Príspevky užívateľa

Roihu o sobě pochyboval prostě jenom proto, že byl děcko. Byl ještě na tyhle starosti mladej, ale může i za to holt sám. „Tak dík. Tohle nesmim podělat," říká mu. Stačí, co podělal doposud, he? „Pfff, no, možná? Já nevim. Chcu to napravit, tak mě nemusí nikdo mlátit!" Ale uvidíme, hah. Přes držku by možná čas od času ptořeboval, aby se pořádně probral. Ale však vyčkejme, třeba ho proberou jiný věci!
Nu, vida, tak aspoň někdo taj měl rozum. Copak byl Roižánek jedinej, co se prostě nechal unýst sílou okamžiku? Jedinej, kdo víc myslel dolnim mozkem než tim hornim? Teda, to bylo jenom tehdá, že jo! Teď už se snažil bejt v rámci možností rozumnej. Jak kdy se dařilo, však ho známe – mladej a nesmrtelnej. „Tak aspoň že ty seš rozumnej, hah. Jakej máš teda cíl? Chceš bejt váženej člen týhle komunity, nebo tak něco?" Ptal se. Asi si neuměl představit, co je pro týpka životnim cílem, nebo snem. Pro Roižánka to byl vskutku jen fakt, že ho má někdo rád, že ho někdo miluje, a že ho někdo potřebuje. Nechtěl bejt postradatelnej, to už přece víme!

Vskutku konverzovat o porodech s týnejdžrem nechce asi každej, ale mohlo bejt hůř. A asi proto ho do pérdele doktorka neposlala! Ani vlastně nevěděl, jak se jmenuje, ale to je fuk. Pro něj to bude prostě Doktorka. Doktorka a Doktor, dobrý, né? „Podrobnosti?" Jó, trochu se zalekl, že se fakt bude ptát na detaily vzniku, ale naštěstí tomu tak nebylo. No uf! To by pak fakt nevěděl, co by jí taj říkal! „Nám je asi půl druhýho roku. Mně je myslim rok a půl, a mojí čaje dost podobně." No jo, jsou to vopravdicky jenom dětičky! Pozorně doktorku sledoval, jak se na tuhle informaci zatváří. Podle toho asi pak pozná, jak moc špatně na tom je! Teda, on už věděl, že je na tom dost bídně, he. na otázku, kdy je čekaj, ale neznal odpověď. „No, to vlastně nevim. Jak dlouho jsou vlčice těhotný? Si myslim, že už to brzo bude, Anjel má břuch jak nafouklej balón!" Vskutku. Podle délky těhotenství to pak spočítá! Teda, počítal moc neuměl, ale vysnaží se.

Roihu by se měl vopravdicky uklidnit, a začít držet hubu. To mu mohlo docvaknout z těch několika nevlídnejch pohledů jeho směrem, třeba od pána Hariuhy, nebo od Finna, týpka, kterýho vlastně ani ještě neznal. Ten na ně čuměl docela dlouho, až měl Roižánek chuť po něm zavolat 'na co čumíš?', ale odpustil si to. Upozornění od Anjel mu trocha připomnělo, že vůbec neni v situaci, kdy by si mohl dovolit jakkoli vyskakovat! Měl by se víc chovat jako se chová k Anjel, a míň jako Roihu-zdivočelý. Vždyť už byl dávno velkej kluk! Bude muset odolat neskutečně silný chuti všecko komentovat. Když aj šéf ho spražil pohledem, bylo jasný, že se nemejlila. „No jo, máš pravdu, radši držim tlamu. Už teď jsem stejně nejmíň oblíbenej člen smečky." Zamumlal k Anjel a odfrknul si pod fousky. No a diví se snad, chlapec??
Skutečně zajetí těch divošek, který ho teda taky obdařily pohledem, nemohlo bejt dvakrát dobrý. „No, to asi těžko. My bysme si to přec taky nenechali líbit, né?" Zamyslel se nad tím. Kdyby zajali čajiny od nich, třeba takovou Anjel, určitě by nad tím nemávli tlapkou. On teda určo né! Možná fakt bude muset do zákopů, protože tohle rozpoutá válku! On ale na to nebyl připravenej, však byl ještě mladej! Byl mladej na to umřít ve válce! Ale to říkal už tolikrát, že na tom asi nesejde. Je nutný tyhle obavy vyřknout nahlas! „Šéfe, jak dlouho je taj budeme mít?" Ať vypadnou! Jak řekla černá zajatkyně – měli by se jich zbavit co nejdřív, než sem fakt někdo přijde je reálně ohrozit! Teď šlo jenom o nedorozumněníčko, ale co příště? Měl bobky, a to né ani tak docela ale o sebe, ale hlavně o Anjel s děckama. Ještě nedávno by tyhle pocity byly u Roižánka dost divný, ale teď se časy změnily, a starost u druhý byla real.
Vrátil svou pozornost od šéfa ke svojí čajině. Měl by se trochu líp vcejtit do její situace – jak stresující tohle asi pro ní musí bejt? Dost možná si to ani představit neuměl. „Já nedovolim, aby vám někdo ublížil, to mně věř." Slíbil jí, ale bylo to možná naivní a bláhové. On by ale radši zdochnul, než aby viděl, jak se Anjel ubližuje! A už vůbec nechtěl, aby jeho děcka vyrůstaly na pozadí nějaký války!

