Príspevky užívateľa

No, ano, opravdu by si Roihu sám ten život takhle podělat nezvládl, ale třeba jinym způsobem. Třeba by teďka už bylo po něm protože by jeho rebélie neměla žádných konců! On ale viděl hlavně ten fakt, že bez něj by zas žádný problémy Anjel neměla, a tak je vopravdicky jistý, že je Osud chtěl dát dohromady? Je tohle ta trajektorie, kterou se maj vydat? Nejspíš jo, nejspíš všecko mělo svůj důvod. Ale jakej? Co po něm Osud chce??
Horlivě pokýval hlavou. „Jo, bude nejlepší, když někoho vyzpovídáme a zeptáme se na zkušenosti. Jestli teda najdem někoho, kdo ty zkušenosti má," řka. Kolik vlků v okolní se už rozmnožilo? To on vůbec nevěděl, ale teď se mohl počítat mezi ty, kterejm se to podařilo. A to byl buď úspěch nebo smůla, no, záleží na úhlu pohledu. Dokud nebude jistý, že ty děcka nejsou nějaký vadný, tak se plácat po zádech nehodlá. Ehm. „Snad nám je ale Rosemary nesežere!" No jo, ten jezevec! Mohl by to bejt dobrej mazlíček pro děcka, pokud je nebude ohrožovat, to je zas pravda.
Několikrát ještě popotáhl nosem, než zas mohl mluvit. „V dobrym i zlym, já tě budu milovat až navěky věků. A postarám se o tebe. O vás." Velmi odvážná slůvka v jeho situaci, s jeho schopnostma, a vůbec! A on to věděl. Věděl, že sám na to stačit nemůže, ale udělá maximum, aby to dobře dopadlo. Je jasný, že mezi vrstevníka by byl za vostudu, za trapáka, a za někoho, kdo si zničil dobrovolně život, ale bylo mu to jedno. Protože mu bylo šumák, co si o něm ostatní myslej, nějaká pověst ho vůbec netrápí. On žádnou stejňak nemá.

Pečoval o ní, protože to on jí na to dno dostal, takže rozhodně za to nehodlal sklízet nějaký ovace. Jednou ho někdo miluje, a on to musí takhle podělat! Ach, ale nebude se litovat, bude litovat tak maximálně jí, a udělá jenom to správný, jenom to, co by se od něj v takový chvíli očekávalo. Aby se nepodobal svýmu otci, a nestal se tim, co o něm máti říkala. Teda, kazisvět už asi byl, ale aspoň se tomu postaví čelem. To by asi máti čuměla!! Nebo spíš by jí to bylo šumák.
Uchechtl se. „To jsem myslel samos obrazně! Nějak se na to prostě zkusíme připravit." Jako, uklidit vlčata by se asi dali, ale to zamlčíme. Tenhle svět je až moc polidštěnej na to, aby se taj děli takový zvěrstva! Roihu přemejšlel o tom, že by vyzpovídal nějaký random vlky z norestu, který už maj s výchovou děcek zkušenosti, aby se na to připravil. Třeba Gwynn! Jo, ten byl otcem, né? A brzo se s nim bude muset setkat! Jéžiši! Málem by na toho maníka zapomněl. „Všechny ty věci, co jsme si plánovali, teď budem dělat všichni." Jó, třeba to koupání společný, hledání ježků, pozorování hvězd,... všecko! Asi to nebude žádná sranda, ale oni to daj.
No, tímhle dojala i ona jeho, až se mu zamlžely ajka, a udělal knedlík v krku. „Tož jestli mě miluješ i po tomhle všem, tak nevim, čim jsem si tě zasloužil." Uchechtl se a vzápětí jí složil hlavu do srsti, aby tam mohl bez povšimnutí slzičku dvě uronit. Ale to popotáhnutí nudle ho nejspíš prozradilo. Ach, ty emoce! Myslel si, že ještě zítra, jak bude sám, se z toho pořádně složí, ale před Anjel už ne.

