Príspevky užívateľa

Už už se chystala za Gulášem. Zdálo se jí, že tam Roihovi dělá naschvály, protože se hnědý vlk tvářil podrážděně. Stačilo, že měl vztek na ni, nedej bůh ještě na jejího syna. Pozorovala je už nějakou chvíli, ale zdálo se, že už se to tam uklidnilo. Nejspíše díky Anjel, která se zdála být potěšena přítomností Guláše.
Vedle ní se objevil tmavý vlk s rohy. Velmi dobře ho znala a ráda ho zde viděla, jen by byla radši, kdyby ho viděla častěji. "Jsem ráda, že ses taky ukázal," řekla chladným tónem. Snažila se mluvit tak, aby ji slyšel jen on. Stále upírala zrak k Timovi a na Everetta se ani nepodívala. Byl by to nehezký pohled. Nemít spolu syna, asi by ji to tolik nevadilo, ale takhle byla vcelku vytočená. Obzvláště že nevěděla, kam její partner vůbec pořád mizí. Nechtěla zde dělat haló, proto jen dělala, jako by bylo vše normální, žádné překvápko.

Co na to říct? Rya už si všimla, že vlci očekávali to nejhorší, když s nimi chtěl mluvit někdo výše postavený, jen nerozuměla proč tomu tak je. Ona se nikdy nebála jít za S'Arikem když ji k sobě zavolal. Očekávala spíše konverzaci o dění ve smečce a stavu bylinek, nyní teda mluvili často spíše o smečce. "Nic jsi neprovedl. Všimla jsem si, že mne nevidíš příliš rád. Chtěla bych to změnit, obzvláště když má být smečka rodinou," zavedla svá slova opět k jádru věci. Nebylo k ničemu chodit kolem horké kaše, čím dřív byl problém za nimi, tím dřív si mohli jít každý po svém.

Přemýšlela nad svou rodinou často, nevěděla, zda dělá věci dobře. Vždy si myslela, že s mateřstvím přijde i nějaké uvědomění, místo toho však nevěděla, jestli třeba Gulášovi není špatnou matkou. Její činy nemusely být vždy dobré, ne všechno se povede, ale snažila se. To vlastně vždy se vším. "Ano... Občas tu je, ale není tomu tak často, jak bych si přála," odpověděla jednoduše. Tim zde byl pro malého asi nejvíce z nich, potom ona. Bylo to tak zvláštně pochmurné, ale možná to tak cítila jen díky příchodu zimy. Ta už klepala na na dveře a všichni se museli řádně připravit.
Přikývla. "Ano, někde Tu byl. I křemen, myslím tedy. Občas jsem je používala k rozdělání ohně," začala šmejdit po noře. Takové věci si schovala vždy někam do kouta, prohledala je tedy.
Za chvíli se vrátila za Timem se vším vybavením. "Tušila jsem, že to tu pořád bude," pousmála se.
"V tom případě nás vinní nejspíš oba. Doufám jen, že neviní Guláše, za nic nemůže," dodala ještě. I za ní se Roihu tehdá stavil pro radu. Kdo ví, co by se stalo kdyby Anjel rodila zde. Mohli by je vůbec zachránit? Možná by jim to pak vyčítali mnohem víc než nyní kdyby ne.

Nevěděla, že ho zklamala, vlastně ani nepostřehla, že by ho něco mrzelo. Její věčně kamenná tvář dokazovala tomu, že jí emoce moc neříkaly, bohužel nedokázala ani odhadnout, co by Guláš mohl opravdu chtít. Byla jen ráda, že ho má a že je jaký je. Nic víc si ani nepřála. Zamyslela se nad tím, co by zde mohli dělat. Mohla by mu povídat spoustu věcí o rodě, něčemu ho přiučit. Sám přeci řekl, že je hrdý na svůj rod, mohla by pokračovat. Ale co.. Učení bude ještě spousta. Pohlédla směrem k vodě, poté opět ke Guláškovi. "Co bys chtěl dělat?" Trochu se pousmála.

