Príspevky užívateľa

Hah, Roihu by lhal, kdyby tvrdil, že se mu to nelíbí! Čajina by si s nim klidně mohla dělat, co by se jí zlíbilo, a nebránil by se! Nejspíš teda. Kdyby mu třeba chtěla vytrhat jeho nádherné chlupy z obličeje, tak by se vztekal velice. Nejspíš ho ale chtěla jen věznit, takže pohodka.
„Já jsem tak hodnej, a ty na mě takhle! Počkej, až vylezu!" Nevěděl, co bude dělat, až se z toho sněhu dostane, ale pohrozit jí musel! Možná jí ublíže k smrti, jo, to by šlo. Schválně se zkusil z toho hrobu nějak dostat, ale musel by vynaložit mnohem víc síly a námahy, aby s únikem vůbec začal. A to se mu nechtělo, takže se zase zpátky položil. „Za to ty zlobíš!" Oponoval. No, jasně že je hodnej, když se nemůže hnout! „Mám žadonit o slitování, jo? A když to neudělám, tak mě odsoudíš na smrt v tomhle ledovym hrobě?" Nebo ho zlechtá? To by bylo ještě horší.

Ano, valnou většinu času je Roižánek íkvé tři sta, ale při Anjel ho fakt nic nenapadlo! Teda jako při prvním pohledu říkal, je to úplnej Bambi, né jako ta Bambi, ale ten kolouch. Bohužel, ofiko žádnýho Bambiho nezná, takže smolík.
V tom sněhovém vězení se cítil opravdu marně! Snažil se tak i tvářit, ale věděl, že je mu to prd platné! Tohle byla vendetka, kterou si nejspíš zasloužil! V duchu se smál, a možná i na hlase to bylo znát. Protože se bavil. Sice byl zde obětí, ale bavil se velice. „Zahynu jako mučedník!! Čím jsem si tu krutost vysloužil?" bědoval, ale jak již bylo řečeno, smál se. Teď už i nahlas, ne jen v duchu. Holt si tady chvíli poleží, a pak zhebne. Po chvíli už ale aspoň Anjel přestala na něj házet ty smrtící sněhové kupy! To si mohl aspoň trocha oddechnout, i když měl tělo uvězněné pod sněhem, a taky pod čajinou. „Hm, nevadí ti, že jsem nepoužitelnej?" ptal se jí s úšklebkem, když na něm měla položenou hlavinku. Bohužel byl neschopný takřka čehokoli, ale on se proti tomu ani moc nebránil.

Velice ho těšilo, že je Anjelka připravena na něj pořádat záchranné akce, protože jinak by se ani sbalit svůj vodní odraz nepokoušel! Možná kdyby mu šlo o život, tak by plavat zvládl, ale dobrovolně? No fuj!
S tím souhlasil. „Máš fakt. Nechám se teda překvapit," uculil se na svou čajinu. „Pro tebe bych taky něco vymyslel, ale zrovna mě nic nenapadá. A to jsem většinou dost kreativní, fakt! Ty seš ale prostě jenom Andělka." Jak rozkošně to znělo, ach! Její jméno se mu rozhodně moc líbilo, protože vypovídalo o tom, jaká je. Ano, je tu zase omen nomen! Doposud neměl Roihu pocit, že by to u ní neplatilo – fakt je ztělesněným andělem, co ho asi přišel spasit, nebo tak něco.
Ajéje! Roihu bude zasypán! Nejdřív se chtěl hned bránit, a trochu sněhu odkopal, ale uplně si nebyl jistej, jestli to má vůbec smysl. „Mám se ti vůbec bránit, hele?" Zasmál se. Ta kdyby chtěla, udělá z něj sněhuláka raz dva! A nejen to! Nechtěl jí to mučení ale nechávat zas úplně zadarmo, takže když mohl, hodil po ní trochu sněhu, ale většinou to moc daleko ani neodletělo. Byl v nevýhodné pozici!

