Príspevky užívateľa

Roihu nepatrně uhnul pohledem. No, tak co teď udělá? Jak moc velkej kluk to je?? „No, nedivim? Asi nedivim, ale nejsem na to zvyklej," přiznal. Většina jedinců,který potkal, jsou tak zaskočený jeho chováním, že si prostě nedovolej nic říct. Tenhle jedinec je ale očividně úplně jinej, než ty ostatní. „Asik jsem prostě podělanej, sorry." Uznal radši a dále se k tomu nechtěl vyjadřovat. Jemu bylo víceméně jedno, co si o něm tenhle týpek bude dál myslet, protože už ho snad nikdy znova neuvidí.
„Aha, a zná teda někdo odpověď - proč?" To je dobrá otázka. „Mně tvoje smečka připadá hrozně přísná v pravidlech, samej řád a peskování. To bych nedal." Svěřil mu svůj důvod, proč Ignis nějak nefeeluje. A bylo mu fuk, že se ho vůbec neptal. Ono každá smečka má koneckonců svoje pravidla a řád, a co si budem, to přesně by Roižánkovi pomohlo. Dokavaď si může dělat co chce, tak je to s nim těžký.
Wow, teď se na tváři tohohle Grinche objevil i pokus o úsměv! To bylo šokující. „A nejsem ještě moc mladej na to, abych tohle věděl? Moc mě netankuje přemejšlet nad nějakýma vážnýma věcma. Tim se budu zabejvat, až budu starej, nebo aspoň pořádně dospělej." Takovej byl jeho plán. Kdo ví, jestli mu nějaký události třeba ty plány trochu nepoupraví, hm? To se může stát asi vždycky!

To bohužel neukojilo Roihovu zvědavost. „Tak já se ho pak zeptám. Jak dlouho šéfuje, a možná i na věk," řka. No není to ta nejlepší otázka, kterou můžete při přijímačkách do smečky šéfovi položit? Pokud byla Anjel mladší, než doba, kdy tam ten šéf sedí na trůnu, bylo pochopitelný, že nebude vědět. Pro něj byla pořád jeho 300 íkvé čajina, vedle který vypadal jak vyschlej sojovej suk. Možná byl živější v projevu, ale to bylo tak všechno.
Blíznul jí, jako už asi sté poděkování. „Znáš nějaký? Nějaký, který bych si zapamatoval," ptal se, ale asi těžko, když by si k nim ani nedokázal přiřadit žádnej obrázek. Byl prostě totálně vymletej, tyhle věci nikdy neřešil a řešit nemusel. Asi si neuměl ani představit, že ty úkoly můžou bejt aj životu nebezpečný!
Vyhrál!! Povalil tu svojí přerostlou čajinu na zem! Možná tomu pomohla, ale on by i tak hepy jak dva grepy, že zvesela začal vrtět ocáskem. „Ha!" pronesl vítězoslavně a oblízl se. „Vopravdicky? A co? přesvědč mě, jinak se neznám!" ušklíbl se a ukázal jí zoubky. No a pokaď ho nepřesvědčí, spapká jí, a ani líto mu to nebude!!

Běžel, běžel, a nezakopl, takže neležel. Spíš jenom klusal, aby nevypadal moc horlivě – to by mohl působit jako mačo, ale ani nešel pomalu, protože nemínil ztrácet zas tolik svýho drahocennýho času! A tak za chvíli spatřil onu čajinu, se kterou měl v těhle končinách čest se setkat! Vypadala takhle z dálky docela oukéj, ale co při bližším pohledu? To musel hned otestovat, a proto šel takřka až k ní.
„Nazdárek bizárek!" pozdravil svým překrásným a originálním pozdravem, a pak si jí konečně prohlídl zblízka. Vypadala normálně, docela dost oukéj, ale ovšem vedle Anjel spíš ne-oukéj. A co jí to vlálo za uchem?? „Na co máš tu handru za uchem? Na sople?" uchechtl se. Je to nějakej šnuptýchl? Vypadalo to tak. Přinejmenšim Roihu by to na nic jinýho nevyužil. I když, jedna věc by se asi ještě našla, ale to už tu zmiňovat nelze. „Já tu nic nepohledávám. Jen těším svět svou dokonalou existencí." Podobný kecy vždycky vyvolají nějakou reakci, a to bylo dobře.

