Príspevky užívateľa

Nebyl si jistý, jestli od Adaina ještě něco potřeboval. Nejvíc pravděpodobně už nic, ale mohli si klidně ještě chvíli povídat, kdyby bylo o čem. "Já vím, snažím se trénovat všechno, ale jde to taky dost pomalu. Štve mně, že je učení tak na dlouho.." postěžoval si, ale stejně to nemyslel moc vážně. Trénoval často a vždy s radostí. Jediné, co ho na tom nebavilo, že se nezlepšoval tak rychle, jak by asi chtěl. Ale jinak?
Podíval se zamyšleně na vlka. "Já nevím, asi se projdu spíš sám, rád se projdu a aspoň můžu přemýšlet..." odpověděl. Tím pádem už asi ani neměli o čem mluvit, pravděpodobně se tedy rozejdou?

Snažil se to všechno rozdýchat, ale druhý vlk měl očividně v plánu něco jiného. Začal na něj mluvit a to Rufus sotva vnímal. "Jsem v pohodě.." řekl jenom a na nějaký kytky neměl ani pomyšlení. Voda z něj tekla všude možně a občas se mu podařilo nějakou vykašlat. "Nevěděl jsem to, myslel jsem, že to nebude tak prudký a aspoň se naučím plavat rychlejš..." odpověděl naštvaně. Byl naštvaný sám na sebe, protože ho musel opět někdo zachránit. Nenáviděl to. Chtěl si všechno udělat sám a být silný, ale takhle? Pfft. Akorát se zahanbil před menším vlkem. "Bylo to pitomý, já vim..." dodal ještě s povzdechnutím a když byl v klidu a vnímal, zvedl se. Začal ze sebe sklepávat vodu. Roztáhl křídla, aby se lépe osušila. Měla sice svou jistou ochranu, ale ta mu teď byla prd platná, když se málem utopil. Tudíž i peří bylo mokré a křídla děsně ztěžkla.

Usoudil, že se Roo jeho píseň líbila a kdyby mohl, usmál by se. Hold se zobákem to nešlo. Slétl dolů k ní, kde se proměnil zase do své přirozené podoby a usedl kousek od ní. "Hezkého večera přeji, krásná slečno," zazubil se nad milým žertem a zavrtěl ocasem. Nechtěl narážet na jejich předešlou debatu, která se moc nevydařila, ale chtěl vlčici zalichotit. Vypadala, že měla zrovna hezkou chvilku sama pro sebe, nechtěl jí to tedy kazit. Po chvíli si lehl a pozoroval světélkující krystaly na jejím těle. Velmi ho fascinovaly.

Jen těžko dýchal a skoro nevnímal okolí. Soustředil se doslova jen na proud, který ho táhl s sebou pod vodu a hlavně, jak se dostat ven. Byl to fakt pitomej nápad a Rufus si to hrozně vyčítal, ale každý se musel nějak učit. Příště už to rozhodně neudělá.
Zaslechl hlas, spíše křik. V tu ránu si uvědomil, že tu je někdo další a očividně se snaží pomoct. Opeřenec se pokusil doplavat blíže k větvi, načež se do ní zakousl. Nalokal se tím ještě víc vody, ale té už měl i tak všude dost, takže byl rád, že už ho proud neunáší dál. Snažil se ze všech sil vyškrábat na větev, aby se nadechl. Za chvíli už si to konečně vyštrádoval ven z vody a plácl s sebou bez dechu o zem. Zajímavý zážitek. Po druhém vlkovi hodil očkem až když to vydejchal. "Děkuju..." zachraptěl. Kdyby jen tušil, kdo ho zachránil.. O Nihilu vlastně neměl skoro ponětí.

Pozoroval potichu Roo. Vypadala fakt dost unaveně, chtěl jí nějak zpříjemnit den. Začal tedy zpívat písničku, stejnou jako předtím v údolí, akorát... v ptačim jazyce. Díky tomu na sebe upoutal pozornost. Zpíval dlouho a vyžíval se v melodii té písně. Tím, že ji znal od mala k ní měl zvláštní citovou vazbu. Také znal jen tuhle nazpaměť.
Když skončil, podíval se zase na Roo. Doufal v dobrou reakci, ale mohlo se stát, že by jí vadilo, že ji takhle úchylně pozoroval. No doufal v to, že ho na to má moc ráda a zlobit se nebude.

