Príspevky užívateľa

I pro Roižánka tohle bylo vzrušující! Zprvu totiž vůbec nevěřil, že spolu fakt budou. Přeci se Anjel zdála tak nedostupná! Ale očividně jí něčím fakt ten debílek okouzlil, i když třeba na sto procent nevěděl, čím. Jeho krásnou tvářičkou? Úžasným charakterem? Nebo jen tím, že před ní byl opravdovej? Že se nechoval jako kktko? „Postarám. Odteď už vždycky, když to budeš potřebovat," řka možná naivně, ale od srdíčka. To je ta láska, dětinská, ale krásná. Takovou by měl zažít za život každej.
Uchechtl se, když ho takhle nazvala. „To neříkej, teda! Já jsem přece drsnej kluk," zasmál se, ale když se tak k ní tulil, nebylo ovšem třeba říkat, že to jen těžko byla pravda. Teď byl hodnej miláček, kterej na zlobení ani nemyslí. Kdyby to šlo, tak by se k Anjel přitulil tak, že by se po chvíli stal její součástí. Tak moc jí chtěl mít nablízku. „Spát? No, tak si budem povídat, dokud nepadnem únavou." Výborné řešení, či?

Roihu se zatelelil radostí, a spokojeně zabouchal ocáskem do země. Tenhle cringe se mu moc líbil, úplně ho hřál po celym těle! „Dneska se píše historie, ta moje, protože na tohle už nezapomenu," myslil si. Definitivě se na první lásku nezapomíná, a pokud Roihu věřil, že bude i ta poslední, tak o to víc asi na první vyznání nezapomene. Pro tyhle momenty se asi žije, proto by si vybral život dnes a kdykoli jindy. Když bude mít po boku Anjel, už nikdy nebude dne, kdy si život nevybere. Aspoň tak to teď cejtil.
Ani on vlastně nevěděl, co vztah zahrnuje, ale jsou tu proto, aby to zjistili, ne? od toho jsou první lásky, do toho jsou mladí – aby objevovali svoje pocity a sami sebe. Z jejích slov se mu rozbušilo srdéčko snad ještě víc! Když se tu tak k sobě tulili, a Anjel mluvila o tom, že už by nikdy nešla domů, v Roihovi se odehrával úplný ohňostroj emocí! A nevěděl, jak je vůbec ventilovat! „Tak nechoď. Aspoň dneska ne," zamumlal jí do srsti. Jestli domů chodila se jen najíst a vyspat, tak není třeba, aby tam teď chodila, né? „Budem se mazlit a povídat si celou noc." To byla vize jeho ideálního večera.

Roihu byl na výletě. Nebyl to teda obyč výlet, on se šel zas podívat, jestli ucítí nějaký čerstvý pach sestry, aby se nemusel stresovat, že jí někde někdo zamordoval. Ona by se jen tak zamordovat nenechala, to je jasný, ale on se potřebuje ujistit! Přitom by bylo super, kdyby na někoho narazil, a mohl ho trochu potrápit, nebo si aspoň nějak pokecat. Jak si splní tyto úkoly, měl by se zamýšlet nad vážnějšíma témata, jakože se mu ale moc nechtělo. Musel začít přemejšlet nad budoucnsotí! nemůže bejt přec pořád bezďák bez cíle, né? Teď si splnil cíl najít si holku, ale jakej další cíl si má vytyčit? Jemu stačilo se jen někde poflakovat s Anjel a kálet na starosti a povinnosti světa kolem. Kdyby nevěděl, že takhle nemůže žít do konce věků, tak by se s tim spokojil, a nikde netrapčil. Snad se mu odpověď na otázku co dál se životem, brzy naskytne! Zatím ale neměl největší potřebu to řešit, protože byl spoko.
Teď by ještě teda mohl někoho potkat, a klidně si dát nějakej tolchok. Dlouho se s nikym nepofajtil, a né že by mu to chybělo, ale klidně by si to pro srandu králíkům oživil. Bude se ale snažit bejt hodnej, vždyť on ví, že to dokáže!

