Príspevky užívateľa

Roihu, tne teď zvládl jenom zhluboka oddechovat, možná spíš sípat a lapat po dechu! Ne, tak katastrofální to nebylo, ale kecal by, kdyby tvrdil, že se teď nesnažil ze sebe vydat maximum. Bohužel, jeho maximum je teď hodně podprůměrný. Možná kdysi bejval dobrej vytrvalec, když cestoval po světě, ale teď to po jeho deprešn období bohužél opadlo. „To teda nevyšlo,“ potvrdil Helenky slova. Teď už měl pocit, že se trochu vydejchal, takže mohl zhlídnout, že jí nic neni. To je dobře, protože tady v okolí žádnej doktor neni nejspíš, a on by jí jen těžko pomohl.
Uchechtl se. „No jo, to by mi fakt bodlo. Budu s tim muset začít, protože tohle je fakt děs. Ale né vždycky jsem byl na tom tak bídně,“ chtěl se ospravedlnit, ale důvod stejně neměl v plánu sdělovat. Né nyní, však se s touhle čaje zas tak dlouho nezná!

Jako poslouchal tu čajinu, chápal co říká, ale asi s tim teda nesouznil. On se sice rád bil, ale je to něco jinýho jak vražda. vražda jenom za to, že někomu vlezete na území? Fuj. „Jako za nepovolenej vstup na území někoho sprostě zavraždit? To je hnus. Já nejsem rozenej vlk smečkovej, a proto mám vůči bezďákům taky nějaký pochopení, a tohle se mně teda nelíbí,“ řka. Jaká smůla, že na jeho názor se nikdo neptal! On rozhodně nebyl žádnej bojovník za práva bezďáků – nakonec mu stejně připadaly jako zoufalci –, ale že by je musel vraždit? To asi né no.
No, ale tohle ho zajímalo! „Já tam mám kámoše, jednoho léčitele, co je možná spíš učitel tělocviku. Ale s nim si nepovídám o smečce – ještě by si mohl myslet, že vyzvídám! A jakože já bych chtěl.“ Byl to kámoš, nebo jak? Rozhodně s nim žádnej beef neměl, a vždycky si s nim rád poklábosil. Neměl z ignisanů nějakej vítr, ale to on neměl z ničeho a nikoho. Tedy, pár věcí, z kterejch měl respekt, asi existovalo, ale zůstanou širší veřejnosti zatajené.
„Dík, taky se mně líbí,“ pochválil se a zamyslel se. Bylo rozhodně trochu divný dávat jméno sám sobě, ale co on měl ve svý situaci dělat? Roskakori se jmenovat nemínil! Nikdy už!! „To vůbec né! Já mám neuhasitelnou energii a oheň v srdci! Jsem nezastavitelnej! Jako požár.“ Vysvětlil jí svý myšlenky. Tenhle oheň se v nedávný době podařilo skoro uhasit, no, že je zase zpět, a to skoro ve svý plný síle – i když už nikdá nebude hořet tak, jako dřív. Už byl asi pomalu a jistě mladej dospělej, žádnej nesmrtelnej týnejdžr.
„Asi mě to děsí, protože nevim, jestli taj nepobíhá někdo, kdo by mě mohl znát bez toho, aniž bych já znal jeho. Nebo by tu třeba pobíhal ňákej můj příbuznej, o kterym nevim.“ Jemu to neznělo moc líbezně, protože spousta zdejších nebyla vůbec hodna toho, aby byla jeho sourozencem! i když byl z velmi kvalitního spojení, skutečně by ve svý rodině nechtěl někoho, kdo by jejich buranskou náturu kazil. A to by takovej Kettu bezpochyb dělal. Ten nihilskej slušňák, co mluvil blbštinou.