„Aha. Už tam šéfuje dlouho?" ptal se teda na něco jinýho. Možná tam je šéfem dýl, než Anjel žije, což by asi nebylo zrovna divný, když jim je jenom půl druhýho roku. Jsou to ještě dětičky maličký! „Jsi říkala, že je starej." Jestli bude muset komunikovat s nějakym Taťkou Šmoulu, musí se na to předem připravit. Vlastně on už se teď připravuje, už si trénuje, co bude říkat, a jak se bude chovat. No, to ještě nevěděl, že celou svojí řeč ještě bude muset překopat.
„Eheh, to já bych tě urazit nechtěl! Za tvojí pomoc jsem neskonale vděčnej. Něco mi jde, to jo, ale ještě se toho musim furt dost učit. A nevim, jestli tam takovýho negramotu budou chtít? Co když budu muset jít hledat ňáký bylinky? Já žádný neznám!" Toho se teda fakt děsil, protože on by si neuměl ošetřit ani škábanec.
Uchechtl se. „Jak šlechetné!" řka a vzápětí se teda zas zvednul, aby jí ted už seriozně chytil za krk! Chtěl jí povalit na zem, kde by se jí zase zmocnil, jako tehdá u zamrzlýho jezera. Pak by jí mohl sežrat bez větších okolků! „Nezvládl bych to, protože pomyšlení na chuť tvýho masíčka jsou až moc silný!" Zasmál se.

Roihu znal všecky gen-z fráze, co letěly ať už teď, nebo před pěti lety. „Jestli ti tvůj tatík ještě utírá mlíko z brady, nebo je pod kytičkama?" Boha! Tahle mládež je úplně zabedněná! A to tohle by nějakej jeho vrstevník! Jak nemůže teda znát týnejdžrovskej slang? „Aha, no jistě," zamrmlal. „Takže odešel pro mlíko." Tak to má tady hošánek smůlu! Zdá se, že táta vzal do zaječích, a nejspíš ani alíky platit nehodlá! „Ale přeju ti ať se vrátí, jakože. Čestný skautský!" Jako jo, určitě je blbý, když otcové choděj pro mlíko. On takovej nikdy nebude!! On nikdy neodejde pro mlíko!!
Uchechtl se nad touhle týpkovo naivní představou o poslání. „Víš, kolik takovejch už jsem potkal? Co měli stejnej sen? Mraky! A pomohl mi některej z nich? Ani H!" Jo, všichni se jenom chvástaj a utápěj ve svym divadelně hranym samaritánství, ale když dojde na věc, jsou jak leklý ryby! vychloubat se mu týpek nemusel, ani taj na něj machrovat. Roihu mu to nežral.
„Sluníčko?" Zasmál se Roižánek, zcela od srdíčka. „Ty máš vlastní svět, koukám. Psycho." A ještě jak kolem něj začal poskakovat? Roiha nenapadlo nic lepšího, než mu dát starou dobrou snožku!! SNOŽKU!!

Roižánek už do těhle končin moc nechodil - neměl důvod, ale dnes tu byl, když šel cestou od města. Navštívil město, aby našel svou sestru, ale namísto toho tam narazil jen na toho modrýho vola, kterej mu akorát zkazil chuť k existenci. Chuť k existenci mu vrátili až myšlenky na Anjel, kterou zase brzičko uvidí. A brzičko se za ni aj odstěhuje, a nikdo mu tak už snad nebude brát chutě k životu! Teď by se mohl ještě vyřádit při nějakym setkání náhodnýho nebožáka, ale kdo ví, jestli taj někoho potká? Je to taj upe obrovský, a hlavně nudný. Snad aby zase radši stočil svůj směr chůze ke kotlině, né? Tam se mu líbilo mocinky!
Osud tomu ale chtěl, aby po chvíli chůze narazil na něčí pach. Mínil toho samozřejmě využít, a podívat se, o koho jde! Hned zavětřil do svýho radárku pach cizáka a běžel, co mu nožky stačily, jeho směrem!

