Príspevky užívateľa

Chvíli čekal na odpověď, než se mohl vydat po hlase. Naštěstí nebyl ještě blázen, což si teď ověřil. Ať už je jaro... Zimy byly vždy tak hrozně vyčerpávající. Všechny špatné věci, jakoby jen čekaly, aby se mohly stát právě v tomto období.
Fäo našel za chvilku. "Ahoj." O čem se s ní chtěl vlastně bavit? Možná se chtěl svěřit se svým zážitkem se Pstruhem. Bylo by nakonec dobré znát názory ostatních. Kdo ví, třeba mu řekne o onom Bohu víc, nebo bude stejně zaražená jako on. "Stala se mě docela zajímavá věc. Víš který jsou děcka Ikkeho a Adaina?" Posadil se k ní. Kožíšek ho hezky hřál, takže zmrznout jistě nemohl.

Rufus měl dobré srdíčko. Sice moc nerozuměl tomu, co mladej žblebtal, ale to přece neznamenalo, že by se bránil si to poslechnout. I když byl okřídlený možná moc hloupý, aby pochopil tohle nadpřirozeno a uvěřil mu. Jenže Pstruh mohl být aspoň spokojen, že se pokusil někoho naverbovat a místo toho se radši urazil a odešel. Jeho škoda. Pokrčil tedy jen rameny nad zvláštním chováním a odebral se zpět do nory, kde si po tomhle musel dát šlofík. O tom se mu snad bude ještě zdát! Azarynští a najednou byli pobožní, kdo to kdy viděl?

Jeho snahy očividně přišly vniveč. Pstruh začal básnit o nějaké apokalypse, očistě před bránou a peklu, mezitím, co chudák Rufus neměl ani páru, co ta slova vlastně znamenají. Jak už bylo řečeno, chytrosti opravdu neměl na rozdávání. Možná byla na vinně právě jeho rodina, která ho opustila dřív, než se stihl spoustě věcem naučit. Asi proto před světlým vlkem jen stál a chvíli na něj udiveně zíral s otevřenou papulou. Upřímně neměl ani ponětí, jestli mu chce vůbec odporovat, jelikož neměl na mysli jediné rozumné slovo. "Co?" Ano, to bylo opravdu to jediné, na co se zmohl. Trefa Rufe. Teď si tomu nasadil koronu. Odvážil se aspoň tu tlamu zavřít, aby nevypadal jako úplný dement, jenže to bylo asi tak vše, co dokázal v tu chvíli udělat.

Po setkání se Pstruhem byl Ruf ještě více zabraný do svých myšlenek. Normálně by také odpočíval někde v teple, ale špatně se mu spalo. Asi prostě potřeboval další procházku, provětrat se a vyčistit si hlavu. Tentokrát však zamířil k pramenu. Naposledy zde trénoval se Zathrianem, než se stal Alfou. To byl zážitek. Radši na to ani myslet nechtěl.
Měl pocit, že dělá moc chyb, že není dost dobrý. Přepadaly ho deprese a nechtěly ho opouštět. Několikrát ho napadlo, jestli by svět nebyl bez něj o něco lepší, ale nechtěl opustit Val. Bylo by to nefér. Věděl, jaké to je, zůstat úplně sám. Bez přátel, bez rodiny, slabý a bezbranný. Nemohl prostě udělat to stejné, co mnozí udělali jemu. Je ta chyba ve mě? Jsem já ten důvod, proč všichni odcházejí? Ne. Svět se netočí jen kolem tebe Rufusi!
Šel takto s hlavou svěšenou, dokud nenarazil na čerstvý pach. Zvednul zrak, ve snaze vyhledat modravou vlčici, jejíž matka mu před nějakou dobou nadělila pár hezkých jizev. "Fäo?" Zavolal a chvíli čekal. Určitě byla někde poblíž, pokud nešla rychle. Nebo neodletěla.

Pořád jen Bůh. Rufovi už se z toho točila hlava. Od kdy se začali v Azarynu šířit tyhle blbosti? Vůbec tomu nerozuměl. Vlastně doteď ani nepochopil, kdo to ten Bůh je. Asi mu k tomu chybělo to kolečko navíc. "Logicky." Odfrknul si. Rozebírat to už dál nechtěl, vlastně ani reagovat na to, kdo co řekl. Nemyslel si, že některé věci musely být přímo vyřčené, stačilo si dát jen dvě a dvě dohromady. Nechtěl ani přemýšlet nad tím, že by snad jeho drahá maminka lhala, na to ji měl moc rád. Kde jí vůbec byl konec?
"Znal jsem ho docela dlouho, ale neřek bych, že byl nějak víc sdílnej. O svý minulosti moc nemluvil, aspoň teda ne se mnou." Na chvilku se odmlčel. "Nemyslíš, že by bylo lepší soustředit se raději na budoucnost? Já chápu, že to takhle zní docela blbě, ale nevim, jestli z tý historky s kamenama něco budeš mít. I když je pravda třeba jinde, změnilo by se něco, kdybys jí znal?" Nevěděl vlastně ani co říct, což bylo asi znát na jeho tónu. Chytrostí zrovna neoplýval, ale chtěl aspoň nějak pomoct a když už nevěděl nic o Bohu, šel na to jinak.

