Príspevky užívateľa

Roihu si to mohl říkat jak chtěl, ale šéf měl nakonec pravdu - kus viny tam zůstane už napořád. A bylo to asi v pohodě. Musel jít dál, chtě nechtě. Čekaly ho ještě horší věci, který bude muset zvládnout. Ale to byl zatím problém jeho budoucího já. „Nejspíš máte pravdu. Myslim, že tohle už je za mnou - nakonec mám díky Polárce s Červánkem svoje tři děcka. Nebejt jich, tak je třeba nikdy nemám.“ Kdyby neměl ta první děcka omylem, třeba by ani sám od sebe děcka nikdy nechtěl. Jiný si v jeho věku o rodině můžou třeba jenom nechávat zdát, a on už byl v životě tak daleko. Vlastně dospěl rychlejš, než běžní jedinci. Nebral to jako něco zlýho, teď měl totiž ještě pořád dost energie, aby si tyčil i jiný cíle. Třeba kariéra, jo. Původně si představoval, že tady udělá kariéru rimora, ale od dob, kdy na trůnu sedí Ryumee s tím debílkem, tak pochyboval, že se tak stane. Měl ve svym oboru konkurenci z její rodiny. Neexistovala šance, že by ta čuba povýšila radši jeho, a tak nemělo smysl se snažit víc než by bylo v jeho zájmu. Aspoň tak to viděl.
„No, teď řešim, že jsem dlouho neviděl svoje syny. Danny a Štístko se doma už nějakou chvíli neukázali, a začíná nám to s Anjel dělat starosti.“ Vypadalo to, že se je Anjel vydá hledat. Roihu se spíš viděl jako ten, co se vydá svý děcka hledat, ale ještě tady bylo to drámo s Apollyonem, a jeho cérka. Nechtěl jí tady nechat samotnou. „Viděl jste, co se stalo hroznýho Apollyonovi?“ Šéf by ho mohl určitě ve vyšetřování podpořit, nebo by se mohl aj připojit. Určitě se chudák stařec v důchodu musel nudit!

Ano, ceruška vyrostla takřka do výše své matky, tedy otce již přerostla. Hodně v ní Anjel viděl, a to aj v povaze. „Rád tě vidim. Co máš na práci? Možná bych se mohl k tobě připojit?“ Rád se připojí k aktivitě, kterou jeho cérka vykonává - ať už je to cokoli. Ovšem pokud bude chtít - zbytečně by jí otravovat nechtěl. byla to přece jen už velká čaje, a on v jejím věku neměl ani pomyšlení na to, že by chtěl mít za zadkem rodiče. Ale on měl k rodičům vztah jinej, tak to nemohl úplně zhodnotit. „To já právě teď řešim. Tys je teda neviděla? Nevim kde je Danny, ani Štístko. Ani Anjel je neviděla.“ Actually to vypadalo, že se po nich půjde Anjel podívat. Roihu se k jejímu hledání chtěl ovšem připojit, ale tady ve smečce měl teď nevyřešenej případ. A měl taj céru, kterou nechtěl opustit.
Usmál se, když mu řekla, že to taj má ráda, a rozhlídnul se kolem. „Tady se narodila tvoje maminka.“ Bohužel už si nepamatoval, jestli jí tuhle informaci říkal, nebo ne. Tak se zdálo, že Světluška v tomhle bude opravdu celičká Anjel - a kdo ví, třeba aj ona tu povije vlastní potomky! Ale to by Roihu zakázal. Roihu svou dceru jen tak někomu nedá.

