Príspevky užívateľa

Tenhle týpek mu má co říkat o tom, kdo tady s kym marní čas – to Roižn si tohle začal, upe z hecu, takže to on taj dobrovolně marnil čas. Co taj dělal původně tenhel maník, to se nedozěvděl, a vlastně ho to ani v nejmenším nezajímalo. „O tom mi něco povídej,“ odplivnul si, ale nemínil se už s timhle debílkem vybavovat. Měl by nejdřiv nabrat nějakou svalovou hmotu, a něco se naučit, než se bude pouštět do dalších fajtů.
„Um, oukej? Příště ti nakopu zadek, tomu věř,“ pohrozil mu ještě, ale hej, kdo ví, jestli se vůbec někdypotkaj. A jestli bude v ten moment ready někomu sedínku nasekat? To asi ne, ale co se dnes zdá jako nemožné, může být příště realitou. No a tak odkráčel, někam si umejt ty nechutný sliny cizáka. Nejspíš mu kůžu nenarušil, ještě by od něj něco chytil. Fuj!

Tyjo, Roihu si dovolil hodně, když se snažil bojovat o svůj lajf?? No mindset tohohle chcípáka je vskutku šokující, a je jen dobře, že všecky myšlenky Roižn nevidí. Potom by mu udělal něco nehezkýho, ale něco, co umí jenom on. Zmáčknul by ho k něčemu potupnýmu. Vlastně to možná udělá i tak, esli ho napadne co.„To seš teda machr! Na slabšího si dovolíš, pak mně ani pořádně přes tu držku dát neumíš, a ještě mě pustíš? He!” No a tak se teda zvedl. On otálet nebude, válcovat se na zemi nenechá do nekonečna.
„Žádný příště bych ti už neradil. Všem řeknu, že seš kus nevycválanýho hovada, a tak se ti všici budou obloukem vyhejbat.” No Roihovi bylo jasný, že každym dalšim slovem riskuje, ale to by nebyl on, kdyby nezkusil, kam až hranice života sahá, že?

„Esli mě uvidíš, tak samos si pro radu přijď!“ No jasně, to by mohl bejt jeho životní poslání – odborník přes vztahy! Žel ni takovýho ve smečce nebylo, a proto se musel smířit s nějakou o dost nudnější kariérou. Už počítal s tim, že se stane zvědem, když mu to teda nějak pujde. Bavilo by ho nejspíš aj se s kde kym mlátit, ale celoživotně by to dělat nechtěl. By pak ještě musel do války, a to si nemůže dovolit! Kvůli Anjel, a tak. Umřít ve válce nechtěl.
No a ta čaje se zeptala, na co upe nechtěl, aby se ptala, ale on zvládne odpovědět. Vvšak už je v pohodě, né? „Že mám zkušenosti, jinak bych si nedovolil ti radit. My s Anjel už jsme si pořádnym trápenim prošli, něčim, od čeho jsem klidně mohl utýct, kdybych byl hajzl. Ale to já nejsem!“ Kolikrát tohle ale musel opakovat?

No kdyby věděl, co tahle čaje myslí, tak by jí to neschválil! Měla by se raši rozhodnout, co chce! Ačkoli od něj by to sedlo, vždyť sám před Anjel nevěděl, co chce. Chlapec to zkoušel i na nějakýho tatíka od rodiny, to se moc dobře pamatoval. Hah, no, od tý doby se dost změnilo. Jestli si tehdy myslel, že by mohl bejt ve vztahu i s klukem, tak se žel mýlil. Kluci smrděj, sorry.
„Jó, to se stát může, a nemám to rád! Když někoho miluješ, tak buď je to navždy, nebo to nestojí za nic. Milovat se musí se všema neduhama, se všim trápenim, tkerý přijde. Já o tom něco vim, to mně věř,“ řekl jí už né tak moc nahajpovaně. „Než se mu celá oddáš, musíš si bejt jistá, že je to dobrej týpek, žádnej sr*č. A to podle mě poznáš. nebo se poradíš s někym zkušenějšim, když si nebudeš jistá.“ No, třeba s nim! Ten by jí v budoucnu o Enkidovi nic hezkého neřekl! Teď o jeho existenci však nevěděl nic, tak mohla bejt čaje v chillu.

