Príspevky užívateľa

No jistě, že tohle byla služba! „Jo! A jak se mi tady odvděčuješ? Že na mě krysu pošleš?!" Zuřil Roižánek. On chce po dlouhý době udělat něco dobrýho, a tohle dostane za svou námahu? To je prostě naprosto neslýchané! „Jestli ho neodvoláš po dobrym, odvoláš ho po zlym! Ale to už nebudu tak hodnej, to už se zaručim, že si na tu krysu nikdy nevzpomeneš!" Ano, použije na něj magii. kromě toho, že ho zmáčkne a donutí tu krysu odvolat, mu i zařídí, aby se tý krysy do smrti bál. Jelikož ale chudáček nechtěl mít zítra bolehlav, ještě to na něj zkusí bez použití čar a kouzel!
A omlouvat se? Ani govno!! To by ho Roižánek radši zmlátil, až by blažka tekla proudem, než se takhle znemožnit! A fňukat si mohl jak chtěl, tu krysu mu radši zašlápne rovnou!!

„No, já nevim. Asi budu hledat prostě tak dlouho, dokud někoho nenajdu? Nic jinýho na programu stejně nemám. Ale tak když si nikoho nenajdu, nějak si na to zvyknu, protože to bude stejný jako teď. Chňápeš to, že jó?" Prostě se pro něj nic nezmění, a nakonec si zvykne na to, že jenom někoho hledá, a bude spíš nezvratným šokem, kdyby někoho opravdu našel. Smutné. „Mi na tom tolik záleží, protože bych chtěl mít někoho, s kym si můžu furt povídat. Rád totiž mluvim, kdyby sis ještě nevšimla. Ale sám pro sebe si povídat mě už dlouho nebaví." Hah, ano.
Střihl uchem. „No jo, by mě zajímalo, jaký nadávky by mi kdo vymyslel! Navíc by dotyčnej musel vnaložit tolik úsilí k tomu, aby si zanadával nad mojí existencí! A za to stojí žít!" No a né snad? Čím víc energie do reakce na Roiha vlk vloží, tím lépe! Kdyby to byla pozitivní energie, tak super, ale on už si zvykl na tu negativní tak moc, že by mu v životě chyběla.
„Jó, ale tak já se taky rád procházim. Procházim se pořád, protože rád cestuju a rád poznávám nový vlk. To už jsem ale naznačoval," řka. Výborně, to mají společný! To je dobře, no né? „Ale z divokejch zvířat mám trochu vítr, abych přiznal. Nikdy přesně nevim, co se jim honí hlavou, a nemůžu ani hádat, a to mě prostě nahání strach." Zvířata jsou úplně nejvíc raw, podobně jako malá děcka. Kdyby zvířata mohla, tak by Roihovi od srdce řekla, jak strašnej idiot to je, a jeho? Jeho by to od nich bolelo víc jak od kteréhokoli vlka. „Jestli máš život nudnej, tak i můj v tom případě je. Ale necejtim to tak. Já to cejtim tak, že se náramně bavim."

Oof, no, tak to je asi pravda. „No, je fakt, že za pár holkama a klukama jsem se honil, ale to vždycky jednou za čas, když mě někdo zaujme. Chápej, já neskočím kolem krku každýmu!" Jo, takhle exkluzivní on je. „Jinak větší cíle nemám. Já budu rád, když někoho k sobě budu mít do páru!" V překladu by prostě jenom chtěl, aby ho měl někdo rád. Někdo, kdo není teda jeho sestra. S tou navíc ani nechce trávit čas 24/7. Možná, kdyby dostal lásku od rodičů, tak by teď nebyl takovým zoufalcem. No, to je jen takové co by kdyby!
„To jsem rád! Teda když to bude dojem dobrej, tak budu ještě radši!" To je jasný! „Mně většina vlků pošle hned do háje, nebo je svým výstupem vytáčím do běla. Ale to mám rád. Hrozně rád! Pro mě každá reakce je blaho. Cenim tě ale za to, že tys mě do konečníku neposlala." To je tedy opravdu zázrak. Možná čajina jen neuměla to ne říct, ale to mu nevadilo. „Co teda ty ráda děláš ve volnym čase? ty poflakování nemáš v oblibě, né?"

