Príspevky užívateľa

Roižánek to bere taky seriozně, protože by nerad, kdyby se třebas Anjel něco stalo! Nemůžou bejt náhodou porody nebezpečný? Myslil si, že jó, protože jenom ta představa zněla dost děsivě. Vyleze z vás dítě! Panebože! On to asi fakt nerozdejchá, jestli u toho fakticky bude. Ale jako doufal, že u toho bude, sice možná omdlí, ale nemůže si to snad nechat ujít, né? „No přesně – ostatní ať nám políběj! A kdyby někdo měl kecy, tak mně to jenom řekneš, a já už si dotyčný najdu. Můžou si zkusit vžít se do naší situace, nemáme to přece lehký! I když jsme si to způsobili tak docela sami, no jó," řka. No jo no, ale tak poučili se, a příště už stejnou chybu neudělaj, né? Nerad by ale těm děckám říkal chyba, i když to tak teoreticky bylo. „No tak to jsem zvědavej, co na to řekne," uchechtl se nejistě. Hariho neznal, a nemohl vědět, jestli je to nějakej namakanej kápo, kterej mu bude chtít po týhle úžasný zprávě rozbít hubu. Na další slova Anjelina si odfrkl a zatvářil se uraženě. „Tak to mě teda mrzí, že máš děcka zrovna se mnou!" Ale nemrzí to reálně nikoho, protože jsou perfect match.
Ach, dojemné! „No a neni to to samý?" Ptal se Roižánek s úšklebkem. Většina rodičů bůmr byla, ale to spíš ta starší generace. Oni budou mladý rodičové, žádný bůmři! Trocha ho však překvapilo, když se Anjel už fakt rozbrečela. „Nepláč, to jsem tě fakt tak dojal?" Hned jí ale začal tvářičku olizovat, aby jí ty slzy umyl. Bouchal přitom ocáskem o zem, když ho tak čajina mačkala v náručí. Cejtil se fakt šťastnej, i když si původně definici happy lajfu takhle nepředstavoval. „Udělám všecko, aby to tak zůstalo. Slibuju." Slíbil jí. Některý sliby ale maj problém s řádnym plněním, protože osud je nevyzpytatelnej, he?

Pokýval hlavou bez nějakých výraznějších emocí. „Tak to bezpochyb všecko víš,” poznamenal tudle skutečnost. Nějak se ale neměl k tomu, aby tomuhle jedinci cokoli začínal vyprávět. Možná to byl ten divnej vajb, kterej z týpka šel? Protože Roihu nevěděl, co si o něm myslet, a jestli by nebylo lepčí z něj mít trocha respekt. Tenhle jedinec by ho mohl chtít zmlátit, a možná aj zaslouženě. Bránil by se Roižánek? No, asi ani moc ne, protože musel sekat latinu. Vskutku se tu s nikým fo křížku dávat nemohl.
„Žádnej problém, no jo,” zopakoval s pohledem upřeným na vlka. Netvářil se nikterak sebevědomě, ale jako chudák se taky tvářit nehodlal. Jó, poznal, že kamarádi nebudou, a taky poznal, že ho chce týpek konfrontovat. Zatim k tomu ale nedošlo, ale stačilo, že mu dejchal takřka do ksichtu. „Ty mně vyhrožuješ? To se nemusíš namáhat, hele. Mně už pravidla smečky byly sdělený, a kdybych se snad chtěl chovat proti jejich znění, tak bych sem nechodil, né? Já se nadřel dost, abych se sem dostal.” Zamračil se. Že by se nějak extra předřel, to asi né, ale chtěl, aby přítomnej věděl, že on taj není pro srandu králíkům. On dělá pro Anjel svoje maximum, a udělá ho i pro děcka! A rád to vytmaví i tomuhle chábrovi, jestli mu jde o to!

