Príspevky užívateľa

Ryumee měla problém poznat vlčici, nereagovala proto hned. Potkávala spousty vlků a paměť na jména přestávala jaksi sloužit. Uplynula již nějaká doba od výměnného pobytu. "Dobrý večer i vám. Bell, nemýlím-li se?" Poslední větu vyřkla s menší nejistotou. Doufala, že se barevná vlčice nebude zlobit, pokud si nepamatovala přesně její jméno. Vlky z Nihilské smečky se snažila poslední dobou více poznávat, navštěvovat je. Zatím si pamatovala jen pár a to většinou ty výše postavené.

Tyto konverzace nebyly jedny z těch, které dvojice často vedla. Bylo to naopak něco úplně nového. Rya ovšem tušila, že Tim ví již vše, i to co neví ona. Možná i odkud je, protože s tím se synek nechtěl moc svěřovat. Musel pro to nejspíš mít své důvody, což hodlala respektovat. "Dobrá dobrá, nechám to být..." Na jeho druhý dialog však nebyla vůbec připravená a vyvalila jen oči. Nevěděla, co na to říct a na chvíli se jí to dokonce dotklo, aspoň dokud nezmínil, že to tak nemyslel. Byl nejspíš čas jít s pravdou ven. "Vlastně jsem o tom s tebou chtěla mluvit, proto jsem tě vzala sem. Doufám, že to nic nezmění, víš, že tě budu mít ráda pořád stejně. No, budeš mít nejspíš sourozence, mladší," pousmála se trochu nejistě a vyčkala, jakou to vyvolá reakci. Nebyla si vůbec jistá, zda je schopný to odhadnout když se učil u strýčka, proto byla velmi nesvá.

Komplikace ve vztazích obou vlků se zdály podobné. Ani Ryumee nepřišla na to, co ona láska vlastně znamená, ale věděla, že opustit Everetta by ji bolelo. Každá hádka přibila hřebíček do jejího srdce, neměla je ráda, ale přesto se jim nevyvarovala. Hezké chvilky naopak byly jako náplasti, které zase slepovaly její srdéčko a přinášely radost.
"Ale jistě," nechápala, že to znělo tak neuvěřitelně. Bylo přeci jasné, že ho musela zmínit, pokud se chtěl vrátit. "Vlastně ano, je ti vcelku podobný řekla bych," odpověděla zamyšlená nad Guláškovo chováním. Val též raději coural okolo, než aby se angažoval do rodových věcí, minimálně ne tolik, co Rya. I když byl Gulášek již seznámen s těmito věcmi, stále by si raději dělal své. "No... Uvidíš sám," řekla nekonkrétně. Konkrétní odpověď na toto asi neměla. Rodina byla složitá věc, i když neměl Valérian vlastní, určitě aspoň trochu pozná z té její.
Na zbytek slov jen přikývla. Otec byl v pořádku, a i když si moc přála, aby tu mohl být také, nebylo to možné.

Pousmála se. Možná netušila, proč se do něj zamilovala, ale zůstalo jí to. Nebylo to jen zakoukání, kdy ty city po všem přejdou. Tohle byl opravdový vztah. Byl velmi složitý, ale nějakým způsobem fungoval. Start byl sice velmi rychlý, což nebylo zrovna v povaze fialové vlčice, ale stejně to vydrželo. Everett byl jejím protikladem. Nedomýšlivý, málo pracoval a dokázal pokazit i nejjednodušší věc. Nebyl to žádný řečník, ani rozený diplomat. Byl společenský a rád se bavil. Opravdu byl úplným protikladem k Rye, proto si myslela, že to funguje. Když ji partner zrovna nenaštval, vždy u něj mohla hledat podporu a jakýsi domov. Nakonec pro jejich lásku chtěla bojovat a doufala, že on také.
Nápovědy vedly k jasnému závěru, který Evík uhodnul správně. "Ano, už měsíc. Příští měsíc budeme mít vlčátka," usmála se a nechala ho, aby ji objal, pokud chtěl. Neviděla u něj toto nadšení prvně, doufala, že nepřejde jako minule. "Máš mou důvěru. Nezklam mne prosím," pošeptala mu do ucha.