Roihu to asi neuměl říct už líp, ale je rád, že byl vesměs pochopen. Kdyby to neřekl teď, dlouho by nevydržel fajtit se se svýma pocitama. Radši vše uvedl víceméně na pravou míru. „Anjel, takže chceš bejt moje holka? Protože já budu tvůj kluk moc rád," uchechtl se, ale jo, vlastně to tak bylo. Tyhle dětský lásky možná obecně nemají šanci vydržet, ale na nic takového Roihu nemyslel. Myslel na to, jak dobře se s Anjel cejtí, a že se tak chce cejtit pořád. Chce mít někoho, kdo ho bude mít rád, kdo ho bude milovat, a on chce mít koho milovat.
„Já chci mít tenhle pocit už napořád. A chci ho mít s tebou," vyřkl své myšlenky nahlas. Ano, bylo to dětinsky naivní, ale o tom to je, ne? Nyní se to tak může zdát, ale třeba jsou opravdu spřízněný duše, a zůstanou spolu už navěky. Pak Roihu párkrát blízl Anjel ucho, a přitulil se k ní. Sice se už v časem předchozím tulili, ale teď to bylo trochu jiné, lepší. Srdíčko mu bušilo ostošest, ale bylo to tak správně.

No jo, Roihu si nejprv myslel, že je to taky jenom crush, ale očividně tomu tak nebylo. Osud to chtěl jinak, a bylo to určitě dobře! Tahle čajina na něj měla jen dobrej vliv, co by se tak mohlo podělat? Haha.
Na deep konverzace určitě Roihu nebyl expert, a preferoval by srandičky, ale zároveň by to rád uvedl na pravou míru. tedy v rámci možností, když se neuměl vyjádřit, že jo. „No, a myslíš, že je i mezi náma?" zeptal se najednou dosti nesměle. Takovejhle on nikdy nebyl, takže si byl skoro jistej, že ho tohle sprostý slovo nakazilo. Ale nakazilo ho opět jen v dobrém. „Myslim si, že osud má pro nás připravenou nějakou společnou cestu. Jinak by mě do týhle situace nikdy nevhodil, ne? Ty pocity, co k tobě cejtim, jsou vopravdický, ne jenom jako. To vim jistě," řka a nejistě koukl po Anjel. Nevěděl, jak se má správně vyjádřit, a bylo to oukej, protože tohle je jeho první zkušenost s takovým pocitem vůbec. „Rád bych, aby měl osud pravdu." Vesměs jí říkal pořád jedno a to samý – že je vopravdicky zaláskovanej!!

Rouhánek na ní vyplazil jazyk a uchechtl se. Jistě, byl to jeho záměr! Aby zemřela touto tragickou smrtí přímo v jeho náručí, a jeho vlastníma rukama! „Heh, řekl bych "ty si ale fandíš", ale asi by to byla dost průhledná lež, co?" On se tim asi netajil od první chvíle, co jí viděl. Ale tehdá se mu čajina jen líbila, teď už to nebylo jenom o vzhledu. Vzhled může mít kde kdo úplně božský, a v hlavě naděláno. Tady Anjel ten případ nebyla. A hlavně na něj byla hodná.
Nu, schválně, jak dlouho vydrží Roižánek bejt seriozní! Koukl po Anjel, když mu odpověděla. „No jó, věřim. Ale nevim, jestli jsem kdy věřil, že jí najdu," pokrčil rameny. No jó, chudánek, co ho rodičové nemilovali! Ale o tom to teď nebylo. „A nevim, jestli bych to poznal. Třeba teď, když jsem s tebou – vim, že něco cejtim. Cejtim se jinak, když jsem s tebou, ale v dobrym slova smyslu. Já–," nejistě se uchechtl. „Vlastně nevim, co chci říct? Evidentně né vždycky se zvládnu správně vyjádřit. Asi jsem jen chtěl říct, že se s tebou cejtim moc dobře, a zajímalo mě, jestli to taky cejtíš?" No, ano, a jsme u toho, že jako profi balič se jen tváří, jen pózuje, protože když přijde na věc, tak ví leda kulový. Protože je to ještě děcko, co svoje pocity pořádně ani nezná, tak jak by se zvládl vyjádřit, tak, aby byl pochopen?

No ano, pro Roiha to bylo všechno. „Díky!" Ještě jednou vyjádřil svůj dík, a nadále se k tomu nemínil vracet. Aspoň né pro tuto chvíli, kdy už je tento rozhovor zase trochu víc out-dated.
Zubil se, když bylo jasné, že on je tady ten vítěz skvělé hry na smrtící lechtání. „Správně, to jsem slyšet chtěl!" Ujistil jí, a nemínil jí už nadále trápit. „Myslim, že bys zemřít klidně mohla, kdyby ses třeba začala dusit, nebo tak. Ale to nebyl můj záměr, teda. Já myslel spíš na co se škádlívá, to se rádo mívá." Mrknul. Oni se ale možná ani nemusej škádlit, aby se měli rádi, né? Heh. A tak se Roižánek posadil, aby se z toho i sám vydýchal. Náročné, náročné!
Chvíli hluboce dýchal ten krásný horský vzduch, než zas začal mluvit. Občas si od slov musel odpočinout! Teď byl ve zranitelné pozici, kdy by se mu klidně mohla Anjel pomstít, ale doufal, že sama je tím lechtáním tak vyčerpá, že tak neučiní. Pojistí se však seriozně-cringe konverzací. „Věříš na lásku?" Protože na tohle téma jí může přeříkat hodně textů od Petšáků, a taky se o tom můžou bavit hrozně dospěle! Chtěl ale spíš vědět, jestli i čajina cítí, že mezi něma něco je. I kdyby jen sympatie, né láska!

