Príspevky užívateľa

Jó, když Roižánka někdo poslouchal, tak to měl nejradši. Teda, nejradši měl, když se dočkal nějakejch reakcí, což se úplně nedalo u tohohle vlka říct, ale to, co říkal, mu stačilo k nějakýmu tomu uspokojení jeho dušičky. Kdyby to Feiera nezajímalo, poslal by ho nejspíš už dávno do pérdele! A to se nestalo, takže zájem tam bejt musel.
„Jo, je to vlastně ocenění hodnej výkon – tak mladej, a přežil jsem úplně jak válku!" To přeháněl, ale nebylo to u něj zrovna dvakrát divný. „Starat se o sebe, to neni jen tak. Je to těžký. Ale když jsem to zvládl už takovou dobu, tak bych to zvládl asi už aj do konce." I když se teda nechystá zrovna brzo odkráglovat. „To ty ale určo vís, to ti taj nemusim vyprávět. tys možná zažil i vopravdickou válku." Nedalo se říct, že by v očích vlka viděl flashbacky na Vietnam – protože tam většinu času nebylo vidět nic –, ale choval se, jako by jich zažil přinejmenším pět.
Jo, ten týpek měl rozhodně point. „Vlastně vůbec. Z minulýho života nevim nic – pokud jsem teda nějakej měl. Třeba je tohle můj první život!" I to se může stát. A nebo je každý živoucí bytost na zeměkouli jenom jedna. A po smrti je možný prožít život tý, která se narodila před váma. Možná je všecko, to nikdo nevěděl. „Podle mýho má každej z nás předepsanou nějakou trajektorii života, kterou změnit nejde. I když si myslíš, že jí právě měníš, tak to je toho součástí." To řekl teďka upe jak Stephen Hawking! Zas a znova teda, on ho má nějak rád!
„Takže souhlasíš, že až život mě naučí to pravý vědění? Musim všechno prožít, a bejt kluk praktickej, né sedět někde v kantoře, a poslouchat žvásty." Ač to znělo jako hodně velký klišé, nakonec jen sám život nás naučí, jak se nejlíp chovat, když už to ty rodičové nedokázali, né? V případě Roiha to tak bude muset být, všecko se bude muset naučit tou těžší cestou, když už nechce naslouchat. „Jó, no jo. Pokusim se." Odsouhlasil ještě poznámku o tom, že by se měl občas nejdřív zamyslet nad tim, co řekne nebo udělá. Podíváme-li se na události jeho života nyní retrospektivně, na tohle je už pozdě.
Jaká smůla, že oheň nevydržel věčně! byla to škoda, ale veselí z Roiha nevyprchalo. On hoří dál, a hořet i bude! „Hele, seš vlastně docela miláček, jenom to nechceš na sobě dát znát, že jo? Možná tě život ranil, a usoudils, že je lepší neukazovat city žádný, než aspoň ňáký. Já tě ale prokoukl!" To byl jen takovej výstřel z dojmů z tohohle setkání. To Feier si tady hraje na drsnýho kluka, né Roižánek!

Roihu jí ťápl po čumáku, jemně, ale důrazně, za to, že mu dala za pravdu! Za pravdu v takový nelichotivý věci! Ona by mu měla oponovat, pfff! Každopádně jo, byl si jistej, že ten jezevec na něj plánuje vraždu, nebo cokoli. Usnul by tady, a typka by mu skočila po krku, a už se ho nikdá nepustila! Ale hlavně že je roztomilá, jasný! Anjel by se pak probudila, našla Roiha zakouslýho, a ještě by Rosemary pochválila slovy "hodnej pejsek"!
„Zloději srdcí - protože tys ukradla to moje," uchechtl se. No byla to pravda! Jeho srdíčko patřilo jen jí a životu s ní. „Najít něco by bylo super. Ale stačí, že jsem našel tebe. Aspoň pro teď!" Hihi, zas nějakej ten cringík do žíly. Toho není nikdá dost!
Doufal, že Anjel není nemocná! Trochu po ní hodil starostlivým očkem, ale nechtěl to zbytečně přivolávat. „Snad nejseš nemocná!" i tak to prostě řekl nahlas. Rouhánek je to! „Klidně si ale dáchni, já dám pozor na jezevce." Odhodlal se. Bude na to zvíře dávat pozor, netušíc, že by spíš měl dávat pozor před ním na sebe!

