Príspevky užívateľa

„Ty mi nemusíš říkat, jak se mám chovat. Na to zas nemám náladu já!" Jo, fakt nesnášel, když se ho nějakej vrstevník pokoušel poučovat. Ono se o to moc jedinců nepokoušelo, a věděli moc dobře proč. Roihu to dokázalo vytočit zcela do běla. Někdo stejně starý, nedejbože mladší, mu nebude rozkazovat! A už vůbec se nad něj povyšovat stylem, že ON se nechová podle nějakýho kodexu slušnýho chování. To je přežitek!
Roihu se zamračil. Cože?? „Myslim, že jsem dost zajímavej, jenom až moc na to, abys to zvládl. Proto radši bereš nohy na ramena – obáváš se, že bys mi nemusel stačit. Na příští setkání nespolíhej, takový štěstí na mě už mít nebudeš!!" Mluvil takřka ve verzálkách. No jo, byl dotčen a dopálen. Proč? Protože tenhle jedinec ho měl v pajči. Ani žádnou reakci od něj Roihu nedostal! Žádný trollení, žádná šikana na něj nezabrala! A teď raději prchal! „No tak si jdi!" Zakřičel, ale to už byl trochu zoufalec. Lol.

Roihu se musel zasmát. „To ti nežeru. Jsi jen děcko, co si hraje na drsňáka, ne? A nesváděj to na mě, že já jsem tě vytočil! Ty seš zodpovědnej za svý emoce, to si pamatuj! Mě z toho vynech," mrkl. Samozřejmě, že to ON ho vytočil, to byl přeci cíl. A vlastně i touhle větou ho vytáčel dál a dál, protože mu nevěřil, že přizabil nějakýho svýho bí-ef-ef. A že se neumí krotit? Lol, jen si hrál na edgy týnejdžra, nic víc, nic míň! Roihu to moc dobře věděl, protože sám byl občas tak trochu pózér. nebyl teda edgy cringátko, ale jako krypl se choval dost běžně.
Opětovně protočil oka a švihl ocasem. „No jó, porát!" Už ho toto setkání přestávalo bavit. „Už mě docela nudíš. neumim si najednou představit tě mít po svym boku, tak dobře, že seš vytmavil včas! Pak bych toho litoval a musel se tě zbavit, hah!" No, určitě by ho nezabil, jak tady třeba naznačoval Cielo, ale nějak by se ho zbavit musel! By na něj povolal milovanou sestřičku, která se určitě o špinavou práci ochotně postará.

Boha mojho! Roihu už musel očka vsloup protočit. „Chill kámo, už mlčim!" Ale samozřejmě jen v tomhle ohledu, protože on mlčet nedokáže. Rozhodně ne příliš dlouho, jestli teda vůbec. Tenhle jedinec byl fakt zvláštní, a přestával se mu líbit. Jestli mu teda vůbec někdy přišel pořádně na chuť, toť otázka.
Týpek byl docela zamyšlenej, nebo uraženej, nebo se na Roižánka díval skrz prsty. To z něj upe nedokázal vyčíst, ale viděl, že z jeho existence není uplně nadšenej. A to se Roihu líbilo. Jakákoli reakce je lepší než žádná, to je jeho životní krédo, životní motto. Tento cizinec měl však nějakou zatajenou minulost, a dost divný myšlenkový pochody, takže to on by měl být tím, na koho bude nazíráno skrz prstíky. „Já bych možná věděl PROČ tě rodina nechce vidět. Možná proto, žes na random nějakýmu svýmu frendíkovi uštědřil pár ran z milosti, ha! Buď rád, že ti dal jen přiblblou přezdívku, ti mohl klidně na oplátku rozbít držku." Roihu z toho měl docela dobrý den. Ne, tenhle jedinec není úplně oukej, ale on se ho vůbec nebál. Totiž, tak docela jeho slovům ani nevěřil. Se beztak jen poprali s kamarádem kvůli holce, a on z toho teď dělá strastiplnej životní stóry. Pózér!
Pak se celé setkání, celá konverzace, stalo ještě divnějším, když se před ním Cielo takřka na kolenou rozbrečel. Roihu tu poznámku o hadovi kinda myslel jako džouk, protože si ani nemyslel, že spolu budou randit. Nu, očividně se dotkl dost slabýho místa tohohle ještě slabšího vlka. „Hele, nedělej z toho drámo! Jak mám vědět, že ti na nějaký ochočený žížale tak záleží? Čtu snad myšlenky?" No, možná. „Seber se, proboha. Jaks mohl vůbec půl druhýho roku přežít bez úhony? Nechápu. Příroda by k tobě měla bejt přísnější." Ámen.

