Príspevky užívateľa

Ať už Iska řekl cokoliv, Rufufs mlčel a hleděl upřeně před sebe, jako by ho ani neslyšel. Bylo mu asi jedno, že tu neměli takovou zimu, i to, že u nich byly tyto rozmluvy normální. On si představil vlka pod ledem, jak ho unáší proud, nebo mu zamrzá voda v kožichu a měl doživotní trauma. Takhle jednoduché to bylo.
Vzpamatoval se teprve když došli k potůčku. Zatřepal hlavou, jako by se probudil z kómatu a rozhlédl se kolem. Chtělo se mu vůbec do vody? "No, asi to u vás bylo zajímavé." A on by tam rozhodně nepřežil.

Najednou dostal ještě větší strach ze zimy, než měl předtím. "Prolomil led...?" Díval se na Isku pořád s nevěřícím výrazem. "Zamrzla voda v kožichu...?" Chudák měl před očima všemožné hororové scény, které se mohly stát, pokud by se něco z toho stalo. Rozhodně ho to odradilo chodit v zimě k vodě. A to do konce života. I kdyby teď třeba Iska řekl, že to byl vtip, Rufus už by mu nevěřil. Znělo to děsivě.
Po chvíli se rozešel opět dál, stále šokován tím, co slyšel. Naštěstí se aspoň v létě nemusel bát, aspoň tedy pokud se zase nepokusí plavat v řece.

Líbilo se mu, jak Zath přijal výzvu. Očividně si hodně věřil, ale Rufus měl v tomto ohledu jistě navrch. Rozhodně mu to nemínil udělat jednoduché a pokud se mladý vlk poučí ze začátku, jistě bude podruhé více připravený.
Čekal zhruba pět minut. Chtěl dát svému učedníkovi trochu času na přípravu. Doufal spíš, že najde nějakou stopu zvířete, protože smrdět jako kytka nebylo zrovna obvyklé. Nečekal však, že využije i bahno. Sám by se umazávat nechtěl, ale on s jeho magií ani nemusel.
Přemýšlel, že se promění, aby Zathriana nachytal, ale to by bylo až moc zákeřné. K lesu se vrátil po svých, ovšem do něj již vletěl. Každý čekal, že by vlk normálně přišel po zemi, jenže to se ne vždy stane. Říkal, že se bude muset snažit.
Přistál na jednom ze stromů a dál postupoval po větvích. Snažil se jít co nejtišeji, aby vlka překvapil, když to bude nejméně čekat. Zanedlouho si všimnul menšího pohybu, zatím však nevěděl, co to bylo. Možná zvíře, možná jeho cíl.
Pokud by Zathriana napadlo se podívat nahoru, mohl by ho zahlédnout, jak prochází po větvích a změnit třeba úkryt.

Rufa nenapadlo, že to byla důležitá informace. Iska si do vody klidně jít mohl, ale on by jednoduše zůstal u břehu. "Pravda.." Moc k vodě nechodil. Hlavně hloubku moc nezkoumal, proto nevěděl. Kinda doufal, že se v tom jeho společník vyzná lépe, pokud tak špatně snášel léto.
Když vyslechl story o mrtvolách pod ledem, vykulil na něho oči a na místě se zastavil. "Cože?!" Zůstal úplně přibitý na místě a srdíčko mu začalo bít o sto šest. Kdo by to byl řekl, že bude voda tak nebezpečná? Nestačilo snad, že v ní málem utonul přes léto?

S radostí, že se dostali od nepříjemného tématu, šel pan vlk svižným krokem k potoku. "Hmm?" Zpozorněl nad otázkou. On? Plavat? To snad nebyl ten potok tak hlubokej, ne? "Plavat to já neumim. Je tam hloubka?" Zastavil se na chvíli zaraženě a po chvíli se rozešel zase dál. "Jako fakan jsem se málem utopil, to mě zachránil takovej cápek z Nihilu. Vod tý doby neplavu, ale vodu mám rád," vysvětlil Iskovi. K plavání ho nikdo nedostane! Možná jedině Asphi kdyby na něj zamrkala těma svýma očkama. Jinak nebyla možná.