Viděl, jak se čajina hned zas stavěla do bojový pozice. Přišlo mu to komický, proto se patřičně uchechtl. S nim to nic nedělalo, on si tam v pohodě ležel a zazíral na ní. „Nebiju, nó. Mojem urážkám ale neunikne nikdo, takže si to nesmíš brát osobně! je to můj přirozenéj projev," ušklíbl se. I když si řekl, že bude jeden den hodnej, vždycky ho pak při pohledu na nějakýho trochu odlišnýho jedince napadl nějakej vtípeček, kterej z tý huby musel hned vypustit. Neuměl přemejšlet před tim, než něco řekne, pokud teda nebyl s Anjel, nebo někym, kdo byl hodnej jeho dobrý části duše. „Mám docela v pajči, hele. Kdybych chtěl, tak tě jednou větou můžu donutit, abys mi tam předvedla cirkusový kousku jak nějaká cvičená opice!" Ano, to veru mohl. jen by mu to nestálo za ten bolehlav, co by ho potom čekal.
„Eheh, jsem hodnej kluk, ale občas zlobim. Budeš to muset rozdejchat, nebo tě širej svět rozense na kopytech! Jsem ti ještě ani nic hnusnýho neřek'." Oznámil jí. Jó, dřív bejval i horší. A hlavně s tím, jaký pranky v čase minulym dělal, tak tohle byl fakt chillec. „Hoď se do chillu." Na to se pomalu zvedl. Přenese svůj klid na její vyklepanou dušičku! Chudíí!

Na to se Roižánek uchechtl. „Mnohý zvířata aj chytřejší jak já, o tom nepochybuju!" Jo, třeba Rosemary vypadala docela inteligentně. ten pohled, kterej po něm hodila, když mínil před ní Anjel bránit! Úplně, jako by věděla, na co on myslí! Teď se proházela někde kolem, nebo cože to dělala, ale možná zrovna kula svoje pikle proti Roižánkovi. Možná na něj plánovala nějakej atentát, a on se tu mezitim veselí u Anjel.
S lekcí boje určitě souhlasil, proto na to taky přikývnul! Fakt smůla, že tomu tak nebude, ale hej, neni všem dněm konec. Ještě snad budou žít dlouhý věky, a nebudou starý a seschlý moc brzo, takže si do držky z lásky stihnou dát. Ale kdo ví, možná přijede kombajn a sejme je tu někdá.
Hmm, to se mu zamlouvalo. „Krádež! Budem to nejlepší rebelský duo na světě!" Lepší jak Bonnie a Clyde! Teda, to snad ano, protože Bonnie a Clyde na konci svýho milostnýho příběhu prohrajou boj se zákonem, a zemřou. Někdo takovej asi není nejvhodnější jako vzor pro tyto mladé fakánky!
Spokojeně zamručela přivřel očka, když si ho k sobě Anjel přivinula. Teď se zas cejtil jako spokojený miminko. Milovanej a chtěnej, to byl prostě sen! „Seš už ospinkaná?" Docela sed divil, ale bůhví, co má čaje dneska za sebou! I když ještě nebyl na nebi ani náznak západu slunce. Divné, prapodivné.

„Respekt je v pořádku. Bát by se tě ale nikdo neměl! Vždyť ani zvířátka se tě nebojí!" Namítl, ale to už byly jen takový řečnický kecy. Na něj vůbec děsivě nepůsobila, a už si ani ten váhovej a výškovej rozdíl mezi nima neuvědomoval. Už to bral dost samozřejmě. Kdyby byla Anjel úplně normálně vysoká, nebo menší jak on, tak by to bylo hodně divný. Jemu se to takhle líbilo. Mocinky! „Heh, no samozřejmě. Proč bych ti to jinak chtěl ukazovat, žeo?" Jo, klidně by se nechal od ní zmlátit, pošlapat, sejmout,... cokoli.
To by byl upe nejlepší přívěšek! Nebo dvě hlavy vlků, který kdyby se spojili, dali by si pusinku!! No cringík číslo jedna! „Kéž by se nám něco takovýho podařilo najít. Nebo by nám někdo něco takýho mohl vyrobit. Neznáš takovýho vlka, co by to uměl?" Ptal se. Ve zdejších končinách uměli vlci nejrůznější řemesla! „Jo! Copak já u tebe ještě neležim??" Vyřkl tuhle otázku, kterou slyšel asi zpoza křišťálový stěny!! Proč ten kluk neleží?? A tak si lehnul teď, hezky na Anjel. teda, jen půlkou těla se o ní opřel. „Lepší?" He? Myslim, že určitě!

