Príspevky užívateľa
< návrat spät
Bylo to šokující, ale Roihu byl na cestě dělat něco jinýho jak hledat svojí famílii. Teda on jí hledal i teďkon, ale cílem jeho cesty bylo jiný setkáni - setkání s kámoškou Hélenkou, kterou neviděl celý století. Teda asi jí zahlídl na plese, ale měl tam za středobod zájmu svýho znovunalezenýho syna, tak jí ani neměl čas moc otravovat. Ale nejspíše se právem tam domluvili na dnešním běhaní.
Roihu nevěděl kvůli komu má teďka udržovat kondičku, když žena byla nezvěstná, ale dobrý. Asi to bude muset dělat kvůli sobě, he? „Hélo!” volal, ačkoli jí ještě ani neviděl na obzoru. Někde taj určo bude, a brzičko se shledaj a on se jí bude moct vybrečet na rameno. Měl velké tíže, no jo, ale nemohl si z tý čaje přec dělat odpadkovej koš! Postěžovat si trochu, to jo, ale nepřehánět to!!
Usmíval se ale pokrčil rameny. „Tak nějak dobře, asi? Prostě v rámci možností, chápeš.“ Jeho žena byla pořád pohřešovaná, stejně tak Daněk - těžko se teda mohl cejtit skvěle, ale rozhodně měl poslední dny o něco lepší náladu. Vlastně k tomu ani nebyl nějakej pořádnej důvod, prostě jenom to tak bylo. Jeho honba za nalezením ztracený rodiny nekončila, ale on došel k nějakýmu smíření, který mu pomohlo jít dál. Osud zařídí, aby se s rodinou zase shledal.
Těžko říct, jestli si Roih všimnul, že Ravonny na tuhle otázku moc odpovídat nechtěl. Možná že všimnul, možná že nikoli. „Jo?“ Na vteřinu mu uvěřil, že si fakt chtěl u S'Arika šplhnout, než se teda černej týpek opravil. „No jo,“ dovtípil se. Jasný, že o tom co se stalo někde v Nihilu slyšel, ale on se nikdá o politiku nezajímal. Měl svůj svět v kterym žil - ale teď, když ten jeho svět zmizel, asi by měl svoje mezery ve všeobecnym přeheldu trochu vyplnit. „Tak to je smůla pro ně. Vypadáš jako fajn týpek - ale hej, o zas tak moc jsi nepřišel.“ Ravonny vypadal skutečností, že nebyl pozvanej, docela zklamanej, a tak ho tímhle Roižek mínil trochu povzbudit. „Hlava na hlavě, jako každej rok. Sotva slyšíš vlastního slova!“ Takový byly jeho poznatky z plesu.
Roihu dál už jenom mlčky pozoroval, jak si S'Arik stírá z hlavy ten kekel. Moc se to šéfovi nepovedlo, ale nevadí, však ono to oschne a nakonec i samo odpadne. Yay! No, teď byl čas na kárání a trest. A Roihu tam poslušně seděl a snad na ten trest i čekal. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že? Dobrej skutek, jakože chtěl starýho vlka naučit i nějaký zábavě. Nevydařilo se, kupodivu. „Je to jenom čelenka,“ říká mu Roihu, když na ten předmět doličný šéf ukazoval jak na otrávenou leklou rybu. „Né, tak to nebylo myšlený, fakticky. Žádná urážka na cti, ani posměch, šéfe. Jenom pokus o odlehčení situace - starej dobrej neškodnej žertík.“ Vskutku jeho respekt se k šedému vlku tímhle nijak nesnížil. Když se ptal, jestli v tom byl jenom on sám, rozhlídnul se po těch dvou spolupachatelích. „No... jo, byl to čistě můj nápad. Nebyl to nápad s žádnou hlubokou myšlenkou, prostě jste byl na špatnym místě ve špatnej čas. Ale nikomu se nic nestalo.“ No, tak holt šéf dostal menší lekci o šprýmaření. Do hrobu půjde sice s jednou vráskou navíc, ale o to moudřejší!
