Príspevky užívateľa

„No jó, už zmlkni prosimtebe! Nedá se to poslouchat, můj mozek to prostě už odmítá pobírat!" Error – to hlásal jeho měkoučkej mozeček. Změknul mu ale po týhle konverzaci, předtim byl ještě úplně normální a zdravej! Bude muset už fakticky odejít, nebo se po tomhle setkání bude muset regenerovat někde na psychárně. A jelikož těch taj moc neni, měl by to hodně blbý. „Jak ty ke mně, tak já k tobě – a naopak, takže vlastně si kvit jsme!" Už to ale řešit nechtěl, už chtěl, aby zmlkla, a nedávala mu furt podněty k tomu reagovat, protože on se pak neovládl a reagovat takhle debilně mohl až klidně do západu slunce a následně aj do úsvitu. A na to fakt čas neměl!
Proto fakt už odcházel, fakticky! „Já vim, že by sis to přála, ale bohužel!" I když je třeba uznat, že tý negativní vášně taj bylo až až! On byl ale šťastně zadanej, takže tahle typka má smůlu – a měla by jí i kdyby zadanej nebyl! A tak radši fakt šel, ale furt jí sledoval, jen po očku teda, kdyby fakt ještě něco na srdíčku měla. už si ale musel slíbit, že se fakt neotočí a nic jí už nepřiběhne říct. Už stačilo! je čas se začít chovat dospěle – jako velkej kluk, kterym i je! „Takže čus 3,14čus!" Sbohem a šáteček, čaje!!

„Vylížu!!" Počkat, co? Ach ano, už nemohl z týhle ultimátní blbky! „Ty vůbec nechápeš vtípky! Jestli tě můj humor urazil, tak je mi tě líto, ale v tomhle světě nemáš místo! Život tě semele a vyflusne rozžvejkanou jak kus nestravitelnýho fláku masa!" Jestli jeho úžasnej urážlivej humor nechápe, nepobírá, a nebo jí přímo bolí, tak má smůlu, ale v tomhle světě umře. On jí vlastně prokazuje službu, protože jí připravuje na to, co jí tady čeká! Až jí potká příště, rozhodně jí nebude takhle šetřit! Teda, doufal, že už jí nepotká, ale stát se může cokoli! „No dovol!! To ty seš tady ta zlá čubka! Já nikomu smrt nepřeju! To se nedělá!" Hovado!! „Začínáš bejt fatk agresivní, bejt tebou, tak bych to začal včas řešit, než ti tu hubu fakt někdo rozbije!" No a pro něj platí to samý!
No ale on už fakticky odcházel! „Sbohem a šáteček, správně! A nezapomeň se taj rozbulet!" Pomalu odcházel, ale tak, aby na ní furt viděl! To kdyby měla ještě náhodou nějaký poznámky, na který by musel reagovat! On si nenechá přát smrt! A nenechá si nadávat do čajiny!

Roižánek nad tím tlapkou mávl. „No já nejsem žádnej pošahanej diplomat, nebo snad ještě hůř - bůmr! Jsem mladej a nesmrtelnej, takže mám právo na to si užívat života!" A tím myslel zlobit a divočit a šikanovat! Ano, vskutku, protože života si asi nelze užívat jinak, he? Ale on brzo zjistí, že to jde. „Aspoň nejsem ze všeho podělanej a už vůbec se nechovám jak ňákej auťák! To se o tobě říct nedá, ty se zdáš bejt jenom přerostlý mimino," protočil ajka vsloup. Přerostlý mimino možná, no, ale že by byl Roihu teď zrovna dvakrát dospělej, to se fakt říct nedalo. Ale dojde na něj, však sa nebojme!
„Naštěstí nejsem, to máš fakt. Bejt tvůj rodič, tak přemejšlim, kde se stala chyba!" A to nejen co se vzhledu týče! Jednou nějaký děcka třeba mít bude, a zaručí se, aby věděli, co to je užívat si života! Budou to správný rošťáci a uličníci po tatínkovi, ovšem! A jestli to budou takovýhle chcípáčci, tak, tak... eh? Tak nevěděl. Teď ale neměl čas o tom přemejšlet, protože týpek po něm kopal víc a víc hlíny, až jeden kus trefil Roižánka do jeho andělský tvářičky! No tohle!! Upe zas začínal vidět rudě! Tak tohle tomu pacholkovi nedaruje!! Použije na něj čáry máry, tak! Začal se teda na něj beze slov soustředit, aby mohl vyslovit svoje přání. Bude z toho mít bolehlav, ale tohle za to stojí! „Co kdybys tý hlíny trocha ochutnal? Jen si dej, papej!" Říká mu již pod kouzlem. Chce, aby si hezky naplnil držku tím hnojem a pár toho spolykal. Yum yum!

