Príspevky užívateľa

No jó, však koho zajímá nějak bog Hatátitla? Roiha zas né tolik, aby nadále pokračoval v konverzaci o něm. A jak se aj zdálo, ségra se mu s tim ani svěřit nechtěla. To bylo mírně šokující. „Ty že budeš respektovat nějaký pravidla?" Upe jako cože?? Ale on se asi nemá právo divit, sám bude brzo skákat jak nějakej šéf Přízračnejch píská! A bude ještě rád, když mu skákat podle jeho povelů dovolí! Jedinec míní, život mění, tak už to holt bejvá. „Ale já nemám co říkat." Dodal tedy, protože vskutku mohl říct leda velký H. Sestře fandí, aby to taj ovládla a všecky mátonohy si podmanila. Když nebude v životě úspešnej on, tak aspoň ať Hiisa je! Ale kdo ví, třeba si udělá v tý smečce nějaký dobrý jméno! Nějaký kromě 'ten týpek co zbouchnul naší nebohou Anjel'.
Well, doufal, že opravdivky věděla, o čem mluví, a co dělá. On to totiž nevěděl, a hle jak skončil! Karma ho dostihla za jeho nevinné dovádění a užívání si života! On chtěl bejt navždycky mlád, a teď má smůlu. Teď musí dospět, ať se děje co se děje.
„Trochu hodně, já vim," povzdechl si, ale už to rozdejchal snad natolik, aby mohl normálně mluvit. Včera se teda držel trochu líp, aspoň teda po tom, co těch pár slz opravdicky uronil. „Teď budu mít asi hodně zajímavej život. Už nemůžu bejt mladej a nesmrtelnej, teď musim bejt dospělej a smrtelnej," opětovně si povzdechl. Jo, nejhorší definitivně bylo se vzdát toho mládí! Sice se může utěšovat představou, jakej cool mladej fotřík bude, ale nevěděl, jestli ho ta představa uspokojí dostatečně.
Decentně se uchechtl. „Určo tam vořech nemám, ačkoli vim, že nejsem zrovna bystrej. A už vůbec vedle mojí čaje! Ona je tak chytrá, až mně je blbý, že vim velkej hnůj. Ale možná se tim doplňujem? Rozhodně miluju, že je ode mě tak odlišná. Ta její milující a jemná povaha je prostě tak strašně přitažlivá! Fakt jó!" Jako by vycejtil – a vlastně fakticky vycejtil – že se to ségře hnusí, a proto to musel ještě víc rozvést! „Miluje zvířata, a sama jako jedno vypadá – srnka. Je dokonce aj skoro stejně vysoká! Vypadám vedle ní jako myš. Vlastně mi aj říká 'myško', no není to krásný?" Hodil po Hiise úšklebek. Copak není snad i sestřin myšáček??
Přikývl. „No jó, smečka Přízračnejch. Říděj se podle hvězd a vůbec se o ně hrozně zajímaj. Jsou dost chytrý, co jsem tak vykoumal, tak snad se tam aj něco přiučim. A ten Huntley je prej taky od nich – vlastně je to bratr mojí Anjelky!" No musel tenhle důležitej faktor zmínit! Obzvlášť, když to vlastně bylo tak vtipný!

