Príspevky užívateľa

Přikývl. Co se tréninků týkalo, byl na tom čím dál lépe. Let, magii, běh i špehování často trénoval sám. Když měl občas volnou chvíli, šel si třeba zaběhat po okolí Norestu. Sice za hranice smečky nechodil nijak zvlášť často, ale když už, tak už k užitku. "Hmm... Něco podobného jsi načal tehdá v lese. Říkal si mi o zlomeninách, to se pamatuju." Zapátral v paměti. Vybavoval si to, jako by ho to učil včera. S pamětí sice tolik neexceloval, ale tohle věděl. Byl to jeden z jeho prvních tréninků, které kdy měl.
Rufus tedy rozhodně neměl problém přijít za jedním z léčitelů, když byl problém. Radši než být omezený se nechal vyléčit, ale díky mládí a dobré imunitě, ho nemoci moc netrápily. "Jo jasně, někdy za ním s tím zajdu. Aspoň mě v terénu nic nepřekvapí," souhlasil. Feier byl moudrý léčitel, Ruf dal na jeho rady téměř vždy, pokud zrovna nezapomněl.
Rozhlédl se a podíval se na své křídlo. Nejlépe si to uměl představit, pokud bude položen do takové situace, rozhodl se simulovat. Povolil jedno křídlo, které ihned padlo na zem. "Nejdříve musím zkusit zjistit, o co jde. Sice toho moc nevím, ale když s křídlem pokusím zahýbat, nemělo by to jít, kdyby bylo zlomené nebo vykloubené, že?" Chtěl se ujistit, zda si to dobře pamatuje. "Kdyby bylo zlomené, musím zlomeninu zafixovat. Vykloubené nevím, asi bych musel počkat než dojdu dom," dodal. "No kdybych s nim hýbat mohl, zkusím najít ránu. Podle toho zjistim co dělat, teda doufam, bylinky moc neznám, jen ty základní." Zamyslel se. Nebyl moc zdatný v léčení, znal jen něco málo. Hlavně kdyby se ocitl zde, kde nic neroste, asi by byl stejně v háji. Podíval se na Feie. Třeba mu řekne, jaké zranění má simulovat.

Seděl v tichosti na shromáždění. Nevěděl o ničem, co se chystalo, byl na tom stejně jako většina. Jen vyčkával, co z proslovu Raymonda vyplyne. Sice už slyšel, že zde byl jejich Alfa dlouho předtím než se Rufus vůbec narodil, ale nečekal, že odejde ze smečky zrovna nyní. Byl přece ještě mladý a mohl toho ještě spoustu dokázat. Moc to mladému okřídlenci nezapadalo do sebe, ale nakonec stejně pochopil, že k tomu musel mít své důvody. Na druhou stranu, bude jim teď vládnout nedávno zvolená Beta, Feier. To bylo vlastně dobré znamení. Velkého hnědého znal dobře, měl ho rád. Nebylo divu, že se na jeho tváři objevil menší úsměv a výraz velkého uznání. I on jistě přijde Feiovi brzy pogratulovat, jen chtěl vyčkat na správnou chvíli.

Šel vedle velkého a poslouchal. Teorie lovu mu nic neříkala. Věděl sice, že nemůže pro kořist jít narovnaný a čekat, že mu přiběhne na stříbrném podnose. Chápal i ten vítr, aby nebyl cítit, to bylo hodně důležitý v jeho povolání. "Nijak zvlášť. Většinou jsem jen napodoboval ostatní a pár věcí jsem pochopil, když jsem lovil sám. Ale, že bych by mi někdo přímo řekl, jak se loví, to ne, asi..." Zamyslel se. Viděl lovit už spousty vlků, možná proto byl tak naštvaný, že mu to nešlo. Všichni ostatní už vynikali a on sotva pochytil, co má dělat. "Než jsem přišel do smečky, žral jsem jen zbytky, protože jsem nemohl nic chytit," dodal ještě. Cítil se fakt zaostalej, bylo to až trapný.