Jaj! Dřív než se Roihu ještě stihnul vůbec na nohy zvednout, cápek už ho držel pod krkem!! No a tak teda na tý zemi stejně skončil, ale teď v pozici, kdyby byl zranitelnej jak cyp! Ještě ho cáp pod krkem držel, takže ani zubama se bránit nemohl! No, nezbývalo, než začít cápkovi kopat do břicha, a to tak silně, aby aj blažka stříkala všude kolem – jak sám Enkidu chtěl!! Jestli se mu tahle vize povede, to teda nevim, ale aspoň by to mohlo zapříčinit, že se Roiha pustí, a on se bude moct zvednout, či vrátit protiútok. Kdyby to nevyšlo, bude muset jednat jinak. Magii ještě používat nechtěl, ale když mu půjde o kejhák, tak co jinýho?
„Nech mě!“ Vydal ze sebe, když kolem sebe kopal. Aaaa, co jen si Anjel pomyslí, jestli přijde domů celej zmlácenej? ta ho zmlátí ještě na další tři doby! Tohle měla bejt jenom taková klučičí šarvátka, žádnej boj o holej lajf!

Roihu neprotočil ajka jen v duchu, nýbrž i naživo. Však on by jí řekl, jak si tohle myslel taky! Ale zrovna dvakrát nadšenej do ventilace nebyl. Neventiloval svý emoce skoro ani Anjel, natož nějaký random čajině z venku. Z emočního propadu se už takřka dostal, přinejmenšim natolik, aby random vlkům z okolí nefňukal na rameni. „Flirt je skvělej vždycky, i v případě že už někoho máš! Balit se i po tom, co už sbalený jste, to je nejlepší. Je to romantický.“ Jo, Roižn moc rád s Anjel flirtoval, ať už slůvky či činy. Byl to způsob, jak si vyjádřit stálou náklonost, a to bylo přece dobře. „Vy čaje to máte snadný – stačí, abyste byly hezký, a nějakej chuj už si vás najde. Ale my kluci musíme bejt aj něčim zajímavý, v něčem vynikat, jinak si nikdá ani neškrtnem!“ Toť holý fakt! „Takže ho nech, ať se ti pořádně předvede – moc to nenatahuj, jak jsem říkal, ale prověř si ho.“

Jasně, že to dávalo smysl, když to Roižn prožil a mohl mluvit z vlastní zkušenosti! takový rady se dávaj nejlíp, a taky k něčemu bejvaj! Jasně, že se smála jeho radě o děckách, ale to on se takhle smál taky. Smál se, až se dosmál. „No jó, nikdy! To si říkáš teď, ale počkej! Kouzlo okamžiku tě smete jak nic, a ty už se pak jenom jednoho dne probudíš s ranní nevolností!“ věděl, co říkal! Může si říkat, že žádný děcka nechce, ale pak se jí zmocněj hormónky, a stejně s nějakýma skončí. „Musíš toho chábra zkrotit.“ No, to jest rada, kterou si jeden musí přebrat po svym. Jak Anjel zkrotila jej, to by asi vyprávět nemusel. Však tahle čaje si snad poradí, a dopadne to s ní dobře.

„Hm, tak to třeba při dalšim setkání zjistíš, že se ti až tolik nelíbí. Musíš se ale s nim vidět víckrát, to je jasný,“ řka. Aby si byla jistá, bude si ho muset trocha prověřit. „Podle mě když tě bude chtít jako fakticky, tak se ti třeba otevře, a ukáže ti i jinou stránku, než namachrovanej ksicht. Tak jsem to měl já,“ jó, mohl mluvit z vlastní zkušenosti. Až když se skutečně otevřel, a ukázat svojí pravou tvář, věděl jistojistě, že Anjel věří a skutečně jí chce. A ona to musela vědět taky. „Hele, nedostupnou dělat nemusíš, to nás kluky brzo pak přestane bavit! Ale spíš si ho oťukávej, zjisti, co má za sebou za minulost, jak se chová v různejch situacích, a tak.“ Všeho s mírou!
„No a hlavně si od něj nenech hned upíchnout děcka.“ Tahle rada nemohla bejt od nikoho jinýho upřímnější. Mluvil z vlastních zkušeností, ačkoli u něj to bylo trocha jináč. On, chudáček, to neudělal vůbec úmyslně! Ale trest si už odpykal, peace.