To se Roižánkovi ulevilo! Sestra není zmanipulovaná, přesně jak si myslel! A hlavně jak doufal. „To už jsem se lekl!" Povídá jí s pohledem na ní upřeným. „Jó, to jméno jsem už taky slyšel. To je ten Hati? Nebo ta Hati?" Ptal se na pronouns tohohle neexistujícího Boga. Sestra mu aspoň mohla zodpovědět nějaký otázky, na rozdíl od toho modrýho blbečka. „A tenhle pouho-pouhej přelud vám káže, abyste byli noční zvířata, jo? Jste taj uvězněný?" Tož zajímalo ho toho hodně! nemohl vědět, že má sestra zakázáno o tom mluvit! By mu to stejně bylo jedno, a jí snad taky, né? Když neposlouchá smyšlenou entitu, tak ať se nedělá! „To rád slyšim, ségra. Tak se na to musí! Udělej nám dobrý jméno!" Každej z nich se v celym Norestu nějakym způsobem proslaví! O kom ty drbou budou ale žhavější?
Roihu vopravdicky zuřil, ale jen do chvilky, než mu došlo, že si jsou týpci kvit. Sice né že by ho to uklidnilo – Hiisi byla JEHO sestra! A Huntley byl neuvěřitelnej krypl! „No doufám, že si s nim něco nezačneš! A dyž už, tak ho přitom snad právoplatně zotročíš!" Ať se aspoň kaje! I když ho docela děsila představa, že jeho životní šlamastyka by se měla stát i jeho sestře. Ach boha!
„Vskutku mě dokáže někdo milovat–," chtěl říct, ale pak už na to nebyl prostor, protože sestra se začala smát jeho nepříjemnému problémku. Zatvářil se patřičně dotčeně, ale pohled od sestry odvrátil, aby náhodou neviděla, jak strašně zápasí s tím, aby se mu očíčka nenaplnily slzičkama. Jó, včera ještě zvládl bejt silnej kluk, ale věděl, že to na něj někdy dolehne. To nebyla žádná sranda, a on si nemohl myslet, že se s tim během 24 hodin vyrovná! „Je stejně stará jako já," špitl a pak mínil bejt ticho do doby, než spolkne ten knedlík, kterej se mu v krčku vytvořil.
No, naštěstí se ségra přestala po chvíli smát, a on jí to vlastně ani neměl za zlý – si za to mohl koneckonců sám. „To jsem asi trocha přepískl," uznal. Vskutku to možná s Anjel přepískli, ale hej! Jejich duše jsou čistý, oni to mysleli dobře. Když mu pak ségra nabídla místo k sedu vedle ní, povzdechl si a nabídku přijal. Šel si sednout a povědět jí to stóry. „Moje čajina se jmenuje Anjel – a je to fakt anděl! Na mě nikdo nebyl hodnější, ti říkám! S ní jsem uplně jinej, tak hrozně měkkej, ach jo. Nebo to jsem byl vždycky?" Hm? Nejspíš byl, ale teď už si ani na drsnýho kluka moc nedokázal hrát. Jo, šikanu nějakejch debílků furt neodmítnul, ale teď měl upe jiný starosti. Oof. „Je z Přízračnejch, kam se za ní teď budu stěhovat. Připadá mně to jako to nejlepší, co můžu udělat. Nechci bejt navždycky bezďák, a ona mně aspoň pomohla rozhodnout se, kam budu směřovat. A hlavně nechci bejt jako náš otec, kterej se o nás nestaral." Jak dojemné. byla to ale ta správná věc, ovšem.

Ach ta Hiisa! Roihu nad tím protočil oči a uchechtl se, dokud mu bylo ještě sem tam do smíchu. Brzo se smát přestane, definitivně. „Tak to jsem jako rád, ale nejseš jeden z těch pánbíčkářů, viď že? nebo taky věříš v nějakýho smyšlenýho Boga? To mi snad ani neříkej!" Bog Hatatitla, nebo jak se jmenoval! Jeho milovaná sestřička, stále při smyslech, by se určitě nedala na víru v něco takovýho! Ale uvidíme, jak se ona bude tvářit na jeho novinky. „Huntley?!" Zděsil se, když to jméno slyšel. Jak jako, že na ní může ajka nechat? To neslyšel teda vůbec rád! Naopak!! Úplně začínal vidět rudě! „Já už sem ho taj potkal! Tenhle debílek snad do tebe nedělá, he? Protože přísahám, že jinak ho vlastnoručně vykleštim!!" Dost silný slova od někoho, kdo Huntleymu právě vohnul ségru, ale dobře – boys will be boys. A však se ještě třeba někdy naskytne příležitost si to vyříkat!
Teď už byl čas přijít s těma úžasnýma novinečkama. Hiisa bude tetičkou! „Ta dobrá zpráva je, že jsem si konečně našel holku! A je úplně úžasná, duše moje spřízněná!" Povídá jí, bohužel se o tom nemohl více rozkecat, protože kromě lásky cejtil taky obavy z časů budoucích. „A ta né-tak-dobrá zpráva je, že jsem jí zbouchnul." Ze vší tý zoufalosti se nad tím nešťastně zasmál. Ach, jaká šlamastyka! „Takže budeš tetou, gratuluju!" Ale zcela upřímně mu bylo tak akorát do breku. On si vůbec nemyslel, že mít holku znamená i něco takovýho! Von vlastně vůbec nad něčim takovym nepřemejšlel! A teď si musel to rozlitý mlejko utřít, né nad nim fňukat! Ale bylo to těžký. Však se to dozvěděl teprv včera!