Pstruh ho začínal svými logickými argumenty opravdu štvát. Zatím si sice držel odstup, jelikož věděl, že by nebylo ideální mít s někým ze smečky konflikt, ale tenhle mladý hoch očividně nedokázal přijmout, že svět je magickým místem a věci neuvěřitelné se mohou stát. "Hele, podivej. Ať už je to co chce, občas je lepší nechat vlka věřit v to, v co věří. Nikdy nemůžeš vědět, jak se věci maj. Já ti taky nevymlouvam víru v Boha, tak ty mě neřikej, že celá moje rodina jsou lháři," zkusil mu promluvit do duše. Nenechá si rozmluvit svou pravdu, věřil však, že to ani Pstruh ne. Proto bylo lepší se navzájem respektovat, než aby se tu dohadovali. Ještě se se zájmem podíval na rodový znak, který podědil Pstruh po otci. Zajímavý tvar. "Jako, možné to je. Třeba je za tím ještě něco jiného, hlubšího. Ale to ví stejně jenom Adain," dodal. Ano, už jen on mohl znát pravdu o jeho původu.

Rufus sotva věděl, kdo je to ten Hati, natož ještě Bůh, ale kdo by byl kdyby se snažil vyvrátit jeho existenci. "No... Dobře, teda, každej asi věří v něco. Co já můžu vědět," zavrtěl hlavou a taky si o Pstruhovi myslel svoje.
O svém původu si však kázat nenechal. "Já tak třeba nevypadam, ale moje maminka, ona měla ve své vlčí podobě i ptačí pařáty. Byla ledňáček. Můj táta byl dudek a strýc straka. Bylo nás tu dřív hodně a žili jsme v hejnu. Kdyby to byla jen nějaká magie, asi by jí nemělo celé hejno, nemyslíš? Znal jsem taky dvě vlčice, které vypadaly jako můry." Bodlo ho u srdce když takto mluvil, ale chtěl Pstruhovi dokázat, že není magor. Byla to skutečnost. "Vim, že spousta vlků křídla má, ale jen my z hejna jsme ptakovlci." Běda mu, jestli bude zpochybňovat jeho původ!

Chtěl něco namítnout. Opravdu chtěl. Jestli si Ikke a Adain vymysleli, že jsou jejich vlčata z kamene, asi by bylo fér jim říct pravdu. Jenže, co kdyby tohle byla pravda? Byl zmatený. Ale vždyť i on Plamenovi nakecal, že se popral s medvědem! Bylo to jiné? "Bohu? Ty věříš v Hatiho?" Myšlenky na lži a pravdu ho rychle opustily, jakmile slyšel slova o Bohu. Chtěl snad Pstruh přejít ke Kultu? Jak se o tom vůbec dozvěděl?
Rufa ani nenapadlo, že o Hatim mladý vlk nemluví. Jak taky? Nikdy nic podobného neslyšel. Jen ti magoři z města měli nějaké zvláštní bludy. "No... Hele, všechno je možný. Já totiž nejsem jenom vlk, já jsem napůl pták. Ptakovlk. Umím se proměnit," pokusil se mu vysvětlit, o co go.

Když si Pstruh odfrknul nad zmínkou o jeho bratrovi, lehce ho to zarazilo. Asi neměli moc dobré vztahy v rodině. Docela ho to překvapovalo. Podle Rufa byl Plamen výjimečný mladý vlk, měl ho rád. Chtěl se na to zeptat, ale usoudil, že by to nebyl nejlepší nápad. Světlý to nakonec stejně zamluvil zvláštním dotazem a to okřídlence vyvedlo z míry ještě víc. "Z kamene?" Zopakoval, aby se ujistil, že dobře slyšel. "No... Já nevim, asi to není úplně nemožný, i když jsem nic podobnýho neslyšel teda. Já jsem si docela jistej, že se moji předkové vylíhli z vejce, tak asi proč ne z kamene žejo," pokusil se úplně nevyvrátit teorii s kamenem, i když o ní dost pochyboval sám. Na druhou stranu, pokud mohli mít vlci magii, proč by to tedy nebylo možné?

Světlý si ho hned všiml a též pozdravil. Nevypadal nijak zaujatě jeho přítomností, vlastně vypadal nezaujat ničím. Rufovi přišlo, že jeho oči jaksi postrádaly jiskru, což bylo však pochopitelné. Ani on neměl chuť k ničemu a jen tak se toulal okolím. Ani jeho vysoké postavení mu nedávalo motivaci něco dělat. Asi by mu bylo jedno kdyby se díky tomu snížilo. Minimálně teď by mu to jedno určitě bylo.
"Jsem Rufus," odpověděl krátce na jeho dotaz. "Tvůj bratr je Plamen, že?" Chtěl se ujistit, že není na omylu. Asi by bylo trapné, kdyby to zmínil a nebyla to pravda. Přemýšlel jestli by neměl říct něco jako "upřímnou soustrast", nebo něco na ten způsob, ale nebyl si úplně jistý, jak začít.

