Príspevky užívateľa

Bylo až neuvěřitelný, že taková cringe láska byla real, a neodehrávala se jen v nějakym přiblbym televiznim filmu. Kdyby mu někdo byť jen před měsícem ukázal vizi téhle budoucnosti, zasmál by se tomu. Nevěřil by tomu, co vidí - že ho miluje ta nejhezčí holka na světě. Musel jí zase po jejím přitakání na jeho zamilovaný řečičky blíznout tvář, na výraz svých díků a lásky. Ach! Tohle bylo upe jak od Šejkspíra! Ne - lepší!
Uculil se, když se Anjel nabídla, že mu pelíšek ovoní Eau de Anjel. „To by se mi moc líbilo. A když se v něm pak spolu na chvilku pomazlíme, bude to ještě lepší!" On by se nejradši stal jejím klíštětem, aby jí nemusel už opouštět. Ale brzo tomu snad už opravdicky bude konec, brzy už do klíštěte vážně evolvuje.
Sem tam pořád štěstíčkem bouchal ocáskem do země. „Nás už nic nerozdělí," toť vše, co jí tak na to mohl říct. Jeho dech už ani na více slov nestačil! Byl prostě zaláskovanej, a anavíc tak hrozně overwhelmed vším tím, co se stalo, že se uchýlil k drastickému řešení – zmlkne, složí hlavu na Anjel, a bude spokjeně oddechovat do doby, než se ho zmocní spánek. „Nebude ti vadit, když to zalomim?" Ptal se s přivřenými oky a hlavou v její srsti.

Tenhle vlk vůbec nepomáhal tomu character developmentu, kterýho chtěl Roihu dosáhnout! Úplně ho vytáčel, protože byl přesně takovej, jak se obával, že bude! Vzteklej pánbíčkář! Vůbec nespolupracoval, a to ho dosti vytáčelo. Očividně když chtěl něco řešit po dlouhý době po dobrym, nedočkal se žádných výsledků! „To jste fakt všichni takhle sdílný? Neříká Bog náhodou 'pomáhej a miluj blížního svýho'?" Nejspíš to Bog neříkal přesně takhle, ale princip je stejnej! „Když mi pomůžeš, dostaneš se za to pak do nebíčka!" Co jinýho by na tohohle fakana mohlo zabrat? Evidentně to byl bad boy, ale tentokrát opravdovej. Né zlobivej, jako Roihu, ale fakt kkt. Nebo pozér!
Při dalších slovech o jeho sestře se zamračil a odfrkl si. „Já ti řeknu, co si myslim, že se stalo – když sem přišla, nakopala ti prdel tak, že sis na ní tejden nesedl, a teď se jenom bojíš to přiznat," řka. To bylo mnohem pravděpodobnější než to, co říkal tenhle skrček! Ano, skrček!! O takových přinejmenších patnáct čísel menší než sám Roižánek – Roižánek the velkej kluk! „Snažim se to vyřešit po dobrym, fakt! Jsem hodnej kluk, ale umim bejt i zlej!" No ano, když použije magii, tak to udělá po zlym. Prostě ho zmáčkne a donutí ho říct pravdu, ale to by nebyla taková sranda, že jo? A navíc by ho čekal hroznej bolehlav!

No, týpek nevypadal zrovna přátelsky, ale Roižánek na to byl připravenej! nasadil sebevědomý, avšak přátelský postoj, který měl cizákovi sdělit, že on nepřišel nikoho ohrožovat, zároveň se ale nebojí nikoho kdo se mu postaví! Tedy, to si myslel teď, když proti němu stál nějakej takřka vrstevník, ono stát proti němu celá smečka, tak si ten svůj postoj velmi rychle rozmyslí. „Kámo! Já jsem sem nepřišel dělat problémy, na to v mym životě neni čas!" On je chudák hrozně zaneprázdněnej! „Hledám svojí sestru, proto jsem tady. Potřebuju s ní mluvit – nebo vědět, že žije. Prej jste nějaký nebezpečný pánbíčkáři, ale pochybuju, že byste z mojí ségry nadělali fašírku. To spíš ona z vás." Uchechtl se nad touhle představou. To jen aby cizák věděl, že Roihu má nějaký výhružky u zadele.
Spěšně si vlka prohlídl, aby ho posoudil, jako to dělal vždycky. Vypadal dobře - normálně, žádný panoptikum, ani jinej bizár. „Ségra se jmenuje Hiisi. Je černobílá, pěkná, skoro jako já. Ale fakt jenom skoro. Viděls jí? Myslim, že viděl, protože přesně sem její pach vedl, když jsem se po ní poohlížel naposled." Jestli tenhle jedinec chce, aby Roihu vypadnul, bude mu muset co nejdřív podat informace, o které stojí!

