Príspevky užívateľa

No, fajn, takže týpek byl kakabus dvacet čtyři sedm, ale Roižn už na to nic neřekl, jenom rameny pokrčil. „No jo, tož já nechci dělat ostudu. nechci Anjel dělat ostudu,“ přimhouřil oka. Když už to nedělal pro sebe, tak pro ní jo. Ani pro smečku by to neudělal, všechno to dělal jenom pro ní. Jakej by vlastně bez ní byl? Existoval by on vůbec? No, těžko říct. Teď už dávno byli jedno tělo jedna duše, a s tim traumatem který si prožili? Jsou nerozlučný!
„My jsme jak oheň a voda, ale doplňujem se tam, kde je to potřeba. Mám pocit, že bez ní už bych ani dejchat nemohl.“ Ale pro dobro všech to snad pravda neni. Dejchat občas musí i sám! Jenom by kecal, kdyby tvrdil, že mu Anjel v životě nikterak nepomohla. Pomohla, a markantně. Díky ní je teď tady, teď je někdo. Skoro. Je někdo jako lůza smečky, ale aj to se třeba může změnit, když on změní svůj přístup k ostatním. Jenže to tak snadný nebylo. „To zaslouží, to máš fakt. Já se tvejch výhružek nebojim, asi bych ani neměl – neni čeho. V tomhle mám svědomí čistý, já bych jí vědomě ublížit nikdy nechtěl. Nejsem žádnej světec, to neříkám, ale z některejch věcí jsem se snad už poučil.“ Řekl a švihl ocasem. „Já jsem taky bratr, a proto tě chápu víc než dost. O svou ségru se taky bojim, a nechci, aby se tahala s nějakou veteší.“ Ale přesně to se dělo! Jeho sestra se tahá s lůzrem stejnym, jakym je on sám, a on o tom ani neví!
Pozvání na obhlídku hranic ho upe šokovalo! Až se na vteřinu zastyděl, že si myslel, jak ho tenhle týpek nedává. Se asi mejlil, jinak by se nic takovýho dít teď nemohlo. „Ale jó. Zvládnu to podstatně líp, jak lov,“ uchechtl se nervózně.

Achjo!! Proč je každej druhej v týhle smečce buď auťák, nebo naprostej boomer? Snad Roihu neklesne na úroveň, kdy utiší svůj slovník! Jak se má ale s těmito jedinci jinak domlouvat, když nerozuměj jeho generaci? „Eh, jestli se tak tváříš pořád?“ Zopakoval to teda v řeči kmene všech normálních jedinců.
„Moje máti se o mou výchovu nikterak nezajímala, to máš fakt. Hodně slov si sám vymejšlim, asi proto, že jsem někdy ani nevěděl, jak se čemu říká. Ale máma nebyla blbá, jenom si neměla dělat děcka,“ řekl mu teda. Svůj srdceryvnej životní stóry mu taj asi říkat nebude. Sebemrskačství ze svýho repertoáru dost promazal. Neni to totiž moc přitažlivý.
Jistě, když to neni jim, je to Anjel. Ale to je vlastně taky o něm, he? A tak se rozhodl, že přestane pro chvíli mluvit ve verzálkách, že svý hormóny uklidní, protože tady ho přec nikdo neohrožoval. Nebo měl v plánu se přetvařovat celej život? Chtěl ze sebe fakticky dělat celej života debílka? Cejtil se tak sebevědomější, protože přes masku šaška nikdo nemohl prohlídnout do jeho duše. To by pak všici znali i jeho slabiny, ač je jasný, že teď byla tou největší slabinou právě jeho čaje. „Poslyš, já taj fakt nechci mít žádný nepřátele. Né, pokud tahle smečka má bejt moje famílie. Já Anjel miluju, udělal bych pro ní první poslední, tím si můžeš bejt jistej. Některý na mym místě by jí opustili už dávno. Fakt, že já to neudělal, ze mě asi nedělá lepšího jedince, ale pro tebe by to mohl bejt aspoň důkaz, že hajzl fakticky nejsem,“ řka. Kolika vlkům ještě bude opakovat, že on hajzl neni? Všem?? „Podle slovníku bys mě fakt soudit nemusel.“ Ten totiž tak snadno nezmění.

