Príspevky užívateľa

Ryumee spokojeně sledovala, jak se malé kuličky přisávají k jejímu tělu a pijí mateřské mléko. Zdáli se jí všichni tři najednou zdraví, i když ten, který se narodil jako poslední, byl menší a očividně slabší než zbylí dva. Neviděla to však poprvé. Občas se stávalo, že poslední potomek byl menší. "Myslím, že jsou všechna. Máš mé svolení," promluvila k Timkovi milým a unaveným hlasem. Odvar samozřejmě také neodmítla. Bratránkovi věřila a nechala ho, aby dělal, co musel.
Podívala se na Everetta. Díky jeho mlčení skoro zapomněla, že tu je taky. "Nevím. Můžem je pojmenovat později, jsem unavená," odpověděla na jeho otázku a usmála se. Očka se jí pomalu zavírala.

Pár dní zůstávala ve svém úkrytu, ale nyní se však mohla pomalu vracet k normálnímu životu. Vlčata stále potřebovala její péči a pozornost, nevzdalovala se proto moc daleko od Údolí. Šla si protáhnout tlapy do Starého hvozdu, možná i něco ulovit. Místo toho však ucítila cizí pach, rozhodla se ho tedy následovat.
Z dálky poznala, že se jedná o vlče. Usoudila, že možná zabloudilo, třeba hledalo svou rodinu. Těžko říct. "Ahoj, copak tu děláš? Tohle je území smečky," oslovila ho, ale udržovala si stále odstup. Ostatně jako vždy.

Nebyla to tak dlouhá doba a Rya opět prožívala ty bolesti. Bylo to stejné jako kdysi, i když tentokrát delší. Snažila se naslouchat oběma vlkům, kteří do ní vkládali důvěru a podporovali ji, ale hlavně se teď musela soustředit na sebe. Dech zrychloval u očí měla slzičky od bolesti, které nedokázala zadržet. Vzala si od Timothéeho mák, ale nebyla si jistá, jestli opravdu pomáhal, nepoznala rozdíl mezi bolestmi.
První vlče přišlo na svět vcelku rychle. Ryumee ho očistila a pomohla mu dostat se ke zdroji mléka. Měla chvíli se na něj podívat, než to začalo všechno znovu. "Ahoj, maličký," pousmála se na maličké tělíčko, které teď leželo vedle ní.
Zanedlouho následovala svého bratra i sestra. Nevypadala, že by se jí na světě moc líbilo, chvíli se ani nehnula, dokud neslyšela kvikot prvního vlčete. Rya se chvíli strachovala, aby přežila, přála si mít dcerku. Očistila ji a nasměrovala správným směrem.
Uběhla chvíle, kdy už si myslela, že se víc dít nebude, ale nakonec přišlo na svět i třetí a poslední vlče. I to očistila a přivinula k sobě. Všechny pak objala ocasem, aby jim zajistila teplo a občas nějaké olízla. Jsou tak krásní. Nemohla z nich oči zpustit. Usmála se i na Timka, který jí pomáhal si toto celé projít a na Evíka, který ji jistě podporoval.

Dnes byl ten den. Rya byla od rána celá nervózní a neustále přešlapovala. Nevěděla, jak si lehnout, upravovala si pelech a vůbec už doufala, že bude tahle část za ní. Dívala se střídavě na Tima i Everetta mezitím, co oddychovala. Byla ráda, že tu s ní oba byli.
Pak přišly první bolesti. Nejdříve slabší a postupem času i silné. Fialová vlčice rychle oddychovala a dělala, co již znala od minule. Snažila se vnímat i okolí, ale začínalo to být čím dál těžší. Tušila, že za chvíli přijde to nejhorší i nejlepší.