No jó, občas se prostě Roižánek choval jako debílek, ale doufal, že s Anjel by už tolik nemusel. Svou přebytečnou energii by mohl věnovat jí, a né šikaně postiženečků, né? Co by na to asi řekla, kdyby ho viděla, jak si podává slabší jedince? Nu, určitě by nebyla vůbec ráda. Když na to přijde řeč, tak se jí možná aj přizná, ale do tý doby se pokusí udržet a nic takovýho nedělat. „Uvidíš, neboj sa. Ale pak pro mě možná budeš muset do tý vody skočit!" upozornil jí a ťápl jí po čumáku.
„Joo? Povídej! Nebo si je až s něčim vysloužim?" zvídal se se smíchem, když nad ním tak čajina stála. Nu, ještě, že se nesvalila na něj, protože by ho zamáčkla jak tubu zubní pastu, a jediný co by s ním ještě mohla dělat, je vyčistit si zuby jeho tělesným interiérem. Když po něm hodila sníh, oklepal se a zvedl hlavu tak, aby na ní pořádně viděl. „Takže ty chceš další válku?" ptal se se seriozním výraze, a pak po ní sám trochu sněhu hodil. Fajn, jestli chce odplatu, má jí mít!

Ta představa byla rozhodně vtipná. „Hah, skoro! Spíš jsem většinu z nich vymyslel jako improvizaci, a to si potom zapamatoval a pak už to jenom opakoval." Tak nějak to bylo no. Naštěstí on se moc připravovat na nic nemusel? Teda co se kravinek týče, tak určo né, ale kdyby si mohl nacvičit nějaký to vyznání, tak to by bylo super. Bohužel, tyhle věci se nejlíp cvičej praxí. „Ale esli chceš, tak i tu tvojí verzi zkusim pak v létě u vody," uchechtl se. Upřímnej, ano, to byl, protžoe mu mnohdy ani nic jinýho nezbejvalo. „Neboj sa!" Ujistil jí, když mu zadek mínila nakopat, a blíznutí jí oplatil na tvář.
„Zařídíme," takřka neslyšně si povzdechl nad slovy Anjelky. On by fakt s ní chtěl bejt 24/7, ale bál se tak velkýho kroku, jakým vstup ke smečce je. Prostě na to nebyl vůbec ready. Radši by byl, kdyby s nim byla Anjel bezďákem, ale to by si nikdy nedovolil ani vyslovit. Nikdo nechce bejt dobrovolně lůza. Nemůžou se navzájem do ničeho nutit, prostě bude muset milostpán sebrat kuráž a ujasnit si, co chce jako v životě dělat. Poflakovat se až do smrti nemůže. Jednou totiž dospěláckej život chce. Jednou.
Jeho taktika zafungovala, a Anjel jeho krásnou nožičku pustila! Roihu se dramaticky zaklonil a zapadl na záda do sněhu. Bylo to sic zahrané, ale patřičně u toho i zaječel! Ve sněhu se začal smát a vrtět ocasem s pohledem upřeným k Anjel. „To jsou ty nadávky z lásky!" Ale trouba nebyla ovšem žádná nadávka. Ale bylo to moc milé, a Roižánka to zahřálo u srdíčka.

