Príspevky užívateľa

Targa byl velmi zvláštní vlk. Částečně mu připomínal Caliga a Cyra, možná díky té zvláštní ještěrčí stavbě těla. Jenže tenhle vlk byl také dost veliký. Rufus by přísahal že je to největší vlk Norestu, nebo aspoň jeden z nich. Znal sice víc vyšších vlků, ale tenhle byl možná nejvyšší.
Zvedl hlavu, aby viděl vlkovi do očí. "Dobré. Jsem připravený, rána už jsou chladná, těším se až se zahřeju.." podotknul. Rozhodně tedy nechtěl lovit ve vodě, to možná tak v létě, ale nikde poblíž zatím také nelovil, vždy jen v nějakém lese. Nyní si konečně mohl vyzkoušet i lov v normální trávě u vody a u hor.

Trochu posmutněl. "Vlastně ani nevím. Tady v Norestu už jsem možná jediný..." Neměl rád vzpomínky na rodinu. Tedy, měl je rád to ano, ale byl by radši s nimi než smutnit nad jejich vzpomínkou.
"No jasně, můžeš si vybrat! Já budu špeh, protože jako ptáček zjistím hodně informací," rozradostnil se trochu. O tomhle naopak mluvil rád. Přišel si u toho zajímavý, protože špehů měla smečka málo a on bude nejlepší! Tedy myslel si to, možná tu je někdo lepší než on. Slyšel, že speculorem je i Marielle a tu neznal.

Trochu hloupě se pousmál. Měl by si vůbec v téhle situaci přijít trapně? Vždyť se vůbec nic nestalo. Byl to tak zvláštní pocit, co právě teď měl, ani popsat by ho nedokázal.
"Nad tím jsem taky uvažoval. Dostanu se kamkoliv potřebuju a nikdo nic neví. I když s tím pachem je to složitější. Změní se, ale není ani vlčí, ani přímo ptačí. Je to asi obojí dohromady. Možná..." zamyslel se nad věcí. Rozhodně by to však mohlo zmást.
"Řekl bych, že spousta z nás si nevybírala... Nebýt mé minulosti, nebyl bych tu. Možná bych dokonce stál proti tobě mezi přízračnými, kdo ví co by bylo..."

Pečlivě poslouchal. Dle Jarumiho slov nebylo ani divu, že pro něj byl špeh nejvhodnější povolání. Měl celkem pamatováka a ptáka nikdo podezírat nebude, když už by někde špehoval. Jak bylo řečeno, o boji věděl úplný nic a hlavně proto musel trénovat. Jo, možná nebyl bojovník a ani nikdy nebude, ale mohl se dostat do potíží a zdrhnout nemohl vždy. Občas se bude muset druhému postavit. Hltal proto každé slovo a v hlavě si to opakoval, aby nezapomněl.
Přikývl. "Připraven," postavil se do útočného postoje a čekal na pokyny. Byl také připravený rovnou zablokovat útok jeho protivníka. Třeba na další slova ani nedojde a půjdou rovnou k věci.

Zaostřil a viděl bílého vlka. Už o něm slyšel, musel to být druhý léčitel smečky, Ikke. Nevěděl o nim tedy moc, spíše jen to, že má magii léčení. Nejspíše díky němu teď Rufus žil. Vyslechl si, co se stalo slovy jeho zachránce a začal si něco vybavovat. Ano, vždyť tu byl a trénoval magii. Ale rostlinu? Rozhlédl se kolem sebe a uviděl tu houbu, která ho předtím sežrala. "Už to asi chápu. Byl jsem ve své ptačí podobě, díky své magii se mohu změnit. Z vyčerpání se většinou proměním zpět..." odpověděl Ikkemu. Možná díky jeho magii si začal vybavovat, co se stalo. Po chvilce vstal a očuchal tu podivnou věc, ze které předtím pil ten sladký nektar. "Spadl jsem dovnitř a ta rostlina se zavřela.." Začalo se mu to všechno vracet.
Otočil se zpět k léčiteli. "Mockrát děkuju, že jste mě zachránil," vzpomněl si na trochu slušného vychování po tomhle šoku.

Ztracen v myšlenkách překročil hranice Ignisu. Možná mířil na lov, ale zapomněl na to. Vzpomínky ho vtáhly tak hluboko do jeho mysli, že už ani nevěděl kam jde, hlavně se nechtěl zastavovat. Nebyl si jistý, zda ho jeho anděl strážnej neměl rád, nebo si s ním hrál život, či osud. Nechápal proč se mu dějí takové věci. Kdyby z toho aspoň něco měl, ale ne, on měl tak maximálně depky.
Zastavil se před nějakým stromem, do kterého téměř vrazil. Asi by neměl koukat do země, ale na cestu. Chystal se ho obejít když opodál spatřil tmavý kožíšek. Na vteřinku se mu zablesklo v očích, ale nakonec stejně zjistil, že to není nikdo známý. Hlavně ne TA známá. No když už na ni tak zíral, rozhodl se otevřít pusu. "Zdravím," řekl vlčici a pokynul hlavou.

