Príspevky užívateľa

Žije...? Žije! Jo furt může dýchat a furt se tomu dá říkat existence. To bylo asi první, co si uvědomil. Nikdo ho nesežral. Tak co jiného by po něm tahle příšera z neznáma mohla chtít?
Malá podlouhlá koule chlupů pozorovala to stvoření před sebou, trochu se zvědavostí klasického vlčete, trochu s plachostí, která náležela jeho vlastní povaze, ale především se strachem v modrých očiskách. Rozpoznal, že příšera je nejen celá puntikatá, ale dokonce jednooká. Jinak však docela pripomínal vlka. Takovýho normálního vlka. Bez křídel, rohů nebo dračích šupin, které měla maminka a jeho sourozenci. Prostě jen obyčejný vlk, jako byl Rorýsův tatínek. No jenže tenhle měl jenom jedno oko! To bylo divné, ne?
Když mu pomaličku začalo docházet, že mu nejspíš od příšery nehrozí žádné převratné nebezpečí, nemotorně se posadil zpátky. Furt ale trochu dál od právě příchozího jedince.
Týpek něco mluvil. No, Rorýs z jeho řeči zrovna chytrý nebyl. Většině těm slovům moc nerozuměl. Tedy, skoro vůbec, aby kápl božskou.
Nakazit. Je týpek nemocný? Určitě ano. Proto má jenom jedno oko a puntíky.
Rorýs mlčel. Kdyby zkusil něco pronést, asi by to nedopadlo moc hezky.
Mlčel a čuměl. A to bylo vlastně asi všechno, co zatím uměl. Jeho mozek holt informace vstřebával o krapet pomaleji.
No, po chvíli tupého zírání na vlka, se přeci odhodlal k akci. Zvedl jednu svou pacinu a zakryl si oko, aby napodobil vlka před sebou. Měl ho bílý vlk před ním taky jenom něčím zakryté? Možná, ale Rorýs nebyl natolik chytrý, aby to zvládl vydedukovat.

Existoval už nějaký ten měsíc a tak konečně nastal čas, aby se zkusil podívat někam dál do světa. No a tím pojmem dál do světa bylo samozřejmě myšleno pár centymetrů před noru.
Od svých akčních sourozenců byl holt ještě tak o dobrý měsíc pozadu, tak se nebylo čemu divit, že pro něj chůze od pelíšku až k dobrému začátku okolního světa, představovala veškerou fyzickou námahu, jakou si za celý den mohl dovolit. Chůze! Ach ta prokletá chůze. Vůbec nechápal, jak můžou všichni okolo něj všude našlapovat s takovou lehkostí. Vypadalo to tak easy. Jenže nebylo. Cestou na tohle místečko se mu podařilo spadnout na zadel minimálně asi tak milionkrát. Po jednom z dalších nepříjemném pádu, dokonal těch pár nevydařených krůčků tak, aby měl alespoň nějaký výhled, a hned na to, jeho ušiska a očiska cosi zmerčily. Co to bylo? Slyšel, že někdo mluví, ale co to bylo, to už netušil. Jakmile se z fyzické zátěže trochu zpamatoval, tak zaostřil tím směrem, aby zjistil, co to vydává takový nepříjemný hluk. A pak to uviděl. Puntikatá příšera! A mířila si to přímo k němu! No to ne! Božínku maminko pomož mi!
Srdíčko mu pukalo děsem, ještě snad dostane infarkt! A to je teprve tak mlád. V očích měl čirou hrůzu a několikrát sebou vyděšeně trhl. Pokusil se dokonce utéct zpátky do bezpečí nory, jenže to bylo docela marné, poněvadž jakmile udělal první zbrklý krůček, hned upadl na papuli. Očiska zavřel náhlou bolestí, ale rychle je zas otevřel, aby zcheknul situaci, ve keteré se ocitl.

