Príspevky užívateľa

Mile se pousmál. "Ah, jistě. Tam jsem nebyl, ale jsem rád, že máme nováčky. Pěkně vás tu vítám," řekl mile. Jediné, co zatím věděl, bylo, že ji nikdy neviděl. "Těší mne Eirlys, jsem Rufus." De Clara Stella von Umoya Tori. Rod si odříkal ve své hlavě, aby ji neobtěžoval s věcmi, které si stejně nebude pamatovat. "Dobrá, ale tykej mi taky," uculil se. Vlčice se mu líbila, byla hodná. Aspoň zatím. "Něco o sobě? No, jsem místním špehem, gammou. Mým hlavním znakem je, že se umím proměnit, protože jsem ptakovlk. Občas poletuji po území ve své ptačí podobě, tak mě prosím nežer." Zasmál se nad svými slovy. "A co ty?" Otázku jí ihned oplatil.

Snad nikdy s nikým nevedl tak dlouhou konverzaci o ptácích, bylo to zvláštní. Ruf si přišel skoro jako doma, i když ne tak docela a hlavně s vlkem, kterého právě poznal. Sám myslel na to stejné, když Iska zmínil pach vody. Přikývl. "Možná máš pravdu." Podíval se na oblohu nad nimi. Musí to někdy vyzkoušet.
Při zmínce o stavění hnízda ztuhnul. Vlastně nemohl říct, že ne, protože si byl jistý, že nějaké hnízdo určitě bylo, ale nevzpomínal si na něj. Bylo to již tak dávno, že vzpomínky začínaly mizet. V hejnu byl vlastně jen rok, a to ani nepočítal dobu, kterou si nepamatoval. "Já-já nevím... Nevzpomínám si." Stáhl uši dozadu a snažil se vzpomenout. Začal částečně panikařit. Iskovi originální otázky v něm vyvolávaly zmatek.

Nevěděl, v čem spočívá její magie, jen hádal. "Aaaah, tak to jo," přikývl. "Jo. Je to super magie pro špeha," pochlubil se. Měl svou magii rád, byla skvělá a opravdu se hodila k jeho funkci. I když to mělo své mouchy a bylo to nebezpečné s predátory kolem. No vždy se mohl proměnit zpět.
Podíval se bokem. "Mhm, o celou rodinu..." přiznal a podíval se zpět na ni. Upřímně se moc vlkům nesvěřoval, ale Asphi? Vylil by jí celé své srdíčko, pokud by chtěla. Vlastně by udělal cokoliv, co by chtěla, hlavně kdyby si přišel chtěný a milovaný. "To je v pohodě, jsem s tím už asi smířenej..." povzdychl si trošku.
Pohlédl na svou tlapu, na které byla ta její. Chvíli takhle civěl, než byl schopnej se jí podívat do očí. Opravdu se snažil hodně ovládat, ale kdyby jen mohl, červenal by se až na zadku. "Z-z-z-za nic..." Má tak krásný úsměv!

Zamyslel se. "Myslim, že vítaj novej den. Jako viděl jsem už vlky, co si ráno zpívaj. Takový ranní ptáčata!" zasmál se trochu. Kupodivu mu bylo s Iskou dobře a trochu vypustil své emoce na povrch. I když ho chtěl prvně zabít, teď už si na to sotva vzpomněl. "Ale oni budou stejně jinačí než my, stopro. Všiml sis jak lítaj nízko když je před deštěm?" Sám nevěděl, proč to dělají. Sám by za deště asi magii nevyužil, bylo to docela riskantní a stejnak by toho ze vzduchu moc neviděl.
"Tak je to tvoje věc, víš jak," pokrčil znovu rameny. On sám byl nepoužitelný když mu bylo špatně. Překonal se jen když opravdu musel, jako tenkrát v údolí když je přišli okrást tuláci.