Roihu šel ven, aby nemyslel na všechno zlý co se v jeho životě dělo, a soustředil se jen na to dobrý. Hej, Štístko se našel! Sic nebyl doma, ale byl živej a zdravej, a to bylo klíčový. Jestli chtěl v hledání Anjel pokračovat, Roihu ho tady zamčenýho držet nebude. Přidal by se sám, kdyby tady neměl cérku. A závazky. Cejtil, že i když se jeho vlastní rodina rozpadá, tak má pořád rodinu ve smečce. S láskou a trochou studu vzpomínal na nedávný vyprankování šéfa k jeho úplnýmu rozčilení. Jó, takový momenty ho utvrzovaly v tom, že tady je fakticky doma. Né nikde jinde, ale právě tady.
Co takovej Ravonny, kterýho za nemalou chvíli spatřil Roižek u hráze? Taky se tu cejtil jako doma? Přece se taj nenarodil, stejně jako strakáč, ale taky taj nebyl stejně tak dlouho. „Hej, kámo!“ Zavolal na něj ignorujíc fakt, že žádný velký bros nejsou. Ale Roihu už byl prostě takovej - a snad si i chtěl představovat, že tady nějaký kamarády opravdu má. Nakonec Ravonny byl taky u toho prankování starce, teď spolu maj i takovej pěknej sbližující zážitek! Nevěděl teda Roižek, že mu černej týpek čumí po cérce, ale snad by ho ten fakt ani neurazil. Ukázalo se, že Ravonny nejni snitch, ale vlastně hodnej kluk, co je ochotnej aj utírat ptačí bobky z cizího kožichu. To je prostě sen! „Jak ti dupou králící?“ Velice zastarale podaná otázka, ale ok. „Pročs vlastně nebyl na plese?“ Píchnul hnedle do toho, co ho zajímalo uplně nejvíc. Ne, Roihu nedával dost dobrej pozor v politickejch záležitostech. Nikdy.
Tahle scenérie byla fakticky jak z nějakýho vtipnýho gagu zhlédnutelnýho někde na internetech. Škoda, že tohle nikdo nenatáčel! Takto bude neškodné ztrapnění lexe vyryté pouze do paměti všech přihlížejících. Je to panečku škoda. „Nebyl to zlej úmysl.“ Tahle slova musela vyřešit všechno. Parazit? „To mluvíte o mě?“ Ptal se vlastně aj dotčeně, protože kdo ví na koho tady vlastně stařík hulákal. A tak nebylo nic divnýho, že se Roihu do role parazita pasoval - když si to vlastně tak docela zasloužil.
Ale nikam se zatim nechystal. Definitivně měl smích pod kontrolou, a tak se hodlal jenom kochat následkama . Hlavně tim, že Hariuhův mazlíček S'Arika pokadil. Snad mu bylo i starce na chvíli líto, protože exkrement na sobě fakticky nikdo mít nechce. Ještě, že Ravonny byl tak hodnej a hodlal se o to postarat, no! To byl panečku dobrej kluk. Né jako Roihu, kterej tady tomu jenom přihlížel! Ale aspoň byl i běloch za vola, to ho vskutku pohladilo po dušičce.
Ach, aha - staří známí aka ketka co Anjel vylepšila imidž. Na to ovšem nezapomněl, ten den se mu do paměti zaryl jako jeden z těch nejhorších, ale očividně vidina, že by se jeho žena mohla vrátit byla o dost silnější. Jenže nevrátí, nikdo netvrdil že jó.
Roihu neshledal při S'Arikovo situaci prostor k tomu nabídnout pomoc. Co on by mu helfnul? S odháněním ptáků? Ale no tak! Přeci se tu nebude honit s nějakými opeřenci! Až staříkovi zase klesne tlak, tak mu dojde, že je to fakticky zbytečné - takhle se čertit nad nevinným džoukem! „Já se vás ptal, jestli tu čelenku chcete - nic jste nenamítal!“ Věděl, že tahle obhajoba je jenom dalším vtípkem, a že se nesejde s pochopením. Půjde snad Roižánek na hanbu? Takovej trest by asi přijal docela v klidu - zaslouženě. „Byl to jenom vtípeček.“ Vysvětlil mu teda, ale to už mu ajka spočinula na opakovanym náletu ptáka, kterej se tentokrát usadil šéfovi přímo na hlavě. Ach jo, proč se tu furt objevuj důvody k tomu aby se Roihu smál? Musel se udržet!!
