Príspevky užívateľa

schválené;)

(jsem na profilu Arrakise předstírejme)

Roihu měl na rozdíl od Everetta výhodu - za svojí neschopnost se nestyděl. Tož nenarodil se jako vlk smečkový, a nebylo v jehi moci si všecky tyhle nesmysly pamatovat. Dokonce je možný, že i z tohohle vyprávění právě půlku toho vypustil. Naštěstí tady byl Evar, kterej se jal role fištróna, a Everetta několikrát opravil. Haha, vtipné! „Já? Né, vůbec!” Přiznal, když se ho ord ptal jak znalý je detaily daných historických událostí. To si uvědomil, že vlastně vůbec neví, jak to celý maj zahrát. He? Nebyl historik, a očividně ani scénárista. Nevadí.
Vyslechl si návrh scénáře od Everetta a pokejvnul. „By asi šlo. Ale to nebyl S’Arik kdo uzavřel spojenectví s Nihilem-,” namítnul, protože si sám všimnul chyby ve výkladu!! „Nejdřív Artemisia uzavíra spojenectví, a pak z pohledu S’Arika zahraju ten spor s Ignisem.” Předělal si to dle svého. No, nakonec to bude historicky nekorektní divadlo - to asi šéf moc rád nebude, hah!
Zakroutil hedkou. „Né-,” chtěl říct, že o žádný omluvě od Ravonnyho neslyšel, když ten se zrovna přiřítil na scénu. Jak příhodný! „To je dost, žes přišel.” Řka, ale nemyslel to zle! To on nikdy.

Pokrčil rameny. Takhle do hloubky nad tím - ovšem - nepřemejšlel. „No, třeba to zranění způsobili ufouni. Třeba totiž nejsou jenom vymyšlený pro strašení děcek.“ Ano, o ufounech Evarovi povídal ještě tehdá, když se setkali poprvý. Odpověď, že za to může magie, je prostě moc obyčejná - není v tom žádná senzace. Senzace, kterou v tom teď zas zbytečně hledal právě Roihu. „Ale jo, asi to může bejt i magie, kdo ví? Důkazů je málo, těžko vařit z vody.“ Možná jsou to věci mezi nebem a zemí, na který nikdy obyčejný smrtelníci - jako oni dva - nepřijdou.
Třeba to byl omyl - to, že Guláš původně přežil. Třeba měl tehdá zemřít, a přišel si pro něj jenom nezvratnej osud. Co se totiž má stát se stane, a zasahovat do trajektorie osudu může poškodit celej vesmír. „Nezvratnej osud. Možná si pro Guláše přišla prostě jenom smrt, protože měl zemřít původně už tehdá. Smrt přišla dokončit, co začala.“ To dává smysl, he? Kdyby smrt byla nějaká živoucí entita, nejspíš by se tohle stát úplně v klidu mohlo. „Ono je jenom těžký vymejšlet teorie, když se ta nejjednodušší nabízí přímo před očima. Ale neříkám, že není důležitý se nad tim nezamyslet.“ Už tady nějaký teorie ale vymysleli, takže se můžou poplácat vzájemně po zádíčkách, he?
„Jo, to je rozumný,“ odsouhlasil to černýmu týpkovi. Jemu žádný vyjednávání nebo vůbec komunikace s Azarynem problém nedělala. Sic nebyl žádnej expert přes slova, ale nebude do toho tahat nějaký zbytečný emoce - jaký by mohl třeba jedinec, co má s azarynskejma pifku. „Jdem. No jo-,“ mrknul po tý vypůjčený pálce. Nebezpečná to věc, hlavně v packách někoho, kdo s tím neuměl, že? Ale Roihu věřil, že s tím umí, a tak se bez dalších komentářů zbraně chopil a následoval zbytkový částečky pachu jejich přízračnýho kolegy. Snad nedopadl hůř jak tady ten týpek.

Moc komentářů k tomu přiznání Héla neměla, takže Roihu usoudil, že jí to asi zaskočilo. No, jak by asi ne, he? A tak se teď cejtil dost guilty. „Jo, to jsem mohl. Já v životě ale nedělal jenom ty správný rozhodnutí,“ řka, netušíc, jaký vhodnější slova by měl najít. „Neměl jsem si hrát na soudce a rozhodovat o jinejch. Nakonec ten týpek se možná fakticky změnil, a já- nevím. Měl jsem ti to říct, to jo. Promiň.“ Myslel to upřímně, proto jí i věnoval pohled do ajek. Ten incident se odehrál už tak dávno, že se Roihu už ani nepamatoval, jestli to tehdy vůbec mělo nějakej smysl. Jako mladší byl dost neurvalej, divokej - nemohlo se stát, že ta jejich potyčka byla úplně zbytečná? Možná by se s tim týpkem měl sejít, he? Měl by se k tomu postavit čelem, jako dospělej vyzrálej chlap.

