Príspevky užívateľa

„Fakt? To je teda děsivý! něčeho takovýho bych se i leknul!" Možná, ale spíš ne. Leknul by se toho vzhledu, ale nevyděsil by se. Pokud by to nebyl nějaký vlk sériový vrah, ovšem! „A umělo to mluvit, nebo to bylo i blbý jako můra?" Chtěl ještě vědět. Že by tu byl nějaký zvláštní vlčí poddruh, který by měl i íkvé stejné jako hmyz?
Horlivě pokýval hlavou. „No jo, ty! Máti povídala, že to jsou bytosti, který můžou všecko. Ale nikdy jsem žádný neviděl, ty jo?" Zvídal se. Docela by chtěl poznat někoho, kdo tyhle bájný tvory viděl. On si mohl jejich existenci jen představovat. „To obydlí bylo už opuštěný, takže jsem tam žádný lidi neviděl. Ale dost zajímavejch i nezajímavejch věcí, co jim asi patřily, ty jsem tam viděl. Bylo tma třeba spousty měkejch látek, na kterejch se dost příjemně leželo," vzpomněl si. Bylo to měkoučký, a bylo to příjemný, asi stejně jako se teď tulit k měkoučké Anjel. „Jsem se do těch látek zachumlal, jako právě teďkon do tvý srsti," řka a názorně předvedl, i když s její krátkou srstí to nebylo upe nejvíc možný. „Ty ale na rozdíl od toho místa hezky voníš." Hah, no ano, kdo by se pak divil, že Roihu smrdí, když se válel v nějakejch plesnivej podělanejch peřinách?

Roihu se uchechtl, ale vlastně s tím dost souznil. „A já nejspíš taky. Už se o tom radši nebavme, nebo ještě vrhneš ten dárek ode mě!" zasmál se, ale myslel to už vážně. Už o mrtvolách nic!
I on měl dotek velmi rád, proto toto velmi vítal. Vlastně takřka nic víc nepotřeboval, jen se s někým 24/7 mazlit, kdyby to šlo. Cringe slovíčka a větičky jsou taky fajn, ale na fyzický kontakt nemá opravdu nic. Jen škoda, že není kočkou, aby mohl spokojením příst.
„Velká chudinka," uznal. Opravdu chudinka, hlavně potom, co si jí Roihu podal. Trochu se za to ale styděl, když se tu tak viděl jakej mílius zvládne bejt, a pak si vybavil, jak se dokázal chovat jako debil. Čím to jen prolomit? „Můrovlka? Dost bizarní. Můry já jsem viděl, ale můrovlka teda né!" Úplně nevěděl, jak si to měl představit. „A víš co jsem ještě viděl? Na mejch cestách daleko od domova, a daleko odtud? Nějaký obydlí hluboko v horách, od těch bytostí s vyšší mocí. Víš, který myslim? Už nevim, jak se jim nadává." Lidi myslel, ovšem.

„Hm, to asi vidět nemusim," usoudil Roihu. „Bych se pokáknul, kdybych tam narazil na nějakou vlčí mrtvolu!" Seriozně jo, pokákl by se. Jako silnej a neohroženej chlapec se jen tváří, to už víme. A v mnoha situacích asi i zvládne takový být, ale jak jde o smrt, tak asi né no. Asi by se toho radši zdržel.
Radostí zabušil ocáskem o zem, když Anjel řekla, že je s ním ráda, a ještě si o něj zase hlavinku opřela! Byl rád, že minule to tuleníčko nebyl jen nějaký přelud, který si Roižek ze zoufalosti vymyslel. A ani to nebyla žádná náhoda, ke který by se Anjel uchýlila třeba z bolesti svýho ramene. „No, prej ne. Prej pocházela odjinud, ale neřekla přesně odkud. Bylo to nějaký děcko, nebo teda minimálně mladší jak já." Vzpomínal. „Asi taky utíkala z domova. Úplně mi to připomnělo mě. Já jsem šel z domu, když jsem byl fakt malej." Si to mnohdy ani neuvědomoval, ale nemohl mu bejt ani půl rok. To je smutný.

