Príspevky užívateľa

Ucítila, že už její zadní tlapy nic nedrží. Caligo z ní měl takovou srandu, že ji nejspíš pustil neúmyslně, což neměl dělat. Rue udělala jeden dlouhý skok a natáhla k němu tlapu. Byla vysoká, takže jí mezera mezi nimi nedělala zas tak velký problém. Záleželo jen na tom, jestli stihne druhý vlk včas zareagovat. Poháněl ji vztek, takže chtěla masku sundat ještě víc, než předtím.
Bylo jí teď upřímně jedno, jestli mu u toho ublíží, drápy mohly klidně zasáhnout i jeho tvář, pokud by neuhnul.

Hati zřejmě mladé vlčici nepřál. Možná se dokonce i bavil nad tím, jak se před Caligem rozplácla. Co taky jiného, když nemohla ani hnout zadníma? Určitě to vypadalo komicky, ale Rue to tak vůbec nepřišlo. Hajzl. Její magie se taky jednou projevila, jenže to bylo asi poprvé a naposled. Z jejího těla dost pravděpodobně vyprchala navždy. Ten by se divil, kdyby mi zůstala.
Rychle se zase postavila, i když to bylo složitější. Hodila na něj nenávistný pohled. "To máš tak nechutnej ksicht? Pitomče jeden." Vrčela na něj. Bylo jí jedno, že si za to mohla sama, důležité tady bylo to, že udělal něco, co se jí nelíbilo. Vztek byl najednou to jediné, co byla schopná vnímat. Znovu však útočit nemohla, protože ta jeho magie byla opravdu osina v zadku.

Nechápala, proč se o kanálech zmiňoval, pokud nechtěl svou myšlenku rozvést. Bylo zvláštní, jak se choval. Snažil se hrát její hru, ale mistra nikdo nepřekoná. Měl se ještě co učit.
Pouze si odfrkla. Co skrývá pod maskou ukázat nechtěl. Dobrá. Tak tedy po zlém. Nemohla si dát pokoj, prostě chtěla vidět, s kým má tu čest. Zakrývat svou tvář bylo přeci velice neslušné, pokud něco neskrýval. Třeba ošklivou jizvu. Jenže to ještě nevěděl, jak moc se Ruo takové věci zamlouvají.
Pomaličku se k němu rozešla, jakmile se rozhodl ustoupit. "Ale prosimtě. Já se přece taky neskrývam, tak proč bys měl ty? Nemyslíš, že bys líp viděl, kdyby sis tu nádheru sundal? Třeba bys pak nezjistil, že tě někdo sleduje, teprve potom, co ho máš za zadkem. Hm?" A v tu chvíli po něm skočila s úmyslem lebku strhnout. Jestli se jí to povedlo, to už záleželo jen na Hatim.

Pořád ho jaksi skenovala pohledem. Nijak nereagovala na jeho narážku, akorát úsměv jí trochu spadl, jakmile se zmínil o kanalizaci. Takže už tu nějakou dobu budeš. Nebyla si jistá, kolik mu bylo, ani kdy se do smečky přidal, ale teď již věděla, že zde musel být od jejího dětství. Možná dokonce od narození, nebo i před tím. "A co má bejt?" Nevěděla, co tím sledoval. Naštěstí se nestalo nic závratného, takže si z ní ani nemohl utahovat. Aspoň si to myslela.
"Nechtěl by sis třeba sundat tu tvojí parádu? Ráda bych ti aspoň koukala do ksichtu, když už se tu s tebou vybavuju." Kdyby to i tak neměl v plánu udělat, zkusila by to sama. Odvážná na to byla dost

Ale, ale! To jsou mi novinky. Rue se zeširoka usmála, jakmile začal narážet na její ocasy. To byla hra zcela nová, kterou ještě nikdo nezkusil. Úder zpět. Jak na to asi bude reagovat, že? "Copak? Došla trpělivost? Já si myslela, že s tebou bude větší sranda. No, asi nakonec nejsi tak silný, jak jsem si myslela." Začnou po sobě jít, nebo si tu budou přehazovat? To už věděl jen Hati.
Caligo se však nezastavil jen u jejích ocasů. Chtěl info nazpět. No jméno bych mu možná dát mohla. Když se zmíní Nirixovi, stejně bude vědět... Úsměv se jí stále držel na tváři. Tohle pro ni byla zábava. "Rue. Já jo, a ty?" Pálila hnedka se stejnou otázkou. Otázka byla, kdo to vzdá první, pokud se vůbec bude někdo ochotný vzdát. Tohle mohlo skončit jakkoli.