Zamyslel se. A to by dělat neměl, protože z přemýšlení ho bolí hlova. „Já vlastně sám nevim. Je to špatný? Jsem neměl asi příležitost se dost poznat! Nikdy jsem ve smečce nebyl, to vim jistě. A poflakování miluju, stejně jako spánek, ale zároveň potřebuju furt něco dělat. Dává to smysl? Asi ne, ale já jsem asi prostě takovej!" Je random! Prostě je takovej jak se cítí! Jen málokdy ale celý den prospí, to je pravda, protože jako tulák si to moc nemůže dovolit. Bylo by super, kdyby se to změnilo, ale už byl sám tak dlouho, že si zvykl se obsluhovat pomalu sám. Sen o sluhovi se pomalu vytrácel, ač to byla dost bolestivá skutečnost.
„Vtipnej nebo směšnej, mně nevadí ani jedno," mrknul na ní opětovně. „Je pro mě nejvíc důležitý, aby si mě vždycky jedinec co nejlíp zapamatoval. Už mně nesejde na tom, jestli v dobrym nebo špatnym, i když bych samozřejmě radši, aby to bylo v dobrym! U některejch jedinců teda – třeba u tebe!" No, fakt by nerad špatnej dojem, to by jí pak už nesbalil. zatim ho ale do pérdele neposlala, takže dobrý. Zatím jeho nejdelší tah evr. „Já bych ti takový vystoupení klidně mohl někdy udělat!" Jó, nějaký divadýlko! „Ale teď na to nejsem připravenej, jsi mě dost zaskočila tim, žes mě neposlala do míst, kam slunko nesvítí hnedka, co jsem hubu otevřel." Bylo úžasný, že si svou debilitu naprosto uvědomoval, a stejně svůj přístup měnit nehodlal. Proč že jo, když takovejhle je, a měnit se nechce. Možná až dospěje, jestli to teda někdy bude.

Ano, bylo pro něj těžké pochopit, co je to neaktivní smečka, protože by tím mohl prolomit křišťálovou stěnu. A to se tu povede jen málokterým jedincům. Hlavně těm OP jedincům, a to Roižánek v žádném případě nebyl. A kupodivu si to ani nemyslel. Věděl, že co se zručnosti týče, tak není nejschopnější. Je ale rozhodně tím nejkrásnějším příživníkem v okolí!
„Já nejsem línej! To si představuju, jako že se furt někde poflakuju a jenom spim, ale to já vlastně nedělám. Jsem akční, jsem živel! Ale nesnáším povinnosti. Nerad skáču jako ostatní pískaj! Ale tvoje pískání bych poslouchal moc rád–," řka. No, jakoby jo. Klidně by jí dělal roihožku. „Mojí nejsilnější pozitivní stránkou je, že jsem fakt vtipnej. Není ti do smíchu náhodou i teď?" ptal se jí se zoufalým úšklebkem na tváři. On asi někde v hloubi duše věděl, jak zoufalý je, ale sám si z toho dělal prču.
„Já bych to tam oživil!" Zapřísáhl se. Nepřijali by ho spíš z jiných důvodů, týkajících se neživosti velitele, myslím si. „Mohl bych tam dělat komedická vystoupení, na která by celá smečka každý druhý večer chodila!" Stand-up comedy! „Víc bych ale dělat nemusel. Jen bych ti dělal celý dny společnost."

Ale Roihu si přál, aby mu kožuch prohledávala jako opice v televizi! Nutit jí ale nebude, protože na to nemá ani v nejmenším energii. „Spěj? Tak to je něco pro mě! Kromě rebelství totiž nejraději spím! Nebo spíš – válím se. Jsem takovej bohém!" Jo, on je prostě všechno, co ho zrovna napadne. Jak je to ale doopravdy? Možná je jen nevycválaný fakan, a tím to hasne. Teď se ale mínil považovat za bohéma, takže pšt. Trochu ho ale zarazilo, co následně řekla, až se zamyslet musel! „No jo, to máš vlastně pravdu. Jelikož jsem tulák, bezďák přesněji, tak pro mě žádný pravidla neexistujou, a nemám co porušovat. teda, moh' bych třeba vlízt někomu na území a udělat tam bragl, ale mám se na to až moc rád!" To kdybyste nevěděli.
„Ale prostě nebyly zajímavý natolik, aby jí dohromady udržely, jestli se tam každej jenom fláká! Pokud to teda neni cílem smečky, to bych se tam pak rád podíval." Yep, lenošit a být za to živen, to je prostě jeho životní sen. „Je to spíš takovej kodex nechování – jaj! Nakonec díky tobě zjistim, že všechno řikám úplně blbě!" Tak a teď je za vola! tedy, to už je dávno, ale až teď si to i myslel! „Já se snad ještě od tebe něco naučim!" A to by bylo možná fajn.