Roižn už se nechtěl víc sebemrskat, takže dále pomlčel, neboť si furt o sobě myslel jedno a to samý. Teda, už se ten pohled na sebe sama trocha zlepšil, ale pořád bylo co dohánět. O tom už ale nemínil dál žvanit, páč to by taj pak mohli bejt až do božího rána! A na to zas čas neměl, navíc by pak ještě Ignisem začal smrdět, a co by si o něm brotci doma pomysleli, he? Asi nic horšího, než doposud.
Tahle představa se mu ale líbila. Jak s Anjel letěl do západu slunce, někam za konec móře a ještě dál! A pak se k nim přidaj další dva čápi, který budou symbolizovat jejich dětičky. Vskutku líbezná představa, už aby byl mrtvej! „Tyjo, to se mně líbí. Ta představa mě hladí po duši. Už se snad normálně těšim, až zhebnu, a zjistim, co po smrti je!“ Haha, no, ale vtipný to nebylo, byl to jenom způsob, jak se s tim chce vypořádat – vtípkama. Jak jinak.
Tož Roihu si myslel, že tenhle týpek by si někoho k sobě zasloužil. „Já ale poznám, že máš dobrý srdíčko. Možná se tváříš jak kakabus, ale nějaká spřízněná dušička by ti ten úsměv třeba spravila,“ vyřkl svuj názor na věc. Však on se s Anjel taky tak strašně změnil! A sic to mohlo bejt i tim, že dospíval, ale ona měla na tom všem velkej podíl. Díky ní je lepšim vlkem. Né dokonalym, ale lepšim. A to by prozatim mělo stačit.

Roižánek nebyl na lovu, no to né! Měl by tenhle skill z levelu jedna sice povýšit dál, ale na to by se musel chtít to pořádně naučit. Jako, měl to na to-do listě, ale zatim se k tomu nedostal. Hlavně, že dokázal ulovit aspoň nějakou myš, he? Pracovně tady ale byl! Aspoň si to namlouval. Nebyl moc daleko od domova, takže si nebyl uplně jistej, jestli objeví něco, co bude stát za to, aby si to pamatoval do svýho příchodu domů. A už vůbec, aby o tom třeba referoval šéfovi, hah.
Tu ale byl, a tu mu do nosánku větříček přivál pach nějakýho cizáka. Nebyl to žádnej ignisan nebo nihilčan, to věděl jistě už jenom z toho závanu. Byl to bezďák. Jelikož i ti jsou nebezpeční pro smečky a svý okolí, bylo by asi dobrý, kdyby to šel Roihu prověřit. Třeba to bude nějakej mátonoha, co se bude chtít přidat k nim do smečky, jako on sám kdysi dávno? Zvědavost mu nedovolí jedince neprověřit, to už je jasné – vydal se teda směrem po pachu. Nebál se, že by to mohl bejt někdo, kdo by mu chtěl třeba kožich pocuchat – na takový jedince nevěřil –, a tak se po jeho stopě vydal dost neohroženě.
A když pak pár metrů před sebou spatřil jak noc černýho týpka, co zběsile vytrhával ze země plevel, ponechalo ho to v údivu a nejspíš i zmatení. Zastavil se dostatečně daleko od vlka, a chvíli na něj jenom čuměl. „Kámo, šplouchá ti na maják?“ Pronesl dost nahlas, aby ho týpek přitom zahradničení slyšel. Well, magora Roihu nepotkal už dlouho. Tohle teda bude stát asi za to.

Roižn blbec nebyl, a tak skutečně Finnovo mluvené slovo chápal víc než dobře. „Tak to fakt nevim. Znáš někoho takovýho vůbec? Já asi ne. Nebo o tom jenom nevim, protože né pokaždý přijde na tohle téma řeč.“ Ačkoli co se těhle zvláštních superschopností týče, tak byl dost zvědavej, co kdo umí. Né každej mu to řekne, to je jasný, vždyť jde mnohdá i o slabinu, nebo naopak výhodu. „To já si určo nemyslim. Ale občas se tak snažim tvářit, i když mně to moc nejde, hah.“ Když se snažil vypadat inteligéntně, možná vypadal ještě víc jak pitomec!
Střihl uchem. „Jó, prej všichni prostě odešli, snad bez rozloučení?“ Ptal se na tyhle fakta z Anjelina života. Teď to byl přece jen i jeho lajf. Trable s rodinou si zažil svý, tak se do toho mohl asi trocha vcejtit. S rodičema měl teda uplně jiný vztahy, než tady ti jedinci, takže tesknit po nich uplně nemohl. Tesknil ale po rodičovský lásce, to jo.
Jó, vyslechl si, co mu Finn o něm řekl, ale nejvíc ho zajímaly ty věci o emocích. „He? Jak jako? To přece nejde! Nebo jo? Měl jsem pocit, že něco musí každej cejtit,“ vyřkl dosti nechápavě. No jo, on autákům nerozuměl, protože měl úplně jinej mindset. Ale tak, nesoudil, zatim. Jenom se tomu bude snažit přijít na kloubek!

