Príspevky užívateľa

Plakala tiše, nemohl jí slyšet a přesto přišel. Rye to zatím nedocházelo, nemyslela si, že by to mohla způsobovat jeho magie, že se teď cítil stejně. Upřímně si myslela, že mají mezi sebou jakési pouto, což ji ještě ujišťovalo v tom, že k sobě patří. Podívala se mu do očí, když jí stíral slzy. "Zlato moje, ani nevíš jak tě miluju..." pošeptala mu. Myslela to vážně. Nezlobila se na něj snad za nic, vždycky vše vyčítala sobě, říkala si, že jeho chování je výsledek jejich výchovy. Nevěděla co mu říct jiného, nikdy necítila, že by měla rodinu tak blízko a zároveň tak daleko.
Přestala bulet a zatřepala hlavou. Půjdeme dál," řekla jen tak do vzduchu a rozešla se šnečím krokem. Litovala svého rozhodnutí mít vlčata, nezvládala to, dokonce i přes všechnu podporu, kterou měla, nemyslela si, že to někdy zvládne.

Nebylo nutno dodávat, že na tom byl Everett opravdu špatně. Bylo to očividné, možná to dokonce nemusel zvládnout do dalšího dne. Rya ještě neviděla nikoho v takovém stavu s touto nemocí, proto nedokázala odhadnout, jak dlouho to musel skrývat. Jenže teď bylo jedno všechno, co si o tom myslela, musela zakročit dokud byl tmavý vlk ještě při vědomí. Začala rozdělávat poblíž oheň, aby mu mohla uvařit teplý čaj a přikryla ho svým pláštěm, aby nemrznul. Později donesla kožešinu, protože jí bez pláště byla také zima a nechtěla, aby se její nemoc zhoršila. Zakryla ho tedy velkým kožichem a olízla mu čelo. Nezdálo se jí, že by měl horečku.
Kontrolovala jeho stav než se dovařil čaj, který mu potom dala vypít. Doufala, že mu to trochu pomůže. "Kdybys něco potřeboval, budu tady, hlavně nikam nechoď..." řekla mu starostlivě. Musela zjistit jestli má Tim nějaký lék na tuhle nemoc.

První na svatbě se objevil Roihu, Anjel a vlčata. Rya věděla, že mají potomky na cestě a hlavně dnes byla upřímně ráda, že konečně nějaké mají. Pokývala hlavou na pozdrav a usmála se. Po nich přišla i její rodina, konkrétně Everett a Guláš. Její partner si poslední dobou nenechal ujít snad jedinou akci a celkově se teď hodně snažil. Ry měla pocit, že byl čas nechat špatné věci jít a zaměřit se na budoucnost. Pousmála se na tmavého vlka a prvně po dlouhé době přiložila svůj čumák k tomu jeho. Bylo to jen na malou chvíli, protože hned na to si všimla Guláše s bodláky. "Jasně, že tu můžeš být, když teda nikoho nenakazíš, hlavně ne vlčata," řekla klidně. Možná to bylo tím dnem, ale Rya byla naměklá. Čekala už jen až tu budou všichni a budou moct začít.

Ryumee:

- Zúčastnila se smečkového lovu na prase bobroocasé
- Pomáhala udržovat tábor Přízračných a snažila se být pro vlky podporou v těžké době
- Uspořádala pro vlky menší workshop o zpracování kůže (stále probíhá)
- Léčila svého partnera Everetta, poté se také setkala s nemocí, kterou stále má, pokusila se léčit ji sama, ale bez úspěchu (stále probíhá)
- Poté, co onemocněl i Ordo, převzala s Coelami velení (out-rpg mám pocit)

Její vtip nebyl bohužel pochopen, jak by si přála. Samozřejmě ji trápila spousta věcí, ale všechny si nechávala pro sebe. Byla Lex, beta smečky, samozřejmě toho měla hodně na talíři, ale stejně tak věděla, že vyzrazovat tulákům své životní trable není cesta. Aspoň to jí zůstávalo teď na paměti. "Nemohu říci, i kdyby mne něco trápilo. Jakožto tulák byste toho mohl užít proti mé osobě, doufám, že to chápete," řekla narovinu. Mohl být sebevíc hodný a už ho nemusela nikdy vidět, ale riziko toho, že by mohl být špeh tu stále bylo. I kdyby nebyl, mohl by se jím později stát.