Na té otázce od vlka Roihu vycejtil, že stojí o to slyšet jeho životní story. A on je tu přesně proto, aby mu ho sdělil! „Už to tak bude. Moje máti zjevně nikdá děcka nechtěla, a tak to tak taky vypadalo. Jako děcko jsem žádnou lásku neměl, takže jsem vlastně celej život oběť její výchovy. Nebo nevýchovy spíš!" Postěžoval si. „Ale mám ségru, a s tou jsme odešli od máti už když jsme byli hrozně malý." Pověděl mu, ač ho to třeba nemuselo zajímat - to je Roihovi jedno, Feier si o to doslova řekl. „Takže nejsem jako úplně neschopnej, protože postarat jsem se o sebe musel, spíš mě neměl kdo naučit nějaký ty základní znalosti." taková holt byla situace. Možná si jeho máti neměla dělat děcka vůbec, he? To by bylo nejlepší.
Filosofický otázky on měl rád, hlavně od tý doby, co mu Anjel otevřela pohled na svět kolem sebe. „No, kéžby tomu tak fakticky bylo! Přál bych si bejt v příštim životě pták, abych se mohl některejm jedincům vykálet na hlavu!" Zasmál se svý představě o životě po smrti. „Ale hlavně bych chtěl proletět celej svět. S mojí holkou budem po smrti čápi." Vysvětlil mu. Takhle to bude, a nijak jinak! „Ale jinak, já jsem teď mladej a nesmrtelnej, takže se zaklepat bačkorama v nejbližší době taky nechystám."
Zamyslel se nad tím. „Hm, učení mě moc neláká, ale nemůžu bejt do konce života jenom mladej a nesmrtelnej, že jo? Jednou budu dospělej a smrtelnej, a nechci bejt taky blbej. Chci si teď hlavně užívat mládí!" Nejradši by nedělal nic jinýho, než se jenom pořád jenom flákal. Né jako válel, protože pohyb on potřebuje, ale jako poflakoval. Pobíhal by po Norestu a kdekoho by šikanoval, nebo otravoval svojí existencí. Naštěstí potkal Andělku, a on možná dostane v životě i nějakej směr.
„Máti mi dala hnusný jméno. Jako by mě fakt nikdy nechtěla, takže jsem ho změnil tak rychle, jak jen to možný bylo." Na to teda nerad vzpomínal! Původním jménem ho mohla nazývat jenom ségra, ale i ta jen v míře! Když to myslela jako popíchnutí, škádlení, tak to bylo oukej. kdyby to myslela seriozně, tak by ho to hodně mrzelo.
A hle! Tak se zdá, že se Roihu úplně náhodou trefil! Naštěstí Feier se jmenoval po ohni, a ještě ho uměl vykouzlit! To Roihu neuměl, a dost ho to mrzelo. Uměl ale jiný super věci, tak by ho to nemuselo tolik snad mrzeti. Teď ale sledoval ten maličkej plamínek energie, jak se mezi tajícím sněhem rozhořel. Nadšeně začal vrtět ocasem, v očích jiskřičky. „Boží! Kámo, dík! To pro mě ještě žádnej kolemjdoucí bůmr neudělal!" Pronesl s poheldme dál upřenym na plápolající ohýnek. Ano, tenhle vlk je definitivně bůmr, ale dobrej bůmr. Asi ho bude mít Roižánek rád.

Čajina zlobí, hodně moc! „Určitě jsem dospělejší, jak ty! Ale nebudu se taj s tebou předhánět, že jo! Já vim, co vim!" Jo! Jen velký kluci dělaj i dospělý věci, a to on dělá, takže!! Tahle typka vůbec neví, a měla by radši zmlknout, avšak nestane se tak, protože je to nějaká pózérka! „No dovol!" Zmohl se jen na tato slova, než na něj cizinka skočila!!
On to teda tak docela čekal, ale nečekal, že mu pujde hned po po krku! Nenapadlo ho nic lepšího, než se svalit na záda a pořádně jí zkopnout. Do toho kopance dal dost síly, aby se mu to podařilo. „Kámoško!! Ty na mě jdeš ňák zhurta, poslyš! Já holky nebiju, nejsem sr*č!!" Sdělil jí, čímž chtěl samozřejmě bejt ten rozumnější v tomhle tolčoku! On je přece véélkej kluk, on se musí chovat dospěle! „Jestli mě ale chceš na tyhle tvý výpady sbalit, tak to máš smůlu! Násilíčko já nepodporuju!!" Ale dělal si z ní samozřejmě jen prdelky. Klidně by se s ní pobil, kdyby pár dnů zpátky neslíbil, že bude hodnej.