Roihu je ten nejlepší zdroj informací o balení, to si tahle čaje jistá bejt může. I když teda měl za celej život jenom jednu čajinu, tak se za experta považoval! Byla to totiž jeho první a věřil, že aj poslední láska, takže radit mohl. Našel si dušu spřízněnou, a to mu mohl kde kdo závidět. „Aha, tak toho neznám. Je hezkej, jó?“ Ptal se, netušíc, že si s timhle týpkem o pár dní později rozbije hubu. To by její výběr teda pěkně odsoudil – již brzy zjistí, jak vymletej tenhle Enkidu je. „Nó, tak esli se chová jak džéntleman, tak asi dobrý, he? Kolikrát jste se už viděli?“ To byla taky důležitá informace. Jestli se viděli zatim jen jednou, asi se nedalo říct, že někoho ulovila. I jemu to trvalo snad tři až čtyři setkání!!
Roihu nebyl její příbuznej, a teda se nemusela cejtit ani tak trapně. On si její pocity vezme do hrobu, neboť na roznášení drbů on neměl čas. „No, to je asi fér. Já se taky svojí čaje snažil sbalit hned od prvního okamžiku, protože mě prostě mega moc okouzlila, ale ona se tak snadno nedala! A to bylo dobře, protože aspoň v tom čase, kdy jsem jí poznával, jsem se skutečně zamiloval. Už to nebylo jenom takový ňáký vzplanutí, chápeš!“ No, způsob, jakym sbalil Anjel byl trochu podivnej, to jo, ale byl rád, že to na ní tehdá zkusil, páč jinak by nikdá svojí spřízněnou dušu nenašel. A navíc to byla nejkrásnější čaje v celym norestu! Potvrzeno odbornou komisí brlohu.

To já. Odpověděl si Roižek v duchu, protože jo, tak to nejspíš dopadne. On není žádnej rváč, jenom ho bavilo si čas od času dát s někym přes držku. Nedal si s někym pořádnej tolčok už strašně dlouho teda, od tý doby, co potkal Rikouška. A to se stejně nedalo moc za fajt povážit, protože to bylo fakt chabý. Ale on přec nebude bít holku! Tenhle chábr byl mnohem víc worthy protivník, takže se nemusel cejtit blbě, až prohraje. Nechce se ale vzdát hned! Nejdřiv mu ten kožuch trochu rozcuchá, než fakticky odkráčí.
Roihu šel protivníkovi spíš teda po krku, ale když mu nastavil nohu, chytil se i té. Do nohy se silou zakousl docela bez výčitek, protože věděl, že tam mu smrtelný zranění udělá jen těžko. Tam ho šetřit nemusel! Žel tohle byla součást nějakýho promakanějšího plánu, protože Roihu nedával tolik pozor, a tak ho týpek celym svym tělem odstrčil do pryč. No, byl docela překvapenej, a tak skutečně na zemi skončil. Né celej, ale minimálně klopýtnul, a div už nevymetal chodník! „Jaj, do hajzlu!!“ Zanadával sám nad sebou, a mínil se rychle zvednout. To je neskutečný, on je fatk nemožnej!! Nějakej základní výcvik sebeobrany by bodnul jak decka vína!

