Príspevky užívateľa

Stál na vrcholku jedné z hor, nebo alespoň tam, kam se odvážil. Rozhlížel se po území a přemýšlel o svém životě ve smečce. Byl tu rád, ale za jakou cenu? Kdyby Dudek nebyl zabit, nebyl by tu a možná by o tom ani nepřemýšlel. Chtěl by jistě vidět Roo, ale teď již věděl, že by to nikam nevedlo. Ani když by tu nebyl. Nic by se kolem ní nezměnilo, protože si vybrala. Vraha.
Vzpomněl si na dětství, hlavně pak na Sibiu a Novu. Povzdychl si. Kdyby tu tak byli. Chtěl rodinu zpět. Novu, Dudka, Eter, Sibiu, strýčka Straku... Všechny. Myšlenkami se dostal dokonce i k přítomnosti, k Verdandi a Asphodelle. Měl slabost pro obě, ale tušil, že Verd už nejspíš nikdy neuvidí, a i kdyby jo, tak ho bude nenávidět. Nedokázal se s tou myšlenkou smířit.
Noční můry ho stále pronásledovaly, málo spal. Snažil se nevypadat jako tělo bez duše, ale bylo těžké najít klid. Jídlo, spánek, vše mu chybělo. Akorát tréninky splňoval stále stejně, jako by se nic nedělo. Vyčerpával se a to za cenu špatného zdraví.
Jizvy mu připomínaly, že by se mělo něco změnit. Dostal takovou bídu, a to od vlčice z Nihilu! Měl by být silnější než ona. Zklamal jsem... Již několikrát uvažoval, že to vzdá, ale nechtěl být stejný jako otec. Nechtěl to vzdát, chtěl bojovat. Musel. Tohle už sám nezvládnu... Obrátil zrak k nebi, jakoby se z něj měla snést odpověď na jeho problémy. Byl zesláblý. Od souboje s Bellanou to bylo znát víc a víc, protože mu velmi kleslo sebevědomí, které nabyl tréninky.
Potřeboval pomoc, jen si o ni neuměl říct.

Byl rád, že Asphi přemýšlela nad jinou možností, dokonce se i trefila do jedné z nich. "Výborně, přesně to se dá využít, samozřejmě záleží v jaké situaci se ocitneš, ale měla bys kolem sebe mít více možností. Válení v blátě napadne každého, ale pokud kolem třeba žádné nemáš, jsou i další možnosti a jednou z nich jsou rostliny. Spousta z nich má silný pach, ale hlavně se neválej v ničem co neznáš. Některý kytky ti způsobí vyrážku a takový věci. Podle mě je však nejlepší možnost najít místo, kde třeba leželo jiné zvíře, třeba srna a "vypůjčit" si její pach. Je něco jiného když vlk ucítí rostlinu, anebo zvíře. Můžeš pachy i kombinovat a zmást tak toho, koho budeš špehovat," vysvětlil podrobně, co se sám naučil. Mohlo to být do budoucna užitečné a i Rufovi to už několikrát pomohlo.
"Děje se něco? Přijdeš mi smutná." Řekl aniž by reagoval na její slova. To téma už chtěl radši ukončit. Kdyby jen tušila, jak mu tím motá hlavu, jako by nestačily vztahy s Verd. "Nemyslím, že to je úplně kvůli mě, tak povídej. Jsem dobrý posluchač," pousmál se povzbudivě.

Rufus byl rád aspoň za těch pár kroků, které k němu Iska udělal. Cítil se hned o něco lépe, nechtěl přece aby se ho bál. Maličko pozvedl koutky a švihl ocasem na náznak radosti. I když to bylo to poslední, co zrovna cítil. "Ah, jistě. Já byl přes zimu zalezlý v teple, proto jsme se nepotkali." Nebyl zrovna zimním vlkem. Byl vlastně Iskovým protikladem. "Já- přidal jsem se díky kamarádce. Zachránila mě... Jsem původně z hejna, ale o tom jsi hádám nikdy neslyšel," začal se trochu víc otevírat. Neměl již myšlenky na to, že takového milého vlka málem napadl.

Zahleděl se do země. Vlk nejspíše pochopil, co Rufo myslel. Ačkoli se za to styděl, nebylo moc co na to říct jiného. Svěřovat se ovšem nehodlal. Pohlédl na něj až když řekl, že se mu to také stává. Přišel si najednou méně osamělý a nepochopený. Byl to sice silný vlk, odhodlaný a odvážný se bít pro spravedlnost a pro smečku, ale uvnitř měl křehkou duši. Tiše volal o pomoc. "Rozumím..." pošeptal. "Jo, bylo jí tu dřív asi víc myslim, než jsme ten les vykáceli. Jak dlouho tu vlastně seš?" Zkusil navázat normální konverzaci.

