Príspevky užívateľa

Nejvíc šokující asi bylo, že někdo měl pro Roiha i vlídná slova. Někdo, před kym v čase minulém udělal nějakou tu svou typickou scénu. „Fakticky to myslíš, jó?" Se potřeboval ujistit, protože aby mu někdo něco přál, to se fakt nestávalo. Takřka nikdy. „Prej na každýho na světě někdo čeká, a já doufám, že je to fakt! Přeju ten pocit každýmu, protože pak by ani nebyl důvod bejt zlej, né? Teda, takový důvody se najdou asi vždycky, ale určo by bylo lepčí, kdyby nikdo nebyl sám!" Jemu to určitě prospěje, a možná se přestane chovat 24/7 jako debílek. Pokud to ovšem nebude znamenat, že se bude nudit! Což si nemyslel.
Ovšem bylo skvělé, že Cielo nad ničím takovým nepřemýšlel! Měl pravdu, že ani nevěděl, o koho kráčí, takže by jen asi těžko nad tím přemýšlel. „Výborně," okomentoval to. „Je to ta nejhezčí čajina, co jsem kdy viděl, tomu věř! Ale to není to nejlepčí – nejlepčí je, že je na mě hrozně hodná! Jak je to možný? Je vůbec skutečná??" Dobrá otázka. Osud asi usoudil, že si někoho hodnýho k sobě zaslouží, ale vypovídalo o tom Roihovo chování? Opravdu si to zasloužil?

No, Roižek byl možná rád, že si ho Cielo chtěl vyslechnout, ale vůbec ho nepotěšila jeho reakce. Jeho to nezajímá?? Tak to je šokující! Teda, dalo se to čekat, ale asi Roihu nečekal, že ho týpek odpálkuje hned na první dobrou! „Coo? Ale jasně, že spolu jsme! My jsme si to řekli úplně jasně, takže to vim jistě!" Na to se ho ale přece vůbec neptal, tak proč teď zpochybňuje fakta?? Že by kvůli tomu minulýmu setkání, hah, to by se asi dalo taky čekat. „Já si ty pocity nemůžu nechat jenom pro sebe! Musim se podělit o svý štěstí, copak to ode mě není šlechetný?" He?? Chtěl udělat dobrej skutek a ulevit své excitované dušičce, a ono to nikoho nakonec nebude vůbec zajímat!
Na vteřinku se odmlčel. „Přebral? To by si mohl zkusit a dostal by tolčok jakej ještě nikdy! Ty o tom snad nepřemejšlíš, že ne?" Pasivně mu pohrozil. Tohle vůbec Roiha nenapadlo, ale pokud to napadlo tohohle vlka, tak možná nad tím už začínal přemýšlet! No to teda né! Věřil ale, že tenhle jedinec je jen nebohý kolemjdoucí, který jen zalitoval, že dnes narazil právě na něj.

Roihu se zasmál a mávl nad tím tlapkou. „To víš, někdy prostě zlobim!" Tím obhajuje všechny svoje přešlapy, ale otázkou je, jak dlouho mu bude tahle výhovorka trpěna. Dřív nebo pozdejš mu stejně někdo rozbije hubu, to už je jasný. „Ale cenim tě za to, hele! Druhý šance dávat, no, to se ti může slušně vymstít!" Okomentoval to ještě tím svým typickým hlasem, kterým by přehlušil i stádo vybuchujících horskejch koz. Zároveň ale neřval jak na lesy, no, tohle prostě umí jenom on!
Potěšilo ho, že si týpek lehnul – znamenalo to, že ho vyslechne! A dokonce se zdálo, že ani nebude nikam spěchat! „Tak jo, tak jo! Byls někdy zamilovanej? Já totiž jo! Právě teď!" řka, ale sotva se jen mohl nadechnout! „Jsem v sobě nikdy tolik pocitů neměl! Jako bych měl v těle uplnej ohňostroj, no umíš si to představit?!" Povídá stále hlasem ve verzálkách. „Co já budu jako s tim dělat? Musim to celýmu světu vykřičet!" Výborné řešení, či? Třeba mu ale tenhle maník řekne, co s tim dělat, i když na to Roihu příliš nesázel.