Od jeho hektického příchodu na svět již uběhlo pár všelijakých týdnů, skládajíc se především ze slabého kňourání a postrkování ostatních sourozenců, kteří si žádali pozornosti rodičů nebo okolního světa. Přišel čas, kdy všichni otevřeli oči, běhali nebo skotačili všude kolem. Rorýsovi se odlepit víčka povedlo, ale chůze, panečku to už byl jinačí oříšek. S chůzí to šlo velmi obtížně, a tak se nebylo čemu divit, že Rorýs jen ležel, možná kdesi mezi ostatními sourozenci, s hlavou položenou na packách a zmateným pohledem v očiskách. Byl pomalejší a hluk ostatních sourozenců, nebo okolního světa, se mu moc nelíbil. Jakmile se někde ozvalo něco hlasitého, plaše se podíval tím směrem. Není tam nějaké nebezpečí? A co to vlastně to nebezpečí je? Čeho se bojí?
Řeč tomuto drobkovi taky zatím nic neříkala. Jeho sourozenci už možná zvládly vyslovit pár prvních slůvek, ale Rorýs? I když se občas velmi snažil, nešlo to. Zatím z jeho malého hrdla vycházely jen prapodivné hlásky, které nedávaly žádný smysl nikomu, kromě jeho samotného.
Mluva ostatních pro něj byla taky nerozluštitelnou záhadou. Často nerozuměl, co se po něm chce, nebo co se vlastně děje.
Ale dýchal a co je hlavní - žil. A i když si svou existenci ještě neuvědomoval, nic mu nezabránilo, aby se mu v hlavě nerodily různorodé otázky, které neuměl nijak zformulovat a už vůbec ne vysvětlit.
Jednoduše ale žil a vlastně byl rád, že žije. Jen co jeho očka spatřila tento svět, věděl, že mu má jistě mnohé co nabídnout. Na tvářičce mu kolikrát, stejně jako nyní, pohrával úsměv, i když přiblblý a s pohledem úplně mimo. Jedno je ale jisté - je rád, že je na světě.

TW: smrt - oživení mrtvého

Tento malý drobek chlupů neměl sebemenší ponětí o tom, co se právě teď děje. Momentálně vlastně neměl žádné ponětí vůbec o ničem. Prostě nebylo nic. Ale pak se přeci jen něco začalo dít! První ucítil velikánskou zimu. Ach tak to ne! To jestli takhle vypadá život, to ať se radši navrátí na onen svět! Pak tu byl jeho první, ne moc šikovný, nádech. Ale ta poslední věc byla vůbec nejhorší! Ucítil na svém hrudníčku jakýsi nepříjemný tlak. Ať to jde pryč, ať to jde pryč! Snažil se vzpírat, a tak se začal nemotorně vrtět a tichounce pištět. Plíce, které momentálně dostaly docela solidní záhul, mu však nedovolily vydávat tak hlasité zvuky, jako to dělali jeho sourozenci. Ale i tak se ze všech sil snažil dát okolnímu světu dostatečně najevo svou nespokojenost. Ach kdyby jen tušil, že tímto pohotovým manévrem mu právě neznámí vlk zachránil život.
A pak ho ještě někdo čapl do vzduchu! Ale né! Tak jestli to předtím nebyl konec, tak teď už zajisté bude!
No jenže on žil a celé to bylo docela zvláštní. Najednou byl i když před chvílí nebyl. Připadalo mu to jako nějaká teleportace. Nejprve bylo teplo, pak nic a teď zima a nějaký nepříjemný pocit na jeho srsti. No a pak nějaká tvrdá studená zem. Ach ta zima! Znovu se začal nepříjemně vrtět a pištět.
Právě způsobil svým dvěma rodinčům pravděpodobně zástavu srdce, ale jeho zajímalo jen jedno. Je mi zima!

TW: smrt

Začalo to krásně. Všude bylo teplo a všeho bylo dost. Dost tepla i jídla a taky dostatek kopanců od sourozenců které samozřejmě nesměly chybět. Tedy... skoro všeho bylo dost. Jediné co scházelo čím dál více, byl prostor. Začínalo tu být hodně těsno. A přestože se tomuto špuntovi ven vůbec nechtělo, jednou to přijít stejně muselo. A možná to bylo dobře. Jenže to ještě chudák netušil, co všechno ho v tento osudový den čeká!
Všichni jeho sourozenci byli z ničeho nic prostě pryč. Ne že by si stěžoval, páč najednou zde bylo plno místa, a kopanců čistá nula. Jenže pak měla přijít řada na něj. No a to už byl panečku docela oříšek. Jakmile měl jít totiž ven on, poznal, že něco je špatně. Netušil co, poněvadž byl teprve malým nicnetušícím vlčetem, ale najednou se něco prostě příšerně pokazilo. To věděl jistě, poněvadž nastal konec. Všechna ta síla, která ho hnala stejným směrem, jako předtím jeho tři sourozence, byla fuč. Teplo bylo fuč, prostor byl fuč, on byl fuč. Narodil se mrtví.