Roihu ještě koutkem očka mrknul dolů propastí. „Myslíš, že už tam někdo spadnul? Neznáš nějaký historky o tomhle místě?" Zvídal se. Ale kdyby něco znala, určo by mu to už řekla, i třeba proto, aby ho zastrašila krutou realitou. „Já a romantik, jó? Jsem to o sobě teda ani nevěděl! Mohl bych ale snad říct něco jiný? Vždyť já jsem s tebou rád," uculil se a zašvihal ocasem. Těžko by řekl 'když jsem s tebou, život bych si nevybral', ehm. Rád si na konci každého dne události celého dníčku zrekapituloval, a sám si zhodnotil, jestli to stálo za to, aby si život vybral. A v devadesáti a devíti procentech případů ano. On měl život rád.
Týpek se šel přidat k Anjel, a též si lehnul vedle ní. „Fakt tři! Čuměl jsem jak blázen, div mi ajka nevypadly!" Líčil. „Prej se tak už narodila, což je dost smutný. Takovej osud bych mít nechtěl, to bych si aj v takový chvíli život nevybral." Zamyslel se. „Ale možná každej život stojí za zkoušku, co já vim. I ten, kterej vidíš šesti očima." To si ale Roižánek nikdy nevyzkouší, protože snad bude mít jen pár očí.

Roižánek určitě udělá vše možné, aby se tou hlavní postavu Anjelina příběhu stal! Možné i nemožné, přátelé! Teď už se ale zase uklidnil, když už od propasti Macochy stál nějaký ten kousek dál. „Mladej a hloupej, tak je to. Né mladej a nesmrtelnej, že jó?" uchechtl se a ještě jednou se po Anjel omluvně podíval. Byl ale rád, že ho ujistila, jak by ho radši chtěla živého. „To já zas dělal jenom vtípečky, ale když jsem tak nad tou propastí stál, udělalo se mi blivno." No, neříkej! „Tak už se nestrachuj, protože když jsem s tebou, tak bych si vždycky radši vybral život." Jeho oblíbené vyber si život.
„Vraťme se zas o kus dál, a já ti něco povim. Koho jsem potkal, a ták," navrhnul a čumákem Anjel pobídl, ať se přesunout ještě o kus dál. Čas na trochu odlehčenější konverzaci, né? „Totiž, viděl jsem vlka, kterej mě fakt šokoval. Bylo to teď pár dní zpátky, a zajímalo mě, jestli ses s tim už setkala. Měl několik párů očí! Tři! Tři páry!" Vybavil si obličej toho mutanta. Byl to fakt hnus, protože to vypadalo, že všecka ajka jsou funkční. Jak nějakej pavouk! Hnus!!

Nad tim se teda musel zamyslet. „Já nevim. Asi abych byl hlavní postavou toho příběhu. Nebo by stačilo, kdybych byl hlavní postavou v tvojim příběhu," uchechtl se, ale pociťoval, jak se do jeho slov vkrádá čím dál tím víc cringe. Ale nevadilo mu to, protože byl jenom upřímnej, jako vždycky. „No – fajn! Ještě se budeš divit!" Ano, až se projde kolem propasti, tak jí na smrt zlechtá. Kdyby mu ale řekla, že je jen mazel, tak by se možná čertil, ale jenom proto, že je to zatracená pravda. Kdyby mohl, tak by se k někomu tulil klidně celý den! Za to můžou zas ty komplexíky z dětství.
Roihu je celej mentální porucha, nebo aspoň v mnoha životních situacích ano. Třeba právě když shlížel seshora do propasti, tak byl trošku narušenej. Vyléčil se ale velmi brzy, a ještě se přišel k Anjel omluvit. Sklopil uši a otřel se o ní hlavou. „Jsem asi jenom potřeboval vědět, že se o mně fakt bojíš. Ale už to nebudu dělat, tentokrát už fakt né." Fakt! Teď se zapřísáhl! Vlastně se mu totiž vůbec nelíbilo, když se o něj bála. Zbytečně jí akorát děsil!„Občas si musim hrát na drsňáka, abych nevypadal jako žvejka." Zkrátka si myslel, že emoce značí jen slabého hocha. To mu natloukla do hlavy Fiorinka. Kluci přeci nepláčou, a vůbec vlastně si city nemůžou dovolit!!