Roihu jí hezky umeje, aby jí bylo aspoň trošililinku líp. Ovšem to nemohlo zachránit všecko, ale při depresích se jeden o sebe nestará, a pak se může ještě trápit tim, jak vypadá! A to on nedovolí. Jeho čaje se musí vždycky cejtit krásná, protože přece taková je! Sám by to trocha potřeboval, ale on to určitě ještě nějakou chvíli zvládne. Jeho pocity a dojmy šly na vedlejší kolej, a ač to bylo těžký, byla to správná věc, kterou musel udělat.
„Holt když jsme blbí, musíme si to i vyžrat. Já fakt v tenhle moment otcem bejt nechci, a nejspíš ani ty matkou, ale absolutně nemá smysl se nad tim vztekat. To by nás akorát zbytečně vyčerpalo, a tu energii můžem dát radši do smíření s následkama našich činů, a přípravou na jejich úklid," při posledních slovech se uchechtl. To bylo asi jedno z toho nejinteligentnějšího, co dneska řekl. A možná vůbec, protože přijal odpovědnost za svý činy. „A navíc sranda nutně nekončí! Když budem zodpovědný, můžem si dovolit bejt i mladý cool rodičové!" Jo! Vůbec to neznamená, že se z nich teď musej nutně stát boomeři, he?
Přikývl. „Ještě, že máte toho doktora ve smečce. Jako bezďák bych teda nevěděl, co dělat." Hm? Jak to dělají čajiny bezdomovkyně? „No," dobrá otázka, jak jen by jí mohl situaci ulehčit? „Budu tě krmit, čistit, bavit, a držet v klidu?" Toť asi vše, co by tak mohl dělat. Svoje maximum. „Hlavně, ať se cejtíš co nejlíp." To bylo důležitý. Na tyhle slova pokračoval v jejím sprchování.

No jo, bude to asi zajímavý. „Já to nějak dám, musim. Teď se tim moc nestresuj," chtěl ju uklidnit, ale když věděla, jakej je, asi těžko jí uchlácholí. On se ale fakt bude snažit, to on zvládne. Pousmál se na ní a blíznul jí na tvář. „Teď je čas tě trochu umejt, he?" To by jí mohlo ještě trochu víc uklidnit – příjemná očista a úprava zmatněné srsti. Anjel se evidentně pod tím náporem emocí a stresem o sebe moc nestarala. Roižánek to ale napraví! Hned hezky začal - od krčku a dál!
„Heh, tohle je definitivně největší výzva mýho života. Ale posnažim se nebejt za ostudu," řka počas sprchování. „A smrtelnej? To je definitivní. Už teď jsem." Je to fakt divnej pocit, ale teď se musel vopravdicky chovat dospěle. Aspoň v tomhle - musel na sebe dávat pozor, protože bude muset myslet na to, kdo jinej by se o jeho děcka jinak postaral. Anjel v tom samotnou nenechá. „Když jsem ti prve říkal, že ti osladim život – tohle jsem fakt nemyslel." To ho spíš opepřil. Už si ale nepamatoval, jak přesně to tehdá řekl. Rozhodně to byl podobnej kentus.
O to víc ho celá situace mrzela, když slyšel, co všecko se může dít. „Cooo? A to je normální? Nemůžu teda říct, že bych ti to záviděl. Ale když budu moct, tak se ti to posnažim ulehčit," řka. Jak šlechetné! Stačilo přemejšlet nad svými činy trošku do hloubky, né se nechat ošálit smysly, a nemusela by se tahle šlamastyka vůbec řešit!

„No, ale do tebe určité né! Nemám usoplence rád, to sorráč!" Ujistil jí! To ať vůbec nevyslovuje, on je věrnej kluk! Lásku má jen jednu, a na enemies to lovers vztahy nevěří! A s touhle typkou byl definitivně nepřítel!!! „Radši se jdi už konečně vysmrkat, abys taj ze sebe nedělala blbou! Meju se každej den!!" Zopakoval jí ještě jednou tenhle fakt! Meje se on sám, nebo ho meje Anjel. Možná má bezďáckej odér, ale určitě né nikterak horší než tahle čaje.
„Mojí holku si do huby neber!! Ty děláš, jak kdybys byla bůhví jaký exkluzivní zboží! Co se taj na mě vůbec povyšuješ? Že seš čajina? Nebo co jako?? Seš taky bezďák, tak se uklidni!" Pfff! On byl hodnej kluk, obzvlášť na Anjel! On by pro ní udělal všecko všecicko, a určo by jí důvody k pláči nedával! Haha. „No tak si běž! Dokážeš odejít? Nebo taj na mě furt budeš zírat?" He? Jestli jí tak vytáčí a smrdí jí pod tím jejím fancy nosánkem, tak ať už táhne! Nebo je pravdou všecko co o ní řekl? Nemůže odolat jeho šarmu??

