Príspevky užívateľa

„No přesně! Kdyby si měl někdo chtěl nechat jako domácího mazlíčka, to bych byl nejšťastnější! I bych se kvůli tomu přetrhl!" Ano, kdyby si ho někdo vybral jako maskota, tak byl schopný se kát a dělat dobrotu. Navíc se považoval za neodolatelný doplněk, který prostě každý musí mít po svém boku. Nemohl ale dělat doplněk úplně kde komu! Nejlíp aby to byla nějaká fešná mamina nebo tatík, jestli víte co myslím. Ehm. „Nevím, jestli někdo bude chtít tebe, ale na mě se snad štěstíčko usměje. Moje andělská tvář by na kolena dostala kde koho!" I svatou panenku márju. Za to jeho sestra? Byla evil, ta si nikoho nenajde! I když je možné, že právě proto si jí někdo vybere? Rebelky jsou koneckonců in!! „Mě si nezotročíš, já na to nemám čas!" Nu, copak neslyšela, jaké důležité věci má na práci? Lovit!!
Moc ho nepotěšilo, že se mu tak vysmála, ale byl na to zvyklý, tak jen nahodil otrávený pohled, a přežíval. Úspěšně přežil i ty její slinty, kterýma mu upravila srst na ksichtě. Jajks, teď má jako jak někoho sbalit? Se bude muset upravit, než vyrazí zase zpátky na hon! „Nebude! Já si slíbil, že to nebude trvat dlouhé roky, protože jak říkám – až budu starej, budu možná hnusnej a seschlej, tak to už nebudu s ničím počítat. Jen s cestou do hrobu." Nebylo třeba si namlouvat, že smrt ho nečeká, ale děsilo ho, co ho čeká. Co když zemře nějakou bolestivou a tragickou smrtí? Když ho bude mít kdo oplakávat, tak asi dobrý, ale pokud by měl tak zemřít úplně sám, připadal by si awkward. Až by se na svůj záznam smrti díval někde z nebeských CCTVček, asi by se moc nebavil.
„Jo, já a veverka! Věřila bys tomu?" Už už si myslel, že ho sestra podpoří, ale ne! Opět ho akorát tak popíchla! „Já po stromech nelezu," namítl tedy, ale už se raději nemínil ospravedlňovat. Bylo to totiž zbytečné. Protáčení očí teď bylo doslova na místě. Nic víc asi k tomu nelze dodat. „Hah, přímo Roihožku!" Haha, ale tohle zabil. Chytil příležitost za pačesy, a teď mu v lepším případě bude takhle sestra přezdívat. „Můj stóry ale ještě neskončil – ta čajina po mě pak chtěla skočit! Vytočil jsem jí natolik, že mi chtěla dát do držky!"

Roihu se uchechtl. No tak přeci jen měl pravdu! „Copak? Ubližuje ti svět? Bolí tě život?" Ptal se s trochou jízlivost v hlase. Fňuk fňuk, chudinku bolí žít, proto se musí schovávat na stromě! Nejspíš má v hlavě slušnej físíz, to je potřeba uznat. K takovým jedincům je nutno mít trochu respektu, protože jim může přepnout v hlavě, a skočí vám po krku. Né, že by se snad téhle růžovky bál.
Líbilo se mu, že jí vytočil natolik, že už uvažovala o tom, jak po něm skočí. Připadalo mu komické, že se ho ptala, jestli chce nakládačku nyní nebo až později. Čajina se asi bála, aby sama nedostala čočku. „Hele, já čajiny zásadně nemlátim. Ty mě ale klidně zbít můžeš, mám to rád," uculil se a pohodil hlavou. „Když to bude hodně drsný, tak se samozřejmě nedám. To poteče blažka!" Upozornil ji, a odstoupil, aby jí dal prostor se připravit. Ano, toto bude divadelní představení, na které je on připravený. Nevadilo mu, že ho týpka zmlátí. Chvíli se nechá, a pak jí taky zkope. Bude to hra!