Jako, že by byl Roižánek idolem všech edgy quirky teens? To by bylo možná taky fajné, halvně, když bude slavnej! I serioví vrazi mají své fanoušky, to už víme dávno! „I taková popularita asi dobrá, žé?" uchechtl se, ale přesvědčen na sto procent o tom nebyl. Asi jó. Pro něj je hlavně důležitá nějaká reakce, je jedno jaká. Urazilo ho, že o něm pronesla takovou troufalost! zamračil se a mínil dělat uraženýho. „Cože? Já? Kde sna to přišla?" Ale samozřejmě to byla pravda, jen to na něm odhalil opravdu jen málokdo. Zjevně zde Anjel, ale i taková matka nebo sestra. Ti, co ho lépe znali, už to věděli.
No, Anjel to sic myslela jako vtip, ale Roihu se toho musel hned chytit. Aby nikdo nezapomněl, jaký nesmrtelný hoch on je! „Já ale nežertuju!" Zavolal na ní, když tam tak stál, nad okrajem propasti. chvíli se sic smál, ale pak pod sebou opravdu zacítil pád několika malých kamínků, a dosmál se. Shlédl dolů do propasti, a takřka se mu udělalo šoufl. Oof. O krok ustoupil, možná o dva, a koukl po Anjel. Ta se teda netvářila moc, že by se bavila, a Roižánek se trochu zastyděl. „Promiň." Uchechtl se nejistě, ale opravdu jí vyděsit nechtěl. Chtěl tak maximálně, aby se zasmála, ale nenapadlo ho, že by se fakt mohla bát.

No to by bylo úžasné! Kdyby byli jako vlčí Bonnie a Clyde, to by teprve byla pecka! „Bych samozřejmě chtěl bejt slavnej! Ale kdybych byl slavnej jako zloduch, tak by mě asi nikdo neopěvoval." Nu, to byla holá fakta. Bylo by úžasný, kdyby se Anjel přidala k jeho páchání zla, ale pravděpodobnější je, ze se on uchýlí k páchání dobra. A takovej story už nikoho zajímat nebude.
„Trochu, no jasný," uchechtl se Roižek a rošťácky ji šťouchnul do ramene. Snad do toho zdravého tedy.
„Jaký štěstí pro nás, ale smůla pro ostatní!" Veru byla škoda, ze na toto místo nikdo moc nechodil, ale bylo to jediné dobře pro ně dva. Nebude to zas nějaký čumil, až na nějakou horskou zvěř. „Já jsem myslel zrovna na to samý! Takže koukej!" Vyřkl nadšen a vyskočil na nožky. Hned se rozběhl právě k propasti, aby si zas zariskoval. Ale tentokrát byl i on dost opatrný, protože by reálně zemřít nechtěl. Stačilo, aby mu trochu noha podklouzla, a on by se mohl stát minulostí. A to by fakt nechtěl, když se ještě vůbec na veřejnosti nevyznamenal! „Já žiju na hraně!" Prohlásil, když tak na té hraně propastí stál. Jo, teď by se pod ním mohlo pár šutrů sesunout, a sranda by ho přešla!

Roihu se nad tou představou jen šklebil! „Dokud mi to síly povolí, tak ano!" Dal jí za pravdu. Představa, že se po ní celý Norest shání, se mu taky líbila. „Týjo, úplná kriminálka!" Who cares, že vlci kriminálky neznaj? „Byl bych v tom příběhu ten zlej únosce, a tvoji soudruzi ty hodný. Chtěli by tě z mejch spárů vysvobodit, ale jak by sem dorazili, tak by zjistili, že celou dobu jsme je oba dva vodili za nos!" No není to úžasný námět na telenovelu?
„No jó, já toho moc nesnim!" Uchechtl se, ale ovšem jedl zcela normálně. Měl normální výšky u váhu na svůj věk, a tak se podle toho i stravoval. Mnohdy ale ani nic lepšího jak myš nebo nějakou zdechlinu neulovil, takže si prostě zkrátka a jednoduše zvyknul.
Zazubil se. „Tak to už mě vcelku dobře znáš! Neříkej ale, že ses taky netěšila!" Pronesl. Určo se taky těšila, jinak by přišla třeba pozdě, nebo by nedorazila vůbec. „Hory jsou super, ale jak říkáš – jenom pro vytrénovaný horaly, jinak se tu snadno jeden zrakví." A on byl rád, že se za horala mohl povážit. Opravdový nefalšovaný turista! „Snad se ale dneska nikdo nerozbije. Nebo bych měl? Měl bych se teď rozsekat já, abys mohla pro změnu litovat ty mě?" Udělal na ní smutný ajka. Má si udělat bebí, aby mu ho pofoukala?