Chvíli se taj rozhodl ještě sečkat, ale nechodil o moc dál, aby ho zas nějakej fakáč nechtěl vyzvat na souboj v subway surfers. Neměl náladu na žádnej slovní tolčok, ani výlevy nevyřáděnýho děcka s držkou plnou kopy hnoje. Chtěl ségru, protože byl úplně v hajzlu! Teda, trochu to rozchodil – přece jen od Přízračnejch je to sem docela štreka, ale aspoň se neutápěl v nějakejch nevhodnejch myšlenkách tam na tom svym zatuchlym pelechu v horách. Už se na něj nevrátí, to teďka stopro věděl. Už se nevrátí možná ani sem, tyjo. Ale ne, to by si nemohl odpustit – navštěvovat ségru, to se musí. Už teď mu fakt chyběla.
A při těchto myšlenkách, ach, zaslechl její hlas! Fakt to teďka uvítal, uvítal by ty její debilní kecy! A tu byla, v celé své ošklivosti, zde kráčela! Seskakovala z těch plechovejch kárek až za ním. určo se na něj taky těšila! Však on je tak neodolatelnej, on chybí naprosto každýmu! „Hiiso! Tys mě normálně aj začla chybět!" Pověděl jí a zašvihal ocasem. Nedokázal v sobě tu radost potlačit, už si nedokázal hrát na drsnýho kluka. „To mě spíš řekni ty, co v tomhle pušinci pohledáváš? Už si podmaňuješ ty svý otroky? Já tě hledám už jakou dobu!" Řka. Naštěstí ségra vypadala pořád stejně, nijak zkaženě, ani zotročeně. To byl rád.
„No, jak se to vezme?" Uchechtl se dost nejistě. haha, srandičky to byly, dokud nepřišly následky. Škoda, že se dřív nenaučil, že dospělácký věci přicházej i s dospěláckýma následkama. Ach! „Mám těch zpráv víc, ale dvě dost důležitý. Jedna je dobrá, druhá už tolik ne." Né, že by to bylo úplně blbý, ale vlastně bylo. On bude otcem!! Jako ten zatracenej Bohuš Matuš zpívá jednu z těch svejch imbecilních písniček, i on si to brzo bude pobrukovat! Na druhou stranu pokud to budou pěkný děcka, bude se moct pochválit za to, co stvořil, né? Né každej to dokáže! Omyl.

To Roihu si moc dobře uvědomoval, že tohle pro něj bude velká změna, že jo. Měl dost času o tom přemejšlet, ale žádná myšlenka ho nedonutila k tomu, aby couvnul. „Jo, to je mně jasný. Určitě přijdou i chvíle, kdy budu muset dělat něco, co nechci. Ale já to zvládnu, jsem na to připravenej," říká mu ještě. Jó, třeba teď v tuhle chvíli nechce bejt otcem, a bude muset! A tim, že přijme i to, co se mu nelíbí, se stane trochu dospělejším, né? Aspoň v to teda doufal. „Ty kytky, no jó," dovtípil se. No jo, byl tak zamyšlenej, že ho vůbec nenapadlo, proč tady šéf kope tu ďuznu. On stejně o zahradničení nic nevěděl, takže by se možná nedovtípil ani kdyby dával pozor na to, co dělá. Dával pozor na jeho slova, to hlavně! Nevěděl, jestli to sám zvládne, ale jako, hlínu naházet na trs plevele snad zvládne i mimino, né? Vzal je tedy, a vložil do ďoury. Byly už docela sešlý přešlý, ale nevadí, Roihu se je pokusit trochu vzkřísit násilnější úpravou, ale vskutku to nepomohlo. Tak je teda aspoň zasypal. „Takhle?" Ptal se pak s pohledem upřeným k šéfovi.
Výborně, tak se zdálo, že je ofiko přijat! To možná mohl radši držet tlamu a nic neříkat o svých kostlivcích ve skříni, he? Furt ho ale hlodalo trocha svědomí, že to týpek stejně zjistí, že zjistí, jak už dávno před přijímáním s Anjel chodil, a všecko zatajil. Však je to starej dobrej boomer, ten už něco zažil, a určitě neni ani blbej. Lži by nejspíš prohlídl jak kdyby měl rentgenový brejle! Navíc už couvnout nemohl. „Tož povídá se mně o tom těžce, to říkám rovnou, ale zkusim to," uchechtl se nejistě, opět nenavazující oční kontakt se S'arikem. Nu, kéž by měl jenom blechy! To si byl ale jistej, že neměl. „Moje důvody k přidání se do smečky jsou pravdivý – to co jsem řek'. Lhát moc neumim. Ale ten hlavní důvod jsem vám nesdělil. Ale z dobrýho důvodu! Netýka se to totiž jenom mě, a tak nevim, jestli je správný to říct? Já toho zas tak moc ještě nevim." No, co se morálky týče, tak to fakt nevěděl. Anjel ale žádnej slib nedal, takže b nic porušovat neměl? „Jednu věc vám ale asik říct můžu, protože byste to stejně zjistil. My s Anjel určitě nejsme jenom kamarádi, my jsme duše spřízněný, my se máme rádi. Anjel je moje holka. A nechtěl jsem vám to prve říkat, abyste si nemyslel, že mě sem přivedl jenom dolní mozek." Tenhle mozek už dovládl. Definitivně. Roihu měl pocit, že když už řekl tohle, bude muset říct i zbytek, protože teď vůbec to bude vypadat přesně tak, jak řekl! Prozatím ale zmlkl.

