Príspevky užívateľa

„Oni se o nás dozvědí, neboj!" Teď to byly jenom plané řečičky, ale pravda bude možná nedaleko. Roihu chtěl bejt slavnej, a klidně mu bude stačit sláva v páru! Jako Bonnie a Clyde, že jo, ale můžou bejt klidně hodnější. Nějaký to rebelství by měl teda Anjel ještě ukázat, ale stačí, když vyhrajou soutěž o nej pár roku. jaká smůla, že tato soutěž se již nepořádá. „Neviditelná?" byl v šoku! „Jak může bejt moje krásná holka neviditelná, když pro mě je to jediný, na co myslim?!" Zamračil se. Samozřejmě je dobře, že na ní myslí jen on (nikdo jinej si to dovolit nesmí!), ale vidět by teda bejt měla! A to pořádně! Vždyť je to úplná Miss Norestu!
Ušklíbl se a jemně do Anjel strčil bokem. On byl nedočkavej na celý tohle setkání, takže je jasný, že teď už se třásl, až na ten plácek dojdou, a budou si užívat sebe samých! Už se nemohl dočkat společného mazleníčka, které mu chybělo ze všeho snad úplně nejvíc! Konkrétně tedy mazleníčko s Anjel, protože s nikým jinym by to už tak neocenil.

>> ruiny/trosky

„No vidiš, kolik máme společnýho! A tos mě poslal prve do zadele!" Pfff! Teď už spolu mohli kliiidně chodit! Ale to byl Roižánek opravdu zoufalej, když se pokoušel sbalit kde koho. Kluky měl rád, ale holky měl přeci jen o něco radši. Smůla. „Hah, no fajn, beru tě za slovo," uchechtl se, ale jemu by asi už něco takovýho velkou radost neudělalo. On byl teď velmi veselý hošík sám o sobě, už nepotřeboval zvedat náladu! Ale na jak dlouho, eheh? V tomhle svém opojení si neuvědomoval, že všechno se může snadno pokáknout a jít do kytek.
Mávl nad tím tlapkou. „Moje sestra je jediná rodina, kterou mám," řka. Určitě to neni tak, že by na její existenci zapomněl, ale teď šla bohužel na vedlejší kolej. Ona si stejně někde živořila po svym, a určitě se o bratra nestrachovala tak, jako on dokáže o ní. To ho vlastně docela uklidňovalo.
„No, tak to si musíš nějakou najít! Tvuj život bude lepčí, to už ale určo víš!" Protože to řekl už tak třikrát za sebou. pak sledoval týpka, jak se kolem něj nejspíš začíná cejtit jak největší kámoš. Ale Roihu nebyl proti, on žádný kamarády nikdy neměl. Sestra byla jeho největší kamarádka. „Eheh," uchechtl se, avšak už né tak sebevědomě. Jéžišmarjá, on tu mluví o TAK vzdálený budoucnosti? „Na takový myšlenky jsem moc mladej, hele! Ale dík za nabídku." Víc už radši neřekl.

Zamyslel se. „No, to ani nevim. Mně to bylo ale jedno, víš? Jsem jim to stejně vecpal! Celýmu světu bych to nejradši vykecal!" A to teprve bude mít o čem mluvit, hah. Tohle zatím třebas nikoho nezajímalo, ale uvidíme, co přinese další otravování kolemjdoucích nebožáků. „A co ti tvoji brotci?" Mluvila o nich taky s někým? Docela by to Roižánka pohladilo po dušičce, ale pokud jsou její kolegové offline, tak to je asi smůla.
Přikývl tedy. „Tak do toho, ukaž mi to tvoje místečko," šťouchl jí čumákem do žeber, čímž jí chtěl hravě pobídnout vpřed. Doufal, že to bude nějaký slušný šmajchplatz, ale pokud tam vopravdicky nikdo nechodí, tak tomu tak nejspíš bude. Už byl fakt velmi zvědavý, proto i zrychlil svůj krok! Snad to však nebude daleko, aby se zbytečně neunavili!