Tak tady na tom místě před několika dny Roihu skládal tu svojí zkoušků k přijetí do komunity Přízračnejch. Ach, bylo to pouze několik dní, ale zdálo, jako by to bylo dávno pradávno! Dnes taj byl sám, a ač byly spíš vzácností dny,kdy nebyl s Anjel, nešlo to jinak. Chuděra přec nemohla jeho vinou cestovat den co den! Občas musel zkoumat území sám, a dnes ten den byl. Doufal, že by mohl potkat nějakýho kolegu, aby se seznámil se všema, co teď pro něj budou 'rodinou'. Ani nevěděl, že na tomhle místě se před mnoha měsíci jeho čajina narodila! Ale určo mu o tom dřív nebo pozdějš řekne.
Možná kromě poflakování a bezpředmětnýho zkoumání území by mohl i něco ulovit? No, když se naskytne možnost, tak toho využije, ale sám nic teda hledat teďka nebude. Jen nějakou živou duše, ano, tu hledat bude. Zatim tu naštěstí nebyl nikdo, kdo by měl íkvé tlející dýně, nebo někdo, nad kym by Roižánek musel valit oka. To trochu pomáhalo jeho schopnosti se začlenit. Kdyby to taj bylo plný magorů, asi by to bylo těžší. Naštěstí všichni byli jenom auťáci, to se ještě dalo. On je tu proto, aby všem dodal trochu potřebný zábavy! Na jeho vkus se taj každej tvářil moc vážně a seriozně. Snad svý nový kolegy pobaví svym životnim příběhem! Kterej teda stejně nemá v plánu každýmu vyprávět. By byl pak akorát za vola.

Ooo ano, i Rouhánek si brzičko všimnul, že podél hráze se někdo nachází. Nebo přímo na hrázi? (Já nevim, vlastně ani nevim, jak hráze vypadá.) Zkrátka mířil k cizinci, kterej teď ale byl jeho kolega. Bylo to divný to říkat, protože Roihu nikdy žádnýho kolegu neměl. nepatrně mu nad tim faktem srdíčko plesalo. Teďka byl součástí něčeho velkýho, a pořád tomu mohl jenom sotva uvěřit! A to se jeho máti myslela, že na to nemá! Teda, ono se ještě ukáže, jak dlouho taj vydrží, že jo, ale vzhledem ke svý situaci doufal, že se udrží snad už do smrti. Chtěl přece umřít společně s Anjel, až budou starý a seschlý, až je budou mrtví předci ve hvězdách vítat mezi sebe.
Teď ale dost o smrti! Teď byl čas se seznámit s někym, kdo snad ještě neslyšel, kdopak Roižánek je. Drby se můžou přeci jen šířit neskutečnou rychlostí! A on nechtěl, aby ho taj měl každej za 'týpka co zbouchnul naší nebohou Anjel', bruh! „Dobrej dníček," povídá mu se vší slušností! „Jsem taj novej, tak se potřebuju seznámit se všema brotkama ze smečky. Já jsem Roihu, a kdo seš ty?" Ptá se ho. Vykat hodlá jenom šéfovi, maximálně ještě doktorce, ale nějakejm kolegům fakt né. Copak je nějakej diplomat? Určitě ne!

No kdyby se tady zelenáč před Roižánkem rozbulel, akorát by si ho tak dobral! Ale copak nestačí, že už ho šikanoval dost? Není už čas přestat? Hranice – ty ale nastavené neměl, ale potřeboval by to jako sůl. Ještě, že mu je brzy Anjel nastolí! „Však já to s tebou myslim dobře! Můj fotr pro mlíko odešel, vykákl se na mě, tak ti jenom chci říct, že v tom nejseš sám!" Ale na rozdíl tady od Sola, Roihu by se určitě nerozbrečel nad představou, že fotr leží někde mrtvej. Možná by i oslavoval! jediný, co ho mrzelo bylo, že se na něj se ségrou vykašlal. A jeho máti? Ta teda taky stála za velká H. Takže jo, z Roiha mluvily tak leda komplexy, způsobený né zrovna šťastnym dětstvím. Ale tož kdo nemá žádný komplexíky, že jó? Ukažte prstem na jednoho jedinýho jedince! Vsadim se, že neukážete na nikoho!
Omyl! Roihu se choval podle toho, jak se mu to zrovna hodilo. Často jedince šikanoval, jo jo, ale často ze sebe dělal i vola jinym způsobem. A zřídkakdy byl taky hodnej. „Tož vyliž mi!" Říká to první, co ho vždycky napadne, když na něj někdo ukáže jazyčisko.Zádel mu může vylízat a odejít, klíďo píďo! „A ty mě nemáš právo vůbec hryzat! Seš ňáká veverka, nebo co?" No teda! On se od nějakýho hlodavce nenechá okusovat! Spapat ho může jen Anjel, a to z lásky! Ale to tušim až v čase budoucim. Tenhel týpek se rozhodl, že je spíš nějakym krtkem, a proto začal hrabat a házet nějakou nechutnou hlínu na nebohého Roižánka!! Ten odstoupil a konstantně se oklepával. „Debílku! Běž si norovat někam do hajzlu!"