Rufus měl najednou v hlavě jen komunikaci s ptáky. Třeba ten jejich zpěv byl jenom zpěvem a dorozumívali se jinak. Co kdyby jim fakticky rozuměl? "Třeba to je zrovna schválně. Docela by mě zajímalo, co si štěbetaj.." Iska byl prvním vlkem, který se ho na to kdy zeptal. Úplně ho zaskočil.
"Tadle smečka je náhodou fajn, podívej se třebas na mě. Já jsem přes zimu marnej, hlavně za tu co byla. Jenže tim, že zbytek roku trénuju a snažim se dělat něco pro ostatní, zasloužil jsem si bejt gamma. Ti nahoře pochopěj, že ti léto vadí," vysvětlil mu. Vlastně si nebyl jistý, zda ví, na kterém postu je vůbec Iska.

Ani on sám zprvu netušil, jaké má možnosti. Zjistil to až zde, díky ostatním a hlavně praxi. "Učený z nebe nespad. Teď bych rád, kdybys šel, našel si něco, čím zakryješ svůj pach, cokoliv chceš, a ukryl se. Já na chvílu odejdu a pak půjdu po tvých stopách. Pokud tě najdu, zkusíme to znova a líp," navrhnul. "Budeš se muset snažit, jestli chceš vyhrát," ušklíbl se. Byla to sice taková hry na schovku, ale nyní v ní mohl Zathrian použít nově nabyté znalosti.
Rufus se otočil jiným směrem a vyčkal na odpověď. Kdyby protestoval, vymyslí něco jiného, ale zatím byl tohle asi nejlepší nápad.

Podíval se taky nahoru. "To jo, jediný, co by mě prozradilo, by mohl být pach. I když o tom docela pochybuju. Ten sice vlčí nezůstane, ale není ani ptačí, prostě se nedá ouplně identifikovat," dodal ještě. "Co říkají? Ne, ale rozumim vlkům i ve své druhé podobě. Nikdy mě nenapadlo mluvit na jinýho ptáka vlastně," zamyslel se. Opravdu ho to za celý život nenapadlo. To bylo však nejspíš stejně tím, že magii buď jen trénoval, nebo v ní někoho špehoval.
"Tak to je na nic. Mě by se třebas líbil nějakej teplej kožuch v zimě. Ale teď mám docela cool kabátek, jsem si našel," pokrčil rameny. "Já bejt tebou tak trávim celý léto ve vodě," poznamenal. Nezamrz by tam pak?

Přikývnul. Bahno opravdu napadlo všechny jako první. "Jasně, bahno je taková první volba. Jenže když je sucho tak co potom? Feier mi tudle ukazoval nějaké kyti, některé nejedovaté. V těch když se vyválíš tak to taky jde, ale nejlepší je najít pach zvířecí, který překryje ten tvůj. Můžeš tyto techniky i nakombinovat, záleží na tobě. Hlavně se neválej v ničem, co neznáš, jeden nikdy neví, co z toho může chytit," pověděl mu, co normálně používá on sám. "Dejme tomu, že ani nemáš tak výraznou srst, ale je důležité se i maskovat. Vyzkoušíme to, pojď," pokynul mu, aby ho následoval a vydal se k lesu. U stromů se zastavil.

Rufus směrem k Přízračným moc nechodil. Nikoho z nich tolik neznal a nechtěl se ochomejtat okolo jejich hranic, hlavně po tom, co mezi nimi proběhl konflikt. Byla to doba, kdy naposledy viděl Roo. Byla vlastně zajatkyní té podivné smečky. Rufuse zajímalo, jak tito vlci přemýšleli. Na jejich území byl víc než jednou, ale nikdy ho nezaujali ničím zvláštním. Jediné co věděl, bylo, že byli ujetí na hvězdy nebo tak něco. Držel se pro jistotu dál, aby náhodou nepůsobil, že má nějaké plány se tam kamarádit. Vlastně byl vcelku nervózní, že narazí na někoho dalšího s pifkou na Ignis a dostane zase na čumák. Vůbec by se nedivil.

Maskování pachu bylo první lekcí téměř pro každého vlka. Bylo dobré vědět, jak na to a také, jak se neumazávat jenom blátem. "No prvně bych asi rád věděl, jestli máš nějaké zkušenosti nebo tušíš, jak dobře zamaskovat svůj pach." Začal a rozmýšlel kam půjdou dřív. Bahna bylo u vody nejspíše dost. Možná kdyby se vlk schoval ve vodě, také by tím zamaskoval svůj pach. Jenže to bylo vcelku nepraktické a riskantní, proto to Ruf hned zavrhnul.

