Príspevky užívateľa

Co se bude dít?? To já vám hned povim! Jakmile Roihu zaznamenal, že v okolí čpí pach nějakého cizince, musel okamžitě vědět, o koho jde. Zavětřil, aby vlka lokalizoval, a co nejdřív se vydal jeho směrem. Spatřil ho velmi brzy, netušíc, že cizák ho už nějakou tu chvílu očumoval! By na něj jinak okamžitě naběhl se slovy "na co čumíš?". Žel to říct teď nemohl. Teď viděl, že půjde o nějakýho vrstevníka, možná i mladšího týpka, s podivně zbarvenou srstí. Ajéje! „Hej!" Zavolal na něj Roižánek a řítil se jeho směrem.
„Kámo, viděl ses někdy v odraze?? Máš nezdravou barvu kůže! Neni ti na blití??" Ptal se ho okamžitě co přišel blíž, s divadelně hranou starostlivostí v hlase. V hloubi dušičky se ovšem smál, a smál se hodně moc. „Nejsem doktor, ale poznám, že nejseš v pohodě!" Teď už se i ušklíbl, nešlo to už vydržet! Tenhle týpek měl hroznou smůlu, protože se narodil jako Shrekův brácha. Nebo možná i Shrek samotnej. Oof.

Zzzzzzzz.
Roižánek spinka, a spinkal dlouho. Celou noc! A měl hezký sny, ale pak si je stejně nepamatoval, takže nemá smysl je vypisovat. Bylo potřeba nasbírat energii do nového dne, a to se mu povedlo. Usnul při těch nejlepších pocitech, a při nich i snil. Spal jako miminko, a tak dále. Nevyrušilo ho vůbec nic, a navíc mu bylo takový teplíčko, jako asi nikdy. Nikdy se k nikomu takhle přes noc netulil, možná kromě věku kojeneckého. Z toho si ale nic nepamatoval, a tak toto bylo poprvé. Poprvé, co měl takovou váženou společnost!
Probudil se jako první, a už svítalo. Když šli spát, byly na obloze už hvězdy, ale jak pozdě bylo? To už nikdo nevěděl. Anjel ještě spinkala, a vypadala přitom jako anděl! Roihu jí ale nechtěl probudit, a ani očumovat. Sledování někoho při spánku je fakt creepy, a to i v případě, že je dotyčný ten nejkrásnější jedinec pod sluncem. Pomalu se tedy chtěl postavit na nožky, ale z toho teplého místečka, které u Anjelky měl, se mu vůbec nechtělo. Venku je zima, a tady je příjemně.

Uculil se. „Tak uvidíme, třeba to ještě chvíli vydržim," řekl a nejspíš to i nějakou chvílu vydržel, soudě dle dalšího dění. Docela ho to téma zajímalo, ano, ale už se tolik nesoustředil. Musíme mu to ale prominout! Takovej nápor na srdíčko ještě nikdy dřív nezažil!
Nu, pokusí se trollení šéfa ušetřit! Teď tedy má plán takový, že nějaký džouk tam hodí, ale jak to bude doopravdy? To se možná již brzy dozvíme! „Neboj sa, ostudu ti neudělám! Já jsem příkladnej hoch!" Hah, jasný jasný, to už víme. Hodnej kluk, obětavej a strašně nevinnej. Hříchy ho obchází obloukem, a zločin taky! „Oukéj, já si to budu pamatovat, protože to nedává smysl, heh," přiznal. Medvěd s takovym krysim ocasem neexistuje, né? Aspoň žádnýho neviděl. Ale on toho neviděl hodně, takže je i možný, že se mejlí.
Jako jo, byl unavenej, ale nechtěl se tomu poddat! „Hele, tak usnem společně, jó?" Takovej byl jeho plán. hezky zavřít očka společně s Anjel, usnout, a nechat si zdát o zářné budoucnosti. Blízl jí ještě na tvář a špitl přání dobré noci, než opravdu zalehnul. Nejspíš ani nenapočítal do tří oveček, jak byl znavený! Chrrr.