Taktéž se uchechtl. „To musim. Jinak to ani nepujde," povídá jí. Neexistuje prostě možnost, že se mu dobře nepovede. Bude si muset ten dobrej konec celýho konkurzu k sobě přitáhnout, věřit na něj a nepřipouštět si nic jinýho. Pak by to mělo dbře dopadnout. Když ne? Tak skočí ze skály, ezy. To může koneckonců udělat vždycky. „No, když nebudu vědět, budu muset improvizovat." V jeho případě to bude celý improvizace. Zejtra chce zaskočit za ségrou, a pozejtří už vystoupit. To se moc připravit nestihne, ale čim dřív to bude mít za sebou, tim líp.
„No přesně! Mini-Roihu a Mini-Anjel!" Tak, znělo to docela mile, koneckonců. Chtěl by mít svojí živoucí kopii, byla to kjút představa. „Myslíš, že by někdo pomohl jó? Aby nám je ale někdo nezkazil!" Haha, no ovšem, aby si je třeba sami nezkazili, to ho nenapadlo? Možná by bylo nejlepší je dát k adopci úplně, vzhledem k jejich - převážně jeho - dospěláckýmu chování! Ale nic takovýho by Roihu udělat nechtěl. „Aha, problémy? Jako jaký?" Si to neuměl vůbec představit! Jaký je to asi bejt těhotnej? To nikdy nezjistí, a je to škoda, protože by si aspoň okoštoval vlastní meducínku.

Zatim měl Roihu z týpka dojem takovej, jakej očekával. Prostě dost diplomatickej maník, trocha podobnej Feierovi. Taky měl na tváři poker face, ale to možná proto, že nebyl na žádnýho bezdomáčskýho týnejdžra zvědavej. „Tak výborně! Já jsem Roihu - jenom Roihu, bez nějakýho příjmení. Z žádný šlechty já nepocházim," představil se. To snad nevadí, že nemá žádnej fancy rod, né? Nebo i na to se na konkurzech hledí? Protože to by nijak ovlivnit nemohl. Všechno ostatní se zařídit dá, když je vůle a ochota se kát, no né? V hlase šéfa, teda noxe, nehledal žádný tóniny radosti, prostě už očekával předem, že to bude vážnej rozhovor, žádná srandička. Proto se snažil bejt seriózní i on! „Jo?" No, asi počítal s tim, že existuje možnost nepřijetí, ale tahle slova cizince spíš svědčila o tom, že se bude muset snažit ještě víc, než čekal. „Tak to jsem vděčnej za vašu ochotu." Řka. Něco takovýho se říká, né?
On čekal nějakej pohovor, ale ovšem něvěděl, na co se bude velitel ptát. Spíš si myslel, že to bude nějakej kvíz znalostí, než deep konverzace o myšlenkách. Copak nějakýho ředitele smečky zajímá, co se děcku honí hlavou? Podle jeho dalších slov ano. „Um," zamumlal a rozešel se za noxem, tak, aby s ní zvládl držet krok. „Já jsem prostě celej život tulák, nic víc, nic míň? Moje máti byla taky tulák, aspoň v době, kdy nás se ségrou měla. Otec né, ten byl ze smečky, která se nacházela v okolí našeho bydlení. Ale s nim jsem se viděl tak dvakrát za život, ten není v mym příběhu důležitej," pokrčil nad tim rameny. Ale to je právě ono – aniž by si to uvědomoval, absence otce v jeho životě hrála velkou roli. „Se ségrou jsme ale od máti odešli asi dřív než nám byl půlrok. Bylo to pro nás lepčí. I když samos těžký." Nepředpokládal, že vlka bude zajímat, proč odešli nebo tak. Vlastně vůbec pochyboval, jestli ho tenhle životní story zajímá? „A čeho chci v životě dosáhnout? To je těžký. Asi se nechci cejtit jako nula navěky věků, chci něco znamenat a nebejt postradatelnej. Stačí to? Mně by to totiž v životě stačilo." Tyhle tři věci toho znamenaj vlastně i mnohem víc, ale v zkratce se to tak říct dá.