A tak tady byl Roižánek taky na procházečce, a plnil sliby, který šéfovi dal – mapoval si území, novou domovinu. Ač teda asi ještě potrvá, než tomu fakt bude říkat 'domov', ale on to zas tak neprožíval. Byl si docela jistej, že si zvykne dřív než stihnete říct švec! Jistojistě trávil 24/7 svýho času s Anjel, ale ona s nim nemohla bejt pořád. Její stav jí to bezpochyb nedovoloval, a on kromě mapování tohohle území přece čas od času musel plnit i svoje nový smečkový povinnosti. Byl to vopruz, ale musí si hošánek zvykat. Až bude mít děcka, bude to ještě stokrát horší, tím si byl jistej! tak mladej a už tolik povinností! No jéje, karma ho dostihla!
Nelze nad tim ale fňukat, už si aj pomalu na tu myšlenku rodičovství začínal zvykat. Bude to určo i dobrá věc! Teď si ale krom území smečky chtěl mapovat i nový kolegy, proto doufal, že taj třeba na někoho narazí. Jó, stihnul si už všimnout, že se taj snad schyluje k nějakýmu mezismečkovýmu tolčoku, což mu připadalo jako slušnej paradox. Že von se nemohl přidat k Přízračnejm jindy, než v moment, kdy hrozí třetí světová? On do žádnejch zákopů nepůjde, má čajinu a děcka na cestě!! Logicky teda nemůže zdochnout v nějaký irelevantní přestřelce! Byl na to moc mladej!!

Protočil ajka vsloup, když na něj čaje vyplázla jazyk. Jak dětinské! „Vyliž mi, kámo, vyliž mi!!" To jediné správné může udělat!! „Ty se mně teďka snažíš moralizovat, nebo co? Mi teda vyjmenuj nadávky, ktery jsem na tebe použil! Jsem slušnej, v rámci možností, protože s tebou je to dost těžký!" Kdyby tohle nebyla cenzurovaná verze norestu, moc rád by jí poslal na různá místa, a popřál by jí i hodně zajímavých věcí! Bohužel, musel se v rámci možností krotit, a jaká škoda to byla! Nepochybně ale čajina o sobě věděla, že je to jenom ubožačka. Proto se taky zprvu tak rozčílila, když zmínil ten její kapesník!
„Doufám, že někde upadneš a rozbiješ si tu svou nevymáchanou hubu, aby i tvůj ksicht byl odrazem toho, co doopravdy seš!" Drzý a blbý jedinci by tak i měli vypadat! neměli by vypadat normálně nebo snad dobře!! „A teď mně zdovol, protože marnit svůj drahocennej čas zvládnu i jinde! Věř, že tohle bylo mejch nejvíc promarněnejch třicet minut v životě!!" Uhněte všichni, princezna odchází! Ne, královna!!

Jemnej vánek k němu přivál pach tak trochu známý i neznámý zároveň – není taj sám. Než se ale stihnul rozhlídnout a zmátořit, byl napadenej a svalenej na zem svym novym avšak známym kolegou!! Roižánek normálně vyjeknul jak malá holka, protože jo – se leknul až mu změknul!! „Kámo!" Zabědoval, když chudák na zem upadnul, né z vlastní vůle teda. Takhle na zádíčka padnul naposled v ruinách, ale tentokrát to aspoň nebolelo. „Jsem se málem strachy poďál! Tohle nedělej!" Říká mu, ale hlasem takovým, aby bylo jasný, že je mu to vlastně volný. Jó, leknul se, ale určo se z toho za vteřinku zas oklepe. A byl vlastně rád, že na něj skočil Cielo z čistého přátelství, nikoli nenávisti! By taj klidně někdo po něm mohl skočit a dát mu do držky, že jó? Tohle byla ještě ta lepší varianta!
Nevstával, ale aspoň si lehnul tak, aby na týpka viděl. „Už je to tak - tvoje ajka nelžou! Copak bych mohl tuhle nebohou smečku ochudit o muj andělskej fejs?" Ach, ovšem! Každej lituje, že ho nemůže mít doma zrovna on! Ale Přízračný jsou štastlivci. „Já jsem přišel za mojí skvělou čajinou. Ty taj seš vůbec jak dlouho? Už se s ní znáš?" Ptal se, nezmiňujíc na první dobrou svojí nepříjemnou situaci. K tomu se ještě dostane!