No, jestli tohle bude mrhání času, to bude muset posoudit leda doktorka Ryumee. Pro Roiha to mrhání času není, protože potřebuje pomoc – potřebuje se připravit na něco tak strašně seriozního, že ho snad nemůže poslat do míst, kam slunko nesvítí, né? On očekával, že doktoři jsou taj proto, aby pomáhali brotkům v nesnázích! Nechce nic víc než pár rad a tipů, aby se na porodnim ále pak nesložil! by ho snad typka mohla pochopit, né? Jak jí ale spatřil, a slyšel tón jejího hlasu, byl si jistej, že nadšená z jeho návštěv nebude. Možná už to ví, a pěkně ho za to speskuje! To by bylo sice fér, ale kolikrát to ještě bude muset Roihu poslouchat, he? „No, nemocnej nejsem, to se nebojte. Ale potřebuju pomoc," říká jí teda. Teď bude muset vyřknout svůj problém nahlas, což stále doprovázel stud. A stydět se za to nepřestane asi nikdá. „Asik toho máte teďka hodně, ale to každej, né? Heh. Já se potřebuju dozvědět něco o porodech, protože moje čajina čeká děcka. To víte? Byl bych překvapenej, kdyby né," řekl teda narovinu. „Potřebuju vědět, co mám jako dělat, co mám čekat. Co když budu nějakou náhodou u porodu jedinej?" To byla úplná noční můra! Potřeboval věděl, jak se nemá složit!!

Vskutku Anjel v tom měla prstíčky upe nejvíc! A to Roižánek netušil, že tady šéf ani neví, co to je láska. Totiž nevěděl, že někdo může necejtit emoce, ale věděl, že to někdo může předstírat. Zatím měl z šéfa takovej dojem, ale chápal, že to je nějaká maska diplomata, nebo tak něco. Na takhle vysokym postu nemůže juchat nebo moc vyzrazovat, co si myslíte, protože byste pak neměli ze svejch poddanejch respekt! Asi když se s poddanýma budete kamarádíčkovat až moc, bude spíš kámoši, než velitel s poddanýma. To teď bylo ale dosti vedlejší.
Totiž, špetka nějakýho překvapení by se nejspíš v očích S'Arika našla. Bodejť by ne! Sám Roihu byl ze sebe dost v šoku, ale spíš ze svý nevědomosti, než vlastně z celý situace. Mohl bejt ale rád, že šéf reagoval ještě dost střídmě. Vlastně asi tak, jak by se od tak vážený osobnosti dalo předpokládat. Sledoval ho teda dost nevlídně, ale Roihu už se nesnažil pohledem tolik uhejbat. Teď už fakticky nic neskrejval. A docela se mu aj ulevilo. Snad teda ani samotný Anjel nebude vadit, že tohle veřejné tajemství vyšlo na povrch už teďkon. „No," chtěl něco namítnout, ale pro svý dobro se rozhodl držet tlamu. Poznámka typu 'všecko je jednou poprvý' by mu asi nepřilepšila. V tenhle moment nechtěl, aby to vypadalo, že je mu to nějak šumák. Kdyby bylo, tak by taj přece nebyl, he? „To jsem si teda rozhodně neuvědomoval. Já jsem to schválně neudělal." Ale tahle obhajoba nestála za nic. On přece věděl, jak se vlčata dělaj, tak proč to nevěděl v ten moment? Proč ho to v tu chvíli ani na vteřinu nenapadlo? Proč to nenapadlo ani jednoho z nich? Teď vskutku uvedl Anjel do jistýho nebezpečí, a to ho dost mrzelo. „Vědomě bych Anjel neublížil," povzdechl si. To byla pravda pravdoucí! Miloval jí, a představa, že bude kvůli němu trpět, ho trochu uvedla do reality a sebrala mu kapánek těch idylických představ, který o tom všem měl. A nepomohlo tomu ani další kázání od šéfa. „Tak to vypadá, že jsem nepřidělal starosti jenom sobě sám, nebo Anjel, ale i ostatním. To mě vůbec nenapadlo." Uznal. Co ale měl víc říct? „Chci ale udělat všecko proto, aby to dopadlo jak nejlíp může. Vim, že to nebude žádná sranda, a ani nevim, jestli to zvládnu, ale vynasnažim se. Fakticky jó, protože nechci, aby ty děcka měli tak na prd dětství, jako já." Představa to byla hezká a nevinná, ale jaká bude realita? byl na to fakticky připravenej? Slova S'Arika ho akorát ujišťovala v domněnkách, že toho na ně bude až moc. Pomohly až slova o podpoře a pomoci. „Já vám děkuju, fakticky. Slibuju, že udělám svý maximum, abych neselhal." Ale teď nevěděl, kde všude svý maxima má, a jestli je ze sebe opravdicky dokáže vydat. Byl ale vděčnej šéfovi, že ho na místě nevykopl. Teď teda bude ofiko Přízračnym, sice s menšim vroubkem, ale jo, teď už je členem něčeho velkýho.

