Príspevky užívateľa

Když Evar'la zmizel, byla ještě Coelo Medic, jelikož se před nedávnem setkal s některými členy Přízračných, jistě zjistil, že se stala Lexem, ale očividně se mu nedostala zpráva o dalším nedávném povýšení. Naštěstí už výše mířit nemohla. Když ji oslovil, zachovala si klidnou tvář a postoj. "Slyšela jsem, že ses objevil v Norestu," odpověděla souhlasně. Oba stáli bez sebemenšího náznaku emoce ve tváři. Z třetí pohledu by se mohlo zdát, že se dva vlci nemají vůbec v lásce, ale opak byl pravdou. Jako malý byl Evar'la neustále v léčitelské noře, kde se o něj starala právě Ryumee a přirostl jí k srdci. Ačkoliv neměla příliš v lásce vlčata, dalo se říci, že tito Milagovci byli jiní.
"To ráda slyším, tvůj otec bude jistě rád, že tě znovu uvidí." Podívala se do dálky a poté zpět na něj. "Nedávno se rozhodl, že odstoupí z funkce a bude s rodinou, máš tedy štěstí. S vůdcem Přízračných právě mluvíš," dodala důležitě. Z nové funkce pořád nebyla úplně svá. Vždy se chovala důležitě a celý život zasvětila smečce a vlkům, ale nyní jí to přišlo jiné. Bůh ví proč.

Léto již měnil podzim, ale bylinky se na území vyskytovaly stále. Ryumee některé skladovala ve svém doupátku, jen pro jistotu, že někdo onemocní. V první řadě by jistě museli za léčitelem, ale to byla kdysi i ona. Za bratrancem chodila proto jen zřídka, s vážnějšími nemocemi.
Zdržovala se poblíž Dlouhého jezera, kde trhala rostliny a skládala je do brašny. I ta byla již stará, podobně jako její majitelka. Rya si všimla, že začínala stárnout, cítila to na sobě a začínalo to jít pomaličku vidět. Nikdo nemládne...
Zaslechla zavytí, které šlo od hráze. Bylo tiché, tudíž mohlo jít o nováčka. Jakoby jich nebylo dost poslední dobou. Vydala se tedy poklusem ke kameni, který označoval hranice.
Její oči se maličko rozjasnily když poznala Evar'lu, mladého syna S'Arika, který kdysi opustil svou smečku. Že by se vracel? Slyšela již, že se pohybuje na území Norestu, už to byla nějaká chvíle. "Přeji pěkný den, hádám, že vytí patřilo tobě?" Zastavila se nedaleko od něj.

Pomalu následovala své dítko k vodě a sledovala jeho kroky. Velice se zalekla, když viděla, jak blízko k vodě běží, ale naštěstí byla dost blízko a stihla by jej zachránit. Oddychla si, když Ateri zastavil. "Opatrně.. Dokud neumíš plavat, je voda nebezpečná." Podívala se na něj starostlivě a také upřela zrak na svůj odraz ve vodě. "Tohle místo je pro naši smečku důležité. Jmenuje se Půlnoční studánka, a to právě proto, že je tu voda. Vždy když se změní vedení smečky, sejdou se tu všichni, aby viděli, koho hvězdy vybraly," odpověděla mu. Nebyla to přesná odpověď, ale Rya sama netušila, kde se v krajině vlastně voda vzala. Jistě pocházela z pramenů, možná deště, ale nebyla vědcem, aby zkoumala takové věci. Hlavní bylo Asterimu vysvětlit, jak to ve smečce chodí, musela na něj však postupně, aby ho nepřehltila a neztratil zájem se učit.

Pousmála se nad jeho veselou odpovědí. Ona taková nikdy nebyla. I když si jako malá hrávala, byly to spíše znalostní hry než takové ty jednoduché. Byla hold vždy jiná, odměřenější.
Za chvíli byli opravdu na místě a Rya se zastavila. "A jsme tu!" Zvolala a nechala malého, aby vyběhl objevovat krásy studánky. Musela si ho však pohlídat, aby se neutopil, to bylo jasné.

Vlčata rostla jako z vody a mohla pomalu prozkoumávat svět. Z nory sice ještě sama nevylezla a museli je nosit příbuzní, což však díky jejich váze nebyl zatím takový problém. Rya je rozhodně chtěla vést k tomu, aby z nich vyrostli silní vlci, kteří budou udržovat rod stejně, jako ona. Až tu jednou nebude, bude to stejnak na někom z nich. Zatím na to nechtěla ani myslet. Dokud neuvidí vnoučátka, nehne se z Norestu. To si však bohužel vlk nevybere, kdy odejde za duhový most, i to dobře věděla.
Podívala se na malého Asteriho, který ťapkal vedle ní na cestě ke studánce. Ten určitě neměl zatím ani pomyšlení na nějaký rod a duhový most. "Už tam budem," oznámila pár metrů předem.

