Príspevky užívateľa

To Anjel su vůbec cejtit blbě nemusí, protože je to na dlouhou dobu naposled, co ona zkazila něco jim. Samozřejmě by bylo skvělý, kdyby jí nic nebylo, a všechno tohle by byl jenom planej poplach, ale takový random mdloby určo normální nebyly. Typka má nedostatek železa, nebo tak něco, a až dostane správnou dietku, bude jí jistojistě líp. „Já vim, já už to přestanu říkat, protože mně samotnýmu to začíná bejt trapný," uchechtl se nejistě. Jo, všichni vědí, že s ní Roihu chce bejt 24/7, a že jí chce tady venku mimo smečku! Už je čas, aby to přestal říkat v každý druhý větě, ale nebojte - ten den nastane již velmi brzy. „Myslim, že tak za dva tejdny, nebo tři, bych už mohl na konkurz." Plánoval si po cestě k Anjelině domovině. Trochu jí chtěl držet při vědomí, proto hodlal zas něco mlít.

Je třeba říct, že Roihu se tak hezky nestaral snad ani o sebe. Jako jo, pečoval o sebe, ale příliš se kvůli tomu nenamáhal. Prostě takovej průměrnej muž a hygiena. „Hm? To teda nevim no. Pojď, pomalu tě odvedem domů," řka už seriozně. Docela se obával, co se s Anjel děje, pochopitelně. Co když je to něco vážně vážnýho převážnýho? Třeba má nějakou genetickou nemoc! Což by teda bylo pravděpodobnější u něj, vzhledem k jeho rodokmenu, ale o tom pomlčíme, ehm. „No, já ti říkal, že máš bydlet u mě!" To z toho lehčího soudku. ice by se na ten pelech asi oba nevešli tak, aby jim bylo pohodlno, ale jako vtípek dobrý, né?
Protože je vopravdicky čekala slušná štreka, a co když Anjel fakticky omdlí? Bude muset někde sehnat pomoc, nebo jí prostě pomoct sám? On by to nedokázal! Neumí skoro ani první pomoc! Musel by dojít aspoň někam pro vodu, aby jí schladil hlavu, nebo tak něco!

No to se Roihu musel od srdíčka zasmát. „Hah, a poznám tu stránku někdy?" Když ani dneska ho nesepsula za tu žárlivou scénu, tak už asi nikdy, ne? Na co bude žárlit příště? Na flák masa?
Chřipka je vopravdickym strašákem, protože s sebou přinášela i tu zrádnou rýmu! Teda, většinou. A k tomu ještě bolehlav, nevolnost, blitky, a tak různě! Horečka k tomu taky patřila, a určo nebylo o co stát! V jejich případě teda asi jó, ale to je fuk. Když se Anjel zvedala, Roižek se plánoval zvednout s ní, ale docela dost ho vykolejilo, jak se čaje zapotácela! Úplně se mu srdíčko rozbušilo – tohle není normální! Co když má na mozku tumor?? „Boha, seš v pohodě?" ptal se jí starostlivě, a chtěl jí bežkat podepřít, pokud to ještě k něčemu mělo bejt. „Jo, to radši pojď. Tohle vypadá nějak vážně!" Jaká nemoc způsobuje závratě?? Ta mořská?? Ale oni nejsou na moři! nebo nízkej tlak, jo, tím to může bejt. Ale když se jí to nikdá předtim nestalo, tak je s ní teďkon?? Tolik otázek a tak málo odpovědí!