„No jo, asi jsem? Jak se to vůbec hodnotí? Hodnotí se to podle toho, jestli něco takovýho zvládnu? To jsme zvědavej. Ale udělám svý maximum, abych to dal," říká mu. Spíš měl silný kecy, ale jestli byl vopravdicky silnej? To se dozvíme, až přijde reálně na věc. Do tý doby je všecko jenom domněnka. Nesměl o sobě ale tak moc pochybovat, jinak by se to mohlo fakticky odrazit na jeho pozdějším vyrovnávání se situací.
„Tohle teda rozhodně! Za chvíli mě za mý činy někdo zmlátí!" No, vskutku, a není to snad zasloužené? Trochu přistřihnout křidýlka by potřeboval! Ale no stačí, že se s realitou setkal už jenom tímhle svým problémkem. „Jsem si asik neuvědomil, že dospělácký věci přicházej i s dospěláckýma následkama!" To už taj asi volal po politování jeho nebohé maličkosti. Ale litovat by ho nikdo neměl! A asi si to i v hloubi duše uvědomoval. Tohle ho k odpovědnosti dožene, ale jenom bude blbý, když pak ty nebohý děcka budou trpět za demenci svých rodičů. Achich ach!
Cielo a chůva? No, knězovi by se děcka fakt svěřovat neměla, ale možná bude Roižánek rád, když tak někdy učiní. Měl by v něj ale prve získat ještě víc důvěry. Však se viděli jen párkrát, a hle, Roihu mu taj div nefňuká na rameni! Měl by se trocha klidnit. Radši si vyslechněme drby! Drby, které Cielo neměl- „No tak to se musíš víc seznamovat! Ať si najdeš tu spřízněnou duši, jak jsem ti radil! Ale nedopadni jak já, jo? Nepřehánět to!" vskutku ani on už to snad nebude více přehánět. Jde to snad ještě víc, než upíchnout svý holce děcka? nejspíš ne.

Roihu dneska mířil sem do ordinace, protože se mínil vzdělávat! Né, rozhodně se nehodlal stát doktorem nebo podobnym mentálem, ale potřeboval se přece dozvědět něco o porodech! Takže ano, dnes se bude hovořit o tom, jak na svět děti přicházej. Jak se dělaj, to už věděl, teď musel znát i ten zbytek příběhu, aby pak nebyl šokovanej a neomdlel. Ono stačilo, že se mu chce omdlít už teďka z faktu, že bude mít ve svejch necelejch dvou letech na krku děcka, ale co už! Slíbil Anjel, že se něco o porodech přiučí, ať neni za neschopnýho vola. Určitě by v takovej významnej moment nechtěl bejt na obtíž! Chce bejt k užitku, když už všecicko ostatní pokákl.
A tak teda vstoupil do týhle zasmrádlý apotéky, aby se tváří v tvář seznámil s místní lékařkou. „Dobrej den, páni doktorko," zvolal, sotva vešel. Od Anjel věděl, že doktoři jsou taj minimálně dva, tak byl zvědav, kterej na něj zrovna vybafne. Určo však bude rád, že bude marnit čas s nějakym týnejdžrem, kterej neni ani reálně nemocnej. V těhle časech, kdy byl průser s Ignisem za rohem, si asi Roižánek neuvědomoval, že né každej má čas a chuť se zajímat o jeho problémky. Jenže jeho problémky jsou pro něj teďka mnohem důležitější! To si taky musej všici uvědomit! Sice si je sám způsobil, ale to už zpátky nevezme. Teď si musí ty následky hezky vyžrat.