Jméno: Rorýs
Přezdívka: Rýs, Rákosníček, Rory
Věk: Stěně
Pohlaví: Samec
Matka: Eirlys
Otec: Iska
Sourozenci: Kafka, Eralia, Lapis

Charakteristika:

Narodil se jako trošku podivnější a hlavně převážně pomalejší dítko. Při porodu zemřel, ale naštěstí byl následně hned oživen. Tato životní událost mu však připravila do živůtka pár nemilých následků.
Ze začátku je velice opožděný ve vývoji. Vše mu déle trvá a je pro něj náročné chápat věci okolo sebe. Psychicky je zkrátka takový nedovivinutý a to může pokračovat až do puberty, kdy postupně tyto nechtěné vlastnosti, s nejvyšší pravděpodobností, postupně vymizí.
Během spomaleného (převážně psychického) růstu mu postupně dojde, že se od ostatních liší. Že je nějaký jiný. Z tohoto zjištění bude mít občas úzkosti a depky, které se ztratí se stoupajícím věkem. Většinu času se ale jedná o takové sluníčko, které se snaží svět vnímat pozitivně.
Nebaví ho však zbrklé hry se sourozenci, je více bojácný a raději se drží v ústraní. Jako malý je plachý a mnohokrát také citlivý. Citlivost se však časem naučí dobře skrývat, protože nechce, aby ho ostatní měli za bábovku, kterou ve skutečnosti bohužel je.
U tréninků je nejistý a tichý, radši nechá mluvit někoho jiného, i přesto, že by jeho odpověď byla pravdepodobně správná, protože je na druhou stranu velmi učenlivý. Když mu ale někdo skočí do reči, radši nechá mluvit jeho. Nemá potřebu se vyjadřovat více, než je třeba a zároveň se nemusí cpát všude na první místo. Může se tedy často zdát, že nic neumí, přestože opak je pravdou. Jako vlčeti mu jdou lépe znalosti teoretické a praktickým se velmi rád vyhýbá. Ovšem při dospívání se vše otočí a lépe mu začnou jít věci praktické, přestože teoretickým stále rozumí bez problému.
Stane se z něj výborný, rychlý letec, jak ve své dračí, tak vlčí formě. Celkově tak nějak dosáhne svému jménu a stane se velmi rychlým a hbitým.
Je spíše pozorovací typ, než aby se hnedle do všeho hrnul po hlavě. Postupem času se ale začne měnit. Pochopí, co se po něm chce, a bude se snažit vynaložit veškerou sílu k tomu, aby dosáhl toho, čeho se po něm žádá. I přesto, že má svou vlastní hlavu, rozkaz či povel, ať už je jakýkoliv, bez řečí uposlechne. A to i v případě, že mu nepřipadá morálně správný. Chce prokázat, že dokáže být nápomocný, že zvládne zapadat, a udělá pro to snad cokoliv. Zkráka by nejraději vykompenzoval své dětství a nahradit svého starého budižkničemu.
Dokáže být velice empatický, umí se vcítit do druhých a pokud se trápí někdo, kdo je mu blízký, dokáže se to podepsat také na něm.
Pokud se rozmluví, tak většinou v případě, kdy usoudí, že konverzace má nějaký hlubší smysl nebo je pro něj jednoduše zajímavá. Když na to přijde, rád rozvádí své spekulativní, často nepodložené myšlenky a názory. Miluje dlouhé debaty o konspiračních teoriích. Občas může ze své hlavy vypudit velmi zajímavé otázky. Ať už rozvádí pouhé prkotiny, jako například z jakého důvodu si asi zrovna tihle dva vlci nesedli, tak například otázku samotného bytí. Proč vůbec žijeme, co nás stvořilo? Ale úplně nejraději by řešil třeba existenci mimozemšťanů nebo jiného nadpřirozena. Také ho velmi zajímá mytologie. Tedy alespoň to, co o ní ví, ovšem zbytek si rád domyslí sám tam, kam až jeho fantazie sahá. A co teprve pak, kdyby se dozvěděl, že existují lidé? Ach panečku, to by bylo téma na rozhovor!

Magie - Spící drak:

