vyhnat, já nikam nepotáhnu, dokud jí neuvidim. Je to moje ségra, mám právo jí vidět!” Štěkl po něm. No a když se bude cukat, použije na něj magii. Po hodně dlouhý době, ale jo. Když už má tak moc OP magii, proč zahálet! „Ty užs ale asi zapomněl, jaký to je bejt bráchou, což? Že se ani za Anjel nebo Finnem neukážeš.” Ach ano, Roihu systematicky zamířil na emoce, slabinu, kterou má skoro každej posranej smrtelník.

Už byl fakticky čas sem přijít. Roižn se odhodlal! Už je dost statečnej na to, aby se poohlídnul po svojí milovaný ségře. Ach, co si budem, vskutku mu chyběla. Jako děcka spolu byli pořád, a teď už se snad půl rok neviděli. Možná i déle... A to Roiha děsilo. Co když ho Hiisa už vidět nebude chtít? Co když se změnila k nepoznání? Možná jí tahle smečka vymyla mozek, a on od ní dokonce dostane před prdel! A nebo dosáhla svého cíle, a infiltrovala se až k samotnému vedení této smečky? Kdyby se mu svěřila s nějakýma smečkovýma informacema, mohl by konečně dosáhnout toho svýho sólo kapra. Teda jo, dnes taj mohl bejt i pracovně. Chtěl taj ale bejt spíš osobně, a ségře se svěřit s tragédií, která ho v životě potkala. Nu, snad nebude bulet! Bude.
Vlezl drze až sem mezi vraky aut, jako minule. Vážil sem takovou dlouhou cestu, že se teď vyhnat nenechá, dokud ségru neuvidí. Jenže identifikuje ještě vůbec její pach v tomhle smradu? Bude se muset snažit! „Hiiso?“ Pronesl, naivně asi jako čekajíc, že se tady někde spawne a padne mu do náruče. Haha. Ale kdo ví! Osud je nevyzpytatelnej, to už zjistil.

Ježíšku na křížku! Jak Roižek nesnášel, když někdo pitval jeho slovník! Pak si připadal jako blbec, teda vlastně asi oprávněně. Kolikrát už mu kde kdo říkal, že by měl začít mluvit jako normální smrtelník? Ale to on né, on radši bude žít timhle týnejdžerovskym slovníkem, aby se nikdy nemusel cejtit staře. On žádnej boomer není, a nikdá nebude!! „Čaje, čajina – prostě holka! Ale víc cool. Teda, no, to je fuk,“ radši nad tim mávnul tlapkou. „Zdravim i tebe,“ oplatil jí dříve řečenej pozdrav. Následně si jí dobře prohlídnul. Nu, ještě jí taj nikdy nepotkal, a podle pachu byla bezďák. Nemohl vědět, že se v těhle končinách narodila, protože on sám taj tak dlouho neni.
„Tož vidim, že žiješ bezďáckej lajf. Nebo někam patříš? K žádný zdejší smečky asi né.“ Asi určitě né! On už byl Norestu docela dost znalej, a všechny vlky podle pachu zdárně identifikoval. Stopovat uměl poměrně dobře. Slabiny měl takřka ve všem ostatním, ale o tom se dnes nebavíme! „Kam máš teď namířeno?“

Ano, je to tak – Roihu se doslechl o ňáký akci, která se taj koná. Jeho tyhle věci moc jakoby nezajímaj, ale rozhodl se přijít a vzít to jako pracovní příležitost. Je z něj přece ňákej ten investigativní reportér, a tohle může brát jako trénink na skutečnýho sólokapra. Musí vědět o všem co se kde šustne, to je prostě jeho džob, a tak to hodlá i plnit. Ano, on hodlá reálně pracovat!! Ale kecal by, kdyby tvrdil, že ho ten jeho novej post nechytnul. Možná v tom najde další smysl bytí? Jeho prvotním smyslem existence je ovšem Anjel, ale nemohla být jeho jediným zájmem! To by bylo fatk nezdravý pro všechny zainteresovaný jedince! Ani teď tady s nim nebyla, ačkoli jí řekl o tom, kam se chystá, a jestli nechce jít taky. Ale moc se netvářila, takže jí nenutil. Třeba přijde pozdejš.
Na místě byli zatim jenom organizátoři akce, což bylo dost trapný. Bude to asi hodně trapný i pro Roiha samotnýho. „Nazdárek,“ pozdravil a všechny poctil svym překrásnym úsměvem. „Tady chcíp pes, zdá se mně. Neříkám ale nic.“ Neodpustil si komentář. On chtěl bejt ale jenom víceméně tichej pozorovatel! Jenže co taj bude pozorovat, když je jedinej návštěvník? Aspoň prozatim.