Roihu se zasmál. „Jsem byl vtipnej, jó? To je dobře, protože na to já vždycky vsadim. Moje balící hlášky jsou možná zoufalý a předem nacvičený, ale vždycky jsem doufal, že tim aspoň všechny pobavim. Že na toho někoho sbalim jsem si fakt nemyslel," přiznal. A byla to pravda, prostě rád přeháněl. „Teda aby sis nemyslela, tak jsem to určo necpal kde komu! Jen hezkým jedincům!!" Tak teď se cejtil trapně, že to vůbec řekl. Ale upřímnost nade vše, ne? „Tyhle pocity ale nacvičený nemám." Chtěl jí ujistit! Trapný kecy nacvičit jdou vždycky, tohle ne.
„Řeknu! Až zas budu chvíli sám, což doufám, že nebude brzo, tak tím potěším každýho, koho potkám," zasnil se nad tou představou, jak to každýmu cpe a otravuje mu tím život. Každý na světě se musí dozvědět, že je Roižánek šťastný! On všem kolemjdoucím udělá službu, a dá jim ochutnat kapky jeho štěstíčka!
Uchechtl se. „S tím musim souhlasit. Musel bych si tě nechat do zásob," řka. On nikdy nějak extrémně nejedl, protože na to nebyl zvyklý, takže už spořádat nějakýho většího králika byl problém, natož někoho tak velkýho, jako Anjel! Ta ho pak chytla za packu a začala také pojídat! „Aaa! Já bych ti nechutnal, ušetři mě! jsem příliš krásný na to, abych byl sežrán!!" No fakt!! Jeho by byla taky strašná škoda.

Roižánek se usmál. „Ač se to zdá neuvěřitelný, tak já jsem při prvním setkání teda nevěřil, že to vyjde. Tehdá ses mi teda ale jenom líbila, takže to musel bejt opravdickej osud, kterej zasáhl!" Tehdá, řekl, jak kdyby to snad nebylo jen pár týdnů zpátky. Jak asi budou vzpomínat na tyhle časy, až budou vopravdicky starý? „Hah, to od tebe slyšim rád! Mně můžou všichni trhnout už teď, né, že bych to tom měl teda komu říct. Mám ale chuť to říct úplně všem v okolí," řka. Má chuť všem povědět o tom, že má holku, a že je zamilovanej, jenže nemá komu. On v tom ale nevidí zas takovej problém – řekne to prostě prvnímu nebožákovi, kterýho potká.
Překvapení, to je nejspíš druhý jméno Anjel! Teď ju měl ale polapenou za krk, a párkrát překousl sem a tam, aby navodil dojem, že jí spapá. Velký cringe, ale nádherný cringe! „Zabít a sníst, jo," zamumlal a pustil jí, aby se mohl ušklíbnoout. Kdyby jí snědl, tak by byla už navždy jeho součástí, jako všechny ty oběti JDho. „Jenom by tě asi byla škoda, tak nevím." Sníst, či nesníst? Toť otázka! „Chutnáš dobře, ale o kapánek víc se na tebe radši dívám."

Nu, bylo jen těžko uvěřitelné, že tohle není jen pouhý sen! „A nezní to od nás pošetile, když se známe jen takovou chvíli?" uchechtl se Roižánek zcela upřímně. On si to klišé uvědomoval, ale nedalo se tomu bránit. Na cringe a klišé si nikdo evidentně nehraje, ani žádný boomery. Cringe se prostě musí zažít, aby jeden pochopil, že to nelze ovlivnit! „Ale koho zajímá, jak to zní ostatním, což? Hlavní je, jak to zní nám," zamumlal do Anjeliny srsti.
„To mi dává smysl. Možná, že některý vraždy se omluvit daj, jako třeba ty v sebeobraně," pokýval hlavou, když nad tím tak přemýšlel. Vraždu ale nelze omluvit další vraždou, že? To už je pomsta, a ta by se asi u posledního soudu promíjet neměla. „Heh, to bych do tebe teda neřekl!" Zasmál se a ťápl Anjel do čumáčku. „Ale neměj strach, já taky ne. Zatím." Ušklíbl se a na to Anjel zlehka chňapl po krčku. Jen tak decentně, hravě, a s láskou.