Ani už nevěděl, co by řekl. Nechtěl to pokazit ještě víc a modlil se, aby Iska něco navrhnul. Nakonec také vymyslel docela dobrý plán, který se Rufovi velmi zamlouval. "Skvělý nápad, rozhodně nám neuškodí se trochu ochladit." Vstal a vyčkal jeho reakce. O lovu radši ani nemluvil. Samozřejmě zkusí něco ulovit, ale asi jen stěží se mu to povede. Obzvlášť u ryb. Byly kluzké a rychlé. Na návrh tedy akorát přikývl a rozešel se směrem k onomu potoku.

Zůstával nějakou chvíli v noře. Potřeboval se trochu vzpamatovat z minulých událostí. A že jich bylo. Díky Ikkemu měl zranění zahojená, ale jizvy byly stále čerstvé a naznačovaly, že se nedávno střetl s jiným vlkem v souboji. Kdyby jen tušil, že potomek onoho vlka, se přidal do jejich smečky, asi by padl na hubu. On však ani neznal jméno útočnice, jen její pach a vzhled. Byl hlavně rád, že přežil.
Olizoval si tlapy a odpočíval. Byl zrovna po obědě a rozhodně nečekal, že by v blízké době musel něco dělat. Vlci odcházeli a přicházeli a on je po očku sledoval. Byla to prozatím jeho jediná zábava.

Rufík naštěstí nebyl jedincem, který by se za neopětovaný pozdrav hnedka vztekal. Všiml si, že na něj totiž tak zvláštně kouká. Bylo to snad čerstvými jizvami? Možná ji děsil, aspoň to bylo to první, co ho teď napadlo. "Já, no... Nemusíš se bát, nekoušu. Naopak, jenom jsem se bránil," zavrtěl přátelsky ocasem. Opravdu nechtěl, aby se ho bála. Možná bych se měl představit. "Já jsem Rufus, jsem z tejto smečky za těma hranicema, a ty?" Opět se pousmál a počkal co mu řekne. Kdyby jen tušil, že mu neřekne nic, to by asi koukal.

Zvíře v dálce se zastavilo a poté opět rozešlo. Rufus zavětřil a poznal vlka. Nakonec zde dnes i někoho potká. Nemyslel si, že setkání bude tak zajímavé, jako s Verd, i když ani to zajímavé nebylo, on si to tak jen přikresloval. Vyčkal, než nová společnost dojde až k němu a sám se díval na krásný výhled.
"Ahoj," pozdravil mile. Ze siluety v dálce se stala vlčice šedé barvy. Maličko se pousmál. Měl vcelku dobrou náladu a bylo to na něm poznat. Pokud se ho bála, rozhodně nemusela. Dokud by ovšem nepřekročila hranice, to už by tolerovat nesměl.

Díky tomu, že zde byl již dlouho a vlci ho znali, nemohl brát Isku tolik vážně. Jak Feier, tak Ikke, tak Jarumi, se z něj pokoušeli vymámit nějaký důvod, proč je pořád sám. On se vlkům jednoduše vyhýbal. Hrozně dlouho. Jasně, že vždy na někoho narazil, ale pokud si chvíli poseděl v tichosti na stromě, nebo byl zalezlý v temném doupátku, většinou nikoho potkávat ani nemusel. Nakonec byli jediné jeho kontakty vlci, se kterými trénoval. O jeho depkách věděl tak akorát Feier, kterému se povedlo z něj něco dostat.
Podobná slova už slyšel mockrát. "Jasně," usmál se. Nemyslel to vážně, jednoduše vycítil, že bude lepší to už neprobírat. Viděl na Iskovi, že lituje své otázky a radši by se vrátil ke konverzaci, kterou vedli předtím. Nehodlal ho stresovat, později si nad tím může stejně potrápit hlavinku sám.