„Jasný, nesmím vám lízt na území, to vim. Co víc by mě tak mohlo ale zajímat? Nejspíš nic," protočil očíčka vsloup. Původně dost uvažoval o tom, že se k nějaké smečce připrdelí, aby měl právě pomyslnou střechu nad hlavou, a nemusel se o sebe tak strachovat, ale postoj téhle čajiny k tulákům ho úplně znechutil. „Děláš tu ze mě vola, ale ujišťuju tě, že do něj mám dost daleko."
Přimhouřil oka. „Tyhle základní schopnosti já mám, nejspíš jako každý. Nemám ale potřebu ze sebe někde dělat šaška," řka, ale zrovna teď ho ze sebe dělal. A vlastně kdykoli jindy, protože to byla jeho oblíbená aktivita. Být dvorním šaškem by ho bavilo, ale nikoho se nebude doprošovat! Smečky by měly žádat JEHO, aby se k nim přidal, a né on je! „Naopak – chtěl jsem udělat dobrý skutek a zalichotit ti, protože se mi zdálo, že ti to nikdo často neříká." Haha.

Ach ty smečky! „No tak vzhledem k tomu, že v žádný smečce nejsem, se vůbec nemusím nějakýho porušování pravidel obávat. To dává smysl, né?" ptal se, ale jen řečnicky. Nikdy v žádné smečce nebyl, a tak neměl extra velkou představu, co to obnáší. Jeho matka to popisovala jako dobrou věc, no, on si to moc přebrat neuměl. Připadalo mu to jako vězení pro otroky. „Sděl mi, jaké má pro tebe místo ve smečce výhody? Za mě je to jen nějaký druh otročení. Tak proč se tváříš, že seš nějaká smetánka?" He? S jakým právem se na něj dívá jako na póvl? On má určitě stejný základní schopnosti, jako má ona, a všechno navíc je už jen bonus.
„Pouhopouhá lichotka pro rozjasnění tvého - jak se zdá ne moc příjemného - dníčku," vysvětlil Roihu svou lichotku. Žádné podlezani6, nýbrž dobrý skutek! A ona si toho skutku vůbec neváží, jaká drzost! „No samozřejmě, vztahy. Přátelství, tak!" Protože každý potřebuje kamarády? Možná. Roihu bez nich žije dodnes.

Pro Roihu bylo nejspíše hodně nepředstavitelné, že by nějaká jeho vrstevnice mohla mít nějaké problémy, od kterých by si potřebovala pročistit hlavu. Asi mu nedocházelo, že né každý si léčí komplexy stylem, jakým si je léčí on – tedy převážně ignorací oněch problémů, nebo posměchem k jiným vlčím existencím. Nu, každý má jiný coping mechanismus, ne? „Jaké povinnosti bys tak mohla mít? Prohánění lesní zvěře?" Neodpustil si úšklebek. „Jsi mladá, tak si užívej, a na povinnost se vykašli!" Ano, jeho aktuální životní přesvědčení bylo, že je mladej a nesmrtelnej, takže mohl všecko. Na povinnosti nemá absolutně žádný věk! Možná až dospěje, až se zmátoří, ale k tomu se váže další jeho přesvědčení – radši zemře mlád než by viděl své tělo sesychat, takže tak.
No! To, jak ho nazvala, ho ale urazilo! Až si musel s úšklebkem na tváři odfrknout. „Já a podlézat? Určitě ne! A určitě ne tobě, neboj sa!" Pff, že to zkusil? No, ano, zkusil, ale už to nezkusí, když viděl, že to nemá smysl. „Já se přišel do týhle díry socializovat, víš? Navazovat vztahy, a tak," řka zcela upřímně. Hledal někoho, kdo bude z jeho existence natolik unešený, že si ho nechá jako domácího mazlíčka. A bude ho krmit, drbat, a tak podobně!