Pozorovala Guláška s úsměvem a velmi zvědavým pohledem. Nenechala se odradit ničím, byla tak moc ráda, že prožívá normální dětství. Dětské lásky a přátelství byly běžné, i když Rya sama jich teda moc neměla. Takovou lásku neměla nikdy, dokud ovšem nepřišel Everett, ale ani u něj se necítila, jako její syn vedle své milé. Její největší radostí bylo paradoxně to dítko, které nechtěla. "Nikomu to nepovím, slibuju." Jeho vyprávění bylo velmi procítěné. Cítila jak jí bije srdíčko. "Proč by si měl být magor? Je hezké, že se ti někdo líbí, děláš mi radost. Jak se jmenuje? A odkud je?" Dál se vyptávala, aby nepřerušila tuhle pěknou chvilku. Oddalovala tím sice ten pravý důvod, proč Guláška vytáhla na procházku, ale bála se, jak bude reagovat.

Od doby, co se rod Estrela do Norte na území Norestu rozrůstal, mělo konečně smysl slavit různé události. Různé tradice připadaly na různá období a jedna z nich připadla zrovna na dnešní den. Letní slunovrat oslavovali vlci právě zde, u moře. Ti, kteří měli do těla vyřezané znaky si připomínali rituál, vlčata se na něj připravovala a ostatní nad nimi drželi hlídku. Zanedlouho si i Guláš mohl zvolit, zda rituál dospělosti podstoupí. Rya velmi doufala, že jej budou chtít všechna její dítka, i ta, která v ní zrovna rostla.
Vstoupila tlapkami na písčitý povrch a zastavila se. Neměla slanou vodu v oblibě právě díky rituálu, a právě dnes si jej měla zopakovat. Naštěstí nemusela být sama. I Ancunín, i když měl jizvy poškozené, si mohl přísahu znovu odříkat s Ryou. Pomalu se rozešla k vodě a vyčkala, než všichni dorazí na místo.

Ryu překvapila reakce jejího syna. Nebyla na něj naštvaná, naopak měla velikou radost, že si Ghu'Lass někoho našel, nebo se mu alespoň někdo líbil. Rozhodně chtěla vědět víc. "Nekecej, někdo se ti líbí. Povídej, přeháněj. Kdo to je?" začala se vyptávat. Konečně si nepřišla tak trapná, že nedokáže ani promluvit se synkem. Přemýšlela, koho v jeho věku znala. Samozřejmě mohl ten někdo být starší, či mladší, ale jistě ne o moc. Věděla akorát o Přízračných a trochu i o Nihilu, ale nevzpomínala si na nikoho v jeho věku. Byla díky tomu ještě zvědavější.

Pouze přikývla. Už neměla na jazyku nic důležitého, také se těšila až je navštíví, ale za svou rodinu asi nemohla mluvit. Gulášek sice měl Timka rád, možná byl dokonce jeho vzorem, ale o Everettovi to stejné říct nemohla. Přišlo jí, že žárlil na vztah, který spolu a Timothéem mají, což ji udivovalo vzhledem k tomu, že to byla rodina. Možná kdyby občas neříkal, co se nehodí, mohli mít i spolu lepší vztah.
Opravdu doufala, že už bude jen líp, teď s dalšími vlčaty by se to velmi hodilo. Již přemýšlela, co svému synovi řekne. Nenapadaly ji žádná vhodná slova, ale i to snad zvládne. I když v této komunikaci obzvláště nevynikala, jistě bude vše v pořádku. "Kdyby se něco dělo, rozhodně se stavím," odpověděla jednoduše. Neměla už moc, co by mohla bratránkovi říct, všechno, co měla na srdíčku už mu řekla, proto se rozloučila a pokud nechtěl říci něco on, odešla.