„Jestli to máš po mrtvý babičce, tak to sorry!" Tu omluvu myslel seriozně, ale vůbec to tak nevyznělo. Spíš sarkasticky, klasika. „A jestli mě hodláš poučovat o morálce, nechceš prve trocha dospět?" Ptal se jí se švihajícícm ocasem. Jo, trošku očekával, že tahle čajina bude povahy výbušnější, a možná mu uštědří tolčok. Nechá se Roihu, nebo ne? Jako, už se fakt hoodně dlouho nefajtil, a vlastně teď už moc ani nechtěl, ale když po něm typka skočí, neodmítne možnost se trochu vyřádit.
Teda! On věděl, že nesmrdí, takže čajina pěkně kecá! „No dovol! Si myslíš, že ty voníš po liliích, ne? Tak to bohužel, jenom máš nosánek tak ucpanej vlastnim pachem, že už to ani nevnímáš. Ale hle, mám pro tebe řešení - co použít ten šnuptychl co nosíš za uchem?" Špatně cejtila, tak by si měla trochu odfrknout do kapesníčku, hm! „To říkáš jenom proto, že se vedle mě cejtíš blbě. Ale nemusíš se bát, mně nevadí, že seš z nás ta ošklivější." To bylo opět hrozně dospělý! Tak co, vyskočí po něm už typka? Nebo jí může popichovat ještě o chviličku dýl? Jak asi bude silná? Měl by se snad bát, hah?

Roihu byl ovšem zvědavej, a proto se na smečky ptal. V žádný nikdá nebyl, a tak chtěl mít představu, jak to asi bude probíhat. I když mu už Anjel řekla dost věcí, nikdy neni na škodu si toho zjistit ještě víc. „Tys toho určo musel nacestovat víc jak já – ale taky rád cestuju. Mi nic jinýho ani nezbejvalo, ale už je možná čas se trochu zklidnit," zamyslel se nahlas. Už si musel začít plnit ty dětský sny - jako by snad už děcko nebyl. „To já bych si nenechal vnutit nějakej většinovej názor jenom proto, že nějakej týpek někde řekl, že je to tak správný. Já se zmanipulovat nenechám," řka. To byla dost možná pravda – on si o hodně věcech myslel svý, ale taky neměl problém s tim svůj názor změnit, když bylo evidentní, že se třeba mejlil. Nechce bejt za moc velkýho vola. Co se týče zdejších smeček, ze setkání s jednim nebo dvěma představitelama se nedá soudit celý jádro skupiny. By musel jít na měsíční exkurzi do každý komunity, aby věděl a dokázal si udělat ten názor co nejlepší.
Souhlasně přikývl. „Jo, ten respekt by to asi chtělo. Co si myslíš, že je po smrti? Ty si asi myslíš, že naše tělo si prostě jenom příroda přivlastní, nakrmí se z nás pár brouků, a tim to hasne. Co když se ale naše duše převtělí do novýho života?" On sám na tohle neměl úplně vyhraněnej názor. Rozum mu říkal, že po smrti nic není, ale srdíčko zas, že reinkarnace je možná. Je to ale spíš zbožný přáníčko.
„To fakt?" Docela valil oči. „Jako, už jsem si zvyknul, že nejsem ta nejostřejší tužka v penále, ale znalosti se daj určo dohnat. Mně máti nic moc užitečnýho nenaučila," pokrčil rameny. A kde jinde by se to měl učit, že? Ve smečce nikdy nebyl. Vedle takovejchhle chytráků se pak ale cejtil jako kus shnilýho bramboru. „No, jsem myslel, že je trapný si sám dávat jméno. Ale já to rodný nechtěl, bylo hnusný." Hnusný jako zlý. „Ale je hustý, že i tvoje má něco společnýho s ohněm! Ten miluju, ale už jsem ho stráášně dlouho neviděl. neumíš ho třeba vykouzlit?" To by mu vykouzlil i další důvod k radosti!