Vyslechla názory obou vlčic a pokývala hlavou. "Můj rod býval velice známý, ovšem poté ta jiskra uhasla. Snažím se nyní s rodinou opět oživit kulturu a vše, co kdysi bývalo zvykem," odpověděla stručně a porozhlédla se kolem. "Tomu rozumím. Také máme v naší domovině jiné zvyky, ale musím přiznat, že Norest je okouzlujícím krajem. Věřím, že mezi námi najdete také své místo," dodala na závěr a poté se na vlčice podívala. "Co tedy od smečky očekáváte a čím jí můžete přispět?" Od S'Arika znala, že se nováčků často hodně dotazoval, než jim zadal úkol. Byla to dobrá taktika. Nejdříve vlka poznat a prověřit, poté je nechat dokázat svá slova. Podle jejich odpovědí se již nějaký úkol najde.

Pohled upírala na malé kuličky a ani by si Everetta nevšimla kdyby do ní nestrčil čumákem. Její zrak se přesunul na něj. "Tak stará zase nejsem," odvětila s úšklebkem a sledovala, jak se maličcí probudili a začali prchat za tátou. Donutilo ji to se usmát. Její vztah k vlčatům se změnil s druhým vrhem. Stále však měla velice ráda i svého prvorozeného syna a jejich speciální vztah pro ni hodně znamenal. Uvědomila si díky němu spoustu věcí a změnilo to její pohled na život.
Nakonec se stejně zvedla a pořádně se protáhla. "Chci tu s vámi zůstat," dodala ještě. Nechala svého partnera, aby si malé přebral, ale stále zůstávala poblíž. Věděla, že by měla využít chvíle pro sebe, moc jich neměla, bohužel se zrovna dnes nedokázala nějak odtrhnout.

Fialová, již konečně bez zátěže navíc, procházela území. Občas, když potřeboval chvíli klidu od vlčat, chodila kolem hranic na průzkum. Bylo to díky Bellanně. Stále neměla dobrý pocit, ze všeho toho dění v Nihilu. Dost času trávila také kolem tábora, aby byla svým vlkům nápomocná a nezaostávala v alfování. Dnes však zvolila procházku k vodě. Teplo brzy odejde a přijde zima, doufejme, že ne stejně krutá jako ta minulá.
Zahlédla svého příbuzného, jak hleděl na svůj odraz ve vodě. Rozhodla se jít za ním, nešla však tiše jako obvykle, ale tak, aby ji slyšel a nelekl se. "Krásný to den, nemyslíš?" pronesla kousek od Ancunína a lehce se pousmála, aby si nemyslel, že přichází se špatnými úmysly. I když tedy velice pochybovala, že by zrovna tohle měl na mysli. "Občas mne překvapuje, jaké teplo dokáže v horách být. Je to den jako stvořen ke koupání, ovšem pochybuji, že by o to měl jeden z nás zájem." Podívala se do dálky. Znala vlkovo trauma, měla také nepříjemné vzpomínky na vodu. Na druhou stranu díky tomu mohli i její potomci pokračovat v rodu.

Nejistě našlapovala, dokud se nedostala na stabilnější půdu. Mírně si oddychla a podívala se k obloze. Možná právě pochybovala o svých rozhodnutích sem jít, možná jen přemítala nad životem a nad hvězdami. Dle jejího výrazu by nikdo nebyl schopný poznat, nad čím právě přemýšlí.
Opatrně se posadila, aby odlehčila tlapkám práci. Zanedlouho však ucítila pach, který jí byl známý, i když skoro ani nedoufala, že ji bude chtít jednou vyhledat. M'Raan se pomálu zapojovala do dění smečky a Rya si proto myslela, že nejspíše nemá zájem zde zůstávat.
"Dobrý večer i tobě. S čím za mnou přicházíš?" optala se narovinu. Možná nakonec chtěla ze smečky odejít, ale fialová vlčice nemohla soudit takto brzy. Nejdříve musela vyslechnout, co měla mladá dáma na srdci.

Neměla již více otázek. Již díky Timovi věděla, že ztráta paměti není žádná legrace a vlkovi to pomotá hlavinku. Ráda by sice věděla více, ale musela si vystačit s tím, co jí řekl. "Rozumím. Vysvětlím ti, jak to u nás chodí," podívala se na něj přísně, aby věděl, že se zde mají pravidla dodržovat. Teď už mohl vytušit, že nebude jen členkou nízkého postavení. "Jsem Fortis smečky, to je jako alfa. Ty budeš Cronou, tedy vlčetem smečky," začala s vysvětlováním od funkcí, aby si v tom udělal pořádek. "Vítej mezi námi, zavedu tě teď do tábora, dobře?" dodala ještě a pomalu vyšla směrem k noře smečky. Apollyon tam jistě vyhledá Anjel sám. Cestou mu vysvětlovala pravidla a zodpověděla jakékoliv dotazy, které padly.