Jakó, sice nikdo nenatáhl bačkory, ale smrdělo to taj stejně, ne-li hůř! Proto by asi nepochopil, že to jeho čaje vůbec nevnímá? To asi ty těhotenský hormóny, nebo tak něco! Naštěstí nebyl prostor na tyhle myšlenky, protože se na ně vůbec nedostalo. „No, támhlentu!" Ukázal teda na černou čubu, když se ho tak Anjel ptala. Neznal jí nějak extra, potkal jí už víc jak před půl rokem. Týjo, to byl v těhle končinách tak dlouho? A kolik toho dokázal! By mnozí mohli z fleku závidět! Když mu ale Anjel špitla, že něco neni dobrý, tak se vynasnažil, aby se trocha uklidnil. Zastříhal ušima a přestal očumovat okolí, a přesunul pohled k svý čajině. „Hm?" Chtěl vědět víc! Co se děje? A brzičko mu to aj sdělila – taky jednu z těch čajin znala!
Roižánek si teda druhou smradlavku prohlídnul. „Kamarádka? Se kámošíš s nepřítelem? Ty seš rebel!" No, né že by z toho měl dobrý den, ale... je to prostě Roihu. „A obvinění z vraždy? Ať sami vysvětlej, co taj chtěj!" To řekl tak nahlas, aby reagovalo i okolí, ale žel to byl moc velkej noob na to, aby si ho někdo všimnul. Ach, jaká smůla! No, ještě že taj měl Anjel, a mohl tak drbat o dění s ní. „Ty se ale hlavně moc nestresuj, to určitě není pro děcka dobrý." Néé, fakt?

Když Roižánek slyšel ty sirény, který šéf spustil, byl s Anjel. Šokující, že? Ale nebyli dětičky daleko, byli jenom v okolí tohohle hvozdu, přesněji na straně u močálů, proto se semka mohli dostat docela brzičko. Tekon když spolu někam šli, delší výlety podnikali jenom zřídka, protože chudák nebohá Anjel asi byla rád, že vůbec může chodit. „Tohle je moje první siréna, první svolání! Hustý. Je to vážný, když se takhle vlci svolávaj? Snad nikdo neumřel," ptal se Anjel s neskrývaným ethuziasmem. Bylo by blbý, kdyby fakt někdo umřel, protože na pohřby neměl týpek náladičku. Na žádnym nikdá nebyl, ale uměl si živě představit, jak awkward něco takovýho musí bejt. Vyjádřit soustrast tady, vyjádřit soustrast támhle,... na to fakt neměl.
Naštěstí po příchodu do tábora se ukázalo, že mrtvola tady žádná neni, ale bylo to možná ještě mnohem horší, než kdyby byla. Smrdělo to taj hůř jak když se tejden nemyl, a to beze srandy! „Co to taj tak smrdí?" Ptal se do éteru. byla to otázka řečnická, odpověď neočekával. On stejně brzo zjistil, odkud vítr vane! A nemohl uvěřit svejm ajkám! „Hele! Támhletu čajinu já znám! Ta na mě ďála ramena, když jsem byl ještě bezďák!!" Šeptá Anjel do ouška, ale o definici šeptání on toho moc nevěděl – takže to nejspíš slyšeli všici naokolo. Na vteřinu se ale rozhodl zmlknout, aby se mohl doslechnout, co má šéf na srdíčku, a jestli se jako vysvětlí, co taj nějaká Ignisská mrcha dělá! Né, že by s ní měl Roižánek nějakej uplnej beef, ale kamarádi teda rozhodně nebyli! Ona si z něj dělala dobrej dníček, a vysmívala se mu za to, že byl bezdomoveček! A teď? Teď už jí to machrování trocha přešlo, he?!
Jako, šéf úplně neměl zatim co říct, ale svědectví ostatních brotků už docela o něčem vypovídalo. Takže co? Tyhle, a bůhví kolik ještě dalších Ignisanů, očumovalo jejich území, nebo možná aj jejich členy, a navíc je obvinili z vraždy. Slušný panoptikum! „Vrah? Tady? Hah," musel se uchechtnout. Vskutku Ignisané o Přízračnejch nic nevěděli, protože kdyby jó, tak by je nikdá nenapadlo je z vraždy nějakýho randoma obvinit! Roižánek tu byl jenom chvílu, a zdaleka nepoznal všecky členy, ale bylo mu víc než jasný, že tyhle auťáci vraždy schopný teda nejsou. Toť z jeho dost subjektivního pohledu, teda, ale však se sami podívejme kolem! Tyhle jedinci se do žádnejch tolčoků rozhodně nehrnou, jejich zbraně jsou věčný poker fejsy a hra na diplomaty!