No vida, tak je to ten její bff! Nevypadal teda tak dobře, jak si asi Roihu představoval, ale to je snad jedině dobře! I když, vzhledem k okolnostem, se už dávno nebál nějaké konkurence. „No Anjel mně o tobě povídala!” Ale už si nepamatoval přesný znění jejích slov. „Správně, to jsem já - Roihu, v celé kráse.” Uchechtl se nejistě. Tenhle týpek už o tom vědět musel, když je to prostě dobrej kámoš jeho čaje. Neni slepej, né? „Takže se o mně zmínila, jo?” To byla teda dedukce jak sviňa! Pořád ale doufal, že by týpek nic vědět nemusel - fakt, že se ke smečce přidal proto, že zbouchnul místní čajinu, mu moc známostí asi nepřinese.
„Já jsem nikdá ve smečce nebyl, tak to nemám upe s čim porovnat. Zatim asi v chillu? Nemám tu zatím žádnej problém,” povídá mu. Vskutku ho zatim nikdo nezmlátil ani nekonfrontoval. To považoval za plus. A měl tu Ciela, toho chill týpečka, s kterym si může čas od času pokecat. Ten ho nesoudí, to bylo skvělý, a ojedinělý.

Copak dělal Roižánek? No, zrovna se vracel z né moc úspěšnýho lovu. Dvě myše, to je jak pro nějakou divou ketku! Kvóty ale splnil, né? Snaha byl , i když famíliu by tim asi nenakrmil, a tim by se měl spíš řídit. Jak ale bylo jaro v plnym proudu, zvěř byla snad ještě divočejší než dřív! To všecky ty hormony, který očividně mlátily s kde kým. On byl toho důkazem. Ale tam nešlo jen o nějakou jarní horečku, u něj to byl celoživotní problém.
Jak se vracel kolem týhle studánky přání, stmívalo se, a on už by si docela přál bejt zase zpátky u Anjel - doma. Domov je tam, kde je jeho srdíčko, no jo! Teď ale osud chtěl, aby asi hodil řeč s brotkem, kterej právě u vody nebo tak někde seděl. Tohohle jedince ještě neznal, takže neodmítne přiležitost se seznámit, i kdyby s nim měl prohodit dvě tři slova. „Dobrej dníček, nebo teda podvečer, přeju,” zdraví ho skrz myše a jde blíž. Pak si je stranou odloží, aby nemumlal jako dežo. „My se ještě neznáme, he? Jsem taj novej,” řka s tim, že se představí, ale při rychlym zhlédnutí tohohle metrákovýho jedince ho napadlo, jestli tohle není ten Anjelin bff? Popis by odpovídal. Jestlipak už s nim mluvila o jejich problémku? „Nejseš nejlepčí kámoš Anjelky?” Zeptal se ho teda rovnou.

V tomhle ročnim období bylo tohle místo hodně nudný, ale to Roihu nevěděl. On si myslel, že je to taj takhle nudný pořád – žádný jezero ani hory na dohled, prostě zas další npc louka. Možná kdyby znal tu histórii svojí čaje na tomhle místě, tak by mu to přišlo zajímavější, ale žel tomu tak neni. Naštěstí ho z nudy vytrhl nedalekej pach nějakýho brotka. A jelikož je tohle všechno kam oko dohlídne louka, tak ho aj brzo spatřil – nějakej černoch, týpek, co vypadal trochu jako šéf. Aj z dálky bylo zjevný, že je vysokej, ale docela chcípáček, takže to muselo bejt ňáký děcko. Achjo, Roižánek nesnášel, když jsou mladší jedinci větši jak von! Co když aj jeho děcka budou větší než on? je to dost pravděpdoobný, vzhledem k tomu, že jeho čaje od něj byla o dvacet čísel vyšší.
Roihu ale mínil využít příležitost k nějakýmu smečkovýmu utužování vztahů – docela by se mu hodili spíš kámoši než nekámoši –, takže se k týpkovi rozklusal. „Nazdárek bizárek, týpku," zdraví ho familiérně, jak jinak. Týpek měl takovej docela divokej pach, asi jako Roihu. To je tim, že je taj novej, tak možná i tenhle týpek taj je novej? „Seš taj novej? Já totiž jó, tak chci poznat všecky nový mátonohy."