„Wau,“ pronesl jenom. Byl docela oněmělej z toho, co se tomu mladýmu klukovi stalo. Takovej brutální čin! Neuměl si představit, že by to tady někdo z těch mátonoh udělal. Né schválně, ale jak se něco takovýho stane omylem? Sám. Jo, Apollyon si to možná udělal sám, když upadl z hráze na klacek, nebo tak něco. Na hrázi si Roižek často s Dannym hrál, a věděl, že je to tam pro mládež nebezpečný. Všude nějaká kláda nebo šutr vyčuhující z vody... nebezpečný prostě. „Jsem rád, žes to přežil. Měls z pekla štěstí.“ Musel uznat. Chlapec má tuhej kořínek, ale to je asi tím, že je Roihův. Nejni teda vlastní, ale pořád je to famílie, he? „No, to je pravda, bohužel. Leda ňákym kouzlem, a takový žádný neznám. Ale neboj - jizvy na těle jsou cool.“ Jo, týpek na to ještě sbalí nějakou babu! Ale to mu nehodlal říkat - nejspíš by ho to nepotěšilo v tuhle chvílu.
„Hvězdná jeskyň ti nic neukázala! Ty výpary co tam jsou ti jenom pomátly vzpomínky. Pracujou s tim, co už v tvý hlavě je! Nejspíšs myslel na Dannyho, a proto se ti o něm pak v tý zašívárně zdálo.“ Vecpal mu svojí teorii - správnou teorii! Byla to halucinogenní jeskyň, nic víc v tom nebylo! „Nebo se snazíš říct něco jinýho? Byl s tebou Danny na tý hrázi?“ Pak už by se o něčem bavit mohli, jestliže z toho vynechaj tu feťárnu.

To civění do hrobu už nebylo takový, jako dřív. Už to nedoprovázelo množství slz a vzlyků, ale smutek samozřejmě přetrvával. Když pak teda za svými zády uslyšel hlas šéfův, tak ho vlastně uvítal. Věděl, že na případnou konverzaci o tématu mrtvejch děcek je ready. S šéfem chtěl mluvit ale už dlouho, a vlastně ho tak trocha mrzelo, že ho sám od sebe nevyhledal. Po tom jmenování nový šéfky v sobě měl hodně rozbouřenejch emocí, a na radu Anjel se je pokusil udržet maximálně pod pokličkou. A věděl, že je to tak správně, jenomže někdy nějaký ven vyjít musely, he?
„Máte pravdu, šéfe. Už je to dost dlouho, co se to všecko stalo, a já sic tvrdim, že už jsem se přes to přenesl, ale jizvy zůstanou.“ Pohled přesměroval do kožichu prošedivělého S'Arika. Roihu si uvědomoval, jak staře týpek už vypadal, a na chvíli se ho ten smutek zmocnil víc, než by chtěl. „Už jsem se za to ale přestal vinit. Byl jsem totiž ještě sám děcko, když se to stalo. A malej Roihu si nezaslouží, aby ho ten starej vinil.“ Ano, takový byl nyní Roihův mindset - nebude si ubližovat víc, než by bylo zdrávo. Jeho dětské já potřebuje obejmout, né obviňovat ze smrti nenarozených!!

Že týpeček bude zmatenej, s tím Roihu trochu počítal, ale do svejch výpočtů nebral v potaz, že úraz hlavy může jednomu fakt dost přitížit. A taky rozmazat a poplíst vzpomínky. „Slyšel jsem, že to bylo dost brutální. Je mi to líto. Tohle si žádný děcko nezaslouží,“ povzdech' si, a myslel to zcela upřímně, i když to třeba tak nemuselo docela znít. On zvládnul bejt dost empatickej, jenom to někdy nedokázal tak dobře vyjádřit. On už si s bolestí taky něco zažil, ale dost pochyboval, že ukousnutej prst bolí stejně jako to, co měl mít na ksichtě Apollyon. I když... kdo ví. Nejspíš Apollyona postihne stejná fantomova bolest, která tehdy trápila Roižka. Sem tam se fantom bolesti ještě občas ukáže, když strakáč špatně někde na šutru došlápne, ale jinak se dalo říct, že byl bez větších trvalých následků. Chybějící prst na jeho chodu pozná jen někdo, kdo se na to bude skutečně soustředit. Chudák šedivák takový štěstí mít nebude.
Dost ho zajímalo, že proč vytáhl jeho synátora. No jo, už mu přišel na mysl scénář, v kterym by toho byl Danny schopnej, nikdy ale nebyl v týhle představě skutečnej padouch. Jeho chlapec by tohle schválně nikdy neudělal! „Danny nejní žádná bestie, takže co se tim snažíš říct? Je to hodnej kluk!“ Ach ne, Roihovy emoce se snaží zmocnit se jeho mysli.

