Príspevky užívateľa

Co sem Rufuse přitáhlo, to nikdo nevěděl. Dříve zde měl svůj úkryt, skrýval se před zimou ve zdech těchto trosek. Bylo tomu již dávno, téměř zapomněl, jak to tu vypadá, možná to ho sem přivedlo, kdo ví. Tehdy zde potkal plamennou vlčici, bál se jí, ale nakonec byla jediným zdrojem tepla. Stejně jako kdysi, i dnes bylo počasí stejné, přinejmenším podobné.
Mladý vlk zavětřil. Čerstvý pach se linul odevšaď a slyšel dokonce rámus. Že by vlče? Dospělý by se asi prozrazovat nechtěl, pokud k tomu neměl důvod, ale vlčata? Hrála si, dokonce i sama, ani on sám zde nebýval potichu. Šel tedy kus dál, než našel zdroj toho zvuku. Trochu se zarazil. "A-ahoj?"

Musel se snažit více než jindy. Díky myšlenkám na tom byl o něco hůř. Jeho tělo bylo oslabené, protože bylo těžší v noci usínat s vědomím, že se podělalo, co mohlo. Nebylo jednoduché vydržet, i když se mohl díky tréninku odreagovat. Stále to bylo všechno čerstvé a upřímně ho bolelo víc srdce než tlapky. Naštěstí se však po nějaké době zastavili.
"Občas běhám v horách, ale dneska, dneska bych to nepokoušel. Už teď si přijdu unavený... Co dělat něco, u čeho se nemůžu zabít?" pokusil se o menší vtípek, ale nerozesmál ani sám sebe. Spíš naopak, bylo to k pláči.

Očividná radost nad úhybem a protiútokem Rufuse potěšila. Ovšem nijak si to nebral. Stejně tak jako nadávky a neúspěch, ani chválu si nebral příliš k srdci. Obojí mohlo vystupňovat do extrému a mladý okřídlenec nechtěl být posránek ani egoista. Jen přikývl a připravil se na další útok.
Situaci si představil jako skutečnou a pokusil se si to v hlavě stejně tak nastavit. Čím reálnější si to udělá, tím lépe bude reagovat.
Jarumi vyrazil kupředu, chvíli se zdál útok stejný, i když ho předem varoval, že nebude, ale pak najednou stočil útok na bok. Rufus uskočil, trochu se lekl nad prudkým pohybem, ale hned se srovnal. Udělal pár rychlých kroků stranou a s vyceněnými tesáky vyrazil proti němu. Využil poučku o tom, aby šel po nohou a tak tedy začal chňapat Jarumimu po tlapách. Pokud vlk neuskočil, nebál se ani kousnout, ale nijak silou.

Asi se teď nehodilo mluvit o svém umění lovu, k tomu už měl jiného učitele. Targa mu pomáhal, aby nebyl takové lovecké střevo, kterým byl. Sám se lovit nenaučil, tedy musel někoho využít. "Radši tam zaletím," řekl poté, co Feier domluvil. To, co říkal dávalo smysl a neměl k tomu žádné otázky.
Pokud Fei nijak neprotestoval, odletěl tedy k noře pro nějakého létavce a poté se vrátil zpět k němu.
Mezi úlovky opravdu bažanta našel. Položil ho před léčitele na zem a vyčkal dalších pokynů.

Položil se vedle Targy a poslouchal. "Rodiče už nemám a lovit mě nikdo pořádně neučil. Možná jsem jen dřevo, nevim jak na to..." povzdechl si. Nechtěl říkat, že ho rodiče nic neučili, to ne, jen on to špatně pobíral. Chtěl si hrát. Vždyť zůstal sám už když mu byl rok a divoká zvěř chtěla taky žít. To nebyly hloupé slípky, aby to bylo tak jednoduché. "Nemůžu hold umět všechno," zavtipkoval. Lovení bylo důležité, to věděl, ale nechtěl situaci hrotit. Dnes ne.

> Nejvyšší strom

Ještě před tím, než dorazili k řece, Rufus přemýšlel, co bude dělat, aby se neutopil. "Se zimou je to asi v pohodě, neměl jsem s ní problém. Asi dobrá imunita," nadhodil. Byl fakt rád, že ho naučí konečně někdo plavat, aspoň nebude vypadat tak divně. Aspoň si tak připadal teď.
U řeky se začal spouštět k zemi. Nepřistál, ale letěl níž, čekal na pokyny Adaina.

Také se zasmál. Nemocema, heh. Už předtím si všiml, že Cyro má problém mluvit, možná díky tomu, že byl ještě mladý a bůh ví, jestli se o něj někdo staral. Upřímně netušil, jestli tu viděl nějakého jiného ještěrko-vlka než jeho a Caliga. Ale oni byli sourozenci. Ještě Targa mu připomínal ještěra, ale jestli s ním byli příbuzní, to opravdu nevěděl. "Aha, to je zajímavý. A nepálí to?" ptal se dál. Nevěděl, co si z toho vzít. Jednou potkal vlčici s plameny, ale moc s ní nemluvil. Spíš se jí bál.

Přikývl. Na jména moc dobrou paměť neměl, obzvláště když vlka neznal a někdo ho jen tak zmínil. Určitě už jméno modrého vlka někde slyšel, jen to tolik nevnímal.
Běžel vedle Stadleyho, v užších úsecích občas za ním. Byl rád, že může běžet s někým, i když byl poslední dobou spíše samotářský. Bylo nutné se socializovat aspoň ve smečce, kdyby byl neustále sám, už by se pravděpodobně ze svých problémů nevyhrabal.
"Jak často trénuješ?" Položil otázku, aby řeč nestála. Ruf vlastně ani nevěděl, jestli by při tréninku jako takovém byl trenér on nebo Stad. Neznal ho nijak dobře, aby to mohl odhadnout.