„Kéžby,“ stihnul si ještě Roihu povzdechnout nad slovy šéfa. "Staří známí se znovu ukážou" totiž Roihu nepochopil jinak než jako že se vrátí Anjel. Bohužel mu už nedošlo, že ten jeho povzdech vyzněl díky nepochopení šéfových slov o to hůř. Poslední dny je Roižánek opravdu za ultimátního vola, a evidentně to s nim nemělo bejt lehčí.
No a pak už začal ten cirkus - ještě se přidal k tomu povyku další pták, a bylo vymalováno. Že sem přiletěl ještě mazlíček Hariuhy podtrhávalo absurditu situace, a o to hůř se Roihu bránil chechtání. Dal si pak už tlapku před pusu, protože sám cejtil, že to stačilo. Jeho nekontrolovatelné emoce vůbec chaosu nepomáhaly! Musel se držet, musel!! „Šéfe-,“ nadechnul se, „já se vomlouvám!“ Jako by to k něčemu bylo, že jo? Byl to jen nevinný žertík, který se sic proměnil v zoologickou zahradu, ale neměl nikomu ublížit. Kdo by se ale ubránil smíchu, když slyšel starýho šéfa snad zoufale halekat v řeči svýho kmene?
Roihu se musel podívat na svoje překrásný nový světýlka. „Důvod je - slušej mi.“ Musel se nad tímhle zjištěním usmát, i když mu bylo víc než jasný, že šéfovi tohle stačit nebude. Ale on se dohadovat nehodlá, však tomu jeho pokrovýmu fejsu to stejně nevysvětlí! Jestli nechápal estetiku, tak na co měl kolem krku ty svý cinkátka? Copak to mělo nějaký magický superschopnosti, nebo to fungovalo jenom jako nostalgická vzpomínka na jeho lajf někde v Henobu? „Tak, už je to nějaká chvíle co jsem si to nasadil.“ Tak to prokázal - prokázal to nezájmem. Na vedlejší účinky vůbec nemyslel, prostě byl okouzlenej těma barvičkama.
Chtěl se fakt moc držet na uzdě, když se pak konverzace stočila k Sarikovo novému doplňku, ale jakmile přišel ten pták a začal krákorat jako by se smál, tak to Roihu ztratil. Od srdíčka se rozesmál, a ač věděl, že za to dostane céres, tak to byl po dlouhý době fakt zaslouženej smích. „P-promiňte,“ vydal ze sebe, snažíc se pobrat dech. „Asi vám narostlo paroží.“ Smál se, i když si připadal blbě. „Omlouvám se!“ Hulákal, jako by ta slova něco ještě zachránila.
Tak si Roihu na pelechu definitivně ustlal. A hodlal předstírat, že se nic neděje, no jo - stařec byl teda s praůžkama mega vtipnej, ale strakáč si věřil, že smích udrží. „Tak to se omlouváme. Právě jsem Ravonnymu říkal, jakej byl ples.“ Vysvětlil, nebo se tedy aspoň snažil. Snažil se zahladit lež! „Našli jsme takový pěkný náhrdelníky. Proto svítíme.“ Vysvětlil mu, ale nebyl si jistej, jestli ho šéf ponímá. Nejspíš musel zostřit svůj zrak, takhle po spánku. To Roihu by si přál, aby naopak svůj zrak rozostřil a neviděl tak S'Arikovu novou ozdůbku hlavy. Pak by nemusel fajtit s vnitřními démony!
A pak... pak se do toho vložil party pooper Hariuha. A všechno zkazil!! Normálně ten vtípek propálil!! Co teď? Ach ano - Roihu bude předstírat, že se ho to netýká! Nebude reagovat. Pokud nevyprskne smíchy, ovšem.
„Našel jsem to jenom kousek za územím. Pěkný, co? Vidim, žes taky netroškařil.“ Uchechtl se při pohledu na stejně tak osvícenýho Ravonnyho. Ty světýlka byly fakt hezký, ačkoli bylo tak trochu záhadou jakým způsobem z nich to světlo sálalo. Baterie nikde nevidět! Nuže, jsou to prostě kouzelná světýlka, na ty je i fyzika krátká! „Jak podezřelý?“ Jo, no, zapomněl na všechny ty věci, který se o helouvínu staly. Jestli vůbec si jich všimnul, když byl v tu dobu zrovna v depresi z pohřešovaný Anjel, že jo.