„Je to fakt hnus, ale tak budu doufat, žes mě tu právě neotrávil," uchechtl se Roihu a sledoval Gwynna, jestli ho něco takového neurazí. Jó, některý sluníčka jeho vtípečky nedávaly, na to si zvykl, a bylo mu to docela šumák, ale zrovna u tohohle jedince by ho to mrzelo dosti – je zatím tím nejlepším, o zde potkal. Inteligentní, pěkný, a zkušený životem – ideál! Takhle nějak by měl vypadat Wildeův Ideální Manžel, přátelé. „Ovšem si dělám jenom srandičky, já vidím, že seš hodná duše." Dodal raději pro případ, že by si ten vtípek vzal osobně.
Bylo opravdu dobré znamení, že se zde Gwynn stále smál – to znamenalo, že se sním opravdu baví, a to bylo pozitivní. Proč tedy ale chtěl odejít? No jo, měl nějaký domácí povinnosti, ale Roihu stál za to, aby se na tyhle záležitosti vykašlal! Takový přinejmenším byly jeho naivní představy. Si vůbec neuměl představit, jaký to je mít actually zázemí, proto si tu drze dovoloval nabalovat tatíka od rodiny.
Úplně se mu očka rozzářila, když mu vlk přenechal jeden úlovek! A to už si byl Roihu jist, že tam nějaká ta jiskra opravdu přeskočila! Přeci by mu to tu nedával jen tak pro nic za nic! A ještě k tomu se sním chce znovu setkat? No to je znamení! „Za dva měsíce? To je teda za dlouho, ale jistě to nějak přežiju! Nevystřelíš si ale ze mě jenom, viď?" ptal se pro jistotu. On tak přemýšlel, protože by sám podobný vtípek asi byl schopen uskutečnit. Neměl to ale v plánu v tomto případě. Tohoto jedince chtěl fakt ulovit, né jenom jako. „Jsem ti fakt vděčnej – je zjevný, že kromě krásnýho zevnějšku máš i krásný srdce, jak říkám. Příště ti to s velkou ochotou oplatím!" Byl hepy jak dva grepy, že bude mít rande. On to tak bude brát, ale bude samozřejmě připravenej i na zklamání v případě, že by se zde vlk neukázal. Je možný, že by vlček mohl i na setkání zapomenout, když je to za takovou dobu. I sám Roihu by mohl, ale zapíše si to do kůry mozkové, a pokusí se nezapomenout. Však na takovou krásnou tvářičku se nebude dát jen tak zapomenout! Snad.

„Pokavaď to není láska, tak dobrovolný otročení neexistuje. Je to vlastně oxymorón. Ale to už bych se do toho moc zamotal, a já bych tu nerad byl za blbce! Jsem na tebe chtěl udělat dojem, a né se ztrapnit, že jo?" protočil divadelně oči vsloup. Očividně mu ty první dojmy né vždycky vyjdou podle plánů, ale i s tím se musí počítat. On si s tím rozhodně lámat hlavu nebude, v okolí je další stovka vlků, takže když nesbalí tohohle, sbalí jinýho. Stopro.
„Rok a půl? Aha," pokrčil rameny. No, to ho moc nezaujalo, protože je to jeho vrstevník. On sám měl dokonce jen pouhých 15 měsíců! Sice se choval jako nevycválanej oř, ale v mnohých ohledech musel být vyspělejší, než jiní vrstevníci. Musel se starat o svojí krásnou maličkost! To né každej v jeho věku musí! tady se stejně většina vlků zhýčkaná smečkou, a vůbec neví, co za těžkej život má Roižánek na svobodě! Už by chtěl, aby se o něj někdo láskyplně staral, když to ti rodičové nedokázali!
Musel povytáhnout své pomyslné obočí. „Kdybych to nechtěl vědět, tak se neptám, né? Přemejšlej!" Musel se nad tím pacholkem uchechtnout. „Ty tvoje čáry máry mě moc nezaujaly. Tobě se teda říká démon, jo? To je dost drsný. Proč jako? Nebo sis tu přezdívku dal sám?" To by se mu teda vysmál. Jen lůza si dává vlastní přezdívky, hah! Včetně něj samotného, nesmíme zapomínat.
„Takže krotitel hadů a ještě k tomu samaritán! No, zdá se, že seš hodnej kluk!" Usoudil. Nu, vida! Sice už o jeho otroctví ani nějaký pseudovztah neměl tak velký zájem, jako v prvních vteřinách tohoto setkání, ale tohle bylo takové malé plus. „Já se hadů docela bojim, abych přiznal. To jejich syčení mě děsí, takže kdybychom spolu měli randit, musel bys ho dát pryč." Pryč s tou havětí!