Bohužel, Roihu nebyl pachatelem. Mohlo by to bejt zajímavý, ale odpověď se skrejvala jinde. Na nich teď je tomu přijít na kloub, nebo nad tim mávnout tlapkou jako v případě incidentu Apollyona. „Jó, Daněk,“ neochotně to odsouhlasil. Jeho synáček byl hodnej kluk, ten by mouše neublížil! Těžko by mu to ale Evar mohl věřit, když k němu žádnej vztah neměl, he? „Tak nějak no. Jeho zranění je prej jak z jiný dimenze.“ Ať to znamenalo cokoli, bylo to něco nadpozemskýho. „Možná, že v tom bylo něco nadpozemskýho, co ani naše mysl nedokáže pochopit. A třeba to tak bylo i s Guášem - ale tam bych se asi víc přiklinil k tý ketce.“ Evar v tom možná viděl víc než tam bylo. Hledal senzaci tam kde není.
Byl zvědav, jestli se pachu dokážou držet a někam je potenciálně dovede. Je možný že vůbec. „K azarynskejm? No já nevim. Kdybych měl v zádech nějaký divý zvíře, tak by mi možná nějaký politický neshody byly u zadele, a přece jen bych pomoc u takový smečky vykňoural.“ Jak na tom byl zrovna Berry? Nevěděl. Asi by ale nebylo od věci se tam jít zeptat, right.

Čuměl na tu proměnu v ketku jako puk. Že uměl napodobit nějakýho ptáka loskutáka byla jedna věc, ale že dokázal i takový cool zvířata… to bylo něco. Jeho magický schopnosti vedle tohohle byly lautr nic. Možná uměl manipulovat s myslí, ale těžko by mu to pomohlo v boji s nějakou divou zvěří.
Naděje na přežití, jojo to bylo Roihovo druhé jméno. Evar by tomu pro své dobro měl aspoň věřit. „Vraždy?” Zopakoval. Zabití zvěří by asi neřekl vražda, páč to nebylo úmyslný ani plánovaný, že jo. „Takže teď už se bavíme o vraždě? No, jako před rokem stejnym způsobem zhynul Aikan, to asi víš. Je to jediná takhle tragická smrt co se pamatuju. Ale vražda? To nevim.” Odpověděl teda, ačkoli jeho odpověď byla o ničem, ve výsledku. „Ale ten incident u hráze ve mě vyvolává pocit, že máme mezi sebou možná nějakýho prevíta.” Někdo ho konečně poslouchal, tak šup nacpat mu teorii o impostorovi ve smečce!! „Apollyon musel bejt napadenej někym zevnitř. Ty zranění si nezpůsobil sám, a na místě činu jinej než smečkovej pach nebyl. Viní z toho mýho syna, ale on by nic takovýho neudělal. A kdyby snad měly bejt tyhle dva incidenty provázaný, tak by to nedávalo smysl.” By přece Daňkův pach už cejtil někde poblíž! Jeho synek byl ale hodnej kluk, že jo? Měl sice trochu motiv pro pokus o ublížení na zdraví Apollyona, ale to by nahlas nepřiznal.
„No jo,” řka a hned větřil, protože před tim než Evar začal prohlížet to tělo, tak ho cejtil. „Vyčpělej fest, ale myslim, že se táhne zpoza azarynskýho území.” Stoupl si na místo, kde se pach dost slabě promítal. A byl to vůbec pach Berryho? No, byl rozhodně přízračnej.

No, Roihu nebyl žádnej doktor ba ani koroner, takže se nehodlal nadále do těhle spekulací zapojovat. Svoje poznatky zmínil, zbytek byly jenom dohady. I když bylo rozhodně zajímavý, že v tom Evar viděl něco víc, nešlo se na to nějak spolíhat. Snad medik bude schopnej vyčíst víc, ačkoli si uměl představit, že by ani číst nic nechtěl - byl to přec jeho příbuznej. Všichni doktoři taj byli příbuzný. No, bělocha asi čeká dost nepříjemnej návrat do tábora - na jednu stranu byl vlastně rád, že u toho nebude muset bejt. Ty emoce si zatim mohl jenom představovat, ale věděl, že by se nakonec mohly zmocnit i jej, kdyby u toho byl - a to aj přesto, že tuhle famílii nikdy úplně nepřenesl přes srdíčko. Nic zlýho nikomu nikdy nepřál.
„Tak fajn. Kdyby něco, tak si zavoláme.“ Ano, vytím. Zajímalo ho, jak daleko mohl ten pach týpka vést - jestli ho poháněl adrenalin a strach o vlastní život, tak ho klidně mohli najít až u pobřeží. Ale to snad ne. Už teď Roihu cejtil svaly z brodění se sněhem, a nečekal, že to dál v horách snad bude s podmínkama lepší. „Budem následovat pach, dokud nám budou síly stačit.“ To myslel tak, že dokud nebudou chcípat, udělaj pro nalezení toho děcka maximum. Neměli by se ale hnát přes svý hranice - pak by totiž ohrozili i sebe. Nezodpovědný!!