Pro Roiha to už promlčeno je, tato slova nelze už říct! „Fakt né, hele. Už tak je to dost trapný. Docela mi dáváš čóču, né že né!" Nemínil to říkat, protože teď by to bylo ještě trapnější, než kdyby ho tak opravdu pozdravil. To by se možná i zamlčelo, takhle ale už jen těžko.
Nejistě se uchechtl. „No jo, takže hádám, že jste tam prostě většina taková. Já už o vás ňáky drbe samos slyšel, ale já se vždycky musim přesvědčit na vlastní kůži, jestli tomu tak vopravdicky je," sdělil mu. „Co máte s Přízračnejma za bíf?" Bylo by dobrý to vědět, když už se k nim chystal, že jó. Měl se možná zeptat spíš Anjel, ale proč nevyslechnout i představitele smečky Ignisské? Sice nečekal, že mu týpek odpoví, ale zkusit to musel.
Roihu vlka ovšem poslouchal, ale už očekával, čím ho setře. „Jak to se mnou je? No, tak jak to je. Co to je za otázku?" Tenhle vlk byl fakt divnotýpek. Nu, aspoň na něj přestal tak čumět! To se Roižánkovi trocha ulevilo. „To máš pravdu, hele. Já vim, že si občas na slova nedávám největší pozor, ale chci se zlepšit. A lepšim! Moje holka ze mě dělá lepšího vlka!" Oznámil mu. Měl velkou potřebu se tu před týpkem obhájit, ale moc mu to nešlo.

Střihl uchem. „To je zajimavý. To jeho rodina byla taky tulákama, nebo co?" ptal se, protože ovšem vůbec nechápal. Nevěděl však, že odpověď na tuto otázku nezná možná ani sám osud! I když, někdo asi jo. „Takže tam nebudou jedinej nováček? To je dobře, aspoň nebudu strhávat pozornosti svojí neschopností jako jedinej," uchechtl se. Čím víc nováčků, tím je větší šance, že jeho možné přešlapy budou přehlédnuty! Ale ovšem si spíš plánoval, že žádný přešlapy nebudou.
Zabouchal ocáskem o zem. „Sníme se navzájem, ne? Jsem ti přece slíbil na prvním rande, že tě v brzký době sežeru. Kde jsem se jenom zapomněl?" Myslím, že láskou už jí dávno sežral, takže netřeba se stresovat, že ke splnění slibů nedošlo! Chtěl ju na oplátku kousnout jemně do krčku, ale nakonec se zmohl jenom na blíznutí.
U něj je rozhodně lepší, že veci který nezná on ochutnávat nebude „Jo? Ty ze mě ještě uděláš nějakýho býložravce, poslyš!" Uchechtl se, ale docela ho zajímalo, jak tyhle věci chutnaj. Jen by si sám fakt netroufnul to zkusit.

Roihu se uchechtl. No jo, i on znal to krutou pravdu! A nebavilo mi to. Však on postupem času blbej bejt přestane. Jak bude starší, bude určo i inteligentnější. Nebude žádné Děd Vševěd nebo Taťka Šmoula, ale nějaký znalosti už mít snad bude. A zodpovědnost snad také!
Byl rád, ze o něm ví asi někdo. „Jo, ten musí bejt avi dost zaneprázdněnej," myslil si, a ani představit si to neuměl. Co všechno takovej šéf smečky asi reálně délka? Chodí vůbec spát, nebo si to nemůže dovolit? Dělá i jiný běžný věci??
Hezky se k Anjelce přitulil. Ošklivě to teda ani neuměl. „Myši? Však si říkala, že mě sežrat chtít nebude!" Zasmál se. On je přeci myšáček! Tak aby ho ten jezevec spapkat nechtěl.„Sníst mě to totiž můžeš jenom ty." Ach ano, líbezný cringe je nade vše! Zavrtěl zlehka hlavinkou. „Neměl. Nerad bych se votrávil." Při jeho znalostech z přírodopisu to bylo asi to lepší řešení. Ještě by byl on tom, kdo tady pozře rulík!

