Príspevky užívateľa

Nakonec nápad s jeskyní nejspíše zavrhla. Nechtěla rozhodovat o tom, co by měl Cielo kde dělat, byl by jako vězeň, kterému by bylo poroučeno. To by nebyl žádný život. Ovšem dát mu lektvar, který ho zbaví jeho trápení, to by mohlo vyjít. "Chtěla bych s ním také promluvit... Teď bude všechno léčitelství připadat hlavně na tebe, ale nechci tě v tom nechat. I já tu byla jednu dobu sama na všechny a vím, jak nároční umí být. Každopádně se Cia chci zeptat, jak to vypadalo s jeho záchvaty teď poslední dobou a jak se cítí. Mohlo by nám to pomoct nastavit dávkování..." Zase přemýšlela nahlas. Tentokrát to její blábolení dávalo aspoň smysl.
Timek ovšem věděl, o čem mluvila. Tenhle strom byl známý většinou akorát zkušeným léčitelům, Rya sama o něm od někoho slyšela. "Mám dojem, že potřebujeme čerstvé listy a... Nějak z nich musíme dostat šťávu. Možná vyvařit?" navrhla. Ovšem uvařit někde poblíž vodu se zdá být nadvlčí úkol.

O rodu Milaga toho moc nevěděla, i proto tu dnes byla a sledovala obřad. S'Arik ji tu spolu se všemi přivítal a než odešel za svým bratrem a jeho rodinou, odpověděl jí na to, co mu řekla. Když si představila, že tu byla od svých dvou let... Už zde krásných pět smečce sloužila. "Ano, tak tomu rozumím, snad se vše vydaří," pokusila se o menší úsměv. Ordo jí svými slovy připomněl, že i ona se svým bratrem byli první, kteří zde dospěli mimo rodnou zem. Vyvolalo to v ní zvláštní pocit, který neuměla ani popsat.
Rya zůstala sama se svými myšlenkami a vzpamatovala se až na proslov. Po něm hodila očkem na Norek a A'Kazu. Tmavá vlčice se očividně nervozitou zamlkla a čekala na slova svého bratra. Mey tohle rozhodně neviděla poprvé, naopak, bylo to dosti obvyklé u důležitých vlků, že museli překonávat svou trému. Vlastně ani ona sama nerada mluvila před více vlky a přesto byla Lexem.

Věděla, že myslel na to, co by se dalo přidat do lektvaru, ale tato myšlenka jí vlezla do hlavy jako první a nemohla se jí zbavit, než říct nahlas. "Já vím, asi je to blbost, jen mě to tak napadlo..." Pokrčila rameny. Teď se musí soustředit na lektvar. Konečně se zamyslela nad tím, co by měli dát do lektvaru. "Samozřejmě," odpověděla ihned a rozhlédla se po sesbíraných bylinkách. Hodně bylinek mělo uklidňující účinky. Ona sama si z Norestu pamatovala jednu, která by měla pomoct s tímhle případem. Akorát si nemohla vzpomenout na její jméno. Snažila se vybavit, kde tuto rostlinu aspoň viděla, kde o ní slyšela. "Bohužel, s Cielem jsem v poslední době nepřišla do styku natolik, abych to s ním mohla probrat," souhlasila s Timem. Podívala se ven z nory a na chvíli ztichla. Už vím! Listy droemmu mají v sobě šťávu, která vlka zklidní. Kdysi mi o tom někdo říkal, kdybych si jen vzpomněla kdo..." Podívala se na svého bratrance zamyšleně. Doufala, že už i on o stromu slyšel a bude vědět.