Roihu šéfa sledoval, aby bylo jasný, že ho vnímá. „Asi né nic hlubokýho. Jen si myslim, že tohle pro mě bude dobrej novej začátek. Tady si dám život trochu do latě! Kdybych si to nemyslel, tak bych se asi takovou dálku kvůli šutru neplahočil," uchechtl se. Ovšem, že se pro ten šutr plahočil hlavně kvůli Anjel a těm děckám, ale to nemohl přece přiznat! Co by na to týpek asi řekl? By se zhrozil, co za pacholka znesvětilo jejich nebohou mladou krev! Ještě by ho mohl na místě vyrazit! A to by bylo blbý, když je členem tak minutu dvě. To tajemství mu hezky řeknou společně, a jistojistě to bude i brzičko, protože to stejně každou chvílí tajemstvím už nebude. Upsy daisy! „No jó, to si to taj budu muset hezky prošmejdit, abych měl přehled co kde je, a mohl tady tomu říkat doma. Já jsem ještě žádný doma nikdy neměl, takže mě to vlastně trochu dojímá. Že jsem to dokázal," opětovně se uchechtl, ale tentokráte s trochou dávky sentimentalismu. Jo, tenhle fakt ho fakt chytnul za srdíčko. Ačkoli teda věřil, že jeho domov je tam, kde je jeho srdce, což bylo hodně moc cringe, ale úplně ho to vystihovalo. Teď už nebude vyvrhel, lůza, teď už bude součástí něčeho, co má smysl! Teda nejspíš do doby, než vypluje na povrch ten jeho menší přešlap, pak možná bude zas vyvrhel. Ale třeba to jenom viděl moc černě!
No, když ale šéf zmínil tu důvěru, jako by si najednou těma myšlenkama, který měl tak před vteřinou, nebyl vůbec jistej. A tak se podle toho patřičně zatvářil. On mu přec původně o tom tajemství říct chtěl, to Anjel ne. Myslel si, že by třeba jeho situaci o to víc pochopil, a třeba se nad nim slitoval! Vůbec nevěděl, co je správný teda, z toho se mu mohla tak leda hlava rozskočit! „No, když o tý důvěře tak mluvíte, heh, možná jsem vám něco důležitýho neřekl." Při těhle slovech nepatrně uhnul pohledem. Už se netvářil tak sebevědomě, jako předtim. Chce to ale fakticky říct? Jenže týpek na to stejně příjde! A když se teď zapřísáhne, že žádný tajemství nemá, bude kecat! A tim si důvěru nezíská! A on chce bejt nejvíc důvěryhodnej, protože jde přec o jeho děcka!!

Roihu veru mlel pátý přes devátý, protože sám měl v hlavě kopu hnoje. Už mu fakticky docházely veškerý síly a důvtip, kterym by mohl čajinu setřít! Ale to se nesmí stát – ona ho nesmí dostat! Ještě žádná vlčina ho nikdy nepřemohla, protože se s žádnou reálně nepral! On holky nebije, no fakt!
Viděl úplně rudě, když nadávala do jeho nebohé Anjel! Však chudina ani neni přítomná, tohle je pomluva! „Naopak! Je to svátost sama, nejinteligentnější bytost, kterou sem poznal! A ty bys mi jí měla závidět!" No, vskutku! Když už teda nezáviděla jeho, měla by závidět ji jemu! „Tebe očividně nikdo nemiluje, a tímhle si fakt nemusíš ty komplexy léčit! Sejří tě život, ale to neni můj problém! ty mi ten můj sluníčkovej život nekaž! Stačí, žes mi zkazila náladu!!" Štěkal po ní, když jí držel u země. Jo, fakt se chovali totálně iracionálně, jako dva fakáčové pětiletý. Jak dokáže Roihu dospět, toť opravdová otázka! A to teď ještě nevěděl, co ho všecko čeká! „Vodvolej to, nebo tě nechám zapomenout na vlastní máti!" Pohrozil jí naposled. A pak? Pak jí flusne do ksichtu a prokleje jí! Použije magiu a nechá jí zapomenout na její starou dobrou matičku.
„Jako vzhledem k tomu, že furt meleš jedno a to samý, tak jo! Už mi docházej argumenty, protože s tebou je to jak mluvit s totálním idiotem! Až přestaneš vytahovat ten smrad, tak se možná pobavíme!" Řekl jí, a mínil jí už fakticky flusnout do ksichtu, ale to by ho nesměla čaje odkopnout! On to možná čekal, ale jeho tělo na to nebylo ready, a tak s hrknutím odskočil. Musel protáčet oči nad sám sebou, panebože!! Od tý doby, co je zaláskovanej, je tak hrozně měkkej!! A mělo bejt hůř.

