Príspevky užívateľa

Rya též jako několik dalších členů smečky začala pociťovat, že je jí nevolno. Na rozdíl od nich, ona si dokázala pomoci i sama, tudíž se její nemoc neprojevovala zatím nijak zvláštně. Pila různé bylinkové čaje a využívala i věci, které si nasbírala do své brašničky. Věděla, že její syn byl nemocný, sama ho poslala za Timem. Byla to nějaká zvláštní nemoc, kterou snad ještě nikdy neviděla. Měla o Guláška vcelku strach, to ještě nevěděla, jak příšerně je na tom její partner. Poslední dobou se s ním tolik nevídala, chtěla mu dát čas na nápravu a sama si snažila pořádně pročistit hlavu. Nečekala tedy, že ho uvidí právě dnes, hlavně ve stavu, ve kterém byl. Padl před ní na zem, úplně vyřízený a s fleky na jazyku. Zdálo se, že jeho nemoc je stejná jako Guláškova, ale v mnohem horší fázi. "Everette!" křikla vyděšeně a přiskočila k němu. Jak dlouho se musel vyhýbat léčení? "Vypadáš hrozně, jak se cítíš? Vezmu tě dovnitř, pojď," hned se začala o něj starat. Podebrala ho a s námahou donesla do nejbližšího pelechu.

Ryumee se neustále ohlížela kolem sebe. Nebyla si v této situaci jistá, kam dřív šlápnout. Měla v hlavě, že musí chránit Norek, ale i zbytek smečky, na druhou stranu věděla, že je nemůže chránit nijak lépe než útočit taktéž. V její hlavě se odehrávalo několik různých scénářů. Měla by roztrhnout tým a nechat Norek tu? Než se stačila rozhodnout, hlas A'Kazi rozhodnul za ní. Starší prase se nyní řítilo přímo na ně. "Rychle!" zakřičela na Norek a rozeběhla se na konec údolí, kam měl namířeno i syn Orda. Všimla si mezitím, že starý kanec už se o ně zřejmě přestal zajímat, což bylo fajn. Rya doufala, že má Kaza nějaký plán, protože se cítila blbě jen tak postávat kolem a čekat, co se bude dít.

Ryumee velmi překvapilo, že přišel vůbec někdo. Tima a Hariho zde moc ráda viděla, u Timka tušila, že se dostaví. Byl to hodný kluk a hodně aktivní, rád se pouštěl do smečkových akcí a dělal co jen mohl. Byla na něj nesmírně pyšná. Dokonce už si ani nemyslela, že neovládá diplomacii jako dříve. Možná komunikoval jiným způsobem než ona, ale i tímhle způsobem to bylo správné. Aspoň se zdálo, že ho ostatní berou více. Hari byl trochu jiný, ale nikdy si o něm nemyslela nic špatného. Bylo zvláštní, že ji neštval ani svým původem.
S'Arik ji svým příchodem velmi překvapil, obzvláště po smrti Aikana. Nebyla tam, přesto ale tušila, že si smečka musí procházet těžkým obdobím. Možná proto také tito vlci dnes dorazili.
Na Ordova slova v tichosti přikývla a po té si vzala zajíce na první ukázku. "Začneme tedy. Donesla jsem něco ze zásob pokud máte zájem. Hari, koukám, že máš... K větším zvířatům se dostanu později," nevěděla moc co více na to říct. "Tak tedy.. Každé zvíře je v něčem trochu jiné, ale princip je podobný. Při stahování z kůže je prvním krokem jakési rozložení. Například toho zajíce si můžete pověsit nebo položit, záleží, co vám je příjemnější. Potom něčím ostrým rozříznete břicho. Takhle," otočila si k sobě zajíce a ostrým šutrem rozpárala kůži. "Jde nám hlavně o kůži tak nemusíte řezat hluboko.. Menší nožík je na tuhle práci ideální, já bohužel žádný nemám, ale ostrý kámen také poslouží," vysvětlila obratem a lehce se pousmála. Počkala než budou všichni na stejném bodě, aby mohla pokračovat.

Fialová vlčice na tom byla zhruba podobně jako její společnice. Čekala na signál, ale místo něj se ozvaly zvuky, které rozhodně naznačovaly tomu, že se něco nepovedlo. Vlastně si ani nebyla jistá, co se mezitím událo. Protahovala se, aby si neublížila a připravila své tělo k aktivitě a najednou řev. Vyběhla se podívat, co zapříčinilo ten rozruch, ale málem toho litovala když viděla ženoucí se prasata. Uskočila zpět k Norek a rozhlížela se okolo. Mladá vlčice se nezdála, že by měla chuť se zapojit do boje s prasaty, ostatně je měly jen nahánět. I Rya nakonec usoudila, že by bylo lepší se držet zpět a přenechat situaci zkušenějším a silnějším jedincům, ovšem kdyby bylo třeba, neváhala by a šla do akce také.