No, na to sám Roižek neznal odpověď na tuhle otázku! Ve světě vlčím se čas počítal dost špatně. „No, pár dní už to bude, kamaráde.“ Řekl mu teda. Nevěděl kolik dní nebo tejdnů, ale něco od tý jeho nehody už uběhlo. Dost času na to, aby se začalo s vyšetřováním, který se né a né uskutečnit! Asi je to pobídka k tomu, aby to začal celý on sám. On má na to drive! Jenom né úplně inteligenční kvocient, takže kdo ví, jaký bude výsledek. Dá do toho však srdíčko, a to je někdy víc než statistiky a íkvé!
„Asis dostal slušnou šlupku do hlavy, proto se ti to mlží.“ Jó, taky jednou přeci někoho málem zabil, když mu polenem rozbil kebulu! Ach Enkidu, kde je mu konec? „Tak nějak se to o jeskyni říká, jo. Já na to tolik nevěřím, ale většina křapíků tady jo.“ Co když i ta jeho vize byla o budoucnosti? Měl přeci vizi o nějakém zrádci, na kterého si celá smečka ukazovala. Mohlo jít právě o tohle? Panečku!!
Když se zeptal na jeho skutečnýho syna, Roihu nechápal. „Danny? Pohřešuje se. Proč?“ Má s tím snad jeho synáček milovaný něco společnýho? Né. To nemůže být pravda!

Když přišel k pelechu svýho adoptivního děcka-neděcka, už ho mladej zbystřil. Takže smysly se mu za těch pár dní, co taj Roižn nebyl, zostřily. To je dobrý znamení, protože z něj aspoň něco třeba vytáhne. „Hej, jak se vede? Už je ti líp?“ Hned se zajímal, protože to k výslechu bude klíčový. Né, že on by si taj hodlal hrát na nějakýho detektiva, ale... kdyby se dozvěděl pravdu, těžko říct, na čí straně by nakonec stál. Kdyby věděl, že tohle má na svědomí jeho skutečnej syn, asi by ten adoptivní šel stranou. Nyní mu ale nic takovýho na mysl nepřišlo - však to, že se jeho synové pohřešujou, s tímhle nemůže mít nic společnýho, ne? „Říkal jsem si, jestli už se ti trochu ty vzpomínky nevyostřily, a nechtěl by sis popovídat o tom, co se ti vopravdicky stalo.“ Chudák Apollyon mohl bejt ještě mimo, ale to Roiha očividně tolik netrápilo. Šel rovnou k věci.

Po delší době šel Roižek navštívit svoje první dětičky. Snažil se hrobeček jim udržovat, ale už sem nechodil každý druhý den plakat. Věděl, že kdyby jeho děcka byla živá, nepřály by si to. Nepřály by si, aby se jejich rodičové tak dlouho trápili kvůli něčemu, co už se změnit nedá. Teď mají díky nim s Anjel tři krásný a zdravý (a navíc taky pohřešovaný!) děti. Takže je možný, že všechno zlý je pak k něčemu dobrý. I když Roihovi bylo proti srsti vůbec na nějakou takovouhle myšlenku pomyslet! Smrt dítěte nemůže být přeci nikdy dobrou, no ne? Ale aspoň už mohl říct, že se přes tuhle ztrátu ve svym životě snad nějak přenesl. Hvna se dějou, a dít se dál budou. Jen nedovolí, aby se dál děly v jeho a Anjelky životě. Což ovšem nebylo tak snadný, když se jeho synové tak trochu pohřešujou. Je čas začít s nějakym pátráním, he? Se zpovídáním členů týhle nebezpečně se rozšiřující smečky už koneckonců začal.
On tomu přijde na kloub. Ale dneska to nejspíš nebude - dneska přinesl na hrob pár posledních květin, které v tomhle ročním období ještě k mání jsou. Roihu neznal jejich jména, ale byly bílý a trochu nafialovělý. Bílá barva v něm vzbuzuje symbol nevinnosti, což se k jeho zesnulejm dětičkám hodí. Když tak ten hrob sledoval a pokládal na něj kvítí, povzdech si'. Polárce s Červánkem by teď bylo o rok víc než jeho živoucím dítkům. Hrozný, jak ten čas letí!