Na malou chvíli zavřela oči a užívala si chvíli o samotě na tak krásném místě. Klidně by tu strávila celý den, jen kdyby neměla povinnosti. Sluneční paprsky ji šimraly na čumáku, mezitím, co jí tráva chladila hřbet.
Zaslechla rámus a v okamžiku byla na nohou. Rozhlédla se okolo, ale nikde nikdo. Teprve až po chvíli zahlédla vlka, jak se sápe ven z úkrytu. Nejspíš to byl on, jehož pach zachytila předtím, i on teď jistě věděl, že má společnost. Ovšem zdálo se, že z úkrytu to nejde snadno ven, dal si načas. Rya povolila svaly, tušila, že žádný souboj se konat nebude, to by vše vypadalo jinak. I když neočekávala žádný útok, stále čekala, co se bude vlastně dít. Vlk si nemusel jít jen popovídat, zůstala připravená se bránit.

Vlčice od úlovku, ani od ní, nehodlala odejít. Ry nechtěla startovat a dělat problémy, ale nechtěla se ani dělit, či vybavovat. Aspoň ne teď hned. I když svým způsobem tušila, že by měla. Myšlenky ji zavedly do kouta. Rozhodla se na ně tolik nesoustředit a věnovala všechnu svou pozornost modravé vlčici. Ta právě natahovala krk po Ryumině srsti s větším zájmem než předtím o kořist. Na to se fialová jen zamračila. Naprosto přesně věděla, o co jí jde. "Taky že jo," řekla trochu nevrle. Už začínala mít všech těch pavouků po krk. Hrozně jí z nich všude šimralo a co víc, dělali si na ní pavučiny. Bylo to nepříjemné, proto i Rya byla nepříjemná.
"Já je vidim, nejsem slepá." zavrčela vztekle a poškrabala se za uchem. Poté vstala a oklepala se, ale ničemu to nepomohlo. Pavouci se drželi vší silou a ti, co odletěli, byli za chvíli zase zpět. Utrápeně si vzdychla.

V tichosti kráčela ke studánce, nechtěla svého syna posílat do ledové vody, na druhou stranu Estreláci takto připravovali své potomky na rituál dospělosti. Akorát tedy ne zrovna v takové zimě, ještě by mohl onemocnět. Díky léčitelským znalostem, ani ji nenapadlo, že by Guláška na sílu měla hnát do vody, kvůli tomu tu také ani nebyli.
Ohlédla se za ním. Pozoroval vodu a okolí. Neměl možnost si to zde zatím prohlédnout, vždyť zde byli za noci a hlavně kvůli jejímu povýšení na Lexe. Ani by se nedivila, kdyby Guláš nevěděl, kde jsou. Popošla tedy o něco dál a posadila se nedaleko vody, čekajíc na malé vlče. Tak strašně jí připomínal rodinu, mimo matky také bratra, který byl světlý jako ona. "Není mi zima, mám hustý kožich, jen si to nech.." S úsměvem mu vzala deku, kterou mu hned zavázala okolo krku. Měl z ní teď spíše takový plášť, akorát menší než byly pláště obvykle. "Už si slyšel hodně o svém jménu. Čím větší budeš, tím víc se dozvíš, kým opravdu jsi. Měl bys být opravdu hrdý, že jsi Estrela." Usmála se na něj.