Normálně by naprosto chápal, že je tak nervózní a plete se jí jazyk, ale byl zrovna poněkud otrávenější než normálně. Nezajímaly ho blbý žvásty, chtěl přejít k bodu, kdy bude tahle konverzace za ním a všichni budou spokojení. "Hmh.. Zajímavý, moc. Fakt se ztrácim... Co vlastně chceš ode mně? Mam pocit, že víš víc než já, páč mi tvoje jméno nic neřiká a jsem tu teprv rok." Jeho tón hlasu už byl taky tak otrávenej, jako jeho obličej. Měl pochopení, že někdo chce vědět, jak je to ve smečce teď, ale jak to mohl vědět on? Copak on ví, jak to bylo kdysi, aby jí mohl vypovědět všechny změny? "Hádam, že by to mohlo být furt stejný. Odešla si když vládl Raymond, já přišel a stále vládne... Žádný změny podle mě," dopověděl.

Jeho uvážení se očividně stalo chybným. Nijak z toho neztrácel hlavu, aspoň se naučí víc věcí, než jen útěk. I když v tom přesně vynikal. Pořádně si promyslel, jak bude vypadat útok a jak zareaguje tentokrát. Nesmí nad tím tolik přemýšlet. Útok na nohy znamená úskok do strany, hlavně když jsou dlouhé jak tejden. Pak přichází protiútok z mé strany. Strčim ho z boku a možná se dostanu do výhody, pochybuju. Mohl bych kousnout, ale při tréninku ne. Prostě úskok a útok..." Rozmyslel se. Pokud Jarumi postupoval stejně jako před tím, Rufus udělal přesně to, co zamýšlel.

Nemohl protestovat, bílý vlk měl naprostou pravdu. Jen zase pokýval hlavou. "Omlouvám se za potíže... Ale jsem rád, že vás konečně poznávám. Obdivuji léčitele, tolik si toho pamatujete," rozmluvil se o jakémsi uznáni. Spíše jen ještě na chvíli chtěl udržet konverzaci než se rozloučí. Samozřejmě svá slova myslel vážně, neblábolil jen tak, nebo lezl někomu do řiti, opravdu to cítil jak řekl. A také chtěl asi trochu víc Ikkeho poznat, což by se asi stalo, kdyby nespadl do té houby. Teď tu šlo spíš o zdraví.

Sledoval vlka, jak se odprošťuje od jehličí. Trochu smůly stejně zůstalo, ta byla otravná, znal to. No Adain se nezdál nějak otráven tímto faktem. Rozhodně se tvářil veselý a plný energie, což Ruf o sobě říct nemohl.
S červeným vlkem už pár věcí řešil, ale nikdy ne hluboké myšlenky o životě, které mladého letce tížily. "Ale... Stalo se toho teď tolik, nevím jak se s tím efektivně vyrovnat. Vždycky to nechám být a jdu dál, ale teď se věci tak kupí na sebe, že už ani nevím, jestli bych neměl něco dělat. Myslím, že to chce čas a unavit hlavu. Chodím teď dost běhat... Ale to je jedno, jsme tu kvůli tréninku, mluvit můžem potom." Řekl tak narychlo a pokusil se pousmát na důkaz, že je v pohodě. Vlastně.

Sledoval, jak červený provádí menší představení. On sám na to moc nebyl, nechtěl se moc předvádět, i když si toho teda užil když byl vlče. Asi proto se chtěl chovat až příliš dospěle. Seskočil tedy ze stromu a vylétl za Adem až ze země. Přes větve to nechtěl riskovat.
Dohnal ho za malou chvíli a nabrali společně výšku. "Já myslel, že máš nějaký nápad..." ohlédl se na něj. Aspoň se mu to tak zdálo, když navrhoval let. Ruf už měl létání kolem hranic vcelku plné zuby, ale kam jinam by mohli?