Rozzářila se mu očka nad tou představou. „Tyjo, ještě měsíc zpátky bych si nemyslel, že mi udělá takovou radost, když mě někdo bude chtít učit! Učit!!" Zasmál se. Bylo to opravdu komické, v tomto byl asi vlčím Bartem Simpsonem. Vlastně je mu ta postava podobná víc, než bychom si mysleli. „Samozřejmě budu strašně rád, když mi pomůžeš. Já umim velký kulový, takže se mi to šikne. Když bych se teda fakt rozhodl." Nechtěl nic slibovat, byl na vážkách.
No hurá! Roihu mohl konečně přestat – už mu málem tlapky upadly, ale snažil se své oslabení nedat najevo. Jen se vítězoslavně ksichtil. „Vyhrál jsem – teď jsi moje!" uchechtl se, ale slezl z ní, aby mohla pořádně dýchat. Zůstal opřený jen předníma tlapkama o její hruď. Chtěl zůstat na blízku. „Nebo máš ňáký námitky? Byl to férovej boj!"

Pokýval nad tím hlavou. „No jo, to bych si musel na něco takovýho zvyknout. Musel bych si promyslet, jestli mi to stojí za ty výhody," řka narovinu. Velkou výhodou byla přítomnost Anjel, ovšem, a na nic jiného tak moc nemyslel. Taky jídlo bez větší námahy, doktor za rohem, a tak. „Trochu jsem přemejšlel, né že né. Musim si vytyčit ňákej novej cíl," pronesl. Né, že by ten jeho životní cíl najít si holku nebo kluka, už definitivně splnil, ale něco v něm věřilo, že jo.
Nu, tak se zdálo, že ani zalehnutí jí nedonutí se mu vzdát! To je tedy prekérka! „Takže druhý kolo?" ptal se, ale jak ho šťouchla do žeber, hned jí začal oplácet opětovným lechtáním. Už jen trochu ju lechtal, ale nemínil svůj boj vzdát! „Vzdej se mýmu neodolatelnýmu kouzlu, jinak zhyneš nehezkou smrtí!" Chechtal se a lechtal dál. Brzo už mu ale dojdou síly, to cejtil. Byla to docela náročná aktivita, obzvlášť, když se Anjel tak kroutila!

No vida, Roižánek zkazil takovou hodnou a nevinnou dívku! kdo by to byl řekl? Ale kdyby neměla k tomu sklony, jistě by se zkazit nenechala. Asi zas tak pevnou vůli nemá, nebo hle, možná mu fakt podlehla. „Bylo mi ctí," uchechtl se. Dokud to bylo kazení tohoto způsobu, bylo to vtipný. Ale může bejt hůř. A ano, sluhu by jí ovšem dělal rád! Odkouká od ní ty dobrý mravy, a ona od něj špatný, jo, to zní férově.
„Hm," zamumlal a popřemýšlel nad tím. On je taky děcko, že jo, takže ty povinnosti by taky nemusel mít zrovna hrozný. „To já jsem se vždycky bál, že je to ňákej lágr, kde musim dělat všechno, co mě šéf poručí." To si opravdu myslel, protože tak to vyznělo z příběhů od máti. Ona je ale každá smečka jiná, to je nutno brát v potaz. Kdo ví, kde nakonec týpek skončí!
Musel se smát, když chudák čajině docházely síly. Ale trochu mu jí bylo líto, takže pomalu ustával. „To jsem slyšet nechtěl!" zasmál se, když mu pohrozila smrtí. No jó, kolikrát už mu někdo takhle vyhrožoval? Mnohokrát. Pomalu s lechtáním ustal, ale namísto toho se rozhodl Anjel zalehnout. Pořádně, ať mu neunikne! Ale byla to opět jen naivní představa, že by ho ze sebe snad s trochou síly nesmetla, kdyby chtěla! „Takže se vzdáváš?" ušklíbl se s pohledem upřeným do jejích ajek. Klidně dá druhý kolo lechtání, není problém!

