Príspevky užívateľa

Ach ta jeho návštěva doktorky Ryumee! To pro něj bylo jak vzpomínat na Vietnam, a to šlo jenom o teorii! „No jó, byl jsem se seznámit s místní doktorkou. Asi ze mě nebyla nadšená, ale nakonec mi něco poradila. Mám kontrolovat, jak ty štěnata vyjdou ven! A ještě o nějaký placentě mluvila, strašidelný!" Jo, ale nakonec mu nevysvětlila, co to ta placenta je! Jak to teda pak bude vědět? Jako doufal, že hlavně Anjel bude vědět – to ostatně Doktorka taky říkala. „Snad to teda nějak dáme. Drž mně palce, ať to rozdejchám. A ty musíš dejchat taky, to taky říkala Doktorka!" Ovšem, ještě aby nedejchala! Líčení týhle zdravotnický návštěvy byl prostě teror.
Decentně se uchechtl. „To bych jí radil!" Ale samos si dělal srandu. byl rád, že ho to zvíře vzalo trocha už na milost. Vždyť aj on – věděl, že žádnej jezevec ho nahradit nemůže. Teď už jenom těžko! Byl potřebnej, a to je to, co v životě potřeboval. „Hah, ještě budem muset vybrat nějakou chůvu," zamyslel se nad tim. Určo se nabízelo víc jedinců, ale kdo je ten pravej pro hlídání jejich dětí? Hlavně ať je nezkazej! A musel bejt důvěryhodný, aby dokázali vůbec zdivočelá vlčata uhlídat. Jestli budou aspoň trocha po něm, určitě jen tak neposeděj! Budou to andělský čertíčci. „Jó, v troskách to bylo nejvíc," uznal a začal bušit ocasem o zem. Vskutku, v ruinách to byl top tier zážitek! Škoda, že se dá zažít jen jednou za život.

No ovšem, že Roiha tak trochu víc mrzela tahle nucená rozlučka s mládím, ale jak už bylo stokrát řečený, mohl si za to sám, a věděl to. Bylo to blbý, ale nahrazoval mu to fakt, že sbalil tu nejhezčí holku na světě, a že ho upřímně milovala. Za její lásku by dal všecko všecicko! Byl jí vděčnej, že na něj nezanevřela a neposlala ho do pérdele. Byla to možná ale aj jeho zásluha, což si moc neuvědomoval – udělal přece správou věc, i když mu to mohlo bejt nepříjemný. Přidal se ke smečce, a hodlal ta děcka vychovat, i když sám ještě děckem byl. Chce udělat všecko správně! Né jak jeho rodiče – při vzpomínce na ně se mu takřka vždycky navalilo. Bylo to skutečně k zblití, ale aspoň už je nemusel nikdá v životě vidět.
Ušklíbl se. „To je jasný, že budu bulet! Hlavně ale nesmim omdlít, to bych ti asi moc nepomohl," zasmál se. Smál se, ale omdlívačky se obával vopravdicky. I po rychlokurzu porodní báby co dostal nedávno od Ryumee nebyl dvakrát nejmoudřejší. Hlavně jestli by si to v tom stresu dokázal všecko co říkala zas vybavit? To už brzy zjistíme! „Taks měla mooožná i pravdu. Jako vždycky," mrknul na svou čaje. Už toho přerostlýho křečka toleroval, a to byl krok k upevnění toho jejich podivnýho vztahu. Kamarádi snad vskutku jednou budou. „No už se těšim, až zas budem moct dovádět!" Dovádět, hmm. Jako běhat po Norestu, hrát si, bít se, zadělávat na další děcka,... a tak. Ale nee, Roihu věřil, že ten poslední bod si příště už dost dobře promyslí!

