Príspevky užívateľa

Vskutku je to děsivá představa, ale pro Roiha je to aj realita. Nu, co už! „Proč né? Já jsem si to totiž myslel taky, a teď mám tu nejhezčí holku v celym Norestu!" Když si našel spřízněnou dušu on, najde si jí snad už každej. Teda, kromě tý čuby z nekonejčnejch plání, ta byla pěkně otřesná. Mohl jenom doufat, že už její tupou mozkovnu nikdy nezří! „Tak, možný to asi je. O nikom vocaď moc nemluvila," pokrčil rameny. Vytáhnou z máti vůbec nějaký zajímavosti bylo dost o hubu. Asi měla dojem, že se znalostma se jeden rodí, nebo co. „Ale já s ní nikdá dobrej vztah neměl." Dodal, jako by se snad někdo ptal. O máti mluvil doteďka jenom s Anjel, a nějak asi nepotřeboval ventilovat to náhodný čajině co potkal na večerním lovu.
„No, a co provedla?" Uchechtl se. To byl mocinky zvědavej! Jak se teda zdá, tahle čaje je stejně jako on runaway kid. Jako, pokavaď jsou ty rodiče milující a pečující, tak je blbý utíkat. Ale ve svym případě jinou možnost neviděl. Jak to bylo u Heluš??

Roihu nad tím mávl tlapkou. „Mně je to vlastně šumák, kdo má jaký jména. Někdy je ale zajímavý, čím jsou rodičové schopný svý ratolesti pokřtít," řka, vzpomínajíc třeba právě na svou míti konkrétně. On svý děcka pojmenuje jenom po hezkejch a smysluplnejch věcech! Však pro ty první už měli jména naprosto dokonalý! O tomhle taj však mluvit nebude, co by si o něm jen tahle cizí vrstevnice pomyslela? Nevypadala, že bý jí život zatim něčemu naučil, vypadala jako děcko. Děcko, kterym bezpochyb byla, a kterym měl bejt i sám Roižánek. „Už to tak bude. Anjelka, to je prostě moje andělka! Anděl, co mě dostal na povel!" A za odměnu jí zkazil život! Perfektní. „Tys někoho už ulovila?" Zajímalo ho, ale nemyslel si, že by mu kladně odpověděla. Nějak nevěděl, o čem se s holkou bavit, když hádka nevyšla.
„Moji taky. Teda, máti určitě, ale moc detailů mně neposkytla," pokrčil rameny. Tak to vypadá, že maj tady s čajinou podobnej lajf. Ona ho ale určitě nemá tak těžkej, jako on! „Áha, takže rodiče tuláci? Co vim, ta moje ve smečce teda byla, a náramně si to vychvalovala." Nad vzpomínkou si odfrkl, protože to ona mu tvrdila, že nemá na to bejt součástí smečky! A hle – kde je teď? Rád by mámě ukázal fakáče, ale naštěstí nebude mít možnost jí snad zřít. „A co teda děláš taj?" Utíká? Cestuje? Hledá smysl bytí??
Ušklíbl se, když se pak čaje zvedla. Bylo by vtipný, kdyby na sobě fakt nějaký lejno měla, ale zatim se tak nezdálo. Né každýmu se povede smrdět víc, než tejdny nemytej Roižánek, že? Naštěstí tyhle časy už jsou dávno pryč, hah!