No jo, bylo to těžký, když si Roižn uvědomoval, že devadesát procent času se choval jako kkt. Některý činy asi dokazovaly, že skutečně zas až takovej debílek neni, ale to už mu samotnýmu dojít nemohlo. „Bych se sebou nemohl žít, kdybych se na to vykašlal. Kdybych se na Anjel vykašlal. A já vim, že je to možná šlechetný, no, podle mě to je jenom úplný minimum, který jsem udělal mohl. Tak by se měl chovat každej. Já jsem totiž nechtěl bejt jako můj fotr, kterej se na nás děcka vykašlal, a proto jsem do toho rodičovství chtěl jít.“ Protože jeho rodičové jsou pro něj stále jakýmasi antivzorama. Inspirovali ho v tom, že nechtěl bejt jako oni. A tak jejich existence v jeho životě možná trochu pozitivní byla.
Povzdechl si, už nevim po kolikátý. „Možná. Na duchy nevěřim, takže to bude muset bejt v posmrtnym životě. Jestli se teda po smrti neproměnim v čápa,“ řka. To taky byla varianta nad kterou přece uvažoval. S Anjel po smrti budou čápama a bok po boku proletěl celej svět.
Tenhle týpek byl hodnej ve svym jádru, to bylo zřejmý, protože i když se tvářil jako kakabus, neměl pro Roiha žádný nepříjemný slova. Jenom slova útěchy, a toho si cenil. „Tak díky. A co vlastně ty? Už sis nějakou čajinu našel? Nebo snad chábra?“ Chtěl stočit konverzaci směrem Feierovým. I on byl totiž zvědavej, a chtěl slyšet, jak se týpek v životě má. A třeba se dozví i něco zajímavýho, užitečnýho k jeho novýmu džobu.

„A jaký změny? Prej se tam vraždili bezdomáči v rámci nějakýho konkurzu,“ řka. To někde slyšel, nejspíš od Anjel, protože s kym jinym se 24/7 bavil? Jestli to věděla ona, určo mu o tom řekla. „To bych v tý době možná skončil jako část nějaký jejich atrakce.“ Jó, ale v době, kdy se tenhle celermoniál pořádal, byl nejspíš ještě mimino. A nebo ani nebyl na světě, to je taky možné. „Jestli je to tam takový, jako dřív, to nevim, to se musíš asi ňákýho ignisana zeptat. Já bych to chtěl taky vědět, právě proto jsem dneska na procházce!“ Aby získal nějaký informace o okolnim světě, třeba právě o Ignisu, no ano!
Nu, Roihu k tomuhle nemohl nikterak přispět, protože jeho famílie se šlechticům nepodobala ani z rychlíku! Teda, to si myslel. Pravdou bylo, že fotr měl rod vcelku zajímavej, ale Roižánek na něj neměl z jistých důvodů žádné právo. „Áha,“ řekl teda jenom, aby úpe nemlčel. Mlčení mu bylo cizí. „Tož třebas ještě všechny nepotkala, a pak zjistíš, že taj někde ňákej tvuj zapomenutej strejda je!“ A to možná i Roihu. Jenom se o tomhle faktu nedozví, na to má až moc málo informací o svejch předcích. „Já mám občas takovej pocit. Moje jméno znamená Požár, ale dal jsem si ho sám, páč máti mě nepojmenovala zrovna lichotivě. Tenhle jazyk, v kterym mě moje máti pokřtila, tady už nějaký vlci používali. A to mě děsí, protože jsem nikdá nepotkal nikoho, kdo by nebyl tam od nás", a tenhle jazyk uměl.“ Svěřil se jí teda s touhle životní trablí. Byla to jen domněnka, nic definitivního.

Ehm, bylo fakticky naivní, aby si Roižn myslel, že srnu snad zdárně doběhne! Akorát mohl sledovat Heluš, jak ho předběhla o několik vlčích délek, a on akorát tak ztrácel dech. Jajks! Jeho kondička je po těch měsících depresí fakt příšerná! Když už neni dobrej rváč, měl by bejt aspoň dobrej běžec! Jenže jak se ukázalo, ve všem stojí za vyliž řiť. Běžel teda aspoň za Helou, aby jí v případě, že srnu chytí, mohl pomoct jí skolit. Ale to bylo taky naivní, a možná ještě víc, než ta prvotní náděj na doběhnutí. Běželi někam ke skalám, kde sice mohla srnka skončit ve slepé uličce, no, když jeden bojuje o život, něco jako dva neschopní výrostci, vám nezabrání v úniku i z takové bezvýchodné situace.
Roihu sotva popadal dech, když se srna na patě otočila proti nim, srazila Heluš k zemi, a mířila pryč! On před ní stihnul utýct jen tak tak! Nechtěl by, aby ho zkopala na smrt! To se žel stalo jeho nynější společnici. „Jéžíšmarjá! Seš v pohodě?“ Ptal se, ale úplně se nejal jí běžet na pomoc, protože on první pomoc podat neuměl. A možná, s trochou štěstí, se jí nic nestalo! Na srnu už kašlal, to je jasný. Stejně měl pocit, že mu plíce vyskočej z hrudního koše ven!