Zásady rodu dobře znala, věděla, že by Anki nemusel mít šanci se dostat zpět do rodiny. Vlastně to bylo více nepravděpodobné než pravděpodobné. Bohužel ho neznala, měl znaky rodu i totéž jméno, ale díky tomu ho nemohla jen tak přijmout. Musela ho prověřit a získat si k němu jistou důvěru. Nebyl to přeci Timothée, kterého znala a znovu učila. "Dobrá, rozumím." Řekla velmi zkráceně a nechala mluvit hlavně jeho. Bohužel jména jeho rodičů se jí nijak nevybavovala, ale to se dalo čekat, dlouho se na území nezdržela a také to bylo již dávno.
"A vaše přednosti? Jakým přínosem byste byl smečce?" Ptala se stále dál. Lezlo to z něj jak z chlupaté deky. "Obávám se, že k získání mé důvěry bude třeba znát vaši magii. Obzvláště pokud o ní mluvíte takto, zajímá mě to ještě více," přiznala. Bylo jí jedno jestli jí o tom jen řekne nebo to rovnou předvede, hlavně ať ví, do čeho jde.

S nadšením pozorovala svého synka, jak se snaží plavat. Chvíli si nebyla jistá, zda to opravdu zvládne, ale věřila mu. Pomalu postupovala dál do vody, aby měl Guláš motivaci stále plavat. Vypadalo to, že už mu to začíná opravdu jít, sám z toho měl hoch velkou radost. "Výborně, jen tak dál!" zasmála se. Konečně si aspoň trochu připadala, že k němu opravdu patří. Mohla se také pro jednou ukázat jako hodná maminka, ne jen mu něco zakazovat nebo ho učit o rodu. Na druhou stranu, i tohle mohla být jakási příprava na rituál, mohla být tedy spokojená i sama se sebou.

Maličko se pousmála, aniž by tušila, co víc k tomu říct. Nechtěla ho kárat, ale jak jinak mu vysvětlit, že by to mohlo být horší než je? Povzdychla si. "Stejně se za Timem zastav, bude rád, že tě uvidí..." Možná to bylo to nejlepší, co ze sebe mohla dostat zrovna teď. Možná když mu řekne, že ho strýček rád uvidí, zastaví se za ním a Timothée také uvidí, že je nemocný. Najednou ji zase zachvátil pocit, který měla už předtím. Trpěla jakousi poporodní depresí a měla utkvělou představu, že je špatná matka a její vlastní dítko ji nenávidí. Tento zvláštní pocit se opět dostavil. Vehnalo jí to slzy do očí, protože vůbec netušila, jestli ji má Guláš opravdu rád. V ten samý okamžik se zastavil a Rya udělala pár dalších kroků než si toho všimla. Neodvážila se obrátit, nechtěla, aby ji viděl plakat.

Nebyla si jistá, jestli by bylo rozumné vést nějakou větší konverzaci. Sama ji v takové situaci nepreferovala, ale možná byl Hari jiný, možná se potřeboval vypovídat ze všech myšlenek, které ho tížily. "Hledám, co se může hodit. Třeba mech, opadanou kůru, cokoliv co není nejlíp přimrzlé..." řekla jednoduše. "Kdybys viděl něco užitečného, dones mi to." Bylo jí ho líto. Možná by si od něj vzala i šutr kdyby jí ho donesl. Sice to nebylo nic užitečného, ale rozhodně nebylo vhodně, aby ho teď ještě navrch poučovala.

Dnes byl den D. Rya se na tento den moc těšila, protože mohla přijmout nového člena do rodiny. Tentokrát ale vůbec nešlo o rod jako normálně, dnes mohla sdílet radost se svým bratrancem a jeho snad největším životním rozhodnutím. Od rána už tancovala kolem studánky, aby Hariho s Timem překvapila a udělala výzdobu. Zabralo jí to půl dne, ale nakonec bylo vše naprosto dokonalé. Chtěla vyzdobit celé místo do bílé barvy na znak čistoty a krásy. Alespoň tak to zamýšlela. Natrhala tedy bílé jmelí a rozvěsila jej kolem dokola. Přidala ještě sněženky, medvědí česnek, sasanky, bledule a vše, co dokázala na území smečky ještě najít a nazdobila jimi kůru dvou stromů, které se nakláněly k sobě a připomínaly tvarem oltář.
Ve zbytku času, který měla se připravila sama. Zapletla si vlasy do copů a přidala do nich bílé kvítky. Řeč měla připravenou, vše zatím perfektně klapalo. V podvečer už byla opět u studánky a dořešila pár detailů. Místo teď bylo osvětlené září úplňku a několika světluškami, které se přiletěly podívat, co se zde bude dít.
Byla trochu nervózní, ale měla radost. Nemohla se dočkat až uvidí tváře Hariho a Tima, jakmile dorazí na místo, zatím však byl její úděl vítat hosty.