Veru ty dny bez Anjel byly spíše jak dlouhá tisíciletí, nebo možná i něco víc, bohužel neumim počty, takže vám víc neřeknu. Co vám ale řeknu je, že dnes to dlouhé čekání skončilo, hurá! Roihu se štěstíčkem celý tetelil, no, byla to opravdu jak z nějakého filmu o teen lásce! „To já taky! A všude jsem o tobě mluvil, jsem se musel pochlubit, a podělit se o svý štěstíčko!" Vzpomněl si, jakou díru vymluvil do mozkovny Cielovi, tomu nemastnýmu neslanýmu vlkovi. To ho aspoň tehdá trochu zabavilo od věčného tesknění po čajině. „Eheh, to si piš!" uchechtl se nad její otázečkou ohledně pachu, a blízl jí oušínko. Ano, velmi mu voněla!
„Není? Bych ti to klidně věřil, heh. Jsem taj nikdá nebyl ještě," řka Roižánek a vydal se tedy vstříc dobrodrůžu, které mu chtěla Anjel ukázat. Byl na to místo velice zvědav, ale zároveň si nebyl jist, jestli ho to bude zajímat víc, než Anjel. To je asi šumák, hah. Hlavně, když spolu stráví společný čas, je už jedno kde.

Samozřejmě, že měl Roihu pravdu!! To on vždycky. „Totiž, musíš si ho užít dokud seš mladej, fakt! Až budeš starej a seschlej, jak budeš chtít cestovat po světě, balit holky a kluky, hrát si na nesmrtelnýho? No? To už se ti nebude chtít!" A přesně v to on věřil. Jakmile padne na stará kolena, už se jen těžko zvedne. „Nemůžeš jenom čekat, až se něco stane! To ty se musíš stát!" To je teprve rada do života, přátelé! tady Cielo se musí začít v první řadě bavit! Pak bude třeba spokojenější! A taky by měl někoho sbalit. To mu udělá dobře, protože to udělalo dobře i Roižánkovi. Mocinky.
„Mně jsou vlastně tyhle jedinci u zadele, hele. Zajímám se hlavně o sebe, a o Anjel. A sestru vlastně," no jo, vzpomněl si na sestru! Jak ta se asi má? ve vší tý poblázněnosti z lásky úplně zapomněl, že se chtěl po ní podívat! Nu, tak třeba za pár dní se jí vydá hledat. Ale nejdřív se musí zase setkat se svojí čajinou, jinak nedožije jara!!
„No jo!" Odsouhlasil Cielovo domněnky. „Já věřim, že jsme spřízněný duše. Věříš na spřízněný duše? jestli ne, tak bys rozhodně měl začít, protože najít si někoho takovýho, to ti změní život! Fakt!" Takovej Roižánek potřeboval jako sůl, aby ho někdo zkrotil. „My se prostě doplňujem. Už s ní chci bejt navždycky, ale není to bláhový, když to teď říkám? Ještě jsem tak mladej! A tak zaláskovanej!!" Mluvil opětovně ve verzálkách. Věk na lásku nemá vliv, řekla bych já.

Roihu byl až skoro dojat, když k němu Anjel přiběhla a pevně ho objala. Ta láska je fakt boží, mnohem víc, než si původně myslil, že bude. Její náruč samozřejmě vřele přijal, a hned se k ní začal lísat. „Sakra, mně taky! A jak!" Pronesl a podíval se Anjel do krásných očíček, aby se na ní mohl od srdíčka usmát. „Sic jsme se neviděli jenom pár dní, ale bez tebe mi to připadalo jak celý století!" Přiznal, a vlastně si to vůbec nepřibarvoval. Když byl s Anjel, čas utíkal nezvratnou rychlostí, a když pak byl sám, všechno se nechutně zpomalilo. Najednou se mu nic nechtělo dělat, jenom myslel na to, jak se s čajinou zas uvidí. A tady byl! Konečně tváří v tvář své lásce zas stanul!
„Už jsem se nemohl dočkat, až ti zas budu na blízku, a ucítím tvůj krásnej pach," chtěl jí zalichotit, ale vycházel z pravdy pravdoucí. Neříká se náhodou, že když si s někým navzájem voníte, znamená to, že jste pro sebe stvoření? Pokud ano, tak dobrá zpráva – Roihovi Anjel voněla převelice hezky. Jenom není jasně známo, jestli tomu tak bylo vždycky, nebo až dneska.