Ále! Čistit kožuchy si taky můžou, však každý zvíře potřebuje hygienku! A Roižánek se toho klidně s radostí ujme, a kromě oušínka ji umyje i krček. Čajina mu ještě poděkuje, jakou krasavu z ní touto očistou udělá!
Usmál se. „To bude trapný, když usnu jako prvné, né?" To on by měl přeci zůstat vzhůru dlouho do noci, a hezky hlídat Anjel při spánku! To určo kluci dělají, a obzvlášť ty, který se jak malý myše schovávají v srsti svý holky. Né, pro ty existuje zvláštní místo v nebíčku, určitě.
„Nebyly by nadšený, jó?" Ptal se, a hned ho napadlo, jak při konkurzu vytrollí šéfa tím, že si bude dělat prdelky z tvarů souhvězdí. Haha! No a přesně díky tomuhle myšlení není na to ještě zralej. „Já si to ale budu pamatovat hlavně díky tý myši." Je to tak. Někdy se nevyplatí při učení vtipkovat, protože to má pak podobné následky. Posléze hledal tedy ten malej vůz, ať už to bylo cokoli. Auta ani vozky on neznal. „Vidim! To je taková malá myš. Velká myš a malá myš," ušklíbl se. To raději teda ať neříká při konkurzu, jinak se všichni přízračný budou chytat za hlavy. „Jo, medvědi nemaj ocas," poznamenal tento fakt a zívnul si. A jéje. Už se mu klížej ta očka!

Roihu se ušklíbl, když ho jemně kousla do ucha. Projela jím vlna zvláštní vzrušující energie, kterou neuměl popsat! On toho vůbec teď neuměl hodně popsat, protože byl z těch pocitů ještě dost paf. „Ano, prosím! Nebudeš litovat!" Slíbil a nezapomněl čajinu blíznout za oušínko. Nyní se tu k sobě tulej, jak kdyby byly jedno tělo jedna duše! Ještě jak by Roihu schovanej za Anjeliným ocasem, tak to vypadalo, že jsou spíš dvouhlavým vlčím drakem.
„Heh, dobře – jestli usnu, tak se hanbou propadnu," řka. Bylo by to trapné, usnout jako první! Ale možná ho to opravdicky čeká, už dávno byl psychicky vyčerpán ze vší tý nálože emocí. Teď už to na něj jen dopadá. Když Anjel řekla, že je rozumnej, tak mu to polichotilo, ač si myslel, že je to džouk. On a rozumnej? Lol. „Koukám," ujistil jí, když mu povídala o souhvězdí, a pohledem hledal to, o čem mluvila. Pohledem se orientoval pohled polárky, a měl velké štěstí – tento hvězdný úkaz byl nedaleko. „Myš? To je pořádná myš. Asi jako já! Tak to vidíš, už i ve hvězdách je moje nádherná podobizna! Jsem slavnej, a ani o tom nevim!" Chytil se toho, jak mu Anjel říkala. Viděl to tam! Viděl tam svojí podobiznu!

To byl Roihu tedy zvědav, na co Cielo věří! A když to vyřkl, nebylo to nikterak šokující. No jo, čas je danej přírodou, to jo. Ale čísla si vymyslel člověk, takže tady je ten čas branej trochu jinak. „No, to máš fakt. Smrt čeká na každýho z nás, a já jenom doufám, že na mě nečeká nic trapnýho. Osud už to má pro nás všechno připravený, tomu věřim já," řka. Každej má nějakou předepsanou trajektorii, kterou mu vymyslel buď samotnej osud nebo Stephen Hawking. „Proto si taky musíme užívat života dokud to jde! Takže i ty! Pokud věříš, že čas běží, tak musíš udělat maximum pro to, aby neběžel zbytečně!" To byla životní rada od Roižnka, tou by se měl řídit každej smrtelník.
„Jó, ksicht ti o vlkovi nakonec nic neřekne – navenek může bejt sebekrásnější, ale v hlavě naopak mu třebas leží jen kopa hnoje. To je pak blbý." Nechtěl by ani žádnýho blba, ani nějakou ohavku. Vzhled je bohužel to první, co vás na dotyčnym osloví, bohužel, to jsou fakta. Pak ale stačí otevřít tlamu, a všechno může bejt upe jinak. „No, chci!" By se jinak neptal, né? „Jmenuje se Anjelka, a vypadá trocha jako srnka, což je fakt hustý. Je dokonce i podobně velká, hah! Vypadám vedle ní jako malá myš nebo podobnej hlodavec! Teda, obrazně řečeno. Má ráda zvířata, a dokonce je i nerada loví – to je zajímavý, co?Ale neni vegetarián, to by asi moc nedávala. Potkals někoho takovýho? Někoho, kdo rád divou zvěř? Ty máš vlastně mazlíčka, tak to asi pociťuješ, nebo nevim," pověděl mu.