„No jó, tak ten by mně taky prospěl. Ale teď jsem na to neměl ani v nejmenšim náladu,“ řekl týpkovi. Jó, ty poslední měsíce ztratil asi veškerou kondičku, kterou na svejch tuláckejch cestách předtim nasbíral. Jenže on měl prostě depky, a nic se mu dělat nechtělo. Ani se nemyl, natož aby někde pobíhal a sportoval. On si moc dobře pamatoval, že tenhle týpek byl jak přehajpovanej učitel tělocviku. Tak to teda né, to Roihu o nic takovýho nestál. „S tim souhlasim. Moje Anjel, moje jediný štěstí.“ Protože se nedalo říct, že jinak by třeba do smečky extra zapadal. Snažil se sekat dobrotu, v rámci možností, ale od ostatních brotků se vcelku lišil. Přízraci jsou auťáci.
Bohužél se stalo to, co Roihu nechtěl, a najednou zalitoval, že to vůbec řekl. Zmocnil se ho neskutečnej vztek! Vztek, že si Feier dovoluje se takhle ptát na počet jeho potomků, že si dovoluje nevědět, co se mu stalo. „Proč to říkáš?!“ vydal ze sebe, naprosto zoufale! Ale to jenom nechal emoce, aby se ho zmocnily. V zápětí si to ale rozmyslel, zalitoval. Však cápek ví velký kulový, co se stalo. „Teda–, omlouvám se.“ Ani sorry neřekl! Nomrálně slušně se omluvil!! „Lituju, že jsem o tom vůbec začal mluvit. Moje děcka jsou už někde ve hvězdách, nebo jak se to říká, chápeš? Ani jedinkrát nadechnout se nemohly,“ řekl mu a rázem se odmlčel. Teď to vyslovil takřka bez problémů, ale knedlik v krku se začal tvořit takřka hned potom. Ajéje.

Roihu přimhouřil oka. Ajéje, Anjel mu vůbec neříkala, že její bratr je až takovej divnotýpek! „Takže se tváříš jako kakabus dvacet čtyři sedm??“ ptal se teda, aby mu to bylo dost jasný. V tom případě ho litoval! Úsměv na tváři sluší každýmu, a vykouzlí dobrý dníček i vlkům naokolo. No, proto je tu přece roižn! Aby ze sebe dělal šaška a vytáčel vlky kolem do běla.
Přišel čas si zas vyslechnout ňáký výchovný rady. On moc dobře věděl, že k některejm se musí chovat slušně, ale že by to byl zrovna tenhle týpek? Připadal mu jak vrstevník, né někdo, z koho by měl mít respekt. Ale cíleně štvát ho nehodlal, protože to má dřív nebo pozdějš bejt i jeho příbuznej, no ne? Švagr, nebo tak někdo. „Tohle byl jeden z mejch lepších pozdravů, ale oukej.“ Informoval ho. Měl i vulgárnější pozdravy, no jo! „Tak jestli to neni mnou, tak čim? Nebo máš odstup ke každýmu bejvalýmu tulákovi? No jo, ve smečce jsem se nenarodil, ale neznamená to, že jsem odpad,“ řka. Ale třeba to myslel týpek ještě jináč!

Jako Roihu neni zas takovej blbec, aby neviděl, že pozdrav tohohle týpka vůbec nenadchnul. Bylo ale jednodušší si na tenhle fakt zvyknout, než místní přesvědčit, že on za něco stojí. Hlavní, že to věděla Anjel, né? „Dožiju se dně, kdy po mně vlastní brotci nebudou házet tyhle kyselý ksichty? Reálně se ani neznáme, a ty už seš ze mě otrávenej! To vidim!” No on jako věděl, že je to hlavně jeho buranskou mluvou, a taky faktem, že zbouchnul místní cronu, ale copak nechtěj bejt kolegové k nováčkovi trochu schovívavější? By chtěl Roižn vidět, jak by ostatní bavil život, kdyby měli lajf jako měl on! Vlastní máma ho šikanovala, půlku života byl bezďák, a když si pak myslel, že konečně bude hepy, tak se mu naroděj mrtvý děcka. Kde je spravedlnost, he??