Roihu si zas a znova povzdech nad touhle šlamastykou. Nikdy si nemyslel, že by takovejhle stoyrline musel prožívat zrovna on, a o těžší to bylo! Ale reálně, kdo by si kdy připouštěl, že se mu může v životě něco takovýhos tát? Jeden se přec neprobudí s myšlenkou, že "hej, dneska asi potratim". „Jako kéž bych si to myslel aj já,“ řka. On si o sobě nic dvakrát dobrýho nemyslel – spíš naopak. Bral se takovej, jakýho ho určila společnost. Jestli ho společnost považuje za kreténa, nezbývá mu nic než jím bejt. Nebo dokázat opak. Ale to je o dost těžší. Neuvědomoval si však, že některym svym chováním to skutečně dokazoval. Že zas tak marnej neni. „Jó, snažim se si říkat cokoliv, co by mě tu bolest nějak usnadnilo. Že se s nima třeba uvidim, ař taky budu kaput, a tak. Moc na posmrtnej život nevěřim, ale kvůli tomuhle bych chtěl.“ Jó, jestli nějakej posmrtnej lajf existuje, on doufá, že se tam se svýma děckama sejde.
Nemohl nic než jen přidat další a další povzdech. Cenil, že se mu Feier snaží poradit, ale nevěděl, jestli mu ty rady skutečně k něčemu budou, a pokud jó, teď si to ještě ani neuvědomoval. „Díky. Kdyby se taková situace naskytla, bylo by mně upřímně jedno, kdo by mě pomohl.“ Jó, tyhle mezismečkový beefy byly na pajču. Nedalo se nic dělat, on musel sekat latinu.
Přikejvnul na to. Feier pravdu děl. Byl to takovej fištrón! Úplná otcovská figura, kterou by v životě hrozně moc potřeboval! „Jo, my dva se chápem, my se doplňujem. Bez ní bych nebyl, jen s ní jsem už úplnej. Asi jsme duše spříznený, a až chcípnem, tak se převtělíme do čápů a procestujem spolu celej svět.“ No jó, to jsou ty sny o reinkarnaci, o tom pomsrtnym životě. „My budem mít svatbu, a věř, že bych tě aj pozval, kdyby to šlo. Jenže se to bude odehrávat u nás doma, a to z politickejch důvodů nejde. Ale pak ti poreferuju, jaký to bylo.“

Jó, Roihu věděl, že by se neměl odhalovat, ale zároveň měl na paměti, že si nemůže vymejšlet báchorky, jako tehdá v případě Heluš. Zalhal jí, že je mega dobrej lovec, a jak pak ten společnej lov dopadl, hm? Bylo to jedno velký faux pass! Žádný důležitý informace ale ze svýho života neprozradí, a to ani o smečce! „Vraždění Ignisu fakticky jde, a to nejen tuláků! Můžu potvrdit.“ Ale žádný detaily taj asi rozebírat nebude. Stejně v době, kdy Ignis zcela bez smyslu zavraždil jejich členku, měl on jiné starosti. Bylo to blbý, ale bylo to tak – jeho politika moc nezajímala. Až doteď teda, teď ho to zajímat bude muset, protože je přece špeh. A ten musí vědět o všem. „A tys odešla proč? Nebo tě vykopli?“ Uchechtl se. Tahle čaje vypadala dost spořádaně, takže by byl dost překvapenej, kdyby dostala vyhazov. Možný je ale všecko, obzvlášť u Ignisu, kterej dost očividně myslí prdelí.
„V mym případě asi jo. Tohle je první práce, kterou mám. Já se totiž v žádný smečce nenarodil, tak je to pro mě dost nový,“ vecpal jí tuto informaci o svym životě. Řídil se heslem, že důvěru, kterou do jinejch vloží, dostane i zpátky. Teda když se před ostatníma víc otevře, poví jim něco o jeho skutečnym já, udělaj oni to stejný. A když ne? Zmáčkne je. Jenže předtim, než bude v životě podvádět, zkusí bejt aspoň na chvíli férovej. Protože podváděl už dost.
Švihl ocasem. „Jo, já jsem Roihu. Žádný vznešený příjmení nemám, a i kdybych měl, asi by to ze mě žádnýho šlechtice nedělalo, hah,“ uchechtl se nad vlastníma přiblblýma slovama. On byl buran, a možná na to byl i tak trochu hrdej. Kdyby ne, už dávno by se aspoň pokusil vynaložit nějaký úsilí k změně slovníku. „Tvoje příjmení ale docela vznešeně zní. Takže kde máš zbytek famílie?“ Dost dobrá otázka, he?