Jeden by na to skoro zapomněl, ale během léta Roižn s Anjel adoptovali děcko. Roižn byl vlastně tehdá dost proti . Jejich děcka jim snad stačej, he? - ale Anjel... je prostě Anjel. Ta by zachránila nejradši všechno živý i mrtvý, spasila by celej svět! Přesně proto jí miloval, a proto nakonec neměl žádnýho komentáře k tomu, že si pod svoje křídla vezmou i to adopče, Apollyona. Strakáč k němu neměl takovej vztah, jako ke svejm děckám, ale furt to byl sirotek, kterej potřeboval rodinu. Pořád to bylo jenom nebohý děcko, kterýmu neměl nikdo žádný právo ublížit.
Jenže přesně to se před několika dněma stalo - někdo Apollyonovi ublížil, a to dost hnusně. Dokonce padlo podezření, že za to může někdo ze smečky. Boha. Zase maj mezi sebou ňákýho Čurdu?? Ten by si měl moc dobře rozmyslet, čí děcko bude mlátit. No, každopádně Apollyon toho předešlý dny moc nenamluvil, a tak to šel Roižek zkoušet po nějaký době znovu. Musí z něj dostat, kdo ho takhle zbil!! Chudák, už navždycky bude vypadat tak zdevastovaně, a proč? Kdo by mohl mít pádnej důvod k takovýmu zranění?

Jó, Roižn máky miloval, protože mu připomínaly Anjelku. Jeho milovanou čaje! Dnes však myslel spíše na svý synátory, kteří se poslední dobou tak docela pohřešovali. Měl dojem, že děcka vychoval dobře - na svý schopnosti možná až moc dobře, ale to samozřejmě díky jejich rodičce. Tak čim to bylo, že i přes důslednou výchovu, kterou od Anjel měli, nebyli schopný vydržet bejt smečce prospěšný? Byly to ty silný Roihovo geny? Nejspíš jó. Roihu si musel navíc přiznat, že v těch rošťárnách je vždycky tak docela podporoval. Jenomže aby se vypařili ze smčky na tak dlouhou dobu... to jim nebylo podobný. Protože i když to byli rošťáci, tak pořád měli svou famílii rádi. Nebo ne? Roižn si byl jistej, že svý děcka miloval, a vždycky se jim snažil dopřát jen to nejlepší. Vždyř na ně ani nebyl hnusnej! Takže si byl jistej, že za jejich zmizením musí bejt něco víc.
Zrovna obcházel území, a hodlal se vrátit za rodinou. za tim, co muz ní teď zbejvalo. A přitom - jako by sám Osud chtěl - narazil na pach svý cérenky. Světluška! Jeho milované nejhodnější dítko! Již nebyla tak připokáklá, a vskutku - byla celá máma. Roihu všechny svý děcka miloval, ale k cerce měl vztah trochu jiný. Měl potřebu jí chránit. „Světluško, cérko!“ Zavolal na ní, když jí viděl. Hned jí o jejích bratrech trochu vyzpovídá, ale rád by se vyvaroval nějaký panice.

Kde se vzal, tu se vzal - Roihu!! Ano ano, zmrtvýchvstání na entou. Roižánek předal řízení svých činností do rukou své paničky za křišťálovou stěnou, a tak tu dnes mohl stát a vést zas nějakýho nýmanda k svatýmu přijímání. Yo, tohle je už jeho druhý přijímání v tomhle roce - copak taj nejni nikdo schopnější jak oj? Jako, lichotilo mu, že tenhle úkol dostal, ale hej - měl teď jiný starosti. Jeho synové se tak docela pohřešovali. Bylo to dost znepokojující. Cérka byla hodná, úplnej svatej obrázek - asi po mamince -, ale ti dva raubíři?? Vždycky si myslel, že Štístko dobude svět, ale jestli jo, tak rozhodně né ten Přízračnej. Furt se někde flákal, nebyl k nalezení... Danko se občas ve smečce mihnul, i když měl teda nezkrotnou dušičku. Až teď posledních pár dnů byl někde v trapu, a Roihovi už to začínalo dělat vrásky.
Byly to mnohem důležitější starosti, jak doprovod nějakýho křapíka do halujeskyně, ale oukéj, Ryumee asi na to měla jinej názor. Však on si jí ještě podá. Kdo vůbec ten nováček byl? Ani si nepamatoval to jméno! V posledních tejdnech se ke smečce přidalo víc nováčků, a Roihu o tom ztrácel úplně přehled. Furt měl ten svůj svět. Jo a pozor - dneska byl u jeskyně včas!