Roihu nic proti té přezdívce neměl! Sice to opravdu nebylo pro chlapáka, ale on tu ještě před chvílí pobíhal po norestě, a řval, že chce bejt královna jak Beyoncé, tak nevím. „Dáš si mě k snídani, jako tu myš, co jsem ti donesl?" uculil se, když se k ní tak tulil. Nu, možná mu tak říká, protože má na něj chuť! „To asi cejtíš blbě, protože mně bude zima ještě hoodně dlouho!" uchechtl se a spokojeně zavrtěl ocáskem, když se k němu Anjel tak měla! Škoda, že mohl jen ocasem rvtět, a nemohl vrnět, protože to by teď předl jak kolovrátek!
Zazubil se. „Příště mi zas nějaký ukážeš, jo? Nebo klidně teď, ale nevim, jestli ještě budu plně vnímat," řka a na to si zívl. Možná bude dnes on tím prvním, kdo usne! „Já si to určo promyslim. Nechci pak litovat, je to velký rozhodnutí, jak jsem říkal. Ale ty mi to trochu usnadňuješ, neříkám nic," přiznal a dal jí čumáčkovou pusu. pak si hlavu položil, a mínil trochu odpočívat. Bude ale Anjelku ještě poslouchat, ovšem.

Roihu se uculil, a možná by se i začervenal, kdyby mohl! Ale, v tomhle světě může kdokoli cokoli, takže jo, asi se začervenal. „Heh, tak to mi lichotí," i kdyby to myslela jako džouk, tak mu to polichotilo, hihi. „Tak já teda takovej zůstanu. Hodnej a bezmocnej chlapeček," uchechtl se. Když ale zadžoukovala, že se snad tulit přestanou, zavrtěl hnedka horlivě hlavou. „Já ještě nejsem dost zahřátej!" Výhovorky! Už mu je teplíčko až dost, ale to ho láska hřála! Na to se k Anjel přitiskl ještě víc, aby náhodou neměla tendence ho od sebe odstraňovat! Jeho se jen tak nezbaví.
Usmál se. Měl tak rád, když mluvila tak mile. Asi s tím neměl v životě zrovna zkušenosti, proto z toho byl tak paf. Chudáák! „Tak jo, naučim se to rád, ale pomalu na mě!" uchechtl se. Si musel nejdřív zvyknout na to, že se bude učit, no jéžišku na křížku! „Hm, aha. Tak to se mi nelíbí, já nerad formality! Neumim mluvit slušně," protočil nad tim oka. On je divej týnejdžr, tak si může dovolit mluvit jak hovado! „A já bych tam stejně nešel, když ty seš tady."

„Všecko má svý pro a proti, hádám," řka a na vteřinku se odmlčel. „Teď nevim, jak se rozhodnu, a co budu v životě dělat, ale Osud mi cestu ukáže, tomu věřim. Nevěřim na žádnýho Boga nebo duchy, ale věřim na Osud. Na co věříš ty?" zeptal se ještě týpka. každej má ňákou víru, né? Každej doufá a věří, že se bude brzo mít líp, nebo že si zejtra uloví lepší večeři než dneska. Víra je základ každýho bytí a existence, to si myslel.
Uchechtl se. „Já umim většinou jenom otravovat, hele. Ale náramně mě to baví, to už asi taky víš," přiznal zase on. „I když já toho umima si víc, jenom se mi většinou nechce. radši se poflakuju a užívám života – jsem totiž mladej a nesmrtelnej!" Na to se zasmál. Bohužel, nebo možná díky bohu, nesmrtelný nebyl. „Chceš ještě slyšet něco o mojí holce?" Zeptal se tak na random. On byl docela random, to už víme, protože má nejspíš slabý ADHD. Chudák, to má po paničce.

Tak výborně, žádný vrabčák, ale pořádný dravec! „Jo? To zní dobře," usoudil a zkusil si to představit. Asi si představil tak sokola, ale nebyl příliš daleko. Nad tím myšilovem se ale uchechtl, a zabouchal ocasem o zem. Tím už klasicky vyjadřoval to štěstíčko, co v daný moment cejtil. „Ty ze mě děláš úplnou měkkotu! Vždyť se na mě podívej!" No! však ať se podívá, jak se tu bezmocně tulí ke své čajině! Ona to z něj ale nedělá, ona jen objevuje, co v něm dávno bylo. Máti to věděla už dávno, achich ach. Měla nakonec pravdu!!
„Já cestování miluju, ale dřív jsem spíš asi jen utíkal od domova. A hledal domov novej, ani nevím. Hlavně jsem si helda spřízněnou dušičku, ale to už víš," pousmál se na Anjel a opětovně jí blízl. Pevně doufal, že tohle už našel. „Jó, to sledování hvězd mě s tebou minule dost bavilo. Sice o nich prd vim, ale bylo to hezký. Teď vim, že první hvězda na obloze se jmenuje Polárka, a tak si vždycky vzpomenu na tebe," řka. Nu, když spolu nejsou, tak aspoň má Roihu spoustu věcí, který mu jí připomínaj. „Ale fakt nevim, jestli by se i tvýmu šéfovi pozdávalo, že se chci ke smečce přidat bez znalostí hvězd." Každopádně to se může doučit, když má vedle sebe astronomku! „Zvědavost je dobrá," myslil si. Kdo není zvědavej, musí mít nudnej život. „Jakto?" zajímalo ho, proč by si Nihil nevybrala. Aby věděl, kdyby snad o něm uvažoval, jakože nebude.