Vlčata rostla jako z vody. Nebylo to dlouho, co se narodilo, ale mléko a láska jim očividně nechyběla. Rya už si dovolila párkrát odejít, hlavně aby si protáhla pořádně tělo. Neustále ležení ji zmáhalo a hlavně nechávala otce, aby se také zapojil do rodičování. Maličcí si mohli tak vytvořit vztah k oběma. Navzájem se zastupovali nejen u dětí, ale i v alfování, v nejhorším je zastoupil i S'Arik. Zatím vše vycházelo, jak mělo, žádné problémy na obzoru a vztahy snad dobré.
Ležela aktuálně v pelíšku. Asteri, Berry i Arae leželi s ní. Nemohla se na ně vynadívat, jak byli úžasní. Kdyby si to stejné jen kdysi myslela i o Guláškovi. Ulehčilo by to spoustu věcí.

Mladý Apollyon zatím rozhodně potřeboval někoho, kdo se o něj postará a smečka se zdála být dobrou volbou. Rya ve své přísaze slíbila, že se neotočí zády k nikomu, kdo bude potřebovat a ocení její pomoc, což tohle mále vlče jistě splňovalo. "Jmenuji se Ryumee Estrela do Norte. Řekneš mi něco o sobě? Odkud jsi, co máš rád, co ti jde..." navrhla. Nechtěla zatím sdělovat své postavení ve smečce. Vlci, obzvláště mladí, se jí zdáli nervózní a snažili se zapůsobit, když se o tom zmínila. V tomhle případě to tak sice býti nemuselo, ale nebude nic riskovat. Nechtěla přeci, aby jí lhal jen proto, aby ho přijala.
"Vidíš ve smečce svou budoucnost?" Pokládala těžké otázky, ovšem pro ni důležité. Chtěla vědět, co očekávat. Jestli se něco naučila od S'Arika, tak to byl právě onen "výslech" před přijetím. Čtení řeči těla bylo také důležité a Rya v tom vynikala o něco více, než ve čtení pocitů. Bylo možné, že by lež rozpoznala.

Vlčice již věděly více než čekala. Nedivila se však ničemu, někteří členové byli výřeční a skoro každý věděl, že jejich smečce velel S'Arik, tedy do nedávna. "Ano, nejsem na své pozici dlouho, bývala jsem Lexem, nebo-li zástupcem alfy." Přikývla. "Ráda vidím zástupce jiných rodů, obzvláště těch známých v Norestu. Jak se vám zatím líbí na tomto území?" Optala se spíše ze slušnosti, než přejde k věci. Byla zvědavá sama na sebe, do role alfy se dostávala pomalu a neměla ještě přijímání členů moc zažité, spíše vůbec.

Vlče se představilo. Na svůj věk mělo dobré vychování, přišlo jí, že dokonce lepší než někteří dospělí vlci. Jakmile se Apo zmínil o Anjel, věděla již, která bije. Mladá vlčice se zmiňovala o setkání s vlčetem, kterému doporučila se přidat do smečky. Rya ho již nemusela podezírat a přikývla. "Místo by se jistě našlo. Kolikpak ti je, Apollyone?" optala se již milým tónem. Jelikož s ní ještě hormony trochu pohazovaly, nikterak by nepodezírala malé vlče bez domova. Obzvláště když o něm již věděla od Anjel.

Vyčkávala na příchod Toshiho. Chápala, že to mají teď Nihilští těžké, hlavně pak rodina zrádkyně Bellanny. Pravděpodobně i rodina vládkyně, odhadovala. Nechtěla na ně tlačit a všechny důležitější věci měla v plánu vyřešit později.
Finn byl též na vážkách, aspoň si to Rya myslela, když jí položil otázku o důvěře. "Vše ukáže čas. Nyní je myslím důležité, aby se zotavili." Nevěděla, zda jim má věřit. Nevěřila moc ostatním vlkům, nebyla potom aspoň zklamaná.
Toshi se brzy objevil a Fortis mu mohla nyní předat alespoň přívěšek, který nosili členové Přízračných. "Vítej mezi námi, měl by sis odpočinout," nechtěla rozebírat, co se stalo a na poděkování jen přikývla. Doufala, že se situace zase brzy zklidní.