Kampak to Roižánek šel? Ano, musel najít svojí sestru, aby se jí podělil se všem skvělýma novinkama. Musel jí sdělit, jakou skvělou holku si našel, a že se za ní co nevidět odstěhuje k Přízračnejm! Už teď si uměl představit ten její naprosto nechápavej ksicht, a to ho hladilo po dušičce. Na její obranu, on by to asi taky tak docela nepochopil, protože jeho zdivočelá duše se nedá zkrotit, že jo? Sice vždycky věřil na lásku, ale nikdy si nemyslel, že ho to tak hrozně moc ovlivní! Upřímně si myslel, že nejvíc na světě může milovat jenom sám sebe, ale nebylo tomu tak. Už ne.
A tak byl tady, na tom místě, kam vedl sestřin pach naposledy, kdy se po ní rozhodl podívat. Tehdá nešel až sem, protože (měl rande) neměl čas, ale dneska už to bylo neodkladný, dneska už jí vidět musel. Musel vědět, že žije, že je oukéj, a že jí zajímá, jak se má bratříček. Moc dobře si pamatoval, že mu Anjel povídal o zdejší tajemný smečce panbíčkářů, která mu může rozkopat zadel na cucky hnedle jak sem vstoupí. On pár dní zpátky sic slíbil, že přestane riskovat svůj život, ale jeho důvody jsou snad pochopitelný! Musí mluvit se sestrou, než se uváže k nějaký smečce! A navíc už je to velkej kluk, on si od nikoho nakopat zadek nenechá! „Ségra!? Je tu tvůj milovanej bratr!!" Volal, jakmile vlezl na toto území. Zatim netušil, že nedaleko něj hraje nějakej týpek live action subway surfers, ale velmi brzy se to dozví. Umí používat nosánek, a jelikož ho teď potřeboval k nalezení sestry, bude to rychlé.
A pak ho po chvíli chůze nejen zacítil, ale i viděl – nějakej místní cizák! „Hej, týpku!" Zavolal na něj, jako by snad za ním sám pánbíčkář nešel. „Mír kámo, mír!!" Nezapomněl volat, protože tolčok dostat fakt nechtěl. Věřil, že mu tohle projde, protože má dobrý úmysly.

Pro Roiha není nic nemožný, takže on by se k Anjel do pelechu nakufroval klidně hned, jak by mu tu možnost dala. Neměl by ale pokoušet svý štěstí, jestli se chce k tý smečce reálně přidat. Neměl by teď dělat žádný problémky. A to se mu snad vydaří - však i s tim hadonošem Cielem vedl pár dní zpátky normální konverzaci!! Zde jsou důkazy, že Anjel ho změnit může! „Správně. To ti slibuju," pronesl a blízl čajinu na tvář. Tak snadno se to říkalo, a nyní věřil, že se to i snadno bude plnit. Nenapadlo ho třebas, že mnohé dospělé věci mají i dospělé následky. Ale o tom až jindy!
Nu, těžko říct, jak se mu to zhorší nebo nezhorší. Rozhodně se mu to uleží, a možná bude rád, když vstane. Nechtěl bejt ale mrzák, ne před Anjel! Ještě by se o něj zas bála, a on by se cejtil blbě za ty blbiny, co prováděl. Nabídka na postavení pelíšku se mu však velmi zamlouvala. „To zní skvěle! To se mi tam pak bude spát jedna báseň!" Když tam ucítí její pach, její přítomnost, bude mu jistě brzy mnohem lépe.
Usmál se a zabušil ocáskem o zem. „Já ti budu říkat hezký věci pořád, protože si to zasloužíš. Děkuju ti, že tu se mnou seš. Děkuju ti za všecko." Na to si opětovně složil hlavu do její srsti. Tohle bylo všechno, a stálo za to bojovat. Když ho oslovila tím jeho pet name, musel jí párkrát blíznout tlamičku. Moc se mu líbilo, když ho tak nazvala. „Myška a Hvězdička – jsme prostě dokonalí." A je tomu tak! Nadále si složil k Anjel hlavu, a mínil odpočívat. Možná, že se ho i ten spánek brzy zmocní, ale nebyl by vůbec proti. A to toho dnes mnoho neušli! Vyčerpání ze všech událostí na něm ale bylo evidentní, nelze mu to zazlívat.