Roihu se opětovně zatetelil a zabouchal ocáskem do země. Tak vyjadřoval radost, kterou jinak ventilovat nezvládl. Těch emocí bylo až příliš! Jestli někdy věřil, že najde v životě lásku, nevěděl, že to bude takovéhle! Ale bylo to ještě lepší, než čekal, opravdu jo. „J-já-," zalkl se. „Já nemůžu uvěřit, že mi tohle teď někdo říká. Nesním jenom?" uchechtl se, ale vlastně to dost jasně popisovalo jeho pocity. Proč si Anjel vybrala právě jeho? Proč si ho její srdíčko vybralo? Byl to prostě osud? Pořád se to zdálo být dost neuvěřitelné! „Doufám, že tohle vydrží navěky. přesně, jak říkáš." Byl z těch emocí ale úplně vysílený!

Přikývl. „Jo. Pokud to není opodstatněný, ne? Myslíš, že někdy jde vraždu prominout?" On si myslel, že jo. Třeba v sebeobraně, nebo v obraně blízkých. Nebo možná i nějaká vražda z milosti. „No to máš fakt. I já nebo ty můžem bejt vrazi." Podíval se po ní se zamyšleným výrazem, ale ovšem si dělal srandu. I když, kdo ví?? Zas tolik se přec neznaj! A on by přiznal, že kdyby byl v ouzkejch, tak by pomocí magie klidně někomu ublížil. Ať už s výčitkama svědomí, nebo ne, tak ocitnout se v nějaké nepříjemné situaci, udělal by to. Udělal by to nejlepší pro sebe, nebo pro ty, na kterých mu záleží.

Roihu se nad tou představou uculil. „Všichni mi budou závidět tu nejhezčí a rozhodně i největší holku v okolí! A tobě? Tobě budou závidět toho nejvtipnějšího a nejroztomilejšího kluka!" Zasmál se však. Věřil, že když už nic jinýho, tak aspoň vtipnej je! A jestli je to záviděníhodné, to už je vcelku jedno. Jemu určo budou všici závidět, ale na tom mu koneckonců nesešlo. protože bude závidět sám sobě.
Přikývl. „Ano, prosím! A hlavně ať to není na starý kolena, kdy už budu seschlej natolik, že se mi ani chodit nebude chtít. I když, jestli spolu třebas zestárnem, tak mi to tolik vadit. Pak můžem z lásky spolu i umřít," pronesl. No, v takovym případě by i zestárl zcela dobrovolně. Pokud měl bejt ale seschlounem sám jako bezďák, tak o to absolutně nestál, a radši se připojí ke klubu 27.
„No právě! Co když to vlastně žádnej osud neřeší, a po smrti dostanem úpe stejný šance jako ty, který byly celej život zlý. Ale myslim opravdicky zlý, jako třeba, že i někoho zabili," zamyslel se. Nechtěl stát někde před soudem postaven na stejnou rovinu, jako nějakej úchyl! To je snad jasný, né? On je přec koneckonců hodnej kluk! „Potkalas někdy někoho takovýho?" Zajímal se náhle. Potkala někdy nějakýho vraha?

„To beru! Budem spolu marný, ale budem spolu i úžasný. Ten nejnej pár v celym širokym okolí!" Rozhodně to bude ten nejhezčí pár jejich cirkusu. „Bejt blázen je ale dobrý, to vim z vlastní zkušenosti. Mně se líbí, že seš jiná. Dobře jiná." Je pravda, že on si těch odlišnejch vlků všímal dost, a hlavně je rád šikanoval. Možná to bylo ale proto, že měli dost odvahy na to bejt odlišný, a on to obdivoval. To tak mezi šikanátory bejvá. Teď má holku, co je taky jiná, a vlastně by nechtěl, aby byla obyčejná? Protože obyčejnou holku má každej!!
Uchechtl se. „Na pokus o mojí vraždu myslíš, jo? Myslim, že to o tobě říká dost!" A jsme u toho! Andělský jméno, ale ďábelská duša! „Když to bude ale zabití z lásky, tak to beru," namítl. Vražda z lásky, to je přeci romantické! Co lepšího může na konci života být? Už nic! To akorát dokazuje, jak jí fakticky kazí, když už á takový myšlénky! „Hlavně to ale na mě nesváděj! Já tě k ničemu nenavádim!" Zasmál se a šťouchanec oplatil. Nenavádí, no jistě!!
„No, ale když jsme u toho – myslíš, že na sklonku života je pro každýho ňákej soud? Třeba před Bogem nebo před Osudem. Na váhy vložej naše dobrý a špatný skutky, a podle těch se uvidí, jestli dostanem novou šanci na život. Nikdo asi neví, co je v momentě mezi životem a smrtí, to je jasný, ale co když nic takovýho neni, a ty zlý skončej upe stejně, jako ty hodný? Po smrti jsou si možná všici rovni, a to je trochu divný." Klasika, Roihu prostě musel do silly konverzace o prdu vložit nějakou random vážnost. Byl celej trošku random, možná měl chudák ADHD.