A tak nadešel další den, kdy se měl Roihu setkat se svou čajinou. Veru ve vzduchu bylo už cejtit jaro, a vyšší teploty spolu s táním sněhu tomu rozhodnem napovídaly. Chlapec neměl ani tušení, že dnešek přinese odpovědi na mnohé jeho otázky, které v něm poslední dně rezonovaly. Dnešek bude věčný.
Nevěděl, jestli místo najde - v těhle končinách nikdy nebyl -, ale nakonec se jako vždy stačilo orientovat podle Anjelina pachu. Znamenalo to, že týpek jde zase pozdě! Jestlipak bude dne, kdy on bude čekat na ni? Nu, dnes to nebude. Sice se neviděli jen pár dní, ale Roihu už mohl jen sotva dospat. Moc se těšil, až čajinu zase uvidí, a přitulí se k jejímu jemnýmu kožíšku. Pocitům, které prožíval minule s ní, se žádný jiný nemohl vyrovnat.
A tak se teď blížil jejím směrem, sotva dýchajíc do momentu, než jí konečně spatřil. Stála na kopečku, a čekala na něj. Roižankovi se rozbušilo srdíčko, a nemohl už dýl otálet! Rozběhl se za ní, volajíc její jméno: „Anjelko!” Už z dálky vesele vrtěl ocáskem, aby vyjádřil veškerou tu radost, kterou cejtil. Na tenhle moment čekal!

„Budu se těšit!" Řekl zas a znova, protože se zas a znova těšil na další setkání. Dále už jen následoval Anjel a poslouchal její vyprávění, ona zas to jeho, jojo, tak to jistojistě bylo. Nevěděl, jestli najde místo příštího setkání, ale bude muset, protože v životě přijdou i těžší věci, který bude muset hledat. Ono ho jistě srdíčko zavede správným směrem, za pachem jeho čajiny! On by jí do pěti vteřin našel i v troskách WTC po jedenáctym září. Takovej šikovnej čumáček on měl, když šlo o lásku! Jojo.
Retrospektivně by tyhle dva dny povážil za jedny z těch nejnej v jeho životě. I to minulý setkání bylo super, ale tohle!! To bylo tedy něco! Roižánek to bude vstřebávat ještě dlouhé dny, nejspíš až do dalšího setkání, které proběhne přesně v čas, který si určili. Nu, tak budoucnosti zdar!

Roihu si právěže ty smečkové povinnosti představoval jako ten nejnáročnější džob pod sluncem! Ráno vstávat před pátou, rychle do fachu, a domů až po šestý večer, kdy už se jenom nažete a jdete spát. To je hororový scénář, který se on bojí zažít. On nechce bejt boomer s lame povinnostma! Chce bejt svobodnej a užívat si života! To už ale víme. taky chce bejt ale 24/7 s Anjel. Bylo to těžký! „Já bych nebyl proti," namítl, když ho od sebe tak nepěkně odstrčila! A to si hošánek myslel, jak nad ní vyhraje. Tak asi velký kulový. Musel se rozloučit s fyzickým kontaktem, a vším tím teplem, který cejtil. Snad ho budou hřát aspoň myšlenky na další setkání.
„Jdu," povzdechl si s úsměvem a tedy se zvedl. Jedno plus to mělo – už měl zdřevěnělé celé tělo, tak si ho touhle procházkou aspoň protáhne. A pak si i něco nejspíš zkusí ulovit, aby nebyl jak chcípák. „Beru tě za slovíčko, jó?" Ujistil jí, že on se toho slibu bude chtít dožít. Už byl taky ready na odchod, ale nechal Anjel si určit tempo. On by šel totiž co nejpomalejš by mohl, jen aby s ní byl ještě o chviličku dýl!