Tim a Hahari
Anjel a Roihu
Adain a Ikke

Občas si Guláš odkašlal. Všimla si toho u něj už předtím, dokonce i u Everetta. Doufala, že se ti dva obrátí na Tima, nebo alespoň na ni když už nic, ale zdálo se, že jsou na to až příliš hrdinští. U Everetta jí to bylo upřímně jedno, protože byl už dospělý a měl by vědět líp, ale Guláš ji trápil. Byl to sice jen kašel, ale takhle v zimě to bylo nebezpečné. "Slib mi, že zajdeš s tím kašlem za strejdou, ano?" Poslední dobou byla opatrná i co se rodiny týkalo. Netušila, co má se synkem dělat, aby byl s ní šťastný. Přišlo jí, že utíká naschvál. Možná ho moc omezovala nebo měl prostě jen takovou povahu, každopádně si to velmi vyčítala. "To je hezké," řekla aniž si uvědomila, jak fake to znělo. Díky myšlenkám na to, jak hrozná matka je, ji zaplavil pocit smutku.
Zahlédla zvláštní jeskyňku. Nebylo to nic zvláštního ani velkého, ale bůh ví z jakého důvodu ji lákalo tam jít. Nahlédla tedy dovnitř. Stejně tu byli oba hlavně kvůli průzkumu, proto neotálela a začala zkoumat.

Očichávala zrovna kmen nějakého stromu. Jako Lex už se k ní zprávy o smrti Aikana donesly. Byly to smutné zprávy, ovšem divila se, že s několika nemocnými vlky ji Tim ještě nevolal na pomoc. Nejspíše zatím zvládal ošetřovat raněné sám. V okolí stromu cítila slabý pach krve, musel ho tlumit ten mráz. Dál to Rya nijak více nezkoumala, zaslechla totiž nedaleko kroky a nově příchozího by mohla rozrušit svým objevem. Odstoupila od kmene stromu a hledala dále nějaké užitečné věci.
"Hezký den, Hari," pozdravila bílo-černého vlka. "Nikoliv, vyšla jsem si jen pročistit hlavu a sesbírat pár užitečných věcí. Nikdy nevím kdy se mohou hodit," vysvětlila. Měla přátelský tón, byl hezký na poslech, ale málokdo tušil i to, že byl falešný. Ani fialová vlčice nebyla v těchto dnech zrovna usměvavá, ale přišlo jí vhodné tak aspoň znít pro klid smečky. Stačilo, že byl ztrátou velmi raněn jejich Ordo. "Můžeš jít se mnou, hledání zbytečností zabavuje mysl," snažila se na to téma konkrétně nenarážet, i když věděla, že na to myslí oba. Nechala ho aspoň se rozhodnout po svém.

Zůstávala spíše v pozadí. Celou dobu plánování poslouchala a získávala důležité informace, neměla čím přispět. Při rozdělení úkolů se nehlásila, byla schopná více věcí, proto se rozhodla, že přispěje tam, kde bude třeba. Nakonec ji S'Arik přidělil k běžcům, prostě jen kývla a popošla k Norek, aby se připravila. Neměla důvod protestovat, tady byla spíše jako výpomoc než důležitý článek.
"Připravena?" pousmála se na Norek povzbudivě. Pro smečku byl tento lov důležitý, musel vyjít. Vyčkávala než přijdou na řadu. Její pohled tedy padl na Finna a Hariho, ti měli první štafetu.

Fialová vlčice se vydala na průzkum kousek od tábora. Nebyl to žádný velký průzkum, spíše se pokoušela najít něco, co by se jim mohlo v budoucnu hodit. Ve své brašničce tahala spousty zajímavých drobnůstek, ale dokud bylo místo, pořád si mohla ještě pár věcí schovat. Díky sněhu bylo těžké cokoliv hledat, ale všechno jde když se chce. Uložila si do tašky trochu čerstvého mechu, který seškrábla ze stromu a s ním trochu kůry. Nebylo snadné je dostat, všechno bylo přimrzlé a tlapky ji zebaly, ale kdo ví, jestli se to nebude k něčemu hodit.

Rya se vydala na průzkum hvězdné jeskyně se svým synem. Normálně by ho s sebou ani nebrala při takové zimě, ale bála se ho nechat i samotného. Začínala mít pocit, že zanedbává výchovu, když viděla, jak se občas chová. Ne, že by byl zlý, to by vůbec neřekla, spíše dělal věci, které by mohl ve svém věku již vyhodnotit jako lehkomyslné. Do všeho šel naprosto bezmyšlenkovitě a nerad se vyhýbal nebezpečí. Mey to doslova drásalo nervy. Jistě byl smutný, že se s tatínkem hádala, ale proč na to vsázel vlastní život? Možná by měla něco říct, aby ho uklidnila, nebo zkusila zjistit co s ním je. "Tatínek se poslední dobou hodně snaží, že? Je hezké ho mít poblíž," začala konverzaci vlídnými slovy. Myslela je vážně, už nebyla na Everetta naštvaná, teď ji spíše trápil Guláš.