Tak to nakonec vypadalo, že žádný slovní přestřelky taj neproběhnou. No, možná je to tak lepší – Roihu už je přece velkej kluk, a musí se podle toho chovat! To si opakoval každý ráno po tom, co se vzbudil, ale jak kdy to dokázal dodržet. Když byl s Anjel, tak jó, když né, tak to bylo fifty-fifty. Záleželo, koho potká, žeo! „Ze severu? To moe taky. Ségra se jmenuje Hiisi, a víš co to znamená? To je ňákej ďábel nebo čert, nebo tak něco. A myslim, že dělá svýmu jménu čest." Hiisa byla vskutku satanášek, ale takovej krotkej. „Mně tyhle blbosti zajímaj." A možná to moc k jeho imidž nesedělo, nemohl si ale pomoct. On to byl totiž sice možná divokej týnejdžr, ale jinak hodnej kluk!!
„Hah, to zní bláhově! Ale tak jednoduchý to fakticky nebylo. Hlavně díky mojí čajině jsem tam kde jsem. Dokázala mojí nezkrotnou dušu trochu zkrotit, a dát mi naději, že nemusim bejt bezďákem do konce života. Jako, svobodnej život bez starostí je super, ale to nejde dělat navždycky! Já chci bejt potřebnej, né budižkničemu." Je mladej a nesmrtelnej, né však na dlouho. Dřív nebo pozdějš by stejně byl starej a smrtelnej. „A takhle to teda neni – ačkoli jsem si to sám myslel! Moje smečka mi svobodu neupírá – to jenom já si jí sám sobě upřel –, a co se týče nějakejch rozkazů? Zatim jsem žádný moc nedostal. Nejsem žádná ovce, takže se neboj, že bych za sebe nerozhodoval! Buď za mě rozhoduje moje hlava, nebo činy!" V tom druhym případě to může dopadnout katastrofou, jak už sám zjistil.
Pak se tam čaje začala válet, a on po ní hodil výraz nepochopení. „Co se taj válíš? Ti nevadí, že tam může bejt ňákej físíz?" Ale jestli chce smrdět, tak prosim! On už se dneska ale koupal v Anjeliných lázních, takže rozhodně nechtěl načuchnout nějakym hnojem!

Tahle čaje vůbec nebyla tak bojovná jako Rikoušek, což svědčilo o tom, že možná nebude zas až tak blbá. Na urážky nereagovala stupidníma nadávkama, což mohl bejt důkaz jeho domněnek. On taj vlastně testoval její íkvé, prokazoval jí službu! je to jako výlet do 300IQlandie, ale zdarma! Jako vždycky se ale ukázal jeden nemilej fakt – Roižánek nebyl zrovna učenej co z nebes spadl. A proto se zatvářil patřičně zmateně, když ho čajina vopravila. „Tak... písmenosled? Fakt nevim nó, nejvostřejší tužka v penále nejsem." Tož to jsou fakta. On je spíš takový vořezávátko. „Takže je to random? Mě to jenom zajímá, protože věřim na ómen nómen. To znáš?" Zase testuje znalosti, kterejch sám měl pomálu, pozor!
„Vopravdická škola života!" Ehe, tohle znělo dost boomerovsky. „Máti mě naučila velký prd, takže Einstein nejsem, ale rozhodně vim, jak se vo sebe mám starat." A neni to nakonec to nejduležitější? Rozhodně se vedle Anjel cejtil mnohdá jako idiot, když neuměl ani rozeznat veverku od sysla, ale o tom to snad není, he? Protože selskej rozum měl. Skoro. Musíme pominout fakt, že si v roce a půl života upíchnul děcka se stejně starou čajinou. „Musíš si užívat lajf, dokud seš mladá a nesmrtelná! Ale zjistil jsem, že to zvládnu i ve smečce. A k tomu mi smečka může krejt záda!" Takže až se stane starej a smrtelnej, smečka ho podrží, né? To bylo docela dost fajn.