„Já spím moc moc dobře, kdyby tě to zajímalo," šťouchl do sestry packou. Kdyby nespinkal jako andílek, jen těžko by měl tak dokonalý obličej, ne? Žádné vrásky ani šediny, to je v jeho roce života prostě nestandardní! „Jen si na mě projektuješ nějaký svý nedostatky, já mám kožich čistej. A neříkej mi tak!" Propálil jí pohledem. Ano, to jméno od matky, které mělo být nějakým blbým džoukem, opravdu nenáviděl! A proto to taky sestřička říkala, že? Aby ho mohla vytočit do běla, to mu bylo zcela jasné! Bude se muset naučit to přecházet, jinak tím bude tak moc oslaben!
Nad tím se zamyslel. „Hm. Tak to hádám, že radši nikdy nezdechnu. Jako mrtvola bych byl fakt vošklivej, a to mi za to nestojí. A hlavně nesmim zdechnout starej, to by bylo ještě horší," rozhodl se. Radši někde skočí ze skály, dokud bude mladý a krásný, než aby viděl své tělo postupem času sesychat jak tu šlupku od banánu. „Věř, že bližší už ti fakt bejt nechci." No fakt! Žádný jednovaječný dvojčata, e-e! On je přesvědčen, že se o sebe zvládne postarat sám – vždyť se teď týden taky staral! Sice to byla slušná námaha, a kdyby si našel někoho, kdo se o něj bude hezky starat, bylo by mu lépe, ale zvládne to. A nakonec i někoho takového najde!
„To já vím. Nejlepší šašek, a nejen to!" Pohoda, stačilo, když si ho dotyčný zapamatuje až do smrti. Je fuk, jestli jako hvězdu nebo šaška, protože výsledek bude stejný. Bude mít v jejich vzpomínkách až do smrti nájem zadáčo. „Jsem jen těžko nahraditelný, to asi víš, že? A možná i ty jsi těžko nahraditelná," zamyslel se takřka dramaticky. „Ale nevím nevím!" Trochu jí škádlil, ovšem! To se mezi sourozenci musí, jinak nejste právoplatní sourozenci.
„Já žádný imaginární kamarády nemám!" No toto! On nemá žádné kamarády, natož imaginární! Ale proto je přeci tady, he? Aby si jich pár našel! Sice to se svojí povahou bude mít hodně těžké, ale musí se snažit. A hlavně musí někoho sbalit! Toho někoho, kdo se o něj bude starat! „Jen počkej, ty se ještě budeš divit!" Jo, třeba až za deset let bude stále sám, hledajíc. To se budou divit nejspíš oba.
Byl velice rád, že sestru zatím počátek jeho vyprávění baví! Byl tak šťasten, že mají v tomto ohledu stejný pohled na svět, protože jinak by si neměl s kým o té šikaně zdejších mátonoh povídat! A co teprv, kdyby ho sestra moralizovala? To by nepřežil! By jí musel utratit! „Vlastně lezla po stromech," uchechtl se Roihu. „Lezla po stromech, a tvrdila mi, že trénuje. Jenže mně bylo jasný, že se jenom schovává. Byla vystrašená jak kuře," vydal ze sebe zvuky kvočny kvokající, které vlastně ani nevím, kde vzal. Ale jo, ta týpka byla slušná kvočna. „A víš co mi řekla? Že máme prý podobnou mentalitu! Pfuu, takhle mě dlouho nikdo neurazil! Byl z toho dodnes rozhořčen, ale naštěstí převažovalo pobavení z celé její bídné situace.

Cítil ve vzduchu pach nějakého cizinky, tedy, cizinky. Rozhodl se, že pach prověří, protože chtěl vidět, kdo se v těchto končinách nachází. Bude to zase nějaký adept na zatčení módní policií? Nebo jedinec s íkvé myšího trusu? To vše se snad brzy dozví!
Ano, majitelka pachu před ním stanula opravdu zanedlouho. „No zdravíčko!" opětoval pozdrav a hned vlčinu zhodnotil pohledem. Nu, ušla. Oproti tomu, co viděl, šlo o lepší průměr, proto se rozhodl jí kvalitně zalichotit, aby byla ochotnější s ním hovořit. „Copak v těchto končinách pohledává taková sličná vlčina, jako ty?" Ptal se jí s mírně předstíraným zájmem v hlase. Možná tu někde v okolí žije? Možná tu má dokonce někde smečku, hm!