Jojó, Roihu určitě mínil splnit sliby, který šéfovi dal, a držet se teď v bezprostřední blízkosti území smečky, ale musel taj něco vyřídit. Nevěděl, jestli správně trefil čas, ale doufal v to. Ve všech těch událostech předejšlejch tejdnů by na to málem zapomněl! Zapomněl by, že si taj domluvil schůzku s týpkem jménem Gwynn. On to tehdá mínil považovat za rande, no, dneska už fakt né. Možná by bylo jednodušší, kdyby sem prostě nechodil, ale chtěl splatit dluh a mít čistej rejstřík. Proto taj taky měl s sebou mladýho králíka, kterýho ráno téhož dne ulovil. Docela se nadřel, ale musel, aby se necejtil provinile za to, že z týpka tehdá vyžebral takovou oběť!
Když zpětně vzpomínal na celý to setkání s šedivákem Gwynnem, vlastně tak docela nevěděl, co si o tom myslet. Flirtoval s nim seriozně, nebo ho jen škádlil? Ať je to tak či tak, bude to muset dneska uvést na pravou míru, a týpka ujistit, že o žádný rošambó nestojí. Možná ho za to Gwynn zmlátí, nebo tak něco, ale nic horšího se nejspíš stát nemůže. Roihu už pár tolčoků přežil, takže tohle nejspíš nebude o nic horší. Jestli uběhly jenom dva měsíce, tak se za tu dobu odehrál neuvěřitelnej kolotoč hnoje! Ale nejen to – valnou většinu času prožíval jenom hezký věci. Rozhodně si nemohl zas tak moc stěžovat! Navíc si ty svoje problémy způsobil jenom sám. Vlastně nebýt jeho, ani by taj teďka nemusel splácet žádnej dluh! On se ale vymluví na to, že je jenom malej zdivočelej chlapeček, to ho jistě zprošťuje všech obvinění. Ovšem pokud se taj vůbec s nějakym Gwynnem setká.

No, nezdálo se, že by byl šéf nějak ohromenej Roihovým pokusem o vzkříšení těch sněženek, ale prozatim si na jeho tváři nevšiml vůbec žádný emoce. Né, že by ho to znervózňovalo, ale rozhodně se cejtil bejt v nevýhodě. On byl čitelnej až dost, a takhle skrejvat veškerý pocity teda neuměl. Vlastně tuhle schopnost docela obdivoval, občas se to bezpochyb hodilo. Roihu byl ale velkej fanoušek emocí, protože věděl, že přesně ty z vás dělaj milující a žijící bytosti. Jsou sice mnohdy nevýhodou, ale jsou tim, pro co by měl každej žít. A projevovat je určo neni studem! Mnohdy navíc ani nemusíte mluvit, protože váš ksicht to prostě řekne za vás! A to se vyplatí! Ač sám Roihu si slovní komentář jen málokdy odpustil.
Zatajování informací – no vskutku! Ale s dobrym úmyslem. Řídil se jen vlastní intuicí, a ta teď nebyla zrovna moc schopná, protože byl jednoduše mladej a blbej. Měl takřka nulový zkušenosti se životem, a tak mnohdy sotva věděl, co je a není správný. Věděl teda, že přidat se ke smečce správný je, tím si byl jistej. „Jsou to věci pravdivý, fakt jo. Anjel mi pomohla asi to uvědomit," říká mu, stále se tak trocha vyhýbajíc pohledem. „Jsem jí vděčnej, že mě přivedla na správnou cestu." Kdyby jí nepotkal, bůh ví co by dělal! Ale kdyby ho nepotkala ona, možná by byla trochu šťastnější. Ovšem, že teď v tenhle moment se přidával hlavně kvůli těm děckám, ale chtěl se přidat už i předtím. Jen to původně plánoval tak k půlce jara. Už and tím ale přemejšlet nemusel, protože okolnosti ho tak nějak ujistily v tom, že jeho rozhodnutí o smečce je správný.
No a pak se teda šéf ptal snad už naposled, protože teď byl Roihu fakt přesvědčenej, že to vyklopí. Nešlo mu to teda moc přes jazyk – byl to moment, kdy mu sklaplo. Šéf to na něm musel bezpochyb poznat, protože jak už bylo řečeno, Roihu byl čitelnej až dost. „No jo, ten hlavní důvod mýho příchodu přece," řekl s nejistým úculkem na tváři. To ze zoufalosti, nic víc. Chvíli ještě mlčel, ale nechtěl, aby to snad vypadalo, že chce, aby na něj bylo naléháno – to on se jenom tak moc zdráhal a styděl to říct nahlas. Ještě někomu tak váženýmu, proboha! Co si o něm jen pomyslí? Jen to nejhorší! Vykroutit se z toho už však nešlo. „Anjel se mnou čeká děcka." No a tak to bylo venku! A až nyní se Roihu po šéfovi kouknul, aby zjistil, jestli už v jeho fejsu nějakou emoci najde. Jestli se na začátku setkání zdál bejt sebevědomej, teď nebyl ani trochu. A na jeho postoji to vidět rozhodně bylo. Trochu se mu ulevilo, když to teďka přiznal, ale obavy z reakce velitele byly teda větší. Proto nadále mlčel.