Přikývl. I když měl onen rod sice význam, v Norestu již moc neznamenal. Hejno tu nebylo a nebyl snad nikdo, kdo by mu rozuměl. Kdysi se Ruf představoval i rodem, nyní mu to však přišlo víc než zbytečné.
"Je to zajímavá funkce. Je to riskantní, pokud tě chytěj, ale jinak je to užitečný a mě to třeba baví. Se svojou vejškou a sílou bych třebas zase nemohl bojovat a na lov jsem taky levej," zasmál se. Zkušeností pár měl, no asi se prokázal, že se na svou funkci opravdu hodí skvěle. "Ano, na půl vlk a na půl pták," přitakal. "A nemáš něco společnýho s Cyrem nebo Caligem?" Zeptal se hned, jak slyšel slovo drak. I oni mu kdysi říkali, že byli napůl draky.
Vyslechl pár slov, kterými Eira sama sebe popsala. "Chrlit oheň? Páni, to je cool," zavrtěl ocasem. To by rád viděl, ale nechtěl ji s tím otravovat.
"Eh, no..." Zastyděl se. Nechtěl jí říkat, že ji sledoval, ale měl jí lhát? "Popravdě? Potřeboval jsem trénovat a no... Sledoval jsem tě chvíli," podíval se zahanbeně do země.

Nepotřeboval ani tolik slova útěchy, potřeboval asi jen čas to vstřebat. Bylo dosti možné, že jeho tělo vytěsnilo vzpomínky méně silné, aby mohl právě nasbírat nové. Jak nad tím tak přemýšlel, začal si uvědomovat, že Isku staví asi do nepříjemné situace a to jen díky své minulosti. Dělal to častěji než si uvědomoval, ale nešlo na to prostě jen tak zapomenout, i když chtěl sebevíc. "Jo.. Asi máš pravdu," pousmál se maličko. "Já... Zůstal jsem sám když mi byl rok," schválně neřekl, že hejno opustil, protože neopustil. To oni tu nechali jeho.

Procházel se nedaleko hranic své smečky. Vzpomněl si, jak na tomto místě potkal Verdandi poprvé. Nečekal, že by ji tu potkal dnes zas, stejně věděl, jak by se na něj asi tvářila. Hnusnej Azarynec, aspoň že si ta smečka nenechala jméno Ignis když už jsou to zbabělci. Jako by ji slyšel. No, v tomhle vztahu už asi neměl šanci nic zlepšit.
Podíval se do dálky. Vypadalo to, že jeho směrem kráčí jiné zvíře. Jestli to byl vlk, to opravdu nevěděl, ale pokud ano, brzy to zjistí. Moc se na to nesoustředil, stejně byl u hranic své smečky a kdyby došlo k souboji, má jistě navrch. Posadil se. Byl odsud hezký výhled.

Trénink! Úplně zapomněl že mají trénovat! Chudák malej už v tom byl až po uši, úplně přesně jako s Roo. Asphodelle byla sice o dost mladší než ona, ale dokázala mu pěkně zamotat hlavinku i tak. Na nějakou Verd teď zcela zapomněl. "Jo, jasně, to víš že ukážu.." usmál se. Co by pro ni taky neudělal, že? Klidně by válel sudy kdyby jí to udělalo radost. "Tak teda začneme," rozmyslel se. Chtěl udělat něco podobného, jako u Zatha. "Já budu tady chvíli čekat a ty si něco najdi, co překryje tvůj pach. Někam se schováš a já se tě pokusím najít, jo?" Navrhnul postup a vyčkal na její odpověď. Pokud souhlasila, mohli klidně začít.
"Už je to dávno. Teď mám rodinu tady," zalhal trochu. Rodinu tu sice měl, ale stále ho trápilo, co se tehdy stalo. Nechal to však být, už opravdu museli něco udělat.

Trochu posmutněl. Opravdu již zapomínal na své dětství? Tak brzo? "Já vůbec nevim, nedokážu si vzpomenout. Už to není ani jako v mlze, prostě už to tam nejni vůbec." Začal se trochu uklidňovat. Mohlo to být tím, že vlastně chtěl zapomenout, radši než se trápit? Bylo to možné, akorát nechápal, jak toho dosáhnul.
"Je to už tak dávno..." Dřepnul si na zadek se stále staženými oušky. Iska teď jistě musel chápat, že se stalo něco, co vlka hodně zasáhlo. Bylo jen otázkou, zda mu to řekne.