Pozorně poslouchal a občas pokýval hlavou. Tohle byly jistě užitečné informace, které by mohly pomoct i v té nejvyšší nouzi. Sice pro Rufa bylo léčitelské umění jedno z nejtěžších a nejnudnějších, ale přiznával si potřebu umět základy. Všechny ty bylinky a anatomie a vědět kde, co a kam. Kdo si to měl všechno pamatovat? Hlavně Fei, který se zdál o tom vědět první poslední, byl zapálený do učení mladého okřídlence. Ze všech těch nových informací by jednomu šla hlava kolem.
"No nejlepší by pro mě bylo to vidět, ale hádám, že to asi nechci z toho jak to popisuješ. Ale co když se budu bát, že to pokazím, nebo hůř! Co když to opravdu zkazím? Budu ještě moct létat?" Začal klást otázky. Měl teď v mysli všechny možné scénáře.

Následoval Adaina a přikývl na jeho návrh. Cayna heh. To Adain ještě nevěděl, že se tam Rufín jednou málem utopil, jak ho nesl proud. Na druhou stranu to nechtěl vyzrazovat, protože si mohli tím zkazit výlet. Teď jen mladý vlk doufal, že nezaletí do vody, protože od strachu se ani plavat nenaučil.
"Ne," pípl. Byl docela podělanej, že by se mohl zase začít topit. Bude si muset dát sakra pozor. Tenkrát byl zachráněn, ale co kdyby ho tentokrát nikdo nevytáhl? To by byla docela sranda.

V tichosti seděl a poslouchal. Feier promluvil a Rufus byl celý bez sebe. Stále se ještě vzpamatovával ze všech možných věcí, které se za jeho život staly, za jeho zatím krátký život. Děly se velké změny, bylo to hrozné, jak se všechno tak rychle událo, ani si to neuvědomoval. Bylo to skoro, jako kdyby se teprve včera hledala Roo a najednou měli novou Alfu.
"Jau!" Ohlédl se za sebe. Ze všech myšlenek ho vyrušila kost, která ho trefila do zátylku. Co se tam vzadu děje? Ze situace pochopil, že mladý vlček, jež se chystal také k odchodu, měl něco společného se Stadleyem. Jeho slova ho musela zasáhnout natolik, že se neudržel a vyprskl před sebe svůj dlabanec. Rufín to nechal být, ale v zátylku ho brnělo. No snad to nic nebude.

Když přišel Rufus blíž, zjistil, že i tenhle vlk zde trénuje běh. Hory byly jistě dobrým místem pro trénink, vlk si musel rozmyslet co dělá, aby to nepřehnal. On sice trénoval běh sám, ale rozhodně neuškodí se k modrému přidat, aspoň zjistí, jak je na tom s fyzičkou. "Určitě, stejně jsem tu kvůli tomu," odpověděl překvapivě přátelsky. Měl teď stejné tempo, co ten druhý, také nechtěl zastavovat. "Jsem Rufus, ty?" zeptal se rovnou, aby věděl, jak mu říkat. Oslovovat vlky podle barev bylo neslušné a divné, tedy pokud nedostali jméno právě podle své barvy. Jenže to by dotyčného vlka asi rodiče neměli moc rádi, nebo byli bez nápadů. V tom lepším případě.

Tušil, že tahle konverzace bude ještě pokračovat, ale pro zatím byl rád, že tomu tak není. Na otázku jen přikývl. Kdyby Adain tušil, že to není smečkou, asi by o tom přemýšlel jinak, ale Rufus nerad někomu vykládal o vztahu s Roo, přišlo mu trapné, že ho nechala pro někoho, jako byl Kari. Ten vlk se mu nelíbil, naštěstí už se s tím nemusel zaobírat, byl pryč.
Mlčky znovu přikývl a sledoval Ada. Vyrazil po něm, Rufus se tedy stáhl zpět. V útěku měl jistě navrch svou tělesnou stavbou, důležité bylo se dostat mimo dosah. Bral tenhle trénink vážně, jako by se všechno opravdu dělo doslovně. Uskočil dozadu a kličkoval mezi stromy. Hlídal si vlka před sebou, snažil se neotáčet k němu zády.

Zřejmě se chtěl Adain prostě jen proletět a nechat všechno za sebou. Rufus nebyl vůbec proti, let měl rád, ale území už znal skoro nazpaměť. "Můžeš mě vzít na své oblíbené místo... Nebo možná na ty ryby, nikdy jsem nelovil za letu," zazubil se. Ty ryby nezněly vůbec špatně, už viděl několikrát různé ptáky takhle lovit, ale sám to ještě nikdy nezkusil.

Sledoval Cyra klusat nazpět. Plamen už byl ten tam a mladý vlk se začal omlouvat. "V pohodě, asi bys mě mohl příště varovat dřív než shořím," zasmál se trochu. Byl stále docela vyděšený, ale pochopil, že to nebylo myšleno zle. Nemohl se na Cyra přece zlobit, nikdo se nenarodí s master levelem své magie, i on sám se musel naučit všechno postupně. Cyro nebyl výjimka. Aspoň to Rufínovi nepřišlo tak divné, plameny už totiž na vlkovi viděl. Akorát ne barevné.
Když se uklidnil, pousmál se na svého společníka. "Jak ta tvoje magie vlastně funguje?" zeptal se ho se zájmem.