Co teď? Rue samozřejmě pikle kula, zároveň k tomu ani nevěděla, kde jinde, než na hřbitově, by se mohli zahrabávat mrtvoly. Neměla Salōmē vlastně co říct, ale něco vymyslet musela. "No to se ptáš asi docela blbýho vlka jo. Já teda trávim většinu času sama, nic moc se tu nedozvim. Ale kdybych si měla tipnout, tak by to byl ten hřbitov..." Co taky jinýho? Kdyby byla na území nějaká ďoura, kam by házeli mrtvé na hromadu, asi by o tom něco věděla. Jediný hřbitov nikdy neměla nutkání zkoumat.
"Asi chci prostě vědět, kde jsou a nepřemejšlet nad tim každej den. Třeba uctění jejich památky pomůže i mě," a to byla lež. I když možná jen maličká. Sice nad tím přemýšlela často, ale tušila, že nic takového ničemu nepomůže. A už vůbec ne jí. Co jí pomůže spíš, bude ta sranda, kterou zažije, až bude kopat.

Rue jen málo věděla o tom, co je vůbec drak. "Drak? Co to má bejt?" Ihned se taky začala vyptávat, protože chtěla být přeci ta nejchytřejší. Jako Hatiho vyvolená bych se měla učit. Jeho krátké odpovědi a lhostejnost k jejím narážkám ji na jednu stranu rozčilovali, ale na druhou stranu aspoň dostávala své vysněné info. Taky ji to však pomalu přestávalo bavit. Šikana přece měla být zábava, měla se smát a on brečet! Nebylo to fér.
Pan dráček si dokonce i dovolil utrousit poznámku na její účet. Haha. Jak moc vtipný si asi přišel, když zmínil něco, co každý druhý? "Co máš pod tou lebkou? Nějakou další hrůzu?" Mluvila už zřetelně znuděněji, než předtím. Ach Hati, znamená tohle, že už se nebudu moct bavit? Že by snad víra nemohla jít ruku v ruce se zábavou?

Opět nepřišla žádná reakce. Nebyl naštvaný ani smutný z toho, že mu tady pomalu nadávala. Jen počkej. "Z poloviny vlk a zbytek co?" Vyzvídala dál. Čím více informací, tím lépe. Zatím nebyl vlk, kterého by nezlomila, byla si proto jistá, že i tomuhle zanechá šrám na duši. Její slova často bodala, jako trny růže, možná víc. Jako ostnatý drát, který se nechce vlka pustit. Ano, měla docela velké ego, ale i ona šla zlomit. Třeba právě Salōmē se to taky povedlo. Jelikož byla v pubertě, mívala emoční výbuchy a často se jí také měnila nálada, takže to ani nebylo nic moc těžkého. Už aby to skončilo.
Spokojeně se usmála. "Caligo. Na tobě se příroda teda vyřádila, Caligo." Samozřejmě musela hodit ignor i na další z jeho otázek. To by přece nebylo ono jinak.

Její oči jako by ožily. Maličko se dokonce pousmála, což mohlo naznačovat, že na vlčici pomalu, ale jistě měnila názor. No to mě podrž. Ona si myslela, že vykopávat mrtvé je svým způsobem narušování jejich klidu a to není hezké ani povolené. Ale Salōmē na to měla názor jiný. Rue ani nevadilo, že to všechno myslí hrozně dobře, ani maličkou poznámku neutrousila, hlavně že jí pomůže spáchat tento čin. "Jak to uděláme?" To bylo jasné ano, teď byl ale důležitý ten postup. Pokud nebudou na hřbitově, kde je budou hledat? A i kdyby je našli, jak je dopraví na ten hřbitov, aby měli onen "důstojnější odpočinek"? Nebo měla Sal plán úplně jiný?
Rue vrtěla všemi čtyřmi ocasy, jak nadšená z toho byla. Doufala jenom, že vyrazí hned. Kdyby to musely odložit, asi by ani dospat nemohla!

Nic si z jejích slov nedělal. Zajímavé. S Nirixem se tedy musel dobře znát a dost pravděpodobně s ním měl i dobré vztahy. Na rozdíl od Rue, která si dost dovolovala. To on neměl rád. Ale kdo taky ano? "Hmm.. Seš divnej. Seš ještě vůbec vlk, nebo nějakej překříženej kříženec?" Lebka jelena s vlčími zuby, uši jako králík a ten ocas. Připomínal jí ještěrčí ocas, ale těžko říct. Ksichtila se na něj během toho, co si ho prohlížela. Nemohla říct, že byl zrovna ošklivý, ale to jí nebránilo si z něj i přes to utahovat. "A jak se vlastně jmenuješ?" Podívala se mu do očí, když přestala hledat odlišnosti na jeho těle. Docela ráda by viděla jeho tvář, ale na tuhle otázku byl ještě čas. Měla mu ještě tolik co vytknout!