Nu, vida! „Já očividně musim vždycky první dojem nějak podělat, abych měl pak co napravovat, hah! Bez toho by mě už život nebavil," řka. veru se musel vždycky hlavně předvádět, protože jinam tu energii ventilovat nemohl. Ale ocenil, že dneska mohl aspoň trochu vyventilovat ty skvělý pocity, co měl. Sice bude otravovat ještě další nebožáky, který potká, ale už snad to nebude takovej ohňostroj emocí, jakej to byl. Nebo jo?? Kdo ví. „No jó, naše cesty ani nemůžou bejt společný, to nejde." To by museli bejt spříznený duše, aby to tak fungovalo, a to nejde, protože on už má spřízněnou duši! Byl o tom minimálně zarytě přesvědčen, who cares že je to dětská láska!
Ano, jednou se snad odhodlá k nějakýmu takovýmu radikálnímu kroku. Nebude to však dnes! „Ty seš tulák, tak asi víš, jaká to je svoboda. Je to teda i blbý, protože nemáš žádnou ochranu, ale těžko říct, jestli je víc pozitiv nebo negativ," pokrčil rameny. Taková smečka, jako Přízrační, asi ani moc vlky neomezovala, ale o Ignise by se už dalo mluvit jinak. Tam by nepáchnul ani za milión! „Jestli něco umíš, tak tě určo někde chtít budou." Jojo, řemesla se ceněj.

Ano, oni to zvládnou. Pokud spolu maj opravdicky bejt, tak to zvládnou levou zadní. „Jo! Ale já ještě nevim, kterym ptákem chci bejt," zamyslel se. Asi nějakym pořádně velkym! Velký ptáci jsou nejlepší. „Moc jich ale neznám, tak to si budu muset nechat poradit. Jakej si myslíš, že jsem pták?" zeptal se Anjel, a ta jestli odpoví, že vrabčák, tak instantně skočí do Macochy. „Teď spolu prochodíme všechno, co můžem, a příště dáme ten zbytek." Jako v příštim životě.
Životní cestu Anjel poslouchal pozorně. Sice plánoval přimhouřit oka, ale nedalo se. „Jo? Já jsem taky chtěl už odmala všechno zkoumat. Asi proto jsem pak šel cestovat tak brzo. To máme teda společný," a to bylo hezké, ne? Oba vlastně měli dost osamělý dětství, bez rodičů. Roižánek měl aspoň tu sestru, ale taky s ní nebyl 24/7. Anjel naopak měla smečku, to zas neměl on. „Klidně s tím můžeš otravovat i mě, protože mě otravovat nebude." On je totiž rád, že má někdo zájem o jeho společnost. Chtěl se v životě cejtit potřebnej, na tom mu asi nejvíc záleželo. nechtěl bejt na druhý koleji, jako to pociťoval od máti. „Výměnněj pobyt? To je hustý. To máte takovýhle akce, jó? To by mě možná i bavilo," myslil si. „Rád poznávám nový vlky, takže bych uvítal takovou možnost. Určitě ses i něco naučila, vlastě vůbec seš hrozně chytrá bytost," řka upřímně. On vedle ní musí vypadat jako totální dežon. Ale možná právě to bylo na tom jejich začínajícím vztahu hezký? Že se doplňují? Šprtka randící s třídním rebelem, no není to skvělé? „Z tý smečky, o který mluvíš, jsem asi potkal jednoho týpka, ale moc mě to nezaujalo." To kdyby zjsitil, jak se tam může válet a nic nedělat, tak by tam naběhl! Teda, neznat Anjel, tak dost možná. Teď už však ne.