Vskutku šéf byl taťka Šmoula – vševědoucí. Za to Roižánek a Anjel moc ne, obzvlášť teda v otázce rodičovství. „Tak to doufám. Pak se jich zeptám," maloval si to, ale nevěděl, jestli je nějak zastihne. Měl teďka docela hektickej život, ale to se asi dalo čekat. A bude nejspíš hůř, až budou děcka na světě. „No, asi nikdo není blbej. I já vim, jak vypadá těhotná vlčice," pronesl. Zas jako on nebyl blbej, měl selskej rozum a základní znalosti, ale do školy nikdy nechodil, a taková seksuální výchova by mu určo prospěla. I když na to už bylo nejspíš pozdě, hah. „Jó, myslíš toho, cos o něm prve říkala, jak je hezkej?" Musel se uchechtnout při týhle vzpomínce. „Zatim jsem nikoho, kdo by byl hezčí jak já, neviděl." Úšklebek mu při téhle větě na tvářičce nechyběl.
No však to právě říkal – nejhezčí kluk na světě on je! Jen škoda, že ty Anjeliny myšlenky neslyšel. Moc ho potěšilo, že se jí jméno líbilo. Blíznutí jí oplatil, a se zasněným pohledem upřeným na jezero se k ní pak přitulil. „Achjo, to je skvělý. Polárka. Jsem dojatej," přiznal a popotáhl fňuky, který se mu snad z hrdla chtěly vydrat! „Asi se ze mě pomalu stává ňákej bůmr." Vskutku. Tohle byly ale dokonalý jména pro jejich dokonalý děcka! Na hvězdu polárku on přeci čekal v ten jejich významný den, aby mu ukázala, že se vydává správnym směrem. Bylo úplně přirozený, že by se tak měla jmenovat jeho cérka! „Já tě tak hrozně miluju, Anjelko moje. A támhle na tom ostrově se pak vezmem, to už jsem taky vymyslel." Vymyslel to právě teď, když tak na ten ostrůvek uprostřed jezera čuměl. Už se na to všecko vlastně moc těšil, teď, když si to tak hezky maloval.

Někdo by rozhodně měl začít sepisovat návody pro teen rodiče. Esli uměl šéf psát, tak by rozhodně tohle měl do nějaký svý knížky zahrnout. Pokud vo tom teda něco věděl! „A znáš něco? Nebo já se radši zeptám nějakýho doktora, ať mě to aj ukáže. Bych ti nerad dal něco špatně, aby se ti ještě přitížilo!" Ovšem, on by jí ublížit nechtěl! Stačí, že měl na svědomí tohle, ale to neudělal schválně, to ho možná trochu omlouvalo, no né? Jejich naivita za to všecicko mohla. „Kolik brotků vo tom vlastně už ví?" Zajímalo ho, i když si myslel, že o tom věděj jen ti, co o tom vědí skoro už od začátku. Plus Cielo, no jo, ten týpeček! Třeba se ale Anjel svěřila někomu dalšímu?
Bylo fakticky těžký vymyslet něco dobrý, něco, co by znamenalo něco krásnýho a hlubokýho! „Já moc hluboký myšlénky nemám. Teda, teďka asi zrovna né," myslil si, a tak se zahleděl na jezero, kde se odrážely paprsky zapadajícího slunce. „My se spolu vždycky koukáme na západ, už od našeho prvního rande, viď že jó? Tulíme se k sobě, vedem hlubokou konverzaci, a sledujem, co západ na nebi vykouzlí za červánky. Možná právě tak by se naše děcko mělo jmenovat – Červánek, když bude mít srst aspoň trocha rudou jako ty." Myslil si. To znělo gud, ne? A mělo to aj hloubku, celej ten jeho proslov!

Roihu letmo pokrčil rameny. „Já je zas tak vážně neberu, takže je možný, že se mi fakt pomstěj. Snažim se ale v rámci možností dávat bacha," říká mu, ale nelze říct, že by to byla dvakrát velká pravda. On žije len raz, práve tu a práve teraz! Proto si musí života užívat na maximum, a na následky hledět jenom, když je to nutný. Však on se brzo naučí, co to je, premejšlet před tim než začne činit! „Heh, skoro jsem si ho vyrazil! Anjel, moje čaje, nebyla moc ráda, a pěkně mě za to sepsula! Ale pak mě zádíčka pofoukala, a bylo mně zas hej!"Jo, ale při zpětnym pohledu to tak docela nebylo pofoukání, z čeho mu bylo hej. „Pár dní mě pak ještě teda bolely, ale teď už jsem oukéj, zdravej jako rybička!" Do doby, než se rozseká zas.
Vskutku nelze tlachat do nekonečna, ačkoli by si to Roižánek přál mocinky. „Jó, to už mně bylo dost jasně vysvětlený ňákou čajinou od vás. Nemějte strachy, já jsem neškodnej – a nechystám se vám." A už vůbec né, až pak bude v Přízračnejch! „Jo, to vidim, že seš očividnej sportovec, tak tě možná zas někdy přistihnu při nějakym výběhu. A možná se aj přidám!" Ale nepřidá. On a dobrovolná sportovní aktivita? Pokud nepočítáme turistiku, tak neměl zájem! Neměl zájem o nějaký hodnocení jeho fyzičky, i když věřil, že tim jeho věčnym cestováním to nebude zas až tak bídný. „Tak teda nazdárek!"