Roižánek nebyl žádnej blbec! Byl to inteligént, neskutečnej! Teda, to si nějakou dobu ve svym životě fakticky myslel, ale poslední dobou mu realita dokazovala spíš opak. On moc dobře věděl, že tohle podělal, ale taky věděl, že zpátky to už vzít nepujde, tak se k tomu chtěl postavit prostě čelem, tak nejlíp, jak to dokáže. Jeho maximum je ale očividně bare minimum, nebo jak mu to taj Hari mínil vysvětlit. „Ale já–," chtěl namítnout, že to myslí seriozně, ale dostal přes uši, a tak se stáhl a olízl si tlamu. To byl konejšivý signál, kterej chtě nechtě jeho tělo ukázalo. Nemělo smysl se fajtit, tak se jen stáhl a týpka pozoroval při svym monologu. Sem tam teda uhnul pohledem, protože stud ho sužoval víc než dost.
Ani nevěděl, jak se obhájit, nebo jestli to vůbec jde. „My jsme ale jenom chtěli upevnit naše pouto, nic víc! Na žádný následky jsme nemysleli! Já vim, že jsem to úplně podělal." A proto si taky zasloužil tenhle lynč. Ani nevěděl, jestli toho litoval, nebo by to vrátil zpátky, protože to přece bylo krásný! Je hezký, jakej vztah s Anjel mají! To si to ale zas jenom maloval, to bylo způsobený opět jeho věkem a nulovýma zkušenostma s dospěláckýma problémama. Litovat toho nemusel, ale mohl litovat, že k tomu nedošlo až v jejich pozdějším životě. Však spolu mohli krásně dospět, a nic by jim nikam neuteklo! Žel je ten den ovládly jejich mladý dolní mozky.
Radši si teda vyslechl zbytek toho, co mu chtěl týpek říct. No, každej mu říká, jak to bude náročný, a on si to uvědomoval. nebude to vůbec tak malovaný, jak si s Anjel namlouvaj. Zvládnou to? Dost o tom pochyboval. Nechtěl ale svoje pochyby vyřknout nahlas, protože měl pocit, že by selhal. Chtěl bejt pro Anjel oporou a dát jí pocit, že to zvládnout. I když si třeba myslel opak. Tohle vůbec neni žádná srandička, tohle je něco, co by děcka vůbec řešit neměla. „Mně to fakticky mrzí, co jsem udělal, a můžu bejt rád, že mě Anjel neposlala do hajzlu. Vim, že to dost možná sami nedáme, ale já nechci bejt jako moji rodičové, jako muj fotr, co odešel pro mlíko! Ty děcka si to nezasloužej. Já chci udělat to nejlepčí, vždyť proto jsem taky tady! Přísahám, že udělám to nejlepší pro ně i Anjel! Ona je moje všecko." Vyzpovídal se mu, jako by snad ještě před chvílí nepřemejšlel, jestli se má vůbec před někym random obhajovat. Jestli je zvládnou vychovat, toť otázka, obzvlášť pokud budou mít ten úžasný temperament jejich rodiny. Roižánek je ale ochotnej pro to udělat všecko, i když je jasný, že se mu to třeba nebude líbit. A mezi to teda patřilo i umejvání jejich pokaděnejch zadků.

