Príspevky užívateľa

Díky výrazu vlčice pochopil, že měl asi zůstat ve své druhé podobě. Nečekal takové zklamání, že vidí vlka, byl zvyklý spíše na obdiv a slova "jaks to udělal?", ale nevadilo mu to. Dokud ho za to nebude chtít soudit, bude to v pořádku. "Mám se proměnit zpět?" optal se zmateně. Nebyl si úplně jistý, jestli by to nebylo lepší. Přeci jen byla předtím lepší nálada.

Ze vzduchu pozoroval vlčici. Byl zabraný do svých myšlenek, než ho z nich přitáhla do reality ta neznámá, která byla zvláštně podobná Asphodelle. Chtěl slétnout a zeptat se na to, ale ve stejnou chvíli se rozhodla k lovu. Kroužil tedy nad územím a nechal ji, aby se nasytila. Do toho zasahovat rozhodně nechtěl.
Jakmile měl možnost, přistál nedaleko od ní, aby si ho všimla, ale nepolekala se. Musela to být příbuzná.
"A-ahoj?" zavolal, aby zjistil, jestli s ním chce komunikovat. Zatím si udržoval uctivou vzdálenost.

Mezi stromy se pohybovala zvěř a zvuky byly tudíž běžné. Nemohl poznat, kdo vydal jaký zvuk a ani pohyby vždy neřekly všechno. Koutkem oka něco zahlédl, ale nedokázal určit co přesně. Byla to zvěř, možná Asphi, a možná byl jen paranoidní. Postupoval tedy dál, dokud neucítil známý pach. Okamžitě poznal, o co se jedná. Rozhlédl se kolem sebe, ale láčkovku zde neviděl. Možná byla kousek dál, to nemohl popřít, ale věděl jistě, že je měla na sobě i Asphodelle. Kdybych se málem neutopil, asi bys měla šanci. Vzpomněl si na dobu, kdy ho Ikke tahal ze stromu, protože se topil ve stejné tekutině, kterou teď cítil.
Následoval tedy onen pach a nezmýlil se. Ovšem musel uznat, že to byl dobrý tah. Bohužel však použit na nesprávného vlka. Na druhou stranu, kdyby nehledal, asi by nenašel, což bylo hlavní.
Obešel vlčici zezadu a potichu se k ní plazil. Snažil se pohybovat co nejvíce při zemi a chodil jen místy, kde neměl na co šlápnout, tudíž nemohl přilákat pozornost. Na chvíli se ukryl za stromy a pozoroval, co dělá. Nebyla vůbec špatná, možná přirozený talent, který by stačilo jen rozvinout. Ještě chvíli vyčkal, jestli si ho náhodou nevšimne.

Jak slíbil, tak vyplnil. Zůstal chvíli na místě a přemýšlel, jak se vydá do lesa. Měl různé možnosti. Mohl jít po svých, nebo letět, a nebo se také proměnit. Při tréninku se Zathem si vybral první let. Takový vlk však špehem být nechtěl, tušil proto, že Asphi bude o něco lepší a vynasnaží se, aby ji opravdu nenašel. Nejlepší by tedy bylo využít své zkušenosti a vystopovat vlčici potichu.
Jakmile vymyslel plán, vstoupil do lesa a šel po stopě, která ho zavedla k nějakým rostlinám. Strašně páchly a kdyby Rufko nebyl expert, nejednoho by to jistě odradilo. Připsal Asphodelle bod k dobru a pokusil se následovat její pach i kolem smrdutých kytek. Zdrželo ho to na dýl, než si původně představoval.
Došel k místu, kde ležela vysoká, nejspíše srny. Zde se pach změnil. Ruf tušil, že je blízko, proto se přikrčil a zalezl do smrčí, odkud postupně procházel les, jestli náhodou vlčici nezahlédne. Nenásledoval již její pach. Chtěl zjistit, jestli je v okolí a náhodou se neprozradí.

