Príspevky užívateľa

Už už se chystal vypadnout z téhle noční můry, když najednou oko zmizelo a on slyšel křik. Rufus reagoval pomalu, byl zaměřený hlavně na to, aby si ublížil. Než stihnul na křik nějak reagovat, byl Zath už u něj a držel čepel dýky. Takhle to být nemá. Nikdo z jeho snů si nikdy neublížil sám, což byla první nápověda k tomu, že ve snu není.
Stál chvíli klidně a sledoval vlka před sebou. Všiml si, že krvácí. Právě v tu chvíli mu začalo docházet, že je nejspíš v realitě a oční bulvy mohly být tvořeny magií. Okamžitě pustil dýku a kousek odstoupil. Neměl slov. Opravdu si málem sáhl na život? Oči nespouštěl ze Zathriana. Pomalu mu docházelo, že mu teď nejspíš zachránil krk a nebyl si úplně jistý, jak s touto informací naložit.

Byl rád, že ho někdo se zájmem poslouchal. Dodávalo mu to odvahu se rozmluvit ještě víc. "Určitě. Můžeš vyzkoušet různé věci. Jelikož má každý jiný svůj osobitý pach, je blbost abych ti tady dával přesné kombinace. Vím, co překryje můj pach, mám to vyzkoušené a tak vůbec, ale nejsem si úplně jistý, zda by to stejné fungovalo i pro tebe. Těžko říct, no, nejlepší je prostě si to asi vyzkoušet." Docela teď hádal. Jediný vlk, kterého trénoval ve své funkci, byla Asphodelle a i ona měla své metody. Hlavně na ní rostly květiny, takže svůj pach nejčastěji asi maskovala dalšími rostlinami. Avšak i v tomto případě mohl jen hádat. "Hmm... Zajímavá otázka. Já mám na neutralizování tuhle věcičku," ukázal jí svůj přívěšek. "Zjistil jsem, že neutralizuje pachy, které druhý vlk nechce cítit. Kdybych se tedy dostal na cizí zemí, asi by nikdo necítil, že jsem z Azarynu." Byla to dobrá věc pro špeha, užitečná. Byl rád, že přívěšek vlastnil.

Mladý okřídlený vlk byl vcelku nervózní avšak nechtěl to nechávat na sobě moc znát. Tušil, že bude vlčice Delle určitě nějak příbuzná, jaká byla totiž šance, že by přišly do smečky dvě podobné, a přesto sobě cizí, vlčice? Jistě ne moc velká. Na techniku lovu, i když viděl jak bídná byla, se raději vůbec neptal. Sám by se musel prásknout.
"Těší mě, Saffron," odpověděl jí s menším úsměvem. Její čin sledoval vcelku překvapeně. Podělila se o kořist. Nezvyklé. I přes to však nabídku přijal, jakmile mu noha zajíce dopadla před tlapky. Lehnul si k ní a začal jíst. "Jak dlouho tu jsi? Pokud ti nevadí konverzace u žrádla," pousmál se a poté kus masa odtrhnul.

Bedlivě ji pozoroval. Měla opravdu talent. Dívala se po okolí s dávkou opatrnosti a zůstávala spíše při zemi. Ani tolika nervózní mu nepřišla, což bylo také důležité. Vedla si dobře a Ruf byl skrytý, dokud neusoudil, že už ji nebude trápit. Vstal a rozešel se za ní již normálně, slyšitelně. Jistě si ho musela všimnout, možná se dokonce lekla. Bylo by to logické.
Došel pomalu k ní. Jistě dle jeho výrazu musela pochopit, že je konec a nemá smysl utíkat. "Tak co? Jak by ses hodnotila?" Nechal nejdříve jí, aby zhodnotila své schopnosti a dojmy z prvního tréninku. Tušil, že se bude kritizovat více, než ve skutečnosti musela. On by se tedy kritizoval.

Vlčice na návrh přistoupila, což bylo dobře. Rufus nechtěl nikomu škodit, nebyl takový. Na její další jen přikývl s menším úsměvem. Tuto narážku již nebral nijak vážně, protože vycítil, že není zle myšlena. Zjistil dokonce i jméno mladé vlčice. "Rufus," odpověděl jí. Opět vynechal rod, jak to tak obvykle dělával. Byl přeci jen moc dlouhý na zapamatování a nikdo na zdejším území mu již nerozuměl. Pravděpodobně. "Už to nějaká ta doba bude. Přišel jsem když mi byl rok..." Zamyslel se, jak dlouho to již bude. Tři roky? Nebyl si úplně přesně jistý. Čas plynul opravdu rychle, obzvláště když byl teď šťastný.