Všichni postupně odcházeli. Každý, komu věřil a koho měl rád, se mu vzdaloval. Bylo už jen málo vlků, kteří mu zde byli blízcí. Nestačilo, že mu zima házela klacky pod tlapky. Nedávná zpráva o smrti Ikkeho ho naprosto dorazila. Šel zasněženou krajinou se svěšenou hlavou a přemýšlel o životě brouka. Většinu času trávil ve smečkovém přístřešku, vypadal tam, jakoby praktikoval zimní spánek. Avšak dnes, po několika dlouhých dnech, zatoužil po procházce.
Nedaleko od stromu narazil na čerstvé stopy, což ho donutilo hlavu zvednout a rozhlédnout se. Ikke? Blbost. Musel to být jen další z Plamenova sourozenců. Věděl, že k nim patřil vlk jménem Popel, o něm Plamének mluvil nejvíce při prvním setkání. O Pstruhovi však také věděl, jen asi už stačil zapomenout jeho jméno.
Rozhodl se jít za ním, možná nabídnout i pomocnou tlapku. Ztráta otce ho přeci jen musela zasáhnout. I když, pokud byl jako on, možná chtěl být jen sám. To však brzy stejnak zjistí. "Ahoj," pozdravil mladého vlka a pokusil se maličko pousmát.

Prodíral se davem. Vlci si převážně povídali, avšak někteří již tancovali, aspoň co si stihl všimnout když hledal Delle. Že by přišel přeci jen pozdě? Nebyl si jist. Minule tu sice také byl, ale zapojoval se velmi málo. Vlastně neměl, stejně jako nyní, nikoho, s kým by tuto noc strávil. Jenže tentokrát to mohl změnit!
Zanedlouho ji spatřil a šel s menším úsměvem blíž. Až teď si uvědomil, že byl jeden z mála, kdo přišel nevymóděný, jen tak bez ničeho a ještě v kabátu. Trochu se zastyděl. Bude s ním Asphodelle vůbec chtít tančit, když vypadá jako buran? No to se asi velice brzy dozví.
"Ahoj, vypadáš úžasně." Oslovil ji konečně. Pořád byl nervózní a bylo to slyšet v jeho hlase. Byl si téměř jistý, že se mu vysměje. Ale kdo nezkusí, neví.

Přišla zima, což znamenalo, že bude Rufus trávit více času uvnitř. Možná to bylo tím, že byl ptakovlk, ale tohle období na něj působilo zvláštně. Byl více unavený, nechtělo se mu nic, jen čas od času vyhledat potravu. Byl vlastně i docela zmatený. Myslel, že jakmile bude mít hřejivý kožíšek, bude mu lépe, ale to se mýlil. Přišel si jako medvěd, který se musí každou zimu uložit ke spánku, s výjimkou toho, že se často probouzel.
Naštěstí se dnes probudil bez bolehlavu, což se mu minulých několik dní nepodařilo. Byl stále ze všeho rozhozený, ale všiml si, že je něco jinak. Vyšel z vyhřátého pelechu do zmrzlého světa a rozhlédl se. Zabručel, když si nasazoval kabát. Kde všichni jsou? Rozhlédl se kolem. Kraj byl klidnější než obvykle. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co málem propásl. Ples, no jistě! A Asphodelle tam bude určitě taky!
Ihned se vydal na cestu a doufal, že nedorazí pozdě.
Na místě již byla spousta vlků, usoudil tedy, že začátek již proběhl. K jeho štěstí však ještě nekončil. Počal hledat známé tváře a doufal, že narazí zrovna na Delle. Jistě ji musí vyzvat k tanci.

Jídlo bylo rychlé. Dostal také jen malý kus z vyhublého zajíce. "Ano, ceremoniál. Každý si jím projde," pousmál se, když si vzpomněl na ten svůj. "Hmm, jsem gammou." Přikývl souhlasně a podíval se na ni. Nechtěl zatím prozrazovat, čím se zabývá, pokud by se na to sama nezeptala. Normálně by se tím nechlubil vůbec, ale jí neměl problém to sdělit, jelikož patřila do smečky. Její výraz se však změnil a začala se omlouvat za techniku lovu. Moc tomu nerozuměl. "Ehh... To je v pořádku... Ani já vlastně nejsem kdo ví jaký lovec," trochu se zasmál. Byl totální tragéd, ale zmiňovat to radši nechtěl.

Meno postavy: Rufus
Akú rolu postava v akcii hrala: osvoboditel
S kým a kde hrala: Plamen a Mensis, Pláň zajíců > Syslí háj
Koľko postov celkovo pre akciu hrala: 13
Krátke zhrnutie príbehu: Rufko si vyšel na procházku, jenže potkal vyděšenou Mensis, která mu řekla o příšeře, co ji pronásledovala. Společně před chudákem Plamenem zdrhli a nastražili v háji past, která však nebyla třeba. Přišli na to, že příšera nejspíš nebude příšerou a prolomili kletbu.
Dopad na postavu: Určitě začne být podezřívavější, aspoň dočasně. Bude ve věcech hledat hlubší význam.