Roihu protočil oči vsloup. „Princezny potřebují spoustu spánku, aby se mohly probouzet pořád krásné a neodolatelné, tak mě laskavě nech," řka. Ano, takové krasavy, jakou je on, potřebují i ten bdělý spánek, který před vteřinou prožíval. Daydreaming je zdravý, dokud vás to nestojí život. Což se zde mohlo klidně stát, kdyby ho přišel otravovat namísto sestry třeba divoký medvěd, he?
Sledoval jí s odměřeným pohledem. Ukazovat na sobě emoce by nebylo na místě, protože by z něj pak sestra mohla vyčíst, co si doopravdy myslí. Doopravdy si myslí, že jí chyběl, protože takový on už je. Jen nad tím však mávl tlapkou. „Vidím, že se za mě snad stydíš! Pročpak bys tedy chtěla nosit na hlavě můj překrásný obličej? Nejspíš proto, že se stydíš i za ten svůj, a to zcela oprávněně," mrkl. Kdyby zemřel, byla by škoda jeho tělo nevyužít a nevložit do nějakého muzea krásy, to je jasné. Nelíbilo by se mu však, kdyby sestra jeho ostatky zneužila k tomu, aby zakryla své nedostatky! Pravdou bylo, že nevypadala nikterak špatně, ale škádlení je na místě.
„Já chápu, že je pro tebe strašně těžký, když tě nepotřebuju ke svýmu přežití, ale musíš se s tím smířit. Nebudu ti moct dělat šaška do konce života, sorry," informoval ji a následně se ušklíbl. Bylo hezké vědět, že ho sestra tak moc postrádá! „Nevím, kde ses flákala ty, ale já už se samozřejmě vydal na lov." Na lov čubiček a čubínů, ovšem! Zatím nebyl úspěšný, ale za to ulovil mnoho pokémonů, představujících mentální poruchy. Těch tu bylo zjevně požehnaně.
Ke svému vyprávění si samozřejmě sedl. „Nu, když jinak nedáš!" Ne, naléhat na sebe fakt nenechá. „Nenarazil jsem zatím na nikoho, kdo by se mi intelektuálně vyrovnal, věřila bys tomu? Za to jsem ale potkal růžově zbarvenou vlčici, která si hrála na veverku!" Šok!

Až když byla jeho sestra takřka na dosah, tak zaregistroval její pach. To už na něj ale promluvila, a probrala ho tak z tranzu, který tu prožíval, když civěl na to umírající zvíře. „He?" otočil se na ní, a pak se zamračil, neboť si konečně uvědomil, kdo ho v tuto chvíli ruší. Na jednu stranu mu to nevadilo, protože tím civěním marnil svůj drahocenný čas. „Vidím, že jsem ti hodně chyběl, když jsi mě ani ne po týdnu zase našla, hm?" Zazubil se. No, možná by to nepřiznala, ale on v kostech cítil, že jí mocinky chyběl! Totiž, Roihu chybí úplně každému, jen ho musíte poznat, abyste to zjistili.
Pak konečně vzal otázku života a smrti do svých tlapek, a jal se kosa zakousnout. Byl to mžik, kdy po něm skočil a jedním pevnějším stiskem svých zubů ukončil jeho trápení. Chtěl si ho odložit, aby měl tlamu prázdnou k snůšce slov, ale bál se, že se mu bude chtít sestra pomstít za tu jeho krádež, a po kosovi mu skočí. I když by si asi zvládl ulovit něco lepšího, takže? „Nebo ses tu objevila zčistajasna? Jako panenka márja?" ptal se, když si kosa hodil k tlapkám. Ne, nevěřil, že by sestra dělala něco jiného, než že hledala jeho maličkost. On je prostě nepostradatelný!