Rufus pokynul hlavou. Narážku od Feiera si zasloužil a stejně tak, jako to bývalo většinou, nevzal si ji nějak vážně k srdci. Jediné co se mohlo stát, už znovu pozdě nepřijde. Byla vlastně jen jeho blbost, že se tak zasekl. Velkého vlka měl upřímně rád a těšilo ho, že byl Betou smečky. Roo mu byla sice bližší, ale to už by vztahy museli být jiné. O dost.
"Vážím si toho, že to říkáš. Jsem rád, že má moje snaha takové výsledky," pousmál se. Snažil se, co jen mohl a jeho rychlé povýšení ho také velmi těšilo. Bylo to, jako dostat medaili nebo pohár, prostě ego up.
Přikývl. "Jasně. No, moje postupy jsou zvláštní, jako specullor jsem si sám sebou celkem jistý, trénuji tedy s ostatními. S Jarumim a Adainem boj, s Targou lov a tak. Jelikož se dokážu proměnit v ptáka, jsem nenápadný a pach můžu zamaskovat. I bez toho se lehce skryju díky zabarvení, hodně trénuji fyzičku a díky ostatním tréninkům se i v případě nouze postarám sám o sebe. Řekl bych, že moje povolání je mou silnou stránkou, snažím se teda zlepšit hlavně ten zbytek." Vlastně si byl až moc jistý svou ptačí podobou, jeho slabina se ukázala až když by byl moc vyčerpaný k použití magie.

Zachechtal se. Bylo to jako vrátit se do vlčecích let, kdy hrál přesně tuhle hru se sestrou. Byla to jeho nejoblíbenější, protože mohl využít své atletické tělo k tomu, aby dokázal, jak rychlý a obratný je. A sice nevěděl, jaké myšlenky má Cyro, ale i on měl podobné, předtím. Byla to vlastně i jeho druhá zima, jeho první rok zde v Ignisu.
Pomalu doháněl dlouhými skoky svého nového přítele. Už už ho měl na dosah a najednou ty plameny. Rufus vyskočil do vzduchu a zůstal tam, skoro se až pokák strachy. "To není fér!" zařval za Cyranem, který očividně ani nevěděl, že málem Rufínka kleplo. Po chvilce se zase snesl na zem a oddychoval, jako by právě viděl ducha.

Šel se trochu proběhnout do hor. Bylo to dobré pro jeho fyzičku. Chvíli nahoru, pak dolu, vpravo, vlevo, musel být neustále ve střehu. Tady u hranic si dokonce ani nemohl být jistý, jestli se tu nenachází nějaký vandrák. To by ho musel vyhodit!
Místo přivandrovalce však ucítil někoho jiného. Byl to vlk smečkový, avšak neznámý. Jistě ho už někde cítil, toho neznámého vlka, ale nikdy s ním jistě nemluvil. No aspoň měl teď příležitost rozšířit si obzory, ač nebyl poslední dobou zrovna v náladě. Obzvláště po tom hrozném snu, co měl. To bylo teprve něco, co mu pořádně provrtalo palici.
Oddechl si a klidným krokem došel k modravému vlku. "Zdravím, také zlepšovat fyzičku?" Položil zvláštní otázku. On sám oddychoval jak po maratonu, mezitím co vlk očividně už nějakou chvíli shlížel dolů na údolí pod nimi. Ale kdo ví? Třeba sem vyběhl též.

Jeho dotaz následovala okamžitá odpověď. Nebyl si jist, jestli otrava bolí, ale ptát se na to snad ani nechtěl. Kdyby se dozvěděl, že Dudek trpěl během svého umírání, bylo by mu zase na nic. Bylo lepší nějaké věci prostě nevědět.
Sklapnul a poslouchal. I zbytek byl kupodivu aktivní na otázky. Dobře tomu tak, že tu nevládlo jen trapné ticho, ale i dobrá nálada. Kdyby nebyl Rufus teď tak zabraný sám do sebe a své přeměny, užíval by si to. Takhle se dalo říct, že to dobře snášel.
Ikke promluvil a Tim hned navázal. Opět mluvili o dalších bylinkách, už se v nich ztrácel. Kdyby si je všechny vždy pečlivě neočichal, byl by úplně v háji. Jeho mozek už pomalu odmítal nabírat nové informace, nejspíš měl dost práce s zařazováním těch zbylých do správných fochů. Už ani neměl více otázek, prozatím, snažil se teď hlavně plně soustředit.