Je to fakt vtipný, jak se názory v tomhle mladym věku měněj skoro ze dne na den. Stačí jen narazit na spřízněnou dušičku, a hle! Tady z Anjel snad bude ještě rebel, a z něj? Z něj zas naopak úplnej mílius. A vadilo mu to? Vlastně ani ne. Teď už mu to tolik nevadilo, protože nad tim přemejšlel trochu jináč, než třeba tejden zpátky. Věděl, že jeho budoucnost bude s Anjel, a byl tak strašně natěšený na všecko, co ještě zažijou. „Správně. Ať už dobrý nebo zlý, chci to prožít s tebou," ámen. Uvidíme, jak si jejich lásku ještě Osud proškolí! Roižánek mínil za tohle bojovat – nebylo nic, co by ho před láskou k Anjel zastavilo!!
„Jde to, jde to," pousmál se na Anjel, když se ho ptala na bolavá zádíčka. Předtím na ní možná na nějaký čas zapomněl, ale neznamenalo to, že tam nebyla. Teď se nesměl moc přetěžovat, aby z něj nebyl mrzák. „Někde si pár dní poležim, a bude mi hej." Určitě by mu bylo líp, kdyby si mohl poležet v pelíšku u Anjel, ale bohužel. Představa, že dalšího dne zase odejde, byla děsivá, a tak na to radši nemyslel. Vzhlédl k obloze, aby zkontroloval svoje znamení. A bylo tam!! Chvíli se na polárku jen mlčky díval, a pak radostně zašvihal ocasem. Je to dobrý znamení!! „Noční obloha posetá hvězdama mi připomíná tebe – tvůj kožíšek. Ty seš ze všech hvězd ale ta nejkrásnější," vyřkl a schoval si hlavu k čajině do srsti. „Moje Hvězdička." I ona se tedy dočkala svého pet name. A bylo krásné!

Zastříhal oušínkama. „Jó, pamatuju, žes říkala, jak seš ještě na lásku mladá. Že je to jen pro dospěláky!" Uchechtl se, ale hnedle nasadil výraz, který jasně říkal 'já nic, já muzikant'. Jestli je láska jen pro dospěláky, tak co tu teď dělaj, že jo? Láska nemá žádný hranice, a tohle byl prostě důkaz. „Věř, že já to cejtim stejně. Kdyby tohle osud nechtěl, tenhle moment, tuhle chvíli, vůbec by mě k tobě do cesty nepřivedl. Tak to prostě je, protože podle mýho má každej nalajnovanou trajektorii svýho života, kterou nemůže měnit. A i když si myslí, že jí mění, tak to je už zapsaný v tý trajektorii," řka. Teď byl zas jak Stephen Hawking!!
Jak slunko zapadlo, Roihu už začal vyhlížet polárku, tu hvězdu, na kterou čekal. Ani nevěděl proč, ale pokud má tahle hvězda bejt záchranou pro zbloudilý pobudy, a dávat jim naděje, rád by, aby se teď ukázala i jemu. Aby mu potvrdila, že směr, kterým se jeho život ubírá, je správný. On byl šťastný, on byl spokojený, ale pořád tam byly ty bobiky z konkurzu ke smečce. Chtěl bejt s Anjel 24/7, opravdicky jo, ale je to pro něj to pravé? Pokud se hvězda ukáže, je to jasný znamení, že jde správným směrem. A ona se ovšem ukáže, protože je to hvězda, která svojí pozici dlouhá leta letoucí nemění. Jen pokud by bylo zataženo, neukázala by se. Je to tedy takové čekání na odpověď, kterou už znal. V hloubi duše věděl, že to chce. Chce to stejně jako si chce vybrat život už po celou dobu, co bude trávit čas s Anjel. „Chci se ještě podívat na hvězdy, ale pak to asi zalomim. Jsem zvědavej, jak mě záda zejtra budou bolet," uchechtl se a blízl čajinu na tvář. Yep, to ho teda bolet budou.