No, Roihu nebral vážně ani svuj život, natož tuhle fajtku, takže to cizinec vytušil úplně ale úplně blbě! Když po něm cápek chňapl, na vteřinu zalitoval toho, co taj dělá. Skutečně je maldej a nesmrtelnej? I dneska, co už má za sebou dospělácký přijímání do smečky? No toto! Měl by se za sebe teda pořádně stydět! Neslíbil Anjel, že bude hodnej? Když... pokušení bylo velký, a teď možná zalituje. Ale naštěstí do oušínka se mu týpek netrefil, neboť Roižn stihnul uhnout. Na to se po něm ale mínil sám ohnat, protože líbit si to nenechá – to by mu ego nedovolilo. Nakonec ale stejně počítal s tim, že skončí na zemi, a od týpka odejde s prohrou na krku. Hlavně, aby odešel po svejch, haha.
„Férovej tolčok, týpku! Jako chábr s chábrem – žádný přiblbý kouzla!“ štěkl, když po něm týpek opětovně skočil, načež po něm i sám Roihu skočil. Mínil se pustit do typickýho fajtu, kde se rve o dominanci – žádná blažka nepoteče, dokud to nebude nevyhnutelně nutný! Mínil jenom vrčet a cenit s otevřenou držkou zuby, dokud cizák nerozhodne jinak. Hlavně ho nechtěl nechat složit ho na zem, to by pak začlo jít o život. A na to ready nebyl. Magii v takovym případě použije, použije jí, když pujde do tuhýho.

No jo, Roižek se bude muset začít bít, aby se jeho nezkrotnej charakter ještě do něčeho dotvaroval. Nemohl se předvádět navždycky, že? A po dobrym to s nim jde očividně jenom občas. Když on se dokázal chovat slušně, však to věděl! Jenže jenom před Anjel, a před některejma brotkama ze smečky. Těm, kterejm nevěřil, musel ukázat, že je silnej drsnej kluk, kterýho nic nerozhodí, protože pak by oni mohli rozhodit jeho, a to si líbit nenechá. On nechtěl bejt slaboch, to fakt radši bude doživotně kretén.
„Nekecám. Možná to znamená, že budu součástí tohohle stáda, a budu si moct na dotyčnýho taky plivnout! I když to moc hloubku nemá, no. Hádám, že hvězdný předci mi chtěj budoucnost utajit, abych se měl na co těšit. Nebo jí sami neznaj, páč budoucnost si já teprv píšu, he? Zvládnu to určo líp.“ No? K osudu měl od smrti děcek dost negativní postoj. On si svou budoucnost radši napíše sám, ať mu do toho žádní hvězdní debílci nekecaj! Bog ví, koho by mu ještě chtěli před očima utratit! „No, možná jsem se trocha bál, že se mně nebude zdát vůbec nic. Že mně taj hvězdný vůbec chtít nebudou. Ale tohle mě náděj dodalo.“ To řekl od srdíčka, tak nějak mimo řečí. To jak byl emočně odzbrojenej, jinak by to neřekl. Byla to však pravda – chvíli si myslel, že taj ve smečce žádný místo nemá, a Bog mu nic neřekne, nedá mu znamení. Za to, co všecko provedl.
A bylo tohle všecko? Nebo měla přijít nějaká dohra? Sledoval bílýho brotka, jestli ho nasměruje dál, nebo ne. Dohru to mít asi nebude, když se cejtil tak dizzy teďkon, ne? Však by nebyl nejspíš schopnej si ani zadel utřít, kdyby musel!

„No jasný,“ zasmál se, takřka od srdíčka! Ale nemínil se s nim hádat, nebo se nějak ospravedlňovat, protože to vůbec nemusel. Tenhle cápek byl cizí, a Roižn s nim neměl a nemusel mít nic společnýho. Ještě aby tak smečku! No to ne, to by si musel před šéfem vymyslet nějakej srdceryvnej příběh o tom, jak je tenhle týp nebezpečnej. Sice ho taj provokoval jenom Roižn, ale ty divný řeči o blažce měl cizák, né on!
Jó, jenže Roižek teď nemohl už ustoupit! Už si to taj takhle uvařil, a bude muset tohohle cizáka zkrotit. Protože na něj si přece tulák dovolovat nemůže, he? On měl smečku, on byl víc! On měl čajinu, on měl za sebou aj přijímací rituál do smečky, ON nebyl nikdo. A tak by se měl před nim tenhle dežonek stáhnout. Velmi naivní představa testosteronem zalitého mozku, no jo, co taky jiného od něj samotného čekat, že? No a tak teda taky zavrčel. Zavrčel, a to by pro týpka mohl bejt výboj k tomu, se do něj pustit. No a Roihu s tím počítal. Nemít svou magii, byl by asi tak docela podělanej – však tenhle vlk je skoro stejně vysokej jak jeho čaje! Ale i tu zdolal, ač v jinym slova smyslu...