> Most

Přistál až zde. Ta divná vlčice ho pěkně vyděsila. Dokázal teď přemýšlet jen nad těma očima, které na něj zíraly z temnoty. Kolik jich vůbec měla? Viděl jich hodně, ale byly všechny? Zatřepal hlavou, aby vyhnal ten obrázek z mysli.
Zahleděl se daleko za moře. Byla tam někde? Uneslo ji snad moře? Zavětřil. Necítil ji ani tady, stejně jako u mostu. Když už něco zachytil, byly to velmi staré stopy, ale zde nic. Možná to bylo tím, že zde hodně foukal vítr. Stejně to bylo jedno. Po dnešním zážitku už chtěl jen domů. Rozhodl se ještě zkontrovat okolí Nihilu, ale tam už určitě také někdo byl. Prozkoumal to tam jen z výšky a poté už letěl směr domov. Musel si odpočinout.

Nakonec si uvědomil, že mluví s vlčicí, poznal to podle hlasu. Sice tak úplně neviděl, asi spíš jen siluetu stále, ale už si uměl aspoň utvořit obrázek. Řekla mu, že Roo ani nikdo podobný tu není. Bohužel nesměl prozradit účel jeho pátrání, jinak by se vyzpovídal, ale vlčici by to nejspíše nezajímalo ani tak. No co už. “Dobře..” zašeptal. Mrzelo ho, že Roo nenašel, ale nakonec to čekal. Myslel si, že na něj nikde nečeká. Prostě zmizela, a Kari s ní.
Její výzva, aby zmizel, ho trochu zastrašila. Sám chtěl zmizet odsud co nejrychleji, ale najednou měl pocit, že otočit se zády není nejlepší nápad. “Těšilo mě,” vzlétl s těmito slovy do vzduchu a odletěl někam hodně daleko.

> Útesy

Očuchával každý kout mostu. Stále si nebyl úplně jistý, zda sem měl chodit. Možná to tu ve dne nebylo tak hrozné, ale ve tmě to vypadalo děsivě. Celé město vypadalo naprosto děsivě. Najednou mu projel mráz po zádech a připadalo mu, jakoby ho někdo sledoval. Rozhlédl se a zavětřil. No opravdu tu někdo byl, někoho cítil. Pořádně prohlédl okolí a zahlédl oči. A ne jen dvě. Rovnou několik! Zamrazilo ho na místě. Tohle opravdu nečekal.
Najednou zaslechl hlas, který patřil těm očím. Byly blízko u sebe, nemohlo tu být více bytostí. Nebo snad ano? "J-já tu někoho hledám," zakoktal se. Byl zmatený a vystrašený, ale odvaha mu nakonec přišla na pomoc. "Hledám tmavou vlčici s krystaly v srsti. Pokud tu není, hned zmizím, ale moc mi na tom záleží," promluvil nakonec. Zdálo se, že tu přeci někdo žil. Čím víc se zaměřoval na oči, tím více poznával siluetu vlka. Tedy možná, myslel si to aspoň. Bohužel moc výprav ve tmě nepodnikal, tudíž si nebyl úplně jist. Pokud tu však Roo nebyla, nemělo ani pro něj cenu zde být. Ovšem nevěděl, jestli by tenhle vlk vůbec mluvil pravdu i kdyby tu byla.

> Mladý les

Nebyl si tak úplně jistý, kde se to ocitl. Bylo tady spousta, nejspíš kdysi barevných, věcí. Ty věci nebyly tak docela přírodní, spíše vypadaly, že je způsobily jiné cizí síly. Smrdělo to tu tak… Zvláštně. Město bylo velké a on se ocitl jen na úplném kraji. Mohla by se zde Roo nacházet? Pokud tu totiž něco žilo a ona s tím přišla do styku, nebylo by divu, že už se nevrátila. Bylo rozumné tuto oblast vůbec prozkoumávat? Možná ne, ale risk je zisk a on chtěl najít svou milovanou Roo.
Vstoupil na most. Nikdy nic podobného neviděl, měl strach, ale byl fascinován. Kde to proboha stál? A na čem?

Na další den se mladý okřídlenec vydal od nory Ignisu přímo k městu. Neměl to štěstí vědět, že zde někdo žije. Jelikož vyrazil za noci, nemusel se přeměňovat, nečekal, že by potkal něco, či někoho, kdo by mu cestu stížil. Díky tmě se nebál, že by ho Roo zahlédla první, kdyby ji náhodou našel, nebo by aspoň už ucítil její stopu. Jelikož Rufus ve městě nikdy nebyl, nevěděl o něm vůbec nic, ale co kdyby se tam jeho Beta náhodou objevila? Musel to minimálně prozkoumat.
Chvíli stepoval na kraji lesa a přemýšlel, než se odhodlal na krok popojít. Mohlo by se něco skrývat v temných zákoutích? Musel to jít prozkoumat.