Jako snažil se vnímat, co mu taj Feier říká, ale hlavně byl ponořen do svejch myšlenek o svý bolesti. O tom, že už by se měl možná posunout v životě dál, a že mu to třebas pomůže. Nebo by mu mohl poradit tenhle jedinec, kterej se zdál bejt života znalej. A Očividně to byl psycholog – takový oni doma nemaj. „Blbý je, že já už se na ta děcka začal s Anjel těšit. Smířil jsem se s tim, co jsem podělal, a prostě to přijal. A o to víc mě tak strašně mrzí, že nám je Osud stihl vzít dřív, než se mohli nadechnout. Není to férový,“ vyřkl a potlačil vzlyk. „Mohl bych taj sedět po zbytek dne, a ptát se, proč a za co? Ale potřeboval bych se s tim spíš už definitivně smířit, a jen se za to neobviňovat.“ Ale to bude těžký, a možná i nemožný.
Nejspíš v tom věk roli hrál, a on se bude s touhle odpovědí muset spokojit. Zajímalo ho, co se skutečně stalo, ale vlčí medicína ještě neni tak pokročilá, aby prováděla pitvy. Navíc on by nechtěl, aby se do tělíček jeho nebohých dětiček někdo šťoural. Teď už by to stejně nešlo, když jsou dávno součástí matky přírody. „No, můžu bejt rád, že jsme vůbec nějaký smečky součástí. Stát se tohle kdybysme žili bezďáckej život, tak nevim. Kdyby to Anjel tehdá nedala, asi bych taj nebyl ani já,“ povzdechl si a utřel si slzy. „Jo,“ přikývnul na jeho slova. „Ale stačí to? Zasloužim si jí já vůbec?“ Možná se i divil, že i po tom všem ho pořád tak miluje. Je to právě tímhle zážitkem? Prošli si společně tak hroznou bolestí, že pouto, které teď spolu maj, je ještě silnější? Dost možné to bylo.

Týpek měl asi pravdu. Nenašel doposud svůj limit, ale neznamenalo to, že žádnej nemá. Neni přece neporazitelnej, he? To neni nikdo na světě, a proč by to měl bejt zrovna on? Jenom těžko. Takže by měl počítat s tim, že dřív nebo pozdějš na ten limit narazí. „No, nikdá jsem nad tim takhle nepřemejšlel. Jak je možný, že každej má jinou superschopnost? kdo rozhoduje vo tom, že některý ty magie jsou úplně zbytečný, a jiný tak mocný? Čim si to někteří zasloužej?“ Ptal se řečnicky. Ani na tohle nejspíš Finn nebude znát odpověď.
„Jako umim si představit, že tě to mrzí. Aj já bych taj ségru rád měl. Tak buď rád, že máš aspoň tu Anjel,“ řka. No, kdyby s ní chtěl bejt tak strašně moc, mohl jít přec do Kultu! Jenže tam by dlouho nevydržel, z toho, co slyšel. Už jen fakt, že tam vlci maj domácí vězení, se mu nezamlouval. On je svobodnej, a v tom ho nikdo omezovat nesmí. „Doufám. Né vždycky si tak připadám.“ Zamručel nad tim. Žel se mu jen málo kdy zdálo, že je taj skutečně vítanej.
Opět měl vlkoš asi pravdu. Velký řečičky jsou vždycky jenom jako, a skutečně za něj budou mluvit až vopravdický činy. „Tak jo. Díky za radu,“ zkusil se upřímně pousmát. Byl z toho ale celičkej nesvůj! Tohle setkání nakonec dopadlo dobře, a to bylo více než šokující.