Well, tohle bylo zapeklitý, ale v Roihovi se začínala voda vařit. Né vinou brotků, ale prostě skutečností, že tady nebylo jediný moudrý řešení. Proč svět nemůže bejt víc černobílej? Proč některý situace musej bejt vyobrazený v tolika odstínech šedi? „Nebo ho můžeš vzít pěšky, a šetřit si sílu k proměně, kdyby se něco podělalo.“ Myslel to seriozně - jestli už teď byl vyčerpanej, možná by neměl riskovat se měnit v nějaký hardcore zvíře, aby mu v půlce úplně došly síly, a on se tak octnul sám daleko od tábora jako terč pro zdejší divou zvěř. Ale bylo to jeho rozhodnutí, no on taj byl z nich největší kápo. „Stejně bude lepší, když pachovou stopu budem sledovat ze země. My to nějak dáme.“ Lepší než aby jí běloch hledal z vejšky, right? Jako nechtělo se mu, ale bylo to to nejlepší řešení. Poslat zpátky do tábroa bělocha bylo nejvíc safe, protože ačkoli tady s Evarem neměli možná v boji s venkem tolik zkušeností, no, furt byli dva, a byli to přec vlci.
No, když Evar pobídnul, aby si prohlídli rány, tak se mu veru moc nechtělo, ale pro dobrej průběh vyšetřování tak učinil. Docela se nad tim ksichtil, ale snažil se z toho vyčíst to, o čem Evar mluvil. Neúspěšně. Co to znamená korelace? S papouškem to bude mít asi pramálo společnýho. „Já si jen myslel, že kdyby ho ulovila taková divoká kočka, nejspíš by ho prostě lovila jako kořist, a on by padnul jak podťatej. Ale on vypadal, že dobrou chvíli umíral-,“ byl to jenom tip, protože tu původní polohu Evar už zničil tim, že si s tělem začal hrát jak se mu zlíbilo. Taky nutno říct, že Roihu moc mrtvejch vlků ještě neviděl - když ale vzpomínal na první Gulášův pohřeb, tak prostě ležel úplně jináč. „No, takže říkáme, že ta ketka nemusela bejt příčinou jeho smrti?“ Neříkal to definitivně. Tak se mu ale zdálo, že k tomuhle Evar mířil.
Prohlídnul si ty drobky, na který Evar ukazoval. No, ale nic z toho nevyčetl, protože jak už víme, Roihu na hodiny přírodopisu úplně nechodil. Snad v tom nejsou cikády, ach ne!!

Ještě chvíli zíral na tělo, než se jal přiklonit k ňákýmu řešení. „Jestli se můžeš ještě proměnit, tak by to bylo nejlepčí. Můžeš ho tím pádem jít hledat hned.“ Řekl k bílýmu. Ať už se to Roihovi líbilo či nikoli, Evar měl pravdu - zachránit toho živýho týpka (jestli živej byl) bylo důležitější. Rodina bude chtít tělo Gulášovo, ale chtěla by ho i za cenu, kdyby kvůli němu přerušili pátrání po živym? Nemyslel si.
Vzdálil se pak od Guláše, aby identifikoval pach toho druhýho mátonohy. Stopy ve sněhu už žádný neviděl, ale pach od toho mrtvýho nakonec oddělil. Vypadalo to, že Berry běžel dál až za azarynské území - ač to byl pach vyčpělý, nebyl přeci starý víc jak několik hodin. Roihu nebyl takovej idiot, aby se v takovym základu vlčího přežití zmýlil. „He?“ Otočil se na Evara, kterej si tam v klídečku hrál s tělem. „Ty co se po smrti začnou přiživovat na těle? Tak ty by z něj asi za takovou chvíli neudělali tohle.“ Ne, neviděl Evarovi do mozku, aby věděl, že to myslel trochu jináč. Mikroby, který začnou tělo po smrti požírat by tohle za pár hodin nezvládly - však taj byla ta ketka, tak z čeho plyne jeho otázka? „Cos tam vykoumal?“ Musel se teda ptát s tím, že se k tělu vrátil.