Ten jejich love story byl vopravdicky lepší, jak nějakej After Polibek nebo Titanic. I když, Titanicu se to docela podobá, snad jen to pro Roiha neskončí tak tragicky, jako pro Jacka. To by byl love story bez happy endu, a takový já nežeru. „Takže vůbec?” uchechtl se Roižánek a cukl sebou, když ho do žeber šťouchla. Tam to lechtá! „Určitě nebude, hele. Možnás jenom chytla od nějakýho brotka chřipku, nic víc.” Veru, nic víc. Možná měla dobrou imunitu, ale v tomhle počasí to je určo běžný. „Možná by ses taj ani neměla válet na tý mokrý zemi.” Napadlo ho, sice pozdě, ale jo. Trochu uvolnil svůj stisk, aby se snad mohla zvednout, kdyby chtěla. No, chřipku by jí zhoršit nechtěl. Jaká smůla, že to on na jejím ochoření měl ten největší podíl!!

„To doufám!” Uchechtl se, ale doufal v to seriozně. Jestli se nepokusí, bude jí muset zakousnout!! Teda utýct bude muset, protože sílu by se bál na to zvíře použít. By mu to vrátila ještě třikrát tak nebezpečně! S hlodavci se prostě nezahrává! Každej ví, že Alvin a jeho chipmunčí bratři nakopou kdekomu zadky, a stejně je tomu tak i u jiných divých zvířat!
Anjel měla veru chutné uši. „Jo, třeba při dalším setkání. Nebo mě zastihneš na peleši,” uculil se. Ano, ten pelech, co spolu tehdá vyrobili ještě existoval! Byl někde v závětří u úpatí zdejších skal. Tam teď bydlel, jak bezďák u popelnic. Nebylo to extra pohodlný nebo teplý, ale lepší jak nic. Pokud ho ale zastihne na peleši, a nepočká do dalšího setkání, bude to asi podezřelý - možná její nemoc bude upe vážná! Snad ho tam tedy stíhat nebude.

Roihu je nebojácnost sama! „Nevim, jak Rosemary, ale já se pokusim. Jak už jsme říkal - pro tebe všecko.” Jo, pro ni se on i rozkrájí. Pro někoho to muselo bezpochyb znít cringe, ale jemu to bylo úplně šumák. Jestli to byl cringe, tak on cringe miloval. Každej by měl jednou v životě pocejtit to, co teď cejtil on. Né s jeho holkou, ovšem, o tu se nepodělí! To je ale podle dnešní scény už všem jasné.
No jó, Roižn měl rád maminy a taťky, jen by ten svůj kink neměl asik brát tak doslova. Ehm. Teď jí šel ještě oušínka očistit, né, že by je snad měla špinavý, ale bylo to asi nejvíc romantický gesto, který znal. Teda z těch vyloženě vlčích! „Pak mi řekneš, jaks dopadla, jó?” Ptal se jí se starostlivostí v hlase. Diagnóza bude ale tak šokující, že se mu o tom ani nesnilo! A to ani v těch nejhorších nočních můrách!

V takovém boji by nejspíš Roihu prohrál! Jakmile by u toho nebyla Anjel, radši by stáhl ocas mezi nohy, a unikl před pohledem a těkajícíma fouskama toho divokýho zvířete! „Naučíš nás se mít rádi, jó?" uchechtl se a ťápl jí po čumáčku. Moc tomu teda nevěřil, ale dobře, ať to klidně zkusí. On bude muset dost přimhouřit očka a vystoupit z komfortní zóny, ale to je ten character development, né? A to bylo ještě velký prd, oproti tomu, co má pro něj Osud přichystáno v čase budoucím!
Randit s Roižánkem, to je jako přidělat si dobrovolně kouli na nohu! Teda, on není takovou přítěží, jen je klíštětem. Naštěstí se o sebe dokáže sám postarat, a nikdo mu nemusí prát bryndák. To by ho pak fakt nikdo nechtěl! „Hurá!" pronesl vítězoslavně a spokojeně zamručel, když si k ní složil hlavinku. Hehe, aby si náhodou neslípnu on! By jí tu uvěznil, a nikam by nešla! „A pak tě doprovodim." Zopakoval její slova, spíš mumlajíc do srsti své čaje.