Kdyby teda byl samicí, rozhodně by rodit nechtěl, to věděl. Proto se mu teď tohle všechno asi žilo snáz než nebohé Anjel. On ale věděl, že je to silná čaje, a všecko to zvládne! On bude muset bejt silnej mentálně, aby jí mohl podpořit a postarat se o ní. To se koneckonců snažil už teďka. Chtěl jí to všecko co nejvíc usnadnit. „No jo. Musim sehnat ještě víc vlků, který maj už s výchovou děcek zkušenosti, aby mně poradili. Co když nám přerostou přes hlavu?" Si totiž představoval, že má děcko, který řádí stejně jako on. On teda nebude žádnej rodič pedant, ale zas nechtěl, aby z něj děcka měli dobrej den! „A taky se musim zeptat doktorky na porod – abych věděl, co čekat! Co když tě to popadne někde v lesích, a nikdo zkušenej nebude poblíž?" Tož nikam nebude moct Anjel už chodit, jakmile bude v pokročilym stádiu těhotenství, to je jediný řešení, jak se tomu vyvarovat. Ono teda většina samic se asi zcela přirozeně dokáže o všecko sama postarat, to ale nemohl vědět! On žádný mateřský pudy nemá, a ani nebude mít.
„Já jsem už o tom přemejšlel," svěřil se. „Možná by se mohli jmenovat Roihu Junior a Anjel Junior, he?" Navrhnul, ale víceméně to myslel jako džouk. Bylo to mega awkward, ale zas na druhou stranu – oni maj krásný jména!! „Nebo spojení obou našich jmen, jako Anhu nebo Roijel. To aby každej věděl, že jsou prostě naši!" To už myslel naprosto seriozně. Byla jenom škoda, že ta jména znamenaly maximálně to, že jsou to potomci svejch rodičů. Možná by jejich jména měly mít spíš nějakej hlubší význam? Vždyť si to zasloužej!

Uchechtl se od srdíčka. „To by bylo asi fér, a mooožná bych si to aj zasloužil, ale jsem rád, že to nejde." Patřičně se zazubil. V tomhle story rozhodně zastoupil tu méně náročnou část, jo jo. Rozhodně jí to nezáviděl, a žádným samicím, ale nejspíš to bylo to, co je dělalo tak úctyhodný. Že zvládli na svět přivést novej život. Roihu byl názoru, že se ženy musej víc uctívat! „Rozhodně bych si dřív nemyslel, že bych ti v tom kdy dal za pravdu, ale jo, je to to nejvíc nejhezčí. A vlastně to nebylo ani tak těžký!" Vskutku upíchnout si děcka zvládne kdejakej idiot. Teď aby i ta výchova za to stála, he?
Sledoval jí, jak se láduje, a nikterak jí přitom nechtěl rušit. Jen kecama, ovšem. „Naši a ničí jiný!" Se nepodělej o ně, ovšem. „Já budu taky bulet, určitě, už se vidim! Ale ty se ničeho neboj, však tam budu s tebou." Usmál se, ale na jejím místě by taky byl slušně podělanej. „Přemejšlelas už nad jménama? Už bysme jim ňáký měli dát, ať to nejsou jenom děcka!" Teď už se v lůně Anjeliném hýbou, teď už to jsou skoro vlci! Potřebujou ňáký badass jména! Třeba jako Myška a Hvězdička.