Roižánkovi se líbilo, že tahle vlčina je vlastně taková tichá – úplně jeho opak, protože si už představoval, jaká dynamika mezi nima asi bude! Už teď tu chemii cejtil! „Fakt! Nechám tě se pak samotnou přesvědčit, neboj," mrkl, a nevtipkoval. Myslel zcela seriozně, že mu může prohlédnout kožuch, protože by to bral jako hezké podrbkáníčko. A ještě od takový královny, jakou tady Anjel byla! Úplná Beyoncé! Teď jen, jestli ještě umí zpívat.
„Jak to myslíš? Že tam jsou rebelové? To by byla smečka úplně pro mě! Já jsem totiž takovej rebel!" Ano, a taky zapomněl, že slíbil, jak bude aspoň chvíli mlčet. Ale tohle byl jen komentář k tématu, to mu snad týpka odpustí, ne? Pokud je ta smečka plná anarchistů, je pro něj nejvíc vhodná. Může ale taková smečka vůbec existovat? Dá se to za smečku považovat, když tam nikdo nehraje podle pravidel? Těžko říct. Možná je to jenom nějakej squat. „To s těma tradicema je blbý, ale jestli byly nějak nudný, tak se nedivim, že zanikly. Většina tradic je totiž pro boomery!" Haha! Kdo v dnešní době dbá na tradice? To teda fakt nechápal! „Můj názor je jasnej – já bych nevydržel, aby mi někdo říkal, jak se mám chovat! Mám vlastní kodex chování, kterej ctim! Nechci bejt ale někde zavřenej a plnit pitomý povinnosti, nebo se účastnit trapnejch tradic!" Tímhle asi úplně dojem neudělá, ale zas ... protiklady se přitahujou, ne? Kdo by nechtěl chodit s rebelem??

„Na chvíli určitě jo, slibuju!" Zkusil slíbit, a tak i doufal, že to splní. Mlčet, to je rozhodně jeden z těch nejtěžších úkolů, které může dostat. Když má vedle sebe ale takovou krasavu, může oněmět jejím vzhledem, né? Se stačí kochat, a držet jazyk za zuby! „Pojď? Kam?" Jdou na romantickou procházku? Výborně! Hned se týpek zvedl a čajinu následoval. Tohle se zatím vyvýjelo dobře – nejvyšší čas si začít malovat budoucnost s touhle kočkou! Teda vlčinou. Nejdřív se ale pokusí nechovat jako blbec! To si myslel, že se mu zatím daří velmi dobře. Dobrý dojem, zdá se, udělal, tak proč si myslet opak?
„No jó, já jsem tulák, ale to neznamená, že jsem nějakej nuzák! Blechy nemám, neboj se!" Ujistil jí. O svůj kožuch v rámci možností pečoval! Kdyby měl blechy, tak by se s ním třeba nikdo nechtěl pomazlit! A to by byla strašná škoda! Tato myšlenka ho nutila se o sebe trochu starat. Když bude smrdět, nikoho nesbalí! „Je na tvojí smečce něco zajímavýho, nebo je to klasický stádo ovcí?"

Jó, Roihu! Ten je hlavně cáklej, a taky bez pudu sebezáchovy. Jestli to má co dočinění s odvahou, to už nechám na ostatních. Sám by se ale za odvážného rozhodně povážil. Vysoké mínění o sobě má dost. „No, dík! Aspoň někdo mi věří – a jsem rád, že to seš zrovna ty," mrkl a uchechtl se. Pak zašvihal ocasem samým vzrušením! Týpka se ho dotkla, a ještě mu řekla, že se můžou poznat víc! Teda, neřekla to přesně tak, ale nějak dost podobně. „Fakt? Boží!" Přímo úžasný! Byl strašně rád, že ho tahle bohyně neposlala do řitě – od většiny jedinců se takové reakce už totiž dočkal, a nebylo to moc zábavný.
Jak byl ale nadšen, tak byl rázem i zklamán. Má mlčet? Ale jak se má pak vyjadřovat? On to neuměl! „Mlčet? To já nevím, jestli umím! Ale kvůli tobě to zkusím teda. Můžeš mi teď říct něco o sobě, hele! To se pak poznáme ještě líp!" Ano, výborně! On se pokusí poslouchat nějaký její storytime a pak jí hlavně sdělí ten svůj. To bude teprve zajímavé!