Jestli tohle bude stejná céčková komedie, jak tehdá s Rikouškem, tak si Roižánek velice brzičko odstřelí mozek do orbitu. A nebo jí může pak zas trocha zmáčknout a potrápit, donutit jí udělat kotrmelec nebo tak. Nechtěl si ale kazit zejtřek, protože teď se jeho bezbožnej život může změnit každym dnem. K horšímu nebo k lepšímu, to už asi pozná sám. „Já teda rozhodně né! Možná že v ňáký noře přespávám, ale abych tam žil, na to se necejtim." Dlouho v žádný díře nevydržel, protože se nerad někde cejtil stísněně. Radši volnost a svobodu, však my víme. To naštěstí v Přízracích měl, takže když ho tam Anjel lákala tou svou reklamou, nekecala. Je to čistá dušička!
Když si čaje sedla, bylo Roižánkovi jasný, že tohle bude na dlouho. Ten dojem jí ale dát nechtěl, takže zůstal stát. „Můj hlas je pro mě melodický blaho! Proto je mojí nejsilnější předností právě mluvení. A samozřejmě můj šarm!" Haha, no ovšem! Kdyby v něm žádnej šarm nebyl, nikdy by Anjel nesbalil, tim si byl jistej! „Hel? A to znamená něco, nebo je to prostě random slovosled?" Některý rodičové jsou fakt divný, že daj svýmu děcku jméno bez významu. Ale furt lepší než to, co dostal od svý drahý máti Roižánek. „Ha! Ještě tak před půl rokem jsem upe stejnou votázku taj někomu položil! A proto já nic proti bezďáctví nemám, mě to vlastně dost bavilo. Aj nevýhody to teda mělo, a docela velký." Myslel si. Né, on jako fakt nesoudí! Sice se jako fakt chtěj s touhle čaje hádat, ale on přece tak strašně nesnášel předsudky vůči bezďákům! „Taky jsem chtěl ale v životě mít nějakou perspektívu. A tu jsem bez smečky nenašel." A bez Anjel hlavně.

Zatim bude Roižánek lhát nejen svýmu okolí, ale hlavně sobě. On je veselej kluk, jasně! Ale přijde den, kdy to všecicko vypluje ne povrch, a něco ve vzduchu mi říká, že to bude brzo brzičko! Stahujou se mračna, ticho před bouří – no všecko to dokáže mluvit o časech budoucích! Ale nepředbíhejme.
Vskutku Roihu the sebevrah je schopnej čehokoli, ale zrovna tohohle asi né. to by radši skočil na jedoucí metro a doufal v přežití, než tohle, haha. Naštěstí taj žádný vlaky nejsou. O tom ale už pomlčme! Teď se vraťme k mimískům a jejich prozatimní neexistenci. Byl rád, že se jméno pro fakánka líbí – aspoň teda zvládl vymyslet dvě dobrý věci za dnešek! Usmíval se, když ho čajina blízla, ale pak zastříhal ušima. To se trocha podivil! „Do budoucna?" Uchechtl se. No, on proti tomu teda nebude mít sebemenších námitek, ale od Anjel asi takého komentáře nečekal, hah. „Abych tě nevzal za slovíčko! Můj sen o smečce cirkusáků se pak stane realitou, a všici členové budou naše děti!!" A už je to tady – zrození snu o vlastní Kelly Family. Však on jí těch dětí udělá, kolik si jen poručí!

Jó, už po rychlym zhlídnutí postoje čajiny bylo víc než jasný, že půjde zas o další rozzuřenou čivavu, jako byla ta typka na nekonečnejch pláních. S jedincema, co maj stejnou energii, jako sám Roihu, se on setkávat nemůže, protože pak ty diskuze ústěj v hádky, který nikdy nemaj konce. Takový hádky teďka mrhaj jeho časem, proto se vynasnaží nezabrouzdat do podobnejch konců i v tomhle případě. Patřičně teda při její poznámce protočil oka vsloup. „Hele, špatnej vkus ti nemam za zlý, tvoje standardy budou asi holt jinde." Jak strašně ho to mrzí, ovšem! Ale nemíní se čílit, však to slíbil! Slíbil, že bude hodnej kluk, jako vždycky! Neměl by se ale trocha odreagovat, než bude muset bejt už fakticky seriozní? „Co jsem? Vidíš poprvý cizího vlka nebo jak? Žilas v jeskyni?" Proč tyhle blbý votázky, čajino? Leda že by fakticky vylezla z jeskyně, což by ostatně mohlo vodpovídat i tomu blbýmu zírání! „Jsem Roihu, Přízračnej týnejdžr. Moje jméno znamená požár, a takovej i já jsem. Jsem naprosto neuhasitelnej." Tyhle kecy přestal říkat od doby, co se dozvěděl tu žhavou novinu o své budoucí roli rodiče, a tak teda nevěděl, proč to dneska zmínil. Jó, on ze sebe zas chtěl dělat šaška, jak je pro něj naprosto přirozené, no jó! „A jaký jméno nosí tvoje bezďácká zadel?"