Roihu by taky nechtěl, aby taj Anjel rodila! Proto jí taky nechtěl vůbec ven pouštět! Ale nebyl to žádnej dozorce ve vězení, to fakt né, takže nechal úsudek nakonec na ní. Chtěl jí prostě vyhovět, ale možná to dělat něměl. Jenže nebyl životem zkušenej, a nevěděl v mnoha případech, co vůbec dělat. To už je ale fuk, protože teď už jsou tady, daleko od domova.
Byl do ní furt stejně zaláskovanej, jak prve, což bylo asi v jeho situaci šokující. Myslel si, že bejt nějakej jinej vrstevník na jeho místě, tak uteče z Norestu a už se nikdy nevrátí. To samozřejmě taky Roiha napadlo – útěk před problémy je přec nejjednodušší, ale napadlo ho to jen na vteřinku, a to ještě úplně zprvu, kdy se dozvěděl tu žhavou novinku. „A ty zas moje," připlácl ouška k hlavě a zatetelil se. Byl by i vrněl, ale nešlo to, tak jí aspoň blíznutí oplatil na tlaminku. Oni jsou prostě soulmates, to mu nikdo nevymluví! „Tak to je škoda. No, možná sám zmodrám závistí, až ty naše děcka budou krásnější jak já," uchechtl se. Jde to vůbec? On a Anjel, to byly prostě ideály krásy, tak je vůbec možný, aby ty děcka byly ještě hezčí? Nejspíš jó, však se uvidí.
Koukal jenom tak na ní, a užíval si okamžiku. V hlavě přemítal nad tim, kam ho Osud zavedl, a jak je za to rád. Nakonec je za to všecko rád. „Taky se divim, ale možná je ten nejsprávnější čas se zajímat i bytosti kolem mojí existence, he?" Ovšem o Anjel se zajímá už dávno, tu do toho nepočítal. On a Anjel, to jediný pro něj na světě existovalo. Měl by to ale trocha přehodnotit, dokud je čas. „Tobě je dobře? Kdyby ne, řekneš to, viď? Ať se stihnem vrátit." Musel se nakonec ještě ujistit.

Dnešek byl vskutku nádhernej dníček, co se počasí týče. Ajka teda po zimě nebyly moc zvyklý na ten sluneční šajn, takže valnou většinu procházky na týhle planině, kde žádný přítmí nebylo, je měl přivřený. Neměl je ale zavřený, protože to by pak nemohl dohlížet na svou čaje – byl dost proti tomu, aby si někam v tuhle dobu vyšli. Vzpomínal si moc dobře na to, co mu říkala Ryumee! Děcka můžou přijít každou chvíli, a když se to stane bez asistence doktorů, tak se asi na místě odstřelí! Proto sem chodit nechtěl, zároveň ale chápal, že asi aj těhotný potřebujou protáhnout běhy. Anjel by snad poznala, kdyby to na ní už šlo, a nikam by nešla, he? Mohl leda doufat. Uměl si totiž představit, že by šla rodit aj na tajňáka, jenom aby nemusela bejt přitom na očích doktorů. Tomu rozuměl, on by taky nechtěl, aby mu kde kdo očumoval rodidla, ale když je to pro její dobro?
Jako jo, tajty květiny byly oukéj, docela potěšující pro jeho zraky, ale nijak z toho netekl. Rozhodně ale nemínil svý dojmy přenášet na svou družku. Už to dávno nebyla jenom jeho holka, vskutku! Už to byla jeho družka, se všim všudy! „Jo, líbí se mi, že je to takový veselý," uznal a usmál se na ní. Barvičky k šaškům patřily, proto se aj v klidu nechával zkrášlovat. Jenom těžko by si sám něco vkládal do srsti a chodil s tim po Norestu, ale když to dělalo radost Anjel, ochotně by ty květy nosil až do svý smrti. Teď byla těžká doba, a on nechtěl, aby se vůbec stresovala. „Heh, určité né tak jako tobě," uchechtl se a jednu z kytek ze svý srsti vzal, a dal ju Anjel za oušínko. „No, co jsem říkal!" Vskuku ta nejkrásnější čajina pod sluncem! A tak se aj usmíval jak měsíček na hnoji.
„Něco modrýho tam nemáš? Modrá, to je barva pro žárlivý kluky a holky," uchechtl se. „To abych pak teda vzal i něco pro Rozmarýnu." Ach ten "jejich" pes! Dnes tu Anjelin mazlíček nebyl, a bylo to asi jedině dobře.