Poslední dobou měla v hlavě větší bordel než jindy. Doufala, že zima proběhne v klidu, protože zastávat ještě práci medica, by zabilo snad i jejího pracovního ducha. "Jistě, když bude třeba mé pomoci, stačí říct, ale doufám, že zima bude i letos klidná. Všimla jsem si, Guláš s tebou moc rád tráví čas. Jsem ráda, že má aspoň někoho..." odpověděla mu.
Přikývla na souhlas. "To ano, stejně si nejsem moc jistá, jak se ty lektvary dělaly... Už je to docela dávno. Musíme vyzkoušet vše. Já zatím vytvářela spíše čaje," řekla mu. Přemýšlela nad více věcmi najednou, lektvary, oheň, Guláš, vztahy... Její mysl nezůstala chvíli v klidu. "Rozdělat oheň bude nejtěžší, ale můžeme použít suché listí, nebo starou kožešinu, aby oheň měl na čem chytit," navrhla. Mohla by už spíše přijít s něčím užitečným, co by trochu pořešilo jejich důležitější problémy, ale co?
Aspoň ke konverzaci byla trochu více nakloněná. Nad tím se jí tolik nepařila hlava od myšlenek. "Je to teď těžší, ale s tím jsem počítala. Snažím se vylepšit vztahy, hlavně s Roihem. Pochopila jsem, že je na mně naštvaný, do budoucna by to mohlo dělat problémy.." Podívala se zamyšleně po bylinkách. "Takže mák, heřmánek... Listy droemmu budeme muset sehnat," zopakovala, co zatím mohou použít.

Stále plavala mezi myšlenkami, ale také jí neunikl nový pach, který se blížil jejím směrem. Tenhle byl ovšem známý, dokonce patřil vlkovi, se kterým potřebovala mluvit již menší chvilku. Podívala se jeho směrem když byl téměř u ní a poznala, že jí očividně rád vidí. Ne, že by byla zrovna expert na různé pocity a výrazy, ale Roihův otrávený pohled byl nádherně čitelný. Jeho tón ovšem také. "Zdravím, Roihu. Potřebovala bych s tebou mluvit, pokud tedy neruším." Klasická Ry, přešla rovnou k věci. Musela se teď hodně hlídat, aby neřekla něco špatně. Přeci jen komunikace celkově nebyla její silnou stránkou, natož řešení situací, hlavně těch špatných. Jenže co jiného mohla dělat? Nechat všechno být a nechat vlky, aby se cítili ublížení, nedej bůh ohrožení jejím jednáním? To se nezdálo být správnou volbou, pokud chtěla svou funkci zastávat správně a spravedlivě.

Zvedla hlavu do výšky, čumákem k obloze. Nasála všechny vůně zdejší podzimní krajiny a mezi nimi nějaký pach. Nebyl jí nijak známý, ale zdál se býti vlčím. Nejspíše přicházel z nějakého úkrytu protože byl velmi slabý a Rya ho sotva rozeznala. Také bylo možné, že byl starý, to tu byla většina, ale bylo to méně pravděpodobné.
Bylo to tu poklidné, velmi příjemné. Rozeběhla se trávou za účelem, užít si podzimního rána, kterých bylo čím dál méně. Chtěla cítit paprsky slunce na své srsti a také trochu radosti ze života. Na území Přízračných se držela spíše mlha a celkově to tam bylo spíše temné. Byla ráda, že se mohla na chvilku vzdálit.
Cizí pach už také neřešila, ale byla pořád opatrná. Nemohla však vědět, že se cizímu vlku dostane do výhledu. Mohl ji nyní pozorovat, jak se válí v mokré trávě a pozoruje mraky na obloze zabarvené do žluta, jak jimi prosvitovalo slunce.