Poslouchal Ikkeho, který již pomalu končil své slovo a chtěl ho předat tomu Přízračnému. Tedy Timovi. Na jména nebyl nejlepší, ale snažil si zapamatovat aspoň tohle. Nebyl si tedy úplně jistý, k čemu mu bude, ale aspoň to přidá na jeho paměti. Snad. Více než jména vlků však vnímal jména bylinek. Obzvláště ta, která měla pomáhat na psychiku. Rufusovi toho moc nechybělo. Zdravý byl, mladý a energický, ale hodně si toho poslední dobu protrpěl a chtěl se toho zbavit. Možná by pak mohl zajít za Ikkem nebo Feiem, aby mu pomohli se z toho dostat. Nyní však vnímal všechnu tu řeč o všem možném. Udivilo ho, kolik bylinek existoval čistě jen pro vlčice a porody. Jeho by určitě nenapadlo, že jim může něco pomoct, ale to bylo asi tím, že se s ničím podobným ještě nesetkal. Vlastně neměl zatím ani ponětí, jak celé tohle tvoření vlčat probíhá.
Další otázky na Ikkeho proslov on sám neměl, ale pár jich padlo. Hned potom se dostal ke slovu Tim. Ten už zase rozebral více bylinek, které by Rufa ani nenapadlo utrhnout. A další pro vlčice a psychické problémy. No potěš! Také ho zaujaly rostliny, které měly halucinogenní účinky. Ty tohodle vlka nejspíše zajímaly, když o nich mluvil, nebo je chtěl jenom zmínit. Ale nebylo by to nebezpečné? Někdo jako Rufín by se mohl rozhodnout předávkovat. Neměl k tomu vlastně ani daleko.
Čekal na pokyn, že může jít přičichnout, díky tomu si zapamatuje stejně nejvíc. "Jak to vypadá když se vlk předávkuje? Třeba tím mákem," skoro až omylem vyslovil svou myšlenku nahlas. Zeptat se chtěl, ale asi ne tak blbě, aby si ostatní mysleli, že něco plánuje. Vlastně toho moc neplánoval, jen byl opravdu zvědavý.

Rufín přespal nedaleko od lesa. Nebylo to nijak cílené kvůli tréninku, jen se prostě necítil, aby ulehl se smečkou v jedné noře. Byl stále vyděšený ze svého snu a nevěděl, co s tím. Jediné, co mohl zatím dělat, bylo nechat to být. Musel to nějakým způsobem přejít. Jako vždy všechno.
Netrvalo dlouho a zašel do lesa. Tréninky s Adainem vždy cenil a tušil, že na něj zase vymyslí nějaké brikule. Bohužel, oproti dřívějšku, neměl poslední dobou skoro na nic náladu. Cvičit své schopnosti musel, to bylo vlastně to jediné, co ho vytáhlo na vzduch. S čenichem u země, vydal se hledat svého přítele.
Stopaření by Rufovi docela šlo, nebylo tedy divu, že Ada našel o něco později mezi smrčky. Chvíli mu trvalo ho vypozorovat v těch stínech, ale nakonec se povedlo. "Že nemusím jít za tebou?" zeptal se trochu otráveně, když si představil, že sebe bude pak sundavat štípavé jehličí.

Souhlasně kývl. Už na to neměl ani co říct, Adain mu vyložil své argumenty a on je nemohl vyvrátit. Tedy mohl by, ale musel by mít asi nějaké větší zkušenosti, což on neměl ani za mák. Měl vlastně jen jednu, z území přízračných, ale to stejně nemohl nic dělat a jen se dívat. To on už by rád do nějaké akce.
Pokrčil rameny. "A tak proč ne, že?" usmál se a zavrtěl ocasem. Byl zvědavý, co na něj Adain zase vymyslel, ale byl pro každou věc.