Kdyby byl Roihu člověkem, rozhodně by měl tohle své životní motto vytetované, ale stejně tak by měl určo vytetované i jméno své první (a snad i poslední) lásky! Cringe na entou, ale to už jsou ti týnejdžři! Týnejdžři a láska, to je prostě kapitolka sama pro sebe.
Roihu jí blíznul mezi uši. Byl rád, že myslí jen na věci dobré, ovšem. „To jsem rád," vyslovil to i nahlas. V tuhle chvíli by bylo asi blbý, kdyby myslela na nedobrý věci. „Já jsem teda určo nic lepšího nezažil," přiznal, avšak nemyslel jen dnešek, jen tuhle chvíli, ale celej ten jejich vztah. „Cejtim, že žiju svvuj sen. Nic jsem nechtěl víc, než abych měl někoho, kdo mě bude milovat, a koho budu moct milovat já." Protože doma toho zrovna moc pozitivního nezažil. Spíš dost neutrálních situací s minimem emocí, nebo čistě negativní věci. Jak je vůbec možný, že on je tak citově založenej jedinec, když zbytek rodiny je jak studenej psí čumák? Samozřejmě měl mnohé Fiorinčiny manýrky, ale dokud byl mladej, zvládl se jich zbavit. Je ještě hodně tvárnej, a developmentu schopnej.

Usmál se. Snad měla čajina pravdu – na něco takovýho se nezapomíná. radši umře mladej a při smyslech, než aby měl zestárnout a přijít o ně. Ale o tom mladej a nesmrtelnej už je lepší možná zmlknout. By si pro něj mohla přijít karma za tohle rouhání, a podkopnout mu nějakym způsobem nohy. On už je teďka přeci velkej kluk, teď se musí vzchopit! Aspoň natolik, aby přišel na konkurz do smečky Anjeliny. Normálně se na to začínal i těšit!

„Nad dobrýma věcma?" Chtěl se Roižánek ujistit. I on přemýšlel nad hodně věcma, dobrýma, a doufal, že tak je to i u Anjel. Věděl, že ty svoje myšlenky nedokáže aktuálně ukočírovat, aby je nějak prezentoval, proto se ptal prve jí. „To mám stejně. Vůbec jsem nevěděl, jak moc jsi mi v životě chyběla, dokud jsem tě neměl," řka s hlavinkou položenou na té Anjeliné. „Teď už mi nechybí nic." Kromě tý vstupenky do smečky, no jó, o tom ještě chvíli pomlčíme. On tam dojde, však sa nebojme. Po dnešku věřil, že to bude dřív, než si původně plánoval. Musí předtím bezpodmínečně najít sestru, a sdělit jí veškeré novinky!

Ano, ticho bylo nejspíš příjemnější než slova, ale i tak měl Roihu pocit, že ho musel na vteřinku přerušit. Pak ale zase zmlkne. „Chtěl bych si nadosmrti pamatovat, jak se teď cejtim. Jak strasně dobře se cejtim s tebou," řka. Nedokázal své pocity vyjádřit slovy, nelze je ani vyjádřit v těchto řádcích, to musíte prostě zažít. Láska se musí prožít, aby byla řádně pochopena, a Roihu věděl, že teď už bude rozumět až do konců věků. Jen doufal, že jednou nebude starej a nebude mít změklej mozek, že by si to třeba přestal pamatovat. Něco takovýho se ale nezapomíná ani na smrtelný posteli, ne? A obzvlášť, pokud i na sklonku bytí u sebe bude mít po boku Anjel. „Přemýšlíš nad něčím?" zeptal se tiše a opřel si hlavinku o tu její. Teď už v sobě žádnou přebytečnou energii necejtil, teď už byl pln jen lásky a harmonie. A to je co říct. Stačilo mu tu jen odpočívat a tulit se k Anjelce, s minimem zbytečných slov.