Ach ano, Anjel the zkrocená hora! I když, jedinej zkrocenej taj byl on! Před Anjel byl prázdnej, v hlavě jenom smetí - jako se to zpívá v tý písničce od Michala Davida. Co mi scházelo, jsi byla ty. Přesně ta! Sedělo to dokonale.
Nad nápadem, že by musel bejt s tim zvířete sám, se moc netvářil. „Pak by ses vrátila a nezbyl by už nikdo z nás, protože bysme se na smrt dobili!" Ale samozřejmě vtip. Roihu by asi před tim jezevcem utekl. Netroufl by si na ňu! „Ještě ale chvilku mazlení," žadonil, a k čajině se naschvál víc přitulil. Většinou když imitoval klíště, tak ho od sebe hodně brzo odstranila – asi vycejtila, že se jí nebude chtít pustit pak už vůbec! Jenže on právě zas vycejtil, že už se chystá setkáníčka konec. A to vždycky mínil oddálit jak nejvíc mohl!

Hah, kdyby myšlenky čajina vyslovila nahlas, Roihu by se jen zasmál! On moc dobře věděl, že by ho nikdo nechtěl – však ho aj vlastní matka z domu vyrazila! Takže to si mohl nalhávat jak chtěl, že ho všichni toužili mít u sebe. Netoužili. A proto si musel vážit každýho dne, co ho Anjel milovala. „Přes tebe by se nikdo nedostal, takže to se asi nemusim bát," uchechtl se, narážející na její výšku, ovšem. Horu Anjel nikdo nezdolá. Teda on jo.
Usmál se a pokýval hlavinkou. „Tak jó, to bude asi nejlepčí. Sice budu chudák sám, ale moje čaje musí bejt zdravá!" Aby náhodou nějakou rýmičku nechytil, a pak nezdechl, že jó? Je mladej a nesmrtelnej, a zemřel by na tak trapnou nemoc? To si nemohl dovolit! „Takže tě pak doprovodim." Sic jí nemohl doprovodit až k doktoru, ale jako vždy jí zamává za hranicema.
Blíznul jí na tvířičce. „Správně. To na tobě miluju, a nejen to!" Všechno na ní miloval. „To já taky. Chci to všechno vidět, a poslouchat o těch místech tvoje stórky." Zasnil se nad tim. Něco ho možná nebude tolik zajímat, ale jemu postačí, když bude s čajinou trávit čas. Čas je přec tak drahocenný!

Roižánek se na její slůvka uculil jak měsíček na hnoji. Teda, jak to vlastně vypadá? Todle přirovnání je bizarní, ale to většina těhle slovních obratů i převratů. „Tak hlavně, aby mě někdo neukradl!" Třeba nějaký reptiliáni, týjo! A nebo ňáká jiná čajina nebo brotek, ale těma by se ukrást nenechal! On je to věrnej hoch, velmi. „Ale neboj, bych se bránil zuby nehty!" Jo!!
Mávl nad tím jejím líčením packou. „To ti teda nevěřim! Já to dost prožíval!" Ale neni to spíš tak, že prožívá kde co? nebo je to prostě muž, a tak je naprogramován na to, aby umíral při sebemenším nachlazení? U vlků to ale možná neplatí, né? Kdo ví. Roihu jen věděl, že pro něj byla rýmička nepříjemná. „Snad ti ale fakt nic neni. By jsme se pak třeba ani neviděli." A to by trpěl.
Ještě chvíli ten pohled upřeně držel, ale pak trochu povolil. „Seš moc měkká!" Řekl jí. Měkká, protože nechtěla dělat rebélii, ale taky měkká proto, že sledovat jí ještě vteřinku, možná by neodolala! „Za chvílu už ale za tebou do pelíšku nepolezu nelegálně!" Již brzy to bude legální, snad.