„No vždyť! Já si hledám druha! Né otroka, tos špatně pochopil, o tom jsem vůbec nemluvil!" Copak ho neposlouchal? nebo ho poslouchal až moc, a přes ty jeho kecy vlastně nic neslyšel? „Dobrovolné otročení, tomu se říká láska! Víš, co to vůbec je?" No, těžko říct, jestli tomu pojmu rozumí i sám Roihu. Ten to plácal pátý přes devátý, a taky si toho slova příliš nevážil. Věděl, co je sebeláska, ale co je láska, to znal asi jen teoreticky. Nemyslel si však, že tenhle jedinec na tom bude se znalostma líp!
Pokrčil rameny. „Neřešim, pokud ti neni půlrok, a nezkoušíš taj na mě nějaký divadlo." S nějakým malým fakanem by fakt čas marnit nechtěl. On by to na něm ale poznal, kdyby byl malej, a tenhle jedinec zas tak moc malej nebyl. Byl prostě jen trochu divenj, ale to ho nemuselo mrzet, protože to tady byl každej druhej.
Docela se mu ulevilo, když na něj tenhle jedinec nemínil zkoušet čachry machry. „Tak to se mi ulevilo. Mlha, říkáš? Zajímavý. A k čemu to jako je?" On by věděl k čemu – k úplnýmu prdu. „Jsem myslel, že krotíš hady." To by teprv byla superschopnost! Zaříkávač hadů, no jéje!

Roihu přec neměl žádné postranní úmysly – mínil splnit to, co řekl, ale očividně tenhle jedinec nebyl dostatečně blbej na to, aby to chtěl podstoupit. Ach, jaká smůla! „Nevíš?" zopakoval a švihl ocasem, ale tvářil se spíš otráveně, než snad naštvaně. No jo, smolíček! Jak jen mohl prohlédnout, že si z něj chce tak trochu udělat otroka? Nic takového přeci neřekl! Né nahlas!
„Ovšem! Do otroctví bych tě musel nutit, a já tě přeci nenutím! Měl by sis mou nabídku rozmyslet, možná máme dost podobné cíle – najít si zázemí a tak, a ve dvou se to lépe táhne!" Ale kecal, protože naít si zázemí nebyl jeho životní cíl. Jeho životní cíl byl někoho sbalit, a nasrat co nejvíc jedinců na světě. To druhé se mu dařilo víc než to první, no. Kdy už se to ale obrátí k lepšímu? „Nevim, odkud bereš, že vypadáš jako vlče, ale oukéj. Jsem myslel, že seš nějakej můj vrstevník, ale jestli seš ňákej důležitej dospělej, tak to sorry." Pokrčil rameny. Tenhle jedinec rozhodně nevypadal jako dospělák, ale fajn, jen ať si žije v nějakých fantas představách. Možná je to jen další magor, pokud si myslí, že má rozdvojenou osobnost. lol.
„Jaká schopnost? Jaký čáry máry umíš?" byl zvědavej hlavně proto, jestli se neopováží na něj něco zkusit. Fakt nesnášel, když se ho někdo pokoušel očarovat. To hned jak na něco takovýho přišlo, musel použít i svoje čáry.