Roihu přimhouřil oka, jak tak sledoval Ciela odebrat se do svých myšlenek. Evidentně ho ty jeho problémy dost užíraly. No, bude si muset najít něco, co ho od těch myšlenek odvrátí! Třeba holku!! To doporučuje jedenáct z deseti Roižánků! Ale samozřejmě si musí najít vlastní holku, né tu jeho. „Země volá Ciela!!" Zamával mu tlapkou před obličejem, když byl mimo už nějakou tu vteřinu dvě. Týpek se naštěstí probral!
„Domov je tam, kde je moje srdíčko!" Zvolal tento boomer citát, kterej má kdejaký npcčko nalepený doma na zdi, nejlépe nad fotkama rodiny. „Ale ty očividně hledáš něco jinýho, takže co já ti budu radit, že jó! Můj názor jsi slyšel, víc netřeba mrhat časem!" Usoudil a pohodil ocasem.
„Je to těžký, vlastně jsem to právě řekl. Musíme nad tim přemejšlet ale aspoň trochu, jinak budem lůzři do konce životů! A já nechci bejt lůza!" Fakt ne! Jednou, až ho přestane bavit bejt mladej a nesmrtelnej, se plánuje chovat dospěle a udělat nějakou kariéru. Nejlíp kariéru prvotřídního šaška, hah.

Svět se pro ty dva zastavil, a začal se zas pomalu točit až ve chvíli, kdy už bylo po všem, a oni se k sobě opět jen tulili. Leželi na západní straně trosek, odkud byl výhled na pomalu zapadající slunko. Dnešek změnil mnoho, a ještě toho hodně změní. Některé věci, některé pocity, můžete zažít jen jednou jedinkrát v životě, a tohle bylo právě ono. Teď už nebylo sebemenších pochyb, že jejich vztah je vážný, a bude mít delšího trvání, než se třeba zprvu zdálo. Aspoň tak to právě Roihu cítil – vážil si toho, že sním Anjel do všeho šla, že ho milovala. On jí chtěl bejt už navždycky oporou, v dobrém i zlém, a opečovávat jí víc, než sám sebe. I teď jí láskyplně čistil oušínko. Možná se znali jen pár týdnů, ale co na tom záleželo? Jejich pocity byly vzájemné, a nikoho jiného neomezovaly. Na tom jediném záleželo.
Byl to vzácný moment, kdy Roihu ani nepotřeboval slova k tomu, aby existoval. Stále měl takřka zatajený dech ze všeho, co se odehrálo – zdálo se to být tak neuvěřitelné! A přeci se to stalo. Přeci jen si našel svou životní lásku, a byl s ní teď a tady, odpočívajíc a čekajíc, až se na nebi ukáže první hvězda. Tu jedinou hvězdu, na který však záleželo, měl přímo po svém boku. Hřálo ho teplo jejího těla, ale hřála ho i přetrvávající láska. „Nikdy tě neopustím." Řekl jen tato slova, aby to čajina věděla. Minule měla strach, kvůli noční můře, kterou prožila, že jí opustí, tak jí chtěl připomenout, jak se věci mají. Přitom jí stále jemně olizoval uši, a být kočkou, přede i.

Ani nedutal, když čekal na její odpověď. Naslouchal jen tlukotu jejich srdcí, kterej byl všudypřítomnej. Měl pocit, jako by se nyní měnil celej svět, jako by se všechno zastavilo, a čekalo jen na její vyjádření. Veru bylo by trapné, kdyby to tak ona necítila, ale on si to nemyslel. Kdyby si nebyl takřka jist, neřekl by to. Její řeč těla mu odpověď ale už dávno naznačila, možná dokonce prozradila.
Roihu se na vteřinu dvě celej rozechvěl, když promluvila, a odpověď byla taková, jakou čekal. Srdíčko se mu snad rozbušilo ještě víc, než to šlo! Teď se změní vše, a zároveň nic. Jako v tý písničce od 1D, víme který, že jo. Hlavu si na chvíli opřel o její hruď, aby na vlastní slechy slyšel, jak i jí buší srdce jak o závod. A bylo to tak v pořádku. Teď se stanou jedním tělem, jednou duší, a zítra už nic nebude takové, jako právě dnes. Teď už bylo jasný, že si jsou souzený – kdyby ne, tak si 'ano' neřeknou. „Miluju tě." Zopakoval jí ještě jednou tato slova bláhová, slova zamilovaná a tak líbezná pro slechy mladých zaláskovaných vlků. Pak jí ještě párkrát blíznul tlaminku, aby svou lásku vyjádřil na maximum. Co se stalo dál už zde netřeba říkat, však stačí si poslechnout tu písničku.

