Príspevky užívateľa

Roihu se zde právě procházel s plným žaludkem. Totiž, před vstupem do tohoto lesa se mu podařilo ulovit nějakého hlodavce na příléhající louce. A byl vcelku dobrý, ačkoli trochu pohublý. To asi ta právě začínající zima. Jaká smůla být hlodavcem! Ještě že zde přítomný Roihu byl u vrcholu potravinového řetězce, a nemusel se tak stresovat s tím, jestli ho někdo zrovna nesežere. A vlastně by mu ani nevadilo, kdyby ho někdo sežral, on by mu naopak možná ještě pomohl! Věděl, že je totiž chutňoučký a prostě k nakousnutí!
Co ale nevěděl, že se procházel v místech, na kterých se procházela leta letoucí zpět i jeho matka. Kdyby tak věděl, že se poblíž nachází i její smečka! Jelikož jeho vztahy s rodinou ale byly na bodu mrazu, nejspíš se to týpek ani už nikdy nedozví. No jo, rodičové odešli společně pro mlíko a už se nikdy nevrátila. Pešek.

Roihu už to opravdu raději nemínil dále komentovat, pro něj byla tahle čubina prostě bizár. Jak vzhledově, tak mentálně. A že měla na físíz zrak je fakt smůla, protože nemohla spatřit jeho dokonalou osobu. Bohužel to nebylo možné vynahradit, ale byl aspoň rád, že jí trochu vytáčí k povzdechům.
„No já rozhodně nejsem jako ti ostatní! A tak mi tvá slova lichotí. Je nějaký způsob, jak bych ti mohl pomoct ten oříšek rozlousknout?" švihl ocasem a uchechtl se. Byl potěšen, že vlčina naznačila, že předčil její očekávání. Ano, to přesně chtěl! On není jako ostatní mátonohy! A pokud si ho tato čajina zapamatuje aspoň do případného dalšího setkání, tím líp. „Jak často předstíráš, že seš veverka?" zeptal se pak v návaznosti k té její předchozí aktivitě. Samozřejmě pochopil, že si nehrála na veverku, ale mínil z ní udělat vola, kterým se pro něj stejně zdála. Vlci přeci nešplhaj po stromech!!

„Seš ráda, že seš slepá? Vtípky stranou, to je fakt psycho," pozvedl obočí v mírném údivu. Jo, i kdyby byla vošklivá sebevíc, tak není normální, aby byla ráda, že je slepá. Nikdo nechce tak živě cosplayovat Stevieho Wondera! Teď už byl Roihu fakticky přesvědčen, že se setkal s nějakým mentálem. No potěš koště! „V nějakejch situacích asi super, no jo, ale.." opravdu se nestačil divit! „No, snad radši už nic!"
Wow, ty její pohledy! Na to, že byla poloslepá házela dobrý ksichty. Roihu se ale tak maximálně šklebil. „Hele, už mlčim! Víš co se ale říká? Že co se škádlívá, to se rádo mívá!" uchechtl se. „Teda nejspíš to nebude náš případ, ale kdo ví?" On ví. Ví, že toto přirovnání nebo pořekadlo nebo cože to, je neuvěřitelnej canc. A není to pravdivý, a už vůbec né v tomto případě. Žádnej fredník s touhle čajinou nebude. A to nejen kvůli jejímu vzhledu, ale hlavně kvůli absenci zdravého rozumu.

Vyhrál. Když seskočila ze stromu, bylo jasné, že vyhrál, a to ho pohladilo po dušičce. Chtěl jí vyprovokovat k tomu, aby slezla dolů, to je jasný. A teď se nad tím ušklíbl. Zblízka nevypadala čajina o moc lépe, ale nyní si Roihu všiml i jakéhosi zákalu v jejích očích, což z ní dělalo navíc i trochu strašidelné stvoření. Jó, tak takhle by vypadat fakt nechtěl, to věděl jistě. „A s očima něco máš? Vidíš mě vůbec? Totiž, byla by smůla, kdyby ne – v mém případě je na co se dívat," uchechtl se. Většinou až takovýhle sračičky o své osobě neříkal, ale opět – tuhle vlčinu byla už nyní radost provokovat!
Byl zvědav, jak dlouho bude sedět u toho stromu, ke kterému se odporoučela, než se za ním vrátí, a dá mu přes držku. Nebo mu plivne do ksichtu, to byla taková klasika jedinců, které kdy vytočil. „Pro tebe by to teda asi mělo výhody, protože bys nemusela bejt vystavená svýmu odrazu na vodní hladině." Dodal, protože měl dojem, že jí nepopíchl dost. On totiž nevěděl, kdy už je toho dost. A právě proto čas od času dostal od někoho přes čuňu.