Roihu měl všecky ty slova a upozornění, co mu Anjel před plesem dala, dost dobře na paměti. Jasný, chtěl řádit, ale nechtěl ani dělat vostudu. Možná kdyby si vyhlídnul někoho, koho zná, a šel pokecat s dotyčnym? Ale jak tak kolem sebe zíral, nenašel nikoho, koho by hledal – svou ségru, konkrétně. Tak to fakticky vypadá, že má pořád domácí vězení, nebo se našla v tom jejich šílenym Bogovi. Možná už jí nikdy neuvidí takovou, jaká dřív byla. Možná se z ní stal ňákej pobožnej magor! Jenže magor se teď možná stane z Roiha, neboť zahlédl Helénku, jeho novou kámošku, jak je na plese s tim mátonohou, kterej mu tuhle mínil dál přes držku! Ten debílek, co by sám zasloužil profackovat! A tahá se s nim někdo jako Héla? Nechutný!! Roižn se šokovaně nadechl, ale nechtěl dělat scény. „Šmarjá!“ pronesl jen, a koukl po svý čaje. No, jí asi těžko vysvětlí, proč je tak v šoku, he?
Snad radši aby se nejdřiv věnoval svojí životní lásce, a až pak řešil sračičky okolo. „Jako, nikdy bych si nemyslel, že zrovna já budu na podobný akci, ale když vidim, kdo všechno taj je, tak bych se asi podceňoval, kdybych si to myslel i teďkon.“ Viděl, že některý kolem jsou větší lůzy, jak on sám! „No, radši nebudu dělat vostudu, a nechám se něco naučit,“ rozhodl se. Pro dobro všech! Jestli taj bude probíhat i soutěž o nejlepší taneční pár plesu, míní to vyhrát. A to nikdy předtim netančil!

Roižek se právě ze svýho pokusu o lov vracel pomalu domů. Lov to nebyl moc úspěšnej, ale snaha se počítá, no ne? On nebyl zrovna žádný noční zvíře, takže se taj neplánoval někde plahočit a ještě něco dělat. Ne ne, hezky si zaleze do pelíšku k Anjel, a celou noc hluboce prospí. Ovšem to by nesměl procházet kolem jezera, kde se zdržoval i jeho soudruh Finn. S tímto jedincem neměl Roižek ještě to štěstí či neštěstí komunikovat, neboť měl s nim ňákej tichej beef. Nebylo to kvůli ničemu jinýmu, než faktu, že mu zbouchnul ségru. Od tý doby se toho odehrálo ale tolik, že na něj měl týpek třeba jinej pohled? Nah, to by byl Roihu asi naivní. Nejspíš ho považoval za stejnýho pacholka, jako při jeho příchodu sem.
A tak když se dostal né úplně plánovaně do jeho blízkosti, nepozdravil ho úplně diplomaticky. „Nazdar,“ řka, když byl brotkovi natolik blízko, aby neviděl jenom pouhopouhou siluetu. Tenhle týpek nebyl tak hezkej jako ségra, a tak snad byl aspoň zpola tak inteligentní. Roihu nevěděl, co od týhle konverzace čekal, ale jestli se chtěl nějak začlenit do tohohle stáda, musel mít minimálně neutrální vztahy s každym. Kvůli Anjel se pokusí nedělat žádnej vítr, ale možná je jen jeho existence tady dost troufalá!