„To bych si samozřejmě přál!" Říká čajině. Tak vážná nemoc! Naštěstí léčitelná, ale jenom časem. Samozřejmě mu bylo jasný, že to taj cizinku vůbec nezajímá, ale vadilo mu to? Vůbec. „No jo! A že jich taj je! Třeba vlk v barvě blitek, nebo co úplně nesnášim, tak to jsou jedinci, co maj místo mozku koňskej hnůj! Takovejch jsme taj taky potkal dost, tak se proti nim hlavně obrň. Chce to pevný nervy a samozřejmě profesionální důvtip k tomu je odpálkovat. To všecko samozřejmě mám, jinak bych ti to neříkal," uchechtl se. Chce bejt přece šaškem Norestu! Vtípky a šikana druhejch, to je jeho! Ovšem věděl, že s tou šikanou bude muset skončit, aby nedělal svojí rodince vostudu. Bude to těžký, ale zvládne to, protože je to šikovnej kluk!
Zhlídnul tu její super čuper kořist. A uchechtl se, hah. „Tohle by mojí čaje ani smečku moc nenakrmilo!" On musí živit tolik hladovejch krků, no týjo! Už byl jak z tý písničky od LunchMoney Lewise!

Tak zrovna nad otázkou stáří teď Roižánek přemejšlel docela dost. Měl dojem, že rodičovství patří ke stárnutí, a proto si už ve svym roce a půl připadal jak děd šedivej. I když teda valná většina jedinců má vlčata v normálnim věku, a né na starý kolena, takže to nemusel tak s těma představama o taťkovi Šmoulovi přehánět. Teď měl ale permanentně dost děsivejch představ a myšlenek, nelze se mu však divit! Jeho život byl teď dost na pajču, ale co už! Furt tu viděl dost pozitiv – hlavně lásku od Anjel–, který ho poháněli vpřed!
Pozoroval jí trochu podezíravě, ale samozřejmě jenom jako. On jí je přivede ukázat, a už se na to těší. „No, doufám, že se upečou dobře, abych ti měl vůbec co ukazovat, hah! Jestli budou vošklivý, tak se ti radši už neukážu ani já!" Zasmál se, ale hej! „Já ale věřim, že dělám jenom hezký děti. Sám jsem totiž nejkrásnější, a moje čaje taky, takže z toho jen těžko může vzniknout ňáká zrůdička." Měl ten dojem. Jak by mohli mít vošklivý děti, když sami jsou tak krásní? Leda by si matka příroda trochu ohrála s jejich zevnějšky, jako nějaká karma za tenhle pekelnej hřích. na peklo ale Roižn nevěřil, takže pravděpodobnost byla podle něj dost nízká. Budou krásný!
„To si jenom namlouváš, ségra! Ale já ti to neberu – nějak se uchlácholit musíš," ušklíbl se. Jeho trikolorní barvička byla určo lepší jak ta její bikolorní! Hlavně Hiisa byla jak kdyby z oka vypadla máti, což bylo zlehka znepokojující. Oba ale byly koneckonců krásný, to uznat musel.
Nejistě se uchechtl. „Ty chceš slyšet detaily?" Zadžoukoval, ale o žádnejch detailech hovořit fakticky nehodlal. Už jen ta představa ňákýho líčení byla dost trapná. „Ale ne – já neřek', že jsem si to užíval! Ale stát se s někym jednim, to je strašně hezká věc! Protože blíž si už bejt nemůžete, a neni to právě ten důkaz tý nejhlubší lásky?" Ten okamžik byl bezpochyb v jeho životě hodně důležitej! „Možná pochopíš, až to taky zažiješ, ale takhle ti to jenom blbě budu vysvětlovat." Mávl nad tim tlapkou.
Ale vlastně nevěděl, jestli chce, aby to ségra zažívala, protože to bylo divný. Bylo divný si jí představit jako matku, a proto radši s veškerýma fantaziema přestal. „Nepřipadáš, protožes máti z pérdele vypadla! A ta mně jako rodička taky zrovna dvakrát nepřipadala," přiznal. Hiisa by byla ale určo hodnější máma, no né? „Takže ne, rozhodně je nepoužívej, prosim." Stačí, že je použil von – a hle, kde je! V maléru!