Jeho výmluvy nebrala na velkou váhu, nepotřebovala žádné vysvětlení. Nepřemýšlela o Everettovi, jako o moc domýšlivém jedinci. Spíš dříve mluvil a pak možná myslel, což se prokazovalo i v jejich konfliktech. Rya netušila, čím to je, že se do něj zamilovala, ale nejspíš tady platilo pravidlo protiklady se přitahují, jinak si to asi nedokázala vysvětlit.
Když se její milý konečně dostal k věci, celkem ji udivilo, že mu to nedochází. "Nikdy mne nepřestaneš udivovat." Zavrtěla hlavou a podívala se na Evíka. "Ale mám dobrou náladu a nechám tě hádat." Vstala, aby na ni bylo lépe vidět. "Časně z rána mi bývá nevolno, chodím po území, ale vydržím čím dál méně. Mám různé chutě a potřebuju více jídla, co myslíš? Co by se mi mohlo stát v posledním měsíci?" Dala mu jasné nápovědy. Byl by vůbec otcem jejích vlčat, kdyby mu to nedošlo?

Sledovala, jak Valem zmítají emoce. Nebyl jako ona s neutrálním výrazem, který jednou za čas ukázal, že umí pohnout koutky. On byl jako malé vlče, které ještě nepoznalo svět a zlo v něm. Obdivovala, že mu to po těch letech zůstalo. Jeho výlevy přetrpěla s ledovým klidem, dokud se od ní opět neodlepil. "V to doufám, zmíním se o tobě ve smečce." Jistě doufala, že již bude konečně s nimi a všechno se vrátí do starých kolejí. "Můj syn je již téměř dospělý. Nebylo lehké ho hlídat už jako malého," zasmála se tiše. "Ale přicházíš včas, za měsíc přijdou na svět tihle," položila si tlapku na rostoucí bříško. Doufala, že se vlčat narodí tentokrát více, aby měl rod možnost se rozrůstat. Podívala se opět na bratra. "Jsem upřímně ráda, že ses vrátil. Stýskalo se mi. No a co otec? Viděl jsi ho?" Zadoufala, že se aspoň něco dozví. Aspoň, že je živý a zdraví, nic jiného nepotřebovala.

S pohledem směřovaným k zemi naslouchala zvukům přírody. Ráda vysedávala v tichosti na různých místech a nechávala myšlenky ve své hlavě volně proudit. Občas zavřela oči, aby si momenty mohla více vychutnat. Jenže v tento moment tu líbeznou píseň ptáků a větru narušily kroky. Byly vzdálené, ale ne tak, aby se nedalo je slyšet. Vlčice zpozorněla. Neměla obavy, že by posvátné místo Přízračných narušil cizí vlk, spíše byla zvědavá kdo přichází. Brzy se to také dozvěděla.
Vřele se pousmála. "Také tě zdravím," začala s dávkou sarkasmu. Nesnášela, když ji vlci nezdravili, ale většinou to nechávala být. Nyní si však dovolila provést menší žertík na Everettovi. "Zajímavé, a o čem?" Nechala ho začít s konverzací, než mu prozradí tu radostnou novinu.

Už nějakou chvíli měla potřebu Guláškovi něco říct. Nebyla si jistá, jak to vezme. Bylo dost možné, že bude mít radost, ale také mohl reagovat špatně, těžko říct. Rozhodla se ho vzít na procházku do Údolí. Přemýšlela cestou, jak začít, aby ho neuvedla do rozpaků. Chtěla začít nějak obyčejně, než se dostane k jádru věci. "Tak mě napadá, máš nějaké kamarády mimo smečku?" Začala jednoduše a vyčkala na odpověď. Přišla si trapně když mu kladla takovéto otázky. Copak se nedokáže normálně bavit se svým synem? Stačilo, že se neuměla bavit s vlčaty, ale čekala, že se věci změní až vyroste. "Možná se ti někdo líbí, hmm?" pousmála se a pošťouchla ho. Byla zvědavá jestli už měl Guláš nějakou první lásku, ale tušila, že jí to stejnak neřekne.