Výškový rozdíl byl mezi nima opravdu vtipnej, ale nevadí to – Roihu má rád velký holky. Dřív to teda nevěděl, ale teď už to ví s úplnou jistotou. On toho určitě během tohohle vztahu zjistí mnohem víc, však ještě uvidíme.
Nu, tak se zdá, že se se svým návrhem moc netrefil, ale asi ho to nepřekvapilo. „Dobře, já to respektuju. Můžem pak v létě u vody zkusit ty ryby, to jsem já ještě nelovil, takže upozorňuju, že budu nejspíš marnej," uchechtl se. „Asi jsem ještě nepotkal vlka, kterej by tak uctíval zvířata, že by je ani nelovil. Ale je to hrozně milý, miluju to. Miluju, jak seš jemná," řka trocha nesměle. Nu, to byla jedna z věcí, která ho opravdu hodně na Anjel přitahovala – byla v mnoha věcech jeho opakem, ale ve smyslu, že se pak nad tím co dělal, musel dvakrát zamyslet. Ona ho snad naučí respektu k jeho okolí, a to se fakt cení.
„Červánky, to miluju. A to slovo taky, je zvláštní. Stejně jak ta Polárka," myslil si. Červánek, jaké nádherné jméno pro ptáka vlka. „Ahah, to se budu asi i bát! Ve vodě jsem nejistej, a je mi jasný, že ty mě sundáš na první dobrou!" Upe ňákej waterboarding zkoušet nechtěl!
Ušklíbl se. „Jsem zvědavej, čim mě překvapíš," řka. „Taková dobrá duše jako ty na rebelství určitě jen sotva pomyslí!" Ale na druhou stranu – tichá voda břehy mele, a tak je možný, že ho fatk překvapí. A on to stejně říkal jenom proto, aby ho právě měla ještě větší důvod něčím šokovat!

Roižánek sám měl spoustu přezdívek a jmen, které tedy nebyly cute, ale rozhodně byly pravdivé. Roihožka, Rouhánek, Roiholomek,... no jo! Je to zkrátka vlk mnoha jmen. „Hah, a proto sis mě vybrala, že jó? Abys mohla vedle mě zářit! Ale já ti říkám, že budeš. Rozhodně záříš už teď." To, na co vždycky chtěl někoho sbalit, se nyní vyplnilo. Ale opačně – teď nebude zářit on, ale Anjel. A bylo to tak v pořádku, jemu to nevadilo. Byl vůbec poctěn její existencí!
„To můžou bejt, to určo. Ale třeba bysme si mohli i společně zalovit! Já nejsem zrovna teda expert, ale pokud bys chtěla, tak do toho půjdu hrozně rád!" Asi lov není zrovna její oblíbenou aktivitou, ale on si myslel, že je to jedna z věcí, kterou musej společně zažít. „Taky můžem sledovat ty mraky, a hledat v nich obrazce. A to všechno až do západu slunce, a pak sledovat ten." Zasnil se nad tou představou. Tedy – on už ten sen žil!
Pokýval souhlasně hlavou. „Slunit, a třeba i k vodě bysme mohli! Né, že bych nějak plavání holdoval, ale při horkejch dnech se rád smočim!" U vody je vždycky navíc největší sranda! Sice né jako ve světě lidskym, kde každou pláž – i tu u přehrady – obklopujou koktejl bary, ale stačilo to k tomu, aby se dva vlci zabavili.
„No," dělal, že se zamýšlí. „Trocha rebélie by ti slušela, né že né!" Ušklíbl se a šťouchl jí do žeber. Jí to teda sluší i tak, ale představit si jí, jak dělá nějakou neplechu, to teprv bylo něco! Samos by jí kazil rád co nejméně, ale občas si přeci musí zaskotačit každý, no né?