Všechno se odehrávalo velmi rychle. Krev na jeho tlapě byla již zaschlá, když se rozhodl letět zpět za smečkou. Nimlóga již nenašli, a jak se později ukázalo, ani hledat nemuseli. Ke zbytku smečky, u které doufal, že byla připravena k útoku, se jelen dostal zcela sám. Nebylo to úplně ideální, mohlo to ohrozit spoustu životů a vůbec zkazit celý plán. Na druhou stranu nehledali celý den zbytečně. I když to rozhodně nebylo důležitější než životy vlků ve smečce.
Rufus byl nějak zpožděný a sotva stíhal vnímat vše, co se dělo. Chtěl hrozně moc pomoct, ale nevěděl, kam dříve skočit. Byl hlavně hrozně unavený. Vše sledoval tedy z bezpečné výšky, ze stromu poblíž, avšak stále připravený zasáhnout. Největší problémy měl Iska, jemuž se snažili ostatní pomoct, ale to bylo díky běsnícímu Nimlógovi velice nebezpečné. Ruf si přišel jako hlupák a srab, že zrovna nic nedělá a jen odpočívá. Tak moc chtěl pomoct.
Nakonec však všechno dopadlo svým způsobem a mlžný jelen spadnul z útesu. Rufus se na povel Zathriana rozletěl za tvorem. Před ním byla Eirlys, která přistála nedaleko od něj. Oba začali z uctivé dálky zkoumat, zda zvíře stále dýchá. Mladý gamma se trochu přiblížil, aby měl lepší přehled. Byl však stále připraven rychle uskočit.

Návod na porážku medvěda, to se malému opravdu zamlouvalo. Trénovat nakonec musel každý, kdo chtěl být silný, ať už jakkoliv. Kdyby jen celý život lenošil, určitě by ho Bellanna tehdy zabila. "No tak vidíš jakej seš pašák! Ty budeš určitě nejsilnější v celý smečce, to ti povidám!" Zasmál se, ale svá slova myslel vážně. Ačkoli to nyní nemohl vědět, jaký bude tenhle drobek až vyroste, rád by ho na tuhle cestu svými slovy zavedl. Smečka potřebovala silné vlky a bylo třeba motivovat už i vlčata. "Já pudu, to se neboj." Vypnul odhodlaně hruď a usmál se na Plaménka. Ze všeho toho vysvětlování už byl vyčerpaný, ale přesto si chvíle s vlčetem užíval. Možná by byl opravdu dobrým otcem. Lepším než byl ten jeho...
Rufus neudržel smích, jakmile se Plamen zmínil o bobkách na stromě. Malej musel být asi udiven, proč se mu dospělák směje, ale on si prostě nemohl pomoct. "To jsou šišky... Ne bobky..." Pokusil se vysvětlit, když se trochu uklidnil a snažil se popadnout dech. "Ty rostou na stromech, co maj takovýhle jehličky. Jsou to vlastně takový děti stromů, ze kterých rostou další stromy, ale sám nevim, jak to vlastně funguje.." Ukazoval postupně na věci, které popisoval. Věděl, že se stromy nějak rozmnožují, bohužel úplně nechápal, jak se to děje. Ony ty rostliny byly stejně záhadný.

Eira se na nějakou dobu odpojila, ale toho si mladý ptakovlk sotva všimnul. Snažil se ze všech sil, aby dohnal prchající Fäoline a pomohl jí vést Nimlóga do pasti. Letěla správným směrem, jen si udržet tempo. To však bylo bohužel to nejtěžší, letci už byli unavení, dokonce i Rufus. Po dopoledni stráveném ve vzduchu, hledáním, používáním magie a všelijakém uhýbání, cítil, že už sám dlouho nevydrží. Musel též někde přistát a hlavně se opět poměnit. Na chvíli ztratil mladou omegu i jejího pronásledovatele z očí, když přistál na větvi jednoho ze stromů, aby dal křídlům odpočinout a mohl být opět vlkem. Když však opět vzlétnul, Nimlóga už neviděl nikde a dalo mu i trochu práce najít Fäo. "Tady seš, kde je ten tvor? A Eirlys, vidělas ji?" Rozhlížel se kolem, jakmile přistál do nízké koruny stromu. Zatím mohl být aspoň rád, že je tahle v pořádku.
Podíval se na svou tlapu, do které se předtím řízl nožem. Chlupy slepovala krev, avšak rána již nekrvácela. Na to by jelena už nejspíše nenalákal, ani kdyby ho znovu našli. "Do háje! Musíme varovat zbytek.." Nervózně přešlápl. Rozhodně tu nechtěl vlčice nechat, ale smečka teď mohla být v ohrožení. Co kdyby Nimlóg běžel přímo na ně? Unikli by mu? Byli připravení i na tento scénář?