Roihu ani nevěděl, jak dlouho na místě čekal, než se šéf Přízračnejch objevil. Měl ale čas se pořádně vydejchat a trochu si odpočinout. Jistojistě ho bude čekat zas další výslech, tak musí bejt fit! „Dobrej den," povídá, když k němu tmavý vlk přišel. Dneska nebyl nahej jako minule, dneska měl na sobě nějaký obléčo. Roihu nevěděl, co to je, ale vypadalo to nebezpečně. A hezky se to lesklo! „No, dařilo se mně dobře, jak vidíte, úkol jsem splnil." Poukázal tlapkou k předmětům, který přinesl. Týpek od něj chce reportáž? Nu, Roižánek mu jí rád udělá! „Nebylo to tak těžký, jak jsem si původně myslel, ale zas to nebylo to tak snadný, abych se vrátil dřív. Viděl jsem poprvý moře, což se mně dost líbilo. Vodu rád nemám, ale do tý nicoty bych se mohl koukat slušnou dávku minut. Na pláži jsem z mělčiny vybral tenhle kámen," packou ukázal na oblázek, jako by to snad jasný nebylo.
„Pak jsem viděl i území smečky nihilský, kde jsem našel tu sněženku. Nebyl jsem si úpe stoprocentně jistej, jestli je to ona, tak jsem se zeptal nějakýho kolemjdoucího," vzpomínal na opětovné setkání se Solem, tím přerostlým děckem. „Potom už jsem chtěl z toho území zmizet, ale ještě jsem se stavil u nějakýho lidskýho výtvoru, kterej na jedný pláži byl. Opět nevim, co to bylo, ale bylo to děsně zajímavý. Tam jsem si vzal tenhle suvenýr," klidně mu ukázal tu mušli, kterou tam čórnul. Tu si ale nechá u sebe, ta není pro šéfa! „Pak už jsem vopravdicky šel zpátky sem, ale nešel jsem ovšem v kuse. Měl jsem za tu dobu dost času o všem přemejšlet. Jsem fakticky zvědavej jaká část mýho životního příběhu se taj bude odehrávat," říká mu. Co víc chce ještě slyšet? Jen ať se ptá, Roižánek zodpoví!

Roižánek se zamyslel. „No, problém s tim nemám, ale nikdy jsem nad tim nějak do hloubky nepřemejšlel," řka. Až teď o tom přemejšlí, no jó! Nad takovýma věcma on neměl jinak důvod moc uvažovat. „Ještě se mi žádnej úraz velkej nestal. Ale nedávno jsem spadl ze zídky a slušně si záda natloukl, když jsem balil svojí čajinu a kochal se při tom výhledem," vzpomněl si a uchechtl se. Naštěstí z tohohle menšího úrazu se velmi rychle vyléčil. To láska ho vyléčila!
Mávl nad tím packou, jak jinak. „Mezismečkový přátelství mně nevadí. Nevim, jak to pak bude nebo nebude vadit šéfům, ale to se uvidí. Ale chápu, něco takovýho chce asi čas, né jenom říct 'hej budem bff'!" Ale přesně takhle Roihu fungoval. Klidně by mu stačilo si to s někym jenom oznámit, a pak se podle toho chovat. Koneckonců na to sbalil i Anjelku, hah. Radši si to říct narovinu hned, no né? Každopádně už asi celá tahle konverzace byla úspěch, tak by měl bejt rád i za to.
„Díky! Já věřim, že nás nic nerozdělí, ani síla Boží! Na Boga já totiž nevěřim, ale to už jsem říkal," povídá mu. No, žádnej kondiční běh on opravdu navrhovat nebude! Nemá na lekci tělocviku ani nejmenší chuť. „Jestli tě už nic nezajímá, tak se asi rozloučíme, né? Aby to nezačalo bejt trapný! Ale díky ti, rád jsem tě poznal – a to často neřikám!" No, vskutku. Tenhle vlk by v jeho životě mohl dělat nějakou father figure, která mu tam tak moc chyběla. Otázka 'nechceš mi dělat otce?' je však ještě horší než ' budem kámoši?', takže to si nechá až do dalšího setkání, hah. Jestli teda vůbec nějaký nastane, tot otázka. Bůhví, co za povinnosti on pak ve smečce bude mít, a jestli vůbec bude moct s tímhle jedincem mluvit. I když – zakázal mu někdy někdo něco?