Roihu si povzdech, aby svý následující lži přidal na uvěřitelnosti. „Jen malej problém. Je nemocná, a musí odpočívat," pověděl jí, protože jí logicky nechtěl říkat, že je těhotná. Ale to byla svym způsobem taky nemoc, né? On to tak teda viděl! Však jí bylo furt zle, někdy ani moc daleko nechodila, jedla až moc nebo nejedla vůbec, no prostě... stav těžce nemocnýho jedince! „Ale není to vážný – neni to neléčitelný, a brzo už zase budem pobíhat po Norestě jak dvě zamilovaný srnky!" Oni dva a bůhví kolik fakanů s nima, no jo. Teď měl těžkej lajf, teď si mohl reálně stěžovat, né jako většina těch pózérů, jakýma valná většina jeho vrstevníků byla. On byl koneckonců taky pózér!
„No jó, tady určo zažiješ hodně zajímavejch věcí. Jsou taj nejrůznější přírodní úkazy, z kterejch ti polezou ajka z důlků! Různý zříceniny, propasti, jezera, a tak! Ale jestli tě nezajímá příroda, tak třeba najdeš bizarní jedince. Já jich viděl už dost!" Zábavu si taj bezpochyb najde. A když ne, tak se asi neumí dost dobře bavit. „No jo, tak nějak. leda že bys to chtěla splnit za mě, ale to nepředpokládám, haha!" To jenom tak plácnul, ale byly doby, kdy by to myslel smrtelně vážně. Však chudáka Gwynna taky obral o žrádlo, který původně nesl pro svou rodinu! Panejo, to byly časy!

Když to dítě bude velký, mělo by mít rozhodně i velký jméno. Třeba Roihu, protože on byl vskutku velkej kluk. A Golem nebo Goliáš taky, jne to byly pěkně hnusný jména. „Né, to je dost děsný jméno. Nepřemejšlel jsem nad tim ještě, zas tak daleko nejsem! Ale jo, Kamínek zní o dost líp – je to aspoň roztomilý!" Usoudil, ale nad jménama ještě přemejšlet nechtěl. Teď si jména stejně asi ještě ani nezasloužej, určo jsou uplně prťavý, možná nemaj ani žádnej tvar! Nebo jako jo, ale tvar močovejch kamenů. No, neuměl si to představit, a asi ani zatim nechtěl. „Pak vymyslíme něco kulervoucího, neboj sa!" Ujistil ségru. Nechce, aby ty děcka byly vostuda.
Představa stáří se mu fakticky nelíbila! „Já šedivej nebudu, hle – můj čumák bude to jediný šedivý, co na mym těle najdeš!" Ukázal jí špičku čenichu, kterou měl vskutku šedivou. Ale to byl jen pigment, kterej mu stářím zbělá, a nebude mít ani ten. Tak pozná, že je zralej na hrob.
Protočil očíčka vsloup. „Tobě je teda neukážu! Zotroč si toho modrýho šaška, ale moje dětičky nechtěný nech na pokoji!" Byly neplánovaný, ale nakonec budou chtěný, však počkejte. „Možná by mohli otročit spíš mně." Když už, tak už! Mohli by mu nosit jídlo až do chřtánu! Ale nejdřív musí bejt na ně hodnej on, to je jasný.
Si povzdech'. „Ty seš fakt divná," usoudil a nadále to nemínil komentovat. Voda a yay? Voda a fuj! Hiisa měla nejspíš stockholmskej syndrom, kterej v ní matka vzbudila.
No, trochu měl podezření, že ségra v tom pacholkovi nějaký dobro vidí, ale hodlal věřit tomu, že ne. On odmítal věřit faktu, že by vůči němu měla ňáký sympatie! „Jó, to máš fakt. Bych ho sundal jednou ranou!" Chvástal se. Byl o pár čísel menší, vskutku. Schůdky by si musel vzít, stejně jako on na Anjel. To nahlas ale neřekl, haha. „Rád to slyším! Ale je to dobrý, dokud z toho nevznikaj děcka." No, a neni to právě ten smysl rozmnožování? Ach, hloupý Roihu! „Takže né, že až příště přijdu, už budeš mít břicho!" Jenže na rozdíl od něj asi každej jeho vrstevník zvládl jednu prostou věc – používat selskej rozum.