Nebyl naštvaný, cítil se spíš zranitelně a ten pocit ho sžíral. Nenáviděl ho. Zkusil vymyslet něco, čím by přerušil napětí mezi nimi. "Půjdeme zpátky, můžeš si půjčit můj plášť, aby ti nebyla zima, ju?" Pousmál se na ni a pomalu se zvedl. Kazil sice zvláštní moment, ale možná to tak bylo lepší. Vycítil, že by si to Vali mohla nějak dávat za vinu, že se vůbec zeptala.
Počkal na ni, jestli se jí bude vůbec chtít jít. Nechtěl ji nutit, ale ani ji nechat samotnou, slíbil, že se bude starat a to taky chtěl dělat.

Plán chvíli vycházel, i když vedl Ruf Nimlóga trochu jiným směrem. Doufal, že by mu to vlčice snad řekly a taky že ano. Fäoline zařvala, že jdou špatně, malý ptáček se na ni podíval a ve vteřině už byl v tlamě obrovského tvora. Vytřeštil oči, jak se lekl a začal máchat křídly ve snaze se mu vytrhnout. Bylo to však naprosto marné, protože ostré tesáky pevně svíraly jeho ocasní pera. Párkrát s ním zamával ve vzduchu a pak jako na zavolanou hodila Fäo po zvířeti šutr. Rufo letěl chvíli někam do vzduchu, než se vzpamatoval a byl schopný se zastavit. Mohl si konečně oddychnout, ale bohužel ne na dlouho. Naskytl se mu pohled na to, jak se Nimlóg rozhodl prohnat mladou omegu. To nejspíš za ten šutr. Eirlys na druhou stranu, se trochu sekla a někam chvíli koukala, ale to Rufa nezajímalo. Musel rychle letět na pomoc. Snad ji napadne letět k pasti.

Mladý okřídlený vlk nemohl chybět na žádné smečkové sešlosti. Nešlo jen o to, že byl gammou, ale on to dělal vlastně i rád. Na smečce mu velice záleželo. Zanechal proto všech ostatních činností a vydal se tam, odkud přicházelo vytí. Zatím si nebyl jist, jestli se dozví dobré, či špatné zprávy, ale tušil, že to velmi brzy zjistí.
Na místě bylo již několik vlků. Po všech se rozhlédl, ale zůstával zatím stranou. Nechtěl se cpát příliš dopředu. Vyčkali než se sejde zbytek a poté začal Zathrian proslov. Byl to mladý vlk, kterého Ruf jednou trénoval. Měl ho rád a doufal, že to bylo vzájemné. Přeci jen by to bylo asi vhodné, vzhledem k tomu, co přišlo.
F-Feier? Zamračil se a pohledem střihl po vysokém hnědém vlkovi. Odcházel. Odcházel od nich, aby našel svou rodinu. Jednou už viděl alfu odcházet, ale to byl Raymond, toho sotva znal, vlastně si ho spojoval jen s Roo... Svou první láskou.
Asphi?! Vyděšeně se podíval po vlčici. Přišlo mu, že se historie opakuje. Alfou byl syn Raye a betou se stane vlčice, do které je úplný blázen. Ve zbytku už téměř nic nevnímal, jen tlukot svého srdce a knedlík v krku. Mlžilo se mu před očima. Opustí ho snad Asphi stejně jako Roo? Taky si najde jiného a zlomí mu srdce? Bylo to všechno tak povědomé.

Samozřejmě byly zbylé dvě vlčice znepokojeny jeho bláznivým nápadem. "Myslím, že nemáme jinou možnost..." odpověděl Eirlys, než se proměnil. Byl ochotný se nabídnout jako návnada. Neměl nic jiného než smečku, to byla teď jeho rodina, a pokud se měl pro ni obětovat, udělal by to vždy bez mrknutí oka. Ne, že by zrovna dneska chtěl tedy umřít... Také proto byl velice opatrný, kdykoliv prolétal kolem obrovského zvířete.
Přál by si, aby teď mohl mluvit, zeptat se na cestu, protože se potřeboval opravdu hodně soustředit. Lákal tvora na sebe a pomalu přitom popolétával po louce směrem, kterým si myslel, že je past. Nejlepší by bylo, kdyby Nimlóg běžel a Rufus mu zdrhal, přímo k nastražené pasti. Pokusil se tedy rozletět rychleji a sledoval, jestli je zvířetem následován. Letěl sice blbě, ale to zatím nevěděl. Mohl to zjistit jen díky vlčicím, nebo až se bude moct otočit. Jestli tedy bude moct.