„A kdo řekl, že tě ještě dnes pustím domů?" ušklíbl se Roižánek. Copak by snad chtěla jít dřív, než jí opětovně uvězní do sněhu? Ale ne, to ovšem vtipkoval, i když by bylo přímo snové, kdyby se domů nechystala. On by ju ale k ničemu nikdy nenutil, protože dívat se na někoho, jak něco dělá z donucení, to není upe pro něj. Ale to už říkal, ačkoli to řekl trochu jinak.
Pomotanou hlavu Anjel jistě ještě míti může, stejně tak jako Roihu. Ten už si to ale v klídku přiznal už dříve. „Jsem měl už ráno taky nějakýho hlodavce," doplnil ještě naposledy jednu malou lžu, aby byl sám spokojen. „Cesta? V pohodě. Já jsem ani už nešel někam příliš daleko, abych se pak nemusel vracet ňákou štreku. Už jsem se nemohl dočkat, to přiznám narovinu," pronesl a zavrtěl ocáskem. Jak už víme, jen sotva myslel na něco jiného. „Tady jsem ještě nikdá nebyl, tak docela čumim, co je to taj za díru v zemi." Jak se to taj vůbec vytvořilo? A k čemu to je dobrý? Leda tak pro ukončení bytí.

No jo, ach ti týnejdžři! „Tak to rád slyšim," mrknul Roižek na Anjel. Už neříkal nic jako "se divim že za někym jako jsem já se vracíš", a podobný hovadiny, protože to byla akorát shitty sebelítost, která vůbec není sexy. „Už je ti líp? Myslim rameno," zeptal se poté, co si k ní přisedl. Opravdu doufal, že už to měla oukéj, a úspěšně se na to zrakvení zapomene. Nebo tedy na to, kdo je za to odpovědný!
„Ále! Jsem ju chytil cestou, takže by byla škoda, kdybych nevyužil příležitosti," zakecal to. Samozřejmě, že ji nechytil jen "náhodou", ale naschvál si kvůli tomu ještě přivstal. Jak se ale zeptala na to, jestli jedl i on, tak mu něco došlo – zapomněl na sebe! No opravdu!! Na chvíli se odmlčel, protože to naprosto neponímal. „No, jó, jasně. A i kdyby né, tak ti přece nesnim dárek, né?" Eheh, bude to muset přežít. On to ale zvládne, někdy na cestách taky dvacet čtyři hodin nejedl a evidentně přežil! „Jen si nech chutnat." Sice to trochu blbý bude, ale nejsou v žádný restauraci, kde by je někdo mohl soudit, né? Jemu to nevadí!

Roihu chvíli přemýšlel nad tím, jak je možný, že se tu za někým dobrovolně honí, a ještě pro něj loví. Jó, sice vždycky říkal, že by si něco takovýho v životě přál dělat, ale nemyslel si, že toho bude fakt schopnej. Ale to sprostý slovo asi dělá hodně, dokonce i s nim. On teda nikdy na rozdíl od sestry netvrdil, že se nikdy nezamiluje, není přece blbej! On moc dobře ví, že taková věc potká každýho, a kdo říká, že ne, tak jen prd ví. Copak to Petšáci nezpívali dost jasně??
Brzy už se ale před ním Anjel objevila, a tak nebyl na tyto srajdo-myšlenky prostor. Díky bohu. „Anjel! Nazdárek!" pozdravil s tou myšou v tlamě, takže to vyznělo možná dost nejasně. Hned jak k ní ale přiběhl, si myš odložil, aby jí mohl pozdravit čumáčkem na čumák. „Jsem tak rád, žes dorazila!" Řka, sice ve verzálkách - tedy hlasně -, ale v jeho hlase se objevila i jistá zvláštní něžnost. „Jsem ti přinesl dárek – sváču! Doufám, že myše teda jíš, a nějak tě tim neurazim," ucehchtl se. Bohužel, v tomto světě jí nemohl přinýst třeba snickersku nebo bonboniéru, že jo. Nic takovýho se tu nevyrábí, ale asi by mělo.