„Jaj, no když mě ta děcka přerostou, bude to dost trapný. Si představ, jak sem za rok s jedním z nich přijdu, a 'hle, tohle je můj syn', a vedle mě bude stát Golem??" Děsivá představa, no ne? Děti by rodiče přerůstat neměli! „Vousy já mít nebudu! Budu přece navždycky mladej!" Tak co teda? Mladej a nesmrtelnej nebo starej a smrtelnej? „Myslim, že rvát se s nima budu jen do doby, než mě fakticky přerostou. Ale třeba budou malinký jak já – teda, né, že bych byl nějakej drobek, že jó!" Uchechtl se a zašvihal ocasem. Žel v tomhle světě byl podprůměrně vysoký jedinec, dokonce aj ve smečce bude jeden z nejmenších! „Koupání, to mi ani nepřipomínej. Nenávidim vodu." Za to matka? Ta v ní měla zálibu. A v mučení pomocí topení taky! Ačkoli to byla přece jenom hra. „Děcka to bude muset naučit Anjel, protože já tam s nima vlízt, tak mě musej zachraňovat!" Vskutku se to možná bude učit s nima!
Ušklíbl se. „Pak mně budeš muset říct, jak se ksichtil! Pokavaď mi teda do tý doby fakt neupraví fasádu," odsouhlasil její domněnky o tom, že možná dostane přes hubu. „Ale já se nedám! Od takovýho chcípáčka si já do držky nenechám dát!" Kdo ví, jak by to ale bylo vopravdicky, he? Porvali by se jak malý kluci!
No, trochu se mu ulevilo, ale jenom trochu! On přece ségře do hlavy nevidí, i když jí moc dobře zná! Třeba by tomu debílkovi dala, kdyby to znamenalo nějakej postup v jejim ďábelskym plánu! Nebylo by to pak ale oukéj? Využít ho ve svůj prospěch? Né, né! Roižánek si to nechtěl představovat ani v nočních můrách! „Už jsem se lek'! Mám dojem, že tvoje standardy jsou trochu jinde," říká jí. S takovym mátonohou by si nic při zdravym rozumu nezačla!

Sledoval, co to sestra děla za gesta. Zas se snažila bejt důležitá a vypadat edgy, klasika! Ale jí to aspoň šlo, né jako Rikouškovi z nekonečnejch plání, nebo modrýmu bezmozku Huntleymu. „No jó, ty to máš bezpochyb promyšlený, že jó? Fandim ti, to víš!" V ajkýkoli nekalosti on ségru hodlá podpořit! Teda dokud to bylo v nějakejch mezích – jakmile by si chtěla udělat fakany s tim bezmozkem, šel by zeblejt celej širej Norest. „Ty seš sólista, já vim. Ale tak dobře pro tebe – se aspoň nebudeš muset o tu svou slávu dělit, hah!" On už se do konce životů bude o sebe dělit. Ale byl rád, takhle to chtěl. teda krom těch děcek – ty takhle brzo nechtěl.
Oklepal se. „Tož co už. Budu mladej a nesmrtelnej otec, takovej ten cool rodič, co má s děckama spíš přátelskej vztah, než rodičovskej. Ale nesměj nám přerůst přes hlavu! Bych pak nevěděl, co s nima," uchechtl se. Vskutku se to stát mohlo, ale on doufal, že povahově budou spíš po matince. Anjel je anděl, ale jeho rodina? Pure evil. Až na něj, on byl taková výjimka, která nejspíš potvrzovala pravidlo. proto by se nedivil, kdyby ňáký děcko taky bylo víc než jen rebel – samotný ďábel. Snad je ale ta láska, kterou jim jako rodičové s Anjel daj, naučí se chovat. Láska, kterou on jako děcko neměl!
No byl zamilovanej až po uši! A byl zvědavej, jeslti aj ta děcka bude takhle milovat, nebo to bude uplně jinej pocit. Si to neuměl představit! Ale už brzo to zjistí, a uvidí se. Už brzo bude moct o svym nečekanym rodičovství napsat knihu! Potom se natočí i film, kde bude hrát sám sebe, a sláva konečně přijde! Nebo si těch dětí nadělá tolik, aby si z nich stvořil vlastní smečku cirkusáků, která bude slavná tim, že bude cestovat po světě, a bavit všechny kolemjdoucí. Dobrý, né?
Ségru zjevně zaujala spíš konverzace o tý jeho budoucí smečce. No jó, asi se jí nedivil – co mu má říkat na ty zamilovaný kecy o čajině? Jenže on o Anjel tak rád mluvil! Mohl to dělat pořád! „Jó, čaje mi to řekla! Minule taj na mě dělal ramena, a teď mu klátim ségru, no není to božskej paradox?" Musel se zasmát od srdíčka. Snad mu to aj Hiisa vyřídí, ačkoli by teda chtěl vidět jeho reakci live. Nejlíp by mu to do ksichtu vpálil sám, ale nešlo to. „Nevim, prej je to nevlastní brácha, jinej fotr." Vysvětlil. Pak se ale zděsil nad její poznámkou. Panebože! To to jaro, všichni z něj šílej! „Cože? To snad ne! Ať tě to ani nenapadne!"