Ke štěstí všech se ta ketka rozhodla dát na útěk. Úlet. Ale pěkně Roiha postrašila, když roztáhla ty křídla a zasyčela na ně. Myslel si, že masožravci se na jinejch masožravcích budou přiživovat jenom vzácně, ale očividně pro tuhle ketku byla zima krutá. No, jemu se z toho rozhodně dělalo šoufl - a z pohledu, kterej se mu pak naskytnul na tělo ještě víc. Musel si odložit pálku, aby mohl zavřít tlamu a spolknout v sobě pohnuty k blití. Guláš byl na guláš - to děcko, s kterým měl Roihu křížek. Byla to první věc, na kterou si při pohledu na ty jeho zbytky vzpomněl - že nikdy nedošlo k tomu, aby si to mezi čtyřma ajkama vyříkali. Sorry kámo.
Tělo vypadalo, jako že taj leží už nějakej ten pátek - to s nim provedl ten irbis, fakticky? No, dávalo to největší smysl, ačkoli ta poloha, v který Guláš zhynul napovídala, že to asi nebylo úplně bezbolestný. Nohy přední natažený jak kdyby byl v křeči, né že dostal jeden dobře mířenej zásah za krk a byl kaput. „Ten to asi neměl úplně bezbolestný.“ Sykl si pod fousky. Bolest pohledět, a hej - fakticky by jako rodič takhle svý děcko asi vidět nechtěl. Na druhou stranu by o poslední rozloučení stál.
Ten druhej, no jo, kde byl? Mohli se napojit na jeho pach, jestli se ho taj chytěj, a následovat jej, ale teď, když taj byla ta ketka, nebylo by moudrý se rozdělovat. „Já bych se ale radši nerozděloval, a asi by bylo fajn tady to tělo samotný už nenechávat, aby z něj rodina vůbec ještě něco měla.“ Ať to znělo jakkoli blbě, tak to prostě bylo. „Můžem v táboře požádat nějaký letce, ať celý území nízkejch hor prolítnou.“ Nebo můžou vzít na záda ty Gulášovo zbytky a vydat se toho Berryho hledat pěšo, no jasný. Roihu se ale do takovýho kroku zrovna dvakrát nehrnul.

Musel nad faktem, že se ty děcka jaly riskovat vlastní život pro šišky, zakroutit hlavou. Víc to ale nekomentoval, protože tak či onak se stalo. A nějakej soud neovlivní události, který se staly nebo mají stát. A tak prostě držel hubu - protože s tou pálkou stejně mohl sotva jen mumlat. Bylo to tak lepčí, v případě Roiha určitě.
Jak se blížili, už asi všem došlo, že jeho poznámka o pachu se potvrdila v tom nejhorším slova smyslu. Byl to pach smrti, pach rozkládajícího se masa a- jednomu se z toho kotel zvedal. Jdou pozdě. A byl taj ještě jeden pach, kterej mrtvolám ani vlkům živejm nepatřil - pach divý zvěře. Nejspíš už se někdo stihl na těle přiživit. No jo, nečekal by asi ani nic jinýho, když bylo v těhle končinách kořisti asi míň než jinde. Každej se na free snack musel vrhnout jak smyslů zbavenej.
A pak už se jim naskytnul pohled na ten hororovej výjev - tělo nějakýho brotka úplně rozmašírovaný na sra-, no, prostě úplně k nepoznání rozebraný. „Do pr-,“ Roihu ale neměl úplně čas si ty zbytky prohlížet - byla tady totiž ketka, určitě puma americká. Se šavlíma zubama, jojo. Ač byl tady Roižek ze všech nejmenší, neváhal, a hned zvedl ocas a naježil se tak, aby před ketkou vypadal větší. Aby budil strach! Měl navíc tu pálku, takže když se ke ketce s výhružnym vrčením přiblížil, vlastně se ani nebál. Jenom čekal, že ta puma se jich přirozeně zalekne, a neuchýlí se k ňákýmu útoku. To by se pak asi bát začal.