Tož Roižánek taky miloval chvíle, kdy už se slunko chystalo ke spánku, a kouzlilo na obloze tu svou předtitulkovou scénu. Červánky – tak ty taj dneska nebyly, ale vůbec to nevadilo, protože hezký západy on trávil nejradši se svou čaje, ovšem! V tenhle krásnej jarní dníček si ale neplnil svojí povinnost včas, a proto byl teď tady, u řeky, kam ho dovedl pach kořisti. Né nic konkrétního, prozatím, ale snad se poštěstí ještě před tim, než padne ta nejtemnější tma. V těhle dnech chodil takhle daleko fakt jenom sporadicky, a hodně nerad. Chudák Anjel mohla přece každou chvíli začít povíjet na svět ty fakánky, a on by u toho třebas nestihnul bejt! V tomhle světě neexistovali žádný vlčí tydlifóny, a tak by mu to ani nemohla dát vědět! Vesele by se taj honil s veverkama, mezitim, co jeho čajina by prožívala martýrium!! Mohla by leda zavýt na poplach, ale to už je otázkou, jestli by to vůbec uslyšel.
Namísto pachu kořisti se k němu ale donesl nedalekej pach nějakýho cizince. Hnedle zbystřil, protože teď je doba krušná, kdy hrozej fajty s Ignisem, a tak je nutný se mět na pozoru. Pach teda Ignisanský kryse nepatřil, ale může to bejt klidně jinej otravnej mátonoha. Roižánek neodmítne příležitost to jít prověřit – chce bejt koneckonců prvotřídní přízračnej špión, úplnej agent 007 – Roihu Bond! No a tak teda šel, než spatřil před sebou nějakou bezďáckou čaje. V držce měla úloveček, a blbě čuměla. Proto bylo víc než nutný započít interakci s ní již tradičním způsobem; „Na co čumíš??"

No, Roihu se od tý svý zpovědnice nic moc nedozvěděl, ale co taky čekal? Však se s týpkem vlastně ani tak dobře nezná, a hlavně! Cielo je jeho vrstevník, a na rozdíl od něj samotnýho má problémy úměrný svýmu věku. Né jak tady Roižánek, co to přehnal s... no, vlastně úplně se všim! Ale dobrý na tom je, že vo svym životě pak bude moct normálně dělat přednášky, nebo napsat knihu! Kdyby uměl spát, ale třeba ho to šéf naučí, haha!
„Nemáš rád tolčok? Jaktó? Každej kluk má řpec rád, když si s někym může dát do držky! Teda, mně valnou většinu mýho života spíš dával někdo přes čumák, než bych mu dával já, ale což? Vždycky to byla sranda." No, dokud to byla sranda. Kdyby mu chtěl fakt někdo ublížit, třeba v takový válce, nebo atentátu, tak by se mu to určo už moc nelíbilo! „Na druhou stranu, kdyby snad chtěl dát někdo do tlamy mojí čaje, tak by se mně to nelíbilo! To by se pak rval zuby nehty! Ale já holky nebiju – a tak snad ani jiný." Haha, no jak se mejlil kluk ušatá!
Ale musel se zasmát. „Že bych měl svaly, no to se teda říct nedá!" Ale určo měl charisma, když mu dal někdo jako Anjel!! Krasavec od narození, to je jasný. Sice to máti říkala trochu jinak, ale to je šumafuk! „Možná, tož já nevim. Na co se hodláš zaměřit? Víš, nevíš? Já chci běhat po venku a sbírat pro smečku informace. Teď nevim, jak se tomu postavení andává, ale ty určo víš!" Myslel rimora, ovšem. V tom si svou budoucnost dokázal představit.