Well, well, well, well! Koho to tu máme? Ano, Roihu zacítil starý známý pach! Tedy, zas až tak známej pro něj nebyl, protože za tu dobu, co toho vlka neviděl, na něj víceméně zapomněl. Tenhle pach mu ho však připomněl – krotitel hadů! Raději by Roižánek potkal někoho jinýho, ale i s tímhle se zvládne nějak poprat. Šel mu tedy hnedle naproti, hezky zvesela, aby bylo jasný, že on má výjimečně dobrý úmysly! Evidentně ten nebožák měl úplně stejný nápad – jít k němu naproti – a tak se brzy tváří v tvář sešli! „Jak dojemné shledání!" Zvolal hnedle na toho hadonoše. Pokusil se držet sebevědomý postoj, nikoli výhružný.
„Hele, já vim, že minule jsme neskončili zrovna dvakrát za dobře, jsem měl asi blbej den! Ale teď mám dobrej den, tak to napravíme né?" Nešlo o žádný napravování vztahu, Roižánek se chtěl jen vyzpovídat! A bylo mu jedno, že tento jedinec z něj minule nebyl dvakrát nadšen. „Máš na mě chvilku, kámo? Prosim!" Ptal se hlasně. Blíž k Cielovi nešel, protože jak víme, má z hadů vítr.

Kdo dnes vlastně má zdravej mozeček, že? „Asi nemůžu říct nic, jen to, že odteď na sebe dám o něco větší pozor. Já chci žít jako 'mladej a nesmrtelnej', ale nemůžu to brát tak doslova. Protože v první řadě chci žít," řka. To bylo taky dost hluboký, možná víc jak tady ta Macocha, nad kterou přebývali. „Od vlků mi ale hrozí jenom málo – mám magii, která mi v případě nouze zachrání zadek. To tě snad trochu uklidní," pousmál se. Nu, kéžby! V první řadě by se měl ale klidnit on, pak by se třeba o něj ani nemusela bát. K tomu ale snad taky dospěje, však sa nebojme!
Uculil se a čumákem do ní jemně šťouchnul. „Ale vůbec! je dobře, že máme plány na takovou dlouhou dobu!" To znamenalo, že spolu chtěj bejt až do konce, a to Roižánka těšilo. Chtěl by s Anjel i umřít, moc rád! Když mluvěj o smrti, teď už aby začali hovořit i o dětech, to jediné zbývalo, hah!
„Tak to asi budeš muset cvičit jen mně," divadelně si povzdechl a uchechtl se. „Ale né – už se těšim, až mi ukážeš tu svojí magii v akci. Ty tu mojí asi nebudeš mít šanci jen tak vidět, ale tvoje je přece jen zajímavější, nebo hezčí. Nenapadá mě, jak bych tu svojí mohl použít k dobru – ale chtěl bych," řka. Kdyby si fakt mohl udělat obchod s traumatem, tak by to třeba některým pomohlo! těm opravdu traumatizovaným jedincům by dovolil na vše zlé zapomenout, a oni by se najednou měli líp.

Klasika, Rouhánek odpověděl na otázku úplně něčím jiným než měl. To je taky příznak nějakýho adhd, né? Trochu ho to vykolejilo, tyhle otázky. „No, dokud vím, že je v pohodě, tak ne. Ale když jí nevidim dennodenně, tak si nemůžu bejt nikdy jistej. Takže trochu obav tam je vždycky," přiznal. Nikdy nebyl úplně bezstarostnej, nikdy, i když se tak mohl tvářit. „A teď se bojim i o tebe, i když ti třeba nemusí nic hrozit. nenapadlo mě, že to ale funguje i naopak," uchechtl se nad tím, jek debilně to znělo. Že se o sestru sem tam bál, ano, to věděl, ale že by se mohla bát i o něj, to si neuvědomoval. Občas by stačilo se jen zamyslet!
Našpicoval oušínka a ušklíbl se. „Ještě nikdy mi nikdo neřekl, že by se se mnou chtěl zabít, ale je to zaručeně to nejromantičtější, co jsem slyšel," řka. Jasný, pro některý mladý je společný sebeukončení hrozně romantický, ale já říkám ne. Dokud jsou mladý, tak by si to romantizovat neměli! Až budou ale kryplama, tak už můžou.
„Já povedu tak maximálně ten cirkus, o kterym se mi zdálo!" Jojo, na ten sen ještě pořád nezapomněl. Třeba se to jednou stane realitou, a povede svojí vlastní klauniádu! Sice nevěděl, kdo všechno v tý smečce bude, ale nevadí. Stane se světskym, a bude kočovat po světě se svou velkou familií! Jestli nějakou kdy bude mít, lol. „Ty bys ale mohla víst nějaký zviřátka. Krotitelka divé zvěře!" To bude možná i povolání v tom jeho cirkuse.