Žel Everett (a ani Roihu) neměl štěstí, a hned jakmile se rimor vytrhnul z myšlenek na lov, tak ho zacítil. Cápek šmejdil poblíž, možná si přišel Roiha zkontrolovat, nebo tak něco. Každopádně byl tady, a strakáč nebyl nadšenej, ani v nejmenším. Hned jak se narovnal, podíval se směrem, odkud jeho pach pocházel. „Doufám, že máš lepší věci na práci, jak mě sledovat. Nebo sis mě přišel zkontrolovat??“ Roižn byl salty af. Tenhle týpek byl tupej jak tágo, na svůj vysokej post se doslova a do písmene vyp*cal. Nemít fakáňata s Ryumeme, je z něj velká h*vno, stejně jak z Roiha. Myslel si, že díky vládě zmiňované čaje to bude mít tady ve smečce o dost těžší - a to nejen proto, že se nehodlal podvolit rozkazům od ní nebo Everetta, ale taky proto, že Ryumee jistě bude nadržovat svým rodinným příslušníkům, kterých bylo ve smečce víc než dost.

Bylo už pozdní létko, a tak na louce máků už žádný máky nebyly. Aspoň né tolik, aby je Roihu zaregistroval, nebo měl o ně zájem. Lajf ve smečce byl od odstoupení šéfa divnej. Jinej. No jasně, on si ani nemyslel, že to bude furt stejný, žel to neznamenalo, že s tim bude snad spokojenej. On si nezvykne, ne a ne! A to ani nešlo tolik o Ryumee, že jo? Ale o toho jejího chábra. Vytáčel ho už jenom jeho ksicht, natož, aby se někdy pokusil mu poroučet! Roižáne byl už dospělej, ale pořád se choval v tomhle jako malej. A nehodlal se měnit. Nehodlal dělat ani kraviny před famílií, ale když se zrovna nikdo nedíval... kdo mu zakáže nadávat na vládu??
Jako nepřišel sem dneska dělat problémy, ale problémy třeba přijdou samy, he? Přišel sem, aby si zalovil, ale dnes nebyl jeho nejlepší den. Dnes se na to necejtil, a akorát při honu na králíka pohořel. Ups.

Roižko přemejšlel, jestli si vůbec pamatoval, proč Héla od famílie odešla. „A pročs vlastně odešla?“ Jakože byl hlava děravá, a nepřišlo mu blbý se ptát, protože se aspoň pobavěj trochu o ní. Třeba mu sdělí víc o rodinnejch problémech, a to bylo něco, co Roihu feeloval. S máti nikdy vztah neměl, otec spíš neexistoval, a ségra byla pod drnem. Jediná členka rodiny, kterou měl actually rád, a ona musela zhynout v nějakym náboženskym kultu. Bůh ví, jestli jí tam třeba neobětovali tý jejich Hati!
„Jo, jeden musí bejt aspoň krapet zodpovědnější.“ Uchechtl se. On a zodpovědnost? To byl skoro oxymoron! Ale měl Anjel, a ta nad nim držela pomyslnou hůl. Chtěl, aby děcka měli kuráž od něj, aby klidně měli jeho prořízlou držku, ale taky chtěl, aby byli chytřejší a měli větší zájem o svět kolem sebe. „Třeba to taky jednou poznáš. A když ne, tak pohoda. Každej nemusí plodit mimina, aby mohl žít spokojenej život.“

On a někoho sejmout za to, že dělal něco nelegálně? Hah, sotva. I tak ho ale asi překvapí, co za vteřinku uslyší. Ucha už měl řádně našpicovaný, víc jak kdejakej vlčí špic! „Do města jsi šel? Tyvoe, kámo, dobrý. Ale... zrovna tam jsi asi nemusel chodit lovit baby, protože já vim, jak divný vlci tam žijou, a že maj domácí vězení. A taky nesměj na slunko chodit. Měl jsem tam totiž ségru.“ Řekl mu, ale to bylo ještě předtim, než se zmínil o tom, jak je ta čaje hezká jak Anjel. Hah, o tom dost pochyboval! Nic ale neříkal, aby ho nevyrušil z toho talku. Chtěl zjistit, jestli se do ní cápek zabouchnul. „Tak krásnou? Bych ani nevěřil! Ale dobře pro tebe, hej. Jenom nevim, jak moc je to velká výhra, když je z města.“ No, šlo o to domácí vězení!
Takže jo, týpek jí asi fakt sbalil! Nebo byl přinejmenšim na dobrý cestě. „Byls sám sebou a ono se jí to líbilo? Tak tu už máš v kapse, ti povidám. Ale jakej plán máš dál?“ Zajímalo ho. Jo, furt myslel na to, že to není žádná čaje odnaproti.