Roihu se taktéž uchechtl. „Myslim, že od tebe mě to potěší víc než dost," usoudil a usmál se. Fakt škoda, že není kočkou, a nemůže vrnět! Ale blíznout sem tam ouško jí může, to je vlastně dost romantický! „Lichotník, no jo – říkám jenom to, co vidim!" Taková Miss Norest, a netuší, že je krásná? Jakto? Roihu jí to bude velice rád připomínat jen co to půjde! Však on se sotva může vzpamatovat z faktu, že někdo tak úžasnej chce mít co dočinění s ním!
„To zní skvěle! Lidský obydlí mě bavěj, tam třeba najdem něco zajímavýho, jako ňákej talisman, kterej si pak necháme," řka. Tak random ho to napadlo. Něco si společně ukradnou a pak si to i společně nechají. A ta věc jim je bude připomínat kdykoli, když se zrovna neuviděj. „Já už ale jaro cejtim ve vzduchu – ty ne? Hrozně se těšim, až bude konečně teplo!" Roižánek byl tepla přímo milovník - byl také summer party child. Jeho společenský život začínal na jaře a končil časně na podzim, jo jó. Zbytek roku by klidně jako medvěd někde prospal. „V zimě bych si klidně zahrál celý týdny na zazimovanýho medvěda," vyřkl myšlenku nahlas a uchechtl se.
Byl překvapen, že vztahy mezi smečkou a tulákama jsou povolený. To asi nebude teda se vstupem na území tak hrozný. „Takže nemusíš rebelovat, jo? Jaká škoda," zasmál se, ale byl ovšem rád. Znamená to totiž, že nikdo nepůjde nakopat zadek ani jemu, ani jí.

Přesně to chtěl i Roihu – mít někoho, komu se mohl svěřovat, a u koho si mohl bejt jistej, že to bude dotyčnýho zajímat. Měl pocit, že právě Anjel tím jedincem je. A proto mu nyní ke štěstí nic nechybělo.
Sice si možná na bad boye hrál, ale tohle by ho donutilo se začervenat ve světě, kde se vlci červenat umí. „Neříkám, že mě tyhle slova vůbec neobměkčily," uchechtl se a na Anjelku se usmál. „Takhle o mě totiž nikdo ještě nemluvil." Nu, všechno je jednou poprvé! A jemu se to líbilo, takže za to párkrát čajinu blízl na tvář. Tím vůbec nepomáhal vyvrácení jejích slov! „Ty seš zas nesmírně krásná – ale to určo víš!" Culil se, když to říkal – chtěl jí ty lichotky oplatit.
Ta otázka ho vlastně ponechala v tichosti. „Já vlastně nevím. Najednou jako bych nemohl žádný slova nalízt," přiznal. Najednou si chtěl prostě jen vychutnávat tenhle moment, a nekazit to moc zbytečnou konverzací. „Můžeme si třeba naplánovat, co budeme spolu dělat. Můžem prozkoumat nějaký zajímavý místa, nebo jít pozorovat ňáký zvířata." Chtěl s Anjel dělat všechno všecicko! „Nebude ale tvejm brotkům vadit, že se taháš s pobudou?" Zajímalo ho. Pokaď nesmí on na území, vadí, když s ním bude ona chodit??