Roihu nebyl moc dobrej pozorovatel cizejch konejšivejch signálů, nebo vůbec expresí, protože byl většinou až moc zahleděnej do sebe, ale teď jako trocha zaregistroval, že Cielo má asi ňákou vzpomínku na Vietnam či co. Podíval se na něj trocha víc nechápavě, ale pak si vzpomněl! No jó, týpek přece zmlátil nějakýho toho svýho brotka skoro na smrt, né? „Jó, tys dobil toho kámoše, až z něj blažka tekla proudem, co? Nebo se blbě pamatuju?" A že to asi nebylo vhodný téma ke konverzaci, to ho nenapadlo! Ignorant Roižánek, no jó. Ale však on na to brzo doplatí, karma je už na dohled. „Já myslel prostě nevinný klučičí šarvátky, nic jako válku, nebo tak podobnýho," ujistil ho. Evidentně si fakt nikdy neužíval týnejdžerskýho života! Kdyby si našel ňákou čaje, hned by měl lepší život! A nebo ne. „Zdochnout v boji bych nechtěl, to já vim. Měl bych si dávat trocha pozor, to už mi Anjel říkala. A já to vim! Teď jí nemůžu nechat na holičkách!" A tak by měl přestat dělat hovadinky.
„Hah, tak dík," přijal tuhle lichotku. tak ještě aby nebyl nasvalenej z toho věčnýho běhání! Byl to dobře stavěnej jedinec svý výšky, nebyl tlustej ani hubenej, prostě ideál! „Učitel? No, to by šlo. Moje děcka bude muset učit někdo hodně chytrej!" Kdyby to tahle smečka nabízela, tak by je samos do školy hned poslal! Sám do žádný nechodil, neznal ani prd, ale děcka nevědomostí trpět nesměla! V tomhle by pro ně udělal všecičko.

Jeho situace vůbec vtipná nebyla! A tak cenil, že si svý domněnky nechala Doktorka pro sebe. Určitě by mu nepomohlo, kdyby to vyřkla všecičko nahlas! „No jo, no jo – vy jste byla v mojí situaci? Vám se to lehko řekne!" Říká jí teda, ale následně se rozhodně fakt to prodejchat, a trocha se uklidnit. Ještě by ho mohla klepnout pepka, a co by taj pak Anjel s děckama sama dělala? „Otcovskej lajf, toho se teda taky bojim. Sotva se postarám o sebe, a teď budu mít takovou obrovskou zodpovědnost za cizí život? Tohle prostě nesmim podělat, protože bych se pak nehorázně nenáviděl!" jak mohl mít zrovna on zodpovědnost za cizí život, Jak mohl někoho vychovávat, když ani jeho nikdo pořádně nevychoval? Jeho rodiče jsou mu příkladem v jedný věci – nechce bejt nikdy jako oni.
„Doktorko, vždyť já taky ne. Myslel jsem ale, že vy doktoři jste pobožný. Takže né? Aha, teď už to vim. Já věřim jenom v Osud, a to, že každýmu všecko připravuje na míru. Nevim, proč mě a Anjel připravil zrovna tohle, ale možná se to už brzo dozvim." Třeba ho má rodičovství změnit k lepšímu? Má ho to dohnat k odpovědnosti za svý činy? To je totiž pravděpodobný, že se stane.