Rorýs má hluboko v sobě ukrytou svou pravou - dračí podobu. Vždy v něm nějakým způsobem existovala už od narození a vždy v něm existovat bude. Ovšem, jeho dračí já uvnitř spí a je zapotřebí ho nejprve probudit.
Aby svou dračí formu dokázal vyvolat úplně napoprvé, musí se nejprve naučit létat. Je totiž zapotřebí vyvinout v letu neuvěřitelnou rychlost. Taho ale nelze dosáhnout jinak, než zapomocí střemhlavého letu. Jen tímto způsobem v sobě zvládne spícího draka probudit.
Jakmile svou magii poprvé objeví, každá další proměna již bude jednodušší. Postupně se může naučit proměnit i na jednom místě, na to však potřebuje mnoho hodin pilného tréninku.
Těsně před proměnou Rorýs na pár milisekund celý vzplane bílým plamenem a následně se změní ve draka. To samé se stane při proměně zpět do vlčí formy.
Proměnu (mimo té první) může vyvolat také nějaká velice silná negativní emoce. Většinou se jedná o úzkost nebo strach. Pokud se ale promění za takové situace, následně pak má nad svým druhým já menší kontrolu. Může se stát, že udělá něco, co ani nechce. Například, že někomu ublíží. Ve většině případů ale v téhle verzi zvládne být při smyslech.
Oheň chrlit neumí, ovšem, když dýchá, vychází mu z nozder, nebo tlamy, neustále horká pára. Děje se tak z důvodu, že má velmi vysokou tělesnou teplotu. Tahle pára ale není vlkům nijak nebezpečná, v podstatě se jedná o stejnou věc, jako když vlk vydechuje malé obláčky v zimě. S tím rozdílem, že Rorýsovi tahle pára stoupá od tlamy i v létě. Ojediněle může způsobit vlkovi mírné opaření na citlivých místech, jako jsou například polštářky tlapek. Této páře by se ale vlk musel vystavovat po dobu delší několika minut, takže pokud si jedinec nechce nechat úmyslně způsobit nějakou cool jizvu, nic se mu nestane.
Jako drak má ostřejší drápy, silnější zuby a umí rychleji létat. Je zhruba 2 metry vysoký, tudíž zhruba dva a půlkrát větší, než průměrný vlk.
Tímto však všechny Rorýsovi výhody končí a začínají nevýhody.
Ve dračí formě neumí mluvit a hlasy ostatních slyší tlumeně. Dokáže tedy porozumět jen máločemu. Také má horší zrak. Sice není úplně slepý, ale vše má zakryté jakousi bílou mlhou. Dokáže vidět obrysy, ale barvy rozezná jen těžce. Většinou může mít také zpomalené myšlení.
Dle toho, po jakou dobu ve svém druhém já zůstává, takové má pak následky.
Pokud by celý den pouze ležel, dokáže v drakovi zůstat klidně i půl dne.
Naopak při boji, kde pravděpodobně vynaloží největší množství energie, zvládne dračí podobu držet maximálně 10 minut. Ovšem zhruba po pěti minutách se již většinou promění zpět sám automaticky, poněvadž je čím dál těžší draka ovládat a Rorýs se stává slabým a vyčerpaným.
Po náročném a vysilujícím boji, si musí minimálně hodinu odpočinout, aby mohl draka znovu vyvolat. A odpočinkem se myslí řádný odpočinek, kdy bude pouze ležet, sedět, nebo spát, vyléčí si rány a ideálně taky něco sní, pokud chce proces co nejvíce urychlit.
Delší interval v dračí formě (nad 5 minut), nebo pokud by došlo ke změně automaticky, bez vlastní vůle, může vyvolat vážné problémy s dýcháním a migrénami. Velice často mu také může téct krev z očí, což se může objevit už v dračí podobě a zůstat až do jeho vlčí. Taky se může stát, že mu občas začne krev téct z uší nebo nosu, ale většinou má nejvíce postižené právě oči. Pokud interval opakovaně poruší na opravdu dlouhou dobu, může se stát dokonce i slepým. Přesto, že má tedy jako drak, dva páry očí, tyhle smyslové orgány má velmi citlivé.
Další nevýhodou může být náhlá změna chování. Ano, když je přeměněný, obzvláště když se tak stane díky emocím, občas se může stát, že v něm vyhraje jeho vnitřní drak. V tu chvíli nerozumí už vůbec žádné vlčí, ani jiné, řeči a stane se téměř slepým. Je agresivnější a skoro vůbec nevnímá, co se v tu chvíli děje. Nebo to vnímat dokáže, ale nemůže to nijak zastavit. Tahle divoká forma mu vydrží jen krátce a mimo agresi může být Rorýs naopak taky plachý. V tu chvíli se může stát, že jako drak jednoduše odletí někam, kde může být sám. Rorýs se pak po proměně zpět ocitne na úplně náhodném, a často cizím, místě. Tím pádem se může dostávat do dosti nepříjemných situacích, kdy musí řešit, jak najít cestu zpět domů.

Zajímavosti:

- Velice rád si s vámi popovídá o mytologii či podobných zajímavých tématech!
- Miluje rychlost - rád běhá, ale úplně nejraději má rychlý let.
- Má v oblibě výšky a hory.
- Miluje trávit čas někde sám ve své dračí formě, která mu umožňuje létat mnohokrát lépe, než ta vlčí.
- Jeho druhá (dračí) podoba ho určitým způsobem fascinuje.

Obrázky zašlu na dis

Další postava: Jess
Dc jméno: Dydy