Byla vcelku unavená, nikam moc nechodila a trávila většinu času zde. Její práci teď musel zastat Everett, nebo S'Arik. Naštěstí měla několik přijímání vlků již za sebou a nemusela se tolik bát, že by to nezvládli. V příštích několika dnech snad již nikdo nepřijde.
"V pořádku. Již se připravuji a hádám, že Tim také." Doufala, že tentokrát i Everett bude u malých když zrovna porostou. S Guláškem to sice bylo těžké, ale zároveň jí chyběly ty časy, když byl ještě malý. Přeci to mělo něco do sebe.

Ryumee zde mimo bylinek připravovala také pelíšek. Bylo již na čase, protože měla za chvíli přivést na svět další potomky. Byla teď šťastnou vlčicí. Všechno vycházelo, jak mělo, s Everettem se také nehádala a Gulášek s ní měl také o něco lepší vztah. Tim se o ni staral po dobu březosti, na něj se mohla spolehnout.
Zaslechla své jméno a otočila hlavu za hlasem. "Everette," odpověděla a kývla hlavou na pozdrav. "Krásného dne přeji, jak se máš?" Slušně se optala svého partnera. Břicho měla již velké, že už téměř chodit nemohla.

Přišla o pár kroků blíže, jakmile vlčice promluvila a sdělila jejich úmysly. Rya si je pozorně prohlédla a poznala několik znaků rodu Milaga. Pravděpodobně se jednalo o S'Arikovi příbuzné. "Hádám, že hledáte Orda S'Arika. To vás nejspíše zklamu, ale nedávno odstoupil z funkce. S novým vůdcem již mluvíte. Jsem Ryumee Estrela do Norte, Fortis Přízračných." Představila se se vší slušností a hrdě zvedla hlavu. Byla pyšná na své jméno i funkci, dávala to dosti najevo. Přejela pohledem obě vlčice a vyčkala, zda na to budou chtít něco říci, poté pokračovala. "Dovolím si hádat, že nosíte rod Milaga, je tomu tak?" Pro jistotu se optala.

Nedaleko sbírala nějaké kvítí, aby trochu vyzdobil nové doupátko před porodem. Břicho měla již veliké a byla ráda, že si došla všude po území, natož vyjít za hranice. Jakmile zaslechla nedaleké vytí, odpověděla na něj a vydala se tím směrem. Tušila, že se jedná o nějakého nováčka, který mohl mít zájem se přidat do smečky. Musela být však opatrná, obzvláště takhle s vlčaty. Mohlo se jednat i o podvod.
Opatrně došla na místo, odkud vytí přišlo. Zahlédla dva vlky, zůstala taky proto radši o něco dál. Snad se neměla čeho obávat. "Přeji krásného dne, mohu sloužit?" optala se nahlas a zdvořile pozdravila.

Dívala se na něj s koutky mírně zvednutými. Obával se nejhoršího, to bylo očividné. "Říkala jsem o tobě rodině, ale záleží na tobě, jaké si vytvoříte vztahy. Jsem si jistá, že tě Gulášek rád pozná," ubezpečila ho. No, nebyla si úplně jistá. Synáček měl náladu jak kdy dobrou a pokud by ho Val vychytal v té horší, asi by moc dobře nepochodil.
"Brzdi, brzdi. Prvně se musíš dostat do smečky, pak můžeme přemýšlet nad tím, jak mi můžeš pomáhat." Zatím nechá bratra dělat, co musí, pak se teprve uvidí.
"Půjdu teď domů, dobře? Uvidíme se pak," kývla na něj. Těhotenství ji unavovalo, potřebovala si opět lehnout. Nejspíš by neměla ani tolik opouštět smečku, kdyby náhodou potkala nemilou společnost.