Roižánek se nejistě uchechtl. „No jasně, že hlavně kvůli sobě!" Zalhal. Když už, tak kvůli ní a děckám, ale kvůli sobě fakt né. To mu bylo vždycky jedno, což je zvláštní vzhlede k tomu, že se má tak rád. Nebo si jen namlouval, že se má rád? Je skutečnost vlastně jiná? Nejspíš jó, ale to zas ty komplexy. K čertu už s nima! Už se chce z těch komplexů, který mu máti předala, vyléčit jednou provždy! A jako lék použije lásku od Anjel a ty dětičky, ach ano. Hned ju aj blíznul, když mu pasivně slíbila, že se nenechá hejtrama stresovat! Stres není pro děcka dobrej!
„Možná nožičky si smočím," uculil se. Ale o víc ani nestál, plavat neuměl, a kdyby měl někoho z vody zachraňovat, tak by možná zhoršil situaci tím, že by se sám začal topit. Jestli Anjelka plavat umí, tím líp. Někdo to děcka bude muset naučit! Teď ale plavaly tak maximálně v děloze, ke který měl Roižánek slechy přitisknutý. Nevěděl, jestli fakt něco slyší, nebo to jsou normální zvuky, který lůno čajiny vytváří. „Možná?" Možná že něco fakticky cejtil, ale nebyl si jistojistej. Možná jsou ještě moc malý na to, aby se nějak extra hejbaly. To von nevěděl, nebyl doktor. „Doufám, že jste tam fakt jenom dva, protože pro třetího už nemáme jméno," povídá jim s úšklebkem. Ty plody ho ale určitě neslyší, protože i vlčata se rodí s ještě zalepenýma ušima. To on vědět nemohl. „Kdyžtak třetí bude Sněženka, která symbolizuje můj konkurz ke smečce." Odvrátil se zpátky k Anjel, aby jí složil hlavu na rameno. Sneženka. A když to bude kluk? Tak to úplně nedomyslel.

Uchechtl se. „To se jenom tak říká! Je to styl života, kdy kašleš na následky svejch činů. Je to svobodnej stav mysli!" A je naprosto nevhodnej k životu, jak v pozdějším čase Roižánek zjistí. Osud ho naučí, co to je, bejt za svý činy zodpovědnej, a donutí ho se i vzdát tohohle životního stylu. Však vytrvejme! „Vopravdicky? Odvaha se neměří podle toho, kolik kiláků od domova újdeš, protože to já bych odvážnější už ani bejt nemohl." Jakou má týpek představu o významu slova odvaha byla dobrá otázka. Nezajímala ho však odpověď na ní, a to ani v nejmenším. Tenhle vlk mu byl dost volnej. Nebyl hezkej a evidentně ani nějak extra inteligentní. „Zjevně seš sirotek i tak, takže bych si to moc nemaloval." Haha, ale to Roihu taky. Au.
Když se týpek pod kouzlem zmáčknutí začal cpát hlínou, musel se Roižánek začít smát. Nesmál se nějak hystericky, ale poťouchle pod fousky ano. Bylo to vtipný, ale nechtěl ho tim zas zabít. „Dej si poslední dlabanec a táhni už domů," poručil mu, stále soustředíc se na něj, aby bylo jasný, že tak týpek vykoná. Už se na něj nemohl dívat, už s nim nechtěl marnit čas, tak ho pošle domů. Těšilo ho, že týpkovi bude blbě třeba stejně, jako Roižánkovi. Jemu ale špatně bejt nemuselo, kdyby se nerozhodl magii nepoužít. Byl strůjcem svýho chování, a dneska se evidentně rozhodl bejt zlej kluk.

Roižánek si týpka prohlídnul pořádně zblízka, ale nepřišlo mu na něm nic zajímavýho. Krom toho, že měl dva metry jak jeho čaje, ale na to už si asik zvyknul. Tady v týhle smečce vůbec byly samý godzilly, jenom on měl standardní míry. Byl speciální tim, že byl basic, týjo! A dokonce taj ani nikdo další hnědej snad ani nebyl! Kromě něj a jeho čaje teda, jinak taj byli samí černoši. Další věc, která ho od zbytku odlišovala rozhodně byly emoce, který on neskrejval. Ty znuděný ksichty všech okolo ho docela vytáčely, ale co se dalo dělat, nu. „Aha, no jo, tak asi běháš dost po divočině. Nebo jsem si ještě dost dobře nezaevidoval místní pach, ale to je šumafuk," mávl nad tim tlapkou. „Dobrý pro tebe, hádám," pokrčil rameny nad faktem, že se taj týpek narodil. „Jsem Roihu." O své nádherné jméno s ještě krásnějším významem se ovšem musel podělit.
Aj tenhle týpek se netvářil jinak, než třeba šéf. „To se taj všichni tváříte jak kdyby život byl pro vás utrpení? Veru trochu barvitějších emocí by vašim ksichtům jen prospělo!" Ale on je taj, aby je to přec naučil! A jestli se mu to nepovede, tak bude jedinej dvorní šašek smečky Přízračný. To by možná bylo koneckonců to nejlepčejší.