Hle, tak i Roižn se dožil dne, kdy ho jeho okolí povážilo za natolik diplomovanýho, aby ho vpustilo na společenskou událost. Aspoň tak nějak si to říkal, protože jestli on byl zrovna příkladnej člen smečky, o tom pochyboval. Dneska ovšem přemejšlel, že by taj někoho potrollil, nebo něco někde vyvedl, ale byl taj s Anjel, a už přece nebyl malej. Jeho čaje si zasloužila, aby taj žádnou ostudu neudělal, a když už by měl něco někde trollit, tak jedině, aby nikdo nenašel viníka. Nejdřiv se taj ale pořádně rozkouká, jestli třeba neuvidí ňákej známej ksicht. Rád by taj viděl sestru, no, to nevěděl, že sem ona má zákaz. Domácí vězení! Hrozný. Asi jí bude pak muset zas navštívit.
Měl outfit, kterej mu vybrala jeho čaje. Nechal jí v tom volnou tlapku, ale ovšem jí požádal, aby nevypadal jako ultimátní kašpar. Sice takovej šašek byl, nemusel tak však vypadat. Vlci taj měli různý oblečení, nic nebylo vyloženě extravagantní, ale že by toho byl Roihu fanoušek, to se taky říct nedalo. Výzdoba ušla, nic z čeho by valil ajka, ale dokázal uznat, že to asi dalo dost práce.
„Myslim, že dobrý. Na takovýhle akci jsem teda poprvý,“ řka, ale to ona už musela vědět. Už jí to totiž říkal, jenom měl nutkání to zopakovat. Byla to velká věc! On, většinu života jenom zablešenej bezďák, a mezi smetánkou!! Hustý. „Tancovat? No, to se asi tak dělá, né? Ale já umim jenom kudlanka stajl,“ upozornil jí. A taky uměl tanec lásky, no jó, ale ten není na veřejnost vhodnej. Bude dneska za slušnýho kluka, s nikym se nepopere!! A bude prostě příkladnej člen Přízračnejch. No a taky chce Anjel předat dárek, co jí tuhle našel na lovu u řeky. Nesnášel vodu, ale něco zajímavýho se tam blyštilo, a tak přišel blíž, aby zjistil, že je to dost zajímavej kámen. Nyní ho měl schovanej bůh ví kde, a vyhlížel moment, kdy ho svý čajině předá.

Roižn přimhouřil oka. „Hádám, že to je asi to jediný, co jsem v životě skutečně vyhrál. Ale jsem za to rád, to jako jo,“ řekl. Vlastně vděčnější bejt ani nemohl. I po tom všem co se stalo, co zapříčinil, nad nim nezanevřela, a pořád ho milovala. Teď možná ještě víc, než před všim tim shitfestem, kterej se odehrál. Ale takovej už je lajf, s tim se víceméně nějak smířil. Hlavní bylo, že na nic nemusel bejt sám, protože měl Anjel.
Odkejvnul mu to, a čekal. Měl pár minutek, nebo možná jen sekund, na to, aby přemejšlel. A to je moc málo času na to, aby měl Roihu nějaký hlubší myšlenky, takže skončil jen o polemizování o tom, co všechno chce tomuhle cápkovi o svym životnim karnevalu říct. Minule v něj získal důvěru, ale pořád musel brát v potaz fakt, že je ze znepřátelený smečky. Ač měl dojem, že se ho to netýkalo zas tolik, jak by mělo.
No a než se stačil rozhodnout, boomer byl tady. „Ty seš ňákej rychlej, poslyš,“ pronesl, ale možná mu to tak připadalo právě z důvodu, že byl myšlenkama někde jinde, a Feiera nepozoroval. „Jako, já nevim. To nejsou potíže v lásce, ale týkalo se to toho. Je to však téma citlivý!“ Uvedl na pravou míru, aby týpkovi bylo jasný, že ať použije tón jakejkoli, nebylo snadný o tom mluvit. „Já jsem svý čajině udělal děcka. Neříkám, že omylem, ale schválně to taky nebylo.“ No! Neudělal to s myšlenkou, že "hej, sice nám ani dva roky ještě nejsou, ale co si udělat mimísky?". On se jenom nechal unýst kouzlem okamžiku.