„No, že vypadáš jako veverka - taky jsou zrzavý, a některý i uměj lítat," přimhouřil Roihu oka. Jo, tenhle jedinec bude mít definitivně íkvé právě zmiňovaného hlodavce, o tom není pochyb. Tohoto jedince bude tím pádem i dost těžké vytrollit. Ach, jaká smůla. No, tak z něj vytříská aspoň něco jiného. Ale co? Nezdá se, že by měl zrovna nějaký přehled o zdejším území, možná neměl ani ponětí o světě. Ale tak co čekat od nějakého mimina, že?
Jak byl ale zděšený, když ho Roihu okřikl za čumění, to zajímavé rozhodně bylo. Musel se uchechtnout. „Pokud se ti líbí moje srst, tak to ovšem není špatně - naopak! Je to jediný názor, který na svou srst schvaluji." Pohodil ocasem a zazubil se. Ano, lichotky rozhodně pomohly. „Těžko říct, jestli se to dá říct i o tvé srsti, ale né všichni mohou mít takové štěstí. To by pak jedinci, jako já, nemohli zářit." Né, že by byl zas tak namyšlený, to trochu přehrával, ale zajímalo ho, jak to cizinec vezme.

Roihu se do těchto míst dostal při svém bloudění krajinou. Neměl tušení, že se to zde jmenuje Mrtvý les, a i kdyby to věděl, nejspíš by mu to nepřipadalo o moc jiné, než jiný listnatý les v zimním období. Ticho mu tu připadalo stejné, jako jinde. Ale on si těchto věcí zas tolik nevšímal, protože nějaké kochání přírodou ho absolutně netankovalo. Hlavním důvodem, proč tu byl, bylo opět shánění zábavy. Hledal nějakou vlčí dušičku, kterou by mohl otravovat svojí existencí.
V tomto ohledu úspěšný nebyl, ale objevil jinou zajímavou, možná trochu znepokojující, věc. V místě, kde nejspíš kdysi bývala strouha plná vody, si ve sněhu všiml malých kapek krve. Při bližším pohledu zaregistroval, že tam leží raněný kos. Vážně raněný. Byl to velmi zajímavý úkaz, protože kolem poraněného zvířete nikde nebyly žádné stopy, které vy naznačovaly, co se na místě činu stalo. Možná se nějakému dravci nevydařil lov? Kos ležel na svém boku a cukal nohama, takže vše se nejspíš odehrálo před malou chvílí. Jo, tohle Roihu docela dost zainteresovalo. Měl tu svačinku zdarma, ale nějak se neměl k ukončení trápení toho nebohého zvířete – naopak. Sledoval ho dobrou minutu dvě, a přemýšlel nad celou situací. Otázka života a smrti je totiž dost zajímavá, a leží přímo před ním. To byl do svých myšlenek tak zabraný, že si vzdáleného pachu ani nevšiml! Tak moc stupidně se zachoval, ano.

Tu se Roihu dostal do vzdálených končin, přímo zadele světa, a ani nevěděl, jak. Tuhle byl u nějaké smečky nihilistů, nebo koho, a teď byl na úplně jiné straně mapy. Je to holt velký cestovatel! Totiž, když se nudí, a nemá co na práci, musí aspoň chodit a zkoumat zdejší okolí. Už nasbíral spoustu nových pachů, ale informací příliš ne, protože vlci, se kterými se doposud potkal, měli íkvé seschlých šlupek od banánu. Pomalu si začínal myslet, že v těchto končinách už je snížené íkvé standardem, a tak trochu se toho děsil. Na trollení super, ale občas by to chtělo i nějakou seriózní konverzaci.
Z paloučku, na které se ocitl nyní, bylo vidět do vzdáleného okolí. Tak trochu shlížel dolů do údolí, v kterém se nacházela smečka, o jejíž existenci nevěděl. Podle všudypřítomných pachů se však zdálo, že možná se o její existenci brzy dozví. Na kohopak asi narazí dnes?