Smutný pohled byl na otce, kterého opustila rodina a jeho děti mu dávaly vše za vinu. Rya nevěděla, kde je pravda a ani to nehodlala řešit. Bylo to jednoduše něco, co ona neovlivní, nebylo to tedy důležité. Kdyby řešila každý problém, asi by se z toho zbláznila.
Ravonny přívěšek přijal, i když Ryumee vycítila, že nebyl nijak nadšený. "Jistě," odpověděla a nechala ho odejít. Spánek bude jistě nejlepší, pro všechny.
Podívala se na Finna. Chtěla jít spát, byla již po celém dni unavená, ale cítila povinnost zde vyčkat. Sice své smečce důvěřovala, ale nikdy by si neodpustila kdyby se něco stalo. "Počkám." řekla pevným hlasem a s vážným výrazem. Chtěla tím dát najevo, že o tom nebude diskutovat. Posadila se a sledovala okolí.

Sledovala situaci mlčky, s kamenným výrazem. Neuměla si ani představit, že by ji takhle opustil Guláš, nebo ti, které zatím nosila. Asi by ji to zabilo. Sama neměla růžovou procházku dětstvím, její matka se k ní hlásila až ve dvou letech a všichni pak odešli. Zůstala úplně sama a najednou se pro ni vše měnilo. Vedla úžasnou smečku, měla skvělou rodinku a přitom byla jednou stejně zoufalá jako tihle mladí. Chtěla je podpořit, jen kdyby věděla co říct. Viděla, jak všichni zahazují své rodinné přívěšky a černobílá vlčice odlétá někam pryč. O jednoho méně. Podívala se na Toshiho. "Běžte," pokynula mu hlavou a otočila se za Finnem a Ravonnym. Moc dobře věděla, že bude mít cestu životem těžší než jiní. Naprosto to chápala.
V táboře vlčeti darovala přívěšek, který dostali všichni členové při odstupu S'Arika z funkce. "Vítej mezi námi Ravonny. Nos tento přívěšek s hrdostí. Naše smečka je naší rodinou," řekla mu. Nevěděla, jakou reakci má čekat, ale něco říct stejně chtěla. Jen doufala, že ho nestrhne jako ten předchozí. Jeden tu čekal i na Toshiho.