„No jó, to mě fakt hrozně mrzí. My jsme taková velká rodina, tam se nikdo jako mezek cejtit nemusí.“ Zopakoval smečkovou propagandu. No fakt! U nich žádný sloužení šéfovi nebylo? Aspoň né ve smyslu otročení. „Ale o ničem tě přesvědčovat nehodlám, na to je můj lajf moc krátkej. Někoho jako ty bych stejně ve smečce přežil jenom těžko,“ uchechtl se. Přežil i Hariuhu!! Ale s tim si vyloženě nepoměřoval žádný svý mužství, jako víceméne s timhle debílkem. Tady o nic víc nešlo. Jenom o týnejdžerské poměřování eg. A události Roihova života napomohli k tomu, aby si právě on myslel, že je tady ten větší drsňák. Jo jó.
No pozor, tady fakt začalo přituhovat! Když na něj týpek začal vrčet a svym postojem mu chtěl hřebínek srazit, Roihu ovšem musel udělat totéž – přešel mu ke kohoutku, kde se zastavil a natáhl hlavou dost na to, aby jí měl co nejvýš. To už nebyla výzva z očí do očí, aby jeden z nich ustoupil, teď už to bylo o tom, kdo z nich poleví v napjatém postoji, a odkráčí. Protože když se k tomu ani jeden mít nebude, nejspíš si mezi sebou pár tělních tekutin vymění, a myslim krev, ovšem. „No a co teda uděláš?“ Zamrmlal mu do ucha. Vyrovnanej jedinec by jednoho nebo druhýho dokázal rychle zkrotit, ale tady asi nic takovýho nehrozí. Nu, tohle tiché měření eg může trvat navěky, a nebo taky ne.

„Tak to je tvuj problém,“ pokrčil Roižek rameny. Tenhle týpek si očividně neuměl užívat života na maximum, protože některý věci můžete zažívat jenom s kámošema. Co o tom ale zrovna on věděl, že jo? Ty jeho pseudo-kamarádi s nim úplně stejnou mozkovou vlnu nesdíleli, ale už dávno zjistil, že jsou k životu potřebný. Nikdo nechce bejt sám, ale bude to tomuhle debílkovi vysvětlovat? Jen těžko, hah! Na to nemá energii!
„No, a to je zas moje věc. Omezenej si nepřipadám, mně nikdo doma na území nedrží – žádný domácí vězení se nekoná. Jeden má možná pár povinností, pokud nechce bejt lůza do konce bytí, ale jinak? Jen tupec tvrdí, že bejt členem smečky nemá žádný výhody.“ To byl jednou Roihu za chytráka. Pak se ale rozesmál, když ho slyšel si tak honit ego. „Tyvoe! Ty seš slušně naegovanej. Je vidět, že máš v hlavě kopu hnoje, což mě fakticky mrzí,“ řka, ale ovšem ho to nemrzelo. Bylo to vtipný. V Přízračejch by mohl vyjmenovat několikero jedinců, co by tomuhle s klidem nakopali řiť.
„To je ňáká tvoje úchylka? Rád koukáš na cizí utrpení? Tak s tim si běž jinam, já na žádný rádoby drsný kluky nejsem zvědavej,“ odfrkl s úšklebkem na tváři. Pff, jeho tělní tekutiny jsou cennější než zlato, ty si nezaslouží vidět každej!!