Jo, Roihu věřil, ze snad není až tak blbej, aby něco podobnýho udělal. „Jó, něco podobnýho se mi snad nepovede. Jsem blbej, ale snad né až tak," ušklíbl se a zadoufal v pravdivost svejch slov. „Ještě je otázkou, jestli mě k vám vezmou. Užs o mně říkala?" ptal se, ale nevadilo by mi, kdyby ne, protože to ostatně může udělat kdykoli. A třeba si ještě nebyla jistá, jestli tam týpek fakt půjde, tak nechtěla bejt za vola. V pořádku. Ovšem, že oni spolu zvládnout všecko! Jsou si souzený, to už nelze nikomu vyvrátit. Teď si pomalu lehl, aby vystřídal na mazlicim místě Rosemary. Jo, to mi je štěstí stačilo.
Zakabonil se nad faktem, co jezevec žere. „Žížaly? No fuj!" řka od srdíčka. To jí teda nosit nebude, pardon! Ale nějaký bobule mi mohl, když to nebude třeba rulík, že jo. „Bobule jsem nikdá neměl. Tak to možná někdy zkusim s ní," namítl, ale jestli to bude stát za vyliž riť, tak se nebude mít rád. Takhle obětuje svůj žaludek!

No, to bude teda pořádná výzva! Ale Roihu to bude muset nějak zvládnout, aby nedělal zbytečně osudu, nebo aby někdo neměl důvod ho vyhodit. To by bylo nejen trapné, ale aj škoda. „To já se pokusim, ať mě hned v prvních dnech nikdo nevyhodí," uchechtl se, ale byla to pravda.
Pousmál se a zavrtěl ocáskem, když ho blízla. „Taky je mi to líto, ale když budu mít tebe, tak se s tim smířim mnohem snáz." Řekl, a nebyli to jen ty klasický prázdný zamilovaný kecy. Díky ní se mu dělalo snáz totiž všecko, a už se nemohl dočkat dne až s ní bude 24/7.
Roihu na Rosemary určitě nezapomněl, to bohužel, ale nejspíš na její existenci trochu pozapomněl. Byla u Anjek tichá jako myška, než se vzbudila a rozhodla se svý lóže opustit. On to chvíli mlčky sledoval. „Co takový zvíře jí?" Zajímalo ho. Třeba jí něco příště donese, ať jim to seznámí jde líp. Tak in byl šlachetnej!

No, sebereflexe – ovšem, že Roihovi to teď bylo tak trochu blbý. Možná se konečně dočkal toho zadostiučinění, který na něj někde čekalo. Někdo mu dá lekci z chování, kterou by potřeboval jako sůl! „Eh, teď je to teda takový trapný, když mě tu zpovídáš, takže to nech plavat," opětovně nad tím mávl tlapkou, a doufal, že už to bude promlčeno. Protože mu to trapný fakticky bylo.
Pokrčil rameny. „No jó, tak to máš asi fakt – lepší se na názory ostatních vykáknout, to já vim. Ale sledovat tě je docela záhul," no, veru ano. Tenhle vlk ho znervózňoval, a to nebylo vůbec běžný a ani normální! Ale on to ptořeboval, aby se trocha probral, aspoň na chvíli.
Trochu ho zaskočilo, že ho tenhle týpek zpochybňoval. „Já to ale nemyslim zle! Jen mně to tak příjde na mysl. Ale nejsem zlej!" No, zlej možná ne, ale zlobivej rozhodně! „Ty seš ňákej správce mravního pořádku? Nebo snad kantor?" Docela zněl jako přísná vychovatelka ze školky! A to teda ještě skoro nic neřekl, ale jelikož se s něčim podobnym Roižánek setkal poprvé, byl to pro něj šok!