Roihu taj čekal pár desítek minut, než začal bejt slušně netrpělivej. Kdyby měl na ruce hodinky, nepochybně by je každou vteřinku kontroloval! Ale naštěstí je neměl, tak ani nemohl na sobě dát svůj vnitřní neklid znát. Byl po dlouhý době fakt nervózní, protože prostě v podobný situaci ještě nebyl! Ale jemu se vůbec teďka dělo dost věcí poprvý. Asi měl nějaký to divný období v životě.
Nu, když už si myslel, že se snad na jeho příchod zapomnělo, tak se mu do čenichu dostal vzdálenej pach někoho cizího – cizího pro něj, ale to on taj byl teď vetřelec, a na to nesměl zapomínat. Po chvíli aj spatřil ono autora pachu. Nebyl to žádnej zarostlej Děd Vševěd, spíš zcela běžně vypadající vlk. Byl jednobarevnej, černej, nebo možná světle černej, a o několik čísel větší než sám Roihu. Než Anjel ale větší nebyl, což ale stejně asi ani neni fyzikálně už možný, takže s tim ani nepočítal. „Přeju dobrej dníček," jak se sluší a patří, pozdrav oplatil. Týpek mu vykal, takže se aj Roihu o tohle pokusí, aby nevypadal jako největší blbeček. Vynasnažil se stát dostatečně sebevědomě na to, aby cizinec věděl, že on z něj pokáklej neni, ale zas dost málo na to, aby si vlk nemyslel, že taj na něj snad hodlá machrovat. „No jo, to budu já – jdu na konkurz do smečky Přízračnejch. Vy jste jejich šéf?" Ptal se s pohledem upřeným do obličeje tmavého vlka. Rozhodně nevypadal tak starej, jak mu Anjel líčila. Nebo jak si on představoval. Byl to týpek v kondici! „Snad vám moje dobrá kamarádka o mym příchodu řekla." Ano, správně, hned v druhý větě zalhat, tak se to dělá! Teda, on moc lhát neuměl, protože preferoval bodavou upřímnost, ale Anjel doporučila, aby o tom jejich vztahu nemluvil, tak se pokusí. Udělá svý maximum, aby udělal dobrej dojem!

On teda úplně přesně chápal, proč na něj čaje nezaútočila! Byl až moc neodolatelnej, krásnej, že nemohla za žádnou cenu zničit jeho překrásnej ksichtek. „Je to velká chyba!!" A nežere jí to. Ani v nejmenším! Teď už šlo uplně o 'co se škádlívá, to se rádo mívá', jen teda né z jeho strany. On si z ní dělal jenom srandičky, ať má dobrej dníček.
Rád by jí viděl zas dělat kotouly, ale klidně by přitom mohla bejt tentokrát při vědomí. Ona měla však jinej názor, jaká škoda! „A jiný tríčky? Třeba jestli si můžeš honit ocas?" Ptal se, ale opět jí už nezmáčknul. Už tak na něj šel bolehlav z tý předchozí srandy. Ten následující smích jí opět nežral! „Já vim, že jí jenom závidíš, nebreč!!" Zavolal po ní. Jestli teda odchází, tak to odejde aj on. „Ty už jako jdeš? A zapamatovala sis mě pořádně?" Kdyby to šlo, klidně by jí dovolil se s nim vyfotit, aby na něj nezapomněla! Nějaký selfíčko na snapchat by si s ní udělal!