Chtěl jít zaujmout teda pozici na pelech, ale to se ze S'Arika ozvaly nějaký zvuky. Nejdřív mrmlání, pak skutečná slova. Tak o rodině se mu zdálo? A jéje, snad to nebyl sen důležitej, jinak bude stařec asi dost nevrlej- „Dobrý večer, nevzbudili jsme vás?“ Vydal ze sebe, ale samozřejmě se mu nepodařilo skrýt úšklebek, kterej se mu dral na tvář hned jak šéfa s fejkovym parožím viděl. Jak dlouho v sobě udrží smích? Anjel by mu za tohle asi dala pořádnou za uši - ale nemohl si pomoct, protože díky podobnejm situacím se cejtil bejt ještě furt naživu.
Roihu se šklebil pod fousky. „To on se nezdá,“ mluvil o bílém. Hariuha ale evidentně v dobrý náladičce vůbec nebyl, vlastně to bylo pochopitelný - jen Roihu byl jako mimozemšťan, co se po tý dlouhý štrece ještě hodlal smát vlastním blbejm vtípkům. Zoufalost? Nepochybně. Jeho strastiplná situace s Anjel ho dováděla jistě k šílenství. „Je to jenom nevinnej šprým, šéf se určo nebude zlobit - přinejmenšim né dlouho.“ Přesvědčoval toho kaziče zábavy. Sám měl Hari vtipný paroží, tak možná právě proto ho tenhle džouk urazil.
Rozhlídnul se kolem. Byla by docela škoda nevyužít faktu, že je nikdo jinej neviděl, né? Pokavaď Hariuha nehodlá dělat Čurdu, ovšem. „Dělejte jakože nic.“ Ano, hodlal zaujmout nějakou defaultní polohu v pelechu a dělat jako že se právě nic nestalo. Tak uvidí staroušovu reakci, a možná ani nepřijde k úhoně. A vlastně mu i bylo jedno, kdyby se na autora džouku přišlo. Co hroznýho se může stát? Vyhodí ho šéf za to, že si dovolil mu dát na hlavu nějakou čelenku? To tak.
„Jó, aspoň nějaká,“ usoudil Roižek, ale dál se na tohle téma teď asi bavit nehodlal - nechtěl. Teď se chvíli bavil, tak nechtěl zase myslet na ztracenou famílii. Konverzace na S'Arikův účet byla teď zábavnější. „Jako, má můj obdiv, ale hej - nikdo ho nenutil s náma chodit. Aby ho to už úplně nevodrovnalo, se bojim.“ Totiž, on slyšel, že zvířata před smrtí zničehonic překypujou velkou energií, jako by se loučili s tim dobrym a naposledy ještě chtěli okusit ten nádech mládí. Tohle klidně mohl bejt právě onen případ, protože né každej patnáctiletej vlk by takovou štreku s přehledem dal!
„Nevim jestli mile, ale překvapenej rozhodně bude.“ Snad ho neklepne pepka! Ravonny očividně moc tu srandu s Roihem nesdílel, ale asi od něj nemohl očekávat něco jinýho - nebyl taj tak dlouho jako Roihu, a asi se bál si něco víc dovolit. „Heh, si piš.“ Mrknul. Nepropálí ani jej! Právě se totiž dostavil na místo někdo, kdo by mohl bejt propálenej místo nich dvou. „Aha, běloch! Myslim, že právě toho jsem na místě činu viděl-,“ ušklíbnul se. Ano, střílel si aj z Hariho - neměl s nim dřív dobrý vztahy, ale tak takovej friendly vtípeček určitě jejich nynější přátelštější vztah posilní.