Roihu se usmál. Taková obětavost ho i chytla za srdíčko. „Propašuješ mě za hranice, jó? Teď je z tebe rebel? Nekazím tě, náhodou?" uchechtl se, ale vážil si toho, a tak se o ní děkovně otřel hlavou. Nejspíš jí ale o pomoc bude žádat jen minimálně, ab si nepřipadal jako slaboch. Klučičí ego je velmi snadno zranitelné! „Jak umim poslouchat? Tak už teď vim, že ten konkurz by pro mě blbě dopadnul," zasmál se. „Časem se to ale možná naučim." Dospěláky poslouchat se mu moc nechtělo, obzvlášť, když to nebyli ani rodičové. A ani ty vlastně neposlouchal, lol. Zdálo se, že smečka není nic pro něj, ale něco ho přemlouvalo. Jeho srdíčko!!
„Jestli je to smutnej příběh našich minulejch já, doufám, že teď dostanou happy end," mrknul na Anjel. Jestli je tohle šťastnej konec si ale nejsem tak jistá, protože příběh pokračuje dál.
Lechtání měl už dost zažité z válek se sestrou, takže věděl, jak být nejefektivnější. Bylo mu jasný, že ho bude Anjel mlátit a kopat, a tak se jí snažil co nejvíce vyhejbat. Vždycky na vteřinku lechtat přestal, aby se mohla nadechnout, a myslela si, že už třeba skončil, ale pak začal nanovo. trochu jí dá do těla, ale nepřežene to. Na tohle můžete i zahynout!! „Musíš se mi vzdát!" nějaký ultimátum jí dát musí, ať je to férový.

„Je to skvělá svoboda, ale hodně starostí. Mnohdá se mně ani nedaří nic ulovit, nebo se mi nechce, když mě hlava bolí, a nikdo nepomůže," pokrčil nad tím rameny. Když má bolehlav z používání magie, ocenil by, kdyby si mohl dát dníček volný, a nakrmit se i tak. To jako tulák prostě nemůže. „Jo, na toho jsem takřka zapomněl," uchechtl se, ale trocha se při tý vzpomínce zastyděl. Nad těmi úkoly ale jen valil oka. „Cooo? To ještě ani nejsem ve smečce, a už mě budou takhle úkolovat?" Nad tím se teda vůbec netvářil moc přívětivě. „Ježíš, to by mě možná ani nevzali. Zní to dost náročně, a jestli se mám ještě zfetovat, tak potěš koště." Eh?? Nebo si ty vidiny může vesměs vymyslet? Co ale chtějí ti jejich šéfové slyšet? No, tímhle by asi zatím odložil uvažování o přidání se ke smečce na dobu neurčitou.
Roižek se zamyslel. „Možná jsme se už znali v tom bývalym životě, jaks říkala. Možná už jsme znovuzrovení nějakejch starejch já, a tam jsme k sobě měli blízko, a jen jsme čekali na to, abysme se potklai i tady." To dávalo docela ezo smysl, né? Možná jim byl osud předurčen, a možná ho měli spolu opravdu sdílet.
„Přiznám, že na tohle moje představy nestačej. Nevim, co by mohlo bejt mocnější. Možná ten osud, nebo taky smrt." Nu, ale kdo ví, jak tomu opravdu je? Možná všemu velel jenom nějakej Bog, nebo Stephen Hawking.
Ach, už jen čekal na ten moment, kdy se ho zeptá, co má pro ní připraveno! Nedal na svém výrazu nic znát! Bez předchozího upozornění po ní skočil a začal jí zlověstně lechtat. „Teď uvidíš, jak umim zlobit!" Zachechtal se, a nemínil jen tak skončit. zaměřil se na všechna lechtivá místa, což ani nevim, co u vlků je, ale tak, dejme tomu, že to samý, co u člověků.