Ulehla vedle své kořisti a přežvykovala čerstvé, ještě teplé maso. Poradila si hravě i s kostmi. Neplánovala však sežrat vše, chtěla si nechat kožešinu, kterou na břiše rozpárala. Byl to takový zvyk, vždy si nechávala kůži zvířete. Hodily se do jeskyně, ať už jako pelíšek nebo podložka. Občas si nechávala i lebky zvířat, či pár kostí. Jako léčitelce jí posloužily dobře, ale teď už nebylo třeba takové věci brát s sebou, již pro ně neměla využití. Ovšem pavouci, ach pavouci, proč ji jen tak trápili? Celý život jich měla pár maximálně tak v noře kvůli pavučinám, ale nyní? Byla jimi pokrytá od hlavy k patě. Nechápala, co se s ní dělo, věděla jen, že je k ní něco táhlo. Musí s tím zajít za Timem.
Ucítila nový pach, tenhle byl vlčí, byl cizí samozřejmě. Zvedla zrak a spatřila modravou srst. Zdálo se, že měla tu čest s vlčicí, velmi huňatou očividně. Přiblížila se až trochu moc a Rya z toho pochopila, že má hlad. Bohužel pro vlčici ona se cizinci nedělí. Stáhla uši a zavrčela, tlamu celou od krve. Byl to jen výhružný vrkot, takový, který znamenal: "Už ani krok."

Ani Ryuna zde nebyla bůh jak užitečná. No stejnak nepočítala s tím, že by vůbec mohla. Jen tak posedávala mezi ostatními a poslouchala. Konverzace o takovém máku byla vcelku zajímavá. Předávkování? Na co ti mladí dnes myslí? Podívala se na okřídleného vlka. Byl z Ignisu, poznala ho. Objevil se mezi ostatními u hranic.
Nijak ho neřešila, na druhou stranu, mohl být začínajícím léčitelem a tato informace mohla být také důležitá. Projela pohledem okolí a všimla si spousty i Přízračných vlků. Třeba Norek tu moc ráda viděla, i Anjel, která se s někým bavila. Bylo hezké vidět, že i oni mají zájem o takové věci a přeci, každý by měl umět něco od každého. Také si všimla, že se zúčastnilo více léčitelů, nejspíše se chtěli také něco přiučit, možná tu byli ze stejného důvodu co Rya. Těžko říct.

Čenich jí zavedl kousek od hranic její smečky. Byla zrovna na lovu. Věděla, že od toho mají svoje vlky, ale nebylo nic špatného se občas taky trochu vynasnažit. Ještě by jeden zapomněl, jak se vůbec loví.
Rya naštěstí nezapomněla. Přikrčila se mezi keříky, za kterými slyšela šustění. Dle pachu lovila zajíce. Připravila se a ve chvíli vyskočila. Zajíc ji sice zaslechl, ale neutekl nijak daleko. Za několik minut už si fialová vlčice pochutnávala na své kořisti.

Poslední dobou se moc nevzdalovala od smečky. Měla k tomu sice dobrý důvod, ale začínala si připadat velmi neaktivní. Od doby, co měla Guláše, se moc nevzdalovala. Její nejdelší cesta byla vlastně na ples a to bylo vše. Nikoho proto jistě nepřekvapilo, že si Rya šla zaběhat, aby doma nezakrněla. Vzala to k hranicím s jejich spojenci, k Nihilu a na zdejších pláních se zastavila, aby zhlédla východ slunce. Bylo to tu krásné a podzimní barvy rozhodně nahrávaly celé atmosféře. Oddechla si a posadila se do mokré trávy.

Ryumee se poslední dobou zajímala více o vztahy ve smečce. Ne že by si našla nový koníček, to nikoliv, ale chtěla lépe plnit svou funkci. Byla si vědoma toho, že její povaha a názory se možná někomu nelíbí, ale nechtěla, aby se kvůli tomu někdo cítil ohrožen. Tím, že aktivně komunikovala jen s rodinou a S'Arikem, neměla moc tušení, koho oslovit. Až tedy na jeden případ. Roihu, který za ní tehdy přišel kvůli vlčatům, kterým ona nakonec nepomohla, se zdál být tímto faktem vcelku... Jak to říci? Zklamán.
Netušila přesně, co je jádrem problému, ale rozhodně chtěla udělat něco pro to, aby se to vyřešilo. Tušila, že se nemusí stát nic, nebo to bude chvíli trvat, ale bylo možná horší to nezkusit. Roihu a Anjel byli součástí smečky a Rya nechtěla být jejich nepřítelem.