No ovšem, jejich láska překoná celej vesmír.„Fakticky? Si neumim představit, jak se ve mně něco hejbe. Tak maximálně zaražený prdy, ale to těžko srovnávat," uchechtl se. No vskutku těžko porovnávat zažívací potíže s těhotenstvím, ale snažil se to aspoň trochu pochopit. „Je to ale zvláštní, úžasný - myslim jako to, že v tobě roste novej život!" To mu připadalo prostě neuvěřitelný, ale tenhle fakt ho vždycky maximálně obměkčil, ať už ta situace byla jakkoli nepříjemná nebo nevyžádaná.
„Neni zač! Posloužil jsem rád!" I kdyby to dělal nerad, udělal by to, protože musel. Ale pro Anjel to vždycky dělal z lásky, a pro děcka taky. Sice nikdy moc fakany nemusel, ale bezpochyb ty svoje bude milovat. Už teď je měl rád, a furt daydreamoval o tom, jak si s nima bude hrát a ukazovat jim s Anjel celičkej svět. A budou tak krásný, že jim je každej bude závidět! „Leda by ti něco zbylo, ale já to tak nepotřebuju. Však hezky papej." Ťápl jí po čumáčku a přisedl si, pokud ještě neseděl.
„Kdyby jo, tak bych dotyčnýmu hubu rozbil!" Pohrozil. Ale možná někdo brzičko rozbije hubu jemu? Doposud se tak však nestalo, takže už se toho Roihu ani neobával. „To já taky - se ani nenadějem, a už taj budou s náma pobíhat. Bude to boj, ale vlastně se docela těšim. Budou to moje a tvoje děcka, a to mě asi dojímá," uchechtl. Ach, jak on je měkej! Už teď je dojatej, a co potom, až se naroděj? Dá to vůbec??

Jaký to šok, že ho Anjel pořád milovala stejně, možná i víc, i potom, co za nezbednost jí provedl! Ale o tom už se mluvilo, a ač se Roihu cejtil sem tam za to pořád blbě, nemínil se na to moc soustředit. Musel se soustředit na to, aby byl dobrej otec a dobrej partner. Byly to dost dospělácký, ale tak už to holt je. Jak se k němu začala tak lísat, blíznul jí láskyplně na tvář. „Věřil, si piš. Zloběj tě snad dneska?" Ptal se jí a koukl na její břuch. Furt si jen dost těžce představoval, jaký to asi je, chovat v sobě malý vetřelce. „Jsem vám přinesl něco k snědku, ať jste silný!" Jen ať hezky prospívaj!
Fakticky nerad ale slyšel, že se Anjel cejtí teďka ošklivá, proto se lehce zamračil. „Ale ne, to neříkej - seš krásná! Největší a nejhezčí čajina v Norestu, to si můžeš bejt jistá. Nebo ti snad někdo něco říkal?" Ptal se, ačkoli věděl, že se moc s kolegama nestýká. I tak mohla klidně někoho potkat, kdo by si z ní dělal třeba dobrej den. Někomu takovýmu by šel Roižek rozbít nahned hubu.

Roižánek? Ten byl na cestě za svou ženou, ovšem. Byl ale předtim na lovu, a zabralo mu to značnou část dníčku, protože jak víme, dvakrát zručnej zrovna nebyl. Musel se ale snažit, protože to bezpochyb slíbil nejen šéfovi, ale i Anjel, a hlavně sobě samotnýmu. Kvůli těm děckám se snažit musel, aby nebyl jako jeho vlastní fotr. Sice byl tenhle způsob žití dost nekomfortní, ale nejspíš bude ještě hůř. A on věděl, že co si natropil si musí i vyžrat. Srdíčko by mu nikdá nedovolili se na Anjel vykváknout!
A tak tu byl, s králíkem v tlamě stanul před jezerem, aby pohledem našel svojí rezavou čaje. No jo, neměla mrtvý králíky ráda, ale jíst musela - kvůli děckám! A on si jí musí vykrmit. Anjel byla jen pár stop nedaleko, právě pila z jezera. Roihu se za ní hned ovšem vydal, nepokoušejíc se na ní z dálky řvát, protože mel stejně plnou tlamu. Byla to čajina pořádná, teď už fakticky. Teda, aj předtím to byla obryně, ale teďka?? U všech pekelníků, teď to byla hotová Venuše! Ale nebojte, Venuše je sexy, a tak aj Anjel byla. Ta představa, že mu povije děcka byla svým způsobem uspokojivá. Byla to šťastná představa, i když jí následovalo samozřejmě i hodně obav. A to nejen z tý války, no jo! „Anjelko," zamumlal, když k ní už konečně dorazil, a hnedle si králíka odložil. „Jak se má moje mamina?" Haha, konečně jí teda mohl právoplatně říkat mommy. Nesmál se však, vždyť on to myslel z lásky!