Tu byl, tu kráčel – jako člen Přízračnejch. Bylo to divný, bejt něčeho fakticky konečně součástí, ale už tomu tak fakticky bylo. Bude si na to zvykat, ale zvykne si rychle. Je mladej a tvárnej, on to zvládne! A i všechny ty ostatní věci, který se na něj hodlal v čase budoucim navalit. Ať už příjemný nebo ne, o tom koneckonců rozhodne on sám. Teď plnil, co slíbil – prozkoumával území smečky, a to sám. Jistě bylo šokující, když někde nebyl s Anjel, ale chudinku nemohl všude v jejím stavu tahat! Musela odpočívat! A on musel se musel kát a plnit sliby. Chtěl se seznámit s nějakym svym kolegou, než se začnou šířit všecky ty zvěsti a drby, a nikdo s ním už slovo ani prohodit nebude chtít! To mu akorát tak všici budou chtít tolčok uštědřit! A na to se teprve bude muset připravit. Teď potřeboval na chvílu vydechnout.
Proto si k tomu vybral tohle místečko, na kterym teda ještě nikdá nebyl. Bylo to údolí, z něhož jste vzhlíželi ke kopcům a horám. To se mu líbilo – rád šplhal po horách a skalách. Dneska ale nepůjde do skalnatejch hor, dneska zůstane jenom tady v údolí, a zmapuje si to taj. A možná aj někoho potká, když se mu poštěstí – a snad i to bude někdo, kdo k němu ještě žádných právoplatných předsudků neměl!

Roižánek z tý čaje už fakt nemohl. „Blá-blá-blá – to jediný slyšim, kdykoli otevřeš hubu!" Zavrčel na ňu. No fakt se možná negativně rozvášnil až příliš! „To ty ses hnedle naprdnutá, co já?! Já jsem měl s tebou trpělivosti dost, nežs mi začala nadávat do čajiny! To se nedělá!" A nedělá se toho spoustu dalšího! Třeba on by se mohl přestat chovat jako malé mimino, a v klidu a dospěle odejít. Ale to mu jeho křehké ego nedovolilo, očividně.
Byl ještě víc v koncích, když se ukázalo, že vlčina by snad na vlastní máti ráda zapomněla. Třeba je na tom stejně jak on, a taky by se jí nejradši zřekla! Třebas má s touhle blbkou společnýho víc než si myslí! To by bylo vskutku děsivý. „Bo tě nechám zapomenout na mě, to by bylo možná lepší," odfrkl si. Aby už při příštím setkání nemusel řešit podobný hovadiny, mohl by jí nechat prostě zapomenout. A až by jí příště viděl, věděl by, co od ní čekat, tak by vzal honem rychle nohy na ramena a uprchl by. O další setkání s ní už vopravdicky nestojí. „Hele, nech mě už bejt! Já odcházim! Chápu, že ti to může bejt líto, protože ti končí zábava, ale já na tebe už prostě nemám. Tvoje demence je nad moje síly!" Řekl jí, a už se fakt chystal!! Fakticky!!