Rozhodně si Roihu na život nestěžoval. Jo, byl zakomplexovanej, asi jako každej týnejdžr, ne? Nebo spíš jako každej vlk tady. A evidentně i tady Cielo nějaký bolístky měl. Nu, vida! takže se Roihu trefil! „Hele, tak to si budeš muset najít rodinu novou," myslil si. „Moji rodičové evidentně děcka nikdy nechtěli, takže jsem šel z domu už jako hoodně malej fakan. Máti měla vždycky kecy, že jsem jenom ufňukánek, co podělá všechno, na co sáhne. Já jí mnohdy věřil, ale to neni asi ta cesta, kterou by se moje myšlení mělo ubírat," povídal. „To říkám proto, že ti rozumim, hele. Máme něco společnýho!" No jo, v tomhle světě má každej s každym něco společnýho. „A nemyslim si, že je něco nemožný. Dokud máš vůli, tak to dáš. Ale já nejsem žádnej životní kouč, abych ti tady radil, hah! Já mnohdy vůli postrádám, protože jsem línej, nebo nechci vystoupit z komfortní zóny, tak asi nejsem ten pravej, co by ti mohl radit!" Hah, no veru není! Ani nebyl tak moc línej, jako pohodlnej, nebo podělanej z životních změn.
No jó, ta smečka! „To je pro mě moc velkej krok, já nejsem na to vůbec ready! Jsem ještě mladej na to, abych měl povinnosti, né?" ptal se spíše řečnicky. „Ale uvažoval jsem o tom, né že né. Nechci bejt totiž bezďákem do konce života. Chci bejt s mojí Anjelkou," zasněně vzdychl. To byl ten hlavní důvod, proč by o vstupu ke smečce uvažoval. Už ho to napadlo ale dřív než jí vůbec poznal, ovšem, jenom k tomu předtim nebyl takovej důvod.

Roihu blíznul Anjel na tvář. „No, kdybysme spolu byli 24/7, tak bysme se nemuseli o sebe bát, to je jasný." Je to tak, když se budou mít pořád na očích, tak se o sebe přeci logicky nemusej bát! Řešení se nabízelo, ale to si Roižánek musí ještě dost dobře promyslet. „Zatim spolu můžem bejt všechen volnej čas, a slíbit si, že na sebe dáme pozor, oukéj?" Nu, bohužel nevěděl, jak jinak jí zbavit obav. Leda by jí zmáčknul, ale to bylo asi moc snadný. A zcela upřímně doufal, že nikdy nenastane chvíle, kdy bude uvažovat o použití magie na Anjel.
Ušklíbl se. „Tak to se těšim," pronesl a schoval si hlavu k ní do srsti. „Snad nám na to ale tenhle jeden život postačí," uchechtl se. „A když ne, tak se sejdem v tom příštím, né?" Řešení bylo naštěstí jasné! Už teď jsou beztak reinkarnací nějakýho hvězdnýho páru, tak je jasný, že příště jim to musí bejt taky přáno.
„Dneska už ale žádný cvičení, ne? Řekni mi teď zas něco o svym životě. Řekni mi něco o tvý smečce," poprosil jí, a měl v plánu při tom zavřít očka a odpočívat. Ale bude jí ovšem poslouchat! Nedovolí si usnout! Snad.

Roihu moc dobře věděl, jak to myslí, když říká, že je na něj jeho čajina hodná. Nemyslel to genericky, jako když v nějakym televizním dokumentu řekneš o svym zesnulym příbuznym, že "byl hrozně hodnej a neměl žádný nepřátele", nene! Myslel to prostě tak, že na něj byla hodná! Až příliš! „Jako já měl život rád i předtim, ale musim uznat, že teď je to upe jiný. Dřív bych si život vybral v devadesáti procentnech případů, dneska už ve stovce! Jestli mě chápeš. A co ty? ty se nezdáš bejt moc šťastnej, ale třeba se mi to jen zdá," ptal se při poslechu Ciela. Jó, on mu připadal takovej se životem smířenej, ale né šťastnej. I když kdo ví, jak se doopravdicky cejtí, že jó? Roihu nikdy nebyl moc dobrej pozorovatel cizích emocí.
Aj ta jeho další otázka vyzněla, že on sám s životem spokojenej neni. „Jako jo, jsem. Co víc bych ještě mohl chtít? Já jsem hlavně nechtěl bejt sám, chtěl jsem někoho, kdo mě bude mít rád," pokrčil rameny. Aktuálně mu nic moc nechybělo. „Chtěl bych s ní bejt teda častějš, ale je ze smečky, tak to néjde úplně." Více ho k otázce nenapadalo. Ach ten jeho bezďáckej život!