„To fakt neumíš vymyslet nic lepšího? Kdybys nudle neměla, tak asi nenosíš ten frkáč za uchem, né? Jak se chceš asi vůči tomu obhájit?" Hm? Jemu ale bylo šumák, jestli si chce nějakej kapesník obhájit nebo né, pro něj to nebylo v životě vůbec důležitý! Tahle konverzaci byla celá úplně, a on by taj měl přestat marnit čas! nebyl ale schopnej ustoupit, a už vůbec né potom, co začala tahle týpka nadávat do jeho čajiny!!
Ani ho nezajímaly další kecy, protože nikdo nebude přece říkat, že je Anjelka blbá! „Cože? Co si dovoluješ o mý holce říkat, že je blbá??!" A na tahle slova po ní prostě skočil, aby z ní tyhle kecy vymlátil! Mínil jí porazit na zem, kde s ní zatřese jak s malym harantem, nebo hadrovou panenkou. Teda, malý mimino by v tomhle případě zdochlo na shaken baby syndrom, ale naštěstí to u vlků asi nehrozilo. „To vodvoláš!!" Řve po ní, sám jak malý děcko, a nejspíš s ní i úspešně třese. Mlátit jí nebude, jen z ní vyklepe odvolání! „Vodvolej to!!"

„Není? To je dobře," odvětil mu Roižánek. Né, fakt neznal celou historii rodiny tohohle Shreka, a ani znát nechtěl, ale tak – jestli fotřík odešel pro mlíko, klidně mrtvej bejt mohl. „Ale jestli odešel pro bráchu, klidně aj může bejt. To ti nějak nechci kazit ideu, ovšem! Ale nikdá nevíš. Podle mě jenom utekl, protože starat se o fakany není vůbec ezy záležitost," myslil si. No, však brzy to zjistí! V tenhle moment to teda netušil, v tenhle moment netušil hodně věcí. Protože tahle konverzace je mírně out-dated, hah, jak jinak.
Roižánek se nad tím jeho entusiasmem jen ušklíbl. Z tohohle týpka si dělat srandu není vůbec sranda, protože on i ty vtípky bere jako nějakou lichotku! Bylo to slušně bizarní, to se musí nechat. „Tak to je od tebe fakt šlechetný, hele." Jen si odfrkl, netušíc, že i on fakticky jeho pomoci v čase budoucím využije! „Tobě je jako kolik? Chováš se jak malý mimino, co před tejdnem začalo poprvý běhat." Protočil ajkama vsloup. Fakt ho to vytáčelo! „Psycho znamená, že seš prostě máčo! Bez přikrášlování." odpověděl mu na tu stupidní otázku. Dokonce aj neznalej Roižánek věděl, co tohle slovo jako znamená!
A proto si tu snožku zasloužil. Hned, jak k zemi padl, se mu Roihu škodolibě zasmál. „Vtípek." Osvětlil svý chování, ale pak se dosmál, protože mu týpek skousnul nohu! Zaječel a flákl týpka přes uši. „Ty zmetku jeden!!" Chudáček Roižánek, takhle ho napadat!!

Naštěstí noční můry mu tenhle týpek uvádět nebude, zas takovej Freddy Krueger to neni. Roihu na něj bude myslet nejspíš jenom v dobrym, což je vzhledem k počátku tohohle setkání možná k podivu. „Aha, aha, a cos vykoumal u mě? Já možná nejsem čahoun jak ty, ale myslim, že vypadám slušně. Hodně chodim, a zdolám kdejakou horu!" Jo, třeba Anjel. Tu taky zdolal! Rozhodně to nebyl kavárenskej povaleč! Možná byl mentálně pohodlnej, ale fyzicky musel bejt pořád někde na nožičkách. By chvíli v klidu nevydržel!
Tady se normálně rojí nějaký mezismečkový přátelství! Teda, Roižánek smečkovej nebyl, ale snad brzičko bude. Veru feier Roihovo myšlenky fakt číst nechce – to ostatně nejspíš nikdo. „Dík! Tim, že mluvim fakt pořád, tak se občas zadaří zandat nějakou perlu." Nebo skoro pořád, ale někdy to byla perla blbá, jindy dobrá. Tahle byla dobrá, a uznání od Feiera ho teda pohladilo upřímně po dušičce. „No jasně! protože když se chce, tak to jde! Jak jsem říkal," uchechtl se. Ještě ale aby chtěli i ostatní! To se každopádně dá ovlivnit vlastním chováním, který když se chce, tak jde změnit. jenom k něčemu takovýmu bude muset ještě nejspíš dorůst. „My dva si myslim, že si rozumíme, a můžem bejt určitě kámoši!" No ne?
Roihu si myslel, že už ho týpek pošle do zadele, ale nestalo se tak! A tak byl v mírném šoku. „Mojí čajinu? V lese! V lese někde za městem, tam jsem jí potkal poprvý. A pak jsme se scházeli v kotlině. Víš, kde to je? Je tam hrozně krásně," zasnil se. Bylo to místečko plný krásnejch vzpomínek, to bezpochyb. „S ní jsem fakt šťastnej, proto chci jít aj za ní do smečky. Ale chci tam i abych měl nějakej směr v životě." Ačkoli ta Anjel v tom hrála největší roli. Je možný, že nebejt jí, tak by si tu smečku nevybral. Možná by si nevybral žádnou, a nadále by marnil svůj čas a potenciál.