Dnešní den byl velmi významný nejen pro fialovou vlčici, nýbrž pro celou smečku. Jelikož moc dobře věděla, o co půjde a dopředu se na to všechno připravovala, nemohlo ji nic zaskočit. Rozhodně nečekala, že bude celá smečka jásat a oslavovat. S'Arik byl velmi dobrým a již zkušeným vůdcem. Měla tu čest být s ním od začátku jeho alfování až do konce. Tehdy ji přijímal jako mladou vlčici, která měla vizi zastupovat roli svého otce na postu Coelo medic a také se na ni vypracovala. Od té doby v ní měl Ordo velkou důvěru a udělal z ní svou pravou tlapu, novou Lex.
Ryumee vzhlédla k obloze, když se na ní objevily první hvězdy. Bylo mezi nimi to stejné souhvězdí, které viděla při svém minulém povýšení. Když se podívala zpět, tak se na malou chvíli její pohled setkal se S'Arikovým. Jistě se v jejím výrazu snažil najít nějaké emoce, bohužel však nemohl uspět. Ve svém nitru možná pociťovala nervozitu, ale nakonec nebylo na ní, jak se věci dnes vyvinou. Vlci se již scházeli na místě, a když byli všichni, vůdce promluvil. Jeho hlas byl stejný, jako obvykle, jeho řeč však vlkům naznačovala, že zde dojde opravdu k velké změně. Ordo smečku opravdu napínal do poslední chvíle, ovšem slova, která volil, by se nejednomu mohla zdát dojemná a krásná.
Tiše seděla a přihlížela, jak všichni dostávají své přívěšky. Sama zatím svůj neměla a věděla moc dobře proč. Sledovala reakce ostatních, dokud seděla mezi nimi a užívala si posledních chvil jako Lex. Obávala se reakce Roiha. I když se s ním usmířila, nebyla si jistá, jak ji bude brát. Tušila, že ji dokázal tolerovat, ale žádné lepší vztahy s ní navazovat nehodlal, a pokud to tak opravdu bylo, doufala jen, že nezačne protestovat moc nahlas. U dalších si nebyla úplně jistá, co čekat, ale to jistě brzy zjistí.
Jakmile byly přívěšky rozdány, Ordo pokračoval ve svém proslovu ve studánce. Měl na krku přívěšky rovnou dva a Rya už věděla, co to znamená. Jejich pohledy se opět střetly a další slova už byla o ní. Mluvil sebejistě, což jí dodávalo odvahu jít za ním do vody. Pokud v ní věřil její vzor, pak musí věřit i ona sama v sebe. Šla pomalu, ale jistě. Neměla na sobě plášť ani zbylé doplňky, které normálně zkrášlovaly její vzhled a všichni si teď mohli domyslet, proč tomu tak bylo. Do vody vstoupila opatrně, ale pohled z tmavého vlka nespouštěla. Byla připravená.
"Když jsem tě kdysi žádala o přijetí do smečky, chtěla jsem následovat stopy svého otce. Ten den jsem věděla, že mne čeká dlouhá cesta, než se budu moct stát Coelo medicem, avšak nikdy jsem ani nedoufala, že si zasloužím tvou důvěru. Bylo mi ctí stát při tvém boku, ať už jako Coelo, nebo jako Lex. Velmi doufám, že budeš ještě nějakou chvíli stát ty při boku mém," řekla nahlas, avšak svá slova mířila hlavně k S'Arikovi. Nedokázala si ani představit den, kdy je všechny opustí. Znamenal pro ni asi víc, než si vůbec myslela.
Nad minulou přísahou neměla moc času přemýšlet, stejnou chybu však dnes udělat nechtěla. "Drazí Přízrační, má smečko. Narodila jsem se mezi vámi a velmi si přeji mezi vámi také dožít. Některé z vás znám déle, jiné jen krátce, ale každý z vás je důležitou součástí, která drží tuto smečku při sobě. Vy všichni jste má rodina, můj domov a společně si tvoříme vlastní příběh. Přichází nyní čas, abychom obrátili list a začali novou kapitolu našeho života. Pevně věřím, že společně zvládneme cokoliv, co si pro nás osud připraví," začala. Promlouvala k vlkům hrdě a s vypjatou hrudí. Pohledem přejížděla všechny přítomné tváře. "Já, Ryumee Estrela do Norte, přísahám, že budu věrně sloužit smečce Přízračných. Budu vám oporou ve všech možných situacích a nikdy se k vám neobrátím zády. Prokáži milost těm, kteří si ji zaslouží a pomohu všem, kteří o to budou stát. Slibuji, že vás nezavedu do temnoty a budu naslouchat a spravedlivě rozhodovat jen v nejlepším zájmu smečky," složila přísahu, kterou si v hlavě už chvíli připravovala. Nyní nezbylo nic, než převzít přívěšek a vyčkat na slova nového Lexe. Poté mohli jít již oba na svou malou cestičku slávy.