Dlouhou chvíli jen pozoroval dění. Snahy vlčic se vyplatily a informace, které předtím nabyli, se jistě hodily. Rufovi neušla konkrétně jedna. Mohl by ho přilákat pach krve. Ale chtěl to opravdu udělat? "Můžu se proměnit a pokusit se Nimlóga vést, jestli za mnou teda pude. Jestli jo, musíte mi krýt zadek," jakmile to dořekl, nasucho polkl. Bylo to strašidelné, obzvláště když chtěl udělat to, co chtěl udělat. Naštěstí na to nebyl sám a pevně doufal, že kdyby byl v maléru, smečka ho podrží. Nakonec jim to mohlo pomoci o dost více, než nějaké magie a klacky.
Rufus na chvíli přistál na jednom ze stromů a řízl se lehce do tlapy. Nijak moc, ale dost na to, aby z rány stekla kapka krve. To muselo stačit. Zbraň uklidil zpět, vzlétl a ve vzduchu se proměnil na menšího ptáčka. Začal poletovat kolem Nimlóga ve snaze ho nalákat na sebe. Díky krvi to mohlo zabrat, ale to nemohl mladý vlk vědět, jen doufat. Byl připravený na rychlý let směrem k nastražené pasti.

Rufus spatřil Eirlys a poté i Fäoline. Rozletěl se za nimi, aby se svěřil s tím, co viděl. Všechno se zdálo z výšky mnohem mírumilovnější, než ve skutečnosti bylo. Při bližším přezkoumání nenašel totiž jen srst a stopy Nimlóga, možná proto taky hned začal zbrkle oběma vlčicím vyprávět, co našel, jakmile se slétli všichni na jedno místo. "Kousek odsaď jsou stopy po nějakym souboji! Našel jsem stopy a srst, možná právě tamtoho Nimloga," vychrlil ze sebe a ukázal čumákem směrem k obrovskému zvířeti, které před chvílí troubilo. "Některé stopy už byly zašlé, ale byla tam i krev a nějaký černý chlupy... " Mluvil rychle, aby se moc nezdrželi. Vyslechl si i poznatky Eiry a Fäo a netrpělivě mezitím celou dobu přešlapoval. Jaký je plán a co bude teď? Rozhodli se pro vylákání tohoto samce, místo nějakého raněného. Bylo to nebezpečné, ale také byl dost blízko Azarynských hranic.
Rufus neměl magii, která by se dala využít tak, jako třeba ta Eiry. Proto chvíli jen koukal, jestli se něco vydaří, a také že ano. Ohnivý paprsek sice jelena nezasáhl, ale větev už tedy určitě ano. A přímo do rány na zádech! Jakmile tvor zařval, zahlédl Rufko ostré zuby, které ho překvapily. Masožravec... Tahle myšlenka mu dala úplně jiný pohled na věc. Teď mohl i on využít své magie a jen doufat, že by si zvíře rádo smlslo na malém ptáčkovi. Kdyby byl dost rychlý a Nimlóg hladový, mohl by ho zavést za pomoci vlčic přímo do pasti. Zatím však nic nenavrhoval, dokud zvíře běželo před nimi samo. Lepší než utíkat...

Na Feierův povel vyletěl spolu s Eirlys a Fäoline hledat mlžného jelena. Ruf si nebyl jistý, s čím budou mít tu čest, protože žádného nikdy neviděl, ale tušil, že nebude hračka ho lovit. Pach tohoto zvířete již znal, jistě tedy pozná, že je na správné stopě.
Eira vedla skupinu. Věděla, kde se Nimlóg poslední dobou pohybuje, a že je zraněný. Drželi pospolu dokud se nezvedla mlha, poté klesli a musel každý jiným směrem, aby měli větší šanci jelena najít. Ruf letěl pomalu a hledal pod sebou jakékoliv stopy, které by naznačovaly, že je na stopě. Chvíli trvalo, než něco našel, ale nakonec se zadařilo. Opatrně přistál poblíž onoho místa na jednom ze stromů. Nebyl ochotný hned ze začátku riskovat svůj kožich tím, že přistane naproti nějakému z nich. Naštěstí byl ale sám. Hmm.. Slétl k podezřelému místu, kde byla čerstvě rozrytá půda a kusy hnědé srsti. Bojovali? Měl spoustu otázek, ale nikde žádné odpovědi. Důkladně místo očichal, aby se ujistil, že bylo poničené právě Nimlógem a pach poté následoval.
Nemusel jít dlouho, aby zjistil, kde se jelen právě nachází. Prozradil se hlasitým zatroubením, které určitě slyšely i obě vlčice. Musel jim oznámit, co našel. Vzlétl, aby si mohl hnědého velikána lépe prohlédnout a vyčkal na reakci zbytku skupiny. Sednou si někde a podělí se o své objevy, nebo půjdou rovnou na věc? Rufus vyhlížel, kde se co mihne, aby mohl včas zareagovat.