Feier měl prostě ikonickej výraz, kterej se Roihovi asi vypálí na sítnici, a tak ho bude každou noc vídat před spaním! Nebude to úplně ten nejlichotivější obrázek, ale bude rozhodně vtipnej. „A ty co na mě furt zkoumáš?" Musel se teda zeptat, nereagujíc na předešlý téma o zapínání mozku. On to byl vlastně učitel tělocviku, že jó? Ale to ovšem Roihu nevěděl! A ani nevěděl, co to tělocvik je, ale jakmile by se tu definici dozvěděl, zjistil by, že to úplně nesnáší. Ve škole by to asi nebyl zrovna dvakrát oblíbenej předmět, pokavaď by se nehrála vybika, a on nemohl někomu míčem vyrazit přední zuby.
„Tak to jsem rád, kámo!" Říká mu, ale vlastně je mu to jedno. Víceméně. Smrt tohohle jedince by byla zbytečná, ale Roiha by nijak osobně nezasáhla. Přinejmenšim si to myslel, ale co když opak byl pravdou? Co když jenom smrt by ho donutila se nad touhle tématikou trochu víc zamyslet? Nu, doufejme, že ve svym věku se s tim úplně setkat nebude muset. Hah. „Hele, souhlasim - kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod!" Velmi trefné, ale platí to i pro něj. na to jeho pasivní uznání se ušklíbl. když přežil doteď, tak přežije snad už všecko!
Mávl na dtim packou, zas a znova. „Já vim, seš bůmr. To není nic extra k chlubení, ale neberu ti to," říká mu. Nadále se v tom nemíní rejpat, protože očividně z něj víc nedostane. „Kámoše si snad najdu, až budu ve smečce. Zatim jsem je nikdá nepotřeboval, ale vždycky jsem ňáký chtěl." No jo, tak se holt musí snažit sekat latinu! I když teda věřil, že kdo bude chtít, tak se s nim kámošit bude. A kdo chtít nebude, ten stejně stojí za starou bačkoru, a proč by se v prvý řadě chtěl s nim kámošit Roižánek? On přece neskočí na špek každýmu jenom proto, že je trocha zoufalej!
Tohodle vlka by klidně za kámoše povážil, vypadal tak věrohodně! „Zajímá tě ještě nějakej stóry z mýho života? Podle tvýho výrazu bych soudil, že hodně," uchechtl se. Ano, ty emoce a pobavení ve Feierově tvářili byly upe jak z encyklopedie! On je tady připravenej mu klidně ještě něco povědět, esli bude panáček chtít!