Co měl z mozku Roihu už se ani nedalo považovat za nějakou věc, ke který by se to dalo přirovnat. Po týhle kvalitní hádce z něj nebude mít nic, ani hlen nezbyde! „Já vim, že by sis to přála, ale musim tě zklamat! O agresivní čajiny, co se chovaj jak splašená kobyla, já nejmenší zájem nemám!" Tak! Teď jí to bezpochyb nandal! Ne, už jenom nemohl! Docházely mu argumenty a vtípky, protože ona mu z mozku udělala salát! By jí za to žaloval, kdyby to šlo! kdyby taj existovaly soudy, hned by jí k nejednomu hnal! Zaslouží si to, za to, že je tupá jak poleno!
Ale fakt odcházel, sice s fakáčem, ale už jo. „Vyliž mi!!" Zopkoval svoje slova, když zas spatřil ten její plajzák, a pak už fakt šel. Už otočil hlavu vpřed, definitivině, a nemínil se na ní otáčet. Neměl na tohle čas! Měl přitom tak dobrou náladu, a ona mu jí zkazila! Nenechá se tim ale nervovat dlouho, půjde to vyběhat! To mu pomůže přijít na jiný myšlenky!

Ovšem Rouhánek by se mohl poslouchat celé hodiny! Byl tak strašně zajímavej, no uznejte!! „To je možný, je fakt nepřehlídnutelná. Je totiž velká jako srnka! Vedle ní vypadám skoro jako myš." Musel se nad tímhle faktem zasmát. Ano, oni byli vskutku zajímavý duo. „Teď ju ale vyhlížet nemusíš, určitě jí nikde mimo území smečky nepotkáš." Teď byla prakticky invalidní, nemocná! Musela být doma, na území, a nikde jinde. Mohlo by s ejí něco nemilého přihodit mimo území, a nikdo by nemusel být poblíž. Navíc takovou štreku stejně neušla, a až bude vyléčená z první fáze týhle nemoci, stejně se bude muset starat o děcka. Jeho čaje nikdo dlouho neuvidí, ach! Ale tak, aspoň mu jí nebude nikdo vočumovat.
Roižánek není jedinec, co by dbal na nějaký konejšivý signály nebo řeč těla cizáků. On a respekt? Pořád to pro něj bylo dost cizí slovo. Aspoň k tý Anjel a šéfovi ho měl, když už nic! A vlastně začínal ho mít aj ke kolegům, taky musel! Musel sekat dobrotu. „Mně je to stejně volný," pokrčil rameny. „Když užs teda utekla, co taj teď plánuješ dělat? Já musim ještě splnit dnešní normy – přinýst domů večeři, a tak." Jo, hodiny tikaj.

No ovšem, že Anjel byla nejkrásnější, protože do ní byl zaláskovanej. Jenže on to nebyl jenom názor jeho dolního mozku, ona je fakt Miss Norestu! To si sice taky jenom představoval, ale nevadí. „Já vim. My jsme dokonalej pár, tomu věř! Jedno tělo – jedna duše! A jednou se určo i vezmem! Každýmu bych přál, aby našel svou spřízněnou duši, protože lásku si zaslouží každej," zasnil se zas pro jednou. Už je to nějaká doba, co naposled o Anjel takhle básnil. To proto, že měl ze starostí těžkou hlavu, ale tohle se vlastně neměnilo. Pořád byl tak šťastnej, že jí měl po svym bokum. Helenu to bezpochyb nezajímalo, ale kdy on hleděl na to, co si cizáci myslej?
Docela čuměl, co z čaje ale vylezlo. Hah, tak nějakýho nabíječe jim domluvila! To je taky dobrá máti! „Hah, vopravdicky? A byl aspoň hezkej? Předpokládám teda, že né, kdyžs utekla!" Smál se. Měl z toho dobrej dníček! „Asi máti toužila po vnoučatech, a měla dojem, že jste neschopný si šamstra najít samy, tak se pojistila." Taková byla jeho teorie. Docela by tu scénu chtěl vidět naživo! Chtěl by vidět, jak za cérkama máti přijde s tim, že 'héj, tady jsem ti našla šamstra, a teď – milujte se, množte se!'. Tahle představa ho nutila se pod fousky chechtat.