Tak, Roižánek byl na další ze svých cest za Anjel. Tedy přesněji byl na cestě ke třetímu setkání s touto zajímavou čajinou, která ho okouzlila natolik, že nyní už takřka nemyslel ani na žádné rebelství. Když někoho potkal, a zachtělo se mu ho šikanovat, stejně to bylo dost slabý, a brzo zas myslel jen na tu čubinku. Asi to bude láska, nebo jiný hodně sprostý slovo. Dnes jí poví o nedávném setkání s mnoho-okou čubou, která ho vyděsila svým odstrašujícím vzhledem do morků kostí. Také jí poví o té chatě v horách a další zajímavé i nezajímavé příběhy ze života. A třeba si pokecaj i o vážnejch věcech, jako je třeba smrt nebo zmiňovaná lásQua.
Opět stopoval její pach, který dle jejich domluvy měl začínat dole v kotlině. A také to tak bylo – ani napodruhý se na něj tahle vlčina nevykákla, takže to bylo více než dobrý znamení. Znamení, že Roihu se nehoní za žádným fantomem, nebo někým, kdo by si z něj chtěl jen pozdějš vystřelit. Aby nepřišel s prázdnou, rozhodl se Anjel přinést dárek – myš. Ano, nejspíše se to zdá jako slabý úlovek, ale on myslí na to, že už třeba během dne jedla. Nemohl by jí chytit králíka, to roztomilé zvířátko, a očekávat, že ho sní i v případě, že už ráno snídala. Takhle je dost pravděpodobné, že jeho dar neodmítne, a o to přeci jde – neurazit ani jednoho z nich!

Toto bude sic dlouhá a pomalá cesta, ale vlastně si Roihu aspoň ještě Anjel užije, než se zas vydá svojí cestou. Co bude vůbec dělat? určo se někde napapá a otráví zase pár kolemjdoucích. „Že ne? Chceš to riskovat?" uchechtl se, ale žádný džouk s tím, že jí hodí do sněhu, už neudělal. Chudák byla ráda, že může o berlích chodit, tak jí nebude nika házet. Byl rád, že potvrdila jeho domněnky o budoucím setkání – ták rád, že by ju nejradši na tvář blíznul. A vlastně to i udělal, velmi decentně, ale udělal. „Super! Už teď se těšim!" A byla to ovšem pravda. Jsem si jista, že na následující cestě za Anjelinym domovem se domluvili konkrétněji, a také pořádně rozloučili!

Roihu se uchechtl. „Spíš královnin statný oř!" Opravil jí, když se o něj konečně opřela. Nu vážně, odvede jí do jejího zámku jako bílej koňoksicht. Kdo na kom bude jezdit, se však ještě uvidí. Nadále už ale opravdu o jménem mínil pomlčet, protože by to mohlo začít být trapné. opakovaný vtip není vtipem, i když Roihovi to připadalo komické pořád.
Když bylo jasné, že je ready, konečně vyrazili. Roihu se trošku děsil nad tím, kolik kiláků je čeká, ale on to pro Anjel udělá. by se klidně přetrh'! Teď si vyzkouší, jaký to je někomu sloužit, no! „Bych mohl, viď? Tě někde shodim do sněhu, nebo do nějaký propasti, a uteče." Uchechtl se. Ovšem by to neudělal, ale kdyby byla zdravá, tak jako vtip možná i jo. „Uvidíme se zas? Až si to rameno trochu doléčíš?" Musel se zeptat, i když byl o odpovědi takřka přesvědčený. I tak potřeboval její slovo, aby to měl černé na bílém.