Pokýval uznale hlavou. „No jo, je to ode mě troufalé, ale teď už se naštěstí známe, takže?" Uchechtl se, ale šlo o otázku nekonkrétní a řečnickou. Posléze se k tomu ještě dostane! Bohyně, nu, pro něj to bylo oslovení jako každé jiné! Nebyl totiž věřící. Jen v sám sebe věřil. „Já jsem odvážnej kluk, tomu věř! A taky hodně dobrodružnej – strašně rád zkoumám divy světa, a ještě raději bych teď zkoumal i tebe!" A jedeme dál! Na někoho ty kecy musí zabrat! A jak se zdá, tahle čajina od něj ještě neutekla – že by vzplála nějaká jiskřička?
„To jméno ti opravdu sedí, ale Shiva nebo Freya by taky šlo. Rodiče ti to ale vybrali dobře, to neříkám že né!" O tom, jaké jméno vybrali jemu, raději pomlčí. „Znamená to anděl, že jó? Moje jméno, Roihu, to znamená požár. Silný a neuhasitelný plamen požáru, stejně, jako je neuhasitelná moje nynější touha k tobě!" A dost. Roihu prostě věří na omen nomen, jinak by si to jméno totiž nevybral! On je prostě pták ohnivák!

Ano, ovšem, Roihu byl v údivu nejen z její výšky! Ze celé této fešné samičí bytosti! „Hledám svojí budoucí holku. Nejsi to náhodou ty?" Vybalil na ní první z milionu balících hlášek, kterýma jí plánoval zasypat. Možná, kdyby to takhle vždycky nepřeháněl, někoho by si už našel. Ale spíš ne, s tou jeho povahou, lol. „Vypadáš totiž jako ňáká bohyně! A vedle takový bych se hrozně rád vyjímal!" Tato slova přidal s myšlenkou, aby jí příliš nevyděsil. No, pozdě?? Možná mu ale po nějaké šnůře neúspěšných lovů na partnera dojde, že dělá něco špatně. Není to ale moc pravděpodobné – problém je vždycky jinde než v Roižánkovi!!!
„No, vim, že jsme si totálně cizí, proto se ti radši představím – jsem Roihu. A jak můžu říkat tobě?" Snad ho nyní neodpálkuje stylem "Můžeš mi říkat třeba Sbohem", nebo tak něco. To by Roižánkovo srdéčko nerozdýchalo! Nu, snad čajina hnedle neuteče, ještě má toho spoustu co říct! třeba o významu svýho jména, a tak. Hlavně se musí ještě pořádně inzerovat, že jo. Tak snad mu dá typka šancu!

Roihu běžkal a běžkal, až doběžkal – před sebou spatřil vlčici, která byla o dvacet jedna centimetrů větší! A nejen to! Zdálo se, že to byla jeho vrstevnice, a měla přitom tak mohutné a vymakané tělo! „Ty kráso!" Nevěřil svým očím! Tohle byla rozhodně nejzajímavější a nejvíc hot čubina, kterou zde potkal. Vypadala jako bohyně, která by ho mohla s klidem pošlapat. A on by se nevztekal. Teď se ale musel začít chovat seriozně! Zpomalil tedy, a přestal tak civět. „Ach ano, potřebuji. Vlastně někoho hledám!" To řekl na úvod, a odmlčel se, aby si mohl vlčinu zase prohlížet. Připomínala nějaký zvíře, jako srnu nebo koloucha. Koloušek Bambi! Pokud je tahle čubina Bambi, tak jedině dobře! Teda, pokud to neni TA Bambi, z knihy Utíkej, Bambi, utíkej, protože to by pak bylo vhodné, aby utekl i Roihu.

Pro Roiha to byl zatím také poklidný den, ale to znamenalo jediné – je to velmi nudný den, a je potřeba to co nejdřív změnit. Občas ho fakt vytáčelo, jak dlouho trvá, než narazí na nějakou nebohou zbloudilou duši, kterou by mohl trápit. těch k šikaně bylo totiž značně víc, než těch, co se snažil sbalit. Rád by v tom měl trochu rovnováhy, ale bohužel to neovlivní. Nemůže skočit přeci po každém, kdo se hýbe! Nebo ano? Přeci jen si musí udržet aspoň nějakou úroveň! Sice je tak trochu zoufalcem, ale to nemusí vědět nikdo v okolí! Ach, až na to, že každý kdo ho v okolí potkal, už to dávno věděl.
Tento les ještě v minulosti nenavštívil, byl tu zcela poprvé. Nebyl ale o nic lepší, nebo jiný, než lesy, které doposud potkal. Naštěstí tu ale bylo ticho, protože ptáci odlítli do teplejších krajin. To by Roižánek taky nejradši udělal, protože na něj byla trošku moc zimička. Furt měl mokrý nohy a špinavý břuch! Nic o co by nějak dlouhodobě stál. O co ale stál bylo dopátrat se majitele pachu, který mu k němu osud dovál. Byl to pach takřka nezřetelný, takže jedinec, jemuž patřil, se musel nacházet ještě nějaký kus od něj. Roihu však nezahálel, přidal do cvalu a běžel vstříc seznámku! Doufal, že to bude nějaký hot vlk, na kterého bude moci zkoušet ty svoje balící hlášky!