Roižánek si spršku od své čajiny náramně užije! Sám si určitě za oušínka nedosáhne, takže hlavně tak očistu ocení! A příště to Anjel oplatí. Dvojnásob. Teď už se ale jen nechal opečovávat. „To koneckonců ani já," zamumlal jen s přivřenýma ajkama, a být ketkou, zas by předl.
No jo, co se dalo dělat. Smutek oba přejde hned, jak se zas uvidí. A jistě se sejdou brzo, když si to furt tak plánují! když ho oslovila, tak se jen uculil, a už nic neříkal. No ano, on opravdu věděl, že nelze jinak. Pravděpodobnější bylo, že on skončí u nich v tom cirkuse, než ona tady. „Jasně," odsouhlasil to, a při zmínce o další schůzce se mu rozkmital ocásek veselím. „To beru. Ale ještě chvíli bych se jen mazlil," řka a na důkaz svých slov si zavrtal hlavu do srsti své čaje. Jak by chtěla odejít, když bude mít na sobě takový klíště?

„A tos ani nevěděla, jak jsem ti v životě chyběl, co?" uchechtl se tulíc k Anjel. Ani on nevěděl, že jí v životě tak potřeboval, dokud jí tu opravdicky neměl. myslel si, že někoho k sobě potřebuje, ale byl to jen pocit, a nyní to byla skutečnost. Jeho pocity se nemýlily – fakt to potřeboval jako sůl. Konečně má lásku, kterou v životě nikdá neměl! No, kdo by pak mohl bejt štastnější? Nemůžeme se mu divit, že se teď chová jak blázínek!
Mazlení od Anjel mu trochu pomáhalo v tom tuto těžkou chvíli překonat! Ale čím víc ho konejšila, tím víc mu tak akorát bylo do breku. To je asi něco, co se běžně stává, ne? Když z vás někdo dělá chudáka a lituje vás, naženou se vám slzy do vočí! „To já přece taky," namítl, ale pousmál se. On to jenom zkouší, ale samozřejmě to v hloubi duše chápal. Musí domů, jinak jí brotci zmalujou pérdel. „Doprovodit tě ale můžu, he?" To už ale jen tak špitl, protože hlavně chtěl, aby nikam nechodila! Pořád věřil, že je zde šance na její delší pobyt u něj. Kdyby jí ale nemínil respektovat, tak by jí mohl zmáčknout, a klidně by si na nějaký Přízraky už nemusela nikdy vzpomenout. Dobrého jedince z něj ale dělá fakt, že to neudělá.

Tož odkdy je on ale prince charming?? Jo, od včera vlastně. To si lásku vyznali teprve včera?? Ach, zdálo se to jako celá věčnost! Opravdu! Znali se tak krátce, a přitom tak dlouho. Sice o sobě určitě mnohé ještě nevěděli, ale proto spolu budou dále touto cestou kráčet, ne? Aby se všecko dozvěděli! „Takovej sen bych chtěl někdy mít, abych tam mohl mojemu otci nebo máti nakopat zadek, hah!" Protože ve snu by si na to troufnul, v reálu by se musel schovat za svou magii. „A abych mohl vlízt do snu tobě, a ochránit tě před zlem! Ale to budu dělat i při bdění, to přísahám!" Hihi, no jo, ty zaláskovaný řečičky! Ale kdo ví, třeba jsou real.
Usmál se, ale jen do doby, než Anjel zmínila tu krutou realitu. To mu najednou bylo spíš do pláče. Úplně na random, ale to má taky po paničce. „Já vim," objal jí a taky si schoval čumák k ní do srsti. „Ale šlo by." Zamumlal, jako malé trvdohlavé děcko. No, byli vtipní, vzhledem k tomu, že spolu chodí ani ne dvacet čtyři hodin, a oni už takřka pláčou nad tím, že se na chvílu neuviděj. Dětská láska je krásná, věřte tomu.