Roihu se uchechtl a mávl nad tím tlapkou. „Neboj se, nepoperu! Kvůli tobě," slíbil jí, ale opět není dost jistý, jestli to splní nebo ne. Seriozně žádnej tolčok v plánu neměl, neměl v plánu teď ani nikoho běhat šikanovat, ale stát se může cokoliv, že jó? Stačí, aby si vzal někdo do huby jeho čajinu, a hned může bejt vymalováno! Jako tehdá ta běloška s kapesníkem za uchem, pff. „No správně! A ostatníma se stresovat nenechej!"Ani žádným tolčokem, který by mohl nastat mezi ním a jejím bff Harim! Nené!
Vskutku ho to mrzí tak maximálně z důvodu, že maj oba zkaženej lajf, a Anjel obzvlášť, ale jinak si myslel, že ona bude ta nejlepčí máma na světě. Dost si teda všecko maloval, ačkoli si uvědomoval aj realitu. Neni uplně nejvhodnější doba, do který můžou vlčata přivíst, ale když už se stalo, tak co maj dělat, he?
„Si piš," mrknul na čajinu. Pokusí se bejt co nejmíň nudnej rodič na světě, ale zároveň chce bejt i strašně zodpovědnej! Sice si slovo zodpovědnost zatim moc vyložit neuměl, ale věřil, že do toho doroste právě s příchodem děcek. „Dokud sou to slzy štěstí, tak je to dobrý," usmál se Roižánek a s mytím ještě chvíli nepřestával. Vskutku, dokud to byly slzy dobra, bylo to oukéj. Jakmile by plakala neštěstím, bylo by to už horší. „Já vodu nerad, fakticky, ale s děckama tam aj vlezu," zapřísáhl se. Určo jim bude chtít bejt nablízku, aby se jim nic nestalo! Teď by je už rád slyšel, a proto se nahnul k Anjelinému břuchu a vložil k němu slechy. Nevěděl, jestli je možný je vůbec slyšet – pištění asi těžko –, ale chtěl to zkusit. Na jednu stranu záviděl, že je Anjel může cejtit, a pro něj jsou zatim jenom pouhopouhou představou.

Jemu bylo uplně jasný, že se týpek nechtěl bavit o pravidlech, ale proč on sám by začal mluvit o všem tom shitfestu? Nebylo třeba, protože o tom sám Hari mluvit začal. A je to tady, teď přijde zúčtování. „No já to ani neříkal proto, abys mě snad politoval–," namítnul, ale to už taky nebylo vůbec třeba říkat. Kdyby pohledy zabíjely, tak Roižánek by teďka potřeboval zavolat rychlou. Pohled bělocha byl všeříkající, navíc doplněný tim úžasnym tónem hlasu v něm rozhodně zanechával dojem, že možná dojde na tolčok. Proto odstoupil, jako by to snad mělo v něčem pomoct, ale všichni víme, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde!
No a bylo to tady, první jedovatá výčitka střídala druhou. Vzhledem k tomu, že cejtil, jak je na slovech Hariho mnoho pravdy, se rozhodl setrvat v klidu, i když se v něm vařil vztek, že se na něj někdo dovoluje takhle štěkat! A že se někdo naprosto nezainteresovanej dovoluje do toho plíst! „Já jsem to ale neudělal naschvál – né s timhle úmyslem. Neudělal jsem to s cílem jí zničit lajf!" Štěkl teda zpětně. Omlouvala ho snad jeho blbost? Nejspíš ne, ale lze přihlédnout k faktu, že na hodinách seksuální výchovy ani jeden z nich nikdy nebyl. „Výčitky zvládnu mít i bez tebe! Tys očividně nikdá v mojí situaci nebyl, takže to pochopíš jenom těžko! Já Anjel miluju, a nikdá bych jí úmyslně neublížil!" Copak to neni dost jasný??