Zas a opět Roihu protočil oka. „No tak až se to stane, pobavíme se o tom! Prozatím to považuji za ukončené, tak, jak jsem řekl!" Ano, ale ... who cares? Komu to týpek cpe? Dále se k tomu už raději nevyjadřoval. On má o své budoucnosti jasnou představu, a nevěří, absolutně, že to snad bude jinak. A už vůbec né, když mu to tvrdí sestra! ta už z principu v tomhle nemůže mít pravdu, protože o něm přece nic neví!
„Vo čem? Vo lásce? Prosimtě! I tebe to potká, tak se nedělej!" zasmál se Roižánek. Beztak sestra přijde těhotná hned jak bude dospělá! To má v rodině. Ale to samozřejmě ani jeden z nich nemohl vědět. Roihu si rozhodně myslel, že sestra na lásku přijde raz dva! A že se teď nad tím ohrnuje? To proto, že je v tom týnejdž edgy věku, kdy si ani takovýhle věci věci nepřipouští. Však jsme to slyšeli - vraždit by chtěla!
Zas mu tady chtěla úplně podkopávat sebevědomí, ale on se nedal. Už byl na její kecy zvyklej, tak ani radši nereagoval. Jen si pod fousky mumlal bla, bla, bla.
Nemínil si však nechat sebrat svojí krásnou kořist! kořist, kterou dostal uplně zadarmo, a proto ho mohlo štvát ještě dvakrt tolik, že mu ten nádherný nález sestra mínila čorknout! Bohužel když se pro ptáka natáhl, ona mu ho vyfoukla! Aaaa! „Ty mrcho!! Proklínám tě!!" zmohl se však jen na tento řev, který byl seriozní jen v tento moment. Až se uvidí příště, už na to bude zapomenuto. Teď ale Roižánek viděl rudě, ale byl tak moc línej, že se rozhodně nehodlal za sestrou honit. To zas jako né nó.

Jedno je jisté - Roihu tohoto jedince jen tak nepustí! Odporuje mu o dost méně, jak jiní jedinci, takže to je jedině dobře. Sice tímto mučením akorát zajistí, že už se mu bude příště vlček vyhýbat kilometrovým obloukem, ale to si nějak neuvědomoval. On to nemínil vzdávat při prvním nevyřčeném nesouhlasu!
Nu, zas z toho pacholka nic nevypadlo! „A víš ty vůbec něco? Si měl teda odpovědět, že máš srst jak liška, i když úplně na sto procent nesouhlasim. Musíš mít vždycky jasnou odpověď, i kdybys mi měl kecat!" No ano, teď mu dá tu lekci, jak se pochlapit a vzít život do vlastních pacek. „Timhle stylem do svýho jména nikdy nedorosteš, pokud náhodou nemáš ještě nějakou přezdívku, nebo rodný jméno, který by znamenalo něco jinýho. Co třeba Kettu Ulosteet? Není tohle spíš tvoje celý jméno?" Haha, v duchu se Roihu smál, ale jinak se tvářil zcela seriozně. Třeba mu matka taky dala takovýhle vtipný a ponižující jméno. To by bylo super, protože by Roižánkovi aspoň nepřipadalo, že jenom jeho máma je hnusná zlobaba.
Protočil oka vsloup. „Tvoje jméno nemusí nutně popisovat tvojí magiu! Ti říkám, moje energie je stejná, jako energie požáru! takovej vajb prostě ze mě vlci mají! Jsem neuhasitelnej!" Cože? No ano. To je prostě náš Roihu, co má v sobě neuhasitelný plamen lásky, čekající, až se bude moci u někoho řádně rozhořet!
Nad tím dupnutím se musel uchechtnout. „Ale notak! Víš to jistě? Navzájem bychom o sebe láskyplně pečovali - to je víc než život v nějaký prachbídný smečce! Seš z nějaký smečky, že jo? Myslíš si, že mezi tolika vlky budeš někoho zajímat? S touhle neprůbojnou povahou?" Roihu se nevzdá! Kettu by měl být rád, že má o něj někdo jako on zájem! Vždyť takovej auťák nebude nikdo chtít ani do garáže!