Ještě byla stopa tak daleko, že se mohlo stát, že jí chlapci ztratěj. Ale už o ní věděli, tak taj mohli hledat klidně až do božího rána, he? I když už teď bylo znatelný, že projšmejdit tenhle terén bude na Roihových kostech znát ještě další dny. Když Evarle ukázal nějakým směrem, strakáč se tam otočil. Čumák se mu rozkmital zájmem, a on mohl potvrdit - z onoho lesa se pach vydával intenzivnějš. „Fakticky bylo tak důležitý jít v tomhle počasí sbírat šišky??” Nebo cokoli co to mělo bejt? Bědování však už bylo zbytečný, ty dva pacholky musej najít tak či onak.
Pak už se vrátil běloch, dost jasně vyřízenej - dělá si pajču?? To se nemohl víc šetřit? Až je tady klepne ňákej nimlóg, tak k čemu jim běloch bude?? Ale ne, snad to nebude tak tragický. „Ten pach je každopádně- no, divnej.” Musel to říct on když nikdo jinej - ten pach nebyl úplně dvakrát živej. Ale náděj umírá poslední, he? A tak prostě držel nadále hubu a proskakoval si sněhem cestu za pachem.

Roihova jednoduchá mysl ho docela osvobozovala od přemýšlení nad následky, tedy se mohl o svý zdraví bát míň než tady Evar nebo Hari. Však taj neni sám, he? On by ho někdo zachránil! Snad. Žádnou zdivočelou ketku by ale potkat nechtěl, za to mu tohle hledání nestojí. Stačilo, když se to zvíře zmocnilo těhotný Anjel. To bylo tehdá pozdvižení! Jako by se to zas další zimu opakovalo-
Držel se poblíž Evara, prostě z důvodu bezpečnosti. Rozdělovat se by bylo hloupý, na to ani Roihův mozek nepomyslel. Držel si v tlamě tu pálku, a nosek skenoval pachy v okolí. Muflony - prostě nějaký divoký kozy - do nosu nasál, a nakonec i ty pachy jejich smečkovejch kolegů. To už Evar na něco sám zahlídnul. „Já to taky cejtim,“ řka, ale tyhle pachy byly nejen že vyčpelý, ale taky ještě vzdálený. „Můžou to bejt oni?“ To byla spíš otázka řečnická, stejně se budou muset toho pachu dopátrat blíže.

Na co ten výklad o ketkách, jížišmarjá? Fakt to bylo teď tak důležitý? Jestli šlo o minuty, tak stačilo bejt stručnější, fakticky. Roihu na to ale nic neřekl, jenom si povzdechl a věnoval se pátrání po stopách. Hlavně po těch pachových neboť ty jsou nejdůležitější. Ve sněhu se vizuelní stopy mění rychlostí světla, takže na ty nešlo stoprocentně spolíhat. Věřil, že kdyby někde někdo umřel, tak by to cejtili dost rychle - a tak bylo jasný, že v blízkosti jednoho kiláku a půl nic nebylo. Budou muset jít dál, což v tomhle počásku nebyla vůbec líbezná představa. Nedalo se ale nic dělat - džob byl džob. A navíc se taj hledalo děcko. Tříletý děcko, ale jo - děcko smetánky.
„Zavyj, kdybys něco objevil,“ řekl ještě bělochovi než se proměnil. Pak ho sledoval, jak se převtělil do těla vrány, kterou sám Roih před chvílí zmínil. V trochu jinym kontextu, a tak ho napadlo, jestli to právě proto hodlá využít. Splyne s mrchožrouty a tak se k tělu dostane snadněji? Jakému tělu-! Hledají dva blbečky na sběru šišek, ne? K čemu jsou vůbec šišky dobrý? Za smrt v tomhle nepříznivym období to určitě nestojí.

Urazil by se, kdyby mu dala za pravdu? Těžko. „Můžu potvrdit, že můj šarm je hlavně vnitřní,“ uchechtl se a švihl ocasem. „Vedle tebe bych ale těžko mohl zářit. Tys musela z nebes spadnout, poslyš.“ Jeho myšlenky nebyly vůbec hluboký, jen myslel na to, jaká je tahle čaje fešanda, a že zrovna dnes zakopla o něj. Vyslyšela jeho volání, tak!
Roihu byl jedincem velmi jednoduchým, ano. „Škoda nó, ale snad když se budeš dívat kolem sebe, na nějakou stopu narazíš.“ Tak tomu už sám nevěřil. Jeho žena aj syn jsou navěky věků pohřešovaný! „Smutný, ale jeden si zvykne - otupí, nebo tak něco. S tebou bych ale sám už bejt nemusel,“ usmál se a nechal si od ní prohlídnout svý přívěsky. „Pěkný, že jo? Tenhle je smečkovej, a ten druhej mám společnej se svou ženou.“ Jeho matching přívěsek, ach! Už nikdy asi nebude mít ten pravý význam, pokud se jeho druhá část ztratila.