Roihu cejtil, že ty jeho ksichty jsou neodolatelný, však to už zjistil i ve svym dřívějšim životě! Ale spíš myslel, že to ta jeho andělská tvářička všecky dostala do kolen, né ty úšklebky a divadelně hraný ksichtění! „Bohužel, nemůžu tě nijak setřít, protože ty pro mě žádný chyby nemáš." No jó, v její přítomnosti byl dokonce oslaben v tomhle svém umění 'zvládnu urazit kde koho, dokonce i tvojí mámu'. S ní byl prostě jinej, úplně nejvíc hodnej. Teda skoro.
„To je fajné! To bych pak nemusel na tu rýmu vůbec umírat, když tam budou zdravotníci," řka. Jó, tak v tomhle měla smečka velkou výhodu! Dostane nějakou mátu nebo česnek do čumáku, a rýmičky se zbaví raz dva! „Že ne? A mělas ju někdy?" Možná to říká proto, že jí nikdy nezažila! To by pak dávalo smysl.
Blíznutí jí oplatil, na čumáček. „Jó, to říkáš vždycky! Ale ještě jsme to ani jednou nezkusili," uchechtl se a vzápětí si položil hlavu na zem sklopil uši a hodil po ní naprosto dokonalý psí pohled!! To jí třeba přemluví, ke troše rebélie! Roižánek měl chuť udělat něco nelegálního, ale neuvědomoval si, že by to mohlo zkomplikovat jeho pozdější konkurz ke smečce!

Roihu nahodil dotčený ksichtík, ale opět to byl jen divadelný výraz. On věřil, že si z něj dělá čajina jenom prdelky, hah! Již brzy se ale všichni smát přestanou. „Myslíš, že jsem ponaučitelnej, jo? Já v to pomalu věřit přestal," uchechtl se, ale ovšem on napravitelnej byl! Anjel ho napraví, ona je jeho životní kouč. I když... ona je hlavně spřízněná dušička! Už navždy jeho součástí.
„No, co tam máte za doktory? Jsou dobrý?" Zajímal se. Jestli jsou tma jenom nějaký blázni, tak se asi nemohl divit, jestli se jí tam nechtělo. On měl představu takovou, že každej doktor se choval jako nějakej šílenej doktor vědy. Kde vzal tyhle představy je ale nám neznámo. U něj je hodně věcí nevysvětlitelných, to už k němu prostě patří. „Jsem, největší. Rýma je smrtelná nemoc!" No! Kdyby jí teď chytnul, ona by se o něj chudáka nebožáka musela starat! nesnášel ucpanej nos a bolehlav, jak kdyby dva dni v kuse někoho mačkal! Nu, když mu řekla svůj plán dnešní noci, vůbec se mu to nelíbilo! Nespokojeně tedy zamručel a pozvedl čumáček. „Co kdybys mě radši propašovala k sobě do pelíšku?" Nezní to líp, he?

No jó, to si hošánek zavařil! Přemýšlet dřív, než něco řekne, jó, to by fakt mohl. „Umh," zamrmlal. „To nepřežiju." Řekl to s divadelně zahraným zhrzením. Well, to by se asi divil, kolik toho ještě přežije! Mžná totiž přežije i vlastní matku! Což se koneckonců nedozví - žije v zemi nezemi, a na pohřeb jí nikdo nepřijde.
„No, to je divný. Radši by sis měla k doktoru zajít, ať nemáš ňákou rýmičku," řka. Rýmička je nemoc smrtelná, to věděl. „Jednou jsem rýmu měl, a málem jsem to nerozdejchal." Poveděl jí svůj životní story, aby si to vzala k srdci a brala to seriozně. No, bohužel to není rýma. „Nó, a jak teda dneska budem spát? Jednou stejně usneš!" Haha, kdo mluvil o tom, že spolu budou spát?? No, Anjel - o tom gauči přeci!!