Na Rye začínalo být vidět, že vlčata rostou. Zatím vypadala, jako kdyby přibrala, ale brzy již bude na první pohled jasné, že je březí. Ovšem Everettovi nic říkat nemusela, jako otec by měl vědět odkud se vzala ta váha navíc. Jejich hádka proběhla již dávno, ještě v zimě, mezitím se stačili usmířit a navrátit své životy do starých kolejí. Ryumee z toho měla radost, bylo mnohem jednodušší řešit problémy společně než rozděleně. Stále měla jisté obavy o Guláše, ale Tim ji aspoň trochu uklidnil v tomhle ohledu. Dokonce se měl vrátit i Val. Třeba se konečně vše uklidní.
Seděla u Hvězdné jeskyně. Užívala si letního slunce a přemýšlela nad rodinou a smečkou. Výjimečně neměla obavy, těšilo ji, že se věci mění k lepšímu a dokonce se těšila, až uvidí růst své děti stejně, jako Guláška. Možná jí hormony pomotaly hlavu, ale měla opravdu radost ze života.

Ze siluety v mlze se stal vlk, kterého zde hledala. Přiběhl k ní s vlčecím jásotem, stejně jako před lety. Nezlobila se na něj, sama se vracela k rodině s podobným nadšením hluboko uvnitř. To už bylo hodně dávno. Dívala se do jeho očí a chvíli mlčela. Nechala ho chvíli napjatého. Neměla důvod ho takto týrat, potřebovala si však v hlavě srovnat slova, která mu chtěla říct. Bylo to pro ni důležité a pro něj jistě také. "Ano, rozhodla jsem se." Zhluboka se nadechla. "Můžeš se k nám vrátit. Nejdříve však musíš splnit zkoušku a dostat se do smečky, vždyť to znáš." Maličko se pousmála. "Vítej zpátky." Nechala ho, pokud by ji chtěl obejmout. Měla z toho také radost. Byla připravená zodpovědět všelijaké otázky, teď si konečně byla jistá, že mohla.

Toto období mohlo být pro vlčata dobré. Hlavně díky tomu, že ve smečce byla další vlčata, se kterými si její budoucí potomci mohli hrát. Když se narodil Guláš, byli tu jen S'Arikovi děti, ale oba už byli na hraní s Guláškem velicí. "Jistě se stavím. Až budou maličcí chodit tak určitě přijdeme," též se pousmála. Těšila se, že opět uvidí, jak její děti rostou. Byla zvědavá jaké budou mít povahy, kolik jich bude a jakou životní cestu si vyberou. Rozhodně tu bude, aby tohle všechno viděla.
"S Everettem je to pořád to stejné dokola. Naštěstí můžu říct, že od doby, co se vrátil zpět se stará. Občas udělá něco špatného, ale dokud tím nikomu neubližuje, budiž." O posledním incidentu se raději nezmínila. Dala mu sama najevo, že by o synovi neměl mluvit špatně kvůli jeho vlastní chybě. Kdyby tu byl když vyrůstal, jistě by se k němu Guláš choval jinak.
Ryumee by synovi nechtěla nikterak ublížit, byla tedy ráda, že ji Timothée podpořil. "Máš pravdu. Stejně už je skoro dospělý, jistě to pochopí," pokývala hlavou. Musela za ním jít s těmito informacemi co nejdříve a vysvětlit, že se nemusí bát.
Usmála se. "Děkuji. Vážím si tvé ochoty." U srdce ji hřálo. Po dlouhé době, co byla na území sama s Marielle, se kterou si ovšem moc nerozuměla, bylo hezké mít kolem sebe takové vlky, jako byl Tim.