Magii poprosím Ryumee, děkuji

Stála na místě, nevěděla, jestli ji smečka přijme na jiné pozici než té "doktorské". Projížděla pohledem všechny členy a z většiny vyzařovalo uznání, z některých radost, ovšem jiní se nezdáli býti úplně šťastni. Například takový Roihu, který jí možná mohl dávat smrt jejich vlčat za vinu. Nebyla si tedy úplně jistá proč, nemohla být všude zaráz, ale naštěstí tam byl aspoň Tim. Ač jí této události bylo líto, zažila už více takových případů cestou životem, nemohla si z toho moc brát. Kdyby se nad tím trápila, zničilo by ji to samotnou. Spousta případů, kdy vlci umírali přímo pod jejími tlapkami, kdy nemohla už dělat nic víc než jen přihlížet. I to byl důvod její chladné povahy. Nesměla se nechat unést vším, co se kdy nepovedlo. To by neměli vlastně ani ostatní, přesně k tomu je chtěla vést. Možná něco nezvládneme, ale to neznamená se vzdát, budeme táhnout za jeden provaz a dokážeme cokoliv... To byly její myšlenky právě v tuhle chvíli. Ani dnes se nenechala odradit pár nespokojenými pohledy a přísahala sama sobě, že bude lepší. Pro smečku i pro sebe, pro rodinu.
Ne každý se rozhodl přijít pogratulovat, bylo to v pořádku, ne každý měl co říct. Nejsladší byl Guláš, který mamince donesl kytičku z léčivých květů. Plnou bodláku. "Děkuji ti zlato moje," pošeptala mu do ouška a položila puget na zem. Krásnou gratulaci dostala také ještě od Finna, což vůbec nečekala. "Děkuji, budu se snažit," usmála se na něj.
Když všichni řekli své, vstoupila do vody. Voda ve studánce nebyla úplně nejpříjemnější. Díky podzimu zchladla a Rya mohla jen děkovat, že zde nemusí být dlouho. Uprostřed se poté zastavila a zvedla hlavu k hvězdnému nebi. S pořádným nádechem pak dlouze zavyla. V tuto chvíli se k ní měla přidat i smečka a společně měli dlouho výt.
Byla připravena do Hvězdné jeskyně. Vylezla z vody a upřela pohled na S'Arika. I k němu bylo směřováno pár slov předtím a Mey nyní viděla to souhvězdí, které zmiňoval Finn. Opravdu se zdálo, že se objevilo akorát v dnešní večer. Nejspíše vážně souviselo s touto chvílí.

Dokonce i přes novou funkci, Mey nechtěla zakrnět a snažila se ve volném čase dělat vše, co dělala doteď. Takovou hlavní aktivitou byl sběr bylinek a právě proto zamířila k jezeru. Rostlo zde pár moc dobrých kytiček, které mohly být jí samotné první pomocí při onemocnění či zranění. Pár si jich uložila do své minitašky a poté se posadila k vodě. Začalo se stmívat, což bylo v období podzimu dřívější a dřívější. Rozhodla se počkat do večera a rozjímat pod hvězdným nebem. Musela si svůj volný čas užít než přijde zima a ona bude pravděpodobně ještě ošetřovat nemocné. Sic se údělu medica musela vzdát, ale Tim sám toho bude mít určitě nad hlavu a výpomoc by mohl ocenit. Tušila, že zanedlouho to bude právě on, kdo zastoupí její postavení Coela.

Zpovzdálí pozorovala dění. Tim s Ikkem začali představovat základní bylinky a odpovídali na otázky. Vlci před nimi je poslouchali jako ve škole a všechno vypadalo velmi poklidně. Tahle sešlost se Rye začala líbit. Bavili se o jejích drahých bylinkách, klidně by se i zapojila. Sic tedy spíše k Timkovi a jeho společnosti, ale budiž. Nakonec si stejně přisedla k řadě vlků, aby lépe slyšela. Obdivovala, jak všichni chodili i přičichnout k doloženému materiálu. Tenhle workshop se dal jistě brát jako velmi cenná zkušenost do života.
Myšlenky jí stále sklouzávali k povinnostem Lexe a hlavně ke Gulášovi. Mohla ho vzít aspoň s sebou, i pro něj to mohla být dobrá zkušenost, ale jak ho znala, něco by tu vyvedl. No aspoň ona sama se mohla na chvíli odreagovat.

Jasně, brát mák v menších dávkách by nemuselo přivést závislost, no rozhodně museli opatrně. I bez závislosti by mohl Cio nadělat pěknou paseku, kdyby jim náhodou ujela tlapa. To už bylo ale možná přehnané, byli přeci zkušení léčitelé! Rya jen přemýšlela nad vším možným, co by se mohlo stát. Nedej bůh kdyby se toho lektvaru dotkl Guláš!
Zamyslela se. "Přemýšlela jsem nad tím, že by mohlo být rozumné Ciela před záchvatem někam ukrýt. Napadla mě Hvězdná jeskyně, ale má to hodně nevýhod. Jelikož se tam přijímají noví členové, nebylo by dobré, kdyby se tam v tu dobu zdržoval. Ale zase by tam ty své záchvaty v klidu přespal, to by bylo dobré.." Uvažovala nahlas. Nic z toho co řekla ještě nebyl hotový plán, hlavně ho chtěli zklidnit svými silami, ne nějakou drogou z jeskyně.