Tak byl teda Roižánek tady, připraven přijít na konkurz ke smečce Přízračné. Teda, těžko říct, jestli byl ready, ale ještě ráno si opakoval všecko, co říct může a co ne. Doufal, že se s jeho příchodem sem počítá, a nikdo mu nedá tolčok za to, že bez doprovodu vlezl na zapovězený území. Počítal s tim, že ho taj Anjel vyzvedne, nebo možná sám šéf smečky? Představoval si, jak asi bude týpek vypadat – bude mít dlouhou srst až na zem, prošedivělá srst s bílou bradkou, asi jako takovej Taťka Šmoula. Bude vypadat hrozně inteligéntně, protože to asi šéfove bejvaj, né? Nevěděl, žádnýho totiž nikdá nepotkal. Je ale prej starej jak svět, takže se dá očekávat, že na to bude i vypadat. Bude to pravděpodobně pořádnej boomer, a Roihu se před nim musí chovat co nejvíc slušně. Bude to teda záhul, ale ani nemyslel na možnost, že by přijatej nebyl. Musel bejt s Anjel, musel udělat správnou věc. Ale hlavně se nesměl prokecnout o tom jejich problémku právě před zdejšim šéfem, jinak by ho beztak poslal do míst, kam slunko nesvítí!
Jen tak taj postával, jak npcčko čekající, až mu bude přidělenej ňákej side quest. Ale tohle nebyl jen vedlejší úkol jeho příběhu, tohle byla hlavní dějová linka! Na tomhle teď záviselo všecko všecicko. Asi si nepředstavoval, že bude ve smečce někde počítat hvězdičky, ale aspoň by konečně mohl nasbírat nějaký znalosti, a nebejt tupej jak tágo, né? To by totiž chtěl, aby nedělal ostudu svejm děckám, a vlastně vůbec nikomu.

No, Roihu si právě myslel, že ho to zajímat bude? Však on to cpal kde komu, a klidně to vecpe i ňákýmu říďovi. Anjel ale asi ví nejlíp, takže se zkusí krotit. „Zkusim to, nó. Řeknu mu o trajektorii Osudu, která mě zavedla k vám, a že rád sleduju hvězdy." Naprosto úžasný, určitě ho po tomhle hned přijme. „Taky že rád chodim a jsem prostě hrozně perspektivní plamínek energie - jo, o tom mu řeknu určitě." Však on si nemusel rozmejšlet, co řekne, protože z něj vždycky vypadne to nejlepší! Rozhodně mu řekne o svym jméně, a jeho významu. O jeho nezdolné energii a drivu do života. „Budu se těšit," uculil se a blíznul jí. No, jakoby jó. Na tom konkurzu závisel teďka celej jeho život, a tak to měl chtěl mít už za sebou. Úspěšně, prosím.
Ovšem, oni jsou dokonalý pár, a z toho spojení nemůže vzniknout nic špatnýho! „No já doufám," uchechtl se nejistě. Šest fakanů by fakt nechtěl. Teda, doposud jich v tenhle moment chtěl nula, ale co už. „Dvě stačej, nebo jedno. Víc už by bylo v převaze!" By je pak úplně ovládli! A nestačili by jim na to packy. „Říkal doktor něco víc?" No? Nevěděl co by tak mohl říkat, u doktora nikdy nebyl, a už vůbec né s těhotenstvím!

Čaje na něj sice naběhla, ale vůbec na nic se nezmohla! Tak bylo potvrzený, že byla z jeho slov naprosto unešená a hotová! Jeho přirozenej šarm zas někoho okouzlil, no, můžeme se tomu vůbec divit? „To jsem tě fakt tak okouzlil? No, né že bych se divil, ale tys byla do toho tolčoku tak divá, že mě to trocha překvapuje!" haha, zas si z ní jde dělat prdelky. Ale teď se na to už posadil, protože přestal doufat, že mu typka něco udělá. Měl upe bolavý žebra z toho smíchu, kterej před chvíli předvedl, ale tekon už se trocha uklidnil. „Nebo tě bavilo tu kutáleníčko? Klidně můžeš znovu," uchechtl se, ale tentokrát jí nezmáčknul. To aby jí trochu zmátl!
„Jsem ti chtěl dát náskok, protože seš holka, chápeš. Ale nechtělas, tak smůla! Seš hodně hladová po klubu rváčů, to já vidim, ale musíš si najít někoho jinýho," pokrčil rameny. „Mně to jakoby docela baví, tolčok, ale jsem svojí čajině slíbil, že nebudu moc zlobit, a hazardovat se svym životem. Chápeš? Asi ne, nevypadáš moc chápavě." Ne, vypadala jako že má místo mozku zmanipulovaný válečný rajče.