Roihu neměl vadu řeči! A kdyby si to snad někdo myslel, a vyřkl svý myšlenky nahlas, no to by byla mela!! On mluví tak, jak mu huba narostla, nic víc, nic míň! Na nic si nehraje! Ale tenhle vlk se zdál bejt docela diplomatickej, asi taky ňákej slušňák typu šéf. Jéje, nemá mu snad radši vykat? Ale ne, to by bylo divný. Stačí, že vyká doktorce a šéfovi! Tohohle maníka ještě ani neznal! „No já si myslim! A co mi můžeš říct o sobě? Seš vysoce postavenej, že jo? Zní to tak," myslil si Roižánek. Možná tenhle jedinec bude šéfova pravá ruka, nebo tak něco! Ach, jen kdyby věděl, že tady takhle mluví skoro každej dospělej, no, to se bude ještě divit! „To jméno zní hodně důležitě. Moje nemá žádnej fancy rod, to říkám rovnou. Ale má velkej význam! Znamená totiž požár – takovej, kterej má uvnitř sebe. Jsem neuhasitelnej plamínek energie!" Ale představa nadcházejícího otcovství ho docela slušně zchladila.
Důvod, he? Pravdu mu asi cpát nebude, ní teda všechnu. „Moje čajina, nejspíš! A taky touha po tom, někam zapadnou. Vždycky jsem byl jenom bezďák, kterej nikoho nezajímal, a tady mám šanci bejt někým, né nikým!" Ale hlavně ta čaje, ta za to mohla. „O smečce? No, já nevim. Zajímá mě, jestli nemáš děcka?" Potřeboval spíš rodičovský rady, než teďka informace o smečce. To si může pak dohledat kdykoli! Téma rodičovství spěchá!

Roižánek byl ovšem vděčnej doktorce za trpělivost! „Dva měsíce? Jo, tak dlouho to ještě není." Pokud počítal dobře. Moc se mu ale nelíbilo, jak furt mluvila o potratu! Bylo to děsivý, copak ona to chce snad tim mluvením o tom přivolat?? „Nepřivolávejte to, doktorko! Já doufám, že všecko dobře, hlavně pro Anjelku." Jestli se něco stane, tak proto, že to tahle vlčice přivolala! Haha, né, sranda. Nu, hoch měl ještě nad čím přemejšlet! A hlavně na co se psychicky připravovat, protože tohle znělo jako slušnej záhul na nervíčky.
Ty detaily... probůh! „Šmarjá! A jak nemám v prvý řadě omdlít já? To co mi taj popisujete zní strašidelně. A co má bejt ta placenta??" Vskutku o světě věděl velký H. „Já to ale zvládnu, já to zvládnu," povídal si, s hlasným nádechem a výdechem. Do jaký šlamastyky se to dostal? Už teď byl z toho podělanej, a co když tomu pak bude stejně? Co když nedokáže bejt Anjel oporou? Co když zas zklame? Má začít dělat nějaký dechový cvičení, aby to pak zvládnul? On prostě selhat nesmí!! „V žádnýho Boga já nevěřim, tak se za nás pomodlete, doktorko! Prosimvás!" Osud se na ně snad nevykašle, ne? Osud je nenechá ve štychu! Už je spojil dohromady, tak nač by jim ničil společnej život?