>Most

Raz, dva, tři a byl z kola venku. Jakmile Kettu dopletl cop, už se bavil s Hel. Neměl mu to nijak za zlé, zatím to vypadalo, že se ti dva dlouho neviděli a kdyby teď Rufus viděl Roo, taky by se s ní šel pobavit. Třeba si to ani neuvědomili a vynechali ho z konverzace. Jenže upřímnost nade vše... Vůbec mu nebylo příjemný poslouchat jejich konverzaci, pokud do ní neměl jak přispět. Možná to ovšem byl jen Rufův zaostalý mozek a nepochopil náznak nějakého obtěžování, díky kterému se Hel přidala k nim. "Jasně, bez obav.. Já můžu klidně jít dál, pokud se chcete bavit. Vlastně jsem opodál zahlíd jednoho známýho tak můžu jít pozdravit," snažil se vykecat, aby zjistil, jestli tu je vůbec žádaný. Třeba není, to by byl zase trapas. Vlastně tu asi nikoho známého neměl a hlavně by si připadal otravnej, kdyby k němu jen tak vlez. Nevěděl úplně co dřív.

> řeka Igna

Obletěl kotlinu a přistál zde. Proměnil se zpět na vlka a unaveně oddychoval. Nebyl schopný Roo najít a nebyly po ní ani žádné stopy. Aspoň z výšky o ničem nevěděl. Posmutněl. Byl opravdu unavený, měl by asi letět zpět domů, než usne tady. Ale i tady to bylo hezké. Vždyť se zde narodil. Rozhodl se na chvilku projít, než se rozhodne, co bude dělat. Možná by mělo smysl zde přespat a potom letět dál. Rozhodně nemohl dát celou cestu najednou, ale měl by tu přespat? Měl přeci domov a teplý koutek v táboře. Nakonec se rozhodl z procházky udělat cestu domů. Šel pomalu, užíval si aspoň podzimního klídku, když už nehledal Roo.

>Nízké hory

Obletěl Hranici Ledovce, Černé jezero, Dormánský hvozd i blízké okolí a kde nic tu nic. Samozřejmě nějaké vlky viděl a občas mu některý připomněl Roo, ale žádný z nich jí nebyl. Už měl za sebou kus území a prozkoumal ho velmi důkladně. To také přidávalo tomu, že už dlouho nevydrží. Aspoň tedy ne v ptačí podobě. Začal být vyčerpaný a viděl to tak maximálně ještě na kotlinu.
U řeky se na chvíli zdržel, aby se napil a chvíli poseděl. Nebylo zde nic zajímavého. Vzpomněl si, že sem poprvé šel s Roo. Bylo to proto, že chtěl vidět Ignis, chtěl se přidat. Už v té době se u něj tvořila náklonnost k její osobě a začal ji mít rád. Bylo zvláštní, že si to pamatoval. Bylo to už tak dávno a přeci, už v té době něco cítil.
Nemohl se tu zdržovat déle, musel se vrátit ke smečce a podat hlášení. Už jen Kotlina.

>Hnízda havranů

>Úpatí

Obletěl hranice s Přízračnými. Neměl povolení přeletět hranice, i když by to moc rád udělal. Ovšem tušil, že i kdyby se Roo chtěla dostat do jiné smečky, k těmto vlkům by nejspíše nešla. I kdyby někdy toužila se k nim přidat, po tom co se stalo, by asi neměla šanci. Nechal to tedy být a obletěl louky a lesy poblíž. Přistál až zde v horách. Musel si na chvíli odpočinout a hlavně dbát na své zdraví. Kdyby si něco udělal, jen proto, že hledal Roo po všech čertech, nikdo by z toho nebyl nadšený. A už vůbec ne Ikke s Feierem.
Přistál na větvi vysoko v horách, která byla nejspíše pozůstatkem nějakého oschlého keře. Bylo mu jedno, kde vlastně byl, chtěl jen nabrat síly a letět dál. Odsud se do Norestu dostávalo hodně vlků a hodně jich touto cestou také odcházelo. Neměl teď sice svůj vlčí čich, ale měl lepší zrak. Ovšem nic, až na chomáč zatoulaných chlupů.. Chomáč chlupů! Slétl na zem a pečlivě prozkoumal srst. Bohužel barva nebyla stejná, jakou měla Roo. Měla spíše černohnědé odstíny. Ruf si odfrknul a rozletěl se hledat zase jinam. Musel obletět celé území.

>řeka Igna