No přesně to byla ta otázka, nad kterou Roihu přemýšlel! Nemrzelo by ho to? Se obával, že jo. „Já si myslim, že jo. Nejsem přece žádnej necitlivej zmetek, né? Jsem možná trochu sobec, ale nejsem psychouš!" Možná trochu víc sobec, a že by se nějak zajímal o city ostatních, to se taky říct nedalo. Z těhle věcí ale má ale šanci ještě dospět – třeba právě ztrátou někoho milované. Koneckonců, tyhle tragédie mění jedince i jeho vnímání světa kolem. A jeho by něco takového asi i probralo. Aktuálně se ale probírat nechtěl, aktuálně chtěl řádit a užívat si života! Na maximum! „Bejt zamilovanej je asi fakt psychicky náročný, na to nejsem ready." Uznal aspoň. Není na to dost dospělej, tak bych to řekla já. „Bejt milovanej ale můžu." V tom je rozdíl.
„To jsem rád. Mým životním posláním je dělat ze sebe šaška," přiznal, jako by to snad už nevěděla. Pro někoho by to asi byla urážka, ale jeho tenhle život velice bavil. Užíval si života, a to bylo snad jen dobře, he? „Mezi sourozenci je láskyplná nenávist přirozená, to máš asi pravdu." Pošťuchování a trollení se navzájem je běžné asi v každém vrhu vlčat, že? On by to bez toho nepřežil! On lásku vyjadřuje šikanou! Teda, né vždy. Když šikanuje nějaký ubožáky, vážně jím tím neukazuje nějakou náklonost. I když by to bylo vtipné. Sestru měl rád, ale asi to neprociťoval tak, jako ona. Je to totiž muž, a ti vůbec mají s city problém. Nemějme mu to tedy za zlé, trpí nevyléčitelnou nemocí.
Teď byl však čas si vyslechnout sestřiny sny, nad kterými Roihu pokyvoval hlavou. Klasika! Sestra, sebestředná, chce, aby si jí všichni dobře pamatovali! Ale nechceme to náhodou všichni? I Roihu chce, aby si ho kde kdo pamatoval, a aby zanechal v co možná nejvíce životech nějakou nesmazatelnou stopu. Musí teda ještě přijít na nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, ale času má dost. Snad. „Copak ti nestačí, že už strašíš ve snech mě?" ptal se s úšklebkem na tváři. „Ale jinak jo, podporuju tě. Já bych neměl energii na to prahnout po nějakém postavení šéfa – stačí mi šéfovi dělat podržtašku, víš co." Ale o tom už byla řeč, to netřeba dále zmiňovat. Docela ho zajímalo, co za cringe ze sestry ještě vypadne, ale nic takového z ní nevypadlo. Zázemí, no jo, nad tím jen pokrčil rameny. „To já předpokládám, že zázemí si najdu s tím, jak si najdu toho druha!" Je to klišé, ale home is where the heart is. Naštěstí to však neřekl nahlas, jinak by byl za cringátko.
Trochu víc se urazil. „Já jsem neutekl! Ona mě ale měla pod kouzlem, bůh ví, co by se mnou dělala! Jsem tu teď mohl klidně pobíhat s nějakým traumatem, které by mi způsobila!" Jo! On odmítá, aby se na něj používaly čáry-máry! No a pak se přesně to stalo! Sestra si začala hrát s jeho nebohou kořistí! „Hele! Co jsem teď říkal??" Zoufalost! Tu cítil! Nesnášel tyhle kouzla!! Hned se po opeřenci natáhl, aby se ho zase zmocnil zpátky. Tak se na tohle papů těšil!

No výborně! Zdálo se, že tento jedinec uvažuje, že vstoupí do Roihova otroctví! Ale ono to nebylo přeci otroctví, do toho by nikdo nešel! Tohle bylo zcela dobrovolné! Týpek měl ale nějaké pochyby, a Roihu mu to neměl za zlé! Se neznaj, tak mu přece nemůže hnedka skočit kolem krku, že? Ale velmi brzy se mohou poznat, to je na tom to skvělé! „A kdo určuje, co je vhodný dělat a co né? Já žádnej kodex existence nečetl, hah!" On totiž číst neuměl, a i kdyby uměl, takový srandy by fakt nečetl! On se řídí vlastním kodexem, vlastními pravidly! „Můžeš si bejt jistej, že já se o tebe starat nebudu - spíš naopak by to mohlo být. Ty by ses mohl starat o mě, chápeš? Mohl bys mi lovit, drbat mě a masírovat záda. A za odměnu? Za odměnu můžeš všem říct, že chodíš s někým tak úžasným, jako jsem já." Ať nežere, musel mu taky nabídnout protislužbu, že jo?
„Sen každého to bezpochyb je! Ale né každý je hoden mé společnosti, to dává smysl, ne? Si myslíš, že bych po svym boku nechal kráčet nějakýho vola? Jen těžko!" Ámen! Nemůže vedle sebe mít někoho, kdo by mu dělal ostudu! A to ani po stránce fyzické, ani psychické. Chce vedle sebe jen inteligentní a aspoň trochu vzhledné jedince. „Mé jméno je Roihu – to znamená požár! Silný plamen požáru, který naprosto přesně vystihuje žár v mém srdci! A jak se tobě rodiče pomstili?" Jestli na tyhle kecy nikoho nesbalí, tak už fakt vyhledá nějakou balící poradnu!