No vskutku to Cielo věděl od samotné Anjel, takže se Roihovi trochu ulevilo – nikdo další to třeba neví! Kromě doktora, ovšem, toho ale stejně ještě sám nepotkal. „No, jakoby jo, to si pořád myslim. Ale už je tyhle myšlenky asi pozdě, he?" Zoufale se uchechtnul. „Co ti budu povídat – vůbec nevim, jak to zvládnu! Ale budu muset, když jsem si to sám natropil!" Sepnul by packy k nebesům a pomodlil se, kdyby věřil v Boga, ale nevěřil. Děcka budou mít děcka! Byl asi dost naivní, když si myslel, že je zvládnou vychovat, ale nepatřilo právě to k tý dětský mysli? Naivita? Nejspíš ano.
„Dík, kámo. Oni se to stejně všici dřív nebo pozdějš dozvěděj," nepatrně se povzdechnul. Už teď bylo zjevný, že s Anjel není něco oukéj, když byla taková bunča, a co pak, až kolem ní budou pobíhat smráďata? O jen těžko utajej. Leda by utekli daleko do hor, no jo! To by pak nedali ale už vůbec. Tady jim třeba aj někdo helpne s výchovou. „Budeš nám reálně dělat chůvu, viď že jó?" Ale teda snad jim je Cielo nezkazí! Teda, ono jediný kazení hrozilo tak maximálně od tatíčka, ale pšt.
Pokývnul. „Snad jó. Jak ty seš taj dlouho? Nějaký drby, který bys mně řekl? Krom toho, že je moje čaje v jinym stavu teda," uchechtl. To byl jistě nejžhavější drb, ale třeba jen Roihu nevěděl o ničem žhavějším! Teprv se taj rozkoukával.

No veru krásná reakce, když se Roižánek málem podělal! Pff, to mu ještě oplatí! Vůbec si ovšem neuvědomoval, že tohle už samotný byla revánž za to, jak se sám k Cielovi choval prve, ale tak – ty nejlepší přátelství a lásky vznikaj z nenávisti, né? A navíc Roihu prostě škádlením vyjadřoval veškerý svý emoce! Teda k Anjel byl vždycky docela jinej, kromě asi prvního setkání, ale to je jinej stóry. Anjel je jeho životní láska! „To ti ještě voplatim!" Říká mu teda, ale kdo ví, jestli na to ještě bude mít chuť nebo čas. Čekaj ho upe jiný starosti, než rebélie a roštárny s kolegama, bohužél. Teda, myslil si to, ale jeho jen tak někdo nezkrotí, a to možná ani takový dospělácký povinnosti! I když je jasný, že trochu se krotit bude muset.
„Slabota? No, to kdybys věděl-," říká mu, ale zmlkne. To kdyby věděl, jakej je ten vopravdickej důvod, tak co by si myslel? No, ale jak se tak po deseti dalších sekundách ukázalo, Cielo už to nejspíš ví. A proto Roihu prve vykulil ajka, ale hnedka se v duchu napomenul, a začal se tvářit takřka seriozně. Aby bylo jasný, jak má tuhle situace hrozně pod kontrolou, že jo! Už od začátku to má celý pod palcem, jo jó. „Eheh, to se taj drby šířej fakt tak rychle?" Bylo na něm evidentní, že se za to pořád styděl. „No, už je to asi tak – budem mít s Anjel děcka. Ale radši to taj ještě moc nešiř! Ať si každej o mně hnedka nemyslí, že jsem ňákej proutník!" Ale jestli to ví od samotné Anjel, tak asi v pořádku. „A ovšem jsem se nepochlubil, protože jsem se to dozvěděl těsně před svym příchodem sem." On to nevěděl, chudák hloupá!! Nevěděl, že každá akce má i svou reakci! Na to stačí říct jen jediný – dobře mu tak.