Ale Roihu nebyl namíchnutej, to vůbec! Jen v týhle situaci ještě ani nikdá nebyl, tak nevěděl, jak se chovat, a co dělat! Musel se fakticky spolíhat na to, co mu taj Doktorka řekne, a byl na to ready! Byl přece ready na to přijmout zodpovědnost! teď už mu nic jinýho nezbejvalo, pokud nechtěl bejt doživotně za vola, a cejtit se jako hajzl. Né, to fakticky nechtěl. Nechtěl bejt ani jako jeho vlastní otec, což je prakticky to samý. „No jó, proto se ptám jak dlouho jsou vlčice těhotný." To mu přece nebylo zodpovězený! Třeba by to pak zvládl spočítat – i když o tom zlehka pochybuju. Sotva napočítal do deseti, haha.
To poslední, co Roihu chtěl, bylo, aby se něco Anjel při porodu stalo. Nedej bože, aby zemřela! To by se pak regulérně ukončil, protože ona je teď jeho celičkej život! „Co? Jak se to může stát??" No byl úplně v šoku! Tohle všechno se může stát? To je regulérně v hajzlu. Litoval svejch činů, ale nedalo se teď nic dělat. Mohl bejt rád, že ho Anjel neposlala do pérdele. „T-to je prostě tak děsivý! Já jsem tohle nechtěl, já bych úmyslně Anjel neublížil! Já nikdy! Miluju jí," říká Doktorce, jako by snad chtěla, aby se přední začal obhajovat. „Co mně teda poradíte, kdyby se stalo, že nikdo poblíž nebude?" Ale jako doufal, že přesně to se nestane. Bude Anjel hlídat teď ještě víc!

Na tohle už neměl! Ale stejně furt musel mít poslední slovo!! „Inteligentní konverzaci von pobírá moc a moc dobře! Jenom z těch tvejch keců mi začíná ten mozek hnít!" A měknout! „Ne, já mám nádor z tebe! A teď už ticho, protože odcházím!" No konec prostě! Tohle bude rozdejchávat chlapec ještě dlouho, a né proto, že na ní použil magii, ale proto, že mu z ní odumřely mozkový buňky! Měl by jí radši za Anjel, jo jó, to je vlastně dobrej nápad, ten nejlepší. Ale až potom, co rozdejchá tohle.
A tak fakt odcházel, ale ukázal týpce ještě fakáče, protože v tomhle světě je možný fakticky všechno. I vlci, co uměj ukázat fakáče, ačkoli maj jenom čtyři prsty. „Čumim, protože nemůžu uvěřit, jakýho vola jsem to potkal!" Zařval po ní. „Nazdar!!" A fakt šel. Ale teď už fakticky – otočil hlavu směrem, kterym chtěl jít, a prostě odcházel. Mrmlal si pod fousy nějaký hovadinky, čímž se ovšem chtěl uklidnit. Měl týhle čaje vymazat paměť, protože příští setkání sní už nepřežije!

Roižánek si neuměl ani představit, co takovej porod obnáší! Věděl, že to asi jako není žádná procházka růžovym sadem, ale všechna úskalí si fakt představit nedokázal. Proto byl taky tady! Ale namísto toho musel odpovídat na otázky, kdy ke všemu došlo. No, musel se odmlčet a zapátrat ve svý paměti. Naštěstí na ten den nikdá nezapomene, a tak mohl doktorce sdělit takřka přesný údaj! „No, pár tejdnů už to bude. Bylo to začátkem jara, ale ještě bylo trocha tajícího sněhu. Chcete snad vědět i kde se to stalo? Nebo jak??" Chce snad znát i tyhle detaily? Dokázal by jí to popsat? No, jestli je to důležitý, tak asi jó, ale jinak by se radši tohohle vyprávění zdržel. „Jsem Roihu." Většinou ke svýmu jménu dodal i jeho význam, ale od tý doby, co byl v týhle šlamastyce, stejně cejtil, jako by ten jeho vnitřní oheň trochu pohasl.
Vskutku ho to dost vyděsilo. A bylo to na něm zřejmý. „V jak moc velkym ohrožení? Může i umřít, doktorko?" Ptal se jí, jasně vyděšen. „Já tohle nechtěl, fakticky. Já jí to vyřídim, a hlavně dohlídnu na to, aby to fakticky splnila! My jsme stejně pořád spolu, takže se nebojte." No zapřísáhl se teď, že musí na Anjel dát pozor! Nejlíp, aby už odteď nikam nechodila, protože on jí těžko pomůže, když doktor neni!