„To nevím, však se o sebe dokáže dost dobře postarat sama," pokrčil nejistě ramínky. Bylo to ale to samé? „Sice jsme cestovali společně, ale vždycky to bylo tak, že jsme si každej šel svou cestou, a pak jsme se prostě někde sešli? Možná nějaká telepatie, ale aniž bysme se domlouvali, drželi jsme se podvědomě poblíž. Proto říkám, že ona by to beze mě určo přežila," řka. Však ani teď nejsou spolu, a už je to vlastně docela doba ode dne, co se viděli naposled. A žijou? No, Hiisa snad ano, on určitě. „Máš ale fakt, že by jí určo zasáhlo, kdyby se mi něco stalo." Takže proč nad tím nepřemejšlel už dávno? Protože mládí. Na zodpovědný myšlenky ještě nemá věk. Tohle ho ale naučí.
Jo, už jen co o tom Anjel mluvilo, se Roihovi dělalo zle. „Tak v takovym případě bych si vybral možnost nevybrat si život." Bohužel, nebo naštěstí, je to tak. Žít jako krypl je noční můra. Nad informacema o věku alf však valil oka údivem. „Cože? To fakt? To bych teda i já mohl nějakou smečku vést!" Napadlo ho hnedka. Jaký dospělý věci ještě může dělat, hihi?? Evidentně všechny!!

Roižánek se uculil. No, to tedy nad ní vyhrál, ha! On věděl, že jeho krásná tvářička ho vyseká ze všech průserů, a nemýlil se! Když Anjel mluvila o tom, jak se mu vymstí ty jeho vtípečky, odmlčel se. Na vteřinku. „Takhle jsem nad tim nikdy nepřemejšlel," přiznal. „Protože jsem věděl, že bych nikomu nechyběl, ale teď? Teď normálně budu muset začít bejt trochu zodpovědnej." Týjo, on se snad opravdu dožije nějakýho character developmentu! On si teda myslel, že by to Anjel bez něj v klídku zvládla, ale nějak ho zamrzela představa, že by tím třeba mohla trpět. Mít vztah, týjo, to je fakt závazek! Možná jsou vztahy fakt hlavně pro dospěláky z důvodu, že zvládnou nad těmahle věcma zodpovědně přemejšlet? Roihu to však vzal jako výzvu!
„Povalování zní dobře, ale musim mít na co vzpomínat. Jinak bych se nudil! Teda, pokud nebudu moct chodit, tak ani starej bejt nechci, protože to bych pak nemohl dělat nic," protočil očíčkama vsloup. jak by jako vydržel takovou dobu někde v klidu? „Fakt? Já mám pocit, že jsem nikdy neslyšel o mladym šéfovi. Asi je to ňákej standard, že jsou většinou starý," myslil si. Ale to ještě neslyšel o vůdci smečky nihilské!

To se Roižánkovi ulevilo, když se dozvěděl, že se Anjel nezlobí! By se snad ještě mohl potýkat s pocity viny, né? A to už by bylo slušně neuvěřitelný, ale v jeho situaci asi pochopitlený. Zaláskovaní jedinci dělají věci, který by jindy jen tak nedělali. Bylo to zajímavý, vlastně skoro magický.
Jó, kdyby ho takhle viděla sestra, tak by se mu slušně vysmála. Roihu drsnej jako hladká mouka, veru ano. Ale on by jí tak leda ukázal fakáče a poslal o řitě, to bez pochyb! „Tak to mám štěstí, že jsem se narodil tak neodolatelnej." Uculil se a blíznutí jí na tvář oplatil. Sám u měl toho řádění docela dost. jako, kdyby si to situace vyžadovala, tak by se ještě energie našla, ale když se zdálo, že i Anjel začíná bejt unavená, on se bránit nebude. A pokud už náhodou neleželi, tak si lehl právě teď. „Příběhy chceš slyšet, jo?" zastříhal ušiskama. „Já jsem na cestách většinou sám, takže nemůžu říct, že mám něco extra zajímavýho. Ale jednou, vlastně v době, kdy jsem narazil na to lidský obydlí, jsem se potkal i s dost starym a osamělym vlkem. Bylo to taky tam v horách. Ten vlk měl strašně dlouhou prošedivělou srst, vypadal jak uplnej Děd Vševěd! Musel bejt starej jak svět. A určo toho i hodně znal! Ale já moc ty jeho stórky poslouchat nechtěl, spíš jsem si z něj dělal srandičky, jak je starej." Vzpomněl si. No jo, z koho si Roihu nedělal srandu? „Za to se mi určo Osud pomstí, a nechá mě zestárnout dřiv, než kohokoli jinýho." Well, actually yes. „Většina dospělejch mi připadá, že žije strašně nudnej život – jako by se jeden den probudili, a řekli si, že 'hej, ode dneška budu žít už jenom nudnej život'. Ale tenhle týpek? Ten vypadal, že i když cestuje snad celej život sám, rozhodně se nenudí. Zvláštní." Takovej starej mládenec by Roihu bejt fakt nechtěl.