Roihu se ušklíbl pod fousky. Čajině se to nelíbilo, no, tak výborně! „Tak seskočíš nebo neseskočíš?" Toť otázka! Seskočit by mohla, protože jak se zdálo, znamenalo by to velkou zábavu. A to má Roihu rád! „Totiž, mám dojem, že zblízka bych tě nemusel úplně dávat," řka. Při pohledu do srsti barvy krysího novorozence by se mu mohly rozslzet hledidla, a to by nebylo moc fajn. Co vůbec dělá nahoře na stromě? Je snad nějaká veverka? Nebo je to jen nějaká šílená mátonoha?
„Jaký neštěstí? Myslíš ta srst? To bych teda fakt nechtěl. A jestli předstíráš, že seš veverka, tak prosím, v tom ti bránit fakt nebudu," protočila oči vsloup. Ano, jak se zdá, dnes se setkal s nějakou bláznivou čubinou. To byl tedy zvědavý, co se z tohohle setkání vyvrbí, a jestli z toho vyplyne něco pro něj. Trochu jí poškádlí, a pak půjde o dům dál, tak.

Podle pachu mohl Roihu vydedukovat, že jde o nějakou vlčí čajinu. Ano, nebyl žádným hlupákem, a proto z pachu velmi snadno rozpoznal, že se jedná o čubu, nikoli o nějakýho fráju. Nevěděl, jestli je to plus nebo mínus, ale ze zkušeností asi spíš plus. S čajinama je totiž přirozeně snadnější komunikácie, protože si nedovolí na chlapečka, jakým je on, machrovat. Naopak! Kdejaká propadne jeho naprosto přirozenýmu šarmu, a když ne, stačí jí trochu zmáčknout! Není to tedy vždy pravidlem, ale uvidíme, uvidíme!
Jak ale přišel blíž, nebyl si jist, jestli dobře hledí! Ta čubina nejen, že seděla na stromě, ale ještě měla naprosto příšernou barvu srsti. Vypadala jako novorozené mládě krysy. Už z dálky byl Roihu tedy patřičně zhnusený. A jak šel blíž, to její vrčení na sympatiích moc nepřidávalo. „No, neboj se, čubino! Já bych k tobě dobrovolně fakt nelezl! Zůstaň hezky sedět na svém místě!" Roihu se teda nepovažoval za člena módní policie, ale v tomto případě nebylo jiného východiska. Kdyby se narodil s takovou barvou srsti, musel by se ukončit hned jak by se poprvé spatřil. A ještě je to taková fúrie, že si dovoluje na něj držkovat? Hhhh.

Roihu kráčel touto krajinou s otráveným výrazem na tváři. Cítil v těchto končinách různé pachy vlků i všeho živého, a nevěděl, jak si to přebrat. Je tohle nějakej zatracenej zvířecí Václavák, nebo jak? Ač by rád někoho potkal a trochu pošikanoval, věděl, že né vždy musí narazit na jedince, s kterým bude sranda. Hlavně může narazit na nějakého idiota, a to se pak neudrží, a ještě by mu mohl skočit po krku, no né? Radši by ukončil trápení nějakého mentála, než poslouchat, jak se snaží o nějakou trapnou NPC konverzaci.
Viděl před sebou nějaký stromy. Dost vosamělý. Z nějakého důvodu ho to udivilo – jako by taj ty stromy byly z nějakýho důvodu, který mu byl zatajen! Rozhodl se proto jít blíž, ačkoli nevěřil, že se mu ta tajemství nějakým zázrakem odkryjou. Zaujalo ho však, že jak se ke stromům blížil, sílil pach nějakého cizáka. Nějakej vlk bude určitě v blízkosti, a proto je nutný, aby to šel Roihu checknout. Chce vidět, kdo se v těhle končinách zdržuje!