Roihu taj samozřejmě taky byl. Určo někde u Anjel, to asi neni třeba zmiňovat. To díky ní přec zažíval takovýhle bizarní společenský akce! Věci, o kterejch se mu předtim ani nesnilo (a to ani v těch nejhorších nočních můrách). Podle slov šéfa se dneska bude vybírat zástupce důležitý pozice týhle komunity – lex. To byla taková ta pravá ruka šéfa, kdybyste to někdo nevěděl. I Roižn to totiž věděl. Nebyl v pozici, ve který by mohl dělat nějaký závěry, nebo snad i tipy na to, kdo by to mohl bejt. Možná Aikan? Ten mu připadal dost inteligentní a taky dost starej na to, aby takovou pozici mohl zastupovat. Nejsou přece všichni ti vysoce povýšení ouldaný jak svět?
No, ale nikdo takovej to nebyl. Byla to doktorka, která mu vůbec nepomohla v moment, kdy to dost potřeboval. K doktorům obecně respekt měl, ale tahle čaje si ho teda moc od něj zatim nevysloužila. Teď bude muset, protože on přece nemůže rebelovat proti někomu kdo má takový postavení! Nebo jako, může, ale bez sankcí by z toho pak asi nevyšel. A on hodlá sekat latinu! A tak se nad tim jen trochu zaksichtil, doufal však, že tenhle pohled ušel všem v okolí.

cw: vulgarismy

Pokrčil rameny. „To už se asik nedozvim. Neplánuju se tam vracet, a doufám, že ani se sem třeba neplánuje máti přestěhovat,“ řka. No jo, měl s ní skutečně velkej beef! Teda, byl to beef jenom v jeho očích, jeho máti to bylo u řitě. To jen Roižn pořád slepě věřil, že se o něj mohla zajímat aspoň z tohohle důvodu – že by třeba chtěla vědět, jak si posral lajf. Škoda, že mu tenhle týpek odmítá sdělit, proč ztama odešel. Možná chtěl vidět svět! Ale to rozmazlenečci většinou nechtěj, ti se držej maminkám pod sukněma až do stáří. Pfff!
Přimhouřil nad tim oka. „Tak to u nás nic takovýho nejni. Jsem rád, že se pamatuju, jak se jmenujou všecka povolání! Já mám moc omezenou paměť na to, abych si ještě pamatoval, koho mám jak oslovovat!“ Spíš byl celkově omezenec. Šéf by se měl přece oslovovat nějak vznešenějš, ne? „Šéf může bejt asi rád, že mu netykám,“ uchechtl se. Ať se ale choval drze jakkoli, k šéfovi přece jenom respekt měl. A měl ho i k mnohem více jedincům, jen to tak mnohdá nevypadalo. Každej, kdo ho nevykastroval za fakt, že zbouchnul Anjel, si zaslouží aspoň špetku jeho respektu a pokory.

cw: vulgarismy

Roihu se uchechtl. „Tak jó, tak mě vyžeň! Zkus to,“ vyzval ho s pohledym upřenym do jeho modrejch ajek. Jo, mínil použít magii, ale hlavně si v prvý řadě myslel, že tenhle týpek ho ani zmlátit nemůže. Nejspíš to maj daný v zákoně! Protože ani minule se s nim nepopral, a to to bylo taky dost vostrý! „Ale říkám ti, že neodejdu, dokud jí neuvidim. Žádnýho poštovního holuba mi dělat nemusíš, jen mně jí doveď!“ No jo, ještě chvíli to pujde po dobrym. A pak už po zlym! Roižánek se už připravoval na nejhorší.
Musel se usmát, když viděl, že týpka ta věta o jeho rodince nasrala. „To vidim. Pro mě je famílie přednější než kdejaká smečka – tak by to mělo prostě bejt! A jestli se snad bojíš chodit ven, tak seš jednoduše sračka.“ A aj by si na něj flusnul! Jenže to nebylo nutný. On ho dokáže pořádně vytočit i tak! „Prejs byl hodně zlobivej kluk, proto. Nemaj asi pocit, že by ti chyběli, a kdo by se chtěl někomu vnucovat? Myslíš, že každej bude vážit tak dalekou cestu pro jednu černou ovci rodiny?“ Tak teď už byl ale sám Roižn zlej, a vlastně úplně nechtíc! Ale nedalo se svítit, když začínal ten blbeček útočit i na jeho city.
Proč za nim Hiisa nepřišla? Měla skutečně nějakej plán na převzetí týhle skvadry náboženskejch fanatiků, nebo už jí mozek zblbli natolik, že prostě neměla důvod porušovat svatý přikázání? „Protože je taky připosraná.“ Odfrknul, ale víc k tomu neměl.