Roižánek se uchechtl. „Skvělé že se ptáš! Totiž, nejspíš bys mi pomoci mohl!" byl ready to na něj zkusit, ač rozhodně nepatřil mezi ty nejhezčí kousky na týhle zatracený planetě. Bude stačit! „Já totiž lovím parťáka - přímo druha či družku! Mohl bys to být snad ty? Vidím, že umíš krotit hady, a to je fakt úctyhodný! Nechceš ale zkusit zkrotit mě?" Ach ano, byl přesvědčen, že má ty nejlepší balící hlášky na světě, a já mu to vlastně ani neberu. No kdo by mu odolal? „Většinou jsem hodně hodnej kluk, ale občas bych potřeboval někoho, kdo mi trochu zatne tipec, hah!" Inzerát hodný do novin! Jak to ale na tohoto randoma zapůsobí? Nejspíš to cizáka vyděsí, ale i to Roihu nesmírně bavilo. Jakákoli reakce na jeho šaškování pro něj byla životní slastí.
I vlkův životní strastiplný story se do jeho plánů hodil! „Ale tak to bys to fajn místo mohl mít u mě, hele! Se mnou žít je sen každého smrtelníka, ale chápu tvé obavy – nevyslovuj je! Jsme si naprosto cizí, ale to se může ve vteřině změnit!" A dost. Už měl dojem, že by měl na chvíli zmlknout, aby nechal cizince promluvit. Potřeboval zpětnou vazbu, aby věděl, jestli se má dále namáhat, nebo obrátit. Posléze se mohou konečně představit!

Velmi brzy spatřil vlka, jehož pach původně cítil. Z dálky viděl, že to je nějaký tmavší jedinec s nějakými ornamenty v srsti. nevypadal nějak extra zajímavě, a navíc smrděl jako nějaký jeho vrstevník. Roihu nebyl úplně nejvíc nadšený, ale třeba to bude ještě zajímavé. Radost z něj však mírně opadla, a to hlavně v moment, kdy se přiblížil natolik, že zbystřil i tu žížalu, co měl vlk kolem krku omotanou. Jéžiši, to se nebojí, že ho to zvíře uštkne, nebo přiškrtí? Pokud nemá choking kink, tak by se určitě bát měl!
„Nazdárek bizárek," pozdravil týpečka a prohlížel si ho z menší vzdálenosti. Příliš blízko ale nešel, z hadů měl respekt, a už vůbec z těch, co někomu dělají ochočenýho mazla! Moc dobře si pamatoval na útok fretky toho autistickýho blbečka z pouště. Vzhledově nebyl cizinec opravdu nic extra, ale přimhouřil by oka, kdyby mu uměl namasírovat záda.„Pane?" Tohle oslovení se mu tedy líbilo! Že by konečně našel nějakého adepta na vlastního poskoka? To by bylo úžasné! A vedle tohoto jedince by i hezky vynikal! Roihu už si to zase příliš maloval. „Ach ano - jsem na lovu! Zcela netradičním lovu však. A ty?" Zvídal se. Kdyby se cizák nudil, Roihu ho moc rád zaměstná.

Roihu byl na procházce – tedy na lovu. Nelovil však zvěř, ale mínil lovit čubinky a čubíny. Tak strašně šťastný by byl, kdyby zas konečně narazil na někoho, kdo by mu padl do oka, a on se mohl pokusit ho sbalit! Bohužel však od setkání s tatíkem Gwynnem se mu mnoho krasavců či krasavic pod tlapky nedostalo. Jaká smůla! Kéž by se mu aspoň podařilo najít někoho, kdo mu namasíruje záda, nebo ho obslouží! Bohužel, ani na otroky neměl štěstí. Tato planina však byla rozlehlá, a nabízela tak spoustu možností k lovu, na který se chystal.
Pořádně nasál pachy do svého čenichu, aby zjistil, zda-li v okolí není nějaká budoucí oběť. A byla! Sakra, byla!! Takřka bez váhání se po tom zesláblém pachu vydal, aby zjistil, s kým má tu čest. Byl pozitivně naladěný, a nechtěl si připouštět, e by narazil zas na nějakýho blbce. Třeba jako ta růžová veverka, ugh!! Chce vidět něco hezčího už! No, to nevěděl, že ho čeká zas nějaký maník s ochočenou havětí...