Sotva stihla dopovědět otázku, hned se ozval Guláš s odpovědí. Myslela si, že bude odpovídat někdo jiný, ale vlastně i její syn, vlk rodu Estrela, byl v tomto nový. Dokud byl takhle malý, nechala ho Ryumee, aby si hrál a čekala na správnou chvíli, kdy ho bude moct učit. Zdálo se, že ta chvíle právě nastala, protože Ghuli odpověděl naprosto správně. Usmála se na něj s velkou hrdostí v obličeji. "Ano, přesně tak!" Musela si rychle uvědomit, co chce vlastně říkat. Nevěděla, jak navázat dál, i když to nedávala najevo, vařila tu z čisté vody. "V naší domovině nebyl Estrelák bez jizev hoden svého jména. Já jsem ráda, že to zde tak není a mohu sdílet své jméno s Timem i s celou rodinou. Naší otcové bývali pro Přízračné velkým přínosem a nám bude ctí následovat jejich stopy." Usmála se i na svého bratrance a ukončila proslov poděkováním za pozornost. "Chceš ještě něco říct?" zeptala se ještě Tima. Kdyby ne, nejspíše by nechala vlky, ať se baví mezi sebou po svém.

Hned na první pokus, Tim přišel s vynikajícím nápadem. Takový lektvar by pro ně nemusel být na začátek ani složitý, ale jistě mohl pomoci Cielovi s jeho záchvaty. I to by mohlo do budoucna zachránit několik životů. "Myslíš, že brát něco takového každý den nemůže nijak ublížit? Pro smečku je možná dobré mít Cia na uzdě, ale co by to mohlo udělat s jeho zdravím... Možná by si mohl na máku vytvořit závislost, nemyslíš?" Rozhodla se tu věc trochu více prokonzultovat. "On sám dokázal minule poznat, kdy ten záchvat přijde, myslím, že by lektvar mohl užívat jen v tom období. Třeba týden. Uvidíme, jak to bude fungovat a kdyžtak potom můžeme upravit dávkování," navrhla. S jeho léčbou teprve začínali, nemohli přesně vědět, kolik bude čeho potřeba. Ani jeden neměl s lektvary bůh ví jaké zkušenosti.

Nějakou chvíli v noře nebyla, synek už běhal a ona měla zase víc času na svou práci. Ne, že by ho cíleně zanedbávala, to nikoliv, ale musela mít trochu starosti někde jinde. Naštěstí se toho zrovna moc nedělo a našla si dokonce čas navštívit Tima kvůli pokusům. Poslední dobou se věci trochu urovnaly a nastal klid před zimou.
“Hezký den i tobě. Máš nějaký nápad, kde bychom mohli začít?” optala se ho s menším úsměvem a očima projela všechny sesbírané bylinky. “Koukám, že ses činil,” řekla ani nečekala odpověď. Měla u sebe svou mini tašku, kam si schovávala základní bylinky. Sice se pro post Lex musela vzdát léčitelství, ale chránit stále aspoň sebe nebylo na škodu. Věřila tomu, že kdyby přišla krutá zima, stejně by ošetřovala nemocné pozice nepozice.
Měla ve své tašce menší lahvičku, neznala její původ, ale mohli ji využít. Vyložila ji z brašny na zem. “Někde jsem to našla, můžeme to použít,” podívala se znovu na bratrance.