Vskutku si z jeho povzbuzení nic nevzala. Valerián, její bratr, byl opravdu jediným rodinným příslušníkem, se kterým se nedokázala navázat ani přes hvězdy. U otce vždy tak nějak tušila, že by se mohl mít dobře, i když ho také už dlouho neviděla. Přišlo jí, že ho může kontaktovat přes hvězdy, Vala však nikoliv. Neměla dobré či špatné pocity když na něj myslela, nevěřila, že je mrtvý, ale bylo možné, že zpřetrhal kontakty. Kdo ví, stejně to bylo všechno jen hádání.
"Jo, snad se má aspoň tak jako já. I když mu tím nepřeji tedy moc hezkého," zasmála se. Byl to očividný vtip, tedy pro ni, bůh ví jak pro Gilla. Jistě, že měla dobrý život, těžkosti měl každý, to se nedalo moc počítat, ale takového Guláška už každý neměl. To byla teprve radost.

Pokývala hlavou. Byl to hezký výraz, bylo vcelku možné, že i ona sama ho jednou použije. Měla ráda hezké výrazy, metafory i další prostředky, kterými se jazyk obohacoval. Bohužel poslední dobou měla nějaký zkrat, často se chovala lehkovážně. Dávala to za vinu citům, které měla k Everettovi, protože ji dosti trápila celá rodinná situace.
"V pořádku, vlastně k tomu nemám ani co říct. Naposledy jsem ho viděla u jedné z rodových akcí a pak zmizel. Ani se nerozloučil, nic, prostě zmizel. Nevím jestli stále žije, ale snad někde ano..." Mluvila o něm hezky. Vždycky měli mezi sebou sourozenecké pře, ale to už přešlo, obzvláště, když už to bylo pár let dozadu, co se bavili naposled.

Fialová vlčice se chytila své šance. Jako bývalá léčitelka často obstarávala pelechy, což znamenalo nejen suchou trávu, ale i kožešiny. Brzy se naučila, že zvěř nebyla jen k jídlu, všechno se dalo využít. Dokonce i kosti byly výborným zdrojem živin, byla tedy škoda je nechat ležet ladem.
Rya přitáhla k noře pár kusů zvěře ze skladu. Nechtěla pendlovat sem a tam během práce, proto si vše předpřipravila. Bohužel nevlastnila nůž na rozpárání kůže, musela tedy najít ostrý kámen. To jí trvalo snad nejdéle. Kolem poledne byla připravena začít. Přizvala smečku k noře, aby je mohla naučit stejnému umění, které ovládala ona. Rozhodně by to pak ve více tlapách odsýpalo rychleji, ale kdo ví jestli někdo přijde. Nakonec tu byla spousta dalších věcí, které bylo třeba udělat.

Rya se řídila radou, kterou dostala, nikdy bylinky nenechala dlouho louhovat, proto také nevěděla, že mohou dělat takový bordel ve vlku. Ovšem Timek už tu zkušenost nejspíše měl, také díky tomu se aspoň potvrdila její teorie. Začínala si připadat dost staře když viděla bratrance, jak dobře si vede a ví co kdy dělat. Měl takový jiný pohled na svět. Mezitím, co on se učil od různých vlků, nebo sám, Rya měla jen zažité praktiky, které se naučila v mládí. Nedalo se říct, že byla špatná léčitelka, hlavně když byla Coelem, na druhou stranu ji nahradil někdo lepší. Byla ráda.
Chvíli jen seděla, možná půl hodiny. "Cítím se unavenější, ani se mi nechce zvednout. Myslím, že první lektvar byl úspěšný," dívala se na něj a klimbala. Pokusila se zvednout, ale zavrávorala a radši se znovu posadila.

Na chvíli zaváhala. V takových chvílích existovaly dva typy rodičů a ona nevěděla, kterým chce být. Byl tu jeden, kdy své dítko mohla podpořit a pomoct mu. Pak také ten druhý, kdy se musí ten parchant odrazit sám, aby se něco naučil. Oba přístupy měly něco do sebe, ale který byl pro Guláše lepší? "Hlavně klid, dýchej. Není to nic těžkého. Zkus zabrat zadníma nohama," snažila se mu poradit, ale vlastně ani ona sama moc netušila, jak přesně plavat. Prostě jen pořádně švihat tlapama a je to.