Ryumee měla emoce sice kde dědit, ale podobně jako barevnost, i tohle si s bratrem rozdělili. Valérian měl těch emocí víc než dost a dalo se říct, že i ve svém věku zažíval stále dětskou radost. To však nyní nebylo vůbec důležité. Hlavní bylo, že se nemusela rozhodovat mezi spojenectvím a vlčaty. Jako matka už na to měla jiný pohled než kdysi a asi by nedokázala vybrat sama. Začala trochu chápat, proč se Toshi obával o smečku, když v ní měl vládnout tento jedinec. Nemohla si pomoct, ale tušila, že má něco za lubem. "Za tyto informace vám děkuji, ovšem pokud to nezmění nic na mezismečkových vztazích, zůstanou tedy u nás," rozhodla. Nebyla si však úplně jistá, co na zbytek říct. I kdyby byla názoru jiného, nedovolila by si protestovat. Přeci jen měla Bellanna vysoké postavení i vše, co Rakis řekl. Že už se její názory neshodovaly s názory panovnice byla jiná věc. Ani ona nemohla říct, že celá smečka souhlasila s tím, že bude velet. Sama nic neslyšela, ale uměla si představit výraz některých jedinců, kteří ji neměli v lásce, ať už z kterýchkoli důvodů. "Rozumím. Je mi líto co se stalo, jistě vás to zasáhlo." Řekla jen ze slušnosti. Přestávala věřit, že si z toho tenhle mlaďas dělal zrovna velkou hlavu.
Když přestali na chvíli mluvit, podívala se opět do vody. Jejich hlasy nejspíš vyrušily ryby, které tu plavaly, protože jich tu nebylo tolik, jako předtím. "Ráda se zastavím. Zatím mi stačí informace od vás, za což děkuji. Přeji šťastnou cestu zpět," odvětila, jak jinak než slušně. Poté se postavila, kývla hlavou na pozdrav a vydala se směrem k Přízračným.

Z dlouhého monologu mladého vlka vycítila jisté podezření. Nehodlala mu lhát, dříve či později by to stejně proklouzlo ven a nejen ona by z toho měla problémy. Bohužel toto byla situace složitá. Nemohla jen tak říct, že přijala uprchlíky mezi své vlky. Sama v hlavě slyšela, jak nerozvážně to znělo. Toshiho samozřejmě vyslýchala a tušila, že nechce mít se svou družkou společného nic víc, než ony děti, které přivedl. Musela si však pořádně promyslet, jak tohle vysvětlí. Nebylo by jednoduché přemluvit prince, aby cítil sympatie ke straně, která téměř zavraždila jeho matku, proto se o to pokoušet ani nebude. Povzdychla si. Vždyť i Toshimu nejdříve řekla, že ho přijme pouze pokud to nezmění vztahy mezi smečkami. "O této události vím a chtěla jsem Nihilskou smečku sama navštívit, abych se ujistila, že je vše v pořádku. Nebudu vám lhát, vím o tom všem díky Bellanny rodině. Přišli k nám žádat o nocleh, který jim byl poskytnut. Mohu vás ubezpečit, že jsem vlka Toshiho vyslýchala a neprojevil žádné sympatie ke své družce ani jejím rozhodnutím. Rozumím, že vlky toto neomlouvá, i když pevně věřím, že by neměli zodpovídat za činy jiné vlčice. Chtěla jsem ovšem všechno prvně probrat s vámi, nebo lépe s vaší matkou, pokud mi to bude umožněno. Ani já nehodlám nikterak měnit vztahy, které mezi sebou smečky mají, a chci tohle vyřešit v klidu a rozumně," odpověděla bez náznaku jediné emoce. Byla v úzkých, nevěděla, kterou cestou se vydat. Ohrozit spojeneckou smlouvu, nebo vyhodit otce a vlčata, která nemohla za rozhodnutí své matky? Chápala, že Arrakis na ně může mít jiný názor než jeho matka, proto s ní chtěla také mluvit. Možná už sám Toshi předal královně zprávu.

Rya měla za svou kamennou tváří jedno velké dobré srdce. Moc dobře chápala, že děti byly v téhle konverzaci na prvním místě a ona jim nechtěla brát dětství, i když po odchodu matky mohlo být jakékoliv. "Tomu věřím. Budu očekávat zprávu z Nihilu, poté vás čeká zkouška a přijetí. Samozřejmě pokud budou zprávy dobré," nemohla nic slíbit. Pevně věřila, že se situace nějak vyřeší.
Odešla s ním zpět k vlčatům.
"Dobrá tedy, pokud chcete vyrazit ihned, můžete se s vlčaty setkat v táboře. My je odvedeme," navrhla a vyčkala odpovědi. Rozhodně by to bylo tak rychlejší.