Roihu dneska pracoval!! Pozor na něj, kluka ušatýho!! Svůj novej džob bere úplně nejvíc vážně, proto se rozhodl vydat se od domova k ignisu, aby od nich splašil nějaký zajímavý informace o dění u nich doma. Samos si nemaloval, že to bude tak snadný, to vůbec! Nejdřiv se mezi ně bude muset infiltrovat jako kamarád, jako dobrá duše, ale nebude nic víc než sprostá snitch. Možná Feier, jeho kámoš, by mohl v tomhle dobře posloužit. Jenže jak Roihu bude jako snitch dobrej? Dokáže bejt mazanej a vypočítavej? Bude to muset zkusit! I za cenu toho, že někde zdochne – zdochnul by totiž v PRÁCI, a to je něco, za co by pak měl na hrob dostat medailu. Zázrak v prvý řadě je, že tu práci má. On, nemakačenko prvního stupně!!
Něco ho ale z tohohle plánu vyrušilo – pach! Byl to pach cizince, a jelikož byl Roihu už v takovym poměrně dobrym psychickym rozpoložení, rozhodl se to obhlídnout. Bude to brát jako skvělou pracovní příležitost! Šel teda pachu naproti, než spatřil u řeky sedět nějakou čaje. „Hej, čaje!“ zavolal na ní, ale neplánoval se k ní hnát jak přehajpenej magor. On neni ten, kdo by se měl přít o něčí pozornost, to ne! Veřejnost by se měla přít o pozornost od něj!

Jelikož Roižnův tip na identifikaci stopy nedostal žádnou korekci, usoudil, že se nejspíš trefil, a to ho aj trocha potěšilo. Ačkoli to byl teda jenom tip! Příště už bude moct tyhle stopy tipovat s větší jistotou, he? Teď se ale radši soustředil na celou akci, než na potenciální známku z bioly.
Radši následoval Heluš, aby ho už nemusela víckrát buzerovat a pobízet, hm! To neměl rád! Když ho cizí buzerovali, jaj. Ale v týhle situaci si moc vyskakovat nemohl, bude rád, když ten pokus o lov vůbec přežije. On podle pachu nepoznal, že jde o samce srnky, tak učenej zas nebyl!Jen věděl, že pach by klasifikoval mezi srny a jim podobné, což bylo od jelenů přes soby až po samotný nimlógy přec jedno a to samý! No, týpek si bude muset trochu dodělat základní vzdělání, jinak dřív nebo pozdějš zdochne.
Pach už byl skoro nadosah, když mu Hela dala gestem pokyn, ať něco dělá. Co? Má pach obejít a nahnat srnca k ní? Too nevěděl, jestli je nejlepčí nápad, ale jinej nápad on neměl. Měl ale bobky, protože tohle dělal upe poprvý v životě. Hlasně polknul a kejvnul. Tvářil se ready, ale vůbec ready nebyl, to asi ani říkat nemusim! No a tak teda šel – vydal se vstříc nezdaru! Teda, jestli to byl zdar nebo nezdar, jestli pach dokázal obejít a srnca zhlídnout, to se dozvíme v příští epizodě!

Roižek se uchechtl. „Oukéj, oukéj! Když to říkáš,“ pokrčil rameny a už to nechal na něm. Nebude mu brát žádný iluze! A třeba ho měli fakticky rádi! Pro něj to bylo možná nepředstavitelný, možná žárlil, nebo obojí zároveň. Jasný je, že kdyby ho rádi neměli, měli by si třebas víc co říct. „Já nejsem smečkovej, ale ty jó, he? Narodil jsem se jako bezďák, ale moc dobře si pamatuju, že jsme žili v okolí ňáký smečky. Možná seš právě odtamtud? Tam vlci mluvili touhle blbštinou. Stejně tak jako můj fotr a máti,“ pověděl. Tu se třeba dopátraj nějakejch děr v rodokmenu! To by si ale musel Roihu na svýho fotra líp pamatovat. A on ho viděl tak jednou dvakrát za život, a přece na sto procent nevěděl, že to fakt jeho fotr je. Byly to jen domněnky.
Rozhlídnul se kolem, asi jako by se chtěl ujistit, že taj fakt sám je. Tohle místo bylo na chill jako dělaný. „To čas od času potřebujem každej,“ říká mu. Roihu chtěl bejt hodně sám, po tom, co mu zemřela děcka. Takovýhle místa ale nevyhledával, protože to bylo moc daleko od domova. A tehdá nechtěl nechat Anjel samotnou. „Maj u vás šéfové vůbec někdy s něčim problém? Mně připadáte jako mámvpičisti.“ Ale zas tak detailně je neznal.

Roižn poznal, že se týpka dotknul. Vykouzlilo mu to na ksichtě nepatrnej úšklebek. No, to má za to, že se hrabal i v jeho dětství!! „Nevim no, proto se přec ptám. Kdyby tě měli skutečně rádi, čertil by ses taj tak? Nebo se ti přihodilo snad něco dramatičtějšího? Ztratil ses, nebo tak něco?“ To by bylo hodně awkward, nenajít cestu zpátky domů, ale asi by to odpovídalo nátuře tohohle týpka. Ani když na něj vrčel, nebyl vůbec průbojnej, žádný držkování Roihovi neoplácel, a aj tu omluvu z aliexpressu přijal. Nestál o konflikty, nejspíš životem prostě jenom proplouval.
Jestli se Kettu kysele ksichtil, Roižnovi to bylo jedno. Protože byl zvyklej, že jo. „No snad bys mě to nepřál! Ty nevypadáš jako zlej kluk,“ říká mu. Ale to nemělo působit jako ňáká lichotka, i když... možná? Možná se týpkovi vlichotit chtěl, za to, že to minulý setkání dopadlo tak na pajču. „Řekni mně, co děláš tady, tak daleko od domova? Myslim od Nihilu. Sem chodíme spíš my, Přízrační,“ ptal se, očekávajíc, že mu třeba týpek ochotně odpoví.