Poslouchal své společníky a obzvlášť slova Raye. Jeho nápad se mu očividně zamlouval. Rufus se však musel zamyslet. Zároveň nad tím, za jak dlouho bude opět schopen proměny a také kolik mají přízrační letců. Pravděpodobně byl totiž skoro jediný, kdo se dostal blízko k nim. "Myslím, že do večera bych měl být přeměny schopný, chvíli si odpočinu a poletím. Také jsem byl schopný se dostat k přízračným se svou rodinou na nějaký sraz. Už je to nějakou chvilku, ale letců moc neměli, možná jednoho," odpověděl okamžitě. Další nápady přišly od jeho okřídlených kolegů. Překvapilo ho kolik vlků už zde stačil poznat. "Mohli bychom vyletět všichni ve stejnou dobu a u hranic se rozdělit. Já bych letěl přímo do tábora a pokud najdeme způsob dorozumění, mohl bych ostatní informovat o dění uvnitř.." navrhnul Alfovi i zbytku. Nebyl to špatný nápad, dokonce to uznal i sám Ray. Dokonce by mohl dostat jejich zajatce zpět a ještě z toho vytěžit nějakou pochvaličku.

Rufus ve své ptačí podobě prolétával okolí. Musel trénovat magii i let a zároveň i studoval krajinu kde žil. Ze vzduchu to bylo stejně lepší, viděl všechno hezky pospolu, viděl daleko a nemusel chodit. Dokonce se mu povedlo vidět i víc než krajinu. Zde na úpatí zahlédl koutkem oka černý svítící kožíšek. Byl zázrak, že si ho takhle při stmívání vůbec všiml, ale přeci! Slétl dolů a přistál nedaleko Roo. Stále ve své ptačí podobě ji začal pozorovat a snažil se odhadnout jestli za ní má jít.

Rufus si svého vrstevníka nevšímal. Vlastně neměl ve své zamyšlenosti ani ponětí, že tam s ním někdo je. Pořád tak zamyšleně koukal do vody a občas cuknul nějakým svalem v rozhodnutí, že do vody půjde, ale to se vždycky tak zarazil a něco si pro sebe mrmlal. Nakonec se však rozhodnul.. "Jaj, dyť co by mně to mohlo vlastně udělat!" řekl si pro sebe a opravdu si myslel co řekl. Skočil opatrně do vody a jak ho proud stáhl pod hladinu, okamžitě toho rozhodnutí litoval. Zkusil zakřičet o pomoc, ale to nečekaně nevyšlo a nalokal se místo toho vody. Řeka ho začala unášet někam do háje a Rufovi občas jen vykoukla hlava. Snažil se sice plavat, ale co mu to bylo platné?

Chudák sotva věděl, co řekl, způsobem, kterým to z něho všechno vyletělo. Ale Roo ho slyšela a očividně byla hrozně ráda a aspoň to ho těšilo. Nebyl si však moc jist, co dál. "Dobře.." řekl pouze a podíval se na ni skoro poprvé od doby, kdy slétl za ní na zem. Teď už pro něj postrádalo smysl něco řešit. On řekl vše a ona asi také.
Pomalu se rozešel údolím a začal si zpívat písničku, kterou často zpíval ve své proměně. Znal ji od dětství, ale nebyl si jist od koho přesně. Ale zpíval. Potichu, skoro tak, aby mu nebylo rozumět, jen melodie občasného pobrukování byla cizím uším přístupná. Nechal Roo, aby ho klidně následovala, ale pouze pokud chtěla. Šel se jen projít.