Odplata mu vyšla. Bylo mu již jedno, že Iska obracel jeho slova naruby a snažil se ho štvát. Ten pohled stál za to a Rufus se neubránil smíchu. Pozoroval, jak voda tekla z jeho srsti. Uskočil stranou, aby na něj nedošplouchl tlapou a šibalsky se usmíval. "To máš za ty tvoje kecy, vejravko," rejpl si do něj znovu a čekal, jestli ještě budou hrát. Iska nevypadal, že přes dlouhou srst něco vidí.
"Budeš celej načechranej až vylezeš ven," poznamenal se smíchem.

Rufo jen tak poslouchal vlkův sarkastický tón a bez odpovědi ho nechal se vykecat. Pak se jen falešně usmál, aby bylo poznat, že je hodně annoyed jeho tónem. "Hele kámo, nic jsem nikomu neudělal a snažim si prostě žít svůj blbej život, okej? Jestli ste všici nějak vysr*ný z někoho kdo tu ten Ignis vedl kdysi, to já nevim, ale rozhodně tu už nebyl když já jsem se narodil. Takže jestli tě vadim jen proto, že jsem zrovna z tajtý smečky, budiž, ale já si teda půjdu pěkně po svejch a nemusíš se voubec zahazovat s takovym votrapou jako jsem já, kapiš?" Probodl vlka pohledem. Rufus nevěděl, proč je Azaryn nenáviděný a ostatní se ho bojí. Sám odtud poznal jen milé vlky, proto tam také zůstal, akorát vlci okolo něj byli úplně nepříčetní když zjistili ke komu patří. "Rufus, pokud to potřebuješ vědět." Odsekl a už už se vydal na odchod, ani nepotřeboval znát jméno toho druhého. Na tohle prostě dnes neměl náladu.

Líbilo se mu, že v téhle hře chvíli vyhrával. Bavilo ho to, opravdu. Přišlo mu, že se vrací do dětství a zažívá okamžiky, které díky samotě nemohl již zkusit. Chvíli si byl s Iskou opravdu blízko a dokud se takto bavil, bral ho skoro jako bratra.
Po chvíli přestal, aby se taky nadechl. Aktivity za takového počasí byly náročné, ještě že se mohl máčet ve vodě. "Co já vim, já jsem taky pták, jako sova, tak si můžu řikat co chci!" zasmál se znovu. Dostal zase vodou do obličeje a blbec se i nadýchl takže se pořádně zakuckal. To však jen na chvíli. Hned potom se podíval šibalsky na Isku, roztáhl křídla a nabral do nich vodu, kterou po něm šplouchl. Pokud se nevyhnul, musel být teď určitě celý promáčený!

Pozoroval, jak si vykusuje přimrzlé kamínky. "Tak mě to tak přijde, že, ale když na tebe tak koukam tak chápu proč tebe to tak nepřijde," dodal. Byla to pro něj sranda koukat, jak se Iska s ledem trápí. Být na jeho místě, radši by to vzdal.
"Jooo to řikam já," zašklebil se a schytal vodu do obličeje. Trochu ho to probralo a rozhodl se útok ihned oplatit. Začal pleskat tlapami po vodě, aby se jeho společník pořádně smočil.

Po chvíli povolil napjaté svaly. "Nemám rád když se mi někdo plíží za zadkem. To snad dokážeš pochopit, ne?" Řekl to, jakoby byl vlk úplně hloupý. Musel přeci tušit, že se ho lekne. Díky jeho klidnosti však odhadoval, že se rvát nechce. Postavil se tedy normálně, poté, co ho o tom vlk ubezpečil, ale byl stále připravený na nějaký podraz. "Nervu se," dodal ještě. Neznámému vlku mohlo díky tomu dojít, že jizvy měl ze sebeobrany. Kdyby jen Ruf věděl o nedávném atentátu.
"A nejsem Ignisan, nýbrž Azarynec." Opravil druhého vlka, i když tušil, že staré oslovení použil schválně. Jemu to bylo však jedno, nenaštval by se na něj kvůli tomu.

Neváhal a poodstoupil když viděl, že mu jeho blízkost není kdo ví jak příjemná. Avšak na omluvu nereagoval, jen se usmál nad Iskovým pádem do vody. "Ta tvoje magie mě fakt baví, je super." Zalichotil mu a zasmál se. Nechtěl, aby si jeho společník dával za vinu jeho chování. Nemohl ovlivnit, jak se Rufus zrovna tvářil a nebylo by fér ho za to trestat, to on dobře věděl. "Co tak vejráš?" Rejpl si do něj okamžitě a znovu se zasmál. Třeba mu tím vyžene chmurné myšlenky z hlavy.