Meno
Roihu

Prezývka
Roskakori

Vek
Dospievajúci (1 rok - narozen v červnu 2022)

Pohlavie
samec

Matka
Fiorina

Otec
Karhu Järvinen

Súrodenci
doplním jakmile ta jména budu znát

Charakteristika
Roihu, v překladu plamen, dělá čest svému jménu, neboť je opravdovým plamínkem energie. Převážně té pozitivně negativní, dá-li se to tak říct. Jeho životní náplní je provokace všeho živého – ať už na něj reagujete pozitivně nebo negativně, v první řadě na něj reagujete, a o to mu jde. Nechce se v životě nudit, chce se jen bavit a nemít žádné starosti. Svým způsobem nechce nikdy dospět. Je to typický týnejdžr, který si myslí, že je mladý a nesmrtelný.
Rodiče ho neměli zrovna v lásce, ačkoli se dá říct, že díky svému vzhledu byl asi tím nejoblíbenějším dítkem. No, matinka nikdy děcka nechtěla, a tak se nedá říct, že by se mu dostávalo nějaké lásky. Z toho samozřejmě pramení jeho zakomplexovanost, kterou si ale odmítá přiznat. Díky tomu tíhne ke starším jedincům, ze kterých může cítit to bezpečí nebo lásku, kterou od rodičů neměl. Díky jeho drzému vystupování by mu ale jen málokdo ochotně dělal náhradní rodiče.
Věří ve svůj přirozený šarm a andělskou tvářičku, která ho zachrání ze všech průšvihů. Chudáka ze sebe opravdu udělat umí, ale kde kdo by ho hned prohlédl, nebýt jeho magie, kterou si v situacích nouze pomáhá. A když magie nepomůže, je ochoten klesnout na úplné dno, aby se z průšvihu dostal – ať už si to přeberete jakkoli.
Je to sobec, který pro sebe udělá cokoli, a pro ostatní absolutní nic. Je mu volný osud všeho živého kolem, existuje jen on a jeho maličkost. Díky svému chování ho lze povážit za prvotřídní trash. Jeho matka věděla, proč ho pojmenovala Roskakori.
Jeho nejoblíbenější aktivitou je shazování vašeho sebevědomí. Nemá v oblibě jakkoli zvláštně vypadající vlky – ať už jde o barvu srsti či nějakou vzhledovou vadu, jeho štiplavým poznámkám ale neuniknou ani mnozí jedinci s naprosto běžnou tváří. Pokud chce, tak si najde něco, čím vás do běla vytočit, nebo přinejmenším něco, čím se vás dotkne.

Minulosť
Doplním později.

Zaujímavosti
- měří 77 cm

Mágia
Zmáčknutí
Forma telepatického ovládání mysli. Když se na někoho soustředí, dokáže dotyčnému našeptat myšlenky, nebo ho donutit k určitým akcím. Zvládne někoho díky tomu přimět zapomenout na nějaké věci, nebo ho zvládne donutit ke spáchání nejrůznějších činů. Jedná se jen o psychickou manipulaci, nikoli fyzickou. Funguje to tak trochu jako hypnóza, ale může to být permanentní do doby, než se nebohá oběť znovu setká tváří v tvář s pravdou. Kupodivu to funguje lépe na průměrně inteligentních a průměrně blbých jedincích, než na géniích a mentálně postižených. Cenou za tuto schopnost jsou migrény, jejichž síla se odvíjí od toho, jaká doba uběhla od jeho posledního zmáčknutí, a co své oběti způsobil. Pokud si pak dostatečně dlouho neodpočine, může i zhynout.

Obrázok


Ďalšie vaše postavy na brloh:
Timothée