Rue byla mistr v ignoraci, hlavně když se měla vyhýbat otázkám, na které se jí nechtělo odpovídat. Vždy byla schopná to zakecat. Zejména Ossi tuhle její vlastnost nenáviděl. Ona na druhou stranu, byla velice ráda, že ve většině času získá více informací, než vydá. "To jsou způsoby. Abys věděl tak kousek vodsaď já třeba bydlim. Nenapadlo tě, že můžu mít třeba stejnou cestu? Hm? To by se mesiášovi asi nelíbilo, že na mě takhle útočíš, nemyslíš?" Cíleně celou konverzaci obrátila proti němu. Chtěla, aby se cítil blbě a odpovídal jí na všechno, co bude chtít vědět. To, že je zrovna ona asi nejvíc nenáviděná právě samotným Nirixem, to její společník nevěděl a vědět nemusel. Ještě by měl radost, že si na mě otvírá držku. Hodila na neznámého tázavý pohled, čímž ho vybízela k tomu, aby nyní odpověděl on na její drzou otázku.

Vlk se prudce otočil, načež se šedivá zastavila a pohlédla na zvláštní tekutinu, která se zhmotnila kolem jeho tlap. "Woah! V klidu, bratře, v klidu.." Na tváři se jí při těch slovech objevil menší úsměv. Těšilo ji, že působila jako hrozba. Nejvíc ji v této chvíli zaujala lebka, kterou si neznámý zakrýval obličej. "Co to máš na ksichtě?" Dělala, jakoby ani neslyšela jeho otázku a rozhodla se jít ještě blíž, aby si ho pořádně prohlédla. Tohle individuum si o to přímo říká. Jako obvykle už měla připravených hned několik nevhodných poznámek. Byl jako stvořený k šikaně. Už jen tou lebkou a svěšenýma ušima se mohla bavit aspoň takových hezkých pár minut.

Rue mluvila o tom, nad čím zrovna přemýšlela. Co se emocí týkalo, moc jich vůči členům své rodiny necítila. Jen Suteki byla její nejmilovanější sestra, ale o té řeč nebyla. Co mohla cítit k někomu, koho nepoznala? Samozřejmě chtěla mít někoho, na koho se mohla obrátit a kdo by ji miloval. Jenže tuto roli mohl dostat kdokoliv, ne jen máma s tátou. Vlastně si připadala, jakoby se na tento svět spawnula a každý už předem "věděl", co je zač. Ale ona neměla ani ponětí, o čem ti blázni mluvili. Zrádcovství se přece nemůže dědit, takhle se někdo rozhodne.
Právě proto asi začala mluvit spíše o jejich ostatcích. Nebýt na tom hřbitově, asi by ji to nenapadlo, ale díky Nirixovi a jeho mimořádné akci, na to nemohla přestat myslet. "Zajímalo by mě, kde je Kult nechal. Nic o nich nevim, a taky jsme se Sut byly ještě malý když je popravili, takže nevim jestli je třeba pak odnesli a pohřbili, nebo nechali mrchožroutům. Až na matku teda. Aspoň ta myslim zůstala věrná až do smrti. Proč? Ty mi je chceš pomoct najít?" Jistě že ne. Salōmē je dospělák a ti nedělaj špatné věci, jako třeba vykopávání kostí mrtvý rodiny. Pff.

Následovala neznámého vlka. Rozešel se dál, což nejspíš znamenalo, že o ní věděl a nechtěl být sledován. Jenže Ruo to bylo úplně jedno, co zrovna někdo chce, ona ho následovala i tak. Vypadal zajímavě. Dokonce jí přišlo, že si i povídá pro sebe. Nějakej magor.
Přidala trochu do kroku, protože jí nešlo do hlavy, že by se na ni aspoň neotočil. Už si jí musel všimnout, takže o co mu jde? Rue se dokonce ani nesnažila jít nějak potichu. Vůbec se jí nelíbilo, že schytává takovej ignor. Co si o sobě myslí? To byl vlk natolik zahleděn sám do sebe, že ani sníh křupat neslyšel? To asi nebylo moc zdravé.

Ticho nebylo tak dlouhé, jak čekala. Sal měla očividně v plánu dál mluvit o její rodině, jenže Rue přišlo, že už řekla skoro všechno. Ne, že by toho bylo zrovna moc. "O čem mám asi tak mluvit? Matku jsem nepoznala a otce s bratrem si sotva pamatuju. Mám jen dvě sestry, ale ta jedna je pošahaná. Nad tim jsem vlastně přemejšlela u těch hrobů. Pohřbívá Kult i svý zrádce?" Jestli se měla někdy někoho zeptat, Salōmē mohla být správná volba. Třeba zrovna dnes najde mladá vlčice klid a modlitby jí půjdou lépe, jelikož už toho nebude mít tolik na mysli.