Konverzace s Ordem dlouho netrvala, ale to bylo nejspíše jedno. Zajímala ho kultura, o které by měla stejně před všemi promluvit. Timothée zvládl svou část dobře, musel být ovšem značně nervózní. Ani Rya nechtěla tuhle slavnost organizovat, ale kdo jiný? Mezitím, co byl Guláš ještě škvrně a Tim si pamatoval sotva svou rodinu, ona byla jediná, která měla v tomhle zkušenosti. Strašně ráda by nechala organizátorství na mladších členech rodu, ale zde v Norestu, neměla na kterých. Nezbylo, než se ujmout povinnosti a promluvit před obecenstvem.
“Někteří z vás možná ješte poznají jména mého a Timova otce, Alo-pého a Aaravose. Tito vlci provedli několik důležitých změn v životech spousty vlků, ale hlavně rodu Estrela. Oba dva se narodili daleko odsud a byli vychováváni dle přísných pravidel. Chtěla bych začít u rituálu dospělosti, který způsobil reformu a to, že se nacházíme i zde. Proces rituálu je bolestivý a ověří, jestli jste opravdu hodni rodu. Dříve byl povinný, ale naši otcové provedli reformu a změnili více pravidel než jen tato. Dnes už se tedy povinně podstupovat nemusí, ale po dvou generacích už vlčata rod nedědí. Jsem zvědavá jestli někdo uhodne, jak poznáte, že má vlk rituál za sebou? Napovím jen tím, že jsem zatím jediná zde, kdo jím prošel,” pokusila se o menší úsměv. Tohle nebylo zrovna něco, v čem by si fialová vlčice libovala. Nemusela všechny ty řeči před obecenstvem a vždy se bála, že někde udělá chybu. Připadala si v cizích očích vcelku trapně. No snad to takto nezůstane.

Jejím uším se doneslo, že bratranec Tim pořádá léčitelskou akci spolu s jedním Ignisanem. Netušila tedy vůbec kdy, kde a jak tohle vzniklo, ale rozhodně chtěla jít omrknout, co se bude dít. Ať už Ignis nenáviděla sebevíc, společných akcí se účastnila s radostí. I když to tak tedy často vůbec nevypadalo. Byla moc zvědavá a doufala, že jí vyjde čas. Poslední dobou jí hrozně ubývalo volného času, a to nejen díky postu, ale hlavně díky blížící se zimě. Udělala co musela a pokusila se dorazit aspoň na nějakou část akce, když už ne na celou.
Očividně přišla jako jedna z posledních. Tedy rozhodně to tak vypadalo, protože se na místě nacházelo již požehnané množství vlků. Bylo hezké vidět, jak se všichni baví a tráví svůj volný čas právě tímto. Za poslední dobu si smečky spíše nerozuměly, možná to vedlo k plesu a workshopu… Bylo zajímavé se nad tím takhle zamyslet. Všechny ty akce mohly mít význam ten, aby se spolu všichni sblížili. Hezké.
Posadila se kousek dál od ruchu společnosti a pozorovala obyvatele Norestu, kteří se chystali ke své lekci léčitelství. Byla na Tima opravdu pyšná.

Ryumee si nechtěla nechat ujít slavnost Ordovo rodiny. On také přišel na jejich slavnosti a i kdyby sem nechtěla, byla by slušnost přijít. Hlavně by jako Lex asi měla, protože teď měla s rodinou S'Arika užší spojení. Ne, že by jako léčitelka neměla. Všechny tyhle nudnější akce a slavnosti, to bylo její, obzvláště když je pořádal zajímavý rod a ona mohla vidět i cizí kulturu.
"Zdravím tě," přistoupila k tmavému vůdci smečky než všechno začalo. Potom už samozřejmě nechtěla rušit rodinné tradice. "Vyrostli rychle, pamatuji si je ještě jako novorozené... Poslední dobou to nějak utíká," poznamenala a rozhlédla se kolem. Doufala, že se ukáže více členů, ne-li všichni. Takové akce byly něco víc, ovšem někteří na to nejspíše pohlíželi jinak.

Nevzpomínala si na dobu, kdy by třeba ona ječela kvůli takovým blbostem. Nenáviděla toto chování, i když pro někoho bylo pochopitelné. Hlavně tedy právě u vlčat. Ona byla vychována dobrým způsobům a kdyby jen měla to srdce, asi by Gulášovi vysvětlila, pro co má důvod řvát. Neřvi nebo ti k tomu dám důvod, slova, která nikomu z nás nejsou cizí a přesně taková by Rya nejradši použila. Jenže vztah, který zrovinka nabyla, by také hned pozbyla. Ach, jaká to muka pro její uši. Malej capart zřejmě nevěděl, že její činy byly hlavně pro jeho dobro, ale jak mu vysvětlit, že chovat se jak rozmazlenej spratek není řešení? Stačilo, že měla Tima, který se strachy ani rituálu nezúčastnil. "Jestli se budeš chovat takhle, tak už na koníky nejdeme," řekla stále stejným tónem. Jestli nezabral ten zbytek, tohle by možná mohlo.