Vyslechl si vše, co řekla, do té doby nevydal ani hlásku. Očividně měla Roo problém se vyznat sama v sobě. On to měl naopak, věděl co chce, věděl koho má rád a koho ne, ale nevyznal se v ostatních. Náznaky a vše okolo vztahů a přátel mu bylo zatajeno. Doufal, že ty které měl rád on, mají rádi také jeho a jsou kamarádi, ale věděl to? Rozhodně ne! Nedokázal říct, že byl kamarád Caliga nebo Feiera, i když se k němu oba chovali hezky. Každý to bral po své a každý byl úplně jiný. Nevěděl nic. Roo byla jeho kamarádka, to věděl, ale jestli tam bylo i něco jiného? Z jeho strany ano, ale její? Pffft. Nevěděla to ani ona, jak by mohl on? "Jsem moc rád ve tvé přítomnosti, chci tě následovat, chtěl bych asi i jít v tvých stopách, abych mohl být pro smečku víc než jen zelenáč. Chtěl bych s tebou lovit a dívat se na slunce i na hvězdy a hrát si v dešti. Jen už mi všechno teď přijde zvláštní, už nejsem malej a možná tě mám rád víc než ty mně, ale... Nikdy o tebe nechci přijít a taky se bojím, že kdybys měla někoho jiného, ta už bys na mně neměla čas... Takže možná jen chci abych tě měl víc rád a abys měla víc ráda ty mně, ale nejvíc se bojím, že o tebe asi přijdu..." vysoukal ze sebe. Ani nevěděl kde se v něm najednou vzalo tolik slov.

Rufus dozpíval a najednou si nebyl jist, zda se měl proměnit zpět. Nerad se proměňoval jen tak, protože pak zase dlouho nemohl. Vzlétl tedy a zapípal na Caliga. Měl přeci také křídla! Mohli se spolu proletět. Akorát doufal, že to mladý vlk pochopí. Doufal také, že umí létat, protože někomu to občas trvalo déle. To Rufus trénoval dokud to nešlo, byl v tomhle vytrvalý.

Byl málem shozen z hlavy vlčka tím, že se začal vrtět. Musel na chvíli vzlétnout, aby neztratil rovnováhu. Nakonec se Caligo ovšem uklidnil. Ruf po chvilce vzlétnul a udělal pár manévrů ve vzduchu. Snažil se ho tak zabavit a nechat ho na chvíli zapomenout na špatné věci. I když by teď rád mluvil, nemohl. Místo toho však mohl zazpívat nějakou písničku a to také udělal. Posadil se před ležícího Cala a začal jednu píseň, kterou znal. Nebyla dlouhá, ale snad splnila svůj účel.

Tohle bylo mnohem lepší než slzičky, které padaly vlčkovi z tváří když přišel. Byl teď radostný a šlapal Rufovi i na ocas. Jaká to rychlá změna! Ovšem nejodvázanější byl očividně z toho, že se dokáže ptakovlk proměnit. Rufus na nic nečekal a provedl svou proměnu. Už v tom byl dost dobrý, neustále také trénoval, ještě aby ne!
Za chvíli už byl tak pětkrát menší a koukal na Caliga nahoru. Pak jen zamával křídly a posadil se mu na hlavu. Doufal, že tohle malého zaujme, jestli ne, tak už nevěděl co by mohlo.

K Rooinu zklamání, Rufus měl naivitu v povaze po otci a tudíž nemohla mít pravdu. Rufus to věděl. Věděl, že není nejchytřejší a věci mu často dochází později, ale od doby, co se přidal k Ignisu se to začalo měnit. Celkově mu přišlo, že je jiný, možná traumatem z otce, možná odchodem rodiny, možná jen tím, že tu byla Roo. Asi už toho na něj bylo moc. "Fajn... A kdo je to ten kdo se ti líbí? Já?" naléhal na ni. Chtěl znát pravdu. Chtěl vědět jestli panikařil zbytečně a ona teď vysloví jeho jméno, nebo jestli to všechno bylo opravdu zbytečné. Tak či tak, chtěl teď už znát jen pravdu. "Nechci na tebe být ošklivý, mám tě opravdu moc rád, ale jsou věci, které chci zvládnout sám a dospět. Asi ti mě je líto jako většině, ale víš co? Nikdo s tím nic neuděláte, tak prosím..." ani nedokončil svou větu. Už se trochu uklidnil. Teď už asi chtěl mít jen tohle za sebou.

Usmál se a nadšeně pozoroval malé štěně. Od křídel přešla pak zvědavost jinam. Na Rufovo tlapky. Malý ptakovlk měl peří opravdu všude, nebo spíše na více místech než normální vlci. Otočil se ke Caligovi zadkem a ukázal mu pírka u ocasu. "A i tady!" zazubil se na něho. Vlastně by Caliga mohla zajímat jeho magie, mohla by ho rozveselit. "Mám hodně peří, můžu se totiž proměnit v ptáčka, chceš to vidět?" zeptal se ho když se k němu otočil zpátky čelem.