Jaké to štěstí, že velmi brzy Roihu na nějakou stopu narazil! Pach vcelku čerstvý, nic moc neříkajíc, ale právě proto je třeba to prozkoumat. Nemusel se však ani příliš namáhat a autora pachu hledat, protože i onen autor se rozhodl, že prolustruje cizince ve svém okolí. Za vteřinku tedy Roihu stanul tváří v tvář nějakému fakanovi. Dalo by se takřka říct, že vrstevníkovi, ale rozdíl šesti měsíců už dělá u vlků hodně. Takže ne, žádný vrsteník, ale fakan.
„No, nazdar," pozdravil děcko s odměřeným tónem v hlase. Týpek je podle křídel nějakej kříženec s poletuchou, ale oproti té růžové čajině, kterou měl tu čest spatřit, byl tohle božský tvor. Nejspíš tedy bude mít v hlavě nakáleno. „Né, naštěstí nejsem z žádný místní díry. Ty snad jo? Máš tu někde klan poletujících veverek?" ptal se s úšklebkem na tváři. Copak nestačila ta růžovka, která šplhala po stromech a cosplayovala veverku? To tu musí být ještě tenhle týpek, který má srst zbarvenou jako zmiňovaný hlodavec, a ještě evidentně zvládne poletovat po obloze?
Zaregistroval, jak si ho cizák zkoumavě prohlíží. „Na co čumíš?" Jakože, nemusí na něj snad tak okatě zírat, ne? Ale pokud to má brát jako lichotku, tak oukej. On ví, že vypadá dobře, ale od veverky to slýchat nemusí.

Přimhouřil oka. „Trénink? K čemu ti to je, šplhat po stromech? To vlci umět nemusí, leda by ses před něčím chtěla skrývat. Skrýváš se, jó?" Odtušil. Týpka je nejspíš pokákla až za ušima, a tak se uchýlila k tak strašně potupné aktivitě, jako je cosplayovat veverku nebo divou mačku. Mačičkó! Musel se uchechtnout, neboť se mu to zdálo být více než komické. Dnešním dnem už viděl všechno.
A zasmál se znovu, když mu vlčina sdělila, že jsou mentálně na stejné úrovni, nebo co. „No, to bych teda neřek'." Tak trochu ho to urazilo, ale vzhledem k jejímu íkvé seschlý šlupky od banánu jí to prominul. Tak hodnej byl! „Pravdou je, že mám z tohoto setkání dobrý den, ale mohl bych svůj drahocenný čas trávit i nějak produktivně. Já rozhodně šplhat po stromech nepotřebuju, protože se nebojím kráčet po zemi. Nebojím se konfliktů a ani střetů, proto se nemusím schovávat jako nějaká vystrašená krysa." Proč jí to vůbec cpe? Ach ano, aby jí vytočil.

Roihu byl veselý ze setkání s růžovou čubou až dodnes, protože jí příjemně potrollil, a z toho zvládl těžit zkrátka tak dlouho. Sice mu to nic jiného, než trochu pobavení, nepřineslo, neboť čajina byla tupá zjevně jak tágo, ale nevadí. Každý den, kdy se Roihu nenudí, se počítá jako velmi úspěšný den. Kéž by takové dny byly všechny! I teď doufal, že v těchto končinách potká nějakého jedince, kterého by mohl potrápit, nebo s ním hodit řeč. Koneckonců on v životě nechce jenom pořád všechny šikanovat až do vyčerpání, ale chce taky najít někoho, kdo od něj bude šikanován rád. Chce najít někoho, kdo šikanu od něj bude naprosto milovat.
V tomto lese cítil nějaké zastaralé pachy vlků, takže věřil, že by se tu někde mohl zdržovat i někdo nyní. Když to tu prošmejdí opravdu pečlivě, tak jistě na nějakou stopu narazí. Tu pak bude následovat, a bude!