Rya též jako několik dalších členů smečky začala pociťovat, že je jí nevolno. Na rozdíl od nich, ona si dokázala pomoci i sama, tudíž se její nemoc neprojevovala zatím nijak zvláštně. Pila různé bylinkové čaje a využívala i věci, které si nasbírala do své brašničky. Věděla, že její syn byl nemocný, sama ho poslala za Timem. Byla to nějaká zvláštní nemoc, kterou snad ještě nikdy neviděla. Měla o Guláška vcelku strach, to ještě nevěděla, jak příšerně je na tom její partner. Poslední dobou se s ním tolik nevídala, chtěla mu dát čas na nápravu a sama si snažila pořádně pročistit hlavu. Nečekala tedy, že ho uvidí právě dnes, hlavně ve stavu, ve kterém byl. Padl před ní na zem, úplně vyřízený a s fleky na jazyku. Zdálo se, že jeho nemoc je stejná jako Guláškova, ale v mnohem horší fázi. "Everette!" křikla vyděšeně a přiskočila k němu. Jak dlouho se musel vyhýbat léčení? "Vypadáš hrozně, jak se cítíš? Vezmu tě dovnitř, pojď," hned se začala o něj starat. Podebrala ho a s námahou donesla do nejbližšího pelechu.

Ryumee se neustále ohlížela kolem sebe. Nebyla si v této situaci jistá, kam dřív šlápnout. Měla v hlavě, že musí chránit Norek, ale i zbytek smečky, na druhou stranu věděla, že je nemůže chránit nijak lépe než útočit taktéž. V její hlavě se odehrávalo několik různých scénářů. Měla by roztrhnout tým a nechat Norek tu? Než se stačila rozhodnout, hlas A'Kazi rozhodnul za ní. Starší prase se nyní řítilo přímo na ně. "Rychle!" zakřičela na Norek a rozeběhla se na konec údolí, kam měl namířeno i syn Orda. Všimla si mezitím, že starý kanec už se o ně zřejmě přestal zajímat, což bylo fajn. Rya doufala, že má Kaza nějaký plán, protože se cítila blbě jen tak postávat kolem a čekat, co se bude dít.

Ryumee velmi překvapilo, že přišel vůbec někdo. Tima a Hariho zde moc ráda viděla, u Timka tušila, že se dostaví. Byl to hodný kluk a hodně aktivní, rád se pouštěl do smečkových akcí a dělal co jen mohl. Byla na něj nesmírně pyšná. Dokonce už si ani nemyslela, že neovládá diplomacii jako dříve. Možná komunikoval jiným způsobem než ona, ale i tímhle způsobem to bylo správné. Aspoň se zdálo, že ho ostatní berou více. Hari byl trochu jiný, ale nikdy si o něm nemyslela nic špatného. Bylo zvláštní, že ji neštval ani svým původem.
S'Arik ji svým příchodem velmi překvapil, obzvláště po smrti Aikana. Nebyla tam, přesto ale tušila, že si smečka musí procházet těžkým obdobím. Možná proto také tito vlci dnes dorazili.
Na Ordova slova v tichosti přikývla a po té si vzala zajíce na první ukázku. "Začneme tedy. Donesla jsem něco ze zásob pokud máte zájem. Hari, koukám, že máš... K větším zvířatům se dostanu později," nevěděla moc co více na to říct. "Tak tedy.. Každé zvíře je v něčem trochu jiné, ale princip je podobný. Při stahování z kůže je prvním krokem jakési rozložení. Například toho zajíce si můžete pověsit nebo položit, záleží, co vám je příjemnější. Potom něčím ostrým rozříznete břicho. Takhle," otočila si k sobě zajíce a ostrým šutrem rozpárala kůži. "Jde nám hlavně o kůži tak nemusíte řezat hluboko.. Menší nožík je na tuhle práci ideální, já bohužel žádný nemám, ale ostrý kámen také poslouží," vysvětlila obratem a lehce se pousmála. Počkala než budou všichni na stejném bodě, aby mohla pokračovat.

Fialová vlčice na tom byla zhruba podobně jako její společnice. Čekala na signál, ale místo něj se ozvaly zvuky, které rozhodně naznačovaly tomu, že se něco nepovedlo. Vlastně si ani nebyla jistá, co se mezitím událo. Protahovala se, aby si neublížila a připravila své tělo k aktivitě a najednou řev. Vyběhla se podívat, co zapříčinilo ten rozruch, ale málem toho litovala když viděla ženoucí se prasata. Uskočila zpět k Norek a rozhlížela se okolo. Mladá vlčice se nezdála, že by měla chuť se zapojit do boje s prasaty, ostatně je měly jen nahánět. I Rya nakonec usoudila, že by bylo lepší se držet zpět a přenechat situaci zkušenějším a silnějším jedincům, ovšem kdyby bylo třeba, neváhala by a šla do akce také.

Tim a Hahari
Anjel a Roihu
Adain a Ikke