Za deset let už budou možná mrtví, to si přiznejme. Toto je příroda, krutej svět, kde takhle dlouho přežívaj jen jedinci fakt silný, nebo se slavnym rodem. Tenhle den bude věčný, stejně jako se to zpívá v tý písničce od petšáků - dnešní noc je věčná. Teď není noc, ale princip je stejnej. Při tomhle jejich tanečku na nic víc nemyslej, nic víc nepotřebujou. Teď nepřemýšlejí nad budoucností. A další verše z toho songu. Nezapomeňte, že všechny písničky jsou o lásce.
Roižánek si přál všechno to poznat spolu s Anjel. Celej se tetelil, když pokračoval v tom svym kvalitnim balení. Hopsal sem tam, a opíral se o čajinu. Té se na zem moc nechtělo, ale nevadí, protože o tom to koneckonců není. Šťouchala do něj čumáčkem, a jeho to veru škádlilo! Tak moc, až toho musel nechat, a jít jí zase blíznout tlamičku. Hlavinkou se jí otřel o krček, a při své výšce se nemusel k tomu ani krčit. Bouchal přitom ocáskem o zem, a samým vzrušením sotva dýchal. Tyhle pocity neuměl vysvětlit, ale zajímalo ho, jestli je cítí i ona. Jestli je to vzájemný, tak věčnej je nejen tenhle den, ale i jejich pouto. Stopro! „Anjel," oslovil jí s vidinou, že bude lepší použít slova, jako vždycky. Slova, k vyjádření všech těch emocí a pocitů! „Nedokážu asi dost jasně vyjádřit, co teď cejtim, ale chtěl bych ti bejt blíž, než komukoli jinýmu. Chtěl bych, abysme se stali jedním." Tož tak je to takřka na plnou hubu vyřčeno. Roižánek by rád měl s Anjel vztah na jiné mentální úrovni, a jeho srdíčko říkalo, že tohle je ta cesta! Chtěl s ní bejt už napořád, a to jejich pouto upevnit. Doslova a do písmene!! „Jak to cejtíš ty?" No, to byla ta nejdůležitější otázka, na který záleželo úplně nejvíc. Když to všechno říkal, stále měl hlavu opřenou o Anjelinu bradu, srdíčko bušíc ostošest!

Roižka potěšilo, že mu dala za pravdu, a že jí ta slůvka zní hezky. ty sám vymyslel! Některý věci jsou totiž fakt věčný, ty, co si pamatujete až do smrti. Oni si budou do smrti pamatovat, jak se teď cítili, ne? Proto je jejich nynější já věčné, protože tu s nimi zůstane, ať už jen jako vzpomínka či duch. Více slov ale výjimečně neřekl, protože jak sama řekla, není jich třeba. A on souhlasil, a neměl potřebu mluvit. Je to zajisté šok, ale je to tak.
„No, přesně!" uculil se. Kdo si hraje, nezlobí. On teď bude hodně hodnej kluk, fakticky. „Hořim láskou k tobě." To klidně přizná, protože je to stoprocentní pravda. Cítil v sobě ten žár, tu energii! A vkládal jí do této menší hry, do které se i Anjel zapojila. To bylo dobře. Sem tam jí kousal stále do krčku, a svým tělem do ní jemně strkal, vše ale s láskyplnou něžností. Je to neuvěřitelné, ale i takový očividně dokázal být. Taková jest moc lásky, no ano! Celou dobu vrtěl ocasem, a několikrát se o ní opřel předníma nožkama, možná v nějakém pokusu jí shodit na zem, nebo třeba jen svést.