Na tomhle místě, kde má bejt vyprahlý jezero, je teď jenom sníh. A krom toho, že je to trapný, tak to akorát z krajiny dělá jednolitou nezajímavou scenérii. Na nic zajímavýho teda Roižánkovi očíčko nepadlo, ale jeho zvídavý nosánek zachytil pach nějakého nebohého kolemjdoucího! Aha, oběť! Ještě nevěděl, jestli cizince otráví nějakým srajdobraním, nebo jenom blbýma kecama, ale to se koneckonců ukáže, až zjistí, s kým má tu čest. Pomaličku zrychlil, aby mu třeba jedinec neunikl! Zároveň ale nemohl přímo běžet, aby svým výstupem nikoho nevyplašil. To by bylo vtipný, hah.
Jak se k pachu přiblížil, velmi brzy i vlka spatřil. Podle pachu to byla čajina, což absolutně nic neznamenalo. Roižánkovi bylo šumák, s jakým pohlavím má tu čest. „Nazdárek bizárek!" volal už z dálky, ale hnedle přiběhl blíž. Jeho počínající silly goofy mood však skončil právě v moment, kdy si všiml, co za mutanta to před ním stojí. Upe oněmněl!! Ale jen na pár sekund, protože on nikdy nevydrží bejt dlouho zticha. „Hele, nevim, jestli to víš, ale z hlavy ti roste něco, co by tam bejt rozhodně nemělo! Kam se chystáš odletět?" Uchechtl se, ale pak si vzpomněl, že si slíbil, jak nebude každýho šikanovat. Tohle ale nebyla šikana, he? To si z ní jenom dělá prdelky!

Když se na něj Anjel zamračila, jako by mu to připadalo opravdové, tak konejšivě uhnul pohledem a oblíznul se. Možná už bylo fakticky srandiček dost! Roihu by potřeboval nastavit hranice jako sůl, aby věděl, kdy už je dobrý s vtípkama přestat. Evidentně mu nikdo v životě žadný hranice nenastavil, ale určitě se mu to bude v životě šiknout.
No jó, tu kouli chtěl trefit spíš někam do ramene, ale když už se mu povedlo ji vhodit do obličeje, připadalo mu to komické. Komické z důvodu, že to byl krásný neplánovaný hod! „Opravdicky se zlobíš? Tak promiň, to já bych úmyslně tvojí krásnou tvářičku rozbít nechtěl, tomu věř,” uculil se dosti nejistě, a zabouchal ocasem o zem. Většinu času se cejtil soběstačně a dost sebevědomě, ale jak se tu tak tulil k Anjel, která ho láskyplně ovinula ocasem, byl bezmocnej. Najednou to byl prostě jen ten malej hodnej chlapeček, za kterýho se celou dobu považuje. „Už žádná odplata, teď už se to budu snažit jenom vyžehlit.” Uchechtl se, ale myslel to seriozně. Pokud čajina potřebuje třeba umýt za ušima, nebo nakrmit, on je k službám!

Roižánek byl na lovu. Nelovil ale žrádlo, a nelovil už ani kluky ani holky. Teď lovil nějakou oběť, se kterou by se mohl poděli o svou životní radost. Všem na světě on musí povědět, že si našel holku. nezájem, že to nikoho nezajímá, teď to bude zajímat celej zatracenej svět! Je mu jedno, jestli potká nějakou starou známou tvář, nebo úplně novou postavičku jeho příběhu. Na tom absolutně nesešlo. Sešlo na tom, aby se ten nebožák co nejdřív našel, jinak Roihu nevěděl, kam bude všechny ty pocity ventilovat! Ten dotyčného chudáka zahltí tolika informacema, že bude zázrak, když se nebude chtít ukončit.
Už moc nechodil od kotliny daleko, považoval to za svůj přechodnej domov. Líbilo se mu taj, protože tu byl klídek a nula nula čumilů. Občas ale potřeboval někoho cizího otrávit svojí existencí, jinak by umřel. Když byla Anjel doma, on se musel nějak zabavit, že jó? A 24/7 lovit ho nebavilo, a poflakovat se dlouho taky nevydržel. Ač je to šokující, je to tak. To asi to jeho samodiagnostikované ADHD!!