Bylo zjevné, že se tomuto jedinci nelíbí, jak k němu Roihu přistupuje - on to viděl dost jasně, ale právě proto ho bude otravovat ještě víc. Asi byl tak trochu zlej, když se mu líbilo, jak ten jedinec neuměl vzdorovat jeho šikaně, no jo. On se s tím ale smíří, on je prostě přirozenej. Pomůže tomuhle jedinci se trochu pochlapit! Jinak ho vnější svět sežere zaživa!
„Nejsi? Ale tak, dobře. Hlavně, že nelezeš po stromech, to bych ti to pak totiž moc nevěřil!" zasmál se. Jako ta růžová veverka! „Já však věřím na omen nomen, víš co to znamená? Když dorosteš do významu svýho jména. V čem seš teda lišák?" Omen nomen je real, přátelé. Proto není dobrý se pojmenovávat po něčem, co snadno zdechne. Asi nebude nejlepší se pojmenovat po nějakých sezónních kytkách, nebo ubohých zvířatech typu vrabec. Náhle však azstříhal ušima - zaujalo ho, že tenhle jedinec mluví řečí jeho kmene. „Ne Tuli, moje jméno je silnější – Roihu! To je silnější oheň, silnější plamen, jako požár! Ten jen tak snadno neuhasíš, stejně jako mě a mojí touhu!" No to teda. On věděl, proč si to jméno dává.
Sice se týpkovi ta manipulace nelíbila, ale najevo to moc dávat neuměl. Lol. „Budeš mazlíček! Domácí zvířatko, co mě bude následovat a bude mi loajální! Ale nutit tě nemůžu, a ani nechcu, hele. Kdybych se musel totiž každej den dívat na ten tvůj otrávenej gezicht, tak radši skočim z útesu, sorry," pustil ho. Fakt se nechtěl den co den koukat na nakaboněnej ksicht tohohle nebožáka. „Zářit bys mohl ale i tak. Kdybys mi třeba udělal masáž zad, tak v mých očích bys byl tou nejjasnější hvězdou! Nechceš si to rozmyslet? Ve dvou se život lépe táhne!" Ještě to na něj zkusí! I když nebyl tento jedinec nějakou krasavou, stačil by. Když se teda trochu usměje.