„Tak já se zvládnu sám ocenit, ať mám lepší den, a chce se mně právě ještě víc makat," což se mu teda né vždycky chce, ale to už víme. Prostě se musí sem tam pochválit, ocenit, aby měl motivaci, né? Sice bylo lepčí, když ho ocenil někdo jinej, ale né vždycky byl někdo po ruce. Anjel ho uměla pochválit, ale možná to dělala jenom z lásky. Nebo proto, že to byla prostě vlčina s andělskym jménem a andělskou duší. „Výzev se já nebojim, ty si pro mě vymyslel Osud asi z dobrýho důvodu." Tohle ale říkal teď, když měl pro něj doposud Osud připravený jenom věci dobrý. Ale co když přijdou i věci špatný? Jak se pak bude tvářit? Nejspíš nevěřil, že se mu teď už může dít něco špatnýho, když měl těžkej začátek do života! Ale byla to dost naivní myšlenka.
Horlivě přikývl. „To určo v plánu nemám!" Jak už říkal, je mladej a nesmrtelnej, takže se k úhynu neplánoval uchýlit. „Já si vybírám život!" Jeho oblíbené vybral bych si život, ano. „Skoro před každym spaním si zrekapituluju události předchozího dne, a řeknu, jestli stálo za to si vybrat život. A na devadesát devět procenta je to vždycky ano." A až přijde den, kdy si řekne ne? Co potom?
Rady ohledně učení si vyslechl, ale těžko říct, jestli se dostaly až ke kůře mozkové! „Nejsem úplně zabedněnec, a teďka se snažim i zajímat o okolí, ať nejsem za vola. Vedle svý holky si občas připadám trochu tupej, ale jí to prej nevadí," řka. No, vadilo to ale jemu, a to je asi důležitější, né? Proto to chce aspoň trocha změnit. Stejně ve smečce nějakej zájem mít bude muset, jinak ho určo vykopnout raz dva!
Zajímavější ale bylo, že se tenhle kamennej ksicht začal smát! Normálně to i Roihovi vykouzlilo na tváří úšklebek od ucha k uchu, protože to znělo normálně tak fantaskně! Tak neuvěřitelně! Ale on je prostě talent – vždycky si přál bejt stand-up komikem, nebo dvorním šaškem. „A neni to škoda?" Namítl. Teď už Roižánek viděl, že tenhle vlk je v nitru dobrá dušička, a ano, to i přes to, jak ho slovně ze začátku sundal. Právě proto - on to s nim myslel dobře, a byl k němu upřímnej. Cenim!! „Seš někym milovanej?" Well, deep otázka tak najednou, ale fakt ho to zajímalo. Možná je z něj takovej Grinch, protože ho nikdo nemá rád.

Jó, Roihu zas nechápal logiku týhle čajiny. Prčo se ho ptá na takový zatracený kraviny? To ona tady zdržovala, né on! „Se mě neptej na takový káčoviny, kámo," protočil ajka vsloup. Fakt ho nezjímaly tý její výhružky, protože jak již bylo řečeno – on už párkrát do držky dostal, a co se stalo? Nic. Žije dál, úplně v chillu, takže tak by to bylo i touhle čaje. Akorát by to bylo trapný, protože on by její samičí tělo velmi rychle sejmul. Takový jsou prostě zákony přírody, přátelé! Pokud teda vlčina nemá víc kil, jak on, to se pak o tomhle bavit nemůžem. „Ale pročs to ještě neudělala? Přemejšlelas o tom? Když o tom furt jenom kecáš, tak vim, že to neuděláš!" Takový jsou taky zákony života!
Jo, dovolil se zvednout a oklepat z tý špíny! Stačí, že je špína sám, nepotřebuje se zadělat ještě od mokrý hlíny. „Tak já ti něco povim – vopravdickej chlap se právě s holkama nebije, víš? Proto ani mě nepřemluvíš! Vidim, že seš na mě úplně celá žhavá, ale fakt né - nemám zájem!" Pff, beztak ho jenom chce! Žádný divadýlko na něj hrát ale vůbec nemusí – nežral jí to!