„Vážně? To né! kdo by se mojí něžný holky bál?" Asi každej, kdo měl pod sedmdesát čísel?? Anjel byla možná velká jak hora, ale Roihu zdolal už tolik pohoří, nejen norestských, že ona už pro něj nebyla problém. Doslova a do písmene! „Aha!" Jak slyšel o tolčoku, hned viděl příležitost, jak by jí mohl naučit zas něco on! „Já už párkrát slušnej tolčok dostal, a občas jsem i já nejeden uštědřil, když jsem byl mladší, tak ti můžu něco ukázat. Na oplátku!" Napadlo ho. Jaká smůla, že v čase budoucím se fajtit nebudou moct ještě dlouho, lol.
Kdyby věděl, že nějakej vlk umí číst myšlenky, nebo vosahat vám duši, tak by se asi radši ukončil. Jeho myšlenky bejvaj dost divoký, a vzpomínk jakbysmet, takže prosím - nesahat!! Pokud si nechcete kazit dobrý dníček plný sluníčka, tak se zdržte čtení jeho myšlenek!
Zas úplně hořel! Hořel nadšením a láskou! „No jo! Jako nějakej párovej talisman, to by bylo skvělý! Abysme byli furt spolu, i když spolu v ten moment nebudem." Párový trička tu bohužel nejsou, takže nezbývá než najít nějakej přívěšek nebo podobnou tretku. To by Roižánek nosil aj rád! Třebas nějakej drsňáckej matching chain!!

Tolikrát ho mohla sejmout, a tolikrát ho nesejmula, že Roihu už ani nevěřil, že by to kdy udělala. Jen ať si ale moc nezvyká, chlapec! Pak by mohl bejt ještě dost překvapenej! „No jó, před tebou musí bejt každej v pozoru!" uchechtl se a ťápl jí do tváře. Anjelka byla něžný obr!
Pokyvoval hlavou, když mu čajina radila. „Jo, já přiznám všecko, co mi nejde. Teda, skoro všecko, ať se zas moc nestrazim, že jo?" Myslil si, že to bude fakt nejlepší. On se nebál to přiznat, protože nemá energii na to něco dlouho předstírat. Vlastně skoro vůbec. Upřímnost nade vše, pak nemáte žádný starosti. „Jsem roztomilej hlupáček, chceš říct?" Uculil se a šťouchl čaje do žeber. Bylo mu to šumák, pokavaď ho Anjel miluje, asi by neměl řešit, jak moc velkej Einstein on je. Znalosti se daj však doučit, ona myslela spíš hloupost typu 'jsem mladej a nesmrtelnej'. Na tom rozhodně bude muset ještě zapracovat.
Nu, jaká smůla, že v Přízračnej vzatý nebudou moct bejt. „Jó, tak se vezmem po svym! Pozvem tam hodně vlků, aby nám všichni mohli gratulovat ke krasnýmu vztahu! Bude tam hromada jídla, a na konci dne si aj všici zazpíváme!" Vyřkl své plány na dokonalou řeckou svatbu. Byl to úplně dokonalej plán! Teď jen ho uskutečnit. Až budou velký, a nasbíraj nějaký kámoše, půjde to jistojistě snadno.

Tak tahle čaje je nějaká drzá bojovnice! Výborně, to Roižánka bude bavit – hrozně dospělej střet s ňákou vrstevnicí. „Doplňky? A co je teda šnuptýchl, když né doplněk? Jenom je funkční! Jestli tohle používáš jako ňákou vlaječku míru, nebo svatební vlečku, tak je to prostě naprostá zbytečnost! A hezčí tě to neudělá, fakt né! Akorát ti to při menším větříčku naletí do ksichtu, a ty se kvůli tomu zrakvíš! Pak budeš litovat, protože budeš krypl," vysvětlil jí svůj pohled na věc, nezájem, že se ho na to nikdo neptal. „Já jsem praktickej kluk, tak mi věř!"
„Ti tady vadim? Kdo je pro tebe prd? Já nesmrdim, meju se každej den!" Nebo snad myslela, že je to záprdek? „Ale jestli tě pohled na mě pohoršuje, tak se nezapomeň podívat na sebe, až pujdeš kolem vodní hladiny. Ale pozor - mohla by ses leknout!" Hah, to trošku přehnal, ale přišlo mu to na jazyk, tak to musel zandat. Jak malej fakánek, veru ano.