No jó, čas ukáže, co tohle mělo znamenat, Roižek se nad tim však uchechtnul. Nechtěl zjišťovat, co za srajdy pro něj hvězdný předci připravili, pokavaď to mělo bejt něco, jako ta poslední bomba. Teď by od hvězdnejch chtěl, aby mu dali najevo, že taj o něj fakt stojej, teda aby mu dali do trajektorie osudu příležitosti, jak se v očích brotků vyšvihnout. Neuměl si sám sebe představit jako ňákou hvězdu, pokud by nemělo jít o hvězdu cirkusu, ale kdo ví? Třeba na to fakt má. Třeba má na to bejt důležitym článkem týhle díry. „Něják to dopadne, jako vždycky,“ řka jen.
Neodpověděl na Hariho poznámku okamžitě, nejdřív si jí sám v mozkovničce rozebral. Myslel si to, skutečně? V hloubi duše cejtil, že má potenciál bejt skutečně dobrym a užitečnym členem, ale ve valný většině tomu prostě nevěřil. Udělal špatný rozhodnutí, špatný věci, a ke smečce se dostal za blbejch okolností. Z nouze. A tak asi bylo logický si myslet, že ho taj hvězdný nechtěj. „Možná?“ Odpověděl mu tedy jedním slovem, nic neříkajícím. Ventilovat nějaký svý hlubší pocity tomuhle týpkovi nehodlá, ba naopak! Splní mu přání, aby mu zmizl z ajek.
„Tož hurá!“ Prohlásil vítězoslavně, ačkoli nemohl říct, že by tohle setkání bylo takovym utrpenim, jak původně čekal. Hairuha by se však předčasně radovat neměl, již nyní se schyluje k dalšímu jejich setkání!

„To bylo od srdíčka,“ řekl Feierovi. To na něj bude nucenej čumět takhle zdola? To bylo teprv neslušný, né žádná jeho buranská mluva! Ale nijak to ovšem nekomentoval, on nemá co do těhle věcí kecat. Věděl, že s týpkem si tehdá vcelku rozuměl, ale co teďka? Má mu říct o těch srajdách z jeho života? Nebyl si jistej.
Hm, tak si týpek dokonce pamatoval jeho úžasný pojmenování svý holky, to se musí nechat. A to si myslel, jakej to neni boomer! Teda, asi pořád je, a tohle to jen dokazuje, ale co už. Snaha byla. „Moje čaje se má snad dobře. Viděl jsem se s ní co jsem odcházel, a to se dobře měla. Ještě aby ne, že jo, když chodí zrovínka se mnou.“ A co teprve on! ten se s ní měl jak prase v žitě. Starala se o něj vskutku královsky, všecko co mu na očích viděla mu splnila! A to cenil víc ne dost, musí si jí prostě vážit, aby o ní nemohl nikdá přijít. „Jo? No, tak já počkám. Mám na to skoro celej den.“ Jako asi by to bylo slušný! A tak si teda sedl, a mínil počkat.

Well, Roižek by asi čekal, že taj někoho potká, ale ne, že ten dotyčnej bude prolejzat to zasmraděný místo. Pachy taj byly všude, a některý dost čerstvý, takže ten Feierův mu v tom všem nějak splynul. Proto ho zaregistroval až v momentě, kdy na něj týpek zavolal. Musel oka přimhouřit, aby vlka pořádně viděl, a vzpomněl si, co to bylo zač za entitu. Ach, no jo, ten ignisan z vřesoviště. Setkal se s nim ještě před tim, než se vůbec dozvěděl, že Anjel čeká děcka. A to bylo pro něj dost dávno. Hlavně ty vzpomínky dost zamlžily jiný traumatický události, takže skutečně tehdejší konverzace s Feierem pro něj byla už dávno pasé. „No nazdar,“ pozdravil přidrzle, ale nedalo se říct, že by ho nerad viděl.
Ty mezismečkový hroty on docela házel za hlavu, neboť jim nerozuměl ani trochu. Ty smečky maj spolu beef z dob, kdy Roihu nebyl ještě ani na světě, tak jak je možný, že se to i jeho týká? Pořád byly pro něj některý věci ve smečce trochu nepochopitelný. „Život je podělanej karneval s kupou hnoje v tombole.“ Ocitoval slavnýho emerickýho spisovatele. A jistě to převedl i do řeči srozumitelný pro slechy vlčí. Dost dobře to Roihův život sesumírovalo.