„V tom je výhoda mít tu smečku za zadkem, to rozhodně uznávám. Né, že bych se o sebe nepostaral! Ale moje magie mi zachrání zadek jenom v 1v1 rvačce," protočil ajkama vsloup. Určitě by se mu hodilo tuhle výhodu mít, ale necejtil se ještě upe nejvíc ready se k takovýmu rozhodnutí uchýlit. Ještě nebyl ready se k nějaký smečce přidat, i když ho lákala představa trávit s Anjel 24/7. „Jak vlastně probíhá ten konkurz do smečky?" Chtěl vědět, aby mohl reálně přemýšlet, jestli by mu to za to stálo. Jestli bude muset dělat sto kliků a sto dřepů, tak jim na to hodí zvysoka káko.
„To je velká škoda, že už se neznáme dýl! Ale mám pocit, jako bych tě už celou věčnost znal, takže je to asi jedno. Je to zvláštní pocit, nevim jak to popsat," řka. Ano, cítil, jako by se s Anjel znal už dob batolecího věku. Ještě s nikým takový pocit neměl, to asi říkat nemusím. „Bodyguarda ti budu dělat, ani mě prosit nemusíš!" Uchechtl se, ale myslel to seriozně. Sice tady Anjel by spíš díky velikostním rozdílů mohla dělat ochranku jemu, ale o tom pomlčíme.
Zamyslel se. On ani nevěděl, jak tihle lidé vypadaj, takže si to nemohl ani představovat. „Třeba existuje ale nějakej ten Bog, nebo osud, a ty jsou mocnější jak lidi. Si myslim teda. To je ještě vyšší moc, než vůbec všichni." Tak si to nějak představoval. Na osud nedosáhne nikdo, ani člověk.
Jo, trochu se o ségru obával, když věděl tohle, ale na druhou stranu i věděl, že ona dokáže nakopat zadek kde komu. nenechala by se zabít nějakou smečkou pobožnejch magorů. „No jo, ona říkala, že se chce někam přidat. Chce bejt hlavou nějaký smečky, aby jí všichni obdivovali. To máme společný, ale já upe nemusim vést nějakou smečku, kromě tý cirkusový," řka. On je tak maximálně ten největší klaun klaunů, né lídr. „Budu to řešit, až budu sám. Teď se tím nebudu stresovat." Teď se bude věnovat Anjel, a né strachování o sestru. Na to bude čas, až zas pujde čajina domů.
„Tys ale chtěla vidět, jak dokážu zlobit, že jo?" Vzpomněl si, a hodil po ní šibalský úsměv. Teď jí zlochtá na smrt, těšte se!

Nu, znělo to vážně děsivě. „Smečka by tě před nima ale snad zachránila, ne?" ptal se Roihu. V tom určitě musí mít smečka velkou výhodu oproti bezďáckýmu životu. „Nebo já, samozřejmě, kdybych tam byl! Bych jim dal tolčok takovej, že by se už nevzpamatovali," chvástal se. Tak, v uštědřování tolčoků nebyl určitě nejlepší, ale vždycky mohl použít svoji magii. Sice na dva vlky by nejspíš nefungovala, ale vyřazení aspoň jednoho vlka ze hry se vždy hodí.
„Vlastně nevim. Možná že ne, protože mi bylo tvrzený, že jsou všemocný. Někdo takovej se pak nikoho asi bát nemusí." Myslel si. Bejt všemocnej by se hodilo i jemu, ale na to může hnedle zapomenout.
Vcelku ho vyděsilo, že by se sestra mohla k těmhle jedincům dostat, a mohla bejt už oo smrti. Obavy na něm byly najednou dost zřetelné. „To mi ani neříkej! Doufám, že nic takovýho se jí nestalo. Bude se tam muset po ní jít podívat," usoudil. Přeci jí tam nenechá zdochnout! Nebo možná už nechal, ale to by si neodpustil. Musí zjistit pravdu. „Ségra je ale dost temperamentní, nevěřim, že by se nechala tak snadno vodkráglovat." Měla přeci plány na vraždu!

Roihu nad tím docela valil ajka. „A pak že já jsem stalker!" No! On rozhodně není žádným hlavní představitelem seriálu You, ale tyto můry by možná mohly. Jen měly nejspíš úmysly úplně jiné, spíš z nějakého thriller nebo horor soudku, což la nemohl vědět nikdo, kdo jim neviděl do hlavy.
Jaká škoda, že ani Anjel lidi neviděla, aby mohla podat tak žádané svědectví o jejich existenci. „Jo, ale jsou to dost divný nory. Velký a na můj vkus málo schovaný před predátory. Vždycky odněkaď vyčnívaj, jako by na sebe ty lidi chtěli upozornit," nechápavě nad tím zakroutil hlavou. „Ale oni se asi ničeho nebojej, tak je jim to fuk," pokrčil rameny. Oni přece můžou všecko. Spokojeně zamručel, když ho Anjel blízla mezi uši, a zůstal tak napůl zachumlaný v jejím kožuchu. „To jsem viděl! Tam jsem totiž našel poslední stopu sestry. Možná šla to místo zkoumat, to by jí bylo podobný. Jak ale, že se tam nejde dostat?" nechápal. Snad není sestra v nějakym lágru!! Trosky ho ale zaujaly. „Jo? Tak na to jsem taj ještě nenarazil. Mi to musíš ukázat, stejně jako dalších desatero věcí. Jen jestli na to bude stačit jeden život, hah!" Tolik toho chtěl vidět! Ale to, co mu má ANjel ještě ukázat, snad za život stihne!