Chtěl ještě něco říct, nemyslel si, že to byla vlkova chyba. Nemohl vědět v jaké situaci Rufus zrovna je a vůbec, měl dávat pozor na cestu a na okolí. Kdyby se neztratil ve svých myšlenkách, nebylo by se tohle muselo řešit. "Bohužel nikoliv, kdyby jo, asi bych se styděl míň..." Přiznal se naprosto upřímně. "Pouze se ztrácím v myšlenkách, stále častěji." Povzdychl si. Skoro celá smečka nejspíš tušila, že se trápí, bylo zbytečné to tajit. Skoro nikdo však nevěděl proč. Pořádně se svěřil jenom Feierovi a doufal, že on jeho tajemství nerozšířil mezi ostatní. "Co ty? Co tu děláš?" Ptal se jen ze slušnosti, nikoliv ze zvědavosti. Pořád byl zaražen svou reakcí.

Nechápal, co se to s ním dělo, nechtěl být na vlka zlý a neměl na to právo. "V pořádku, nedával jsem pozor, jen jsem se tě lekl," trhl uchem. Na jeho zjizveném těle bylo jistě poznat, že má již nějaké zkušenosti s bojem. Nepřistupoval k vlkovi, očividně se ho teď bál. "Nebyla to tvoje chyba," pokusil se trochu pousmát, ale koutky se mu zkřivily do jakéhosi úšklebku. Byl překvapen sám sebou. Kdyby tohoto vlka potkal kdysi, jistě by si hned rozuměli, ale teď? Bída s nouzí, Rufus byl kompletně proměněný.

Poprvé za dlouhou dobu se proměnil do své druhé podoby. Od zimy, kdy málem zmrznul, své magie nevyužil. Musel si prvně srovnat v hlavě, že mu to neublíží. Seděl na větvi a pozoroval západ slunce s různými myšlenkami. Myslel na Verdandi, která zde zabila Stadleyho a on nehnul ani brvou dokud nebylo po všem. Do té doby to přehlížel, ale vlčice se mu velmi líbila. Podobala se Roo a jemu přišlo, že se znovu zamiloval. Bohužel nebyla nyní velkou fanynkou jeho smečky. Nevěděla vlastně ani o jeho pocitech.
Povzdechl si. Přál si, aby bylo vše jinak, ale nebylo to nejspíš možné. Netušil, co dělat, nedokázal se zamilovat jen tak, už ani kamarády si nedokázal najít. Cítil se podobně jako jeho otec kdysi dávno. Byl vlastně stejný, i když se snažil více na sobě pracovat.

Nebohý vlk nemohl ani vědět jaký kousek byl od Rufusova kousnutí. Mladý okřídlenec, ztracen v myšlenkách, si společnosti ani nevšiml. Přišel si na území bezpečně, ale stále si uvědomoval, že je u hranic. Jakmile zaslechl kroky a hlas, dostal se zpět do reality. Vlka nepoznával a než stačil použít čumák, byl již v bojové pozici a vrčel. Nebylo se čemu divit vzhledem k událostem, které se v posledních dnech staly. Útok na jeho osobu se mohl opakovat a Ruf nechtěl přijít o svůj život.
Jakmile ho do čumáku udeřil pach Azarynský, povolil svaly a vlka si pořádně prohlédl. "Iska?" Narovnal se pomalu a přeměřoval si ho pohledem. "Promiň, nechtěl jsem... Promiň." Řekl trochu zahanbeně a udělal pár kroků stranou. Málem zaútočil na člena smečky. Zatřepal hlavou a podíval se znovu na vlka. Nevěděl, co teď dělat, jistě ho vyděsil. "Jsem Rufus," řekl mu tiše a držel si odstup. Vážně se teď styděl.

Uvědomil si, že řekl něco, co si měl nejspíše nechat pro sebe. Ani ho nenapadlo, že jeho hladovění může někoho tak zajímat. Nebylo to rozhodně to nejhorší, proto to ani nebral jako moc špatnou věc, ale Ikke byl zřejmě jiného názoru. Věděl, že si jeho trápení všimlo více vlků, bohužel se to špatně skrývalo. Rufus nedostal klidu. Když už se smíří se smrtí a odchodem rodiny, odejde mu jeho nejmilejší, a ještě s jiným! Mimo to si klidně přijde Verdandi a ukradne jeho srdce, aby pak mohla s tuláky zaútočit a zabít Stada. A do toho všeho Asphi... Povzdechl si. "Fajn," řekl s pohledem k zemi. Nevěděl jestli mohl slíbit něco takového, zapomínal na své potřeby.