Hotovo. Roihu měl hotovo, a proto si mohl dovolit vlízt až do centra Přízračnejch, aby splnil úplně tu nejposlednější část konkurzu – odevzdat předměty doličné, a vyslechnout si verdikt. U moře byl včera, všecko to stihl během tří dní, což si myslel, že je slušnej výkon. Šlo by to i rychlejš? On se snažil fakt na maximum, nezdržoval se, takže si myslel, že rychlejš to už nepujde. Ale kdo ví? To už nebylo důležitý, protože jak je známo, žádnej časovej limit na tohle nedostal, jenom úkoly, který splnil. Posadil se někam na mýtinku, a odložil si ty krámy. Kámen a trs sněženek si dal před sebe. Ten spešl kámen – mušli –, si nechal u sebe. „Tak jsem teda tady," řekl nejspíš sám pro sebe, ale řekl to se značnou úlevou. Fakt ho potěšilo, že už to měl všecicko za sebou – vzpomínal na to, jak se toho bál, bál se, že to na něj bude moc těžký, a zklame se v sobě. Ale nezklamal – snad. Důležitý bylo, aby byl teď i šéfův verdikt pro něj pozitivní zprávou. Teprve pak si bude moct úplně oddechnout.
Za ty tři dně měl dost času o všem přemejšlet, všecko si v hlavě přebrat, a trochu rozchodit události dní předcházejících. S odstupem času se na víc věcí mohl koukat jinak, ale vesměs se toho moc nezměnilo. Kdyby se rozhodl, že budoucnost, která se mu rýsuje, pro něj neni, nemusel se třeba od toho moře vůbec vracet. I když byl život na svobodě strašně super, neomezující, věděl, že tak nechce žít navěky. Nechce marnit času a sil někde, kde to nikdo neocení. Nechce bejt furt sám! A teď snad už nebude muset. Ovšem kdyby ho šéf nepřijal, byl by teď jeho život dost těžkej. Nemohlo se to stát! Nemohl ho nepřijmout, protože si to nepřipouštěl! Co by dělal, kdyby něco takovýho fakt řekl? "Sorry, nepřijímám tě!" Vyklopil by pak veškerou pravdu? Přemlouval by ho? No, nejspíš, protože by nic jinýho ztratit už nemohl. Jelikož ale ta tajemství nejsou jenom jeho, měl dojem, že mu nepřísluší o tom mluvit. Proto tohle muselo dopadnout dobře, a né jinak!

Než definitivně zmizel z tohohle území, tak se stavil právě tady. Miloval urbex, a tahle věc ležíc uprostřed pláže dost zaujala jeho ajka. Ještě něco podobnýho neviděl, pokud nepočítáme tu jeho cestu k lesu v kterym si nasbíral ty sněženky. tahle věc byla vrak lodi, ale to ovšem nevěděl. A to tentokrát né proto, že nevěděl nic – o lidech věděl ještě větší prd, než o věcech z přírody. věděl, že tohle z přírody nebylo, protože to mělo až moc exotickej tvar. Tohle žádný moře vyvrhnout snad nemohlo! Ale o moři toho věděl ještě míň o zbylejch dvou jmenovanejch věcech.
Pomalu se k vraku blížil, ajka upřený vzhůru, prohlížejíc si celou konstrukci a rám stavení. vypadalo to dost vratce, a nevěděl, jestli se dá nějak vlízt dovnitř, aby si náhodou něco neudělal. Muselo to taj ležet už hodně dlouho, a taky to muselo aj dlouho trouchnivět. O tom by asi svědčil ten smrad a puch plísně, kterej se z toho linul. To i ten jeho bezďáckej nosánek dost odradilo od toho, aby se tam pokoušel vlízt. Asi si to nechá ujít, ale aspoň si to obhlídne zvenčí. Sic by měl už vypadnout, ale aspoň trocha musel ukojit svojí zvědavost. „Ty člověci fakt postavěj kdejakou kravinu," usoudil po důkladnym vizuálnim skenu lodě. Škoda, že taj na ty jeho komentáře neměl kdo reagovat. Kéž by to taj mohl zkoumat s Anjelkou! Ale když už nechá loď lodí, a vydá se na cestu, brzičko jí uvidí, a přestane po ní tak fňukat.
Už se teda otáčel k odchodu, když jeho zrak upoutal nějakej kámen ležíc takřka u boku onoho vraku. I z dálky vypadal mega zajímavě, a proto přišel blíž, aby ho mohl zvednout do pacek a obhlídnout. Roihu byl tim šutrem upe fascinován! Měl černobílý zbarvení s příměsí zlaté, a navíc byl dutej!! Byla to teda mušle, ale to on nevěděl. Pro něj to byl jenom hodně zvláštní kámen. „Tohle si s dovolenim vezmu," řekl všem, kdo poslouchali – takže nikomu. Tenhle vzácnej kámen – mušle – bude suvenýr z týhle strastiplný cesty, kterou podniknul, a daruje ho jeho nejmilejší Anjelce – jak jinak. Doufal, že jí tím udělá radost!
Jakmile si všecicko pobral, už se mohl konečně vydal na cestu zpátky. Pořádnej nádech a výdech, a šup šup! Určo tam nedojde dneska, protože už teď byl unavenej, ale zejtra definitivně jo. zejtra už možná nebude jenom Roihu, ale Roihu Přízračnej! Znělo to dobře, a tak se aj těšil, až se dozví výsledek svýho konkurzu. Snad tohle na šéfa udělá dojem dostatečnej! On se fakticky snažil!!