Všiml si kráčejícího vlka. Byl sám a zdálo se, že si užívá západu slunce. Rufus se rozhodl, že k němu slétne a zjistí, kdo to je. Z výšky si nemohl být ani jistý, jestli už někoho takového viděl. Že by tulák? To byla nejspíše blbost, i když kdo ví. Přes zimu sem také pronikli.
Snesl se v ptačí podobě vlkovi přímo před čumák. Byla to vlčice a dokonce ji i poznal. Neznal ji sice jménem, ale od vidění tušil, o koho se jedná. Chvíli poletoval kolem a pak jí přistál na zádech. Velice doufal, že se po něm nebude chtít ohnat, nebo ho třeba lovit.

Nedivil se jeho slovům. "Jo, asi to není zrovna běžný druh, ale tak aspoň jsem originál," uchechtl se. Sám na území nejspíše jiného takového neviděl, bůh ví, třeba jen nedával dobrý pozor. "Je to super magie pro špeha, ani můj pach nezůstane stejný. Neviděl bys mě ani kdybys chtěl sebevíc," dodal ještě.
"Rozumim, to je asi na prd. Ale to ti asi nejni takový vedro ne?" Natočil hlavu zvědavě na stranu. Na napadení chudáka Isky už skoro zapomněl.

Pro Rufa bylo všechno, co říkal, přirozené. Jako malý ani netušil, že jsou vlci, kteří nejsou ptáci, i když Eter vlastně taková byla. Bylo pro něj překvapením, že byli dokonce vlci bez křídel nebo peří. "Tak záleží jakej seš druh, taťka byl dudek, strejda straka, já měl dvojče a byli jsme druhu Rufous Sibia, podle toho se aj jmenuju." Povídal po dlouhé době i o své rodině. Zda-li byli ještě naživu. "Jo to já taky," přikývl. Ani on neznal jiné pouto než rodinné.
Když se zmínil o své magii, Ruf uznale pokýval hlavou. "To zní dobře, ale neřikáš to moc radostně," podivil se.

Díval se na ni a naslouchal. "V zimě ti toho moc nezbývá. Nejvíce se vyplatí asi to bláto, se sněhem toho totiž moc nevymyslíš. Jedině kdybys využila magii, pokud nějak funguje s těma kytkama. Já se můžu proměnit a pach mám tím vyřešenej stejnak," ušklíbl se. Magie na špehování jako dělaná.
Vyslechl si její trápení. "Ani nevíš jak tomu rozumím," odmlčel se. Sám to v tomto ohledu neměl lehké. Zajímalo ho, jaký je příběh mladé vlčice, ale ptát se zatím nechtěl. "Je mi líto, že si tak přijdeš, ale můžu ti říct jen to, že ve smečce nikdy nezůstaneš úplně sama. To nedovolím," pousmál se maličko. Chtěl ji trochu povzbudit.

Rufo měl dobrý důvod být celou zimu zalezlý. Nejen, že nebyl na zimu moc připravený, asi byl z teplých krajin, ale měl také celou tu dobu depky. Zůstavál sám, v temnotě a přemýšlel nad životem a smrtí. "Hejno, jako to ptačí. Není pro všechny okřídlence, jen pro ptakovlky, jako jsem já. Je to vlastně magie, která vlkům mého rodu dovoluje se proměnit," Vysvětlil. Mohl mu to ukázat, ale zrovna moc se mu do toho nechtělo. Dlouho na svou magii nesáhl a nejspíš by mu to nyní ubralo hodně energie. "Bylo nás pár, ale byli jsme rodina, a to ne jako smečka, ale doslova. Aspoň teda ti, o kterých vím," dodal ještě. "Jen se klidně ptej, nemám moc co skrejvat. Dřív nebo pozdějc by ses to asi stejnak dozvěděl od jinejch," pokrčil rameny. "Co ty máž za magii?" Položil mu také otázku, aby v tom nebyl sám.