O káněti ani vlkovi zatím nevěděl. Tušil, že je zde úplně sám a očividně k hranicím Přízračných ani nemířil. Další konflikt si dovolit nemohl, co by si o něm pomysleli? Zatím byl ztracen v myšlenkách, dokud za sebou nezaslechl nějaký zvuk. Hbitě se otočil a zavrčel. Copak vlci nevěděli, že chodit zezadu se nemá? Do čumáku ho udeřil vlkův pach. Patřil k Přízračným a byl mu nějak povědomý. Určitě už ho někde viděl.
Zatím zůstal stát, připraven se bránit. Chtěl nejdřív nechat vlka, aby se obhájil. Nebylo by ideální, kdyby po něm hned skočil, to ani nechtěl. Upřímně doufal v dobré vztahy mezi smečkami, pokud by to bylo na něm.

Chvíli si myslel, že ho vlčice ignoruje. Tušil, že se ho bojí a nechce s ním mít nic společného. To by ho nepřekvapilo, již několik vlků se radši obrátilo zády, než aby ho vyslechli. Jen tak na ni koukal a nevěděl co říct, i když teda moc chtěl. Po chvíli však začala něco předvádět. Naklonil zvědavě hlavu na stranu a snažil se z toho něco vyčíst. "Kytka? Já neznám kytky. A taky nerad hraju pantomimu," řekl nezaujatě. "Počkej, ty seš němá, že jo?" Najednou mu to došlo. Proč by s nim chtěla hrát pantomimu když se ho ještě před chvílí bála? Ty si pitomec, pomyslel si o sobě. "Ta kytka je tvoje jméno?" Začal hádat. Tušil, že tohle bude na dlouho.

Ještě chvíli zůstal ve své druhé podobě, cítil však, že mu dochází energie a bude se muset brzy proměnit zpět. Raději to nechtěl pokoušet. Přeci jen využíval magii naposledy v zimě a pak dlouho nic.
Po chvilce se tedy rozhodl vzlétnout a elegantně se ve vzduchu proměnil na vlka. Chtěl se před vlčicí předvést, protože ji neznal a nevypadala vůbec k zahození. Sice měl teď oči pro Delle, ale stále mohl okouzlovat svým "šarmem", no ne?
"Zdravím, jsem Rufus." Přistál a usmál se.

Rufo byl hold citlivý kluk, už od mala to na něm bylo znát a ať už se snažil to všelijak zakrýt, stejně to vždy vyšlo na povrch. Nemohl za to, svou povahu zdědil po otci.
Podíval se na kožich svého společníka a užasl. Stále byl trochu zaražený tím příběhem, co mu vyprávěl, ale nechtěl to dál rozebírat když byl Iska z jeho výrazu špatnej. Samozřejmě měl pár otázek, ale lepší to nechat být.
Přiblížil se k němu. "Páni," vydechl s očima upřenýma na jeho srsti. Krystalky ledu se na něm tvořily úplně samy a to Rufuse velmi zaujalo.

Chvíli Isku sledoval, jak se koupe v mělké vodě. Trochu ho to přesvědčilo, aby šel za ním, hlavně kvůli slunci, které ho pálilo do kožichu. Udělal pár kroků vpřed a vyzkoušel vodu sám. Namočil si přední tlapky, pak zadní. Bylo to příjemné. Vlezl do vody a začal se v ní válet, aby se ochladil na celém těle. Když vstal, oklepal se a již se šťastnějším výrazem, se podíval na svého společníka. Nálady se mu rychle měnily, záleželo na situaci, ve které byl. Pokud byl sám, byl často smutný a sebenenávist se ho držela celý den, ale jakmile byl s někým, snažil se působit šťastně. Pokud na to měl energii. Nic ho tedy nerozhodilo na moc dlouho. Mohl kde kdo říkat, že byl náladový, ale on se prostě snažil ze všeho rychle oklepat.