Nu, byl rád, že už tohle téma bylo jednou provždycky uzavřený, a nemínil to už snad radši nikdy vytahovat. On neměl s přiznáním svejch slabin mnohdy problémy, protože přec - přiznání, to je polehčující okolnost. Když si bude uvědomovat sám sebe, jednou dojde i toho character developmentu, kterýho chce.
„A byls ještě v nějakejch smečkách tady z Norestu? Já už jsem potkal vlky odevšad, ale půjdu k Přízračnejm. Mám tam totiž holku, a taky mně to tam přijde dost svobodný. Co jsem tak slyšel teda. Osud mě tam určitě chce, na ten já věřim," vecpal mu opět něco, na co se vůbec neptal. „Jo, to já nejsem padavka. Jak na co teda - já se nebojim smrti, ale když mě taj takhle někdo konfrontuje s mym chovánim, tak to je jiná." na to on neni zvyklej! Ale to uz říkal. „Se polepšim!"
Roižánek asi čekal, že tne úsměv dlouho nevydrží, takže to neřešil. Na chvíli to s pánem mrzoutem přece přežije! „Mně je jenom půl druhýho roku, to si myslim, že mám čas ještě sám sebe objevovat. Né?" Je pravda, že v tomhle věku se jeho názory měnily takřka jak počasí. „Jsem Roihu - to znamená požár! Možná ti to bude připadat trapný, ale dal jsem si to jméno sám, protože jsem neuhasitelnej jako plamen! Hořim energií! Teda, v poslední době hořim spíš láskou, ale vyjde to na stejno, né? Žár ve jménu - žár v srdíčku!" Jéje, no to je krása! Kde Roižánek dostal dojem, že to tohohle týpka bude zajímaT? Nikde! Ale to on moc dobře věděl – a bylo mu to šumák.

Anjel bude jeho učitelem života, nejspíš. „Ahah, o tom už nepochybuju," uchechtl se. „Teda, já o tom nikdá nepochyboval. Že mě sejmeš, když tě budu štvát," přiznal s úculkem. Soudil tak z jejich velikostních rozdílů, který občas byly docela dost nevýhodný. Jinak to bylo ale roztomilý, obzvlášť, když to čajina tady byla ten namakanej borec! Né, že by Roihu byl chcípáček, ale oproti ní tak musel vypadat asi kde kdo.
„To mu říct budu muset, přece nebudu předtírat, že to umim, a pak bych se akorát ztrapnil? To ne. Radši mu řeknu ňáký přednosti," namítl a pak je mínil vyjmenovat, ale slovo z něj už ohledně toho nevyšlo. On nevěděl!! „Eh, napadaj tě ňáký?" Ona ho přeci jen viděla trošku objektivnějc. Nemůže tam týpek přijít, a říct, že hoří energií! Nebo může??
Culil se a švihal ocáskem. No, to měla pravdu – na tohle slyšel! „Ale jo, líbilo! Můžem bejt jednou vzatý?" Nebo jak se to říká?? Ač to bylo možná trochu jedno, ne? když už jsou jedno tělo - jedna?? Jen díky svatbě by to bylo ofiko! Celej svět by to viděl, a přišlo by jim tam hodně vlků, který by říkali "gratulujem, a přejem hodně štěstí a lásky i do budoucna", jedli by celej den obložený myše, zpívali karaoke, a to by bylo prostě super.

„Ou-," zmlkl. Že je to neslušný? Aha, to nevěděl. On o slušnosti ví velký kulový, to už ale víme. „Tak ještě, že jsem se na to neptal nikdá tebe." Haha, no, naštěstí je zjevný, že jsou to vrstevníci, takže otázky na věk nebyly ani potřebný! jak by asi reagoval, kdyby se dozvěděl, že ptát se na věk slečny je ještě neslušnější než samotná ta otázka??
Nad poznámkou o podceňování se uchechtl. „To bude určitě lepší. Bych mu tam pak přišel ukázat něco, co neni vůbec tím, za co bych to považoval. By mě pak ještě nepřijal!" Bezpochyb i to se může stát. A pokavaď se to ještě nikdá předtim nestalo, on může bejt první. Měl prostě štěstíčko! „Dobrá, domluveno." Řka a už teď si plánoval, jak předsíranej zájem to bude muset bejt. Kytky ho fakt netankovaly, to by se radši díval na zvířata, ale pokud to jí udělá radost? Pro ní udělá všecko, pro ní obětuje i život.
Zašklebil se a našpicoval oušínka. „Tak nevěstu, jó? Povídej mi o tom!" uculil se a ťápl jí po čumáčku. Nu, pokud se chce stát jeho nevěstou, zauvažuje, že jí teď nesežere! To by se mu totiž nemuselo vyplatit!