„Ale-," chtěl oponovat, ale uplně už mu došly argumenty. „Já jsem hrozně hodnej! Asis ještě neviděla, co to doopravdický zlobení je!!" No fakt! Jednou jí to ukáže! Jednou jí pořádně potrápí! Až teda vymyslí způsob, jakým jí pozlobí. Bude to muset bejt něco vopravdicky mazanýho! Něco, na co nikdá nezapomene!
Snad se zdálo, že se Roihovi nepovedlo Anjel nechtíc kopnout, tak to bylo fajné. Jí se ale dost dlouho dařilo ho mučit lechtáním, to už tak fajné nebylo. „Já nechtěl, přísáhám!" Smál se, když obhajoval ten sněhovej headshot. Byla to fakt náhodička, ale krásná, prostě se nemohl udržet od smíchu.
Miláček Anjelka se však nad jeho nebohou maličkostí brzy slitovala, a hezky ho vyhrabala. To bylo od ní velmi šlachetné, ale když ho tam zahrabala, ještě aby si ho aj sama nevyhrabala! Myslel na to, že jak bude vyhrabanej, tak po ní hnedka skočí, aby si nemyslela, že jí to odpustí! Jenže v moment, kdy tak chtěl udělat, mu nedošlo, jak zdřevěnělej bude, a místo toho, aby po ní nějak skočil a svalil jí na zem, se jí tak maximálně svalil do náruče. Musel se uchechtnout nad vlastní neschopností, ale takhle to bylo vlastně oukéj. „No, prosím!" řka a na to se k ní ještě víc přitulil.

Roižánek se uchechtl. „Tim se ale dokonale doplňujem, né? Jeden zlobí, druhej koná dobro, to mi zní jako perfektní shoda!" No, shoda asi doslova ne, ale rozhodně se doplňovat můžou a budou. On se taj snaží sekat latinu, a evidentně je to málo platné! No pfff!
Když zbystřil, jak se zatvářila, když jí dal ten headshot, tak se velmi rychle smát přestal. Přišly obavy o to, jak nyní bude jistojistě trpět! A nemýlil se – Anjel mu oklepala sníh z nožiček a začala ho lechtat. Nešlo se ubránit smíchu, ale taktéž se nešlo ubránit kopání kolem sebe. Snažit se bejt teda opatrnej, aby nekopl samotnou Anjel, ale dalo se to ovládat jen v rámci možností! „Taková krutost od tebe! To bych nečekal!" vydal ze sebe za doprovodu chechtání. Jemu se líbilo, jak ho takhle čajina zlobila, ale když se ho pak zeptala na tu off topic otázku, tak moc dobře věděl, proč se do ní tak zaláskoval. Protože je to prostě Andělka. „Heh, no, budeš mě muset pak pořádně zahřát!" řka. Ano, už mu docela slušně začínaly mrznout velmi důležité části těla.

To bylo tedy prekérní! „Takže kdybych já tady drženej nebyl, tak zlobim, a ty bys naopak byla hodná? To sis teď vymyslela zas ty," uchechtl se Roižánek, ale čajina měla nejspíš pravdu. Obzvlášť kdyby ho teď pustila, musel by jí to pořádně oplatit! A proto je možná lepší, že ho ještě drží. „Andělka s čertem v těle, tak je to!" Jako by jí četl myšlenky! Ale nečetl, na to jeho magie nestačila. Stačila by ale na to, aby jí přinutil ho vyhrabat. Chtěl to však? Ne. Jen ať si ho nechá ještě chvílu ve své moci!
A protože se mu chtělo ze sněhu chtělo i nechtělo, rozhodl se pro tu druhou možnost. Sice mu brzy budou mrznout všechny citlivé i necitlivé části těla, ale pro srandu se musí trpět. „Tůdle," vyplázl na ní jazyk a hodil po ní kus sněhu, kterej ještě před vteřinou zmáčkl do podoby koule. A trefil se Anjelce do obličeje, což byla v jeho nevýhodné poloze spíše jedna velká náhoda. Až tomu ani sám nevěřil, proto se musel vítězoslavně zasmát. Haha, a máš to! A on se teď bude nejspíš moci těšit na čóro-móro.