Když chtěl Roižánek odejít, setkal se tváří v tvář s Ravonnym. Ajajaj, byl přistižen při činu! Nu což, sranda musí bejt, he? Žádnej big deal! „Zdravíčko i tobě,“ oplatil pozdrav, v tváří měl ale škleb, kterej napovídal, že tu skutečně dělal něco nekalýho. „Ples byl dobrej, no jasně - našel jsem Štístka.“ Však by si rád pokecal s tímhle týpkem o tom jakej ples byl, ale teď měl veru zajímavější program. Teda Ravonny to tak trocha propásnul, ale pobavit se nad novou Sarikovou imidží může asi i teď. Roihu se na spícího staříka otočil a povzdechnul si. „Chudák, je úplně vyřízenej.“ Mluvil o něm jak o starym nebohym psovi, co čekal na poslední ránu z milosti. „Ale jsem si jistej, že ten dárek ode mě mu zvednu náladu - teda, není to dárek ode mě, mě jsi tady vlastně vůbec neviděl, hej?“ Uchechtl se k černýmu okřídlenýmu týpkovi, kterýho vlastně vůbec neznal. No, snad mu nezkazí zábavu!
Roihu byl po plese výjimečně v dobrý náladě. On se teda pořád snažil udržovat svojí energii na unhinged úrovni, od doby co zmizela Anjel to ale bylo o něco těžší - měl ale aspoň omluvu pro ty koniny co vyváděl, že jo? Stesk byl mocnou emocí, a u něj obzvlášť. Jakákoli aktivita, která ho odvedla od depresivních myšlenek na ztracenou ženu, byla více než vhodná. Aspoň Štístka už našel! Jeden ze tří pohřešovaných už byl doma - skoro -, a tak měl Roižánek důvod k aspoň troše spokojenosti. A dalším důvodem byly artefakty, který našel cestou zpátky z plesu k Přízrakům. Úžasnej světelnej náhrdelník a k tomu nějakej věneček. Ten věneček mu přípominal jeho oblíbenýho kolegu - bělocha Hariho. Ach! Roihu to objevil kousek za územím, a tak se mu to líbilo, že si to odnesl dom. Snad ale nebude chamtivka a o úlovky se rozdělí, hm?
„Přátelé, bude módní přehlídka!“ Zvolal před vstupem do nory smečkové ve víře, že tam bude někdo, koho bude jeho infantilní zábava zajímat. Jenomže nebyl. „Oh-,“ zarazil se, když pohledem spočinul na jediném obyvateli doupěte - tvrdě spícím šéfovi. Chvíli ho mlčky sledoval, aby se ujistil, že ten starej vlk ještě dejchá. Dejchal, uf. Evidentně už byl nahluchlejch a tak vyřízenej, že ho intonace Roihova hlasu nevzbudila. Nemohl mu to mít za zlý - ba naopak! Byl ideálním adeptem k jeho plánované aktivitě. A tak k němu přišel blíž se zmiňovaným parohatým věnečkem, aby mu jej nasadil na hlavu. „Šéfe, vy se chcete zúčastnit mojí přehlídky? Beru vás za slovo.“ Ovšem tu otázku pronesl tiše - ale pokavaď ho skutečně nevzbudila, tak mu čelenku na hlavinku nasadil. Ha, kjút!! „Vám to ale sluší!“ Vskutku!! Jenom úplně nechtěl bejt přítomnej okamžiku, až si toho S'Arik všimne - a tak se jal pomalinku z doupěte zase vytratit.
Držel synka v objetí a nehodlal ho pustit - udusí ho!! Ale žel, aby mohl dál mluvit, tak ho nakonec pustit musel. Ale měl radost, velikou, až se mu oka zalila slzičkama. „Synku, tak rád tě vidim! Ale vyděsils mě!“ Ano, svojí dlouhou nepřítomností ho vyděsil bezpochyby. „Jsem rád, že seš zase zpátky - teď už bude dobře. Našels bráchu? Našels Daňka?“ Ptal se hendka, protože to přec byl Štístkův cíl - najít bráchu. Když už se našel jeden synátor, bylo by vánočním darem, kdyby se našel i druhý. Jak by byl chlapec přízračný šťastný! „Máma... máma se vás vyrazila hledat. Už se to ale dlouho.“ Posmutněl při týhle zmínce a podíval se synkovi do očí. Uvidí jí ještě někdy? Roihu se týhle vize nevzdával, ale něco uvnitř mu říkalo, že se sejdou až v příštím životě. A z toho mu bylo do breku.