„Mít otroka - být otrokem, v čem je rozdíl? Mně by se líbilo totiž obojí!" No ano. Buď bude nějakýmu tatíkovi nebo mamině dělat mazlíčka, nebo tu on bude pánem, a někdo mu bude masírovat nohy a záda. Byl hrozně nerozhodnej, nevěděl, co by chtěl prožít spíš. Asi zkusí obojí, však nemusí žít jenom jeden nudnej život, né? Může jít prožít třeba tisíc! Každej den může bejt někym jinym! A že se na to sestra netvářila, to ho nezajímalo. Ona ať si žije svý sny!
Zamyslel se. „No to je skvělý nápad! A do někoho tak mocnýho bych se mohl i zamilovat, to vidím reálně!" Představa že ho klátí nějakej alfa je fakt drým! Jen ta myšlenka byla boží! Sice do toho nezapadal ten sestřin plán na vraždu, ale copak to vadilo? On měl vlastní představu o konci toho jejího návrhu! „Odstranit, to bych asi nedal, ale můžeš to přijít pak udělat za mě." Jen jestli ho to nebude mrzet, když by se fakt zamiloval? Ale je vůbec možný, aby se zamiloval do někoho, kdo není on sám? Nu, uvidíme.
Roihu se málem začal vtipu o mámě smát, ale pak mu to přestalo nějak sedět. „Moje máma je i tvoje máma-," namítl, jako největší idiot. Ano, v tom byl asi ten vtip, a proto se následně zasmál. Vtipy o tvojí mámě miluje, a to i když je to jeho máma. Nijak závislý na ní nebyl, a extra vztah s ní taky neměl. Ale věděl, že ho měla nejraději, protože byl ten nejkrásnější chlapeček pod sluníčkem.
„No tak co tu ještě stojíš, čoveče?" Jestli na něj nemá čas, tak může klidně odkráčet! „Že ty beze mě prostě nemůžeš žít, viď? Na oko říkáš, jak mě nedáváš, ale je to právě naopak!" Ha! To je ono! Šklebil se přitom však, a ani nevěděl, jestli to myslí vážně. „Ještě se budeš divit, neboj!" Bude se třeba i divit, že si nikoho nenašel.
Na svou novou přezdívku byl náležitě pyšný, a také se dle toho usmíval. On někomu bude rohožku dělat ochotně, a nejspíš tenhle džouk zařadí i mezi svoje balící hlášky. „No a nad čim slintáš ty?" O jejích slintech zatím moc neslyšel. Má sestra vůbec nějaké cíle, sny? Vražda alfa? Může to být ono? To by k ní sedělo.
„To víš, nemám kvůli komu se upravovat! Ještě jsem to nestihl od doby, co jsem se probudil. Jsem nepočítal s tím, že tě uvidim, víš?" A kvůli sestře by se stejně ani neupravoval. Nebo snad jo? „Jsem jí říkal, že se klidně nechám zmlátit stylem 1v1, ale ona si dovolila na mě použít nějaký čárymáry." Protočil hledidla vsloup. „Musel jsem jí teda kapánek zmáčknout, ale ukázalo se, že je trochu mentálně zaostalá, a tak mojí magii mírně odolávala." Jeho magie na mentálně postižené moc nefungovala. Aspoň měl ale odpověď na to, proč bylo tak moc těžké jí přesvědčit, aby se zas vrátila na ten svůj strom.

Přimhouřil oka. „To nezní zrovna jako ráj na zemi, hele. Sníh, šutre,... to neni nic pro mě! Ale ty ses tam narodil, tak to asi vnímáš jinak," pokrčil rameny. A dále už ho to příliš nezajímalo. Hlavně, že takové nehostinné podmínky nejsou i zde! „Ti nejskvělejší, jako třeba já, ha!" řka s úšklebkem na tváři. No on byl prostě nejvíc! A to mrknutí přeci jen Roihu trochu přesvědčilo, že nějaký dojem udělal! No výborně, jedeme dál! „Ale jinak, a zcela upřímně, jsou tu super tak dva vlci z deseti. Ostatní za moc nestojej, a už mě nebaví furt nad každym protáčet oka." A protočil je i teď, aby krásně ukázal, jak to umí.
Přikývl, a už jen hezky čekal, jestli mu tedy Gwynn něco dá. A dal! Podal mu ze svýho báglu nějakou zeleninu. Fúha, Roihu fakt nesnášel zelený jídlo, takže se na to nezatvářil zrovna vábně, ale po chvilce si to od něj převzal. „Nevypadá to zrovna dvakrát lákavě, ale dík," pronesl a pak to s přehrávanou nechutí spolkl. Ježiš, tak snad ho to aspoň trochu zfetuje, he? Ať z toho hnusu něco má, protože dobře to teda fakt nechutnalo. Vynasnažil se však nezgrcat, aby na sebe nevrhl špatné světlo, a zadařilo se. Ej.
Zdá se, že Gwynn ty jeho narážky moc nedával. Asi ho nesbalí, bude si muset připustit i tuto možnost. Achjo. „No to rozhodně jsi! A je velká ostuda, že tě ještě nikdo neocenil. Já bych ale mohl-," nabídl se velmi ochotně. On ho za krásu odmění, jo jó! „Totiž, lovit umím obstojně! A rád ti něco ulovím, jako cenu za krásný zevnějšek i vnějšek!" Ale to jen když ho přestane bolet hlava! A vlastně by to nejradši odložil až třeba na další setkání! Aspoň ale bude mít týpek důvod se s ní zas vidět, né? Ach ty představy, co Roihu měl! Naivní, ale krásné!
Pak ale řekl něco, co ho dosti ranilo! On odchází?? „No jistě, že bych tě tu chtěl! O tom nepochybuj! jen mi vyprávěj ještě něco o sobě!" A na to se posadil, aby bylo jasné, že o to fakt stojí.