„No jo, Tohle bude moje první společenská událost vůbec, tak jsem docela zvědavej,“ řka. Zatim o podobnejch akcích jenom slyšel, takže si mohl jenom představovat, jaký to skutečně bude. To vlastně u většiny akcí, i třeba svatbu si jenom představoval podle toho, co mu Anjel říkala. Jaká bude asi ta jejich, he? Bezpochyb dokonalá, no jo!
Docela se nad tim nápadem Heluš zakabonil. „Tož nevim. Chápu, že nechceš jít sama, ale třeba potkáš někoho i na samotnym plese? A třeba tam i ten tvůj chábr bude, a pak tě vyzve k tanci, nebo tak něco. Podle mě je divný, abys ho zvala ty, protože já osobně jsem za to, aby to udělal kluk,“ říká jí svůj názor. Třeba ho čaje ani do tý doby neuvidí, a nestihne ho teda pozvat, ne? Fakt nevěděl! „Jako, asi tim nic nezkazíš. Ale určo mu to tu naději dá, to si můžeš bejt jistá.“

No jo, možná jindy, až třeba dojdou k nějakýmu deep talku,pak jí možná řekne něco víc. Teď byla tahle konverzace spíš dost silly goofy, prostě typickej Roihu ze sebe dělal Roiha. A tak se o tom prostě bavit nechtěl. „Nepochybuj, bych ti nelhal,“ pokejval hlavou, ale i něj si jedne nemůže bejt jistej nikdy. Co ten budoucí troll kolegy Hariuhy v tak důležitej moment, jako jeho rituál v hvězdný feťárně? No, On prostě neměl žádný slitování s nějakym ctěním morálních zásad. Ale hovado nebyl, to ne! Jak přišla příležitost někoho do běla vytočit, neváhal, a skočil po ní. V tomhle neznal bratra! Jen k Anjel byl jako skutečnej andílek.
„Plese? No jó, určitě budem. Mě se teda jeden bojí pustit na veřejnost, ale budu se chovat jak nejlíp to umim. Nechci Anjel dělat moc velkou ostudu.“ Né, že žádnou, ale velkou. Kdyby tohle byl středoškolskej ples v lidskym světě, on by byl ten jedinec, co by do punče přidal kapku alkoholu. „Jestli tě sám nepozve, tak buď je to srab, nebo o tebe zas tak moc nestojí. Jinak by se měl kát!“ Jo! I on musí svojí čaje pozvat na ples, pořádně! Ale to už byla maličkost – však oni se aj brát budou! Nějaký plesy jim mohly vlízt na záda. Ovšem jestli tam bude soutěž o nejlepší pár plesu, rozhodně se jí míní zúčastnit.

Roihu vejletil. Teda, né tak docela! On se snažil dělat něco produktivního, ale vlastně nevěděl, co by to v rámci jeho budoucího povolání mělo jako bejt. Nikdo ve smečce špeh nebyl, a tak mu ani nemohl přesně dopodrobna vysvětlit, co má nebo nemá dělat. Má běhat po Norestě a očumovat ostatní vlky, jako by byl ňákej voyer? Bez nejmenších pochybností by to zvládl bravůrně! A právě proto taj i byl – šel očumit tenhle šmajchlplatz, o kterym mu kdysi povídala Anjel. Navíc to bylo blízko ignisa, což je smečka, s kterou má ta jejich očividně nějakej iracionální beef, ale on taj neni od toho, aby soudil, he? Však ani historii toho beefu neznal, tak co měl dělat?
A musel uznat, že tohle místo není vůbec tak dobrý, jako šmajchlplatz nahoře v kopcích kotliny. Tam to bylo romantický, a nesmrdělo to tam tak... divně. Tohle byla asi ňáká vlčí křižovatka, nebo hodně oblíbený místo všechn hříšnejch i nehříšnejch randíček, proto to taj tak páchlo. Ew. Má to jít Roižánek voňavej vůbec zkoumat?