Roihu se uchechtl. No, to by asi nebylo dobrý říkat! Ale co má teda říct? Má lhát? Klidně může. Ale to něvěděl, že šéf Přízračnejch taky umí svým způsobem zmáčknout mysl druhejch vlků, a mohl by ho prohlídnout! Bude si muset nacvičit ten úžasnej proslov, kterej pro něj bude mít. „Nemám mu vůbec říkat, že spolu chodíme??" Ptal se, protože fakt prd věděl. Bylo docela divný říkat, že s Anjel chodí, když s ní bude mít teď děcka. Už to neni jeho holka, už je to přec jeho družka!! Oni už jsou realnej pár, normálně i do občanky by si to zapsat měli! Už jen ta svatba chyběla. „Super! tak se mu o mně zmiň, ať to ví." Nechtěl tam vpadnout uplně na random!
Byla to fakt divná představa, že Anjel rostou v břiše nějaký týpci. Malý Rouhátka a Anjelky. Divný, ale na druhou stranu se to taky nepovede každýmu, a když budou navíc i hezký, tak to lze považovat za umělecký dílo. A na to bude Roihu pyšnej. „Aha, a to jde spočítat? Umí to doktor? Může jich bejt třeba šest?" Týhle představy se teda docela zděsil. Nejlepší by bylo, kdyby bylo ta jedno, zcela upřímně. Maximálně dvě, protože bejt jich víc jak rodičů, to už je ňáká nadvláda, né? By byli v nevýhodě!

A tak byl tady zas! Zas šmejdil v týhle smradlavý díře, kde asi chcípnul pes, protože před setměním jste taj ani živáčka nepotkali. On to věděl, protože taj už chvíli byl. Sice ne moc dlouho, ale jo, to co Anjel říkala, byla pravda - fakt asi tyhle panbíčkáři žijou jenom v noci. Jako nějaký upíři! Jéžiši. Ten mačo, kterýho potkal minule, se na upíra ale netvářil – spíš na blbečka, kterym aj byl. Namachrovanej debílek, co si myslel, že je něco víííc, když je zatracená pobožná ovečka. „Ségra?!" Zavolal zas na random, protože tentokrát ten její pach taj cejtil. A byl vcelku čerstvej, ale nedalo se říct, jak moc. Smrdělo to taj totiž hrozně. To jeho nádherný pižmo by se taj uplně ztratilo.
Ale dost o smradu! Dneska taj byl dát sbohem a šáteček svojí milovaný ségře. Tak dlouho se neviděli, a tak moc si toho měli co říct! Musel jí taky oznámit ty skvělý novinky. Nevěděl teda, kterou novinkou má začít, ale asi to vyklopí prostě rovnou. Za ten krátkej čas, co se neviděli, se tolik odehrálo! Našel si holku, zbouchnul jí, teď se bude stěhovat,... no všechno jí to poví! Pokavaď teda bude mít štěstí, a ona se taj objeví. Nebo jí taj najde. No, kdyby věděl, že tady má dodávku místní chlípník, tak by taj takhle nepokřikoval!! Ale měl štěstí, protože asi zrovna nebyl doma.

Bylo fajn, že se situace začínalo trochu uklidňovat – že se Roihu aj Anjel začínali uklidňovat. Je zvláštní, jak některý momenty dokážou obrátit životy naruby, he? Stačí dvě slova, dokonce míň, než by řekl Leoš Mareš, a je vymalováno! „A při mym konkurzu, nebo až dýl?" Ptal se, pořád né dost jistym hlasem, ale už bez vzlyků a fňuků. No, kdyby to chtěl říct při konkurzu, je dost možný, že by ho týpek hnal do dalekých končin, a o přijetí by ani neuvažoval! „Totiž, asik sejdu dneska dolů s tebou, a už se sem nahoru nevrátim. Pozejtří bys mě mohla vyzvednout na hraniccíh, a odvíst za šéfem, he? Je to oukej?" Vymyslel si. Zejtra by stihl ještě zaběhnout za ségrou, dát jí sbohem a šáteček, a pak už by definitivně šel na konkurz. Už tady nechtěl bejt sám, a nechtěl nechávat samotnou Anjel.
Trochu smutně se usmál, když ho blízla mezi ušiska. Ale byl to hezkej úsměv! „Heh, myslim, že i naše veškerý výlety," uchechtl se nad její poznámku o tolčoku. Vůbec nevěděl, co dělaj těhotný vlčice. Asi odpočívaj, že jó? Jak se ale cejtěj? „Jak se cejtíš? Jaký to je? A teď nemyslim psychicky, protože to vim, že stojí za nic," povzdechl si a znovu se usmál. Teď v ní budou růst nějaký vetřelci, tak se bude určo Anjel cejtit jináč. Lechtá to, když se jí tam hejbou???