Ano, však se mají tak rádi, a jsou tak zaláskovaní, tak proč by si Anjelin mozeček tohle vymýšlel? Možná právě proto? On sám se jejího odchodu obával spíše v realitě, ale do snů mu tyto obavy zatím nepronikly. „To je dobrý, byl to jenom sen. Mrzí mě, že před nočníma můrama jsem tě nemohl ochránit, ale kdyby to šlo, tak bych to udělal," ujistil jí, ale bohužel neměl magii, která by ho do snu promítla. Pak by si vopravdicky mohl hrát na Freddyho! By strašil ve snech všechny nebožáky, a svojí čaijnu chránil před zlem! Ach, jak bláhově to znělo! „Sny dokážou bejt někdy hodně vopravdický, to je fakt. Škoda, že i ty zlý."
Pousmál se a zavrtěl ocáskem. „Jaký překvapení, že tomu tak není, he? Je mi s tebou dobře, moc, takže nemám v plánu někam chodit. A doufám, že ty taky ne!" Uculil se. To ona ho určitě opustí až bude muset jít domů, tak kdo tu má právoplatné obavy, hm? „Klidně bych tady s tebou byl už navždycky." Chtěl jí opravdu stoprocentně ujistit, že ten sen je jen ošklivým přeludem, žádnou předzvěstí!

Nu, Roihu byl z toho špatnej, když tak Anjel viděl. Cejtil, jak jí buší srdce ostošest! To musel bejt tedy opravdu divoký sen! A to by vůbec ani neřekl, protože přes noc necejtil, že by se Anjel chvěla nebo snad cukala. „To vidím," řka a když se k němu posadila, dal jí čumáčkovou pusu. „Už je to ale pryč, tak se nemusíš bát." Teď už se probudila do hezkýho dníčku, a není třeba se obávat. Trochu Roižánek přemýšlel, v čem ty sny mají vůbec původ. O čem byl její sen a čím byl způsobenej? Co v ní vyvovalo obavy?
Zastříhal ušima, když se ho zeptala na takovou otázku. No, znají se sic jen pár týdnů, ale odpověď je jasná. „Neopustil, proč bych to dělal?" Ptal se jí s hlasem konejšivým. On se spíš sám bál, aby ho Anjel neopustila, takže ty obavy o jeho zmizení byly zbytečný. Žádný důvod k tomu neměl, a věřil, že ani mít nebude. „O tom se ti zdálo?" Odvodil si. Zdálo se jí snad, že jí opustil?

Roihu se stihl posadit a pořádně pozívat, než se Anjel probudila. Vypadala trochu vyplašeně, jako nějaká divá polekaná laň! Zdálo se jí snad o nějaký noční můře ála Freddy Krueger? Nebo to byl nějakej bolístkovej sen? „Anjelko? Jsem tady." Oplatil jí ten jakýsi pozdrav a ujistil jí, že je přítomen. On by přeci nikam nešel, když se tu měl tak fajnově! „Děje se něco?" Ptal se se starostlivostí v hlase, až se vlastně divil, jak si sám zněl. Hned jí párkrát konejšivě blíznul na tvář. Ať už se jí zdálo cokoli, on tu byl, aby všecicky ty můry zahnal! No fakt! Jemu se možná taky něco zdálo, ale neměl z toho špatnej pocit, a tak to muselo bejt jen něco hezkýho. Ale už si to bohužel nepamatoval. Co na tom přeci záleží, když ten nejhezčí sen prožívá až po probuzení?