Rufo opět kráčel vykáceným lesem. Bolelo ho srdéčko při pomyšlení, že to již není stejné místo jako kdysi a nikdy nebude. Ne, že by miloval samotnou krajinu, spíše zde měl hodně vzpomínek na Roo. Potkali se právě zde, když mu zemřel otec a rodina odešla. Tenkrát ho doslova zachránila od smrti. Litoval jen toho, že pro ni nemohl udělat totéž. Stále ji miloval, i když byla dlouho pryč a už se nejspíš nikdy nevrátí.
S myšlenkami na svou lásku šel a téměř nevnímal okolí. Poslední dobou nad ní přemýšlel často, víc než by chtěl.

Sundal si list z očí. Chvíli trvalo, než se pořádně rozkoukal v denním světle, ale po chvilce už začal vnímat. "Jo, ani nevim kdy jsem jed naposled," přiznal se a žaludek ho doplnil orchestrem. Nad Ikkeho otázkou se zamyslel. Nerad lovil s někým, i když to bylo pro mnohé lepší. Rufus si našel způsob lovu vlastní, protože neměl přirozený talent a styděl se, když ho měl někdo jiný vidět. "No já nevim... Pokud na tom trváš... Já si chtěl vzít něco ze zásob spíš," pokusil se to zamluvit a tiše doufal, že na to bílý léčitel skočí.

Radši už nemluvil a otevřel tlamu na Jarumiho povel. Sám si do ní neviděl, nechal ho tedy ránu zkontrolovat. Jazyk měl nakousnutý, ale naštěstí ne překousnutý. Bylo to jen tak tak. "Chápu. Budu ofatrnejfí," zahuhlal znovu. Styděl se, že si nedal pozor, normálně by to určitě vychytal, ale teď byl moc pyšný a pozor si nedal. Bylo to nakonec jedno. Rána se zahojí a Ruf bude moct pokračovat, bude trénovat dokud nebude dost dobrý.
Přikývl. Pro dnešek už měl plány jen v pelechu.

Máchání v blátě. Ano, spousta vlků používala tuto metodu, aby skryla svůj pach, ale existovaly i jiné způsoby. Ruf nechtěl nechat Asphi se takto špinit, aby se musela mýt celý zbytek dne. No nemohl jí v tom ani bránit, pokud by se pro to rozhodla. "Pach přeci nemusíš jen skrývat, můžeš ho přebýt jiným," pokusil se jí vložit nápad do hlavy. Nechal ji zatím hádat, co tím mohl myslet, olízl si zjizvený čumák a rozhlédl se kolem.
Byl překvapený, že o něm takhle mluvila. Nechápal v jakém smyslu by o něj měla přijít. "Ehm... No, nic neslibuju. Vždyť víš jak to chodí," řekl trochu nervózně. Pořád přemýšlel nad smyslem jejích slov. Přijít o mě? Líbil se jí snad také? To by bylo něco nového.

Pousmál se. Delle se mu samozřejmě líbila, stále, ale měl nyní nad sebou lepší kontrolu než minule. "No jde to.. Jak vidíš," poukázal tím na své jizvy. Očividně se mu v poslední době nedařilo nejlépe, ale také se nechtěl moc svěřovat, stačilo, že z něj informace o jeho depkách tahali Ikke s Feierem. Trápení Asphodelle by si na druhou stranu vyslechl mnohem radši.
"Naučím tě maskovat svůj pach. Potom si zahrajeme na shovku, akorát trochu jinak, aby to bylo zajímavější." popsal jí svůj dnešní plán. Být špehem se učil sám, musel tedy v trénincích improvizovat.
Když se vlčice začala blížit k němu, zpanikařil. Nevěděl, co jí na to má říct. Pravdu říct nemohl, vypadal by jako zbabělec a slaboch. To si před ní dovolit nemohl. Trochu se odtáhl, když ucítil zblízka její vůni. Sebeovládání začalo být těžší než se zdálo. "Porval jsem se." Dostal ze sebe pár slov, která se mu nezdála tak úplně nejhorší. Pro jistotu nezmínil kde a s kým. Musel vypadat trochu drsně před dámou.

I když útok na krk nevyšel, Ruf se pořád mohl dostat Jarumimu na zadní část těla. Nechápal sice, proč by ho nechal si znova kousnout, ale neprotestoval. Místo slabin mu tentokrát zamířil přímo na zadek, což byla chyba. Otevřená tlama se mu rychle zaklapla, jak oranžový poskočil. Nějakým způsobem se o toho Ruf kousnul do jazyka, div si kousek neukous a okamžitě zacouval. Krev mu z huby začala kapat na zem. "To bo-e-o," zašišlal. Narostlé sebevědomí mu zastínilo mozek a schytal ránu hned na první přešlap. Bylo to pro něj aspoň ponaučení pro příště. Moc se však zakrváceným jazykem nezaobíral. "To fem nešekal," zašišlal znovu a trochu se zasmál.