S timhle vlkem byla fakt zábavička, ironicky řečeno, ovšem. Ale aspoň se Rouhánek taky setkal s někym, komu jsou ty jeho kecy úplně u zadele. To občas taky potřeboval. „Né! Nejsou jako zas tak vulgární, jako nevhodný! Prostě jenom drzý, ale to máš fuk," mávnul nad tím tlapkou. Radši to neměl zmiňovat vůbec! Ale on nikdy nepřemejšlí nad tim, co řekne dřív, než to vopravdicky řekne. To už víme.
No, skvělé. Tenhle Grinch je tedy celičkej život takhle nabubřele. „To maj asi brotci z tebe radost, né? Nebo je vás doma většina takovejch?" ptal se dál. Možná je to smečka Grinchů, a nikomu jeho otrávenej ksicht nevadí. Roihu by se na to ale den co den koukat nechtěl, tak ještě, že nemusí. „Už jsem potkal nějakou čajinu od vás, a ta mi teda pokrčenym frňákem dala jasně najevo, co si o mně myslí! Přísahám ale, že jsem spořádanej tulák, hodnej kluk." Jeho oblíbená fráze – hodnej kluk. Mocinky.

„To já moc neznám, víš co, nesdílný vlky. Já bych kde komu vykecal klidně svůj životní stóry, ale tenhle vlk si ho asik chtěl nechat pro sebe," pokrčil rameny. „Nebo to bude tim, že jsme se oba chovali jako debílci?" Nasadil thinking emoji irl. Ano, to bude nejspíš ono. Roihu se ale před debílky nezvládal ovládat, ještě fakt ne. Jednou do toho však doroste, věří tomu!
Samozřejmě nevěděl, jakej vztah měla nebo neměla Anjel se svym brotkem, a tak ani nemohl vědět, jak se přesně cejtí. „To je mně líto. Tydle vlci jsou tam, zdá se, uvězněný," myslil si. Protože kdyby ne, tak by pach sestry byl určitě i jinde, než jenom tam. „Nic o tý smečce nevim, no, ale ségra by se tam nepřidala pro nic za nic." Podle něj musela uskutečňovat ten svůj skvělej plán! Ona by přece v nějakou imaginaci nevěřila! Říká Roižánek, a sám je víra sama.
Ach, ten Anjelky pohled ho úplně rozmělnil! Nemohl říct ne, jen se uculil. „Já se fakt budu snažit. Slibuju," řka a blízl jí tlaminku. „Když zas narazim na toho blbeč- teda tvýho bratra, tak prostě odejdu." To byl dost odvážnej cíl, ale snad si ho splní.

Je pravda pravdoucí, že se Roižánkovi udělalo dobře, když mohl všechny ty svoje pocity vykřičet do uší Ciela, takže něco na tom jeho poslání/snu bylo. Příště, až ho zas odchytí, už bude vědět, že mu do hlavy může vtlouct i hřebíky, a rád toho využije!
Hnedle horlivě pokýval hlavou. „Ovšem! Jestli tě to bude zajímat - nebo nebude -, všechno ti to sdělim!" No, to ještě nevěděl, že bude mít opravdu o čem povídat. Snad se ale nestalo něco, co by ho v tom vyzpovídání zastavilo! třeba smrt jeho samotného! Víme, jak rád riskuje svůj živůtek, a zkouší, co si kde může dovolit, že jó? „Já vim, kámo, já vim. A ty se dáš taky přežít!" Zasmál se. Dnes si mohl zapsat do kůrymozkové, že udělal něco pozitivního ke svýmu character developmentu, kterýho chtěl dosáhnout. Dneska tohohle vlka nešikanoval! Dnes se nad nim slitoval!!
„Čusík!" Rozloučil se ještě s týpkem, a šel si zase vesele poskakovat po území norestském, a myslet na svou čajinu. Tím mohl ted trávit veškerý čas, a nemohl by říct, že by se nudil. To s ním dělala všechna ta láska! Cringe!!